17 C 118/2021-62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2.6.2021 domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je stále účastníkem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 21 C 3/2018, jehož předmětem je odškodnění za nepřiměřenou délku jiného soudního řízení. Žalobce tvrdil, že kompenzační řízení je vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu a je zatíženo průtahy zaviněnými soudem. Řízení bylo dle žalobce zahájeno již dne 7.2.2017 uplatněním nároku u žalované. Žalovaná do okamžiku podání žaloby žádné stanovisko nesdělila. Žalovaná je dle žalobce v prodlením od 30.10.2020, tedy uplynutím 3 dnů od uplatnění nároku.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 2.12.2020 nárok uplatnil. Dále uvedla, že dosud nemůže učinit průběh posuzovaného řízení nesporným, neboť nemá dostatek poznatků o něm. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k posouzení přiměřenosti délky řízení. Poté uvedla, že posuzované řízení z dostupných informací se jako kompenzační řízení jistým stupněm právní i procesní složitosti vyznačovalo. Bylo v něm rozhodováno opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Poukázala na zvýšenou procesní aktivitu žalobce v posuzovaném řízení, kterou mu nelze klást k tíži, nicméně objektivně je s takovou aktivitou spojena potřeba o procesních návrzích rozhodovat, což si prodloužení délky řízení vyžádá. Dle žalované délka posuzovaného řízení byla přiměřená, proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 2.12.2020 předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která jeho nárok neprojednala. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení s ohledem na jeho konkrétní okolnosti k průtahům došlo a zda jeho délka byla přiměřená.

4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 21 C 3/2018, soud zjistil následující skutečnosti a učinil tato skutková zjištění: Dne 7.2.2017 podal žalobce u žalované žádost o odškodnění za újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 97 ECm 4/2012 (dříve u OS pro Prahu 4 sp.zn. 27 Ec 340/2010). Dne 7.8.2017 podal žalobce žalobu na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku uvedeného řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10. Usnesením ze dne 15.8.2017 na č.l. 9 vyzval Obvodní soud pro Prahu 10 žalovanou [příjmení] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], aby se ve lhůtě 45 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě. K žádosti o připojení přílohového spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 27 EC 340/2010 sdělil přípisem ze dne 21.8.2017 Obvodní soud pro Prahu 4, že spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením ze dne 2.10.2017 na č.l. 19 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 10 svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 4.10.2017 odvolání. Referátem ze dne 13.10.2017 byla věc Obvodním soudem pro Prahu 10 předložena odvolacímu soudu, kterému došla dne 19.10.2017. Podáním ze dne 19.10.2017 žalobce doplnil své odvolání. Usnesením ze dne 23.10.2017 na č.l. 41 Městský soud v Praze vyzval zástupce žalobce, aby do sedmi dnů od doručení usnesení předložil plnou moc k zastupování žalobce. Dne 25.10.2017 Městskému soudu v Praze bylo doručeno doplnění odvolání žalobce a plná moc s ověřeným podpisem žalobce. Usnesením ze dne 23.11.2017 na č.l. 53 Městský soud Praze potvrdil usnesení na č.l. 19, kterým byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10. Dne 4.12.2017 podal žalobce dovolání do tohoto usnesení Městského soudu v Praze. Usnesením ze dne 7.12.2017 Obvodní soud pro Prahu 10 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Dne 7.12.2017 sdělil žalobce Obvodnímu soudu pro Prahu 10, že soudní poplatek hradit nebude, neboť jeho úhradu považuje za protiústavní a diskriminační. Dne 11.1.2018 byl spis postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále jen„ obvodní soud“). Usnesením ze dne 20.2.2018 obvodní soud zastavil dovolací řízení. Dne 28.2.2018 podal žalobce odvolání do tohoto usnesení. Referátem ze dne 2.3.2018 bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kterému došlo dne 13.3.2018. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.3.2018 bylo usnesení obvodního soudu na č.l. 66 potvrzeno. Dne 4.4.2018 podal žalobce do tohoto usnesení Městského soudu v Praze dovolání. Dne 12.6.2018 se žalobce vyjádřil ke stanovisku žalovaného ze dne 12.6.2018, kterému bylo téhož dne doručeno. Dne 14.6.2018 vzal žalobce částečně žalobu zpět a to v rozsahu jistiny 69 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Referátem ze dne 11.6.2018 bylo dovolání žalobce předloženo k rozhodnutí Nejvyššímu soudu, kterému došlo dne 4.7.2018. Usnesením ze dne 10.7.2019 vyzval Nejvyšší soud žalobce, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč. Dne 17.7.2019 požádal žalobce o zproštění povinnosti hradit soudní poplatek. Dne 30.7.2019 byl spis vrácen obvodnímu soudu Nejvyšším soudem zpět bez věcného vyřízení s tím, aby rozhodl o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku. Dne 14.8.2019 žalobce požádal o zrušení usnesení, kterým byl vyzván k úhradě soudního poplatku z dovolání. Přípisem ze dne 27.8.2019 byl žalobce vyzván, nechť doloží své majetkové poměry. Dne 5.9.2019 žalobce podal návrh na zrušení nezákonného rozhodnutí, kterým mu byl vyměřen soudní poplatek z dovolání. Usnesením obvodního soudu ze dne 8.11.2019 na č.l. 100 byl návrh žalobce na zrušení usnesení ze dne 10.7.2019 čj. 30 Cdo 2628/2018-81, jímž byl vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání zamítnut. Usnesením obvodního soudu ze dne 8.11.2019 na č.l. 101 nebylo žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení přiznáno. Dne 12.11.2019 podal žalobce do obou těchto usnesení obvodního soudu odvolání. Usnesením z 18.11.2019 byl žalobce vyzván, aby své odvolání doplnil o zákonem požadované náležitosti. Dne 18.11.2019 žalobce doplnil odvolání proti usnesení na č.l.

101. Referátem ze dne 9.12.2019 bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kterému došlo dne 17.12.2019. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.1.2020 na č.l. 117 bylo odvolání žalobce proti usnesení obvodního soudu na č.l. 100 odmítnuto. Usnesením ze dne 16.1.2020 na č.l. 119 bylo usnesení obvodního soudu na č.l. 101 potvrzeno. Referátem ze dne 17.2.2020 bylo dovolání žalobce na č.l. 76 předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Nejvyššímu soudu došlo dne 24.2.2020. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2020 na č.l. 129 bylo dovolací řízení zastaveno. Dne 13.7.2020 byl obvodnímu soudu vrácen spis. Referátem ze dne 27.7.2020 byl u Obvodního soudu pro Prahu 4 vyžádán spis spisové značky 27 EC 340/2010 a od Městského soudu v Praze spis sp. zn. 97 ECm 4/2012. Dne 18.8.2020 sdělil Obvodní soud pro Prahu 4 k žádosti o zapůjčení spisu, že tento byl předložen k Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Dne 15.9.2020 se k žalobě vyjádřila žalovaná. Dne 16.9.2020 žalobce sdělil, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Dne 18.9.2020 sdělila žalovaná, že trvá na tom, aby ve věci bylo nařízeno jednání. Dne 6.10.2020 sdělil žalobce k výzvě soudu, že žalobu zpět brát nebude. Referátem ze dne 30.10.2020 bylo nařízeno jednání na 8.12.2020. Dne 2.12.2020 bylo účastníkům oznámeno, že jednání nařízené na 8.12.2020 se nekoná z důvodu, že předsedkyně senátu onemocněla Covid 19. Referátem ze dne 9.12.2020 bylo jednání nařízeno na den 17.12.2020. Dne 17.12.2020 se ve věci konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Usnesením obvodního soudu ze dne 17.12.2020 na čl. 169 bylo řízení částečně co do částky 69 000 Kč zastaveno. Písemné vyhotovení vyhlášeného rozsudku bylo vypraveno účastníkům referátem ze dne 18.1.2021. Dne 17.12.2020 podal žalobce proti rozsudku blanketní odvolání. Dne 18.1.2021 žalobce blanketní odvolání doplnil. Podáním ze dne 19.1.2021 žalobce podané odvolání dále doplnil. Usnesením ze dne 4.2.2021 na č.l. 191 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k odvolání žalobce. Dne 12.2.2021 se žalovaná vyjádřila k odvolání žalobce. Referátem ze dne 22.2.2021 bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kterému došlo dne 25.2.2021. Dne 23.2.2021 podal žalobce repliku na vyjádření žalovaného k odvolání žalobce. Dne 12.3.2021 sdělil žalobce k výzvě soudu, že nesouhlasí s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Dne 16.3.2021 sdělila žalovaná, že trvá na tom, aby k projednání odvolání žalobce bylo nařízeno odvolacím soudem jednání. Dne 22.3.2021 a dne 13.4.2021 žalobce doplnil své odvolání proti rozsudku obvodního soudu na čl.

170. Dne 14.4.2021 se u Městského soudu v Praze konalo jednání ve věci odvolání žalobce, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Dne 29.4.2021 byl spis vrácen obvodnímu soudu. Rozsudek Městského soudu v Praze na č.l. 225 nabyl právní moci dne 3.5.2021. Dne 29.4.2021 žádá žalobce obvodní soud o zaslání rozsudku odvolacího soudu. Dne 3.5.2021 podal žalobce proti odvolacímu rozsudku dovolání. Usnesením obvodního soudu ze dne 11.5.2021 na č.l. 272 byl žalobce vyzván, aby zaplatil soudní poplatek z dovolání. Dne 12.5.2021 požádal žalobce o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek. Dne 13.5.2021 žalobce sdělil, že soudní poplatek byl uhrazen a dále o osvobození nežádá. Usnesením obvodního soudu ze dne 8.6.2021 nebylo žalobci osvobození od soudního poplatku přiznáno. Usnesením obvodního soudu ze dne 8.6.2021 na č.l. 280 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila k dovolání žalobce. Žalovaná se k dovolání vyjádřila dne 21.6.2021. Dne 17.7.2021 žalobce své dovolání doplnil a dne 31.7.2021 se vyjádřil k podání žalovaného. Referátem ze dne 2.8.2021 bylo dovolání žalobce předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 3.11.2021 doplnil žalobce své dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2022 čj. 30 Cdo 2361/2021-316, bylo dovolání žalobce odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne 19.1.2022. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 18.1.2022.

6. Z ústavní stížnosti ze dne 9.2.2022 a z přípisu Ústavního soudu ze dne 10.2.2022, sp. zn. IV ÚS 388/22 soud zjistil, že proti dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost. Z databáze https://nalus.usoud.cz soud ověřil, že o ústavní stížnosti dosud nebylo rozhodnuto.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované kompenzační řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání žádosti o předběžné projednání nároku žalované dne 7.2.2017, nadále trvá, neboť proti dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, o níž zatím nebylo rozhodnuto. Ke dni vyhlášení rozsudku tak posuzované řízení trvá do dne právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2022 čj. 30 Cdo 2361/2021-316, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto, tedy 5 let, 1 měsíc a 29 dnů. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 18. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda délka předmětného soudního řízení byla přiměřená, tedy zda obvodní soud ve věci rozhodl v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně (k posuzovanému řízení srov. dále) stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura ESLP za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

23. Předmětné soudní řízení ve vztahu k žalobci dosud trvá (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk), přičemž k okamžiku vyhlášení rozsudku jeho délka činila 5 let, 1 měsíc a 29 dnů. Do doby kompenzačního řízení je třeba započítat i dobu, po kterou trvalo projednání nároku, tudíž jeho počátek je nutno vztáhnout ke dni 7.2.2017, kdy byla žalované doručena žádost žalobce o předběžné projednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 295/2019, bod 25, a sp.zn. 30 Cdo 700/2021. Jak soud již výše připomněl, pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Těmito okolnostmi jsou dále rozvedená kritéria, přičemž teprve po jejich zhodnocení je možné učinit závěr, zda konkrétní délka je s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě přiměřená či nikoli. To plyne právě z toho, že délka řízení je kategorií relativní, nikoli absolutní. Proto i menší délka řízení může být za určitých okolností nepřiměřená a delší délka řízení naopak může být vzhledem k okolnostem stále ještě přiměřená. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). V této souvislosti však vzal soud v úvahu, že posuzované řízení bylo kompenzačním řízení za jiné soudní řízení. V usnesení ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2577/14, na téma dalšího odškodňování kompenzačních řízení Ústavní soud k tomuto typu řízení uvedl, že sice není vyloučeno, že mohou nastat průtahy, zaviněné soudy. Přesto je třeba podle Ústavního soudu se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Ve světle tohoto názoru soud přistupoval při posuzování žalobou uplatněného nároku.

24. Předmětné soudní řízení bylo běžně složité po právní i skutkové stránce, avšak bylo velmi složité po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Z hlediska skutkového ani právního neshledal soud žádnou skutečnost, která by obtížnost zapříčinila. Šlo o mnohokrát řešený spor, jehož skutkový základ vycházel z průběhu řízení, jehož nepřiměřená délka byla namítána. Po právní stránce rovněž nebylo shledáno nic, co by řízení činilo právě složitější. V tomto směru tedy lze žalobci přisvědčit. Po stránce procesní však posuzované řízení velmi složité bylo. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy a aktuálně pokračuje před Ústavním soudem. Ve věci samé rozhodovaly soud prvního stupně, odvolací i dovolací soud jedenkrát, o procesních návrzích však rozhodoval odvolací soud opakovaně a dovolacímu soudu byla věc předložena třikrát, z toho dvakrát dovolací soud rozhodoval. Žaloba byla podána rovněž k místně nepříslušnému soudu, tudíž bylo nutné řešit i otázku místní nepříslušnosti, a to po dobu cca pěti měsíců. V posuzovaném řízení byl žalobce opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku, bylo nutné opakovaně administrovat podané opravné prostředky do téměř všech usnesení, která byla v jeho průběhu vydána.

25. Z hlediska postupu žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že žalobce k délce řízení dle přesvědčení soudu částečně také přispěl. Soudu v tomto směru neušlo, že žalobce brojil proti odvolacímu usnesení ve věci místní nepříslušnosti dovoláním, za které však nezaplatil soudní poplatek, přičemž osvobození od něj bylo zamítnuto. Dovolací řízení bylo proto zastaveno, přičemž i proti tomuto usnesení podal žalobce nejprve odvolání a poté dovolání, za něž opět nezaplatil soudní poplatek a neúspěšně žádal o osvobození. Žalobci jistě nelze klást k tíži, že využíval opravných prostředků a podával odvolání téměř do všech usnesení, která byla vydána, je však třeba posuzovat i to, zda nešlo již v této době o určitý druh procení taktiky, jak prodlužovat řízení a oddálit okamžik, kdy obvodní soud nařídí jednání ve věci. Z průběhu posuzovaného řízení je totiž zjevné, že poté obvodní soud ve věci rozhodl velmi rychle při prvním jednání. Není proto v tomto směru důvodná výhrada žalobce, že k oddálení rozhodnutí ve věci došlo neschopností předsedkyně senátu. Nelze totiž odhlédnout od toho, že administrace opravných prostředků si objektivně vyžádá určitý čas a žalobce tak nemůže být překvapen tím, že se o dobu k tomu potřebnou řízení prodlouží. Na všechny procesní úkony v řízení má žalobce právo, avšak musí počítat s tím, že realizace jeho práva se neděje mimo čas. Žalobce musel předpokládat, že pokud nezaplatí soudní poplatek, že ho k tomu soud bude muset vyzvat, že pokud požádá o osvobození od soudního poplatku, bude soud muset o této žádosti rozhodnout. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, který ho měl na tyto důsledky zvýšené procesní aktivity v řízení upozornit. Žalobce rovněž podal žalobu k místně nepříslušnému soudu, čemuž přisvědčil odvolací soud. Tudíž i tuto dobu, po kterou bylo nutné otázku místní nepříslušnosti řešit, je třeba přičíst na vrub žalobce. Opět soud připomíná, že žalobce byl zastoupen advokátem, který měl vědět, ke kterému soudu má správně žalobu podat.

26. Pokud jde o postup soudů v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že jejich postup byl koncentrovaný, přičemž jednotlivé úkony byly prováděny plynule a bez jakýchkoli průtahů. Jedinou prodlevu, kterou soud zaznamenal, byla doba přibližně jednoho roku ode dne 4.7.2018, kdy bylo Nejvyššímu soudu předloženo dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzeno usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku., do 10.7.2019, kdy byl žalobce Nejvyšším soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání, přičemž spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 30.7.2019. Toto období však nelze hodnotit jako průtah v řízení, neboť ve vztahu k nejvyšším soud a Ústavnímu soudu je třeba aplikovat pravidlo, že s ohledem na specifika dovolacího řízení a řízení o ústavní stížnosti soud po celou dobu zvažuje jak s dovoláním či ústavní stížností naloží a o průtah se proto nejedná (srov. SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). Žalobce výslovně namítal průtahy na straně předsedkyně senátu obvodního soudu, aniž by konkrétně uvedl které má na mysli. Soud v tomto směru dospěl k závěru, že odvodní soud postupoval zcela koncentrovaně a úkony v řízení činil naprosto plynule. Jeho postupem rovněž k žádným průtahům v řízení nedošlo. Soudy tedy k délce řízení nijak nepřispěly, neboť v obecně akceptovaných lhůtách prováděly účelné procesní úkony, které reagovaly na procesní aktivitu stran, zejména žalobce v řízení. Žalobci lze přisvědčit, že délka řízení byla delší, nicméně je třeba vzít v potaz, že řízení opakované probíhalo na třech stupních soudní soustavy a nyní probíhá před Ústavním soudem. Přitom ani v jednom případě nedošlo ke zrušení rozhodnutí, tudíž nelze dovodit ani to, že by žalobce oprávněně brojil proti postupu procesních soudů, a důvodně se domáhal nápravy nesprávného postupu. Za průtah nelze považovat ani skutečnost, že se žalovaná k žádosti o předběžné projednání žádosti žalobce nijak nevyjádřila. Žalovaná má na projednání žádosti žalobce lhůtu právě šest měsíců (srov. § 15 odst. 2 OdpŠk). Jde tak o lhůtu zákonnou, během níž průtah v řízení nemůže nastat. Právě po šesti měsících podal žalobce k žalobu k soudu a další prodleva žalované s projednáním žádosti žalobce je tam bez jakéhokoli významu pro posouzení celkové délky řízení. Řízení před soudem na lhůtu zákonem stanovenou pro žalovanou tak plynule navázalo.

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje žalobce. Výjimku z takového pravidla představují pouze takové taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. Žalobce zvýšený význam řízení pro svou osobu netvrdil. Soud žádné okolnosti, které by předmět posuzovaného řízení zvýšily, neshledal a vyšel z významu standardního.

28. K žalobcem předloženému rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Co 259/2021-57 soud konstatuje, že jej nepovažuje na posuzované řízení za přiléhavý. Ve věci tamní žalobkyně byly shledány v postupu soudu prvního stupně neodůvodněné průtahy, v jejichž důsledku se tam posuzované řízení prodloužilo. Podobný závěr však v nyní posuzované věci učinit nelze, jak soud výše vyložil.

29. Soud proto uzavírá, že na základě zhodnocení všech relevantních kritérií dospěl k závěru, že délka řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 21 C 3/2018 byla s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu stále ještě přiměřená. Jelikož ve věci nebyl shledán odpovědnostní titul, a není tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne 13.8.2021 (podle vyhlášky č.254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.