17 C 108/2020-129

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 110 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 390 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1 500 000 od dne [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 600 Kč k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného posléze u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 5/2017 (dále jen„ předmětné řízení“ či„ posuzované řízení“). Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, zpočátku se jednalo o zločin porušování předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2, odst. 3 písm. d) a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. V roce 2018 po podání obžaloby byl trestný čin překvalifikován na přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce tvrdil, že jeho trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Soud několikrát vrátil obžalobu státní zástupkyni s tím, že se nejedná o trestný čin. Po větší část řízení byla žalobci kladena za vinu závažná trestná činnost s vysokým trestem odnětí svobody. Žalobce délku řízení nezavinil, k soudu se vždy dostavoval. Žalobce podával stížnosti a návrhy na zastavení trestního stíhání, avšak bezvýsledně. Žalobce pociťoval trestní stíhání jako nespravedlnost, pociťoval duševní útrapy, neboť byl nevinen. Trestní stíhání zasáhlo do cti, důstojnosti a dobré pověsti žalobce. Případ byl medializován, v médiích byla zveřejněna i podoba žalobce. Žalobce si zakládal na své pověsti hlavně jako [anonymizováno] [role v řízení], v očích veřejnosti však byl zloděj, grázl, nemohl nastoupit na [anonymizováno] na další pozice. Žalobce nemohl u [anonymizována dvě slova], který s ním chtěl spolupracovat a učinit z něho i společníka, nastoupit ani s ním spolupracovat, a to z důvodu trestního stíhání. Žalobce měl problém s nalezením práce, rozesílal i kolem 100 životopisů, avšak s ohledem na trestní stíhání nebyl nikde přijat. Zároveň žalobce nemohl požádat o [anonymizována dvě slova], ačkoliv před tím měl [anonymizována dvě slova]“. Tím byl limitován ve své pracovní i soukromé sféře. Žalobce trpěl depresemi, úzkostmi, bolestmi hlavy, byl psychiatricky léčen, musel být v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Trestní stíhání mělo na žalobcovo zdraví trvalé následky. Žalobce nemohl provozovat své záliby a koníčky. Trestním stíháním byl u ostatních orgánů zcela znevěrohodněn. Z žalobce se tak ve sféře soukromé, zdravotní i pracovní stala„ troska“.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), ve výši 30 000 000 Kč, které žalovaná nevyhověla. Žalovaná namítla, že k tvrzením žalobce, že trestním stíháním byl poškozen žalobcův život ve sféře pracovní, rodinné a zdravotní, jí nebyly doloženy žádné podklady, které by toto prokazovaly. Co se týče medializace trestního stíhání, k tíži státu mohou jít případné excesy orgánů činných v trestním řízení, či jejich případný podíl na medializaci nebo komentáře, které by výslovně či nepřímo narušovaly princip presumpce neviny, avšak nikoliv medializace jako taková. Žalovaná tedy nemá za to, že by byl prokázán vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, která by oprávnila požadavek na peněžité zadostiučinění. Adekvátním zadostiučiněním je tedy konstatování porušení práva, které žalovaná žalobci poskytla. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. K výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. dané při jednání dne [datum] žalobce dále doplnil skutková tvrzení podáním ze dne [datum]. Uvedl, že se u něj v důsledku trestního stíhání rozvinul těžký stres a další zdravotní komplikace. Měl celkovou nesoustředěnost, nespavost, bolesti hlavy, točení hlavy, kdy se rozvinula deprese. Byl léčen anxilotitiky, antidepresivy, hypnotiky, byl v pracovní neschopnosti. Potíže se manifestovaly, když měly probíhat nebo probíhaly úkony ve věci. Například dne [datum] bylo opětovně obnoveno řízení ve věci obžaloby u Městského soudu a žalobce dne [datum] musel být pro problémy se srdcem odeslán na ECHO srdce. Na dny od [datum] – [datum] bylo nařízeno hlavní líčení, a to na každý den. V souvislosti s trestním stíháním, stresu z probíhajícího trestního stíhání, v podobě nařízeného hlavního líčení, se opět manifestovaly potíže žalobce a žalobce musel vyhledat lékařské ošetření, kdy [datum] byl ošetřen z důvodu problémů se srdcem v ÚVN a následně musel dne [datum] podstoupit ambulantní katetrizaci. Trestní stíhání dopadlo na zdraví žalobce, který je dlouhodobě v pracovní neschopnosti a trvalé poškození zdraví vedlo k invalidnímu důchodu. Informace o probíhajícím trestním stíhání přinášely jak tištěná média tak i hlavní zpravodajství televize o něm informovaly. Žalobce před trestním stíháním pravidelně pracoval pro [anonymizována tři slova], byl vysoce ceněn v oboru. Pracoval jako [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova], a měl [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova]“. Žalobce nemohl být zařazen na funkci projektového manažera na projekty [anonymizována tři slova]. Žalobce byl odmítnut z důvodu trestního stíhání i [právnická osoba] [anonymizováno]. Přestože byl žalobce zproštěn a toto média oznámila, tak i přesto je veřejností vnímán jako gauner, zločinec a justice„ neschopná“, že je neodsoudila. Žalobce byl nesoustředěný, dělal chyby, což bylo důsledkem stresu, v důsledku čehož došlo k ukončení smlouvy s [územní celek]. Žalobce v minulosti byl aktivní, sportoval, posiloval. Toto je patrné i z lékařských zpráv, kdy při dlouhodobém sportu utrpěl i různá zranění.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 48 T 5/2017 soud zjistil následující skutečnosti: [Obsah přílohového spisu]

6. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že před podáním trestního oznámení byl žalobce zdráv, sportoval, vedl spokojený rodinný život, byl také spokojený v zaměstnání, v němž se i seberealizoval, měl v té době [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova]“, takže se mohl seznamovat i se skutečnostmi, s nimiž se běžný člověk seznámit nemůže Po podání trestního oznámení v září roku 2016 se vše změnilo. Začal chodit na výslechy, kde neustále poslouchal, jaké předpisy, nařízení, zákony porušil, či obešel. Představa, že by měl jít do vězení, byla pro něj naprosto představitelná. Při výsleších mu bylo řečeno, že ve vězení bude„ matrací“. Bylo mu vyhrožováno pěti až deseti lety ve vězení. Bylo mu přitom kladeno za vinu to, že měl umožnit [právnická osoba] obohacení ve výši 16 000 Kč. V tu chvíli propadl panice, neboť nikoho kvůli 16 000 Kč neposílají do vězení. Ke zdravotním problémům žalobce uvedl, že měl srdeční problémy, vyskytovalo se u něho bušení srdce, nemohl spát, nemohl se pak soustředit na práci, jeho práce byla zadavateli znaleckých posudků opravována, musel brát léky, trpěl bolestmi hlavy, obecnou vyčerpaností, v průběhu jednoho až dvou let spal přibližně dvě až tři hodiny denně. Po soudním jednání dne [datum], kdy byl zproštěn obžaloby, zkolaboval, byl převezen do ÚVN, tam došlo ke katetrizaci srdce, byl tam hospitalizován. Z hlediska jednání, které mu bylo kladeno za vinu, byl přesvědčen, že se ničeho nedopustil, měl za to, že plnil pokyny ministra, že ochránil ministerstvo od placení penále v řádech milionů, že bylo možné i vyplácet sociální dávky a uvádí, že dodnes se nepodařilo„ vysoutěžit“ levněji ony licence, které tehdy byly zadávány bez výběrového řízení. Trestní stíhání dopadlo i na jeho rodinný život, změnilo se chování i v rámci rodinného prostředí, po té to i gradovalo s tím, že po 43 letech vztahu došlo k rozchodu s manželkou. Dopady byly i v oblasti pracovní kariéry a osobního života.

7. Z poukazu na vyšetření ECHO ze dne [datum] na č.l. 76 s výsledkem na č.l. 77 soud zjistil, že žalobce byl odeslán na ECHO vyšetření srdce 8. Ze Zprávy z ÚVN [obec] (praktický lékař Dr. [příjmení]) ze dne [datum] na č.l. 75 soud zjistil, že žalobce léčen od konce února 2018 pro reakci na těžký stres, trpí celkovou nesoustředěností, nespavostí, bolestí a točením hlavy, slabostí, rozvoj deprese, léčen antixiolitiky, antidepresivy a hypnotiky.

9. Ze Zprávy z ÚVN [obec] (kardiologické odd.) ze dne [datum] na č.l. 78 soud zjistil, že u souhrnné diagnózy je uvedeno, že žalobce se s ničím neléčí, občas pozoruje palpitace (bušení srdce) a tlaky na hrudi, ve velkém fyzickém napětí je asi posledních 7 let.

10. Ze Zprávy z ÚVN [obec] (kardiologické odd.) ze dne [datum] na č.l. 79 soud zjistil, že žalobci bylo provedeno ECHO vyšetření se závěry uvedenými ve zprávě 11. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (v přílohové obálce žalobce, psychiatrická ordinace MUDr. [příjmení]) soud zjistil, že žalobce v ambulantní léčbě pro zhoršení psychického stavu na podkladě dlouhodobé stresové situace, pokračuje v antidepresivní medikaci, od [datum] v pracovní neschopnosti 12. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (v přílohové obálce žalobce, praktický lékař Dr. [příjmení]) soud zjistil, že nespavost trvá, následná nesoustředěnost, relevantní dg.: těžký stres, astma bronchiale – alerg.etiol. t.č. v klidu, stav po vředové chorobě duodena - 2004, stav po alerg. rhinitis s počínajícím astma bronchiale – 2007, se závěrem: bez dietních omezení, pohybový režim volný, medikace Citalec, odchází v dobrém stavu.

13. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (v přílohové obálce žalobce) soud zjistil, že subj. nespavost, nesoustředěnost, depresivní, relevantní dg. jako ve zprávě z [datum], bez dietních omezení, pohybový režim volný, medikace Citalec, odchází v dobrém stavu.

14. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (v přílohové obálce žalobce, praktický lékař Dr. [příjmení]) soud zjistil, že subjektivně žalobce pociťuje stres, uvedeny dg. stres a dále jako ve zprávě z [datum], bez dietních omezení, pohybový režim volný, medikace Citalec, odchází v dobrém stavu.

15. Z lékařské zprávy ze dne [datum] (v přílohové obálce žalobce, praktický lékař Dr. [příjmení]) soud zjistil, že stres trvá, opakované bolesti hlavy, celková slabost, točení hlavy, výrazné zhoršení zdravotního stavu + urologické obtíže, relevantní dg.: únava a stres, a dále jako ve zprávě z [datum], bez dietních omezení, pohybový režim volný, medikace Citalec, odchází v dobrém stavu.

16. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti id [datum].

17. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 21.10.2021, č.j. 1-2R- 21.10.2021-423/6303121847, soud zjistil, že žalobci byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle posudku OSSZ Kutná Hora ze dne [datum].

18. Z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 21.9.2021, čj. 21 C 152/2021-24 na č.l. 121, soud zjistil, že manželství žalobce uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno s právní mocí rozsudku dne [datum] Z odůvodnění se podává, že návrh na rozvod podal žalobce, manželka se k návru připojila. Soud tak nezjišťoval příčiny manželského rozvratu.

19. Z posudku o invaliditě č.j. LPS/2021/1437 ČSSŽ ze dne 30.7.2021 ze spisu [obec] správy sociálního zabezpečení značky [číslo] soud zjistil, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou projevy depresivní poruchy, recentně středně těžké. Probíhající majetkoprávní soudní řízení, exekuce, opakované soudy pro nedokončené nebo chybné znalecké posudky, matrimoniální problematika – rozvodové řízení. Žalobce trpí depresivními projevy, obavami z budoucnosti, poruchami spánku, soustředění a výkonnosti. Rozhodující příčinou je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/ 2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 %.

20. Z článku z [webová adresa]) na č.l. 49 soud zjistil, že je v něm uvedeno jméno žalobce v souvislosti s obžalobou bývalého [anonymizována tři slova] pro zneužití pravomoci úřední osoby a porušení předpisů pro zadávání veřejných zakázek. Dále plyne, že žalobce všechny body obžaloby odmítl. Dále plyne, že žalobce [anonymizována tři slova] na [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova]. Rovněž uvedeno, že žalobci hrozí až 5 let vězení.

21. Z článku z [webová adresa] (nedatováno) s názvem„ [anonymizováno 13 slov]“ na čl. 52 soud zjistil, že žalobce je uveden v seznamu obviněných coby [anonymizována čtyři slova]. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

32. Z [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] na čl. 71 a potvrzení Ing. [příjmení] ze dne [datum] na čl. 85 soud zjistil, že 33. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], kdy požadoval uhrazení částky 30 000 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s předmětným trestním stíháním. Přípisem ze dne [datum] vyzvala žalovaná žalobce k doložení dokladů prokazujících vznik, rozsah a trvání tvrzené nemajetkové újmy a její příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, zejména lékařských zpráv a potvrzení o pracovní neschopnosti. dne [datum] žalovaná konstatovala porušení práva žalobce tím, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v trestním řízení, za což se mu omluvila. Žalovaná žádosti žalobce o přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích v rámci předběžného projednání nároku nevyhověla s týmiž argumenty, jaké uvedla ve svém vyjádření k žalobě. (zjištěno z žádosti žalobce ze dne [datum] včetně plné moci zástupkyně žalobce a dodejky do datové schránky, z potvrzení žalované o přijetí žádosti žalobce ze dne [datum], z kopie výzvy k doplnění žádosti ze dne [datum] včetně doručenky, z kopie stanoviska žalované ze dne [datum] a shodných tvrzení účastníků).

34. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo určitý vliv na osobní život žalobce, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, žalobce pociťoval obavu z budoucnosti, v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem byl v pracovní neschopnosti a došlo k rozvodu jeho manželství. Návrh na rozvod manželství podal žalobce, manželka se k návrhu připojila. I když byl žalobce přesvědčen o tom, že nic nespáchal, odsouzení a případného trestu se obával. Žalobce trpěl nespavostí, bolestmi a točením hlavy, tlaky na hrudi a bušením srdce. Nebylo zjištěno nic o tom, zda blízcí či přátelé žalobce podporovali či nikoli, neboť v tomto směru žalobce ničeho netvrdil. Z hlediska dopadu na pracovní život žalobce není možné učinit jednoznačný závěr o tom, že žalobce přišel o práci v souvislosti s trestním stíhání. Sám k tomu v trestním řízení (při hlavním líčení dne [datum]) uvedl, že byl z funkce na [anonymizováno] odvolán k [datum] a to z důvodu neshod a větších požadavků, než byl žalobce schopen zajistit. Dále žalobce pracoval jako soudní znalec, nicméně na práci se nemohl soustředit pro zdravotní potíže. Nebylo prokázáno, že by žalobce nemohl nastoupit do [právnická osoba] [anonymizováno] v souvislosti s jeho trestním stíháním. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalobce byl odmítnut z důvodu jeho trestního stíhání. Bylo prokázáno, že určité dopady na pracovní život žalobce trestní stíhání mělo a to v důsledku nepříznivého zdravotního stavu, který se u žalobce projevil. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce byl a je osobou bezúhonnou, která byla v letech 2004 až 2009 držitelem [anonymizována čtyři slova]“. Pokud jde o dopady do zdravotní sféry žalobce, bylo prokázáno, že žalobce trpěl či trpí některými zdravotními problémy. Do souvislosti s trestním stíhání je však možné dát stres, vyčerpání a únavu s náběhem k depresivním stavům. Nebylo sice přímo prokázáno (v lékařských zprávách to uvedeno nebylo), že se tak stalo jen a toliko v souvislosti s trestním stíháním, nicméně časová souvislost obtíží s probíhajícím trestním stíhání prokázána byla. Žalobci byl v říjnu 2021 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Nebylo však prokázáno, že by se žalobce stal invalidním jen v důsledku trestního stíhání. Z posudku OSSZ Kutná Hora vyplynulo, že šlo o souběh řady faktorů, kdy žalobce vedl majetkoprávní spory, spory s nedokončených znaleckých posudků, byly proti němu vedeny exekuce, měl problémy v manželství, které posléze skončilo rozvodem. Bylo rovněž prokázáno, že případ žalobce byl medializován. Současně však nebylo o žalobci publikováno více, než objektivní skutečnost, že byl v souvislosti s veřejnými zakázkami na [anonymizováno] a jejich vyšetřováním obžalován. Rovněž nebyla zveřejněna podoba žalobce. Byla publikována informace, že znalecký posudek vypracovaný žalobcem v jiné trestní kauze nebyl přijat pro nevěrohodnost. Nebylo však uvedeno, že to bylo z důvodu, že byl žalobce trestně stíhán či z důvodu jiného. V médiích nebyla zveřejněna podoba žalobce. V médiích pak byla zveřejněna i informace o tom, že byl žalobce obžaloby zproštěn. Bylo prokázáno, že pod článkem o zproštění obžaloby byly uvedeny nesouhlasné komentáře, nicméně žalobce v nich přímo zmiňován nebyl a šlo tak spíše o obecnou kritiku orgánů činných v trestním řízení.

35. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v řízení provedl veškeré důkazy, které byly předloženy či navrženy do okamžiku koncentrace řízení, žádné důkazní návrhy nezamítal. Soud poskytl žalobci opakovaně procesní poučení podle § 118a o.s.ř., a to při jednání dne [datum] a při jednání dne [datum].

36. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

37. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

38. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

39. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

40. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

41. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

43. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

44. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu Policie ČR Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce, 2. Oddělení ze dne 8. 9. 2016, č.j. NCOZ-1063-179/TČ-2016-412102, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], jímž byl žalobce (a stejně i další dva obžalovaní) zproštěn obžaloby (pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. písm. a/ trestního zákoníku), neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo ve vztahu k žalobci právní moci dne [datum].

45. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

46. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

47. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práv žalobce zejména v oblasti osobního prožívání a narušením osobního života, v oblasti zdravotní a rovněž částečně i v oblasti života pracovního. Dále bylo prožívání trestního stíhání žalobce zvýšeno medializací případu. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

48. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán nejprve pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Zahájení trestního stíhání bylo žalobci oznámeno dne [datum] První obžaloba podaná dne [datum] byla vrácena státnímu zástupci k dopracování s tím, že poté byla podána obžaloba dne [datum] u žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 239 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku Trestní stíhání pravomocně skončilo dne [datum] a trvalo tak 2 roky a 11 měsíců, což je možné hodnotit jako délku přiměřenou, a to i s přihlédnutím k tomu, že věc byla vrácena státnímu zástupci a posléze policejnímu orgánu k došetření. Ve věci rozhodoval pouze soud I. stupně. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudem.

49. Pokud jde o povahu trestní věci, je třeba konstatovat, že žalobce byl na počátku trestního řízení obviněn ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v jednočinném souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby. Takto byla podána i první obžaloba dne [datum], druhá obžaloba ze dne [datum] pak podána pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby. Je proto třeba zohlednit, že po určitou dobu byl žalobce stíhán pro dva sbíhající se zločiny, kdy mu hrozilo odnětí svobody v trvání 3 roky až 10 let, což je jistě pociťována z hlediska psychického rozpoložení hůře než později podaná obžaloba pro„ již jen“ přečin zneužití pravomoci úřední osoby, za které hrozilo odnětí svobody v trvání od 1 roku do 5 let či alternativní trest nespojený s odnětím svobody – zákaz činnosti. Trestné činy hospodářské sice nejsou ve společnosti vnímán tak negativně, jako jsou vnímány násilné trestné činy, nicméně trestné činy úředních osob jsou obvykle spojeny s jistým společenským odsudkem, neboť v osobě obviněného z takového činu je spatřován někdo, kdo byl nadán veřejnou mocí, kterou zneužil, aby se tím obohatil. V posuzovaném případě byl žalobce zproštěn obžaloby z toho důvodu, že skutky, z nichž byl obviněn a posléze obžalován, nejsou trestným činem. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, vyplývá, že jednání žalobce a dalších spoluobžalovaných nebylo svévolným jednáním vedeným úmyslem zajistit [právnická osoba] neoprávněný prospěch, nýbrž šlo z jejich strany o realizaci [anonymizováno 6 slov]), který musel být spuštěn k [datum] a dalšího [anonymizována dvě slova], který s tím souvisel a kterým byla tzv. [anonymizována dvě slova]. Pokud žalobce a další obžalovaní plnili svoje úkoly, aby splnili vládní zadání, nelze je vinit ze svévolného či úmyslného jednání, které mělo jinému přinést neoprávněný zisk na úkor jiných soutěžitelů. Nelegálnost postupů, jak trestní soud dodal, by neodůvodnila ani potřeba splnit vládní zadání, pokud by však byla naplněna subjektivní stránka jednání pachatelů. Ohledně žalobce trestní soud dospěl k závěru, že by podpisem, kterým schválil již vystavenou objednávku na 20 ks licencí [příjmení], naplnil skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. I žalobce pouze plnil úkoly, o jejichž nutnosti je vykonat byl dlouhodobě informován předem. Zneužití pravomoci obžaloba spatřovala v porušení předpisů o zadávání veřejných zakázek. Nicméně nebylo v řízení před trestním soudem prokázáno, že by žalobce úmyslně aktivně jednal v rozporu s těmito právními předpisy. Jediné, v čem dle trestního soudu žalobce pochybil, bylo, že byť zjišťoval, zda nelze požadované licence pořídit levněji, již zřejmě neověřil, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]) ještě vypsáno nebylo. Toto pochybení však nedosahovalo intenzity„ jiné závažné újmy“, která je znakem základní skutkové podstat předmětného trestného činu. Trestní soud uvěřil obhajobě žalobce, kterou potvrdil i další svědek, že kdyby věděl, že [anonymizováno] ještě vypsáno nebylo, nic mu nebránilo nakoupit licence bez podpory do 2 000 000 Kč. I kdyby tím porušil interní předpisy [anonymizováno], nemohl by tím naplnit znak skutkové podstaty předmětného trestného činu. Trestní soud se také vyjádřil ke společenské škodlivosti jednání žalobce, neboť jednání měl [právnická osoba] opatřit zisk ve výši kolem 16 tisíc Kč. Trestní soud uzavřel, že žalobce nákupem zabezpečoval pro [anonymizováno] dodržení termínu [datum] ke spouštění [anonymizováno], jinak by statisíce lidí zůstali bez jakýchkoli finančních prostředků.

50. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že má za prokázáno, že ke změnám v žalobcově způsobu života jeho psychického rozpoložení došlo i v důsledku trestního stíhání. Soud žalobci uvěřil, že trestní stíhání špatně snášel a že přispělo rovněž k dalšímu zhoršení jeho zdravotního stavu, který již předtím byl zhoršený. Soud tak nemá za prokázáno, že by se do zdravotního stavu, v jaké se žalobce nachází v současné době, dostal jen a výlučně v důsledku trestního stíhání. Bylo prokázáno, že žalobce problémy s žaludečními vředy i se srdcem trpěl již dříve. Lékařskými zprávami bylo prokázáno, že především v roce 2018 docházel žalobce ke svému praktickému lékaři, který mu diagnostikoval únavu, stres a vyčerpání. Soud však na straně druhé přihlédl i k tomu, že trestní stíhání po určitou dobu trvalo, nicméně tato doba byla přiměřená. Pokud žalobce při svém účastnickém výslechu zmínil určité slovní excesy vyšetřovatelů, pak soud nemá důvod žalobci nevěřit, na straně druhé však měl žalobce zvolit procesní postup, který trestní řád umožňuje a na případně nestandardně probíhající výslech si stěžovat. Jinak žalobce netvrdil, že by se orgány činné v trestním řízení vůči němu dopouštěly nějakého excesivního jednání. Dle soudu žalobce propadl beznaději, frustraci a zjevně nabyl přesvědčení, že jeho život již nemá smysl. Žalované však lze přičítat k odpovědnosti pouze takové újmy, které působí samotné trestní stíhání a nikoli újmy, které jsou způsobeny tím, že žalobce již předtím trpěl kombinací zdravotních problémů a tím, že žalobce propadl v důsledku kombinace celé řady dalších faktorů do hluboké deziluzi a těžkého stresu. Pokud žalobce tvrdil, že se mu rozpadlo manželství, pak ovšem bylo prokázáno, že to byl žalobce, kdo návrh na rozvod manželství podal, přičemž bývalá manželka se k návrhu připojila. Bylo prokázáno, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, nicméně podkladovým lékařským posudkem pro rozhodnutí příslušné správy sociálního zabezpečení bylo také prokázáno, že příčinou uznání žalobce invalidním byla celá řada dalších příčin, mimo jiné problémy v manželství, exekuce, majetkové spory a další. Byla prokázána určitá možná souvislost s vyhlášením trestního rozsudku dne [datum] a vyšetřením srdce na kardiologickém oddělení ÚVN [obec] dne [datum], nicméně se jednalo o zprošťující rozsudek a žalobci se tak mělo spíše ulevit a nikoli přitížit. Pokud jde o dopady do žalobcova pracovního života, pak nebylo prokázáno, že by žalobce ukončil zaměstnání v souvislosti s trestním stíhání a žalobce to ani netvrdil. Na [anonymizováno] skončil pro neshody a nemožnost dostát kladeným nárokům již několik let před trestním stíháním. Skutečnost, že žalobce nebyl schopen bezchybně vykonávat práci [role v řízení], kdy bylo prokázáno, že se dopouštěl chyb a [anonymizována dvě slova] mu byly vraceny, nelze klást k tíži žalované. Soud si je se vší vážností vědom důsledků, které trestní stíhání přináší do života obviněného a posléze obžalovaného. Jde o stav, který zasáhne, snad jen s výjimkou těch otrlých, což není případ žalobce, do každodenního života, kdy není předem jasné, jak případ dopadne a na kolika instancích bude případně řešen. Na straně druhé nelze přistoupit na postoj žalobce, který zahájení trestního stíhání měl za naprosto zásadní zásah do jeho života, který mu jej zcela změnil a v zásadě dle jeho vnitřního přesvědčení zruinoval. Není žádný důvod klást výlučně k tíži žalované, že žalobce se nebyl schopen soustředit na práci, že dělal chyby a že případně již dále nemohl práci [role v řízení] vykonávat. Soud má naopak za to, že práce mohla být jednou z oblastí, v níž se žalobce mohl realizovat a nacházet v ní i jistou útěchu zdroj životního naplnění. Rovněž žalobci nelze přisvědčit, že si nemohl požádat o [anonymizována dvě slova], když samotné zahájení trestního stíhání je skutečností, kterou musí žadatel uvést, nicméně není bez dalšího překážkou pro [anonymizována dvě slova]. V tomto směru byl žalobce i vyzván k doplnění tvrzení podle § 118a o.s.ř. při jednání dne [datum], kdy poté k tomuto sdělil při jednání dne [datum], že si o [anonymizováno] již nežádal. Žalobce pak neprokázal, i když k tomu byl soudem při jednání dne [datum] vyzván podle § 118a o.s.ř., že [jméno] [příjmení] byl oprávněn vystavit za [anonymizována dvě slova] potvrzení, že s žalobcem nebyla navázána spolupráce pro trestní obvinění. Soud se pak nezabýval důkazními návrhy, které byly předloženy po koncentrační lhůtě dne [datum] (sobota), resp. [datum] (pondělí). Dále bylo prokázáno, že případ žalobce a jeho dalších spoluobžalovaných byl medializován. Medializace jaké taková je však důsledkem veřejnosti trestního stíhání a jako takovou jí nelze klást žalované k tíži. Nebylo zjištěno, že by medializace byla nějak přehnaná či přemrštěná. O případu bylo informováno v zásadě věcně s ohledem na tu kterou fázi trestního řízení. Byla medializována i informace o zproštění žalobce obžaloby. Jméno žalobce bylo zmiňováno, nicméně nebyl uváděn jako hlavní obžalovaný, jímž i pro média byl bývalý [anonymizována dvě slova]. Za komentáře pod články pak rovněž nemůže být žalovaná volána k odpovědnosti, nadto šlo vesměs o obecnou kritiku orgánů činných v trestním řízení, přičemž jméno žalobce zmiňováno v této souvislosti nebylo. Souhrnně tak soud dospěl k závěru, že trestní stíhání život žalobce ovlivnilo jak ve sféře osobního prožívání, kdy vedlo k jeho vyčerpání, únavě, stresu a sklonu k depresivnímu chování, trestní stíhání do určité míry přispělo i ke zhoršení žalobcova zdravotního stavu, ovlivnilo jej v životě pracovním a i medializace, která však nebyla shledána excesivní, na žalobce mohla působit. Soud je však současně toho názoru, že necelé tři roky trestního stíhání žalobce prožíval až příliš bolestně, což mělo příčinu ne až tak v objektivních okolnostech jako ve způsobu jejich zvlášť intenzivního subjektivního prožívání.

51. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalovaná ponechala výběr vhodných případů ke srovnání na soudu.

52. Žalobce ke srovnání navrhl následující případy. V případě vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 14 C 13/2011 (žalobce označil dovolací rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 701/2016) byla tamní žalobkyně obviněna z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 písm. a) a c) tr. zákona, kdy její trestní stíhání trvalo 11 let. V řízení se vedle odškodnění za nezákonné trestní stíhání domáhala i odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení. Tamní žalobkyni byl za nepřiměřenou délku řízení přiznání odškodnění ve výši 585 000 Kč (žalovaná dobrovolně plnila 109 000 Kč, soudy přiznaly dalších 476 000 Kč). Vzhledem k poskytnutému vysokému odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení již další odškodnění za nezákonné rozhodnutí vydané v trestním řízení přiznáno nebylo. Odškodnění bylo přiznáno za nepřiměřenou délku řízení, věc se pro srovnání nehodí a soud se tímto případem dále zabývat nebude. Pokud jde o případ řešený Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 2963/2021, pak soud zjistil, že jde o dovolací rozsudek, kterým byl k odvolání žalovaného státu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.3.2021, č.j. 12 Co 8/2021-340, jímž bylo rozhodnuto o odvolání tamního žalobce proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 28.8.2020, č.j. 23 C 144/20018-281. Žalovaná dobrovolně plnila 75 000 Kč, prvostupňovým rozsudkem bylo přiznáno dalších 10 000 Kč, odvolací soud částku navýšil o dalších 415 000 Kč. Odvolací rozsudek však byl Nejvyšším soudem zrušen, věc není pravomocná. Věc se pro srovnání nehodí, když ani není zřejmé, s kterým rozhodnutím žalobce navrhuje srovnání. Soud se proto tímto případem dále zabývat nebude. Pokud jde o případ řešený Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 3397/2021, pak soud zjistil, že jde o dovolací rozsudek, kterým byl k odvolání tamní žalobkyně zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.7.2021, č. j. 36 Co 85/2021-159, mj. v části výroku I, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.12.2020, č. j. 16 C 189/2019-118, částečně změněn ve výroku II tak, že žaloba byla co do částky 175 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Soud zjistil, že soud I. stupně přiznal tamní žalobkyni částku 225 000 Kč, odvolací soud částku snížil na 50 000 Kč. Odvolací rozsudek však byl Nejvyšším soudem zrušen, věc není pravomocná. Věc se pro srovnání nehodí, když ani není zřejmé, s kterým rozhodnutím žalobce navrhuje srovnání. Soud se proto tímto případem dále zabývat nebude. V případě vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 25 C 218/2017 byl tamní žalobce stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Dále se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, které trvalo 4 roky a 9 měsíců ([číslo] dnů). Trestní stíhání negativně ovlivnilo osobní, rodinnou, profesní, výdělkovou i majetkovou stránku života tamního žalobce, přičemž od samého počátku bylo trestní řízení předmětem pozornosti veřejnoprávních médií s celostátní působností, v jejichž reportážích byl žalobce opakovaně jmenován, byly uveřejňovány jeho fotografie a obrazově zvukové záznamy. Uvedená média podrobně informovala veřejnost o průběhu zmíněného procesu, včetně toho, že tamní žalobce byl nakonec pravomocně zproštěn obžaloby. Po tamním žalobci byla požadována náhrada škody ve výši 77 000 000 Kč, kdy mu v tomto směru byla doručena i předžalobní výzva. V souvislosti s informováním veřejnosti o zproštění obžaloby veřejnoprávní média mimo jiné neopomněla tlumočit závěr trestního soudu, který tamního žalobce označil za tzv.„ obětního beránka“. Délka předmětného trestního řízení byla hodnocena jako přiměřená a z tohoto titulu tamnímu žalobci žádné odškodnění přiznáno nebylo. Žalovaná za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení přiznala 60 000 Kč, soudem přiznáno dalších 340 000 Kč. Je rovněž zmíněno odškodnění přiznané spoluobžalované tamního žalobce ve výši 180 000 Kč. V případě vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 26 C 225/2015 (žalobce označil dovolací rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3397/2021) byla tamní žalobkyně stíhána pro úvěrový podvod, za který jí hrozil vyšší trest s osmi lety horní hranicí. Řízení trvalo tři roky, což je delší doba trvání. Žalobkyně byla vystavena velkému stresu, jako cizinka se příliš nevyznala v trestním právu ani v listinách, které byly psány cizí řečí, bála se o to, že jí nebude prodlouženo vízum, v důsledku řešení trestního stíhání opomíjela svou pracovní činnost a činnost v domácnosti, zhoršil se její zdravotní stav. Soudem I. stupně přiznáno 200 000 Kč Odvolací soud neshledal případ žalobkyně nijak výjimečným a odškodnění snížil na 100 000 Kč. V případě vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 29 C 207/2017 (žalobce označil odvolací rozhodnutí sp.zn. 91 Co 16/2022) byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci vysoký trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce, povaha trestné činnosti působila značné společenské odsouzení, když se jednání měl dopustit primátor města Přerova. Žalovaná dobrovolně přiznala 81 250 Kč. Došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, poškození jeho osoby v očích veřejnosti nejen v místě bydliště, o trestním stíhání informovala nejen regionální, ale i celorepubliková média. Tamní žalobce trpěl stresem, stíhání mělo vliv do všech sfér jeho života, vliv na jeho rodinný, společenský i profesní život. Před trestním stíháním byl úspěšným politikem, kdy byl primátorem statutárního města Přerov (v letech 2006 2014), v době trestního stíhání byl již několik let senátorem (v letech 2007 2014). Trestní stíhání bylo spojeno s výkonem funkce primátora. Tamní žalobce byl vystaven slovním urážkám při veřejných akcích, jichž se jako primátor a politik zúčastňoval, byl označován jako korupčník, lidé se na něho dívali skrz prsty, s délkou trestního stíhání mu přestali věřit i ostatní spolustraníci, byl dehonestován. Trestní stíhání mělo vliv na jeho politickou kariéru v době komunálních voleb i do Senátu Parlamentu ČR v roce 2014, kdy došlo k přerušení politické kariéry žalobce v roce 2014 a k jejímu faktickému ukončení. Soudem bylo pravomocně přiznáno 1 102 500 Kč.

53. K námitce žalované, že případy ke srovnání byly žalobcem sděleny až po koncentraci řízení, soud konstatuje, že v tomto směru řízení nekoncentroval. Žalobce tak toliko nesplnil pořádkovou lhůtu, kdy jeho zástupkyně již na jednání dne [datum] avizovala, že výběr srovnávací judikatury ponechá na soudu, případně, že tyto případy soudu sdělí po jednání. Za takové procesní situace mohl žalobce případy je srovnání navrhovat až do okamžiku vyhlášení rozsudku, Soud toliko dal žalobci na srozuměnou, že tento procesní postup případně zohlední v nákladovém výroku, neboť soud avizoval účastníkům na počátku jednání dne [datum], že je připraven ve věci rozhodnout. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno jen za účelem srovnání případu žalobce s případy, které žalobce soudu sdělil až v rámci závěrečného návrhu.

