17 C 113/2024 - 125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní Mgr. Kamilou Petrusovou ve věci žalobce (žalobkyně): Verdikto [Jméno žalobkyně]. zahraniční osoba registrovaná pod č. [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupeného (zastoupené): [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] proti žalovanému (žalované): [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jednající prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]: [Anonymizováno][Anonymizováno] sídlem [Jméno Zástupce B] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupenému (zastoupené): [Jméno Zástupce C], advokátem sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 600 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 6. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně (na kterou byla pohledávka postoupena cestujícím [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], smlouvou o postoupení pohledávky) na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku jakožto kompenzace za ztrátu času z důvodu zrušeného letu č. [IBAN] z Prahy přes Paříž do Havany, jehož se měl zúčastnit v rámci sjednané letecké dopravy zajištěné žalovanou, a to podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“).

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním došlým zdejšímu soudu dne 4. 9. 2024, v němž mimo jiné uvedla, že žalobkyně dostatečným způsobem nevylíčila a neprokázala rozhodující skutečnosti, zejména pokud jde o otázku samotného zrušení letu. Žalovaná nárok neuznává a považuje jej za nedůvodný. Ze záznamu z leteckého radaru předloženého žalobkyní totiž vyplývá, že let č. [IBAN] z Prahy do Paříže byl dne 5. 1. 2024 uskutečněn a nikoliv zrušen. Žalobkyni proto nárok na kompenzaci dle Nařízení nevznikl.

3. Žalobkyně se k vyjádření žalované vyjádřila v rámci repliky došlé zdejšímu soudu dne 14. 10. 2024, v rámci které mimo jiné uvedla, že v žalobě chybně uvedla předmětný let č. [IBAN] jako zrušený, neboť tento zrušen nebyl. Cestující [jméno FO] disponoval platnou a potvrzenou rezervací na tento let a let navazující č. [IBAN], avšak na let č. [IBAN] mu byl odepřen nástup na palubu bez uvedení důvodu, a to pouhým zasláním informace o změně letového řádu. Bez souhlasu cestujícího byl žalovanou změněn jeho přílet do cílové destinace, kam dorazil o více než 24 hodin později oproti původnímu času příletu. Na podané žalobě tak žalobkyně i nadále trvá.

4. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 23. 10. 2024 žalobkyně doplnila k výzvě soudu žalobu, kdy mimo jiné uvedla, že žalovaná byla k náhradě škody vyzvána prostřednictvím formuláře na webových stránkách žalované dne 28. 2. 2024, což bylo potvrzeno žalovanou tentýž den. Dále k přítomnosti cestujícího na letišti v Praze v den odletu dne 5. 1. 2024 byly cestujícím pořízení fotografie dokládající skutečnost, že na letišti byl s dostatečným časovým předstihem. Současně odkázala na judikaturu SDEU, dle které má cestující právo na náhradu škody, pokud jej letecký dopravce informuje předem, že jej proti jeho vůli nenechá nastoupit na palubu letadla. To platí i pro případ, kdy se cestující nepřihlásil k nástupu na palubu. Cestující byl o nepřipuštění na palubu letu č. [IBAN] informován žalovanou ve 12:43 hod, přičemž čas odletu předmětného letu byl posunut na čas 14:15 hod.

5. Žalovaná se doplnění žaloby žalobkyní vyjádřila podáním došlým zdejšímu soudu dne 18. 11. 2024, v němž mimo jiné uvedla, že pokud žalobkyně požaduje uhrazení nároku za údajné odepření nástupu na palubu letu č. [IBAN], tak se jedná o zcela odlišný nárok, než jaký požadovala v žalobě (tj. za zrušený let). Žalobkyně je tak povinna změnit žalobu způsobem dle § 95 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť došlo ke změně předmětu řízení, a nikoliv k pouhému upřesnění skutkové tvrzení (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018). Žalobní tvrzení nebyla dle žalované proto dostatečně určitá a tím, že žalobkyně požadovala nárok na kompenzaci z titulu zrušeného letu, přičemž ke změně žaloby nedošlo, je tak třeba žalobu zamítnout, neboť předmětný let uskutečněn byl. Navíc odkazuje na skutečnost, že podmínkou čl. 3 odst. 2 Nařízení je přihlášení se cestujícího včas k přepravě u odletové brány předmětného letu. Navíc je nutné považovat judikaturu uvedenou žalobkyní za irelevantní, neboť tato se uplatní pouze v případě, kdy letecký dopravce dopředu projeví vůli odepřít cestujícím nástup na palubu. V uvedeném případě však byl cestující informován o přesměrování letu 13 minut po plánovaném času odletu letu č. [IBAN]. Žalovaná měla nárok na zrušení rezervace cestujícího, když tento se nedostavil včas k odletové bráně. Poskytnutí cestujícímu přesměrování na náhradní let je nutné považovat pouze za vstřícně gesto vůči cestujícímu. Z procesní opatrnosti dále namítla námitku nedostatku aktivní legitimace, kdy Smlouva o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a cestujícím [jméno FO] [Anonymizováno] neobsahuje specifikaci výše postupované pohledávky a skutečností, na nichž se zakládá, a taková smlouva je pouze zdánlivým právním jednáním, tudíž nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky.

6. Soud nařídil jednání na dny 14. 10. 2024, 17. 10. 2024 a 21. 11. 2024, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně i žalované, a učinil si dostatečnou představu pro rozhodnutí ve věci.

7. Provedeným dokazováním, a to z listiny nazvané „Potvrzení vaší žádosti číslo [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2024“ bylo soudem zjištěno, že žalovaná informovala cestujícího [jméno FO], že jeho žádost o kompenzaci je evidovaná pod ref. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky a certifikátu od podpisu cestujícího [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že cestující [jméno FO] postoupil dne 20. 2. 2024 pohledávku vzniklou z titulu náhradu škody ve vztahu narušenému průběhu letů č. [IBAN] a [IBAN] na žalobkyni.

9. Z emailu od [jméno FO] pro cestujícího [jméno FO] ze dne 4. 1. 2024 bylo soudem zjištěno, že cestující se měl zúčastnit letu č. [IBAN] s odletem z Prahy dne 5. 1. 2024 ve 12:30 hod. a příletem do Paříže tentýž den ve 14:20 hod., a dále měl odlétat dne 5. 1. 2024 v 16:10 hod. z Paříže do Havany, kam měl přiletět tentýž den ve 20:30 hodin.

10. Z internetového print screenu společnosti Flightera.net k uskutečněnému letu společnosti [Anonymizováno] [IBAN] dne 5. 1. 2024 bylo soudem zjištěno, že dne 5. 1. 2024 proběhl let z Prahy do Paříže, přičemž tento byl na svém odletu o 1 hod. 50 min. opožděn, kdy do Paříže dorazil v 15:48 hod.

11. Z emailová zprávy od [jméno FO] Flight Info, adresovaná [e-mail]. dne 5. 1. 2024 ve 12:43 bylo soudem zjištěno, že cestující byl 13 minut po plánovaném času odletu letu č. [IBAN] žalovanou informován, že byl přesunut na jiný let, a to let č. [IBAN] uskutečněný následující den 6. 1. 2024 v 10:00 hod. s příletem do Paříže tentýž den v 11:50 hod., a dále s odletem z Paříže dne 6. 1. 2024 v 16:10 hod. a příletem do Havany 6. 1. 2024 ve 20:30 hod. Současně bylo žalovanou cestujícímu nabídnuto poskytnutí voucheru na občerstvení.

12. Z emailu od [jméno FO] adresovaný na [e-mail] ze dne 6. 1. 2024 v 9:56 bylo soudem zjištěno, že let č. [IBAN] dne 6. 1. 2024 byl zrušen a cestujícímu byl poskytnut nový let, a to let č. [IBAN] uskutečněný dne 7. 1. 2024 v 10:05 hod. s příletem do Paříže tentýž den v 13:05 hod. a následným odletem z Paříže tentýž den v 15:35 hod. do Havany s příletem tentýž den v 19:45 hod.

13. Z předžalobní upomínky označené jako Poslední výzva k zaplacení, nárok na kompenzaci ze dne 20. 2. 2024 bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 600 EUR dle čl. 7 Nařízením, a to z titulu zrušeného letu č. [IBAN] z Prahy do Paříže, jehož se cestující [jméno FO] měl dne 5. 1. 2024 zúčastnit.

14. Z fotografie, pořízené 5. 1. 2024 v čase 10:25 bylo soudem zjištěno, že tato zobrazuje odletovou halu, resp. halu s přepážkami k odbavení.

15. Z fotografie, pořízené 5. 1. 2024 v čase 10:57 bylo soudem zjištěno, že tato zobrazuje již přímo odletovou část zobrazující i jednotlivé gaty, konkrétně C4, C5, C6, C11 a C3.

16. Z e-mailu od žalované, adresované cestujícímu na jeho e-mailovou adresu [e-mail] dne 5. 1. 2024 v čase 12:38:15 bylo soudem zjištěno, že žalovaná informovala dne 5. 1. 2024 ve 12:38 hod. cestujícího, že odlet letu č. [IBAN] byl z provozních důvodů upraven na nový čas odletu dne 14:15 hod. tentýž den.

17. Z Všeobecných přepravních podmínek z čl. 8.3 společnosti [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že cestující se musí dostavit k nástupní bráně před časem stanoveným při odbavení. Dopravce může zrušit rezervaci cestujícího, pokud se cestující nedostaví k nástupní bráně nejpozději v čase nástupu stanoveném cestujícímu, aniž by za to vůči cestujícímu nesl jakoukoliv odpovědnost.

18. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

19. Cestující [jméno FO] se měl zúčastnit letu č. [IBAN] s odletem z Prahy dne 5. 1. 2024 ve 12:30 hod. a příletem do Paříže tentýž den ve 14:20 hod., a dále měl odlétat dne 5. 1. 2024 v 16:10 hod. z Paříže do Havany, kam měl přiletět tentýž den ve 20:30 hodin. Emailem ze dne 5. 1. 2024 v čase 12:38:15 hod. byl žalovanou informován že odlet letu č. [IBAN] byl z provozních důvodů upraven na nový čas odletu dne 14:15 hod. tentýž den. Následně byl žalovanou dne 5. 1. 2024 v čase 12:43 hod. informován, že byl přesunut na jiný let, a to let č. [IBAN] s odletem dne 6. 1. 2024 v 10:00 hod. s příletem do Paříže tentýž den v 11:50 hod., a dále s odletem z Paříže dne 6. 1. 2024 v 16:10 hod. a příletem do Havany 6. 1. 2024 ve 20:30 hod. Dne 6. 1. 2024 byl cestující žalovanou informován, že let [IBAN] s odletem dne 6. 1. 2024 byl zrušen a cestující byl přesměrován na let č. [IBAN] s odletem z Prahy dne 7. 1. 2024. Cestující postoupil pohledávku za narušený let č. [IBAN] na žalobkyni. Ta žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 600 EUR dle čl. 7 Nařízení, přesto však nebylo žalovanou uhrazeno ničeho.

20. Závěrem žalobkyně uvedla, že cestující do své cílové destinace doletěl až o dva dny později. Z provedeného dokazování vyplývá oprávněnost nároku na náhradu škody v žalované výši, a to včetně zaplacení zákonného úroku z prodlení od 6. 1. 2024 do zaplacení.

21. Žalovaná závěrem namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, a to z důvodu neurčitosti postupní smlouvy, kdy v této smlouvě není uvedena výše nároku a skutečností, na nichž se zakládá. Pouhý odkaz na čl. 7 Nařízení není dostatečný. Náhrady z něj plynoucí můžou být v rozmezí 250 až 600 EUR. Na tento odkazují čl. 4, 5, 6 Nařízení, které se týkají nemajetkové náhrady za tři druhy okolností, a to zrušení letu, zpoždění letu a odepření nástupu na palubu. Pokud by i přesto soud měl za to, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná, pak poukazuje na to, že v žalobě, žalobkyně svůj nárok opírá o článek 5 odst. 1 Nařízení, tedy za zrušený let. Nicméně v průběhu řízení bylo mezi stranami označeno za nesporné, že předmětný let byl uskutečněn. Žaloba je tak nedůvodná. Pokud žalobkyně změnila své žalobní tvrzení na odepření nástupu na palubu, pak mělo dojít dle § 95 o. s. ř. k připuštění změny žaloby. Pokud jde o to samotné odepření nástupu na palubu, tak žalobkyně neprokázala dle článku 3 odst. 2 Nařízení, že se dotyčný cestující přihlásil včas k přepravě u odletové brány. Cestující byl informován až po čase původního letu, že došlo k přesměrování jeho letu. Z těchto všech důvodů proto navrhuje žalobu zamítnout.

22. Dle § 2553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas.

23. Podle článku 1 Nařízení toto nařízení stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jim mj. odepřen nástup na palubu proti jejich vůli.

24. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1 500 kilometrů [písm. a)], 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1 500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1 500 kilometrů do 3 500 kilometrů [písm. b)] a 600 EUR u všech letů nespadajících pod písm. a) nebo b) [písm. c)].

25. Podle čl. 2 písm. j) Nařízení odepřením nástupu na palubu se rozumí odmítnutí přepravit cestující leteckou dopravou, přestože se přihlásili k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2, s výjimkou případu, kdy zde jsou přiměřené důvody odepřít jim nástup na palubu, například zdravotní důvody, důvody bezpečnosti nebo ochrany nebo nedostatečné cestovní doklady.

26. Podle čl. 3 odst. 2 Nařízení se toto Nařízení použije v případě cestujících, kteří a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případů zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, jak je předem a písemně (rovněž elektronicky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu, nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

27. V dané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že let. č. [IBAN], který měl odlétat z Prahy dne 5. 1. 2024 původně ve 12:30 hod., byl ve 12:38 hod. cestující [jméno FO] informován, že tento let byl zpožděn a byl určen nový čas odletu uvedeného letu na 14:15 hod. téhož dne. Následně v čase 12:43 hod. byl žalovanou informován, že byl přesunut na jiný let č. [IBAN] s odletem následující den. Let č. [IBAN] odletěl ve 14:20 hod. bez cestujícího na palubě. Soud v prvé řadě zkoumal, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby a dospěl k závěru, že tato je v řízení aktivně legitimována. V řízení bylo provedeným dokazováním zjištěno, a to ze Smlouvy o postoupení pohledávky, že cestující [jméno FO] postoupil dne 20. 2. 2024 pohledávku vzniklou z titulu náhrady škody dle Nařízení ve vztahu k narušeným letům č. [IBAN] a [IBAN] na žalobkyni. Ze Smlouvy je patrná vůle stran, kdy cestující měl prokazatelně úmysl postoupit specifikovanou pohledávku na žalobkyně měla úmysl za toto postoupení zaplatit cestujícímu úplatu. V tomto ohledu je proto zachován požadavek, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, tj. co je předmětem plnění (pohledávka vzniklá z titulu náhrady škody za narušené lety č. [IBAN] a [IBAN]), kdo je osobou dlužníka (letecká společnost provozující narušené lety), vč. rozsahu plnění. Konkrétní rozsah plnění, který je předmětem postupované pohledávky, je poté seznatelný ze samotné skutečnosti, že ve smlouvě jsou jednoznačně specifikovány dotčené lety, požadavek na odškodění a odkaz na právní předpisy (Nařízení), a tudíž nelze zpochybnit, že rozsah plnění je dostatečně určitelný (tj. odškodnění, které je možné určit dle Nařízení). V případě uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky je třeba trvat na tom, aby z této smlouvy bylo seznatelné, co bylo jejím předmětem, tedy jaká konkrétní pohledávka byla touto smlouvou postoupena, což v daném případě je splněno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018).

28. Soud se dále zabýval oprávněností žalovaného nároku, když žalobkyně požaduje uhrazení částky ve výši 600 EUR v souladu s čl. 7 Nařízení. Tento nárok odůvodnila v žalobě zejména tím, že došlo ke zrušení letu č. [IBAN]. Následně však v rámci podání došlým zdejšímu soudu dne 14. 10. 2024 uvedla, že na tento let byl cestujícímu odepřen nástup na palubu. Žalovaná v této souvislosti namítá, že nedošlo dle § 95 o. s. ř. k připuštění změny žaloby. Žalobkyně požadovala nárok na kompenzaci z titulu zrušeného letu, přičemž v řízení bylo prokázáno, že tento zrušen nebyl, a pokud žalobkyně požaduje kompenzaci z titulu odepření nástupu na palubu, tak došlo ke změně v předmětu řízení (nikoliv pouhé upřesnění skutkového tvrzení), o čemž mělo být soudem rozhodnuto. dle shora uvedeného ustanovení o. s. ř. Soud se však s argumentací žalované neztotožňuje z níže následujícího důvodu.

29. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že předmětem civilního sporného řízení není subjektivní hmotné právo, nýbrž tzv. procesní nárok, který je vymezen žalobou a není přímo závislý na subjektivním hmotném právu. S tím pak souvisí otázka, které obsahové části žaloby jsou pro vymezení předmětu sporu (procesního nároku) rozhodné. V současné procesní nauce převládá tzv. dvoučlenná procesní teorie předmětu sporu, podle níž je předmět sporu vymezen předmětem procesního nároku (žalobním petitem) a základem procesního nároku (skutkovým základem žaloby). Vylíčením právně významných rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) žalobce určuje, o čem a na jakém skutkovém základě má soud rozhodnout. Žalobkyně je proto povinna v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě svůj nárok uplatňuje, a to v rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1512/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3791/2016). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben. Změna žaloby je poté projevem dispoziční zásady, podle které je žalobce v civilním řízení sporném oprávněn svými dispoziční úkony vymezit (mimo jiné) předmět řízení. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2313/2022 došlo k významnému obratu ve vztahu k chápání jednoty skutku ve spojení s institutem změny žaloby. Soud se přiklání ke koncepci tzv. „faktické jednoty“, jež nebere v potaz znaky skutkové podstaty nárokové normy, nýbrž základ procesního nároku vymezuje těmi skutečnostmi, které spolu souvisejí natolik, že tvoří jednotný skutkový komplex, či, jinak vyjádřeno, představují stejnou „životní událost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 2551/16, a ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 543/22). Jestliže tedy žalobce uplatní další skutková tvrzení, která natolik souvisí s původně tvrzenými skutečnostmi, že tvoří faktickou jednotu, resp. přestavují stejnou „životní událost“, nepůjde o jiný, nýbrž o totožný základ procesního nároku, a dodatečné uvedení takových skutečností tudíž nevyvolá nutnost změny žaloby. Skutečnost, že uplatnění dalších skutkových tvrzení může mít za následek změnu právní kvalifikace věci je přitom bez významu, neboť platí zásada iura novit curia. Žalobkyně tak není povinna předkládat skutková tvrzení přímo odpovídající znakům konkrétní skutkové podstaty hmotného práva. Pokud její později vznesená skutková tvrzení nadále zapadají do komplexu jedné životní situace, byť korespondují se znaky skutkové podstaty jiné normy hmotného práva, nevede případná změna právní kvalifikace k podmínění úspěchu žaloby dle § 95 o. s. ř. co do přednesených skutkových tvrzení.

30. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že z hlediska posuzované totožnosti skutkového základu procesního nároku je žalovanou dovozovaná odlišnost v právní kvalifikaci věci (nárok plynoucí z odepření nástupu na palubu dle čl. 4 Nařízení a nárok plynoucí ze zrušení letu dle čl. 5 Nařízení) zcela bez významu. Provádět právní kvalifikaci skutku náleží toliko soudu. Respektive je bez významu, pokud žalobkyně v řízení uplatní další skutková tvrzení, která však přestavují stejnou „životní událost“ s původně tvrzenými skutečnostmi, v důsledku čehož dojde ke změně právní kvalifikace. V tomto ohledu bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobkyní tvrzené skutečnosti spadají do komplexu jedné životní situace, když tato uplatňuje v řízení nárok na náhradu škody (dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení) ve výši 600 EUR, jelikož cestující nebyl přepraven v souladu s uzavřenou přepravní smlouvou do místa určení (tj. do Havany) včas. Z hlediska procesního nároku je proto v tomto případě irelevantní, zda byla skutková tvrzení žalobkyně během řízení zpřesněna či opravena, neboť samotná odlišnost skutkových přednesů totiž bez dalšího nevylučuje totožnost skutkového základu. Argumentace žalované, že mělo dojít ke změně žaloby, je proto neopodstatněná, neboť skutkový základ nároku zůstává totožný, pouze byla vymezena rozdílná právní kvalifikace.

31. Soud se tak dále zabýval splněním podmínek pro přiznání kompenzace dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení v důsledku narušení předmětného letu č. [IBAN], jehož se měl cestující dne 5. 1. 2024 zúčastnit, avšak byl přesunut na jiný let č. [IBAN], který byl následně zrušen a do cílové destinace se dostal až dalším letem dne 7. 1. 2024. Soud se především zabýval žalovaným nárokem na náhradu škody v souvislosti s narušeným letem č. [IBAN]. V tomto ohledu se soud plně ztotožnil s argumentací žalobkyně, kdy předmětný let byl narušen v důsledku odepření cestujícího na palubu dle čl. 4 odst. 3 Nařízení. V případě předem oznámeného odepření nástupu na palubu vzniká právo na náhradu škody za odepření nástupu na palubu, i když se dotyčný cestující nepřihlásil k přepravě za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 Nařízení. Pokud ho totiž letecký dopravce předem informoval o tom, že jej proti jeho vůli nenechá nastoupit na palubu letu, na který má tento cestující potvrzenou rezervaci, byl by požadavek, aby se přihlásil k přepravě, zbytečnou formalitou (viz rozsudek SDEU ve věci C238/22 ze dne 26. 10. 2023). V řízení bylo prokázáno, že cestující [jméno FO] měl potvrzenou rezervaci na let č. [IBAN] s odletem z Prahy dne ve 12:30 hod., přičemž následně byl žalovanou tentýž den ve 12:38 informován, že čas odletu letu č. [IBAN] byl z provozních důvodů upraven na nový čas ve 14:15 hod. tentýž den. Tento nově určený čas odletu tak byl pro cestujícího určující a cestující by povinen se přihlásit k nástupu na palubu s přihlédnutím k tomuto novému času odletu určeném žalovanou. Následně však týž den v čase 12:43 hod. byl žalovanou informován, že byl přesunut na jiný let č. [IBAN] s odletem následující let. Let č. [IBAN] odletěl ve 14:20 hod., avšak bez cestující [jméno FO], který nebyl připuštěn leteckou společností k nástupu na palubu. Následné konsekvence poté spočívala v tom, že cestující nedorazil do cílové destinace včas. Dle shora uvedené judikatury však plyne, že cestující nemusel být přihlášen k nástupu na palubu, když byl pro něj určující čas odletu 14:15 hod a před tímto časem odletu bylo cestujícímu žalovanou oznámeno (ve 12:43 hod.), že jej nenechá nastoupit na palubu předmětného letu. V tomto ohledu tak ani není určující, zda žalobkyní předložené fotografie osvědčují přítomnost cestujícího na letišti v Praze.

32. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že obrana žalované zvrátit pro ni nepříznivý následek úhrady kompenzace dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení nemůže být úspěšná, ani když odkazuje na její Všeobecné přepravní podmínky a její vstřícnost ve vztahu k žalovanému, kterému nabídla alternativní let následující den. Z emailu žalované zaslané cestujícímu dne 5. 1. 2024 v 12:43 hod. neplynou totiž žádné důvody, pro něž přistoupila k odepření nástupu cestujícího na palubu. Soud nemá v řízení za nedostatečně prokázané, že důvodem mělo být právě včasné nepřihlášení cestujícího na palubu předmětného letu. Tato skutečnost však není relevantní s ohledem na posunutí času odletu letu č. [IBAN] (na čas 14:15 hod.), který byl pro cestujícího závazný.

33. Soud tak s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy výše žalované částky je zcela v souladu s čl. 4 odst. 3 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení. Částku ve výši 600 EUR spolu s úrokem z prodlení soudem stanoveným od dne následujícího po odepření nástupu na letadla (tj. 6. 1. 2024) do zaplacení podle § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalované proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalobkyni uhradit.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 200 Kč. Tyto náklady žalobkyni přiznal s přihlédnutím k vyúčtování nákladů žalobkyní uvedených v návrhu ze dne 14. 5. 2024 – srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sen. zn. 25 Cdo 5713/2017, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to jako odměnu za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši á 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a za dva úkony právní služby podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 15 030 Kč (tj. 600 EUR převedené na CZK dle směnného kurzu k datu 1. 7. 2024, tj. k prvnímu pracovnímu dni v měsíci, v němž došlo k podání žaloby) ve výši á 1 700 Kč spočívající v podání došlé soudu dne 14. 10. 2024 a dne 23. 10. 2024. V souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon a v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu hotové výdaje advokáta spojené se dvěma úkony právní služby (2x písemné podání zdejšímu soudu dne 14. 10. 2024 a dne 23. 10. 2024) ve výši 300 Kč za 1 úkon. Pokud se týká aplikace § 14b advokátního tarifu, soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015, resp. usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 3804/15 i judikaturu Městského soudu v Praze (např. usnesení sp. zn. 70 Co 8/2020 ze dne 14. 1. 2020, 72 Co 9/2020 ze dne 23. 1. 2020). Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě žalobkyně, zastoupené vždy zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (žaloby proti leteckým společnostem za zpožděné, zrušené lety a odepření nástupu na palubu). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za porady s klientem přesahující vždy 1 hodinu před jednáním dne 14. 10. 2024, dne 17. 10. 2024 a dne 21. 11. 2024, neboť tyto úkony nijak nedoložila. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

Poučení