17 C 126/2020-171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 330 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 125 063 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 125 063 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 204 937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 204 937 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 28 922,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] po jejím rozšíření domáhala po žalované zaplacení částky 330 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 82/2009 (dále též jen„ posuzované řízení“). K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že jej uplatnila dne [datum] v částce 292 558,50 Kč, avšak žalovaná nijak nereagovala. K posuzovanému řízení uvedla, že bylo zahájeno dne 13. 3. 2009, přičemž předmětem sporu byla úhrada nájemného a žalobkyně v něm vystupovala v procesním postavení jedné z žalovaných. V posuzovaném řízení se Mgr. [jméno] [příjmení], správkyně konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO], coby procesní žalobkyně domáhala po žalobkyni a [právnická osoba], a.s. zaplacení částky 8 858 715 Kč, a to z titulu nájemného z pronajatých nebytových prostor za období, kdy byla budova vyloučena z konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, č.j. [číslo jednací], které bylo ovšem posléze zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu, č.j. [číslo jednací]. Žaloba ze dne [datum] pak byla JUDr. [jméno] [příjmení], novou správkyní konkurzní podstaty úpadce dvakrát změněna a to dne [datum] a dne [datum] tak, že žalobkyně rozšířila svůj nárok a celkem požadovala zaplatit částku ve výši 19 687 340 Kč. Přesto, že řízení v této věci bylo zahájeno již dne 13.3.2009, nebylo ve věci nařízeno žádné jednání, první jednání bylo nařízeno až na 14.5.2019. Dne 21.2.2020 proběhlo další jednání ve věci a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu. Dne [datum] bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením č.j. [spisová značka] o úpadku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a prohlášen konkurs, čímž došlo k přerušení posuzovaného řízení podle § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ InsZ“). Dne [datum] doručil obvodní soud žalobkyni rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta a kterým dále uložil [právnická osoba] uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 316 383,54 Kč. Z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení byla žalobkyni odepřena možnost řádně a včas přihlásit do insolvenčního řízení úpadce [právnická osoba] svou pohledávku na náhradu nákladů posuzovaného řízení. Dne [datum] doručil obvodní soud žalobkyni usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], kterým vyrozuměl účastníky o tom, že řízení je přerušeno ve smyslu § 263 odst. 1 věty první InsZ. Žalobkyně s poukazem na § 264 odst. 1 InsZ tvrdila, že vzhledem k tomu že proti zamítavému rozsudku v posuzovaném řízení bylo dne [datum] podáno odvolání, má za to, že insolvenční správce úpadce navrhl pokračování v řízení a zároveň podal odvolání. Řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Dle žalobkyně se obvodní soud dopustil závažného pochybení, které vedlo k neobvykle dlouhým průtahům řízení. Posuzované řízení celkové trvalo 12 let, přičemž dle ustálené judikatury je za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení pokládáno řízení, jehož délka přesáhne 6 let. V tomto směru poukázala žalobkyně na Výroční statistickou zprávu českého soudnictví vydanou Ministerstvem spravedlnosti s daty za rok 2018, podle níž trvala průměrná délka civilního řízení 276 dní. Posuzované řízení trvá již [číslo] dní, přičemž ani po této době není zřejmé, kdy bude pravomocně ukončeno. Proto je třeba vycházet z horní hranice základní částky 20 000 Kč tuto ještě navýšit na 30 000 Kč za každý rok řízení. Dle žalobkyně řízení nebylo nijak složité ať již po stránce skutkové, právní, či procesní. Jednoduchost řízení potvrzuje i důvod zamítnutí žaloby a minimální množství důkazů a tvrzení, které bylo během řízení provedeno. K tomu ještě žalobkyně poukázala na to, co uvedl obvodní soud při jednání dne [datum] k otázce pasivní legitimace procesních žalovaných. Žalobkyně se v posuzovaném řízení chovala standardním způsobem, na výzvy soudu reagovala a poskytovala součinnost, přičemž její jednání nezpůsobilo průtahy v řízení a ani k nim žádným způsobem nepřispělo. Žalobkyně již od začátku řízení trvala na zamítnutí žaloby jako nedůvodné. K postupu obvodního soudu žalobkyně uvedla, že podáním ze dne [datum] doručeným obvodnímu soudu dne [datum], požádala procesní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], t.č. správkyně konkurzní podstaty [právnická osoba] Plus, a.s., o přerušení řízení. K přerušení řízení došlo dne 13.10.2015, s tím, že řízení soud přerušil na neurčito. O pokračování v řízení bylo rozhodnuto dne 5.2.2019. Následně proběhlo první jednání ve věci samé dne [datum]. Další jednání ve věci proběhlo až dne [datum], přičemž v mezidobí obvodní soud odročil nařízené jednání celkem čtyřikrát, z toho třikrát požádala o odročení procesní žalobkyně. Nesprávný postup, který prodloužil posuzované řízení, spatřuje žalobkyně v tom, že obvodní soud opakovaně odročoval nařízené jednání. K významu řízení žalobkyně uvedla, že majetkové spory lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení. To by však platilo v případě, kdy by se nejednalo o zjevně šikanózní žalobu, jejíž projednávání fatálně paralyzovalo činnost žalobkyně. Dále je třeba vzít v úvahu, že předmětem řízení byla velmi vysoká částka, což při špatné předvídatelnosti výsledku a doby řízení pro žalobkyni znamenalo utlumit svou velmi dobře zahájenou podnikatelskou činnost s velkými příjmy, kdy v důsledku této žaloby o tyto příjmy přišla. Význam předmětu řízení je tak pro žalobkyni vyšší než standardní a je na místě i z tohoto důvodu přiznat minimálně 30 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Jako základní částku žalobkyně použila částku ve výši 30 000 Kč za 1 rok řízení, resp. 2 500 Kč za 1 měsíc řízení, první dva roky za polovic s tím, že vycházela z délky 12 let. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požadovala od [datum].

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 292 558,50 Kč uplatnila, přičemž žádost nebyla projednání, protože nebyl žalované zapůjčen spis posuzovaného řízení. Žalovaná se dále bránila námitkou, že počátek řízení pro žalobkyni nastal až dnem, kdy se o podané žalobě dozvěděla, což je nejpozději dne [datum], kdy se žalobkyně coby procesní žalovaná v posuzovaném řízení vyjádřila k žalobě. Po stručné rekapitulaci řízení dle informací dostupných žalované uvedla, že řízení vykazuje zvýšenou míru zejména procesní složitosti, neboť řízení bylo po dobu 4 let přerušeno z důvodu nutnosti vyčkat pravomocného skončení probíhajících souvisejících řízení, jakož i skutečností, že řízení je opět od [datum] přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek procesní žalované [právnická osoba]. Dále je z přehledu procesních úkonů, které má žalovaná k dispozici, patrné, že procesní žalobkyně opakovaně rozšiřovala žalobu, několikrát žádala o odročení nařízených jednání, v důsledku čehož se řízení prodloužilo o cca 6 měsíců. Dle žalované není význam posuzovaného řízení pro žalobkyni zvýšený, neboť nejde o žádný typ řízení, kde se zvýšený význam řízení presumuje. Dále žalovaná zdůraznila, že žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení na straně žalované společně se další žalovanou [právnická osoba] Dle žalované je třeba délku řízení hodnotit jako přiměřenou. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V doplnění vyjádření k žalobě ze dne [datum] žalovaná poukázala na to, že posuzované řízení pravomocně skončilo dne [datum], dále že bylo v době od [datum] přerušeno do pravomocného skončení řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeného pod sp.zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro prahu – západ vedeného pod sp.zn. [spisová značka], k jejichž průběhu je rovněž třeba přihlédnout. Dle žalované byla posuzovaná věc skutkově, právně i procesně velmi složitá. Šlo o žalobu správkyně konkursní podstaty o nájemné, které mělo spadat do podstaty úpadce. V posuzovaném řízení byla žaloba ve výsledku zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaných. Řízení bylo přerušeno po dobu 4 let z důvodu nutnosti vyčkat pravomocného skončení probíhajících souvisejících řízení. Na straně žalované v posuzovaném řízení vystupovaly tři různé právnické osoby. Byly opakovaně podávány návrhy na přerušení řízení dle § 109 o.s.ř., ale i z důvodu úpadku žalobce v posuzovaném řízení. V průběhu řízení došlo ke zrušení konkurzu na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a proto se stala žalobcem tato společnost a znovu pak byl opět konkurz na tuto společnosti prohlášen. Bylo rozhodováno o přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované. Správkyně konkurzní podstaty opakovaně měnila žalobu. Všichni účastníci řízení využívali svá procesní práva podávat proti rozhodnutí soudu prvního stupně opravné prostředky (i proti rozhodnutí odvolacího soudu práva podat mimořádné opravné prostředky). Druhé rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem v převážné části jako věcně i právně správné. Pokud jde o postup soudu v řízení, pak ten dle žalované činil úkony ve věci průběžně a snažil se ve věci rozhodnout v co nejkratším možném čase, při zachování zákonem předepsaných procesních postupů. Soudy směřovaly k rychlému rozhodnutí ve věci. Úkony soudů všech instancí odpovídaly procesní situaci a byly činěny bez průtahů. V posuzované věci však soudy všech stupňů postupovaly aktivně a nelze jim vytýkat v tomto směru jakékoli pochybení. K významu řízení pro žalobkyni žalovaná uvedla, že šlo o občanskoprávní řízení, jehož předmětem bylo zaplacení částky ve výši 8 858 715 Kč s příslušenstvím (po učiněném rozšíření žaloby pak 19 687 340 Kč). Žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaných, když tato otázka byla řešena již od počátku řízení. Dle žalované tak nešlo o spor pro žalobkyni významný. Žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela, ale procesní žalobce a procesní žalovaná 1) v posuzovaném řízení se na délce významně podíleli, a to tím, že podávali opakované návrhy na přerušení řízení podle § 109 o.s.ř., opakovaně žádali o odročení již nařízených soudních jednání, žalobce podal blanketní odvolání a řízení o podaném odvolání bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. S ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného řízení tak má žalovaná za to, že jeho délka 11 let a 7 měsíců nebyla nepřiměřená a nejednalo se o nesprávný úřední postup. Žalovaná setrvala na návrhu, aby soud žalobu zamítl. Pro případ, že by soud byl jiného názoru, namítla žalovaná, že požadovaná výše zadostiučinění je nepřiměřená. Žalovaná pro takový případ navrhla, aby soud při výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění vycházel k minimální základní roční částky, se zohledněním toho, že soud v této věci činil kroky průběžně, délka řízení není nepřiměřeně dlouhá, věc byla skutkově, právně i procesně složitá, posuzovaná věc neměla pro žalobkyni zásadní význam a újma žalobkyně byla sdílená s dalšími procesními žalovanými. Pro takový případ žalovaná požádala o pariční lhůtu 15 dnů.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně dne [datum] předběžně uplatnila svůj nárok u žalované ve výši 292 558,50 Kč, která nárok neprojednala. Mezi účastníky bylo sporné, zda délka posuzovaného řízení s ohledem na jeho konkrétní okolnosti byla přiměřená a zda došlo k nesprávnému postupu či nikoli.

5. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Soud provedl všechny navržené důkazy, žádný důkazní návrh nezamítal.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující: [Obsah přílohového spisu]

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp.zn. [spisová značka], soud zjistil následující: [Obsah přílohového spisu]

8. Ze spisu Okresního soudu Praha západ, sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující: [Obsah přílohového spisu]

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. [spisová značka], soud zjistil následující: [Obsah znaleckého posudku]

10. Z účetní závěrky žalobkyně za roky 2009 2019 a přiznání k dani z příjmů právnické osoby za roky 2017 2019, na čl. 56-128 soud zjistil, že podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu do [datum] vlastní kapitál žalobkyně činil 7 405 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu do [datum] činil vlastní kapitál žalobkyně 1 796 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu k [datum] byl vlastní kapitál žalobkyně 1 796 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu do [datum] činil vlastní kapitál žalobkyně 2 001 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu k [datum] byl vlastní kapitál žalobkyně 1 495 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu do [datum] činil vlastní kapitál žalobkyně 1 333 000 Kč, podle vybraných údajů z rozvahy (bilance) pro podnikatele ve zjednodušeném rozsahu ke dni [datum] byl vlastní kapitál žalobkyně 1 159 000 Kč, podle vybraných údajů z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu pro malou účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni [datum] byl vlastní kapitál žalobkyně 993 000 Kč, podle vybraných údajů z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném rozsahu pro malou účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni [datum] byl vlastní kapitál žalobkyně 879 000 Kč, podle rozvahy ve zjednodušeném rozsahu do [datum] (za rok 2018) byl vlastní kapitál žalobkyně 630 000 Kč. Podle přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2019 k [datum] výsledek hospodaření žalobkyně mínus 23 208 Kč a vlastní kapitál žalobkyně 608 000 Kč. Podle přiznání k dani z příjmů právnický osob za rok 2018 k [datum] výsledek hospodaření žalobkyně mínus 247 512 Kč a vlastní kapitál 879 000 Kč. Podle přiznání k dani z příjmů právnický osob za rok 2017 k [datum] výsledek hospodaření žalobkyně mínus 114 224 Kč.

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované hlavní řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od okamžiku, kdy byla seznámena s žalobou dne 31.7.2009 do pravomocného skončení dne 3.3.2021 tedy 11 let a 7 měsíců. V době od 10.11.2015 do 15.12.2018 bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. [spisová značka], tedy pod dobu 3 let a 1 měsíce. Tato řízení mají ve vztahu k posuzovanému řízení coby řízení hlavnímu povahu řízení vedlejších. Řízení sp.zn. [spisová značka] bylo přerušeno od 17.8.2012 do 26.11.2013 a od [datum] do [datum] (pro konkurzní řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]). Řízení sp.zn. [spisová značka] bylo přerušeno od 18.9.2013 do [datum] (pro konkurzní řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 80 K 156/99). Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 22. 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

24. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

25. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017; uvedená rozhodnutí stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná jsou veřejně dostupná na [webová adresa]).

26. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

27. Předmětné soudní řízení trvalo (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) ve vztahu k žalobkyni a k posuzované nemajetkové újmě tím způsobené 11 let a 7 měsíců. Od této doby je třeba odečíst dobu 3 let a 1 měsíce, kdy bylo řízení důvodně přerušeno, přičemž soud dospěl k závěru, že ve vedlejších řízení v rozhodné době od [datum] do [datum] byly úkony prováděny plynule bez jakýchkoli zjištěných průtahů, případně byla dvě z nich (sp.zn. 22 C 126/2011 a 3 C 209/2009) po část rozhodné doby důvodně přerušena z důvodu probíhajícího konkurzního řízení. Dále je třeba odečíst dobu 3 měsíců, kdy bylo řízení důvodně přerušeno ze zákona podle § 263 odst. 1 InsZ v období od června 2020 do září 2020. Výsledná doba řízení tak činí 8 let a 3 měsíce. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je, a to i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se sice částečně promítla i jistá procesní a skutková složitost, k níž došlo v souvislosti s opakovanými úpravami žaloby a změnami na straně žalovaných, dále v souvislosti s opakovanými žádostmi o odročení procesními stranami odlišnými od žalobkyně. Na délce řízení se však podstatnou měrou podílel procesní soud, a to prodlevami mezi jednotlivými úkony v počáteční fází řízení. Řízení jako celek tak neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.

28. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení ve vyšší než základní sazbě, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé a nebyly shledány žádné další důvody na straně žalobkyně, které by odůvodňovaly základní částku vyšší. Žalobkyní tvrzený zvýšený význam řízení soud posoudí dále v rámci příslušného kritéria. Samotná skutečnost, že po žalobkyni byla požadována částka v řádu mnoha milionů Kč, ke zvýšení základní částky za jeden rok řízení nepostačuje. Stejně tak není důvodem navýšení základní částky tvrzení, že šlo v posuzovaném řízení o šikanózní žalobu, neboť i kdyby tomu tak bylo, tak šlo o úkon procesního žalobce, za který žalovaná neodpovídá. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

29. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 108 750 Kč (7x15 000+3x1250), kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.

30. Předmětné soudní řízení bylo běžně složité po právní i skutkové stránce a složitější po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Řízení skončilo zamítnutím žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně procesních žalovaných. Nebylo tedy nutné nějaké složité právní posouzení ani složité zjišťování skutkového stavu, kdy procesní soud v zásadě vyčkával, jak bude rozhodnuto ve vedlejších řízeních. Procesně věc byla složitější v tom, že byla žaloba opakovaně měněna, na straně procesních žalovaných vstupovaly tři subjekty, kterým bylo třeba navzájem rozesílat vyjádření, v průběhu řízení také došlo k prohlášení na [právnická osoba], bylo rozhodováno o přistoupení dalších žalovaných. Z procesního hlediska však na druhou stranu řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, když odvolací řízení proti rozsudku bylo zastaveno pro nezaplacení SOP. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 5 %.

31. Z hlediska postupu žalobkyně, zda přispěla k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli k délce řízení svoji procesní aktivitou či naopak nečinností přispěla. Nelze přisvědčit žalované, která namítala, že žalobkyně v posuzovaném řízení, v němž vystupovala coby jedna z žalovaných, přispěla k průtahům tím, že žádala o odročení jednání a přerušení řízení. Soud ze spisu posuzovaného řízení zjistil, že tyto procesní návrhy vznášela další procesní žalovaná – OPZ plus, nikoli žalobkyně. Žalobkyně naopak v posuzovaném řízení apelovala na procesní soud, aby již jednání neodročoval a ve věci co nejdříve rozhodl. Žalobkyně coby jedna z procesních žalovaných měla pochopitelný zájem na to, aby posuzované řízení co nejdříve skončilo. Soud s ohledem na toto kritérium neshledal důvod základní částku snižovat ani zvyšovat.

32. Pokud jde o postup obvodního soudu v posuzovaném řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že procesní soud se na délce řízení svým méně koncentrovaným postupem a tím vzniklými průtahy podílel. Řízení probíhalo v zásadě pouze před soudem I. stupně. Žádný úkon směřující ke skončení věci obvodní soud neučinil v období od [datum] do [datum], kdy [datum] byla provedena změna v obsazení senátu, Dne [datum] a [datum] byly doručeny změny žaloby, dne [datum] navrhla žalobkyně přistoupení dalšího žalovaného. Dne [datum] učiněna další změna v obsazení senátu Až dne [datum] byl spis předán asistentu soudce k přípravě usnesení o změnách v návrhu. Tím došlo k prodloužení řízení o čtyři roky. Nelze sice vyloučit, že by již v této době byl důvod řízení přerušit z důvodu vedení souběžných vedlejších řízení, nicméně se tak nestalo. Poté další změna v obsazení senátu ze dne [datum]. Poté dne [datum] procesní žalobce vyzván k doplnění žaloby. Poté již řízení probíhalo v zásadě plynule s tím, že byl zjišťován stav v jiných v úvahu přicházejících řízeních, a to až do jeho přerušení usnesením ze dne [datum]. Řízení poté bylo důvodně přerušeno do [datum], neboť ve vedlejších řízeních byly řešeny související spory, od jejichž výsledku se odvíjel závěr soudu o pasivní legitimaci, případně důvodnosti žaloby. Jak již soud poznamenal výše, ve vedlejších řízeních byly v rozhodné době, kdy bylo hlavní řízení přerušeno, procesní úkony činěny v obecně akceptovaných lhůtách a k žádným průtahům nedocházelo. Ve věci bylo poté nařízeno jednání na [datum]. Poté bylo jednání opakovaně odročováno na žádost další procesní žalované [příjmení] plus, což ovšem nelze přičítat k tíži státu, když k tíži státu byla nepřiměřená délka, k níž v souhrnu všech událostí řízení došlo, již přičtena v samotném závěru o nesprávném úředním postupu. Řízení bylo poté krátce přerušeno v období od června 2020 do září 2020, kdy v něm bylo s oporou v § 264 odst. 2 InsZ na návrh jednoho z procesních žalovaných pokračováno. V této závěrečné fázi řízení soud neshledal průtahy, které by byly zaviněny procesním soudem. Soud ještě dodává, že vyjádření žalované je nesrozumitelné potud, pokud poukazovala na odvolací řízení, které však v posuzovaném řízení vedeno nebylo, když odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Není jasné ani jaké řádné a mimořádné opravné prostředky má žalovaná na mysli a zda se vůbec vyjadřovala k posuzovanému řízení. S obsahem spisu posuzovaného řízení se tak míjí i námitky, že doba řízení se prodloužila v souvislosti s nutností předložit věc odvolacímu soudu k rozhodnutí. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku zvýšit o 15 %. Dle přesvědčení soudu není na místě částku více modifikovat, neboť ostatní výhrady žalobkyně k postupu procesního soudu se promítly již v samotném závěru o konstatování nepřiměřené délky řízení.

33. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují pouze takové taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. Žalobkyně zvýšený význam řízení pro svou osobu spatřovala v tom, že předmětem posuzovaného řízení byla částka v řádech mnoha milionů Kč, přičemž tvrdila, že pokud by jí byla uložena povinnost žalovanou částku zaplatit, mělo by to pro ni likvidační účinky. Jelikož posuzované řízení bylo majetkoprávním sporem, jehož význam je obecně standardní, poskytl soud žalobkyni při jednání procesní poučení a vyzval ji, aby v tomto směru doplnila skutková tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení tak, že uvedla, že výše jejího vlastního kapitálu byla v letech 2009 až 2019 výrazně nižší než žalobou v posuzovaném řízení po ní požadovaná částka a navrhla dokazování účetními závěrkami založenými ve sbírce listin Obchodního rejstříku a podpůrně daňovými přiznáními za roky 2017 až 2019. Z provedeného dokazování vyplynulo, že vlastní kapitál žalobkyně byl řádově nižší než žalobou po ní požadovaná částka. Je na tomto místě třeba přisvědčit žalované, že se jednalo o majetkoprávní spor, jehož význam je obecně standardní. To však neznamená, že v některých případech nemůže být význam řízení pro jeho účastníka zvýšený, a to s přihlédnutím k tomu, co je pro něj tzv. v sázce. V posuzovaném řízení byla žaloba proti žalobkyni zamítnuta, přičemž sama tvrdila, že spor byl skutkově i právně jednoduchý a byl zjevné, že procesní žalovaní nejsou v řízení pasivně legitimováno. Na straně druhé však nelze ani tak odhlédnout od toho, že po celou dobu řízení byla žalobkyně v nejistotě ohledně jeho výsledku. A je to právě nejistota o tom, jak řízení dopadne, které ospravedlňuje odškodňování za nepřiměřenou délku řízení. Z žalobkyní předložených důkazů jistě nelze učinit závěr o celkové finanční kondici a finančních možnostech žalobkyně, jakož i o jejím celkovém jmění. Soud však má za to, že v tomto řízení z hlediska posouzení kritéria významu předmětu řízení není nutné znát zcela přesně finanční kondici žalobkyně a zadávat za tímto účelem znalecký posudek. [příjmení] rovněž připomenout, že žalovaná výslovně nenavrhovala jeho zadání, toliko poukazovala na to, že z důkazů předložených žalobkyní nelze zcela jednoznačný a přesný závěr učinit. Dle názoru soudu je však především podstatné to, že žalobkyně byla po celou dobu řízení v nejistotě ohledně jeho výsledku, předmět řízení rozhodně nebyla zanedbatelný, ba právě naopak. Soud však rovněž zohlednil to, že pokud by bylo žalobě vyhověno, pak by to znamenalo, že žalobkyně finanční prostředky dříve neprávem obdržela a musela by je vydat do majetkové podstaty. Nešlo zde o spor například o náhradu škody, kde finanční prostředky, které by případně jedna stran musela hradit druhé, dosud„ nebyly vytvořeny“. Soud tak posoudil na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím k předmětu sporu a délce jeho trvání význam řízení pro žalobkyni jako mírně zvýšený a s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku zvýšit o 5 %.

34. Soud se dále zabýval tím, zda je v tomto případě na místě snižovat základní částku pro sdílení újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovalo více procesních žalovaných, na které délka řízení doléhala. Nejvyšší soud již v minulosti judikoval, že při úvaze o snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu tohoto doplňkového kritéria je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu a k tomu, zda sdílení nepřiměřené délky řízení odůvodňuje nižší výši zadostiučinění, nebo zda naopak význam předmětu řízení pro jednotlivé účastníky má za následek individuální nejistotu pociťovanou každým z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, či ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2531/2016). K tomu dále Ústavní soud doplnil v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3369/17, že koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo společníků právnických osob). Jelikož v posuzovaném případě nevyšlo najevo, že by procesními žalovanými byly nějak personálně či majetkově propojené právnické osoby, dospěl soud k závěru, že není na místě s ohledem na toto kritérium základním částku dále modifikovat.

35. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobkyni náleží ve výši 108 750 Kč + 15 % z této částky, tj. po zaokrouhlení 125 063 Kč (108 750 * 1,15). Soud tedy žalobkyni přiznal zadostiučinění ve výši 125 063 Kč (výrok I.). Ve zbytku, co do částky 204 937 Kč s požadovaným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od [datum], byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

36. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 125 063 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 10,00 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla sice úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobkyně jsou představovány částkou 28 922,50 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci šest úkonů právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, podání vyjádření ze dne [datum] a v účasti na soudních jednáních dne [datum], [datum] a [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) á 3 100 Kč a 1 úkon právní služby v poloviční hodnotě z téže tarifní hodnoty (1 550 Kč), spočívající v účasti při vyhlášení rozsudku dne [datum]. Požadovanou náhradu nákladů za předběžné uplatnění nároku u žalované soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud ve veřejně přístupné databázi ARES ověřil, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu soud dále přiznal náhradu za 21% DPH z uvedených částek ve výši 4 672,50 Kč (21 % z 22 250 Kč), celkem tedy náklady právního zastoupení činí 26 922,5 0 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce 38. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni nijak nepoškozuje.