54. V případech, které k porovnání vybral soud, ve věci sp.zn. 25 C 146/2018 byl tamní žalobce stíhán rovněž pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl ohrožen stejnou trestní sazbou jako žalobce. Tamní žalobce nebyl nikdy trestně stíhán. Délka trestního řízení činila 23 měsíců, kdy rozhodoval 2x soud I. a II. stupně. Délka řízení byla přiměřená. Zahájení trestního stíhání byl pro tamního žalobce těžký úder, který vnímal velmi negativně pro jeho dobrou pověst zejména v profesním životě, ztratil důvěru v Policii ČR a státní zastupitelství. Došlo i k narušení dobré pověsti tamního žalobce zejména v obci, kde bydlí. Dále se bál o to, že ztratí zaměstnání, nebude moci zabezpečit svoji rodinu, když výživa rodiny byla na něm závislá. Trpěl v průběhu trestního stíhání stresem, nespavostí, zajímal se pouze o svoje trestní stíhání, což narušilo i jeho rodinný život. Manželka jej však podporovala a stála při něm. Trestní řízení bylo hojně medializováno, avšak nezaznělo přímo jméno žalobce. Tamní žalobce se však jednání, které naplnilo znaky přestupku, či kárného provinění dopustil. Tamní žalobce nebyl nikdy postaven mimo policejní službu u městské policie. Stíhání tak nezasáhlo do jeho profesní sféry, stejně takto nezasáhlo do jeho volnočasových aktivit, které nijak nezměnil, neboť ani dříve nevyhledával společnost, trávil volný čas pouze se svojí rodinou. V odvolacím řízení bylo přiznáno nad rámec konstatování porušení práva odškodnění 10 000 Kč. Ve věci sp. zn. 15 C 142/2018 byl tamní žalobce stíhán rovněž pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl ohrožen stejnou trestní sazbou jako žalobce. Trestní stíhání tamního žalobce trvalo cca 2 roky, věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy a následně v rámci přestupkového řízení. Byla zohledněna i skutečnost, že tamní žalobce nebydlí přímo v [obec], nýbrž ve [obec], což je malá obec. Jelikož věc byla hojně medializována, byť jméno žalobce přímo nezaznělo, veřejnost byla díky tomu schopná dovodit, že i tamní žalobce byl účasten na trestním stíhání. Tamní žalobce nebyl v důsledku trestního stíhání postaven mimo službu u Městské policie v [obec] a tuto dále vykonával. Docházelo ke zmenšení jeho autority u kontrolovaných osob právě v důsledku medializace trestního stíhání. V důsledku trestního stíhání došlo k zásahu do rodinného života žalobce, stejně tak i do jeho psychické pohody. Žalobce začal být zádumčivý, stranil se společnosti a začal zanedbávat svoji rodinu i povinnosti otce a partnera. Trpěl nespavostí, byly mu nasazeny silnější léky na snížení krevního tlaku. Před soudem I. stupně bylo přiznáno nad rámec konstatování odškodnění 35 000 Kč, v odvolacím řízení byla částka zvýšena na celkových 50 000 Kč.

55. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci a omluva od žalované není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Soud již výše uvedl, že tři ze šesti případů, které navrhl žalobce, se ke srovnání nehodí a vysvětlil důvody. Pokud jde o zbývající případy, pak v prvním případě, kdy bylo přiznáno celkem 400 000 Kč, soud předně konstatuje, že se v jednalo o mediálně velmi sledovanou kauzu [anonymizováno], kdy po celou dobu byl tamní žalobce obžalován ze tří zločinů a hrozil mu trest v trvání 3 až 10 let odnětí svobody. Rovněž po něm byla požadována škoda ve výši 77 000 000 Kč. S ohledem na známost kauzy byla věc hojně medializována a byla zobrazena i podoba tamního žalobce. Po žalobci naproti tomu žádná škoda požadována nebyla, sám si byl vědom, že případný prospěch, který mě jinému opatřit činil kolem 16 tisíc Kč, v čemž poté žalobci dal za pravdu i trestní soud. Případ žalobce byl též medializován, ale jeho podoba zveřejněna nebyla, když nadto tzv. hlavním aktérem byl bývalý náměstek [anonymizováno] Trestní stíhání žalobce také trvalo o přibližně 2 roky kratší dobu. Žalobce také již v době trestního stíhání na [anonymizováno] nepracoval. Žalobce byl rovněž posléze obžalován„ toliko“ z přečinu, když soud původní obžalobu pro dva sbíhající se zločiny vrátil státnímu zástupci. Ve srovnávaném případu byl tamní žalobce vystaven po celou dobu obžalobě ze tří sbíhajících se zločinů a po celou dobu byl ohrožen trestem až 10 let. Žalobce naproti tomu poté sazbou až 5 let s možností alternativního trestu zákazu činnosti, přičemž s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a trestní sazbu u něj nepodmíněný trest odnětí svobody prakticky nepřicházel v úvahu (srov. § 55 odst. 2 trestního zákoníku). V druhém případě, kdy bylo přiznáno 100 000 Kč, trestní stíhání trvalo 3 roky, tedy obdobnou dobu jako u žalobce. Tamní žalobkyni ale hrozil vyšší trest, byla vystavena v zásadě obdobným dopadům trestního stíhání. Žalobci nicméně po určitou dobu rovněž hrozil trest až 10 let, byť nikoli v řízení před soudem. Tento případ se případu žalobce v řadě shodných rysů podobá a soud jej při stanovení výše odškodnění zohlednil společně s případy, které sám vybral. Poslední případ, kdy bylo přiznáno 1 102 500 Kč, je s případem žalobcem nesrovnatelný a to hned z několika důvodů. Tamní žalobce byl obžalován ze dvou zločinů, pro něž bylo řízení vedeno po celou dobu, trestní trvání trvalo více než pět let, tedy téměř po dvojnásobnou dobu než u žalobce. Tamní žalobce byl rovněž významným politikem, primátorem [obec], kdy s výkonem této funkce bylo trestní stíháním spojeno. V době trestního stíhání byl tamní žalobce senátorem, tedy byl nejen významným politikem, ale i vysoce postaveným ústavním činitelem. Trestní stíhání přerušilo a v zásadě poté jeho politickou kariéru ukončilo. Žalobce byl sice vysoce postaveným funkcionářem, nicméně byl státním úředníkem, nikoli politikem. Bylo prokázáno, že kandidoval, či měl kandidovat za [anonymizována tři slova], nicméně nikam zvolen nebyl a nebylo ani prokázáno, že by se tak stalo v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce netvrdil, že by jeho trestní stíhání nějakým způsobem zasáhlo jeho politickou kariéru. Těžko lze srovnávat pozici ústavního činitele – senátora - s pozicí ředitele [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] a dopady, které trestní stíhání v obou případech má. Nadto v době trestního stíhání žalobce už na [anonymizováno] nepracoval a netvrdil, že by vůbec v té době pracoval ve státních službách. V případě žalobce tak není na místě uvažovat o odškodnění ani v částce blížící se milionu Kč či ve statisících Kč. I z tohoto důvodu soud ani ke srovnání nevybíral případy ústavních činitelů, neboť se obecně s případem žalobce ke srovnání nehodí.

56. Soud má za to, že případy jím vybrané ke srovnání, jsou s případem žalobce dobře poměřitelné, kdy je však třeba vzít v úvahu, že žalobce byl po určitou dobu stíhán pro závažnější formu trestného činu v podobě zločinu a ještě pro další rovněž zločin se sbíhající. V obou srovnávaných případech trestní stíhání trvalo o něco kratší dobu, přibližně dva roky. Rovněž oba případy byly medializovány. Stejně jako v případu žalobce se jednalo o osoby, které byly v předmětné době zaměstnány ve státních službách, byť žalobce již v době jeho trestního stíhání na MPSV nepůsobil. Dopady do osobnostních sfér byly rovněž shledány, byť v případě žalobce došlo k jejich intenzivnějšímu prožívání a nelze odhlédnout od toho, že zdravotní stav žalobce byl zhoršený již v době před trestním stíhání. Rovněž v porovnávaných případech určitými symptomy, jako nespavost, psychická nepohoda tamní žalobci trpěli. V obou srovnávaných případech došlo k medializace, nicméně v případě žalobce bylo zveřejněno jeho jméno. Dopady na pracovní kariéru v porovnávaných případech byly minimální, kdy nebyly tamní žalobci coby příslušníci městské policie postaveni mimo službu. V případě žalobce bylo prokázáno, že byl po nějakou dobu v pracovní neschopnosti, nemohl pracovat jako [role v řízení] pro chyby, kterých se dopouštěl pro nesoustředěnost. Z práce v důsledku trestního stíhání propuštěn nebyl. Zmařenou pracovní příležitost u [anonymizována dvě slova] žalobce neprokázal. V prvním porovnávaném případech pak bylo přihlédnuto k tomu, že se tamní žalobce protiprávního jednání vykazujícího znaky přestupku či kázeňského provinění dopustil. Pro srovnání s případem žalobce je tak vhodnější spíše druhý porovnávaný případ, kdy bylo přiznáno 50 000 Kč. Soud přihlédl k tomu, že žalobce byl reálně po určitou dobu trestního stíhání v nejistotě, že může být odsouzen až na 10 let a že byl nejprve stíhán pro dva zločiny. Soud obavám žalobce uvěřil, byť přihlédl k tomu, že žalobce dopadům trestního stíhání zcela podlehl, dostal se do stavu těžkého stresu a vyčerpání se sklony k depresím. Jakkoli způsob prožívání ze strany žalobce nelze přímo přičítat k tíži žalované, je každý jednotlivec lidskou bytostí se svébytnými způsoby prožívání stresových situací a reakcemi na ně. Nelze zcela přesně prokázat, jak by trestní stíhání prožívala jiná osoba, či přesně jakou měrou přispělo trestní stíhání k současnému zdravotnímu stavu žalobce. Bylo totiž současně prokázáno, že invalidním se žalobce stal v důsledku vícero se sbíhajících příčin. Nebylo předmětem dokazování, zda rodina či blízcí žalobce podporovali, neboť v tomto směru žalobce nic netvrdil a při svém účastnickém výslechu se o tom nezmínil. Toliko uvedl, že svému otci své trestní stíhání nikdy nevysvětlil a ten jej pan nepřímo vydědil, když majetek převedl na děti žalobce. Soud rovněž zohlednil, že v soudem vybraných případech šlo o příslušníky městské policie, zatímco v případě žalobce šlo o ministerského vedoucího úředníka na funkci ředitele odboru.

57. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 110 000 Kč. Proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 1 390 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

58. Soud nepřiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2021, sp.zn. 30 Cdo 2678/2020, na což žalobce upozornil při jednání dne [datum]. Smyslem předběžného uplatnění nároku u žalované je řešit důvodnost nároků nejprve mimosoudně. Jde o nároky soukromoprávní povahy a zhodnocení jejich důvodnosti nejprve přináleží státu jako škůdci, jednajícímu svými kvalifikovanými úřady, kterým jsou dostupné nejen znalosti o skutkových základech nároku, ale i o jejich právních otázkách, včetně judikatury (srov. Ištvánek F., Simon P., Korbel F., Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, komentář k § 14). V usnesení ze dne 10.4.2019, sp. zn. 30 Cdo 2489/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že šestiměsíční lhůta je stanovena v § 15 OdpŠk jako lhůta stanovená zvláštním zákonem ke splnění náhradové povinnosti. Po jejím uplynutí se stát ocitá v prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a oprávněnému vzniká právo požadovat úroky z prodlení stanovené vládním nařízením. Předběžné projednání nároku je zásadně neformální, rozhodující je tedy obsah právního jednání stran, nikoliv formální uplatnění nároku. Kopií výzvy k doplnění žádosti ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce coby věřitel žalované nezbytnou součinnost přes řádnou výzvu neposkytl. V důsledku toho se ocitl sám v prodlení ve smyslu § 1975 občanského zákoníku, a za dobu, po kterou toto jeho prodlení trvá (tj. než je žalované dána možnost se s dodatečně doloženými skutečnostmi seznámit), nemůže ve smyslu § 1970 občanského zákoníku požadovat zaplacení úroku z prodlení. Není na místě přiznat úrok z prodlení ani od pozdějšího data, kdy postupně začaly vycházet najevo okolnosti újmy žalobce, neboť v tu dobu se již rozhodování přeneslo na soud a žalovaná tak nemohla vědět, jakou částku shledá jako přiměřené zadostiučinění soud, když částka požadovaná žalobcem se na první pohled vymykala částkám přiznávaným v obdobných a srovnatelných případech. Žalovaná se tak dosud do prodlení nedostala.

59. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 7 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) z tarifní hodnoty 50 000 Kč á 3 100 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)), a 7 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 26 600 Kč (24 500 + 2 100). Náhradu za DPH soud nepřiznal, neboť zjistil z veřejné databáze ARES, že zástupkyně žalobce není plátkyní této daně. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28 600 Kč (26 600 + 2 000), a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

60. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.