17 C 118/2020-156

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] za niž před soudem jedná [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 194 810 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 194 810 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 7. 2020 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 9 C 162/2013 (dále také jen„ posuzované řízení“ či„ předmětné řízení“). Žalobce byl účastníkem předmětného řízení, jako žalovaná zde vystupovala [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], přičemž se jednalo o určení otcovství a úpravu výchovy a výživy k nezletilému [příjmení] [příjmení], narozenému dne [datum]. Věc nebyla právně složitá, přesto byl první rozsudek vydán až dne 9. 2. 2017, odvolací soud pak rozhodl až dne 9. 1. 2020. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Vliv na celkovou délku řízení měl především postup odvolacího soudu, který v rozporu s judikaturou přerušil řízení na dobu cca 3 let, ačkoliv k tomuto postupu nebyl dán žádný relevantní důvod. Předmětné řízení bylo zahájeno podáním žalobce dne 29. 1. 2013, pravomocně bylo skončeno dne 25. 2. 2020, trvalo tedy 7 let a 1 měsíc, navíc se ke dni podání žaloby soudy zvládly vypořádat pouze s otázkou určení otcovství a s otázkou výživného k nezletilému. Žalobce všechny podstatné skutečnosti tvrdil a dokládal již v žalobě. V posuzovaném řízení byla řešena zcela zásadní otázka pro žalobce, a to otázka otcovství k jeho jedinému synovi. Délka řízení se významným způsobem promítla do života žalobce, a to i s ohledem na výživné, které je stanovováno zpětně a které tak žalobce zasáhlo po materiální stránce. Pozdní rozhodnutí soudu nikdy nedokáže nahradit čas, který žalobce mohl se svým synem strávit a který mohl mít pro žalobce i jeho nezletilého syna neocenitelnou váhu. V posuzovaném řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, čímž byla žalobci způsobena nemajetková újma, kterou požaduje odškodnit částkou 194 810 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o extrémně dlouhé řízení, stanovil žalobce základní částku na 20 000 Kč za rok trvání řízení. S ohledem na skutečnost, že řízení nebylo složité, je třeba dle názoru žalobce navýšit základní částku o 10 %, o dalších 10 % je pak třeba navýšit základní částku proto, že se žalobce na průtazích v řízení žádným způsobem nepodílel, když plnil, co mu bylo soudem určeno v k tomu daných lhůtách, a o dalších 10 % z důvodu postupu soudu. S ohledem na zcela zásadní význam řízení pro žalobce, který svého syna neviděl po dobu 10 let, je dle názoru žalobce třeba základní částku navýšit rovněž o 10 %. Trápení a další komplikace způsobené žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení se odrážejí v osobním životě žalobce, jeho zdravotním stavu i v kvalitě jeho života. Dovolací soud konstatoval, že„ … matka ke konfliktním vztahům mezi oběma rodiči významnou měrou přispěla, když záměrně zamezila kontaktu mezi nezletilým a jeho biologickým otcem a záměrně do rodného listu dítěte nechala uvést muže, o němž věděla, že otcem dítěte není.