17 C 12/2019-389

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená opatrovnicí [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 195 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 120 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 195 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 120 000 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky 195 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Nemajetková újma jí měla být způsobena jak nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 43/2012 (dále jen„ posuzované řízení“), tak i nezákonnými rozhodnutími, a to rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2014, č. j. 22 EC 43/2012 – 137, a Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 17 Co 8/2015 – 162, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, č. j. 30 Cdo 2245/2016 – 263. Za nesprávný úřední postup požadovala žalobkyně zadostiučinění ve výši 75 000 Kč, za nezákonné rozhodnutí soudu I. stupně zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a za nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že v posuzovaném řízení dne [datum] uplatnila nárok u příslušné organizační složky. S ohledem na to, že jí nebylo vyhověno, podala dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Tento však soud nevydal a zahájil řízení o žalobě. Ke dni podání předmětné žaloby ovšem nebylo řízení pravomocně skončeno a již trvalo 7 let, což je nepřiměřené. Zásadním způsobem se na délce řízení podílelo řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 17 Co 8/2015-162. Soud účelově a ryze obstrukčně zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Kdyby žádosti žalobkyně vyhověl, mohlo být dovolání odesláno k dovolacímu soudu o rok dříve. Nezákonnými rozhodnutími byl negativně ovlivněn další život žalobkyně jakožto osoby v hmotné nouzi a zdravotně znevýhodněné. Žalobkyně více než tři roky ztrácela naději a prožívala těžkou deziluzi ze zvůle orgánů moci soudní.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že obdržela dne [datum] emailové podání žalobkyně, jehož obsahem bylo uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2014, č. j. 22 EC 43/2012 – 137, a Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 17 Co 8/2015 – 162. Dne 17. 3. 2019 obdržela žalovaná podání žalobkyně nazvané„ žaloba na zaplacení náhrady nemajetkové újmy za původní řízení 22 EC 43/2012 ze dne 17. 3. 2019“, které je totožné se žalobou v této věci. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 43/2012 s tím, že nároky, které byly v tomto řízení projednávány, byly u žalované uplatněny dne [datum]. Délka posuzovaného řízení činí v současné době cca 8 let, při započítání předběžného projednání u žalované cca 8,5 roku. Věc byla řešena po stránce věcné na 3 stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval též Ústavní soud. Nyní je řízení podruhé ve fázi řízení dovolacího. Po stránce procesní byla věc opakovaně vedena na dvou stupních soudní soustavy, v jednom případě rozhodoval i Nejvyšší soud. Soudy postupovaly v řízení plynule a bez průtahů. Na celkové délce řízení se negativně podílela zejména sama žalobkyně řadou podávaných návrhů především procesní povahy, které byly vesměs vyhodnoceny jako nedůvodné. Žalobkyně podávala neúplná podání, která byla případně doplněna až na výzvu soudu nebo nebyla doplněna vůbec. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, následně se však v podstatě ze všech ve věci nařízených jednání omluvila. Žalobkyně byla a je častou účastnicí soudních řízení, tudíž si je svých povinností účastníka řízení dobře vědoma. Ani žalované a ani soudu rozhodujícímu o nároku na náhradu nemajetkové újmy v režimu OdpŠk nepřísluší přezkoumávat věcný postup soudu zvolený v namítaném řízení a ani vydaná pravomocná rozhodnutí. V daném případě tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když délka řízení nebyla shledána s ohledem na konkrétní okolnosti věci nepřiměřenou. Navíc žalovaná sporuje i vznik újmy a příčinnou souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem újmy. Co se týká žalobkyní uváděných nezákonných rozhodnutí, tato lze skutečně považovat za nezákonná. Žalovaná však sporovala, že by žalobkyni mohla objektivně v souvislosti s touto skutečností vzniknout jakákoli nemajetková újma, když její tvrzení v tomto směru jsou velmi obecná. Žalobkyně je notorickou sudičkou, ve většině případů šlo o nedůvodné a šikanózní žaloby. Co se týče majetkových poměrů žalobkyně, bylo pouze na ní, jaké tyto poměry budou, když tato např. v minulosti odmítla dědictví. Zároveň jí žalovaná v říjnu 2014 vyplatila celkem 124 246,83 Kč. Žalované pak žalobkyně dluží částku přes 16 000 Kč. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. V průběhu jednání konaného dne [datum] žalobkyně navýšila požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení na částku 105 000 Kč, neboť posuzované řízení od podání žaloby trvá další dva roky, následně však (svým podáním ze dne [datum]) vzala tento svůj návrh zpět. Soud tak o tomto návrhu žalobkyně nerozhodoval, když byl vzat zpět dříve, než o něm soud rozhodl. Předmětem řízení, co se týče přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou předmětného řízení, zůstala částka 75 000 Kč s příslušenstvím.

4. Dále v podání ze dne [datum] žalobkyně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že od podání žaloby bylo po pěti týdnech vydáno usnesení o nevyloučení asistenta soudce senátu 22 EC; vyjádření žalované bylo až po třech měsících doručeno žalobkyni; že nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť v té době ještě nevěděla o svém onkologickém onemocnění; dne [datum] nařídil soud jednání na [datum], což není přiměřené; dne [datum] bylo odročeno jednání z důvodu rozhodování o odvolání proti usnesení o zamítnutí ustanovení opatrovníka, nicméně k odročení jednání by došlo i tak, neboť soud neměl přiložený přílohový spis; věc byla předložena Městskému soudu v Praze, který jej po třech měsících vrátil bez věcného vyřízení s pokynem, aby soud vyzval žalobkyni k odstranění vad námitky podjatosti; soud nařídil jednání dne [datum] na [datum], tedy opět až po 4 měsících; dne [datum] bylo odročeno jednání na [datum], neboť nebyl připojen přílohový spis, soud se tak opět dopustil průtahů v délce 9 měsíců; od [datum] do ledna 2016 spis ležel bezdůvodně u Nejvyššího soudu, kdy poté byl vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení; zrušením rozsudku soudu I. stupně a soudu odvolacího Nejvyšším soudem pak začalo druhé kolečko, které při správném postupu soudu vůbec nemuselo být a dva roky průtahů tak jdou k tíži žalované. Dále uvedla, že zamítavým rozhodnutím o návrhu žalobkyně na ustanovení opatrovníka, soud opět způsobil komplikace v průběhu řízení, neboť žalobkyně se s ohledem na zdravotní stav nemohla plnohodnotně účastnit řízení. Zamítavé rozhodnutí o návrhu žalobkyně na ustanovení opatrovníka bylo svévolné a ovlivněné negativním poměrem Obvodního soudu pro Prahu 2 proti žalobkyni. Žalobkyně se z jednání omlouvala pro svůj špatný zdravotní stav. Žalobkyně požádala dne [datum] o určení lhůty k provedení úkonu, čemuž však nebylo vyhověno.

5. Žalovaná v průběhu jednání uvedla, že dlužné částky žalobkyně již uhradila.

6. Soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odstavec 1 a 3 o. s. ř. aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání ohledně újmy, která jí měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími vydanými v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 43/2012, tedy jaká konkrétní újma jí měla v příčinné souvislosti s těmito nezákonnými rozhodnutími vzniknout, a pokud odkazuje na případné zdravotní obtíže, a to především psychického rázu, o jaké obtíže se konkrétně jednalo, zda se s těmito obtížemi léčí a u jakého lékaře.

7. V reakci na výzvu soudu vzala žalobkyně svou žalobu podáním ze dne [datum] zpět co do požadovaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nezákonnými rozhodnutími vydanými v posuzovaném řízení, tj. do částky 120 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že požaduje zaplacení částky 75 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. K tvrzením žalované pak uvedla, že žalované se vznik nemajetkové újmy nepodařilo vyvrátit.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] souhlasila s částečným zpětvzetím žaloby.

9. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud v daném případě postupoval v této fázi řízení podle § 115a o.s.ř. k návrhu žalobkyni, a to vzhledem k jejím špatnému zdravotnímu stavu, když trpí onkologickým onemocněním s tím, že k lednu 2021 dochází k progresi onemocnění, přičemž byla ukončena léčba lékem [anonymizováno].

10. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

11. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy a škody za nezákonné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, č. j. 23 Co 349/2010-111, a za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 210/2008, doklady k této žádosti předložila dne [datum] (zjištěno z emailového podání ze dne [datum] a ze dne [datum])

12. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí, a to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 9. 2014, č.j. 22 EC 43/2012-137 (požadována částka 90 000 Kč), a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č.j. 17 Co 8/2015-162 (požadována částka 30 000 Kč) (zjištěno z emailového podání ze dne [datum])

13. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 EC 43/2012 ve výši 120 000 Kč (zjištěno z emailového podání ze dne [datum])

14. Žalobkyni byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 13 388 Kč měsíčně, od ledna 2013 zvýšený na 13 549 Kč měsíčně. Od [datum] byl žalobkyni tento invalidní důchod odejmut, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Opava ze dne [datum] již není invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 % (zjištěno z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]; rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum])

15. V období od právní moci rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Opava ze dne [datum] do [datum] byla žalobkyně osobou zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Od právní moci rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že je osobou zdravotně znevýhodněnou trvale (zjištěno z rozhodnutí o posuzování žalobkyně jako osoby zdravotně znevýhodněné ze dne [datum] a ze dne [datum])

16. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 EC 43/2012 bylo zjištěno: [Obsah přílohového spisu]

17. U žalobkyně se vyskytuje těžká forma smíšené poruchy osobnosti s patrnými rysy paranoidními, kverulatorními, vyhýbavými a narcistními. Ve stresu či v emočně vypjatých situacích nelze vyloučit dekompenzaci až směrem k paranoidním a kverulatorním bludům, ze kterých je zcela neodvratitelná, není schopna podat racionální vysvětlení. Tato porucha má vliv prakticky na veškeré chování a jednání žalobkyně a je přítomna celoživotně (zjištěno ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyhotoveného pro potřeby Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru [obec] k č. j. KRPT-41179-183/TČ-2017-070672-24 ze dne 14. 1. 2019 a jeho doplňku ze dne [datum]).

18. Soudu je z jeho činnosti známo, že u Obvodního soudu pro Prahu 1 ke dni [datum] vystupuje žalobkyně jako účastník řízení ve 254 věcech, z čehož je 60 vedeno proti státu. Dále je u Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeno celkem 99 řízení, v nichž je účastníkem řízení Základní organizace evid. [číslo] Odborového svazu státních orgánů a organizací či Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, resp. Organizace O. PO. RA, z čehož je 55 řízení vedeno proti státu. U Městského soudu v Praze v období od roku 2003 do [datum] vystupuje žalobkyně jako účastník řízení ve 184 věcech, z čehož je 170 vedeno proti státu. U Obvodního soudu pro Prahu 2 ke dni [datum] vystupuje žalobkyně jako účastník řízení v 722 věcech, z čehož je 215 vedeno proti státu.

19. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 55/2013, sp. zn. 31 C 564/2014, sp. zn. 10 C 109/2014, sp. zn. 25 C 32/2015, sp. zn. 26 C 23/2015, sp. zn. 15 C 188/2013, sp. zn. 42 C 151/2015, sp. zn. 22 C 6/2015, sp. zn. 15 C 111/2014, sp. zn. 42 C 294/2011, sp. zn. 19 C 181/2015, neboť žalovaná uvedla, že jí žalobkyně dlužnou částku (na základě konečných rozhodnutí v těchto věcech) uhradila. Dále soud neprovedl důkaz spisem Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 30 D 358/2008, neboť žalobkyně vzala svou žalobu co do zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí předmětnými nezákonnými rozhodnutími zpět. Soud neprovedl ani důkaz pokyny žalované ze dne [datum] a [datum], neboť soud neposuzoval s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby majetkové poměry žalobkyně.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

25. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

28. Soud nejprve konstatuje, že rozhodl o částečném zastavení řízení, a to co do částky 120 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnými rozhodnutími s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že nadále trvá na zaplacení částky 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, z čehož zcela jasně vyplývá, že žalobu vzala zpět i co do zákonného úroku z prodlení z původně žalované částky 195 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 120 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila. Soud tak dle § 96 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

29. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 75 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

30. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

31. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

32. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

33. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvá doposud, tj. [datum]. Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně je tak 8 let 7 měsíců.

34. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dále také jen„ stanovisko“). Nutno již zde konstatovat, že soud I. stupně i soudy odvolací a dovolací rozhodovaly opakovaně o nemeritorních otázkách (zejména o opakovaných žádostech žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů nebo opatrovníka a o osvobození od soudního poplatku, o určení lhůty k učinění úkonu, o návrhu na vydání opravného usnesení, o námitce podjatosti, aj.). Dále soud I. stupně dvakrát rozhodl ve věci meritorně (rozsudek ze dne [datum] a ze dne [datum]). Soud odvolací rozhodl jednou meritorně (rozsudek ze dne [datum]), stejně tak dovolací soud (rozsudek ze dne [datum]). Nyní se spis nachází u odvolacího soudu, který bude podruhé meritorně rozhodovat.

35. Posuzované řízení, jak vyplývá ze sjednocujícího stanoviska, lze typově zařadit mezi ta, která mají standartní význam pro účastníky, nicméně soud je přesvědčen, že u žalobkyně byly splněny důvody pro zhodnocení významu předmětu řízení pro žalobkyni jako nízkého, a to s ohledem na její sudičské chování. Dle judikatury Nejvyššího soudu se okolnost, že poškozený vede velké množství soudních sporů, může odrazit v jeho přístupu k jednotlivým řízením tím, že nevěnuje řízení náležitou péči. Takové chování může svědčit o nižším významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech Havelka proti České republice ze dne 20. září 2011, č. stížností 7332/10, 42666/10, a 61523/10; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 10/2015). Nelze přehlédnout, že žalobkyně vede jen u zdejšího soudu stovky žalob, jež lze označit za kverulatorní a které lze hodnotit jako zneužívání práva na soudní ochranu. Průběh jednoho řízení u žalobkyně tak nemůže ve vztahu k prožívání újmy dosahovat takové intenzity, jež by žalobkyni mohla nějak negativně ovlivnit, oproti osobě, která vede jediné řízení a nemá s tím žádné zkušenosti. Navíc soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze zjistil, že žalobkyně vede stovky žalob i u těchto soudů, v drtivé většině jde o žaloby proti státu dle OdpŠk. Pro úplnost soud dodává, že předmětem posuzovaného řízení bylo odškodnění dle OdpŠk, nicméně u tohoto typu řízení není presumován zvýšený význam (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1987/2014).

36. Co se týká složitosti věci, soud neshledal v posuzované věci skutkovou a právní složitost. Jde o standardní případ odškodnění, který je u Obvodního soudu pro Prahu 2 řešen zcela běžně. Nicméně nelze zlehčovat procesní složitost posuzovaného řízení, kdy žalobkyně opakovaně žádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, o ustanovení opatrovníka, o osvobození od soudního poplatku, opakovaně namítala podjatost asistenta soudce působícího v rozhodné době v senátu 22 EC. V jednom případě soud musel vyžádat znalecký posudek posuzující duševní stav žalobkyně a následně rozhodovat o ustanovení opatrovníka. Soud musel opakovaně rozhodovat o návrhu žalobkyně na určení lhůty a vyzývat žalobkyni k doplnění odvolání. Soud musel dále rozhodovat o opožděném dovolání podaném žalobkyní.

37. Žalobkyně se na délce řízení podílela v podstatné míře. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně soud zahlcovala opakovanými žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů, příp. opatrovníka a osvobození od soudních poplatků. Tato reakce byla téměř na každou výzvu nebo usnesení vydané soudem. Dále žalobkyně, ačkoliv k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, uvedla, že trvá na rozhodnutí věci v její přítomnosti, opakovaně se z jednání omluvila. Žalobkyně byla opakovaně vyzývána k doplnění odvolání, které podávala tzv. blanketní formou. Dále byla vyzývaná k doplnění blanketního dovolání. Žalobkyně v reakci na výzvu k doplnění odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] požádala o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Žalobkyně však ani těmto výzvám buď vůbec, nebo včas nevyhověla. K uvedenému soud pouze odkazuje již na výše uvedené, že přístup žalobkyně je obstrukční a litigiózní, což je soudu dobře známo z jeho vlastní rozhodovací činnosti. Uvedené vyplývá i z výpisů věcí vedených Obvodním soudem pro Prahu 1 a Městským soudem v Praze. K uvedenému soud pro úplnost dodává, že sice bylo prokázáno, že žalobkyně trpí duševní poruchou s kverulatorními rysy, kdy se žalobkyně domnívá, že je na ní pácháno bezpráví a nespravedlnost, proti čemuž si opakovaně stěžuje (např. formou žalob, stížností, aj.), nicméně toto nelze přičítat k tíži státu.

38. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že postup samotného soudu ve věci byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotného soudu v řízení, až na dále uvedené výjimky, nebyl zatížen průtahy. Soud nejprve uvádí, že až na výjimky nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé, nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. U soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu ale jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). Před soudem I. stupně se konala celkem 2 jednání (dne [datum] a dne [datum]), při nichž došlo mimo jiné k vyhlášení rozsudku. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval 2x. Soud odvolací ve věci samé rozhodoval 1x, nicméně v nemeritorních otázkách rozhodoval 5x. Nejvyšší soud ČR rozhodoval meritorně 1x a nemeritorně 1x. Ústavní soud ČR rozhodoval 1x. Soud žalobkyni v jednom případě vyzýval k doplnění námitky podjatosti, čemuž žalobkyně nevyhověla. Dále soud žalobkyni ve dvou případech vyzval k doplnění blanketního odvolání a jednou k doplnění blanketního dovolání. Postupu soudu lze vytknout pouze období nečinnosti od [datum] (potvrzení usnesení ze dne [datum]) do [datum] (nařízení jednání před soudem I. stupně). Dále lze soudu vytknout opakované předložení věci soudu nadřízenému, který následně věc bez projednání vrátil. V jednom případě z důvodu neprojednané námitky podjatosti, kterou však žalobkyně nakonec nedoplnila a soud k ní tak nepřihlížel. Ve druhém případě z důvodu opomenutí učinění výzvy žalobkyni ke zvolení si zástupce pro dovolací řízení, načež však žalobkyně reagovala návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů, nicméně než soud o uvedeném rozhodl, podala dovolání prostřednictvím zvoleného zástupce. Je pravdou, že uvedené mělo zajisté vliv na délku řízení, nicméně soud neprodleně své pochybení napravil bez zbytečných průtahů.

39. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo, neboť celková délka řízení byla vzhledem k okolnostem případu, tak, jak byly popsány shora, přiměřená. Dle judikatury Nejvyššího soudu k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠK nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). V posuzované věci činila (prozatím) celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni 8 let a 7 měsíců. Tato délka pak byla zapříčiněna zejména chováním žalobkyně a procesní složitostí věci, kdy je sice pravdou, že soud se dopustil v jednom případě průtahů v řízení, nicméně tento průtah lze s ohledem na ostatní uvedené skutečnosti (význam řízení pro žalobkyni, celková délka řízení, postup soudu, aj.) tolerovat, neboť je třeba na posuzované řízení pohlížet jako na celek. Délku posuzovaného řízení tak sice nelze označit za„ ideální“. Nicméně s ohledem na velké množství soudních řízení, kterých se žalobkyně účastní, nemůže delší průběh jediného z nich způsobovat žalobkyni újmu takové intenzity, jež by ji mohla nějak negativně ovlivnit. S ohledem na shora uvedený souhrn všech skutkových okolností posuzované věci má soud za to, že věc byla v posuzovaném řízení projednána v době odpovídající její skutkové a zejména procesní složitosti a nižšímu významu předmětu řízení pro žalobkyni. Soudy se sice na délce řízení částečně podílely, avšak věc nebyla projednána v „ ideální“ době pro chování žalobkyně, jakkoliv soud nezlehčuje zdravotní stav žalobkyně, a to v míře významně převažující podíl soudů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012). S ohledem na to, že již nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek pro odpovědnost státu dle OdpŠk, tedy nebyl dán odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup, resp. nepřiměřená délka řízení), soud se splněním dalších dvou podmínek (vznik újmy a příčinná souvislost) nezabýval.

40. Soud tak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu čtyř paušálních nákladů za vyjádření se k žalobě, přípravu účasti na jednání, účasti na jednání soudu dne [datum] a vyjádření se k výzvě soudu podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 1 200 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.