17 C 125/2018- 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Žitného a přísedících Ing. Jiřího Bašného a JUDr. Ireny Havelkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupena [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokátem sídlem [adresa] o zaplacení 39 120 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 13 040 Kč od [datum] do [datum], z částky 26 080 Kč od [datum] do [datum] a z částky 39 120 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33 132,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 39 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 040 Kč od [datum] do [datum], z částky 26 080 Kč od [datum] do [datum] a z částky 39 120 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ pracovní smlouva“) byla zaměstnankyní žalované, přičemž byla přijata k výkonu administrativní a ekonomické činnosti na ředitelství žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci plnění pracovních úkolů dosahovala velmi dobrých výsledků, byl jí žalovanou nad rámec běžného platu přiznán osobní příplatek ve výši 16 890 Kč (dále jen„ osobní příplatek“). Osobní příplatek žalobkyně však byl žalovanou neoprávněně odebrán platovým výměrem ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen dne [datum]. K tomuto odnětí osobního příplatku žalovaná přistoupila bezprostředně poté, co došlo ke změně obsazení pozici ředitele žalované (tuto nově vykonával [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), když tomuto nepředcházelo provedení řádného hodnocení pracovního výkonu žalované. Žalobkyně s odnětím osobního příplatku nesouhlasila, což bylo žalované sděleno písemností ze dne [datum]. Záležitost byla řešena v jiné souvislosti i [anonymizována tři slova] pro hlavní město Prahu, který v protokolu o kontrole č.j. 16216/3.50/15-3 ze dne 10.11.2015 konstatoval, že osobní příplatek žalobkyně v období do [datum] přesahoval více než 50% platového tarifu v platové třídě, do které byla žalobkyně zařazena, a správná výše osobního příplatku měla činit maximálně 13 040 Kč. Na tomto základě se žalobkyně za měsíce duben až červen roku 2015 domáhá zaplacení dlužného osobního příplatku ve výši 13 040 Kč měsíčně, jakož i příslušných úroků z prodlení.

2. Žalobkyně se podanou žalobou dále domáhala zaplacení i doplatku odstupného ve výši 39 120 Kč. K tomuto žalobkyně tvrdila, že se žalovaná pracovní poměr účastnic pokusila rozvázat výpovědí ze dne [datum], když žalovaná v souvislosti s tímto žalobkyni zaplatila odstupné ve výši 62 643 Kč, přičemž toto odstupné mělo správně činit 101 763 Kč. Rozvázání pracovního poměru účastnic výpovědí ze dne [datum] pak bylo shledáno jako neplatné rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12.10.2018, č.j. 18 C 290/2015 – 144, to ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2019, č.j. 30 Co 87/2019 – 174. Řízení o tomto nároku však bylo vyloučeno k samostatnému projednání výrokem ad II. usnesení zdejšího soudu ze dne 20.5.2020, č.j. 17 C 125/2015 – 55.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tvrzením, že k odnětí osobního příplatku došlo po důkladném prošetření podmínek pro jeho předchozí přiznání a posouzení, zda důvody pro jeho přiznání i nadále trvají. Na základě tohoto posouzení dospěla žalovaná k závěru, že žalobkyně dlouhodobě neplnila větší rozsahu pracovních úkolů, než ostatní zaměstnanci, ani nedosahovala velmi dobrých pracovních výsledků, tj. dlouhodobě nesplňovala zákonné podmínky pro přiznání osobního příplatku. Na základě poskytnutého poučení žalobkyně při jednání soudu nejprve tvrdila, že změna (zhoršení) v plnění pracovních povinností žalobkyně v období od [číslo] do [datum] spočívala v tom, že žalobkyně k výslovnému pokynu ředitele žalované nezjistila, resp. nedohledala studii ohledně výše jejího ohodnocení osobním příplatkem, jakož ani nesdělila, jaké jsou její pracovní výsledky. Až následně, a to v průběhu účastnického výslechu ředitele žalované [jméno] [příjmení], bylo tato tvrzení změněna, když žalovaná nově tvrdila, že žalobkyně neplnila úkoly specializované organizační a koordinační činnosti v souladu s pokyny ředitele žalované či vedoucího kanceláře, jakož ani komplexní koordinaci a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby a péči o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů.

4. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely smlouvu o pracovním poměru, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou pracovat jako vedoucí odborný referent specialista (dále jen„ VORS“). Žalobkyně byla zařazena do 11. platové třídy. Platovým výměrem žalované ze dne [datum] byl s účinností od [datum] stanoven platový tarif žalobkyně v částce 20 880 Kč, jakož i byl tímto stanoven osobní příplatek ve výši 16 890 Kč. Platovým výměrem žalované ze dne [datum] byl s účinností od [datum] stanoven platový tarif žalobkyně v částce 20 880 Kč, jakož i byl tímto zcela odebrán osobní příplatek žalobkyně, který měl nadále činit 0 Kč. Žalovaná se pokusila s žalobkyní pracovní poměr rozvázat výpovědí ze dne [datum]. Takové rozvázání pracovního poměru bylo shledáno jako neplatné rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12.10.2018, č.j. 18 C 290/2015 – 144, to ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2019, č.j. 30 Co 87/2019 – 174 O dovolání žalované nebylo doposud rozhodnuto.

5. Mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalobkyni ke dni [datum] svědčilo právo na osobní ohodnocení ve výši 13 040 Kč či nikoliv, resp. zda žalobkyni právo na osobní příplatek za období měsíců duben až červen 2015 zaniklo v důsledku platového výměru žalované ze dne [datum] či nikoliv.

6. Na základě provedených listinných důkazů, výpovědí svědků, jakož i výpovědi žalobce, byla nad rámec skutkových zjištění učiněných na základě shodných tvrzení účastníků učiněna následující skutková zjištění:

7. Z listiny označené jako„ pracovní smlouva ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl pracovní poměr se sjednaným nástupem do práce dne [datum]. Žalobkyně se zavázala pro žalovanou vykonávat administrativní a ekonomickou činnost, jakož i se žalovaná zavázala přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy.

8. Z listiny označené jako„ doklad o pracovní náplni žalobkyně“ bylo zjištěno, že tato tvořila součást pracovní smlouvy účastnic (dále jen„ příloha [číslo]“). Funkční zařazení žalobkyně bylo sjednáno jako VORS s 11 platovou třídou, přičemž k tomuto zařazení dostala žalobkyně výjimku z vysokoškolského vzdělání. Žalobkyně v uvedené funkci měla povinnost vykonávat činnosti a plnit a odpovídat za úkoly, které byly taxativně vyjmenovány v příloze [číslo]. Těmito povinnostmi bylo zejména zajišťování specializované organizační a koordinační činnosti v souladu s pokyny ředitele žalované, resp. vedoucího kanceláře, komplexní koordinace a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby, péče o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů, vedení protokolu došlé a odeslané pošty, zajišťování správy majetku sekretariátu ředitele a plnění dalších úkolů souvisejících s výše uvedenou náplní dle pokynů přímého nadřízeného.

9. Z listin označených jako„ návrh na pracovní a platové zařazení č.j. 486/2012, návrh na pracovní a platové zařazení č.j. 128/2013, návrh na pracovní a platové zařazení č.j. 21/2014, platový výměr ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum] a platový výměr ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] byl žalobkyni z důvodu jejích dlouhodobě dobrých pracovních výkonů žalovanou poskytnut osobní příplatek. Osobní příplatek nejprve činil 10 890 Kč měsíčně, tento však byl žalovanou opakovaně navyšován, až tento od měsíce ledna 2014 dosáhl výše 16 890 Kč. Z jednotlivých návrhů na pracovní a platové zařazení je patrno, že žalovaná si práce žalobkyně velmi považovala, když žalobkyně byla hodnocena jako„ velmi zkušená pracovnice, která nadstandardně, spolehlivě a na vysoké úrovni vykonává činnosti ve svém oboru“.

10. Z listiny označené jako„ vytýkací dopis ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že tímto žalovaná vytkla žalobkyni údajně nesprávné provedení řádné roční inventarizace majetku v kanceláři ředitele za rok 2014. Z listiny je patrno, že pochybení žalobkyně mělo spočívat v tom, že byl zjištěn rozdíl (manko) v inventarizovaném a skutečnému stavu ke dni [datum], a to ohledně položek ev. [číslo] (mobilní telefon [příjmení] [jméno] [anonymizováno]), ev. [číslo] (žaluzie), ev. [číslo] (žaluzie) a ev. [číslo] (tiskárna [anonymizována tři slova]).

11. Z listin označených jako„ platový výměr ze dne [datum] a návrh na pracovní a platové zařazení č.j. 483/14“ bylo zjištěno, že s účinností od [datum] byl žalobkyni stanoven platový tarif ve výši 20 880 Kč, jakož i osobní příplatek ve výši 0 Kč. Z návrhu na pracovní a platové zařazení č.j. 483/14 pak vyplývá, že snížení (odebrání) osobního příplatku žalovaná zdůvodnila tím, že„ žalobkyně neplnila většího rozsahu pracovních úkolů, než ostatní zaměstnanci, jakož ani nedosahovala velmi dobrých pracovních výsledků“.

12. Z listiny označené jako„ odpověď žalobkyně ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně nesouhlasila s vytýkacím dopisem ze dne [datum] s odůvodněním, že její součástí náplně práce je zajišťování správy majetku sekretariátu ředitele, tj. razítka, klíče od trezoru, vše co převezme do správy majetku sekretariátu ředitele, nikoliv povinností dohledávat a zajišťovat navrácení majetku svěřeného jiné osobě.

13. Z listiny označené jako„ vyjádření žalobkyně ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem řediteli žalované zaslala nesouhlas k platovému výměru ze dne [datum].

14. Z listiny označené jako„ protokol o kontrole [anonymizováno] inspektorátu práce HMP ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že [anonymizováno] inspektorát práce pro hlavní město Prahu, [IČO], provedl kontrolu žalované s konečným zjištěním, že žalovaná poskytuje žalobkyni a [jméno] [příjmení] (jiné zaměstnankyni žalované) osobní příplatek přesahující 50 % platového tarifu nejvyššího stupně v platové třídě, do které byly zaměstnankyně zařazeny. Tímto žalovaná poskytla osobní příplatek v rozporu s ustanovením § 131 odst. 1 zákoníku práce.

15. Z listin označených jako„ tabulky zachycující výši průměrného platu zaměstnanců žalované v období let 2014 a 2015“ byla zjištěna průměrná výše platu, osobního ohodnocení a odměn všech zaměstnanců žalované vykonávající své pracovní povinnosti na ředitelství žalované, jakož i na jednotlivých oblastních inspektorátech. K tomuto se konstatuje, že z tabulek nebyla zjištěna výše průměrného platu, osobního ohodnocení a odměn zaměstnanců pracujících na pozici obdobné, jako byla ta žalobkyně.

16. Z listiny označené jako„ předžalobní výzva ze dne [datum]“ bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě doplatku náhrady mzdy ve výši 50 670 Kč a doplatku odstupného ve výši 50 670 Kč a to vše s příslušenstvím.

17. Z dalších za řízení provedených listin (výpověď ze dne [datum], výzva k přidělování práce s upomínkou k zaplacení ze dne [datum], odpověď žalované na předžalobní výzvy ze dne [datum], příkaz [číslo] [rok], příkaz [číslo] [rok], protokol o výslechu [jméno] [příjmení] ve věci 18 C 290/2015, protokol o výslechu [jméno] [příjmení] ve věci 18 C 290/2015, sdělení [anonymizováno] inspektorátu pro HMP ze dne [datum], příkaz ředitele ze dne [datum] a platové výměry [jméno] [příjmení] ze dnů [datum] a [datum]) bylo zjištěno zejména to, že mezi žalobkyní a žalovanou existuje řada neshod a sporů ohledně určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně ze dne [datum], které dokonce byly řešeny v rámci soudního řízení u zdejšího soudu sp.zn. 18 C 290/2015. Nad rámec tohoto zjištění však nebyly pro účely daného řízení zjištěny další relevantní skutečnosti.

18. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že do roku 2015 byl u žalované zaměstnán na pozici vedoucího oddělení vnitřní kontroly a hlavního specialisty krizového řízení, když zároveň působil jako předseda škodní komise a likvidační komise. Pozici hlavního specialisty krizového řízení svědek zastával u žalované sám, přičemž žalobkyně mu pro plnění úkolů souvisejících s krizovým řízením byla k dispozici. Spolupráce na úseku krizového řízení probíhala již od počátku působení žalobkyně u žalované. Fungování a plnění pracovních úkolů žalobkyně bylo bezvadné. Žalobkyně se zejména podílela na všech krocích ohledně krizového plánu a hasičského záchranného sboru. Proces kolem správy majetku žalované fungoval tak, že inventarizační komisi jmenoval vždy pro inventarizaci na daný rok ředitel na návrh ekonomického odboru. Inventarizační komise měla za úkol zjistit, zda na„ papíře“ evidovaný majetek skutečně fyzicky je či není. Komise tedy nezodpovídala za zjištěný stav či vyřešení případného rozdílu. Za stav majetku jednotlivých oddělení zodpovídal vždy vedoucí daného oddělení. Výstupem šetření jednotlivých komisí byl závěr o stavu, který pokud byl mínusový, tak byl sepsán protokol, který byl následně předložen ekonomickému oddělení. Toto oddělení následně kontaktovalo příslušeného vedoucího zaměstnance, s kterým se závažný stav řešil. Vedoucí zaměstnanec následně rozhodl o postoupení věci likvidační či škodní komisi. Vedoucí pracovník do příslušeného formuláře vyplnil, zda za případnou škodu odpovídá daný zaměstnanec, se kterým se záležitost následně řešila před škodní komisí. Škodní a likvidační komise však byly toliko poradním orgánem ředitele, v jehož gesci bylo konečné rozhodnutí o vyřešení dané situace. Žalobkyně nezodpovídala za stav majetku kanceláře ředitele, avšak pokud došlo k nějakému jeho poškození, tak bylo úkonem žalobkyně obrátit se na příslušný úsek a zařídit opravu. Na osobní kartě zaměstnance se pak zapisoval svěřený majetek, když většinou šlo o drobný majetek (např. telefon), ale mohlo se jednat i o majetek větší hodnoty (např. vozidlo). Takový zápis na osobní kartě zakládal odpovědnost zaměstnance za ztrátu či poškození svěřeného majetku. V takovém případě se situace řešila před škodní komisí, která po posouzení viny zaměstnance za vzniklou škodu podala vedoucímu zaměstnanci návrh na vyřešení situace. Veškeré postupy k tomuto byly upraveny vnitřními předpisy žalované. Nebylo standardním postupem inventarizační komise, aby dříve, než zápis byl předložen ekonomickému odboru, byl tento předložen k podpisu řediteli žalované. Svědek si nebyl vědom toho, že by v průběhu roku 2014 a to zejména během listopadu, byla s žalobkyní řešena jakákoliv škodní událost.

19. Ředitel žalované [jméno] [příjmení] v účastnické výpovědi uvedl, že u žalované působí na pozici ředitele od [datum]. Po nástupu na pozici ředitele žalované prováděl standardní prověrku všech zaměstnanců žalované s tím, že osobně jednal s většinou zaměstnanců žalované ohledně jejich pracovního působení, jakož se i dále seznamoval se spisy zaměstnanců žalované. S žalobkyní taktéž proběhl standartní pohovor, v jehož rámci se ředitel žalované žalobkyně dotazoval na důvody výše jejího platu, neboť tento svou výší přesahoval i platy vedoucích pracovníků jednotlivých odborů. Ředitele žalované zejména zajímal konkrétní rozsah pracovních činností žalované, tedy jaké úkoly žalobkyně skutečně plnila nad rámec vaření kávy a přepojování telefonátů. K tomuto měla žalobkyně uvést, že žádné další pracovní úkoly plněny nebyly s výjimkou toho, že žalobkyně byla členkou inventarizační komise. Žalobkyně pak při pohovoru nesdělila, že se podílela na krizovém řízení. V tom, že žalobkyně v rámci pohovoru nad rámec shora uvedeného nesdělila, co je její pracovní náplní, ředitel žalované spatřoval porušení pracovních povinností žalobkyně. Ředitel žalované měl rovněž problém se způsobem komunikace žalobkyně. Žalobkyně se následně dopustila dalšího pochybení při plnění pracovních povinností, když řediteli žalované předložila k podpisu dílčí zápis z inventarizační komise, přičemž tento zápis měl být předložen nejprve ekonomickému oddělení. Ředitel žalované tuto záležitost nechal prošetřit právním oddělením žalované, které následně vypracovalo vytýkací dopis zaslaný žalobkyni. Jiná pochybení žalobkyně při plenění jejích pracovních povinností ředitel žalované nespatřoval. Ředitel žalované v období od [číslo] do [datum] žalobkyni zadával běžné úkoly práce asistentky, když žalobkyně nechal sepsat nějaký dopis či jinou písemnost. Během uvedené doby se ředitel žalované sice často nacházel mimo kancelář, neboť navštěvoval jednotlivá oblastní pracoviště, nicméně měl prostor seznat, že žalobkyně neplní pracovní činnosti, které byly sjednány v pracovní smlouvě. Ředitel žalované pak žalobkyni po dobu jejich spolupráce nedal žádné pokyny, na jejichž základě žalovaná měla plnit úkoly specializované organizační činnosti či koordinace a usměrňování spisové služby. Žalobkyni pak rovněž nebylo umožněno pořídit jakýkoliv zápis z porady či jednání, neboť těmto nebyla ani přítomna. K dalším spolupráci již nedošlo, neboť žalobkyně nastoupila na nemocenskou. Ohledně jednotlivých položek v inventarizaci, které byly žalobkyni vyčteny ve vytýkacím dopisu, ředitel žalované uvedl, že telefon byl dohledán a řádně vrácen, žaluzie byly zlikvidovány předepsaným způsobem, nicméně osud tiskárně mu nebyl znám. V tomto ohledu pochybení žalobkyně nastalo ne z titulu jejího působení na pozici členky inventarizační komise, ale z pozice porušení jejich pracovních povinnosti jako zaměstnankyně kanceláře ředitele při inventarizaci daných položek.

20. Žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že s ředitelem žalované po jeho nastoupení mluvila jen asi čtyřikrát, jelikož v prvních dnech svého působení osobně navštěvoval jednotlivé inspektoráty, kterých bylo celkem deset. Ředitel žalované ji jedenkrát požádal o zařízení oběda a jedenkrát o vytvoření telefonního seznamu. Během pohovoru se ředitel žalované ani netázal na náplň pracovní činnosti žalobkyně. Jinak neprobíhala žádná komunikace a žalobkyni nebyly zadány žádné pracovní úkoly. Ředitel jednal za zavřenými dveřmi, kam žalobkyně nebyla připuštěna. Žalobkyně, jako členka inventarizační komise, postupovala obvyklým způsobem a dílčí zápis inventarizační komise předala ekonomickému oddělení a nikoliv řediteli žalované. Pokud pak takový zápis byl ekonomickým oddělením předložen k podpisu řediteli žalované, tak žalobkyně, jako asistentka ředitele, do tohoto nemohla jakkoliv zasahovat. V rámci inventarizace zjištěné problémy žalobkyně ihned vyřešila, což bylo řediteli žalované známo dříve, než učinil vytýkací dopis. Žalobkyně pak v rámci svého působení u žalované plnila i úkoly, které nebyla součástí její pracovní náplně uvedené ve smlouvě. Žalobkyně působila v rámci krizového štábu při povodních v roce 2012, podílela se na výběrovém řízení v rámci programu spisové služby, jakož i zpracovávala analýzu dat z jednotlivých inspektorátu k [anonymizována dvě slova]. Žalobkyni nebylo během roku 2014 zadáno zpracovat jakoukoliv odbornou studii. Koordinaci spisové služby pak žalobkyně neprováděla, neboť tato nebyla v dané době u žalované ani zřízena.

21. Soud neprovedl dokazování výslechem svědků [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení], jakož ani vytýkací dopis žalované pro svědkyni [jméno] [příjmení], neboť provedení takových důkazů by s ohledem na výsledky dalšího dokazování bylo nadbytečné.

22. Na základě shora uvedených nesporných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených důkazních prostředků, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

23. Na základě pracovní smlouvy, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne [datum], se žalobkyně zavázala pro žalovanou vykonávat administrativní a ekonomickou pracovní činnost. Podrobný výčet pracovní náplně žalobkyně byl stanoven listinou označenou jako„ Náplň pracovní činnosti“, která tvořila přílohy pracovní smlouvy účastnic (zejm. specializovaná organizační a koordinační činnost v souladu s pokyny ředitele žalované, resp. vedoucího kanceláře, komplexní koordinace a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby, péče o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů, vedení protokolu došlé a odeslané pošty, zajišťování správy majetku sekretariátu ředitele a další činnosti). Žalovaná se pak žalobkyni zavázala za vykonanou práci platit plat stanovený dle 11 platové třídy, přičemž splatnost platu byla sjednána vždy do dvanáctého dne následujícího měsíce.

24. Žalobkyně do zaměstnání nastoupila dne [datum], přičemž jako zaměstnanec u žalované působila až do [datum], kdy uplynula výpovědní doba, jejíž běh započal v důsledku výpovědi dané žalovanou dne [datum]. Rozvázání pracovního poměru touto výpovědí bylo shledáno jako neplatné rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12.10.2018, č.j. 18 C 290/2015 – 144, to ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2019, č.j. 30 Co 87/2019 – 174.

25. Po celou dobu trvání pracovního poměru byl žalobkyni stanoven plat platovými výměru žalované. Žalobkyně byla po celou dobu trvání pracovního poměru zařazena do 11 platové třídy a v návaznosti na započítávanou dobu praxe žalobkyně se měnil toliko její platový stupeň a faktická výše platu.

26. Žalovaná si výkonů žalobkyně v období přinejmenším do [datum] vysoce považovala, když žalobkyně byla opakovaně hodnocena jako vysoce kvalifikovaná pracovnice, která odvádí vysoce nadstandardní pracovní výkony. Za řízení bylo zjištěno, že nad rámec běžných pracovních povinností bylo žalobkyni uloženo spolupracovat se svědkem [celé jméno svědka] na přípravě a realizaci plánu krizového řízení, jakož i na plánu spolupráce s hasičským záchranným sborem, když během povodní v roce 2012 žalobkyně dokonce plnila úkoly i v rámci krizového štábu. Žalobkyně pak rovněž byla členkou inventarizační komise žalované. Žalobkyně se rovněž podílela na výběrovém řízení v rámci programu spisové služby, jakož i zpracovávala analýzu dat od jednotlivých inspektorátu k [anonymizována dvě slova].

27. S ohledem na vysoké pracovní nasazení a výkony žalobkyně byl žalovanou poskytnut osobní příplatek, jehož výše byla platovými výměry stanovena od [datum] ve výši 10 890 Kč, od [datum] ve výši 13 890 Kč, od [datum] ve výši 14 890 Kč, od [datum] ve výši 16 890 Kč, od [datum] ve výši 16 890 Kč a od [datum] ve výši 16 890 Kč.

28. Od [datum] došlo ke změně v osobě ředitele žalované, když novým ředitelem žalované se stal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Od tohoto dne žalovaná přestala na žalobkyni vyžadovat plnění náročnějších pracovních úkolů, neboť nový ředitel žalobkyně (dle jeho vlastních slov) po žalobkyni nad rámec úkolů spočívajících ve vaření kávy a přepojování telefonátů plnění dalších úkolů ani nepožadoval. Spolupráce nového ředitele a žalobkyně však neměla dlouhého trvání, neboť žalobkyně od druhé poloviny prosince roku 2014 byla ze zdravotních důvodů dočasně práce neschopná.

29. Žalovaná jednající novým ředitelem dne [datum] učinila žalobkyni vytýkací dopis, ve kterém bylo žalobkyni vytčeno manko ohledně čtyř položek svěřeného majetku (iPhone 5s, dvoje žaluzie a tiskárna [anonymizována tři slova]). Následně dne [datum] žalovaná jednající novým ředitelem vydala platový výměr, kterým s účinností od [datum] žalobkyni zcela odebrala osobní příplatek. Tomuto platovému výměru zřejmě předcházel nedatovaný návrh na pracovní a mzdové (platové) zařazení [číslo] v němž bylo uvedeno, že důvodem pro odebrání osobního příplatku žalobkyně je skutečnost, že žalobkyně neplní úkoly většího rozsahu a ani nedosahuje velmi dobrých výsledků.

30. Je třeba zdůraznit, že jediným důkazem prokazujícím tvrzení žalované ohledně údajných pochybení žalobkyně, byl účastnický výslech žalované (jejího ředitele). Takovým výslechem však žádná pochybení žalobkyně prokázána nebyla. Naopak bylo zjištěno, že v období od [datum] žalovaná fakticky přestala žalobkyni zadávat jakékoliv složitější pracovní úkoly, tedy je patrno, že žalobkyně ve skutečnosti nemohla pochybit tím, že snad nevykonávala specializované organizační a koordinační činnosti v souladu s pokyny ředitele žalované či vedoucího kanceláře. Rovněž pak bylo zjištěno (z účastnické výpovědi žalobkyně), že komplexní koordinace a metodické usměrňování rozsáhlé spisové služby a péči o písemnosti zahrnující údaje chráněné dle příslušných právních předpisů rovněž nemohly být vykonávány, neboť spisová služba u žalované v daném období zřízena fakticky ani nebyla.

31. Ohledně údajného manka na majetku, jehož inventarizace byla svěřena žalobkyni, pak bylo zjištěno, že k žádnému faktickému manku nedošlo (telefon [anonymizována dvě slova] byl předchozím ředitelem žalované neprodleně vrácen, 2 ks žaluzií byly již v minulosti zlikvidovány při rekonstrukci a tiskárna [anonymizována dvě slova] byla v minulosti zapůjčena jiné zaměstnankyni na rodičovské dovolené).

32. Pokud jde o tvrzení žalované, že žalobkyně, které jako členka inventarizační komisem, měla závěr této komise v rozporu s běžným postupem předložit ke schválení přímo řediteli žalované, tak jediný tomuto svědčící důkaz (účastnický výslech ředitele žalované) byl vyvrácen dalšími provedenými důkazy (účastnický výslech žalobkyně a výslech svědka [celé jméno svědka]). Z takových dalších důkazů byl zjištěn obvyklý postup při nakládání s výsledky inventarizace, jakož i bylo zjištěno, že zpráva inventarizační komise byla řediteli žalované předložena ekonomickým oddělením žalované, na čemž žalobkyně participovala toliko jako asistentka ředitele žalované, která zajišťovala fyzickou realizaci předložení a podpisu takové listiny. Ani takové žalovanou tvrzené pochybení žalobkyně proto za řízení zjištěno nebylo.

33. O takto nepříznivém důkazním stavu byla žalovaná poučena (§ 118a odst. 3 o.s.ř.), další důkazní návrhy však nebyly žalovanou učiněny. Konstatuje se proto, že žalovaná neunesla břemeno prokázat svá tvrzení ohledně údajných důvodů pro odebrání osobního ohodnocení žalované, kterážto skutečnost v konečném důsledku vedla k neúspěchu žalované ve věci.

34. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, tedy jako pracovněprávní vztah řídící se zákoník práce (§ 1 písm. a/ a § 4 zák.č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dále jen„ ZP“), když se na jím neupravené otázky aplikuje zákoník občanský (zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ OZ“)

35. Vztah účastnic řízení soud nejprve posoudil jako pracovně právní poměr (§ 33 a násl. ZP), který byl založen smlouvou ze dne [datum] (§ 33 odst. 1 ZP), když k jeho vzniku došlo dnem nástupu žalobkyně do práce (§ 36 ZP). Platí, že zaměstnavatel (žalovaná) je od vzniku pracovního poměru povinen platit zaměstnanci (žalobkyni) plat (§ 38 odst. 1 písm. a/ ZP), čemuž souvztažně odpovídá právo zaměstnance (žalobkyně) na plat za vykonanou práci (§ 109 odst. 1 ZP). Výše platu zaměstnance (žalobkyně) je pak zaměstnavatelem (žalovanou) stanoven dle k tomu vydanému prováděcímu předpisu (§ 122 odst. 1 ZP a nařízení vlády č. 546/2006 Sb.). Splatnost platu zaměstnance (žalobkyně) pak byla v duchu smluvního ujednání (čl. 12 pracovní smlouvy) platně stanovena zaměstnavatelem (žalovanou) v jednotlivých pracovních výměrech (§ 141 dost. 1, 3 ZP).

36. Dále platí, že zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen (§ 131 odst. 1 ZP).

37. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný fakt, že žalovaná přinejmenším do konce října roku 2014 shledávala pracovní nasazení a pracovní výsledky žalobkyně natolik vysoké úrovni, že žalobkyni poskytla osobní přípatek, který v konečném důsledku byl stanoven až na částku 16 890 Kč měsíčně. V tomto místě je však třeba zdůraznit, že dle shora citovaného ustanovení (§ 131 odst. 1 ZP), které je svou povahou kogentní úpravou, lze osobní příplatek poskytnout jen do maximální výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně. V daném případě proto osobní příplatek žalobkyně mohl činit nejvýše 13 040 Kč (příloha č. 4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.), přičemž plnění poskytnutá nad rámce této částky byla žalovanou zřejmě učiněna bez právního důvodu.

38. K žalovanou učiněné obraně se pak dodává, že pokud žalovaná nyní zpochybňuje svoje předchozí právní jednání, tedy že osobní příplatek žalobkyni snad být přiznán ani neměl, tak takový potencionálně nesprávný postup žalované nelze nijak klást k tíži žalobkyně. Rozhodnutí předchozího ředitele žalované o osobním příplatku žalobkyně nelze v daném řízení přezkoumávat, přičemž pokud má žalovaná za to, že došlo k pochybení v jednání jejího předchozího ředitele, tak jí zřejmě nezbyde, než se případné satisfakce domáhat právě na takovém bývalém řediteli žalované.

39. Dále se konstatuje, že osobní příplatek je sice koncipován jako nenároková složka platu, že však zaměstnavatelem jednou přiznaný osobní příplatek se stává obligatorním platovým nárokem zaměstnance, který lze jednostranně snížit a nebo odejmout jen pokud dojde ke změně (zhoršení) v pracovních výkonech zaměstnance (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, 21 Cdo 832/2012 či 21 Cdo 1752/2013).

40. Ve světle shora uvedené právní úpravy, jakož i příslušené judikatury, byla právní jednání, kterým žalovaná hodlala osobní přípatek žalobkyni odejmout (platový výměr ze dne [datum]), posouzeno jako neplatně učiněné. Tento závěr byl učiněn za situace, kdy za řízení nebylo zjištěno, že by v pracovních výkonech podávaných žalobkyní v období od [číslo] do [datum] skutečně nastala změna (zhoršení) oproti pracovním výkonům, které žalobkyně podávala v období předcházejícím. Žalovanou učiněná tvrzení ohledně údajných pochybení žalobkyně pak nebyla prokázána, resp. byla zcela vyvrácena. Pro úplnost se zdůrazňuje, že pokud nový ředitel žalované žalobkyni nad rámec jím uvedené běžné agendy (vaření kávy a přijímání telefonátů) fakticky nezadával žádné složitější pracovní úkoly, tak žalovaná nemohla ani předpokládat, že by si žalobkyně plnění složitějších pracovních úkolů sama uzurpovala. Takové jednání žalobkyně by v konečném důsledku zřejmě bylo porušením jejích pracovních povinností, neboť zaměstnanec je povinen vykonávat jen práci zadanou dle pokynů zaměstnavatele (§ 38 odst. 1 písm. b/ ZP). V konečném důsledku se tak uzavírá, že skutečnost, že žalobkyně v rozhodném období od [číslo] do [datum] neplnila složitější pracovní úkoly nad rámec běžných pracovních povinností, byla zcela jednoznačně zapříčiněna žalovanou, která jí takové pracovní úkoly nezadala (§ 38 odst. 1 písm. a/ ZP), pročež nelze než uzavřít, že podmínky pro odebrání osobního příplatku naplněny nebyly.

41. Na základě těchto východisek se proto uzavírá, že žaloba je zcela důvodnou, neboť za řízení byla prokázán nárok žalobkyně na osobní příplatek ve výši 13 040 Kč měsíčně za rozhodné období měsíců dubna až června roku 2015 (§ 131 odst. 1 ZP). Vzhledem k tomu, že se žalovaná se splněním povinnosti zaplatit osobní příplatek žalobkyni ocitla v prodlení (§ 1968 OZ), náleží žalobkyni právo na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

42. S ohledem na vše shora uvedené bylo žalobě vyhověno v celém rozsahu (výrok ad I.).

43. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad II.) žalované zaplatit žalobkyni 33 132,45 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Výše této náhrady nákladů řízení je za situace, kdy advokát ve věci plně úspěšného účastníka za řízení vykonal osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání návrhu na zahájení řízení, vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání dne [datum] v rozsahu 6 hodin a 47 minut § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a kdy tarifní hodnota pro stanovení náhrady nákladů řízení činí celkem 39 120 Kč (§ 8 odst. 1 písm. a/ vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), dána odměnou tohoto advokáta ve výši 21 600 Kč, tj. 8* 2 700 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu), a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 2 400 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., o advokátním tarifu). Žalobci rovněž náleží náhrada za jízdné a amortizaci za jízdu jeho zástupce na trase [obec] [obec] a zpět při vzdálenosti 93 km (celkem 186 km) osobním automobilem s doloženou průměrnou spotřebou 6,50 l /100 km při ceně pohonných hmot 31,80 Kč za 1 l a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. a/ a § 4 písm. a/ vyhl. MPSV č. 358/20192017 Sb.) v celkové výši 1 165,66 Kč (781,20 Kč za náhradu za užití vozidla a 384,46 Kč za spotřebované pohonné hmoty) a dále náhradou za promeškaný čas na trase [anonymizováno] - [obec] a zpět v rozsahu celkem tří hodin, kdy náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, ve výši 600 Kč (§ 14 vyhl.č. 177/1996 Sb.). Žalobci rovněž náleží 21 % DPH z náhrady jejích odměn a náhrad ve výši 5 410,79 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Výše náhrady nákladů řízení je dále dána soudním poplatkem 1 956 Kč (§ 4 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. a/ Sazebníku).

44. K tomuto se dodává, že žalobkyně se v rámci daného řízení původně domáhala i nároku na zaplacení odstupného ve výši 39 120 Kč s příslušenství, že však řízení o tomto nároku bylo vyloučeno k samostatnému projednání (viz odst. 2 odůvodnění). Společně s konečným rozhodnutím o takto k samostatnému projednání vyloučenému nároku pak bude dle výsledku takového řízení rozhodnuto i o nákladech za takové řízení (tedy případně i o odměně a náhradách za úkony právní služby učiněné před vyloučením tohoto nároku k samostatnému projednání). Jen pro úplnost se konečně dodává, že soudní poplatek za všechny uplatněné nároky činil celkem 3 612 Kč, když žalobkyně doposud zaplatila toliko 3 130 Kč. Doplatek zbývající části soudního poplatku ve výši 482 Kč pak bude řešen v rámci řízení o věci vyloučené k samostatnému projednání.

45. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení