17 C 12/2021-193

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 480 538,37 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 200 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 434 520 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 25 200 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 455 338,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 455 338,37 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 48 573,60 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované nároků souvisejících s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 6 T 7/2019. Žalobce uvedl, že usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie [obec] IV, Službou kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělením obecné kriminality, ze dne 6.6.2018, č.j. KRPA-165189-53/TČ-2018-001473, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.6.2018, č. j. 0 Nt 15042/2018, byl žalobce z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu vzat do vazby. Vazba započala okamžikem omezení na svobodě dne [datum] v 9:10 hod, kdy došlo k zadržení žalobce. Dne [datum] byla státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství v pro [část Prahy] žalobci podána obžaloba ze dne 14.1.2019, č.j. 1ZT 189/2018, pro výše specifikovaný zločin Soudní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 2 T 7/2019 před Obvodním soudem pro Prahu 4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.2.2019, sp. zn. 2 T 7/2019, byl žalobce podle § 72 odst. 3 trestního řádu propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu dle ust. § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto usnesení podala dne [datum] státní zástupkyně stížnost, která má odkladný účinek. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2019, sp. zn. 5 To 100/2019, byla stížnost státní zástupkyně zamítnuta a žalobce byl propuštěn z vazby. Žalobce od samých počátků řízení tvrdil svou nevinu a uplatňoval veškerá svá práva, aby ji prokázal. Současně se za tímto účelem snažil maximálně spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Dne [datum] podal žalobce trestní oznámení na osobu poškozeného ve výše specifikovaném trestním řízení a některé další svědky pro podezření ze spáchání trestných činů křivé výpovědi a křivého svědectví podle příslušných ust. trestního zákoníku. Řízení je vedeno Policií České republiky, obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, Službou kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělením obecné kriminality, U Plynárny 2, [PSČ] [obec a číslo], pod sp. zn. KRPA [číslo]. Dne [datum] uplatnil žalobce v souladu s § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, který se skládal z částky 100 850 Kč odpovídající účelně vynaloženým nákladům řízení, částky 300 000 Kč odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, částky 414 000 Kč odpovídající zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za výkon vazby a částky odpovídající náhradě ušlého zisku za dobu strávenou ve vazbě s příslušenstvím, kterou dne [datum] žalobce vyčíslil v doplnění své žádosti na částku 80 508,37 Kč. Dne [datum] žalovaná žalobci přijetí žádosti potvrdila. Žalobce dále uvedl, že považuje usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání za nezákonné rozhodnutí a postup orgánů činných v trestním řízení za nesprávný. V důsledku daného nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu vznikla žalobci škoda ve výši 94 200 Kč, která odpovídá náhradě nákladů právního zastoupení v rámci trestního řízení, dále žalobci vznikla škoda ve výši 80 508,37 Kč, která odpovídá částce ušlého zisku za dobu strávenou ve vazbě. [příjmení] výše uvedené pak v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu byla žalobci způsobená nemajetková újma v důsledku nezákonného trestního stíhání, za kterou žalobce požaduje zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, a nemajetková újma za výkon vazby, za kterou žalobce požaduje zadostiučinění ve výši 414 000 Kč. K účelně vynaloženým nákladům řízení žalobce uvedl, že byl ode dne [datum] v předmětném trestním řízení zastoupen advokátem. Žalobci tak v souvislosti s trestním řízením vznikla škoda ve výši 94 200 Kč, která odpovídá mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb, resp. za obhajobu žalobce v trestním řízení, a to ve výši 2 300 Kč za jeden úkon právní služby za celkem 38,5 úkonů právní služby, které žalobce v žalobě specifikoval. K náhradě ušlého zisku za dobu strávenou ve vazbě žalobce uvedl, že o vazbě bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.6.2018, č. j. 0 Nt 15042/2018. Žalobce byl vzat do vazby z obavy, že uprchne nebo se bude skrývat. Soud shledal, že žalobce není reálně vázán k žádnému místu pobytu na území České republiky, a to i přesto, že na území má manželku a dítě. Jelikož pak v danou dobu žalobce podnikal v Polsku a měl zde i povolení k pobytu, shledal soud, že žalobce je vázán právě k místu své obživy v Polsku, a z toho důvodu rozhodl o vazbě. Žalobce pobýval ve vazbě od [datum] do [datum], tedy 276 dnů. Po výše specifikovanou dobu pobytu ve vazbě nemohl žalobce vykonávat svou podnikatelskou činnost v Polsku, kde provozoval prodejnu s obuví. Prodejna v důsledku vzetí žalobce do vazby zůstala uzavřena. V důsledku toho vznikla žalobci škoda ve formě ušlého zisku za výše specifikované období pobytu ve vazbě. Nebýt vzetí do vazby, mohl žalobce ve výkonu své podnikatelské činnosti nadále pokračovat, tím je dána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou ve formě ušlého zisku a nezákonným rozhodnutím o vazbě. Vzetím do vazby žalobce zejména přišel o pravidelně se opakující obchodní příležitosti (prodej bot a s ním souvisejícího sortimentu). Z prohlášení o výši dosaženého příjmu (ztráty) v daňovém roce 2018 žalobce podanému Ministerstvu financí Polské republiky dne [datum], vyplývá, že základ pro výpočet daně v roce 2018 činil sumu ve výši 7 598 polských zlotých. Jelikož byla výše specifikovaná prodejna žalobce po dobu od [datum] z důvodu jeho vzetí do vazby uzavřena, výše uvedená suma pochází z podnikání žalobce v době před jeho vzetím do vazby, tedy od [datum] do [datum]. Tato doba činí 155 dnů, kdy průměrný denní zisk s ohledem na částku základu pro výpočet daně činil 49 polských zlotých. Žalobce strávil ve vazbě 276 dnů, za ušlý zisk pak považuje částku 13 524 polských zlotých, která odpovídá násobku dnů strávených ve vazbě a průměrného denního ušlého zisku uvedeného výše. Ke dni podání žádosti činil směnný kurz vyhlášený Českou národní bankou částku 5,953 korun českých za jeden polský zlotý. Požadovaná částka 13 524 polských zlotých pak odpovídá částce 80 508,37 Kč. K zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce uvedl, že je přesvědčen, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma ve výši 300 000 Kč. V důsledku nezákonného trestního stíhání u žalobce došlo k značnému morálnímu poškození osobnosti (integrity). Žalobce v době zahájení trestního stíhání, resp. jemu předcházejícímu zadržení ze strany Policie České republiky, takové události vůbec neočekával, neboť trestný čin, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nespáchal. Trestní stíhání bylo zahájeno a vedeno v důsledku křivého obvinění žalobce, jehož účelem bylo žalobce především poškodit. Zahájením trestního stíhání tak žalobce utrpěl značnou psychickou újmu, umocněnou o to více, že jako cizímu státnímu příslušníkovi i samotné trestní stíhání může způsobit značné problémy. Po celou dobu nezákonného trestního stíhání měl žalobce důvodné obavy, že může dojít k jeho odsouzení, a to i přesto, že trestný čin, pro který byl stíhán nespáchal. Důvodem toho byla skutečnost, že k nezákonnému trestnímu stíhání došlo v důsledku křivého obvinění žalobce. Jeho obavy byly vystupňované o to více, neboť trestní sazba trestného činu, ze kterého byl obviněn, činila 2 až 8 let nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobce v důsledku výše uvedeného po celou dobu nezákonného trestního stíhání žil ve stresu z nadcházejících událostí a ve strachu, jak trestní řízení dopadne. Nezákonné trestní stíhání zásadně zasáhlo taktéž do soukromé, rodinné a profesní sféry života žalobce. Žalobce se cítil být odsouzen svým okolím. Nezákonným trestním stíháním došlo v očích žalobce k poškození jeho cti a dobré pověsti. Žalobce do dnešního dne pociťuje, že jeho dobrá pověst byla v důsledku nezákonného trestního stíhání poškozena. Žalobce před zahájením nezákonného trestního stíhání vedl řádný život, nikdy dříve nebyl trestně stíhaný. Téměř polovinu nezákonného trestního stíhání strávil žalobce ve vazbě, a to pouze z důvodu, že je cizím státním příslušníkem (vazba útěková). Celé řízení nadto probíhalo déle než rok a půl, kdy docházelo k mnohým zdržením v důsledku nespolupráce poškozeného a taktéž některých svědků. Po propuštění z vazby byl žalobce po dobu trestního řízení nucen setrvat na území České republiky, nemohl tak ani živit svou rodinu a pokračovat ve svém podnikání v Polsku, naopak v důsledku probíhajícího trestního řízení v České republice a nemožnosti návratu do Polska (a tedy i plnění účelu pobytu) došlo k zániku tamního žalobcova pobytového oprávnění a současně tak i k zániku jeho podnikatelské činnosti, kterou v Polsku provozoval. Žalobce tak byl nadto vystaven obavám, že nebude schopen vyřešit záležitosti svého pobytového oprávnění a nebude moci se svou rodinou po skončení trestního řízení v České republice setrvat, naopak že bude nucen odcestovat do země původu (do [země]). Po celou dobu probíhajícího trestního řízení musela rodinu živit manželka žalobce, což žalobce považoval za hluboce ponižující, neboť se o rodinu nemohl a nebyl schopen postarat sám. To v žalobci vyvolávalo pocity méněcennosti a vlastní přítěže. Ačkoli posléze došlo k propuštění žalobce z vazby, žalobce byl i přesto značně omezen v záležitostech svého běžného života. Žalobce nemohl (z důvodu pobytového oprávnění) na území České republiky pracovat, a tak mu nezbývalo než jen sledovat, jak se jeho životní situace v důsledku nezákonného trestního stíhání nadále postupně zhoršuje. K zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za výkon vazby žalobce uvedl, že pobýval ve vazbě od [datum] do [datum], tedy 276 dnů. Žalobce je přesvědčen, že mu v důsledku toho vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši 414 000 Kč. Zahájením nezákonného trestního stíhání žalobce a zejména rozhodnutím o jeho vazbě se žalobci změnil celý život. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v důsledku křivého obvinění, žalobce tak nemohl tyto události očekávat. O to větší zásah pro něj bylo umístění do vazební věznice, zejména s ohledem na to, že žalobce doposud žil řádným životem a nikdy dříve nebyl ani trestně stíhaný. Vazebním důvodem poté byla skutečnost, kterou žalobce sám nemohl nijak ovlivnit. Umístěním do vazby byla žalobci způsobena újma na základních právech, svobodách a důstojnosti. Pobyt zde poté byl pro žalobce spojen především s pocity strachu, bezmoci a obav. Přesto, že zpočátku bylo umístění do vazby pro žalobce velkým zásahem, věřil, že se situace vysvětlí a bude brzo propuštěn. K tomu však nedošlo a z toho důvodu se s postupem času jeho prvotní šok měnil ve větší a větší bezmoc, nejistotu a strach, zda nedojde k jeho odsouzení. To bylo o to více umocněno skutečností, že žalobce je cizí státní příslušník a neovládá český jazyk, přičemž vazební věznice pro něj byla neznámým místem. Umístěním žalobce do vazby došlo k absolutnímu odtržení od kontaktu se světem a s jeho rodinou. Žalobce se zejména z počátku velmi obával o svou rodinu, neboť manželka byla ze strany poškozeného a dalších osob kontaktována, kdy tito po ní požadovali finanční hotovost, aby vzali zpět své trestní oznámení. Žalobce nemohl prohlubovat své vztahy se svou rodinou. Vztah žalobce s jeho nezletilou dcerou byl pak zásadně narušen, neboť dcera vyrůstala téměř rok bez styku se svým otcem. V očích žalobce dále došlo taktéž k narušení jeho dobré pověsti a pověsti jeho rodiny, neboť ačkoli se žalobce nacházel ve vazbě, cítil se, že jej jeho okolí vnímá jako vinného.

2. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobci u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 2 T 7/2019 a dále uplatnění nároku u žalované dne [datum] ve výši 895 358,37. Žalovaná dále uvedla, že v rámci mimosoudního projednání žalobou uplatněných nároků částečně vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 89 000 Kč, částečně vyhověla nároku na náhradu ušlého zisku co do částky 46 920 Kč, a částečně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě co do částky 276 000 Kč. Celkově tak bylo mimosoudně žalobci přiznáno a vyplaceno odškodnění ve výši 411 920 Kč. Další požadavky žalobce nad přiznanou částku žalovaná neuznala. K požadavku na náhradu nákladů trestního řízení, který byl ze strany žalované uznán důvodným co do částky 89 000 Kč, žalovaná dále uvedla, že po prostudování dodaných dokumentů byla požadovaná náhrada škody spočívající v nákladech předmětného trestního řízení z níže uvedených důvodů snížena a přepočítána tak, aby odpovídala znění advokátního tarifu. Nebyly přiznány, resp. byly přiznány v jiném rozsahu tyto úkony právní služby: - [datum] – návštěva klienta ve vazební věznici Praha-Pankrác (21: [číslo]) – mimo pracovní dobu, jednáno ve [anonymizováno] jazyce – za tuto poradu s klientem byla přiznána náhrada ve výši odměny za 1 úkon (místo žádané náhrady za 2 úkony), neboť nebyla prokázána nezbytnost konání porady v nočních hodinách a rovněž žalovaná vzhledem k [anonymizováno] etnické příslušnosti obhájce žalobce neměla za prokázané, že by při poradě došlo k použití cizího jazyka ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu; - [datum] – vydání věci (10:05) – za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť se podle protokolu o vydání dané věci (mobilního telefonu) nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu (resp. došlo pouze k fyzickému předání mobilního telefonu žalobce Policii ČR); - [datum] – dostavení se k výslechu svědka [jméno] [příjmení] [jméno] (9:00) – za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť nebyl nalezen v trestním spise; - [datum] – vazební zasedání (11:15 – 12:01) – za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť nebyl nalezen v trestním spise; - [datum] – stížnost (podána do protokolu) a [datum] – odůvodnění stížnosti – za tento úkon nebyla přiznána náhrada, neboť nebyl nalezen v trestním spise. Žalobci byla přiznána náhrada ze 32 úkonů právní služby, 4 úkony právní služby v poloviční hodnotě a 36 režijních paušálů po 300 Kč. V rámci mimosoudního projednání nároku žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 100.850 Kč, žalobou však uplatnil pouze nárok ve výši 94 200 Kč. Porovnáním přehledu úkonů právní služby v podání žalobce ze dne [datum] (jímž byl nárok uplatněn u žalované) a přehledu úkonů v žalobě poté žalovaná zjistila, že žalobce v podání ze dne [datum] uplatnil navíc (oproti žalobě) tyto úkony: - [datum] – výslech obviněného (18: [číslo]) – žádána odměna 2.300 Kč a režijní paušál 300 Kč; - [datum] – vazební zasedání (14: [číslo]) – žádána odměna 2.300 Kč a režijní paušál 300 Kč; - [datum] – stížnost proti zahájení trestního stíhání – žádána odměna 1.150 Kč a režijní paušál 300 Kč. Za tyto tři úkony žalovaná přiznala žalobci náhradu v celé žádané výši, kdy daná částka 6 650 Kč (2 x 2 300 + 1 150 + 3 x 300) je součástí částky 89 000 Kč, která byla žalobci přiznána jako náhrada nákladů trestního řízení. Důsledkem tohoto postupu žalobce je nicméně to, že předmět mimosoudního projednání nároku na náhradu nákladů trestního řízení plně neodpovídá předmětu nynějšího soudního řízení. K požadavku na náhradu ušlého zisku žalobce po dobu vazby žalovaná uvedla, že žalobcem byla k prokázání tvrzeného ušlého zisku doložena pouze kopie písemnosti v polštině, která se týká dosaženého příjmu (ztráty) v roce 2018. Žalobce však nedoložil překlad dané písemnosti do českého jazyka (popř. jiné doklady), neprokázal tedy skutečnou výši ušlého zisku. Z doložené písemnosti ovšem lze mít za prokázané, že se žalobce v roce 2018, kdy byl vzat do vazby, nějaké výdělečné činnosti věnoval, a proto má nárok na náhradu ušlého zisku ve výši paušální částky 170 Kč za den vazby podle § 30 zákona č. 82/1998 Sb. Z tohoto důvodu byla žalobci přiznána náhrada ušlého zisku ve výši paušální částky 170 Kč za den vazby, tedy za 276 dnů vazby částka ve výši 46 920 Kč. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci v souvislosti s trestním stíháním žalovaná uvedla, že za zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku teoreticky hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let. Předmětné trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Pokud žalobce tvrdil, že negativní dopady trestního stíhání byly umocněny pobytem ve vazbě, namítla žalovaná, že odškodnění za výkon vazby bylo žalobcem uplatněno jako samostatný nárok. Žalovaná učinila nesporným, že k vydání nezákonného rozhodnutí v trestním řízení s ohledem na jeho výsledek došlo, přičemž za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná již ve svém stanovisku konstatovala, že v předmětném trestním řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalovaná žalobci omluvila. Současně žalovaná nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě, neboť konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. K požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě, žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 2357/2010. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v rozmezí stanoveném tímto rozsudkem Nejvyššího soudu (500 – 1 500 Kč) žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce je osobou dosud netrestanou, na druhou stranu žalobce dostatečně neprokázal natolik závažné dopady výkonu vazby do svého života, které by odůvodňovaly přiznání přiměřeného zadostiučinění na horní hranici rozmezí stanoveného výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, tj. 1 500 Kč za den vazby. Vzhledem k těmto skutečnostem určila žalovaná výši nemajetkové újmy způsobené žalobci omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě ve výši 1 000 Kč za jeden den trvání vazby, za 276 dnů tedy celkem ve výši 276 000 Kč. Žalovaná se rovněž ve svém stanovisku žalobci omluvila za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno rozhodnutí o vazebním stíhání žalobce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na předběžné písemné procesní poučení a výzvu soudu podle 118a o.s.ř. reagoval žalobce podáním ze dne [datum], kterým současně vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 409 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 050 Kč od [datum] do [datum] a z částky 409 320 Kč od [datum] do zaplacení. K požadované náhradě škody – účelně vynaložené náklady řízení – žalobce uvedl, že nepožaduje uhrazení úkonu včetně režijního paušálu ze dne [datum] – návštěva klienta ve vazební věznici Praha-Pankrác, v celkové částce 2 600 Kč. Nadále však trvá na uhrazení částky za úkon ze dne [datum] – vydání věci, na úhradě částky za úkon ze dne [datum] – dostavení se k výslechu svědka [jméno] [příjmení] [jméno] (9:00), avšak v souladu s § 14 odst. 2 advokátního tarifu požaduje úhradu částky 1 150 Kč (částku 1 450 Kč již nepožaduje). Žalobce požaduje rovněž uhradit oba úkony ze dne [datum], tj. za účast na vazebním zasedání a za podanou a odůvodněnou stížnost a její odůvodnění ze dne [datum]. Žalobou se žalobce domáhal uhrazení částky ve výši 94 200 Kč. Žalobce původně ve své žádosti ze dne [datum] zaslané Ministerstvu spravedlnosti žádal o úhradu částky 100 850 Kč. Z této částky bylo žalobci žalovanou uhrazeno 89 000 Kč, částka ve výši 11 850 Kč žalobci přiznána nebyla, přičemž se dle Stanoviska jedná o úkony právní služby uvedené výše, které jsou předmětem taktéž tohoto řízení. V rámci tohoto řízení pak žalobce požadoval úhradu částky ve výši 94 200 Kč. Z této částky mu bylo ze strany žalované uhrazeno 82 350 Kč. Současně žalobce nepožaduje uhradit částku 4 050 Kč. Žalobce tak na základě podané žaloby nadále požaduje uhradit částku 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 450 Kč (z původního nároku byla odečtena částka 4 050 Kč, kterou žalobce již nepožaduje) od [datum] do [datum] a z částky 7 800 Kč od [datum] do zaplacení. Dále žalobce doplnil tvrzení k dopadům do jednotlivých osobních sfér v souvislosti s požadovaným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu. K dopadům trestního stíhání žalobce uvedl, že nebyl nikdy dříve trestaný, vedl řádný život. Skutečnost, že ze dne na den skončil ve vazbě a probíhalo proti němu trestní stíhání, jej hluboce zasáhla, a změnila jeho dosavadní způsob žití, ke kterému žalobci nebylo umožněno se již vrátit. V počátku trestního stíhání, kdy byl žalobce vzat do vazby, se žalobce obával zejména o svou rodinu. Poškození žalobce před jeho vzetím do vazby opakovaně kontaktovali v bydlišti jeho rodiny a následně taktéž kontaktovali manželku žalobce s nabídkou, že trestní oznámení vezmou za určitý obnos zpět. Z počátku žalobce věřil, že se věc vysvětlí a brzy se vrátí domů, což se však nestalo. Taktéž se cítil osamocený, neboť byl připraven o blízký kontakt se svou manželkou a dcerou, což vyústilo v zásadní narušení těchto vztahů, zejména ve vztahu k dceři. Žalobce tížila taktéž obava o jeho pobytové oprávnění v Polsku a o jeho podnikání. Trpěl obavami, že po propuštění bude nucen odcestovat do [země] a svou rodinu dlouhou dobu neuvidí a současně jej tížilo vědomí toho, že jeho manželka je a bude na vše sama. Jelikož žalobce nehovoří česky, byl při svém pobytu ve vazbě zcela zásadně omezen v jakékoliv možnosti socializace, cítil se opuštěný a sám. Ačkoli po propuštění z vazby došlo k mírnému zlepšení, většina obav žalobci zůstala. Obával se, že bude odsouzen a že bude muset nazpět do vězení. Po návratu domů byly jeho vztahy s rodinou zcela zásadně narušeny, zejména vztah s nezletilou dcerou. S manželkou se často hádali ohledně jejich finanční situace. Žalobce tížila jeho finanční situace, neboť z důvodu neplacení nájemného přišel o svůj obchod v Polsku a o zboží v něm. V Česku pak nemohl ani podnikat ani pracovat. Krátce po propuštění z vazby přišel o pobytového oprávnění v Polsku, neboť tam neplnil účel pobytu, když nemohl podnikat. Pobytové oprávnění žalobce v Polsku zaniklo ke dni [datum]. Žalobce v době trestního stíhání pobýval v České republice na základě pobytového oprávnění, které měl v Polsku, a následně na základě pobytového oprávnění které získal na Slovensku. Po celou dobu probíhajícího trestního stíhání trpěl strachem a bezmocí, cítil se psychicky vyčerpán. Po návratu z vazby se žalobce obával poškozených, a že žalobce navštíví. Když se žalobce po návratu z vazby pokoušel kontaktovat některé ze svých přátel, zjistil, že mnoho z nich na něj z důvodu, že byl ve vězení (vazbě), zanevřelo a odmítá s ním komunikovat. Z toho důvodu žalobce přišel o některé ze svých přátel, což jej taktéž zasáhlo. Obdobně na něj pak nahlíželi taktéž další členové [anonymizováno] komunity v České republice a v Polsku, v důsledku čehož byl žalobce mnohokrát odmítnut, když si předběžně sháněl zaměstnání, popřípadě domlouval záležitosti související s novým podnikáním, zejména když sháněl nový prostor k pronájmu. Žalobce se ke svému původnímu životu již nikdy nevrátil, v důsledku nezákonného trestního stíhání byl nucen opatřit nové pobytové oprávnění, a to na Slovensku. Žalobce tak dodnes pociťuje příkoří, které mu bylo nezákonným trestním stíháním způsobeno. V době, kdy se žalobce nacházel ve vazbě, se o rodinu žalobce starala manželka zcela sama. Rodina přišla o příjem žalobce, který byl pro její fungování zcela zásadní. Možnosti návštěv dcery a manželky ve věznici tak byly značně omezené a žalobce proto neměl možnost nezletilou dceru vídat. Po návratu žalobce z vazby se k němu dcera chovala jako k cizímu člověku a bála se jej. Za dobu pobytu žalobce ve vazbě tak ze strany nezletilé dcery došlo k ochladnutí dříve vřelého vztahu s žalobcem a k značnému odcizení. Ve vztahu mezi žalobcem a jeho manželkou došlo z důvodu jeho pobytu ve vazbě taktéž k částečnému odcizení. Zejména po návratu z vazby se s manželkou často hádali a jejich odcizení se pak ještě prohloubilo. Důvodem hádek pak byla především finanční tíseň rodiny. Nezákonným trestním stíháním utrpěl taktéž soukromý život žalobce, neboť přišel o velkou část svých přátel, kteří se s ním z důvodu, že byl ve vězení, odmítají stýkat a komunikovat s ním. Z téhož důvodu pak žalobce přišel taktéž o své obchodní kontakty, které měl v Polsku. V důsledku nezákonného trestního stíhání a rozhodnutí o vzetí do vazby pak žalobce nejvíce pociťoval poškození své dobré pověsti právě v rámci [anonymizováno] komunity. Přátelé, když zjistili, že byl ve vězení (ve vazbě), se s ním přestali stýkat a zcela s ním zpřetrhali jakýkoliv kontakt. Obdobně se tak stalo i v Polsku, kde před vzetím do vazby podnikal. V důsledku vzetí do vazby žalobce nebyl schopen v Polsku dostát svých závazků, nebyl schopen platit nájem prostoru, kde podnikal, nemohl uhradit sociální a zdravotní pojištění a ani si to nemohl dovolit. Žalobce je tak v rámci své komunity v současné době považován za nespolehlivého, neboť tak se v rámci komunity nahlíží na každého, kdo strávil nějakou dobu ve vězení.

4. Jelikož vzal žalobce žalobu částečně, co do částky 409 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 050 Kč od [datum] do [datum] a z částky 409 320 Kč od [datum] do zaplacení, soud usnesením ze dne 25.2.2022, č.j. 17 C 12/2021-130, řízení ohledně této části požadovaného nároku zastavil. Soud dále usnesením ze dne 5.10.2022, č.j. 17 C 12/2021-151, připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření o částku 1 150 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení).

5. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 480 538,37 Kč, představovaný těmito dílčími nároky: 8 950 Kč na zbylých nákladech obhajoby, 33 588,37 Kč na zbylém požadovaném ušlém zisku, 138 000 Kč (276x500 Kč/den) coby další přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným výkonem vazby (nad žalovanou přiznaných 276 000 Kč) a 300 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.

6. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Při jednáních poskytl soud žalobci rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř.

7. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, která vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 2 T 7/2019 tak, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie ČR Obvodního ředitelství Policie Praha IV, služby kriminální policie a vyšetřování obecné kriminality ze dne 6.6.2018 č. j. KRPA-165189-53/TČ-2018-001473, jako obviněný ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2, písm. c) trestního zákoníku. Stížnost podaná žalobcem proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 15.6.2018 sp. zn. 1 ZT 189/2018. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.6.2018 sp. zn. 0 T 15042/2018 byl žalobce vzat do vazby. Podle § 68, odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného § 67 písm. a) trestního řádu, kdy vazba se započetla ode dne [datum]. Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č.j. KRPA-165189-239/TČ-2018-001473 a dne 14.1. 2019 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] sp. zn. 1 ZT 189/2018. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.2.2019 č. j. 2 T 7/2019-436 byl žalobce propuštěn z vazby podle § 72, odst. 3 trestního řádu. Stížnost státního zástupce podaná proti tomuto usnesení byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2019 sp. zn. 5 To/2019. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Z vazby byl žalobce propuštěn téhož dne [datum] v 11:45 hodin. Hlavní líčení se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 4 ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek č. j. 2 T 7/2019-568, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226a trestního řádu. Dne [datum] se u Městského soudu v Praze konalo veřejné zasedání o odvolání státního zástupce a bylo vydáno usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 452/2019, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle § 256 trestního řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne [datum] s tím, že žalovaná nároky žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], kterým žalobci přiznala a vyplatila celkem částku 411 920 Kč.

8. Soud ve věci z provedeného dokazování učinil následující další skutková zjištění.

9. Z potvrzení obhájci ze dne [datum] vystavené Obvodním ředitelstvím policie [obec] IV, č.j. KRPA-165189-226/TČ-2018-001473 na čl. 115, zjištěno, že policejní orgán potvrzuje, že se dne [datum] v 9.00 hodin dostavil zástupce žalobce coby obhájce, žalobce v trestním řízení k plánovanému úkonu výslechu svědka, svědek [příjmení] [jméno] [jméno], který se k výslechu nedostavil a výslech tak neproběhl.

10. Z protokolu o vazebním zasedání sepsaném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 0 Nt 16036/2018 ze dne 18.12.2018 na čl. 116, zjištěno, že úkon se konal u Obvodního soudu pro Prahu 4, bylo s ním započato v 11.15 hodin – ukončen byl ve 12.01 hodin, zjištěno, že se jej zúčastnil žalobce coby obviněný, dále zástupce žalobce coby jeho obhájce v trestním řízení. Bylo konáno vazební zasedání, při němž bylo vyhlášeno usnesení, že žalobce coby obviněný se ponechává ve vazbě. Na to žalobce coby obviněný reagoval tak, že podává proti tomuto usnesení stížnost.

11. Z doručenky datové zprávy na čl. 118 zjištěno datum a čas dodání [datum] – uživatel [příjmení] [příjmení] [příjmení], věc: [celé jméno žalobce] odůvodnění stížnosti, adresát Obvodní soud pro Prahu 4.

12. Z odůvodnění stížnosti ze dne [datum] (podané toho dne ústně do protokolu) ze dne [datum] proti usnesení obvodního soudu ze dne 18.12.2018 čj. 0 Nt 16036/2018 na č.l. 119, zjištěno, že jde o odůvodnění stížnosti kterou žalobce, coby obviněný podal proti usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], jímž bylo rozhodnuto, že žalobce se ponechává ve vazbě. Jde tedy o odůvodnění stížnosti, která byla podána do protokolu.

13. Z přiznání o výši dosažených příjmů (dosažené ztráty) za zdaňovací období 2018 – ověřený překlad z jazyka polského od jazyka českého na č.l. 121, zjištěno, že jde o daňové přiznání ve vztahu k poplatníkovi, kterým je žalobce. V části E. výpočet daní. Uveden základ k výpočtu daní. Po zaokrouhlení na celé zł: 7 598 zł. Zjištěno z úředního potvrzení odběru elektronického dokumentu od Ministerstva financí Polska, Finanční úřad Varšava – centrum. Obsažen kód razítka času. Datum a čas vystavení dokumentu [datum].

14. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.2.2019, č.j. 8 To 62/2019 na č.l. 157, zjištěno, že jde o rozhodnutí o stížnosti žalobce proti usnesení OS pro [část Prahy] dne [datum], kterým bylo rozhodnuto tak, že se podle § 72 odst. 1 t.ř. žalobce ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 a) t.ř. Bylo rozhodnuto tak, že stížnost se podle § 148 odst. 1 c) t.ř. zamítá.

15. Z usnesení OS pro [část Prahy] dne 18.12.2018 sp.zn. 0 Nt 16036/2018 na č.l. 159, zjištěno, že OS pro [část Prahy] ve vazebním zasedání ve věci žalobce tak, že žalobce se ponechává ve vazbě z důvodů podle § 67 a) t.ř. s tím, že se nepřijímají záruka důvěryhodné osoby manželky žalobce, [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno], a písemný slib žalobce coby obviněného.

16. Z doručenky datové zprávy na č.l. 160, zjištěno, že odesílatelem OS pro [část Prahy]. V předmětu uvedeno„ 0 Nt 16036/2018“, usnesení MS [obec] + usnesení č.l. 17 s právní mocí. Příjemce: zástupce žalobce.

17. Z výslechu [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení], manželky žalobce, zjištěno, že v období, kdy byl žalobce ve vazbě, utrpěl jejich osobní život, rodinný život především, protože se svědkyně musela obstarávat, co se finančního hlediska týče, sama. Měli malé dítě, které navštěvovalo mateřskou školku, svědkyně musela chodit brigádně, aby vydělávala peníze. A když ještě byl žalobce na svobodě, tak přispíval, pomáhali si navzájem, a takhle svědkyně na to byla sama. Co se týče okolí, tak kolem přátelé a komunita na ní pohlíželi, že měli určitý odstup nebo nechtěli se moc sbližovat, protože si mysleli, že žalobce udělal něco špatného. A když po těch 9 měsících nebo po tom 1 roce, kdy byl žalobce propuštěn, a šel poprvé do školky vyzvednout své dítě, tak tomu dítěti trvalo [číslo] minut než otce poznalo. Vazba změnila jejich rodinný život a fungování, to běžné, co měli. Poté, co byl žalobce propuštěn z vazby, takto dále ovlivnilo jejich příjmy, jelikož neměl práci, a obchod, který měli v Polsku, se taky musel zavřít, a pak měl problémy, samozřejmě, s osobními doklady, takže to mělo vliv na jejich finanční stránku. Poté, co se žalobce vrátil domů, svědkyně pozorovala, že měl nespavost, že spal už jenom třeba 4 nebo 5 hodin, a pořád byl v takovém kontextu, že se obával něčeho, že si svědkyně myslí, že to je jako důsledek toho, jak byl ve vazbě. A co se týče okolí, tak část přátel, kteří tomu rozuměli, tak se jim snažili pomáhat, a část přátel, tak oni na to pohlíželi, že vazba je něco špatného, tak s těma už tolik nekomunikovali. Předtím, než žalobce byl ve vazbě, tak se rodiny scházely na nějakých společných oslavách, kde společně něco pořádali, a poté, co žalobce byl ve vazbě, i po propuštění, tak už se nescházeli. Poté, co se žalobce vrátil z vazby, tak neměl práci, tak se občas hodně hádali třeba kvůli penězům. Před tím, než byl žalobce vzat do vazby, tak měl s dcerou poměrně blízký vztah, to jí byly 4 roky, a poté se hodně často ptala – třeba každý den – proč táta nepřišel domů nebo kde je tak dlouho. Svědkyně se jí snažila říct, že třeba šel k doktorovi, protože nechtěla, aby měla obrázek o svém otci, že je ve vazbě, nebo že něco provedl. Po propuštění z vazby trvalo asi tak měsíc, než si dcera zvykla, že je otec opět přítomen, ale úplně se to nesrovnalo. Je to na takových 70- 80 %. Vztah svědkyně k žalobci se vrací pomalu do normálního vztahu, žalobce už má opět práci, tak už se nehádají jako předtím, když byl propuštěn, takže jí už pomáhá i po finanční stránce. Svědkyně se snažila žalobce podporovat, že všechno spolu překonají, a že se pak vrátí k rodině, a chtěla tím, aby se zmírnil takový ten pocit, že asi měl stres ve vazbě a tak, takže se snažila být oporou.

18. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že v období, kdy byl ve vazbě, tak měl velké obavy, jak to bude a co bude. Další dopady to mělo na jeho vztah s dcerou. Před vazbou měli spolu blízký, hezký vztah, a poté, co byl v té vazbě, tak vlastně ji slyšel jenom po telefonu nebo při občasných návštěvách a poté, co byl propuštěný, tak trvalo několik měsíců, než se ten vztah trošku urovnal. Když vyšel z vazby, tak přišel o obchod, nemá pořádně práci. Co se týče osobních dokladů, taky je to takové, že doklady nemá, a také, že přátelé se vzdálili, a i ty příjmy vedly k hádkám s manželkou. Hodně se toho změnilo. Život ve vazbě měl za následek docela psychické dopady, protože strava nebyla dostatečná, také nemohl volat manželce, protože na to neměl finanční prostředky, takže moc nevolal. Trpěl nespavostí, pak hodně hubnul, ale určili mu si koupit podpůrné vitamíny, takže nevyhledával žádnou pomoc, jako nějakou psychickou, psychiatrickou nebo psychologickou. Co se týče návštěv, tak manželka ho navštěvovala tak jednou za měsíc nebo za 2 měsíce. Manželka byla tehdy v [obec]. [příjmení] v [obec], asi [číslo] minut jízdy autem od věznice. Poté, co byl propuštěný, tak první věc, co se dozvěděl, že už nemá obchod v Polsku, a že je bez práce, a přátelé už s ním přestali vůbec komunikovat. Když byl ve vazbě, tak nebyl schopen platit nájem za obchod. K daňovému přiznání v Polsku (č.l. 18 a překlad na č.l. 121) žalobce uvedl, že jde o daňové přiznání za rok 2018 s tím, že v této podobě jej za něj zpracovala daňová kancelář, a v této podobě jej podala. Pokud jde o povolení k pobytu, tak žalobce měl povolení k pobytu na 3 roky polské a to od roku 2014 do roku 2018 za účelem podnikání. Pokud by žalobce nepodnikal, tak pobyt nebylo možné prodloužit. Po propuštění z vazby zkoušel žalobce najít práce nebo podnikat případně tady v [obec], ale nikde ho nepřijali, jednak proto, že byl ve vazbě, a jednak protože měl polský pobyt a český pobyt neměl. V České republice se například ucházel o práci v tržnici [příjmení] a pak v dalších ve stylu [anonymizováno] restauracích v [obec] a všude ho odmítli. Poté, co byl žalobce propuštěný z vazby, tak se ucházel o práci na Slovensku, a chtěl si zažádat o slovenský pobyt a zkontaktoval si tam nějaké zprostředkovatele, který by mu zprostředkovali práci např. v gastronomii. Pobyt slovenský získal a nyní pracuje na Slovensku. Povolení k pobytu v České republice žalobce chtěl získat, ale nevěděl ani kde začít, a neměl ani na to finanční prostředky a ví, že by to asi složité.

19. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud má za prokázáno, a nebylo o tom mezi účastníky ani sporu, že žalobce pobýval ve vazbě 276 dnů v souvislosti s trestním stíháním, které bylo zahájeno dne [datum] a které skončilo zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum]. V souvislosti s výkonem vazby bylo prokázáno, že žalobce špatně snášel odloučení od rodiny, že v souvislosti se změnou stravy zhubl, že ochladl jeho vztah s dcerou. Manželka se naopak snažila žalobce podporovat. Telefonický kontakt byl v nižší frekvenci z důvodu nedostatku finančních prostředků žalobce. Bylo však rovněž prokázáno, že manželka žalobce nenavštěvovala příliš často, asi jednou za jeden až dva měsíce, byť pobývala ve vzdálenosti 15 až 20 minut jízdy automobilem. V souvislosti s tím, že byl žalobce ve vazbě se omezil jeho společenský život, kdy nebylo jednoznačně prokázáno, zda se přátelé a známí od žalobce odvrátili proto, že byl trestně stíhán, či proto že byl ve vazbě. Dále bylo prokázáno, že došlo k zásahu do pracovního života žalobce, který přišel o svůj obchod v Polsku, neboť po vzetí do vazby je nemohl provozovat a nemohl tak hradit ani nájem obchodních prostor. V souvislosti se samotným trestním stíháním bylo prokázáno, že trestní stíhání ovlivnilo život žalobce, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, žalobce utrpěl na pověsti ve vlastní, tedy [anonymizováno] komunitě. Někteří dřívější přátelé a známí se od žalobce odvrátili. V souvislosti s trestním stíháním byl žalobce vzat do vazby, v důsledku čehož přišel o zdroj příjmů, což bylo posléze důvodem manželských hádek. Žalobce trestní stíhání rovněž psychicky prožíval, nebylo však prokázáno, že by vyhledal psychologickou či psychiatrickou pomoc. K dočasnému odcizení s dcerou došlo, což však byl důsledek pobytu ve vazbě, v důsledku čehož byl žalobce od rodiny odloučen. Případ žalobce nebyl medializován.

20. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

22. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

24. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

25. Podle § 6a OdpŠk odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se posoudí podle ustanovení tohoto zákona upravujících odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup.

26. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

29. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

30. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

31. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

33. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

35. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nároky uplatněné u soudu u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

38. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

39. Žalobce se v tomto řízení po částečných zpětvzetích žaloby domáhal celkem čtyř nároků.

40. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Tímto je dána odpovědnost žalované i za újmu vzniklou žalobci z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1, příp. § 10 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, neboť právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže byl mj. obžaloby zproštěn, aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby a navazujícím výkonu trestu odnětí svobody zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

41. Odpovědnostním titulem zde tak je, pokud jde o nárok na náhradu škody v souvislosti s náklady vynaloženými na obhajobu a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nezákonné rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím je usnesení policejního orgánu ze dne 6.6.2018, č.j. KRPA-165189-53/TČ-2018-001473, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2, písm. c) trestního zákoníku. Pokud jde o nároky odvozené od výkonu vazby, je odpovědnostním titulem usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.6.2018, sp.zn. 0 T 15042/2018, kterým byl žalobce vzat do vazby. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.8.2019, č. j. 2 T 7/2019-568, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.1.2020, sp.zn. 67 To 452/2019, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle § 256 trestního řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

42. Při úvaze o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla vazbou, se soud řídil následujícím.

43. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, č. 52/2012, str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

44. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 1 000 Kč za 1 den trvání vazby, tedy částku ve středním pásmu stanoveného rozpětí finančního zadostiučinění, které již bylo žalovanou dobrovolně poskytnuto, a to z následujících důvodů. Soud obecně vychází z předpokladu, že pokud nejsou zjištěny žádné okolnosti, které by v konkrétním případě odůvodňovaly poskytnutí nižšího nebo vyššího odškodnění než je právě středová částka 1 000 Kč za 1 den trvání odnětí svobody, pak je tato částka odpovídající a je i referenčním výchozím rámcem pro další úvahy soudu o možné modifikaci. Soud připouští, že žalobce byl ve výkonu vazby poměrně dlouhou dobu, a to 276 dnů, na straně druhé však tuto délku nelze považovat za extrémní. Délka vazby se totiž současně projevuje i v celkové výši poskytnutého odškodnění, neboť se touto délkou násobí a nejedná se tak o primární kritérium, ke kterému by soud měl při stanovení základní částky přihlížet. Soud k celkové délce vazby přihlédl, neboť žalobce je bezúhonnou osobu, u níž lze důvodně předpokládat, že traumatizující prožitek vazby se prohlubuje úměrně s její délkou. Jak však již soud předeslal, délku vazby nelze hodnotit jako extrémně dlouhou, aby to mělo za následek zvýšení základní denní částky. Nebylo rovněž prokázáno, že by výkon vazby na žalobci zanechal nějaké významné dopady, či že by v souvislosti s jejím výkonem došlo k vyšším zásahům do důstojnosti, dobré pověsti a cti, než jak k tomu umístěním do vazby dojde u každé do té doby bezúhonné osoby, která nemá s pobytem ve věznici žádné zkušenosti. Bylo sice prokázáno, že došlo k dočasnému ochlazení vztahu s dcerou, nicméně tento vztah se již v zásadě urovnal. Soud sice uvěřil tomu, co vypověděla svědkyně a žalobce, že se prozatím vztah s dcerou nevrátil na původní úroveň, a i soud vnímá, že výpadek otce na dobu 276 dnů je dobou, která není zanedbatelná. Na straně druhé však nebylo prokázáno, že by došlo například k nevratnému narušení otcovského pouta. Bylo sice prokázáno, že žalobce v důsledku výkonu vazby přišel o své podnikání, čemuž rovněž soud uvěřil, současně se však náhrady žalobce domáhá samostatným nárokem a není důvodu k tomuto zvlášť přihlížet při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Nebylo prokázáno, že by žalobce ke svému podnikání v Polsku měl nějaký mimořádný vztah a v souvislosti s jeho ztrátou utrpěl krom majetkové újmy též újmu nemajetkovou. Dopady o nichž vypovídal žalobce i svědkyně, jsou obecnými tíživými pocity, kterými trpí každá do vazby umístěná osoba, u níž se později ukáže, že podezření proti ní vznesená se nepotvrdila. To platí ohledně psychické nepohody, obav z toho, jak trestní stíhání dopadne, zhubnutí v důsledku změny stravy a podobně. Bylo též prokázáno, že manželka žalobce podporovala, snažila se tedy jeho duševní rozpoložení zlepšit. Rovněž bylo prokázáno, že i dceři se snažila vysvětlit, proč s nimi jejich otec není doma. Není ta na místě přiměřené zadostiučinění nad středovou částku ani zvyšovat, ovšem ani snižovat. Soud proto dospěl k závěru, že částka 1 000 Kč za 1 den vazby je spravedlivá a plně odpovídající okolnostem případu žalobce ve všech jeho souvislostech. Žalobci celkem náleží částka 276 000 Kč. Jelikož žalovaná tuto částku žalobci již přiznala, soud ohledně další požadované částky 138 000 Kč žalobu zamítl.

45. Pokud jde o ušlý zisk, kterého se žalobce domáhal za období, kdy byl ve vazbě, a to ve výši rozdílu mezi jím požadovanou částkou 80 508,37 Kč a žalovanou podle § 28 OdpŠk a nařízením vlády č. 116/1998 Sb. přiznanou částkou 46 920 Kč (33 588,37 Kč) uvádí soud následující.

46. Soud předně uvádí, že žalobci při jednání dne [datum] poskytl procesní poučení dle § 118a o tom, že neunáší břemeno důkazní ohledně rozhodné skutečnosti, že za situace, že by nebyl vzat ode dne [datum] do vazby, by jeho příjmy z podnikání dosáhly tvrzené výše 13 524 polských złotých, tedy, že v roce předcházejícím (rok 2017) přibližně této výše příjmů z podnikání dosáhl a nebýt vzetí do vazby, k poklesu příjmů z podnikání v roce 2018 by nedošlo. Žalobcem předloženým daňovým přiznáním za rok 2018 učiněným v Polsku bylo sice prokázáno, jakého příjmu z podnikání žalobce dosáhl v onom roce. Dle přesvědčení soudu však tímto listinným důkazem nebylo prokázáno, že žalobce přinejmenším v roce předcházejícím dosahoval vyššího příjmu a jaký tento příjem byl. Jen porovnáním výše příjmů v roce 2018 z příjmy z předchozího zdaňovacího období je možné dospět k závěru, zda žalobci v souvislosti s vzetím do vazby zisk ušel a že nebýt této skutečnosti, dosáhl by žalobce příjmů, jejichž kompenzace se domáhá po žalované. Na následné danou výzvu, aby žalobce k prokázání výše uvedené rozhodné skutečnosti předložil všechny důkazy, žalobce nijak nereagoval. Žalobce tedy své tvrzení o tom, že mu právě jen v důsledku vzetí vazby ušel zisk v tvrzené výši, neprokázal. Za této procesní situace jen tak postačují odškodnění, které se žalobci dostalo v souladu s nařízením vlády č. 116/1998 Sb., tedy 46 920 Kč. Ve zbývajícím rozsahu (ohledně částky 33 588,37 Kč) soud žalobu pro neunesení břemene důkazního zamítl.

47. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud o jednotlivých úkonech, případně o jejich skupinách se stejným skutkovým základem rozhodl následujícím způsobem: -) úkon dne [datum] – vydání věci, požadováno 2 300 Kč + 300 Kč režijní paušál, celkem 2 600 Kč, za tento úkon nebyla žalovanou přiznána náhrada s argumentací, že nejde o účtovatelný úkon právní služby. Soud posoudil tento nárok ve světle ustanovení OdpŠk, které stanoví, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Z trestního spisu soud zjistil, že došlo pouze k fyzickému předání mobilního telefonu žalobce Policii ČR. Soud nezpochybňuje, že předmětný úkon nějaký účel měl. Nicméně nelze současně dospět k závěru, že jakýkoliv úkon, který směřuje k orgánu činnému v trestním řízením v rámci trestního stíhání lze považovat za úkon právní služby, za který náleží poté poškozenému odškodnění podle advokátního tarifu. Je totiž třeba vycházet z toho, že právo obviněného na obhajobu je založeno na tom, aby neutrpěl v trestním řízení újmu jen na úkor toho, že nebude dostatečně odborně a právně erudovaně schopen reagovat na úkony orgánů činných v trestním řízení, případně odpovídajícím způsobem hájit svá práva při jednotlivých úkonech trestního řízení. Nelze však dospět k závěru, že každý úkon, který obhájce v trestním řízení učiní, je úkonem, který vyžaduje odborné právní znalosti. Dle soud mohla takový úkon – vydání mobilního telefonu – realizovat i osoba bez právního vzdělání. Skutečnost, že tento úkon vykonal obhájce žalobce osobně, z něj ještě úkon právní služby nečiní. Soud tedy dospěl k závěru, že se jednalo o obecný administrativní úkon, který nelze podřadit pod odškodnitelné úkony právní služby podle advokátního tarifu. Z těchto důvodů tedy soud shledal závěr žalované o neodškodnění tohoto úkonu a jeho nepovažování za úkon právní služby správným. Žalobci odškodnění nenáleží. -) úkon dne [datum] – účast při vazebním zasedání, požadováno 2 300 Kč + 300 Kč režijní paušál, celkem 2 600 Kč. Soud má za prokázané (protokolem o vazebním zasedání sepsaném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 0 Nt 16036/2018 ze dne 18.12.2018 čl. 116), že se vazebního zasedání dne [datum] zúčastnil mj. zástupce žalobce coby jeho obhájce v trestním řízení. Při vazebním zasedání bylo vyhlášeno usnesení, že žalobce coby obviněný se ponechává ve vazbě. Na to žalobce coby obviněný reagoval tak, že podává proti tomuto usnesení stížnost. Žalobci náleží odškodnění za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) AT ve výši 2 300 + režijní paušál 300 Kč; celkem 2 600 Kč. -) úkon – stížnost podaná do protokolu dne [datum] a odůvodnění této stížnosti dne [datum], požadováno 2 300 Kč + režijní paušál 300 Kč; celkem 2 600 Kč. Soud má za prokázané (protokolem o vazebním zasedání sepsaném u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 0 Nt 16036/2018 ze dne 18.12.2018, čl. 116 a odůvodněním stížnosti ze dne [datum] podané toho dne ústně do protokolu ze dne [datum] proti usnesení obvodního soudu ze dne 18.12.2018 čj. 0 Nt 16036/2018, č.l. 119 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6.2.2019, č.j. 8 To 62/2019 na č.l. 157), že žalobce podal prostřednictvím obhájce proti usnesení o vazbě stížnost, kterou následně odůvodnil a bylo o ní nadřízeným soudem rozhodnuto. Soud o tomto úkonu uvážil takto. Z advokátního tarifu nelze dovodit, že by advokátu náležela zvlášť odměna za podání stížnosti (po vyhlášení usnesení při vazebném zasedání) a za jeho následné odůvodnění. Jde stále o jednu stížnost, která je úkonem právní služby v poloviční hodnotě podle § 11 odst. 2 písm. d) AT, za který žalobci náleží odškodnění za úkon v poloviční hodnotě ve výši 1 150 Kč + režijní paušál 300 Kč; celkem 1 450 Kč. V zbytku (ohledně částky 1 150 Kč) nárok důvodný není. -) úkon dne [datum] – dostavení se k výslechu svědka, požadováno 1 150 Kč za poloviční úkon právní služby – bez režijního paušálu, v řízení bylo prokázáno (potvrzením policejního orgánu na č.l. 115) m že se dne [datum] v 9.00 hodin dostavil zástupce žalobce coby obhájce, žalobce v trestním řízení k plánovanému úkonu výslechu svědka, [příjmení] [jméno] [jméno], který se k výslechu nedostavil a výslech tak neproběhl. V souladu s § 14 odst. 2 advokátního tarifu náleží žalobci náhrada za čas promeškaný jeho obhájcem v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn. Žalobci náleží požadovaná částka 1 150 Kč.

48. V souhrnu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na odškodnění dalších neuznaných nákladů obhajoby je v částečně důvodný a žalobci přiznal 5 200 Kč (výrok I). Ve zbytku požadovaného nároku (ohledně částky 3 750 Kč) soud žalobu zamítl (výrok II).

49. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání (nezákonné rozhodnutí) uvádí soud následující.

50. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

51. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práva žalobce na soukromý a rodinný život a bylo zasaženo do jeho vnitřního prožívání a jeho psychické pohody, jak uvedeno v odstavci 19, na který soud pro stručnost odkazuje.

52. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva od žalované nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

53. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo 1 rok a 7 měsíců, což je možné hodnotit jako délku v přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci proběhlo přípravné řízení, byla podána obžaloba, věc byla řešena v hlavním líčení a ve věci rozhodovaly soudy dvou stupňů.

54. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán (podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku nepůsobí zvlášť výrazné společenské odsouzení ve srovnání s trestnými činy proti životu nebo zdraví či proti lidské důstojnosti. Na straně druhé náleží trestný čin vydírání do skupiny trestných činů proti svobodě, kdy na pachatele takového činu je v důsledku toho nahlíženo jako na„ vyděrače“. Žalobce byl rovněž ohrožen vyšším trestem odnětí svobody ve výši 2 až 8 let.

55. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud pro stručnost odkazuje na odstavec 19, kde zásahy do jednotlivých sfér shrnul. Na tomto místě soud dodává, že v kompenzačním řízení soud znovu neposuzuje ani nehodnotí, jakým způsobem orgány činné v trestním řízení v trestním řízení postupovaly či jakým způsobem opatřovaly či hodnotily jednotlivé důkazy. Stejně tak nelze přičítat k tíži státu, pokud následně vyšlo najevo, že svědek poskytl u soudu křivou výpověď. Ostatně zástupce žalobce v závěrečné řeči uvedl, že za to byl poté dotyčný svědek odsouzen. Tudíž nelze přičítat k tíži státu, že orgány činné v trestním řízení po poučení o tom, že musí svědek vypovídat pravdu, takové výpovědi uvěřily. Jinak soud ani neposuzuje, z jakého důvodu byl žalobce vzat do vazby, kdy jak již soud předeslal, rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro nezákonnost zrušeno a zákon ani z hlediska existence odpovědnostního titulu nepožaduje, aby bylo pro nezákonnost zrušeno. Pokud žalobce uváděl, že výkon vazby nebo obecně trestní stíhání bylo pro ně tíživější z důvodu toho, že je cizím státním příslušníkem, takto, že je žalobce cizí státní příslušník, je zjevné, nicméně v řízení nevyšlo najevo nic, co by vedlo k soud k závěru, že by dopady pro žalobce byly tíživější, jakkoli soud uznává, že jazyková bariéra může jisté komplikace způsobit. Předmětem odškodnění však není to, že žalobce coby cizí státní příslušník pobýval ve vazbě, ale případné konkrétní tíživější dopady, mající původ v tom, že žalobce je cizím státním příslušníkem či nezná český jazyk. Takové tíživější dopady však v řízení najevo nevyšly. Soud rovněž připomíná, že žalobce byl za výkon vazby žalovanou odškodněn a soud toto odškodnění shledal přiměřeným a spravedlivým. Soud již rovněž zmínil, že trestní stíhání, ani výkon vazby neměly za důsledek, že by žalobce musel z ČR vycestovat. Pokud žalobce tvrdil, že se od něj odvrátili přátelé a známí, tak soud má svědeckou výpovědí a účastnickým výslechem za prokázáno, že k tomu došlo. Nelze však dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4879/2015). Rovněž tak nelze klást k tíži žalované, že někteří lidí (zejména z žalobcovy komunity) i nadále na žalobce pohlíží jako na osobu, která měla co do činění s OČTŘ či se s ním z důvodu, že byl ve vězení, odmítají stýkat a komunikovat s ním, případně si myslí, že se žalobce jen z tohoto důvodu něčeho špatného dopustil. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se totiž nutně ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

56. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 3.3.2022 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ani žalovaná nevyužili možnosti navrhnout případy srovnatelné s případem žalobce. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 377/2013 a 28 C 420/2014.

57. V případech, které k porovnání vybral soud, ve věci sp.zn. 14 C 377/2013 šlo o zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, trestní stíhání trvalo přibližně 10 měsíců. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě šest měsíců až čtyři roky, při zahájení trestního stíhání v rozmezí dva až osm let. Tamní žalobce pociťoval velký psychický tlak způsobený trestním stíháním, umocněný tím, že byl nepravomocně odsouzen. Šlo o osobu, která dosud nebyla trestně stíhána. Šlo o podnikatele žijícího i podnikajícího na menším městě, majícího zájem na dobré pověsti. Tamní žalobce byl trestně stíhán za skutek, který vůbec nebyl trestným činem. Bylo přiznáno 18 903 Kč. Ve věci sp.zn. 28 C 420/2014 byl tamní žalobce stíhán pro spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1,2 písm. e) trestního zákoníku, za které hrozil trest odnětí svobody ve výměře až 8 let, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 6 měsíců. Věc nebyla medializována. Tamní žalobce nebyl předtím trestně stíhán, avšak měl záznam v přestupkové evidenci. Došlo k zásahu do práva na rodinný život a do osobních vztahů, kdy se rodina odvrátila. Tamní žalobce se přestal zajímat o své další osobní záležitosti - studium, sport. Vzniklá situace měla vliv i na jeho zdravotní stav, špatně spal, nejedl, hubl. K zásahu do osobnostních sfér života však nedošlo výrazným způsobem a tento zásah byl veden v rozsahu krátkodobějšího období. Nedošlo k dehonestaci, tj. věc nebyla medializována, nedošlo k morálnímu odsouzení od blízkého či širokého okolí, jeho osobní vztahy se žádným výrazným a dlouhodobým způsobem nenarušily. Žalovanou bylo dobrovolně poskytnuto 3 000 Kč, soud navýšil odškodnění o 12 000 Kč na celkových 15 000 Kč.

58. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že morální satisfakce spočívající v konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvě není postačující a přiměřené. Soud v rámci porovnání s výše uvedenými případy dospěl k závěru, že případ žalobce se oběma případům podobá v některých znacích. Délka trestního stíhání byla podobná, v druhém případě takřka totožná, v obou případech hrozil rovněž podobný trest 2 až 8 let. K medializaci rovněž nedošlo. V obou případech došlo k mírnějším zásahům zejména do osobního a rodinného života. Od žalobce se však rodina neodvrátila, na straně druhé žalobce byl vazebně stíhán. I když za samotný výkon vazby byl žalobce zvlášť odškodněn, je třeba vazební trestní stíhání považovat za výraznější zásah, kdy nelze od sebe zcela jednoznačně odlišit dopady způsobené samotným trestním stíháním od dopadů, které byly působeny výkonem vazby. Soudu se tak v dané věci jeví spravedlivé přiznat žalobci částku 20 000 Kč jako přiměřenou a okolnostem případu odpovídající kompenzaci za nezákonné trestní stíhání. Ve zbytku, tedy ohledně částky 280 000 Kč, soud žalobu zamítl.

59. V souhrnu tak soud žalobě vyhověl ohledně částky 25 200 Kč (5 200+ 20 000 Kč), jak uvedeno ve výroku II. Ve zbytku, ohledně částky 455 338,37 Kč soud žalobu zamítl (výrok II).

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k projednání nároku a jeho částečnému uspokojení došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení 4 nároky, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení jednak pro částečné plnění žalované, jednak z rozhodnutí žalobce, a to usnesením ze dne [datum] (č.l. 130), byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 274 708,37 Kč (50 000+50 000+94 200+80 508,37). Žalovaná žalobci dobrovolně plnila 411 920 Kč (žalobce však žalobou na obhájeném požadoval částku 94 200, zatímco před podáním žaloby na žalované uplatnil 100 850 Kč, žalovaná tak žalobci poskytla i částku, které se žalobce žalobou nedomáhal, z vlastního rozhodnutí vzal žalobce žalobu zpět o 4 050 Kč na nákladech obhajoby, které již nepožadoval), což tarifně představovalo hodnotu 183 320 Kč (50 000+86 400+ 46 920). Dílčí úspěch žalobce tak v této fázi řízení činil 66,73 % (183 [číslo] 708,37 * 100). Od tohoto okamžiku (včetně následného rozšíření žaloby o částku 1 150 Kč) byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 142 538,37 Kč (50 000+50 000+8 950+33 588,37). Dílčí úspěch žalobce v závěrečné fázi řízení činil dalších 20,09 % (55 [číslo] 708,37 * 100). I když soud žalobci nepřiznal požadované zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se samotným trestním stíháním a vykonanou vazbou, žaloba byla podána před tím, než žalovaná nároky projednala a současně po uplynutí šestiměsíční lhůty s tím, že výše případného plnění ohledně těchto nároků na nemajetkovou újmu záležela na úvaze soudu. V těchto dvou nárocích jde proto i tak o úspěch žalobce, přičemž dílčí úspěch ohledně zadostiučinění za nemajetkovou újmu za výkon vazby soud zohlednil již v předchozí dílčí fázi řízení. Žalovaná byla částečně úspěšná v dílčím nároku na náhradu škody – ušlého zisku a ohledně nákladů obhajoby. Celkový dílčí úspěch žalobce tak činil 86,82 % a je tak zjevné, že i celkově byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 73,64 % (86,82 – 13,18), po zaokrouhlení tak celkově v rozsahu 74 %. V tomto rozsahu má žalobce proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 7 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum], [datum] a [datum]), a to 3 úkony z tarifní hodnoty 277 708,37 Kč á 9 420 (28 260 Kč) a 4 úkony z tarifní hodnoty 142 538,37 Kč á 6 820 Kč (27 280 Kč) (§ 7, bod 5 a 6, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)) a 7 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 57 640 Kč (28 260 + 27 280 + 2 100). Advokát žalobce není plátce DPH, jak soud ověřil v databázi ARES. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 48 573,60 Kč ( (8 000+57 640) *0,74). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 48 573,60 Kč k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

61. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Poučení