“ Syn byl žalobci matkou prakticky„ ukraden“, když tato nechala do jeho rodného listu jako otce zapsat jejího bratrance, matka činila a nadále činí vše, aby otcovství a posléze styku žalobce s nezletilým zabránila. V důsledku jednání matky nezletilého se žalobce dostal do stavu neschopnosti placení svých závazků, neboť tato ho připravila o majetek a bydlení. Žalobce se psychicky zhroutil a několik měsíců strávil na psychiatrickém oddělení v Bohnicích. Vůči žalobci bylo vedeno několik trestních řízení iniciovaných matkou nezletilého, žalobce byl však buď zproštěn obžaloby, nebo byla věc předána do přestupkového řízení. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 30. 3. 2020. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 31. 8. 2020 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, peněžitou náhradu však žalobci nepřiznala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně dne 30. 3. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada přiznána nebyla. Žalovaná zrekapitulovala průběh předmětného řízení s tím, že zde nelze konstatovat průtahy, neboť žádný ze soudů nebyl procesně nečinný, jednotlivé úkony byly prováděny průběžně. Řízení trvalo od ledna 2013 do února 2020, tedy 7 let. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, meritorně rozhodoval soud I. stupně jednou a odvolací soud rovněž jednou. Soudy na dvou stupních rozhodovaly množství otázek procesního charakteru. Řízení bylo po stránce skutkové složité, do určité míry bylo složité i po stránce právní. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, expertizou DNA bylo zjištěno, že žalobce je otcem nezletilého. Význam předmětného řízení byl pro žalobce velmi nízký. Nezletilý žije s matkou v Anglii, žalobce nezná a nepovažuje jej za svého otce, ani sám žalobce v rámci řízení nepožadoval určení podmínek styku se synem. Ekonomická situace žalobce není dobrá (vícečetné exekuce). Výživné ve vztahu ke svému synovi žalobce dříve nehradil, soudy bylo rozhodnuto o dlužném výživném ve výši 289 919 Kč. Žalobce v průběhu řízení matce zasílal výhružné emaily, byl u Okresního soudu pro Prahu – (sp. zn. 1 T 124/2011) trestně stíhán pro přečin nebezpečného pronásledování, když různými způsoby vyhrožoval matce nezletilého usmrcením a fyzickým a psychickým ublížením na zdraví. Vztahy mezi stranami posuzovaného řízení jsou velmi špatné a vyostřené a samotná existence a vedení řízení je vyústěním vyhrocených vztahů mezi účastníky. Předmětné řízení bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012 na dobu dvou let a jednoho měsíce, a to zcela správně, neboť v tomto řízení probíhalo řízení o obnově, v němž žalobce předtím úspěšně popřel otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení]. Již předtím bylo předmětné řízení přerušeno z důvodu podání odvolání v řízení sp. zn. 18 C 77/2012 po dobu jednoho roku a deseti měsíců. Bez započítání uvedených přerušení by tak posuzované řízení trvalo tři roky a jeden měsíc, což není délka extrémní. Žalobce sám uvedl, že nezletilého z důvodu jednání jeho matky od roku 2010 neviděl, mezi nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a zamezení styku žalobce s jeho synem tedy není dána příčinná souvislost. Zároveň je otázka, jak by si žalobce představoval styk s nezletilým, když tento žije se svou matkou trvale ve Velké Británii. Délku posuzovaného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, čímž byla žalobci způsobena nemajetková újma. Konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, kterého se žalobci ze strany žalované dostalo, je v daném případě dostačujícím zadostiučiněním.

3. Ve své reakci žalobce uvedl, že pro něj byl potomek smyslem života, musel však i hmotně zabezpečit rodinu, a proto trávil i 18 hodin denně v restauraci, kterou se svou družkou spravoval. V roce 2010 převedla družka žalobce nemovitý majetek na třetí osoby, obchodní společnost vytunelovala a převedla na bílého koně. Následně nechala družka žalobce do rodného listu [jméno] [příjmení] zapsat svého bratrance [jméno] [příjmení]. Žalobce tak ztratil vše, majetek i možnost starat se o syna. Žalobce se psychicky zhroutil a byl hospitalizovaný na psychiatrii. Žalobce si nechal udělat anonymní test otcovství, který vyšel pozitivně. Družka žalobce se v rámci řízení po dobu 2 let vyhýbala testům DNA. Žalobce nemůže normálně spát, soustředit se na běžné věci, nevydrží v kolektivu, je výbušný, zoufalý, má deprese, nepříznivé stavy psychiky potlačuje alkoholem. Žalobce nedokáže být dlouhodobě zaměstnán, nevychází s lidmi, nepřijímá kolektiv. Všechen svůj čas žalobce věnuje soudnímu sporu.

4. Při jednání dne 13. 7. 2021 žalovaná uvedla, že pokud žalobce uváděl, že je psychicky vyčerpaný a k tomu blíže tedy uváděl dopady, které měla mít nepřiměřená délka daného řízení do jeho zdravotního stavu, pak k tomu odkazuje na rozhodnutí ze dne 29. 8. 2012, č.j. 9 To 384/2012-339, z něhož vyplývá, že už zde byly zjištěny nepříznivé povahové vlastnosti žalobce, které v souvislosti s danými okolnostmi vedly k rozvoji poruchy přizpůsobení. Tato porucha potom odpovídá tvrzeným dopadům nepřiměřené délky daného řízení do sféry žalobce. Co se pak týče protokolu ze dne 24. 10. 2019, kdy se jednalo o protokol o jednání před Krajským soudem v Praze, pak zde sám žalobce uváděl, že jeho stav je dobrý, že zdravotní problémy skončily v roce 2014, že žádné léky nebere, a zároveň uváděl, že se mu lépe pracuje, když je sám a nikoliv v kolektivu. Co se pak týče tvrzeného znemožnění styku žalobce s jeho nezletilým synem, tento styk neumožňovala matka nezletilého. Žalobce sám uvedl, že si je vědom složitosti dané situace a že učiní vše pro to, aby opětovně navázal kontakt se synem, který mu byl znemožněn matkou. Sám žalobce tedy bral v potaz to, že styk mu byl znemožněn ze strany matky a nelze toto shledávat v příčinné souvislosti s délkou daného řízení a tedy činit za to zodpovědnou žalovanou.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Dne 29. 1. 2013 byl Okresnímu soudu v Berouně (dále v tomto odstavci také„ soud“) doručen návrh [celé jméno žalobce], jímž se domáhal určení otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum]. Zároveň navrhoval upravit poměry nezletilého tak, že by tento byl svěřen do střídavé péče rodičů s tím, že by každému z rodičů byla přiznána povinnost hradit výživné. Dne 18. 2. 2012 bylo se žalobcem na Policii ČR sepsáno oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ohrožování mravní výchovy, křivé výpovědi, poškozování cizích práv, krádeže, neoprávněného užívání cizí věci a podílnictví, a to ve vztahu k matce nezletilého [jméno] [příjmení]. Zároveň bylo řešeno podezření žalobce ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování ve vztahu k [jméno] [příjmení], a to u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 124/2011-310, původní odsuzující rozsudek byl zrušen odvolacím soudem a věc byla vrácena soudu I. stupně. Na základě referátu soudu ze dne 13. 2. 2013 bylo žádáno zapůjčení spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 1 T 124/2011, v reakci bylo soudu sděleno, že daný spis nelze zapůjčit, neboť se nachází u znalce. Usnesením ze dne 12. 7. 2013 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012, kdy bylo řešeno popření otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení] s tím, že rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, č.j. 18 C 77/2012-299, bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého [jméno] [příjmení], toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č.j. 23 Co 303/2014. Dne 8. 1. 2015 se ve věci vyjádřil žalobce s návrhem na provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti genetiky zpracovaným v rámci řízení o popření otcovství. Emailem ze dne 6. 2. 2015 požádal žalobce o pokračování v řízení, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 11. 2. 2015. Zároveň byl nezletilému jmenován opatrovník k zastupování v tomto řízení. Proti usnesení ze dne 11. 2. 2015 podala žalovaná, matka nezletilého [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 10. 3. 2015 odvolání s tím, že ve věci sp. zn. 18 C 77/2012 bylo podáno dovolání. Usnesením ze dne 12. 3. 2015 byla matka nezletilého vyzvána k odstranění vad odvolání, na což reagovala dne 25. 3. 2015. Odvolání matky nezletilého bylo dne 4. 5. 2015 předloženo Krajskému soudu v Praze. Dne 5. 1. 2015 navrhl žalobce vydání předběžného opatření, jímž by bylo umožněno žalobci stýkat se s nezletilým [jméno] [příjmení] ve stanovené dny. O tomto návrhu bylo rozhodováno v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 P 54/2013, rozhodnutí v této věci však bylo odvolacím soudem zrušeno s tím, že zákonným soudcem je v daném případě soudce rozhodující věc sp. zn. 9 C 162/2013. Usnesením ze dne 2. 4. 2015, č.j. 9 C 162/2013-93, soud zamítl shora uvedený návrh žalobce na vydání předběžného opatření, neboť otcovství k nezletilému dosud nebylo pravomocně určeno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2015 bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Berouně o pokračování v řízení ze dne 11. 2. 2015. Dne 14. 7. 2015 navrhla matka nezletilého přerušení řízení do rozhodnutí o dovolání ve věci sp. zn. 17 C 77/2012, tento návrh soud usnesením ze dne 20. 8. 2015 zamítl. Na základě referátu soudu ze dne 20. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na 24. 9. 2015. Dne 1. 9. 2015 vznesla matka nezletilého námitku místní nepříslušnosti soudu, resp. nedostatku pravomoci českých soudů s tím, že tuto odůvodní ve lhůtě 30 dní. Jednání nařízené na 24. 9. 2015 bylo tedy zrušeno. Svou námitku matka doplnila dne 1. 10. 2015 s tím, že bydliště nezletilého se nachází na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Dne 10. 12. 2015 požádal žalobce o urychlené projednání věci, neboť matka nezletilého brání žalobci ve styku s nezletilým. Námitka místní nepříslušnosti i námitka nedostatku mezinárodní pravomoci českých soudů vznesená matkou nezletilého byla usnesením ze dne 29. 1. 2016 zamítnuta, neboť všichni zúčastnění jsou občany České republiky a v době zahájení řízení se fakticky zdržovali na území ČR. Dne 2. 2. 2016 žalobce opět žádal o urychlení vyřízení věci. Proti rozhodnutí ze dne 29. 1. 2016 podala matka nezletilého dne 18. 2. 2016 odvolání, které doplnila dne 4. 3. 2016. Dne 17. 3. 2016 se k odvolání vyjádřil žalobce. Dne 23. 3. 2016 bylo odvolání matky nezletilého předloženo Krajskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 28. 4. 2016 napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Dne 6. 6. 2016 požádal žalobce o nařízení jednání v co nejkratším možném termínu a navrhl výslech svědkyně. Na základě referátu soudu ze dne 23. 6. 2016 bylo nařízeno jednání na 18. 8. 2016. Zároveň bylo žádáno prošetření poměrů nezletilého. Dne 21. 7. 2016 se matka nezletilého vyjádřila k žalobě, dne 27. 7. 2016 pak doplnila přílohy. Dne 4. 8. 2016 požádala matka nezletilého o odročení jednání nařízeného na 18. 8. 2016 z důvodu kolize zástupkyně matky s jiným jednáním. Jednání tedy bylo odročeno na 13. 10. 2016. Dne 15. 9. 2016 se ve věci vyjádřil žalobce. Z důvodu nepřítomnosti soudkyně bylo jednání nařízené na 13. 10. 2016 odročeno na 20. 10. 2016. Zároveň bylo žádáno zapůjčení přílohových spisů. Z důvodu kolize s jiným jednáním požádala zástupkyně matky nezletilého o odročení jednání nařízeného na 20. 10. 2016, jednání se tedy nekonalo a následně bylo na základě referátu soudu ze dne 20. 10. 2016 nařízeno na 29. 11. 2016. Podáním ze dne 2. 11. 2016 si žalobce stěžoval na průtahy v řízení s odkazem na opakovaná odročení jednání soudu. Dne 28. 11. 2016 se ve věci vyjádřila matka nezletilého. Při jednání dne 29. 11. 2016 byla vyslechnuta matka nezletilého, byl vyslechnut rovněž žalobce a za účelem pokračování v dokazování čtením listin bylo jednání odročeno na 3. 1. 2017. Z důvodu pracovní neschopnosti požádala zástupkyně matky nezletilého o odročení jednání, přičemž toto doložila rozhodnutími o dočasné pracovní neschopnosti. Jednání se tedy dne 3. 1. 2017 nekonalo, na základě referátu soudu ze dne 4. 1. 2017 pak bylo nařízeno na 9. 2. 2017, kdy byly provedeny listinné důkazy a byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 9 C 162/2013-417), jímž bylo určeno, že otcem nezletilého [jméno] [příjmení] je žalobce (výrok I.), nezletilý byl svěřen do výchovy matky (výrok II.), žalobci byla stanovena povinnost hradit výživné za období od 5. 12. 2014 do 31. 1. 2017 ve výši 4 500 Kč měsíčně (výrok III.) a bylo mu uloženo uhradit dlužné výživné ve výši 116 419 Kč (výrok IV.) a rovněž bylo matce nezletilého uloženo nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.) a uhradit soudní poplatek (výrok VI.). V rámci odůvodnění rozhodnutí soud mimo jiné uvedl, že matka nezletilého se s nezletilým zdržuje v Anglii, na majetek žalobce bylo ke dni 25. 11. 2016 vedeno osm exekucí. Lhůta k vypracování písemného vyhotovení rozsudku byla dne 13. 3. 2017 prodloužena do 12. 4. 2017. Dne 27. 4. 2017 podala matka nezletilého proti výrokům I., III., IV., V. a VI. rozsudku odvolání, dne 28. 4. 2017 podal proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolání žalobce. Usneseními ze dne 22. 5. 2017 byli žalobce i matka nezletilého vyzváni k odstranění vad svých odvolání, žalobce reagoval dne 29. 5. 2017, matka nezletilého dne 30. 5. 2017. Matka nezletilého zároveň navrhla přerušení řízení s tím, že ve věci popření otcovství vedené pod sp. zn. 18 C 77/2012 podala návrh na obnovu řízení. Usnesením ze dne 19. 6. 2017 byla matka nezletilého vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání, což učinila dne 26. 6. 2017. Následně byla podaná odvolání rozeslána vždy druhému z účastníků, dne 13. 7. 2017 se matka nezletilého vyjádřila k odvolání žalobce a dne 19. 7. 2017 byl spis předložen Krajskému soudu v Praze. Dne 15. 8. 2017 se žalobce vyjádřil k odvolání matky nezletilého. Řízení o odvolání matky nezletilého vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 280/2017, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017 přerušeno do pravomocného skončení řízení o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012. Dne 20. 9. 2018 navrhl žalobce pokračování v řízení s tím, že o předmětné žalobě na obnovu řízení již bylo (byť nepravomocně) rozhodnuto. Kontrolou stavu řízení sp. zn. 18 C 77/2012 bylo zjištěno, že byl ve věci podán opravný prostředek. Dne 11. 6. 2019 žalobce opět navrhl pokračovat v řízení, neboť návrh matky nezletilého na obnovu řízení sp. zn. 18 C 77/2012 byl zamítnut a toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. Téhož dne bylo Krajskému soudu v Praze Okresním soudem v Berouně sděleno, že řízení sp. zn. 18 C 77/2012 není pravomocně skončeno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2019 bylo v odvolacím řízení pokračováno. Jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na 24. 10. 2019. Dne 23. 10. 2019 se ve věci vyjádřila matka nezletilého. Při jednání dne 24. 10. 2019 byli vyslechnuti žalobce i žalovaná a za účelem objasnění výsledku dědického řízení po otci žalobce bylo jednání odvolacího soudu odročeno na 28. 11. 2019. Z důvodu pracovní neschopnosti požádala zástupkyně matky nezletilého o odročení tohoto jednání, jednání odvolacího soudu tedy bylo odročeno na 9. 1. 2020. Dne 8. 1. 2020 navrhla matka nezletilého doplnit dokazování mimo jiné výslechem svědka. Při jednání dne 9. 1. 2020 vyhlásil odvolací soud rozsudek (pod č.j. 19 Co 280/2017-627), jímž zastavil řízení o odvolání žalobce (výrok I.), rozsudek soudu I. stupně změnil ve výrok III. ohledně výše výživného, jinak jej v tomto výroku a ve výroku I. potvrdil (výrok II.), změnil výrok IV. týkající se dlužného výživného (výrok III.) a uložil matce nezletilého nahradit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně (výrok IV.) i soudem odvolacím (výrok VI.) a rovněž jí uložil uhradit soudní poplatek (výrok V.). Lhůta k vypracování písemného vyhotovení rozsudku byla prodloužena o 30 dní. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 25. 2. 2020 (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 9 C 162/2013).

7. Dne 18. 12. 2012 byla Okresnímu soudu v Berouně doručena žaloba Nejvyššího státního zástupce na popření otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení] s tím, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého. Ve dnech 29. 1. 2013 a 25. 2. 2013 se ve věci vyjádřil žalobce. Dne 4. 1. 2013 byl nezletilému ustanoven opatrovník pro řízení, proti tomuto rozhodnutí podala matka nezletilého odvolání, po odstranění jeho vad bylo toto předloženo k rozhodnutí odvolacímu soudu (dne 30. 4. 2013), který usnesením ze dne 20. 5. 2013 napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Usnesením ze dne 3. 7. 2013 byli matka nezletilého a jeho kolizní opatrovník vyzváni k vyjádření se k žalobě, oba se vyjádřili dne 7. 8. 2013. Usnesením ze dne 30. 9. 2013 byl ustanoven znalec, aby na základě analýzy DNA určil, zda je [jméno] [příjmení] otcem nezletilého, a to do 60 dnů od doručení usnesení, to bylo znalci doručeno dne 4. 10. 2013. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 10. 3. 2014. Dne 29. 11. 2013 znalec soudu sdělil, že zaslal matce nezletilého tři pozvánky k odběru vzorků (první zaslaná přímo matce se vrátila jako nedoručená, následně se znalec pokoušel obeslat matku prostřednictvím jejího zástupce, matka se však ani jednou nedostavila, když zástupce sdělil, že se mu klientku nepovedlo kontaktovat). Dne 10. 12. 2013 navrhl Nejvyšší státní zástupce rozšířit znalecké zkoumání i ve vztahu k žalobci, v souladu s návrhem tak byl úkol znalce rozšířen usnesením ze dne 19. 12. 2013. Matka nezletilého se ke znalci nedostavila ani na výzvu soudu, usnesením ze dne 30. 1. 2014 jí tedy byla uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala matka dne 18. 2. 2014 odvolání, na základě něhož bylo rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem změněno tak, že se pořádková pokuta neukládá. Na základě referátu soudu ze dne 12. 3. 2014 bylo nařízeno jednání na 9. 4. 2014. Matka se ve věci vyjádřila dne 9. 4. 2014. Dále je ve spisu založeno množství úředních záznamů o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] na Policii ČR ve vztahu k žalobci. Při jednání dne 9. 4. 2014 bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut svědek (žalobce) a byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 18 C 77/2012-299), jímž bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého [jméno] [příjmení]. Proti tomuto rozhodnutí podala matka dne 28. 5. 2014 odvolání, usnesením ze dne 29. 5. 2014 byla vyzvána k úhradě soudního poplatku, což učinila dne 10. 6. 2014. Usnesením ze dne 10. 6. 2014 byli ostatní účastníci vyzváni k vyjádření se k podanému odvolání, což učinili dne 23. 6. 2014 a dne 7. 7. 2014. Dne 9. 7. 2014 byla věc předložena odvolacímu soudu, ten na základě referátu ze dne 10. 7. 2014 nařídil jednání na 9. 9. 2014, toto proběhlo a za účelem vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 11. 9. 2014, na základě následného podání matky však vyvstala potřeba vyžádání spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, za tímto účelem tedy bylo jednání odročeno na neurčito. Následně byl tento spis žádán. Na základě referátu soudu ze dne 20. 10. 2014 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 18. 11. 2014, toto jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 25. 11. 2014, kdy byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 23 Co 303/2014-423), jímž byl napadený rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 12. 2014. Dne 5. 2. 2015 podala matka proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Usnesením ze dne 10. 2. 2015 byla vyzvána k úhradě soudního poplatku, což učinila dne 12. 2. 2015. Usnesením ze dne 26. 2. 2015 byli ostatní účastníci vyzváni k vyjádření se k dovolání matky, což učinili dne 10. 3. 2015. Dne 30. 3. 2015 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR. Podáním ze dne 10. 6. 2016 požádala matka o odklad právní moci rozhodnutí. Podáními ze dne 22. 12. 2016 a ze dne 10. 7. 2017 matka doplnila své dovolání. Rozsudkem ze dne 23. 8. 2017, č.j. 21 Cdo 1369/2015-544, který nabyl právní moci dne 31. 1. 2018, Nejvyšší soud ČR dovolání matky zamítl. Podáním ze dne 23. 2. 2017 navrhla matka obnovu řízení. Usneseními ze dne 19. 1. 2018 byl nezletilému ustanoven opatrovník pro řízení a ostatní účastníci byli vyzváni k vyjádření se k žalobě na obnovu řízení, což učinili dne 5. 2. 2018 a dne 23. 2. 2018. Ve věci se konalo jednání dne 16. 4. 2018, to bylo za účelem zajištění potřebného spisu a pokračování v dokazování odročeno na 4. 5. 2018. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování a žaloba na obnovu řízení byla zamítnuta, a to rozhodnutím č.j. 18 C 77/2012-628 Lhůta k vypracování a doručení tohoto rozhodnutí byla opakovaně prodloužena do 2. 8. 2018. Proti tomuto rozhodnutí podala matka dne 16. 8. 2018 blanketní odvolání, které na základě výzvy soudu doplnila dne 7. 9. 2018. Usnesením ze dne 9. 11. 2018 byla vyzvána k úhradě soudního poplatku, což učinila dne 15. 11. 2018. Dne 30. 1. 2019 se k odvolání matky vyjádřil Nejvyšší státní zástupce a dne 11. 2. 2019 kolizní opatrovník. S předkládací zprávou ze dne 11. 2. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu. Na základě referátu soudu ze dne 25. 3. 2019 bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na 15. 4. 2019, to bylo za účelem opětovného předvolání účastníků odročeno na 6. 5. 2019, kdy bylo vyhlášeno usnesení (pod č.j. 32 Co 57/2019-683), jímž bylo napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 7. 2019 (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 18 C 77/2012).

8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2013, č.j. 9 To 425/2013-574, byla zamítnuta stížnost státního zástupce podaná proti usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 8. 2013, č.j. 1 T 124/2011-557, jímž byla trestní věc žalobce, kdy se tento měl dopustit přečinu nebezpečného pronásledování [jméno] [příjmení], postoupena Městskému úřadu Černošice k projednání věci jako přestupku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 37 T 64/2016, byla věc trestního stíhání žalobce týkající se přečinu nebezpečného pronásledování ve vztahu k poškozené [jméno] [příjmení] postoupena ÚMČ Praha 4 k projednání přestupku.

9. Podáním ze dne 23. 4. 2014 sdělil žalobce Okresnímu státnímu zastupitelství v Berouně, že má k dispozici informace, které můžou nasvědčovat úmyslu matky dlouhodobě vycestovat do zahraničí a mařit tak výkon rozhodnutí nebo případně další trestní stíhání vedené proti matce, žádal tedy o přijetí opatření k zamezení jejímu vycestování mimo území ČR (zjištěno z podání žalobce k Okresnímu státnímu zastupitelství v Berouně ze dne 23. 4. 2014).

10. Žalobce u žalované dne 30. 3. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění. Žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku žalobce konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené době, finanční zadostiučinění mu nepřiznala (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

11. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování znaleckým posudkem z oboru psychiatrie z roku 2012, přepisem nahrávky mezi Ing. [jméno] [příjmení] a žalobcem v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 124/2011, emaily Ing. [jméno] [příjmení] žalobci z roku 2012, opisem z rejstříku trestů a z rejstříku přestupků žalobce a výslechem žalobce, neboť takto zjištěný skutkový stav měl již za dostatečně prokázaný. Dále soud neprovedl dokazování akceptačním dopisem žalované ze dne 30. 3. 2020 a stanoviskem žalované ze dne 31. 8. 2020, neboť uplatnění nároku u žalované bylo mezi účastníky nesporné.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

16. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Žalobce vyhověl požadavku § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk, když svůj nárok uplatnil u žalované dne 30. 3. 2020, žalovaná v rámci šestiměsíční lhůty jeho nárok projednala a poskytla mu zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené době.

24. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“ či„ Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

25. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

26. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo třeba přihlédnout konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. o OdpŠk).

27. Posuzované řízení trvalo celkem 7 let a necelý 1 měsíc (od 29. 1. 2013 do 25. 2. 2020).

28. Předmětem řízení bylo určení otcovství žalobce k nezletilému [jméno] [příjmení] včetně úpravy poměrů nezletilého s tím, že toto řízení bylo úzce spjato s řízení vedeným u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012, kdy bylo řešeno popření otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení], usnesením ze dne 12. 7. 2013 tedy bylo předmětné řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení sp. zn. 18 C 77/2012. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, č.j. 18 C 77/2012-299, bylo určeno, že [jméno] [příjmení] není otcem nezletilého [jméno] [příjmení], toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č.j. 23 Co 303/2014. Následně bylo posuzované řízení přerušeno (v rámci odvolacího řízení) usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017 do pravomocného skončení řízení o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012, pokračováno v řízení bylo usnesením ze dne 16. 8. 2019 (rozhodnutí ve věci 18 C 77/2012 nabylo právní moci dne 11. 7. 2019). Předmětné řízení tedy bylo přerušeno celkem po dobu 3 let a 4 měsíců, přičemž přerušení bylo důvodné, když v případě, že by v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 77/2012 nedošlo k popření otcovství [jméno] [příjmení], stalo by se posuzované řízení bezpředmětným. Bez této doby tak trvalo posuzované řízení 3 roky a 9 měsíců. Věc nebyla složitá po právní ani po skutkové stránce, byla však složitější procesně, neboť bylo nutno rozhodovat o odvolání matky nezletilého proti rozhodnutí o pokračování v řízení, o jí vznesené námitce nedostatku pravomoci českých soudů, o odvolání matky proti rozhodnutí o této námitce, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření. Účastníci museli být vyzýváni k odstranění vad svých odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Jednou ve věci rozhodoval soud I. stupně a jednou soud odvolací.

29. Žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak se aktivně snažil o urychlení řízení. Dvakrát bylo jednání soudu odročeno z důvodu kolize zástupkyně matky s jiným jednáním, dvakrát z důvodu její pracovní neschopnosti, což nelze klást k tíži žalované.

30. Ke zhodnocení chování orgánů státu v průběhu řízení, soud uvádí, že v řízení neshledal průtahy v podobě nečinnosti soudu. Soudy I. i II. stupně bylo postupováno v přiměřených procesních lhůtách s cílem rozhodnout ve věci samé.

31. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009). S ohledem na uvedené soud rovněž posuzoval, zda byl plynulý a bezprůtahový postup soudu v řízení souvisejícím, ohledně něhož bylo posuzované řízení přerušeno, a dospěl k závěru, že ano. I v souvisejícím řízení soudy postupovaly plynule s cílem dospět ke konečnému rozhodnutí. V rozhodných obdobích, kdy bylo předmětné řízení přerušeno (od 12. 7. 2013 do 25. 11. 2014), byl v rámci řízení o popření otcovství vypracován znalecký posudek, matka nezletilého se ke znalci opakovaně nedostavovala, což soud aktivně řešil. Následně bylo ve věci rozhodnuto soudem I. stupně, bylo podáno odvolání a rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. V době druhého přerušení (od 16. 8. 2017 do 16. 8. 2019) bylo rozhodováno o návrhu matky na obnovu řízení, resp. nejprve bylo nutno rozhodnout o dovolání matky proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl návrh na obnovu řízení zamítnut (rozhodováno bylo při jednání) podala matka odvolání (musela být vyzvána k jeho doplnění, k úhradě soudního poplatku), o kterém následně rozhodoval odvolací soud. I v tomto souvisejícím řízení (v rozhodné době) tedy postupoval soud plynule a koncentrovaně s cílem věc co nejdříve rozhodnout.

32. Při posouzení významu řízení pro žalobce vyšel soud ze skutečnosti, že předmětné řízení patří mezi řízení, u nichž se vyšší význam pro účastníky presumuje (k tomu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Tento typ sporu tak má pro jeho účastníky vyšší význam než řízení jiná, neboť výraznějším způsobem dopadá do osobní sféry poškozeného.

33. Na základě shora popsaného průběhu řízení je nutné uzavřít, ve shodě s žalovanou, že celková délka řízení 7 let a 1 měsíc byla nepřiměřená zejména z důvodu, že se jednalo o řízení o určení otcovství, byť soud souhlasí s tvrzením žalované, že délka řízení se nachází na samotné hranici mezi přiměřenou a nepřiměřenou. Právě s ohledem na typ řízení se však soud přiklonil k jejímu posouzení jako nepřiměřené. V řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk, přičemž v důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne.

34. Soud v daném případě dopěl k závěru, že je na místě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve formě konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 zák. o OdpŠk). Jak bylo uvedeno již výše, délka řízení je na samotné hranici přiměřenosti a nepřiměřenosti, pro konstatování nepřiměřenosti mluví význam řízení pro žalobce. Délka tohoto řízení byla do značné míry ovlivněna jednáním účastníků (především matky nezletilého), což nelze klást žalované k tíži. Zároveň tvrzené zásahy do osobnostní sféry žalobce neodůvodňují poskytnutí relutární satisfakce. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že vztahy mezi žalobcem a matkou nezletilého jsou více než napjaté. Žalobce zazlívá matce nezletilého„ ukradení“ syna, když nechala do rodného listu zapsat jiného muže, toto její jednání však není v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, stejně jako skutečnost, že matka nezletilého s nezletilým [jméno] [příjmení] odjela v roce 2014 do Anglie, když žalobce zahájil předmětné řízení až v roce 2013, i při přiměřeně dlouhém řízení tak nebylo možno očekávat do této doby jeho ukončení, když navíc probíhalo řízení o popření otcovství muže zapsaného jako otec nezletilého v jeho rodném listě, což bylo žalobci známo. Mezi odjezdem matky nezletilého do Anglie (a s tím souvisejícím tvrzeným zásahem do osobnostní sféry žalobce) tak nelze spatřovat příčinnou souvislost. Z tohoto pramenící psychické zhroucení žalobce pak tedy rovněž nelze stavět do příčinné souvislosti s daným odpovědnostním titulem (nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení). Soud tedy dospěl k závěru, že zde není dána žádná okolnost, která by zvyšovala nemajetkovou újmu žalobce a odůvodňovala tak poskytnutí zadostiučinění v penězích, když zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je dle judikatury Nejvyššího soudu ČR dostatečnou a zároveň primární formou odškodnění. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené době poskytla, soud žalobu v celém jejím rozsahu zamítl.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Přiměřené zadostiučinění sice poskytla žalobci až po podání žaloby, avšak v šestiměsíční lhůtě od podání žádosti žalobcem (k tomu viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Žalované tak byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 2 100 Kč - 7 paušálních náhrad za 7 úkonů po 300 Kč (2x písemné podání ve věci samé, 2x příprava na jednání, 3x účast na jednání soudu) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

36. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení