17 C 13/2020-444

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje vedlejšího účastníka] [IČO], sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro 301.092,21 Kč / náhrada škody takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 301 092,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 301.092,21 Kč od 31. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 142.876,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném žalobou, která byla doručena soudu 23. 1. 2020, zaplacení částky 301.092,21 Kč jako náhrady škody, která byla žalovaným způsobena porušením smluvní povinnosti. Žalobkyně jako příkazce a žalovaný jako příkazník uzavřeli dne 7. 3. 2014 příkazní smlouvu a dne 8. 4. 2014 její dodatek [číslo] dne 10. 6. 2014 její dodatek [číslo]. Podle smlouvy měl žalovaný vykonávat pro žalobkyni organizační zajištění veškeré činnosti při realizaci zadávacích a výběrových řízení na veřejné zakázky projektu„ Modernizace strojů a zařízení školních z dílen pro kvalitní výuku“. Uvedenou činnost měl vykonávat do doby účinnosti řádné smlouvy o dílo uzavřeného mezi zadavatelem (žalobce, ob jednatele) a vítězem výběrového řízení o veřejnou zakázku (zhotovitelem). Žalovaný porušil čl. I. odst. 1.5 smlouvy (konzultace při přípravě zadání veřejné zakázky, zajištění věcných i formálních náležitostí spojených s průběhem zadávacího nebo výběrového řízení, zajištění činností spojených s ukončením zadávacího nebo výběrového řízení a řešení případných námitek ze strany uchazečů / zájemců). Žalobkyně uzavřela s Regionální radou regionu soudržnosti Severozápad dne 18. 6. 2014 smlouvu č. CZ [číslo] 1.3.00 [číslo]. Podle této smlouvy měla být uhrazena dotací většina nákladů na projekt žalobkyně uvedený výše. Pro zmiňované porušení povinností žalovaným došlo ke krácení smluvené dotace; tuto skutečnost oznámil poskytovatel dotace Oznámením z 27. 1. 2017. Dne 31. 7. 2019 žalobkyně obdržela rozhodnutí Ministerstva financí č.j. MF-2021/2019/1203-23, kterým byl návrh žalobkyně na určení neplatnosti Oznámení z 27. 1. 2017 Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad č.j. RRSZ 914/2017 zamítnut (z obsahu připojených listin bylo zřejmé, že uvedené rozhodnutí se týkalo platební povinnosti podle veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace). V důsledku pochybení žalovaného při plnění povinností podle příkazní smlouvy u veřejné zakázky VŘ 012, VŘ 015, VŘ 016 a VŘ 017 došlo ke krácení dotace o žalovanou částku. Žalobkyni tak ušel zisk, a tedy žalovaný, který způsobil krácení dotace, by měl uvedený ušlý zisk jako náhradu škody uhradit.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Popíral, že by se dopustil porušení povinností podle příkazní smlouvy (veškerá dokumentace byla schvalována žalobkyní), namítal promlčení uplatňovaného nároku (promlčecí doba počala běžet ke dni doručení oznámení o plnění splátky dotaze z 21. 11. 2014 a 17. 12. 2015 v návaznosti připsání zkrácené dotace na účet žalobkyně, odeslané dne 20. 11. 2014, pokud jde o VŘ 012, VŘ 015 a VŘ 016, a dne 16. 12. 2015, pokud jde o připsání zkrácené dotace na účet žalobkyně, odeslané 16. 12. 2015) a namítal napravení vzniklé škody poskytnutím dotace zřizovatelem žalobkyně (k náhradě výpadku dotace) podle smlouvy z 16. 1. 2017 v celkové částce 707.255,98 Kč.

3. Vedlejší účastník vstoupil do řízení na straně žalovaného podáním z 14. 8. 2020. Z dopisu z 3. 8. 2020 (který byl zaslán žalovanému) vyplývalo, že vedlejší účastník souhlasí s tím, že je nárok žalobkyně promlčen (z důvodů uplatňovaných žalovaným v tomto řízení).

4. Mezi účastníky bylo nesporné (jako právně významná skutečnost 1/), že mezi žalobkyní jako příkazníkem a žalovaným jako příkazcem byla uzavřena příkazní smlouva ze dne 7. 3. 2014 (č.l. 23) a její dodatky [číslo] z 8. 4. 2014 (č.l. 26 p.v.) a [číslo] z 10. 6. 2014 (č.l. 27 p.v.). Uvedené listiny potvrzovaly tyto nesporné skutečnosti. Podle příkazní smlouvy měl žalovaný povinnosti při administraci veřejných zakázek, které měly být financovány dále uvedenou dotační smlouvou (zejména konzultace při přípravě zadání veřejné zakázky, zajištění věcných i formálních náležitostí spojených s průběhem zadávacího nebo výběrového řízení, zajištění činností spojených s ukončením zadávajícího nebo výběrového řízení, řešení případných námitek ze strany uchazečů / zájemců). Za uvedenou činnost měl žalovaný právo na odměnu.

5. Mezi účastníky byla nesporné (jako právně významná skutečnost 2/), že žalobkyně jako příjemce dotace a Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad jako poskytovatel dotace uzavřely dne 18. 6. 2014 Smlouvu č. CZ [číslo] 1.3.00 [číslo] (č.l. 181) a její dodatky [číslo] (č.l. 438) a [číslo] z 14. 7. 2015 (č.l. 21 p.v.). [příjmení] skutečnosti byly potvrzovány uvedenou dotační smlouvou a jejími dodatky. Dotace se týkala částečného financování„ Modernizace strojů a zařízení školních dílen pro kvalitní výuku“ ve škole provozované žalobkyní (zřizovatele Karlovarského kraje). Celkové výdaje projektu ve výši 38.841.252,12 Kč měly být financovány částkou 33.004.969 Kč z dotace. První etapa projektu měla být dokončena 30. 6. 2014, druhá 30. 6. 2015. Čl. XXI odst. 10 bylo ujednáno, že v případě krácení dotace mají být příjemci dotace písemně sděleno, že je dotace krácena a z jakých důvodů. Dodatkem [číslo] došlo k posunutí ukončení I. etapy na 15. 7. 2014 a termín podání žádosti o platbu výdajů projektu měl být 28. 7. 2014, druhá etapa datum ukončení etapy neměnila, termín podání žádosti o platbu výdajů projektu byl 29. 7. 2015. Podle dodatku [číslo] došlo k rozdělení II. etapy na dvě etapy s termíny ukončení 30. 6. 2015 a 30. 9. 2015 a s termíny žádostí o výplatu 29. 7. 2015 a 29. 10. 2015.

6. Z výpisu usnesení z 8. jednání Zastupitelstva Karlovarského kraje z 12. 12. 2013 (č.l. 357) vyplynulo, že kraj schválil celkové výdaje projektu„ modernizace strojů a zařízení školních dílen pro kvalitní výuku“ v maximální výši 40.000.000 Kč (v souladu s žádostí o dotaci z Regionálního operačního programu NUTS 2 Severozápad) a závazek Karlovarského kraje zajistit předfinancování projektu (do výše 100 % způsobilých výdajů) a zajistit spolufinancování projektu do výše 15 % způsobilých výdajů (maximálně 6.000.000 Kč); uvedené závazky byly konkretizovány v rozhodnutí při 2. jednání Zastupitelstva Karlovarského kraje dne 24. 4. 2014, č.l. 358 (5.925.000 Kč jako spolufinancování a 34.075.00 Kč jako předfinancování).

7. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 3/), že žalobkyně byla krácena na dotacích dle žaloby ohledně veřejných zakázek VŘ 012 (geodézie) o částku 17.217,09 Kč, 015 (3D technika) o částku 97.824,33 Kč, 016 (dodavatel [jméno] [příjmení] [jméno]) o částku 56.371,13 Kč, 017 (dodavatel [právnická osoba]) o částku 129.679,66 Kč, celkem o částku 301.092 Kč (uvedená krácení zcela nevyčerpávala celkovou částku ke krácení původně ujednané dotace; celková částka, kterou na úhradu nákladů předmětného projektu poskytl Karlovarský kraj (zřizovatel žalobkyně), konkrétně nezpůsobilých výdajů předmětného projektu, činila 707.129,34 Kč (z toho 704.129,34 Kč investiční dotace, zbytek neinvestiční), jak je zřejmé m. j. z veřejnoprávní smlouvy z 16. 1. 2017 a 4. 1. 2017, č.l. 361 p.v. (včetně výpisu z informačního systému registru smluv z č.l. 334 p.v.) a z výpisu usnesení Rady Karlovarského kraje z 24. 10. 2016 (č.l. 359) a výpisu usnesení Zastupitelstva Karlovarského kraje z 20. 12. 2016 (č.l. 360). Mezi účastníky bylo nesporné, že podle smlouvy o poskytnutí dotací ad 2/ právně významných skutečností byla lhůta k plnění dotace stanovena na zpravidla 50 dnů od doručení řádné žádosti o čerpání; žalobkyně učinila celkem tři žádosti o čerpání (1. pod [číslo] z 22. 9. 2014, 2. [číslo] z 17. 9. 2015, 2. [číslo] z 21. 12. 2015)), na základě žádostí 1. a 2. byly vyplaceny krácené částky (na žalobkyní určený účet pro výplatu dotace): dne 19. 12. 2014 byla připsána částka 3.224.901,01 Kč (oproti požadované částce 3.423.990,17 Kč), z krácené částky 199.189,16 Kč připadala částka 150.453,61 Kč na zakázky VŘ 12, 15, 16, dne 22. 12. 2015 byla připsána částka 19.998.442,46 Kč (oproti požadované 20.375.363,84 Kč), z krácené částky 376.921,38 Kč připadala částka 150.638,73 Kč na zakázky VŘ 16 a 17.

8. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 4/), že písemné, popř. elektronické oznámení (sdělení) o poukázání konkrétní částky dotace byla učiněna poskytovatelem dotace 21. 11. 2014 (č.l. 97) a 17. 12. 2015 (č.l. 98). Protože žádný z účastníků nenamítal, že by se uvedená oznámení dostala do dispoziční sféry žalobkyně mimo časovou souvislost, kdy tato oznámení byla vyhotovena, soud se konkrétním datem doručení nezabýval. Z oznámení (sdělení) z 17. 12. 2015 a 21. 11. 2014 soud zjistil, poskytovatel dotace oznámil žalobkyni, že předchozího dne (před datem vyhotovení oznámení) byly na účet určený žalobkyní připsány částky specifikované v odstavci 7. odůvodnění rozsudku.

9. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 5/), že krácení dotace bylo poskytovatelem dotace provedeno v rámci reakce na ŽoP [číslo] v částce 17.217,09 Kč (VŘ012), 97.824,33 Kč (VŘ015), 35.412,19 Kč (VŘ016) a v reakci na ŽoP [číslo] v částce 20.959,07 Kč (VŘ 016), 129.679,66 Kč (VŘ 017) na základě zjištění nedostatků (postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek) při kontrolách poskytovatele dotace, které byly formalizovány v protokolu z 23. 10. 2015, č.j. RRSZ 22033/2015, č.l. 237 (akce VŘ 017 a VŘ 016) a protokolu z 24. 10. 2014, č.l. 295 (akce VŘ 012, 015, 016). Protokol o kontrole z 23. 10. 2015 byl žalobkyni doručen dne 23. 10. 2015, protokol o kontrole z 23. 10. 2014 dne 23. 10. 2014; námitky žalobkyně z 6. 11. 2014 (č.l. 257) směřovaly proti prvnímu protokolu o kontrole, vyřízeny byly vyřízením námitek z 13. 11. 2014 (č.l. 71); námitky žalobkyně z 6. 11. 2015 (č.l. 228) směřovaly proti druhému protokolu o kontrole, doručené byly poskytovateli dotace 9. 11. 2015 a byly vyřízeny poskytovatelem dotace vyřízením námitek z 3. 12. 2015 (č.l. 232). Z protokolu o kontrole z 24. 10. 2014 vyplývalo, že poskytovatel v rámci kontroly podmínek pro poskytnutí dotace podle dotační smlouvy (týkala se m.j. VŘ 12, 15, 16) bylo zjištěno, že v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky VŘ 12 byly zjištěny nedostatky, které vedly k finanční opravě ve výši 5 % z celkových způsobilých výdajů, č.j. 16.740 Kč + DPH 3.515,40 Kč, VŘ 15 byly zjištěny nedostatky, které vedly k finanční opravě ve výši 95.113,60 Kč + DPH 19.973,85 Kč, VŘ 16 byly zjištěny nedostatky, které vedly k finanční opravě ve výši 34.430,91 Kč + DPH 7.230,49 Kč. Z protokolu o kontrole z 23. 10. 2015 (ve znění dodatku z 4. 12. 2015) vyplývalo, že v souvislosti s kontrolou podmínek pro poskytnutí dotace došlo v souvislosti s VŘ 17 k finanční opravě 126.086,20 Kč + DPH 26.478,10 Kč, VŘ 16 k finanční opravě 20.378,29 Kč + DPH 4.279,44 Kč. Ze zmiňovaných námitek a jejich vyřízení vyplývalo, že obrana žalobkyně nevedla ke změně výše finančních oprav (krácení dotace).

10. Mezi účastníky je nesporné (právně významná skutečnost 6/ a 7/), že skutečnosti, které jsou v žalobě uvedené v žalobě a protokolech o kontrolách, vedly poskytovatele dotace k jejímu krácení (pokud jde o VŘ 12, 15, 16, šlo o zveřejnění informací o dalších uchazečích o veřejnou zakázku, pokud jde o VŘ 17, šlo o vyžadování kvalifikačních předpokladů uchazečů). Uvedená pochybení spadala do věcného rozsahu příkazní smlouvy (tj. povinností žalovaného). Žalovaný v této souvislosti činil sporným, že by postupem, který byl žalobkyní a protokoly o kontrolách (i Oznámením o krácení dotace z 27. 1. 2017) popisován, mu byl přičitatelný jako porušení příkazní smlouvy. Žalovaný namítal (z toho vycházela i sporná skutečnost 7/, která se týkala VŘ 17), že ve všech úkonech žalovaného měla žalobkyně podle příkazní smlouvy i ve vztahu k VŘ 012, 015, 016, 017 poslední slovo (tedy žalovaný s ohledem na schválení postupu při administraci veřejných zakázek nemůže za případné porušení zákona o zadávání veřejných zakázek odpovídat) a že žalobkyně o možném krácení dotace věděla, pokud jde o VŘ 17, předem, před zveřejněním zadávací dokumentace. Soud se sporem o porušení smluvních povinnosti žalovaným nezabýval, protože to nebylo potřebné s ohledem na vyhodnocení námitky promlčení, kterou vznesl v rámci řízení žalovaný.

11. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 8/), že Oznámením ze dne 27. 1. 2017 o krácení způsobilých výdajů projektu (č.l. 36) poskytovatel dotace sdělil žalobkyni, že jí bude dotace krácena m.j. z důvodů uvedených v bodech ad 4. a ad 5. právně významných skutečností. Z uvedeného oznámení a jeho porovnání s protokoly o kontrolách z 23. 10. 2015 a z 21. 11. 2014 vyplývalo, že byly uváděny shodné důvody pro krácení dotace a dotace byla krácena (vzhledem k relevantním pochybením při zadávání veřejných zakázek) v rozsahu, který byl avizován v uvedených protokolech o kontrolách. V Oznámení z 27. 1. 2017 bylo ostatně odkazováno na předchozí sdělení pochybení žalobkyně jako zadavatele veřejných zakázek, které byly částečně financovány z dotací.

12. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 9/), že návrhem, který byl uplatněn u Ministerstva financí dne 18. 1. 2019, se žalobkyně domáhala plnění zadržené (zkrácené) části dotace týkající se VŘ 017, konkrétně vyplacení částky 129.679,66 Kč. Rozhodnutím z 31. 7. 2019, č.j. MF-2021/2019/1203-23 (č.l. 89) byl návrh žalobkyně zamítnut. Uvedené rozhodnutí v 50. odstavci odůvodnění odkazovalo na obecné závěry v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 30. 6. 2014, č.j. 9 Ans 4/2013-44, podle kterého je třeba před vyvoláním řízení u správního orgánu příjemci dotace případné krácení dotace sdělit s řádným odůvodněním a v odstavci 51. vyhodnotilo závěry v protokolech o kontrolách jeho pomocné v souvislosti s poskytnutím dotace (pro poskytovatele dotace nezávazné). Ve 23. odstavci odůvodnění rozhodnutí bylo citováno z námitek žalobkyně, že se žalobkyně dozvěděla o krácení dotace pouze ze zaslaných plateb a z oznámení o finančním ukončení projektu a že až Oznámením z 27. ledna 2017 došlo k řádnému (odůvodněnému) sdělení krácení dotace poskytovatelem. Z příkazu Ministerstva financí z 25. 1. 2017, č.j. MF-1105/2017/1203-5 (č.l. 268) soud zjistil, že Regionální radě regionu soudržnosti Severozápad bylo uloženo splnit povinnost podle čl. XXI bodu 11 Smlouvy z 15. 4. 2015 a písemně informovat navrhovatele (konkrétně žalobkyni) o krácení dotace včetně důvodů krácení, tj. není splněním smluvní povinnosti informovat, pokud jsou důvody krácení obsaženy v protokolu o kontrole, popř. v prostém oznámení o krácení dotace. Z oznámení o krácení způsobilých výdajů projektu z 24. 1. 2017 vyplynulo, že poskytovatel dotace sdělil dle příkazu Ministerstva financí informace žalobkyni (jako příjemci jiné dotace, než je probíraná). Z uvedených listin je zřejmé, že správní orgán, který byl pravomocný k rozhodování o sporu z veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace, považoval v případech obdobných předmětné smlouvě splnění notifikační povinnosti ve formě formalizovaného oznámení o krácení dotace, jeho rozsahu a jeho důvodech. Z rozhodnutí Ministerstva financí z 10. 9. 2019, č.j. MF-28137/2018/1203-18 (č.l. 274) vyplynulo, že žalobkyně byla v řízení proti poskytovateli dotace z (jiné) dotační smlouvy úspěšná (v převážné části krácení dotace).

13. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 10/), že zřizovatel žalobkyně Karlovarský kraj poskytl žalobkyni dotaci podle veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace z rozpočtu Karlovarského kraje na úhradu nezpůsobilých výdajů projektu„ Modernizace strojů a zařízení školních dílen pro kvalitní výuku“ z 16. 1. 2017 v částce 707.255,98 Kč (zahrnující též nevyplacenou část dotace, která má být dle žalobkyně škodou způsobenou žalovaným způsobem uplatňovaným v tomto řízení); uvedené skutečnosti byly potvrzovány zmiňovanou smlouvou (uvedené v registru smluv dle č.l. 361). Dále je mezi účastníky nesporné, že při prvním jednání Zastupitelstva Karlovarského kraje dne 20. 12. 2016 (č.l. 316 spisu) došlo pod bodem 67 ke schválení informace o výsledku realizace projektu„ Modernizace strojů a zařízení školních dílen pro kvalitní výuku“, což vyplývalo ze zápisu z uvedeného jednání.

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně učinila předžalobní výzvu (aniž by to s ohledem na výsledek sporu bylo podstatné).

15. Mezi účastníky bylo sporné právní hodnocení vznesené námitky promlčení, pokud jde o její rozpor s dobrými mravy. Přes poučení soudem o tom, že rozpor s dobrými mravy musí vyplývat z konkrétních skutečností, které se týkají uplatňování vzniklé újmy, a že nepostačuje pouhé postavení žalovaného jako odborníka, žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by měly svůj původ v jednání žalovaného. [příjmení] takové skutečnosti ani nevyšly v průběhu řízení najevo.

16. Z výpisu z usnesení ze 120. jednání Rady Karlovarského kraje z 3. 12. 2018 (č.l. 363) vyplynulo, že bylo schváleno zahájení sporného řízení o plnění z předmětné veřejnoprávní smlouvy pro částku 129.679,66 Kč a nepodání návrhu pro zbytek částky krácené dotace; dále bylo uloženo žalobkyni řešení krácení způsobilých výdajů předmětného projektu jako škodního případu po vyčerpání prostředků právní obrany. Z výpisu usnesení ze 153. jednání Rady Karlovarského kraje z 19. 8. 2019 (č.l. 364) vyplynulo, že bylo rozhodnuto o nepodání správní žaloby proti správnímu rozhodnutí o zamítnutí návrhu žalobkyně na splnění povinnosti podle předmětné veřejnoprávní smlouvy a o povinnosti žalobkyně vymáhat vzniklou škodu na externím administrátorovi.

17. Uvedená skutková zjištění (včetně skutečností mezi účastníky nesporných) soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

18. Soud neprovedl důkaz posouzením odpovědnosti žalovaného (č.l. 42), protože obsahoval argumentaci o odpovědnosti žalobce, aniž by měl význam pro rozhodnutí soudu, dále neprovedl důkaz předžalobní výzvou ze 7. 1. 2020 (č.l. 46), protože se týkal nesporné skutečnosti, souhlasem s podstatnými změnami v projektu“ (č.l. 15 p.v.), změnovým listem (č.l. 16 a násl.), výzvou z 1. 7. 2014 (č.l. 21), protokolem o kontrole z 24. 3. 2016, č.j. RRSZ 3650/2016 (č.l. 225), protože se netýkaly skutečností významných pro rozhodnutí soudu. Soud neprovedl důkaz hromadným e-mailem z 9. 4. 2014 (č.l. 204) a 15. 4. 2013 (č.l. 205 – 207), protože posoudil pohledávku jako promlčenou.

19. Soud neprovedl důkaz výslechem žalovaného v pozici účastníka řízení, výslechem bývalého ředitele žalobkyně [příjmení] [příjmení], výslechem svědka [příjmení] [příjmení], elektronickou zprávou tehdejšího ředitele žalobkyně ze dne 30. 10. 2015 (č.l. 160), vyjádřením č.j. RRSZ 9069/2014 ze dne 28. 4. 2014 (č.l. 164), zápisem z jednání ze dne 6. 5. 2014 (č.l. 166), elektronickou zprávou tehdejšího ředitele žalobkyně ze dne 7. 5. 2014 (č.l. 167), elektronickou zprávou žalovaného ze dne 1. 4. 2014 (č.l. 168), elektronickou zprávou tehdejšího ředitele žalobkyně ze dne 29. 10. 2014 (č.l. 69), elektronickou zprávou tehdejšího ředitele žalobkyně ze dne 6. 11. 2014 (č.l. 70), oznámením ze dne 7. 4. 2016 (č.l. 99), dopisem z 24. 1. 2020 (č.l. 100) s doklady o doručení a odeslání, externím pokynem [číslo] (č.l. 200), protože se uvedené důkazy týkaly obrany žalovaného, že žalovaný neodpovídá v rámci povinností z příkazní smlouvy za porušení dotační smlouvy. Protože pohledávka žalobkyně byla vyhodnocena jako promlčená, bylo nadbytečné se zabývat tím, zda žalovaný odpovídá za vytýkaná porušení dotační smlouvy.

20. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2913 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2913 odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

21. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2432 odst. 1 o. z. příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností; použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávaná záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Podle § 2433 o. z. obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá.

22. Účastníci uzavřeli platnou příkazní smlouvu dle § 2430 o. z.; z příkazní smlouvy vyplývají pro příkazníka povinnosti při výkonu příkazu (i při případných vadných pokynech příkazce). Je jasné, že dotační smlouva (jako veřejnoprávní smlouva dle § 159 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb.) byla vadami při administraci financovaných veřejných zakázek porušena. V posuzované věci šlo o administraci v širokém smyslu slova, jak je zmiňována v rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3486/2018; oproti administraci bez konzultační činnosti, jak ji vymezoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5322/2016). Je dále jasné, že administrace zadávacích řízení spadala do povinností žalovaného. Pouze pokud by se žalovanému podařilo prokázat, že na chybnost postupu žalobkyni včas (tj. před podpisem smlouvy o veřejné zakázce) upozorňoval, popř. že o porušování dotačních podmínek žalobkyně věděla (a nezasáhla), popř. je u vědomí případné sankce nařídila, žalovaný by se své odpovědnosti za škodu zprostil. Je dále nepochybné, že žalované vznikla škoda ve formě ušlého zisku: očekávala poskytnutí dotace a tato dotace nebyla pro pochybení při zadávání financovaných veřejných zakázek vyplacena ve sjednané výši; soudy považují takovou„ ušlou“ dotaci za ušlý zisk (usnesení Nejvyššího soudu z 27. 7. 2017, sp. zn. [číslo] 2017). Soud se však s ohledem na důsledky případné důvodné námitky podjatosti nejprve zabýval otázkou, zda je (potencionální) právo žalobkyně na náhradu škody promlčeno. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by na místě zabývat se dalšími podmínkami odpovědnosti za škodu.

23. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

24. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

25. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Omezení dle § 636 o. z. (omezení maximální doby promlčecí lhůty na předmětnou věc nedopadají).

26. Při posuzování námitky promlčení je (pochopitelně) podstatné, kdy počíná uvedená lhůta běžet. Počátek promlčecí lhůty lze vyvodit z § 619 odst. 1, odst. 2 a § 620 o. z. Žalobkyně měla potřebné informace o krácení dotace a jejích důvodech k dispozici na základě doručení protokolů o kontrolách v letech 2014 a 2015 (včetně vypořádání námitek proti protokolům). Škoda (ve formě ušlého zisku, odpovídající ztrátě na dotaci podle smlouvy o poskytnutí dotací) mohla vzniknout až tím, že uvedená dotace byla plněna v příslušné výši (na účet žalobkyně) a že žalobkyně věděla (mohla vědět), že došlo ke krácení dotace a z jakého důvodu. Nejpozději k datu doručení informace o převodech příslušné splátky dotací (jejichž součástí byly i krácené dotace) žalobkyně musela vědět, že ke krácení dotace došlo a proč. Uvedený převod a informaci o výši poskytnuté (splátky) dotace je třeba vykládat v souvislosti s protokoly o kontrolách (v letech 2014 a 2015), které přesně precizují, jaké složky celkové částky dotace jsou kráceny a proč. Žalobkyně měla k dispozici stejný objem informací, jako byl poskytnut v souvislosti s oznámením v lednu 2017 (o krácení dotací) poskytovatelem dotace. Uvedené oznámení v lednu 2017 mělo význam pro další postup žalobkyně v řízení o splnění povinnosti podle veřejnoprávní smlouvy (a potřebnost oznámení je v tomto smyslu z judikatury správních soudů zřejmá: viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu z 14. 2. 2014, sp. zn. 2 Afs 75/2013 a z 7. 11. 2013, sp. zn. 9 Afs 38/2013), nemělo však žádný význam pro vyhodnocení podmínek pro odpovědnost žalovaného za porušení smluvní povinnosti (v rámci práv a povinností dle soukromoprávní smlouvy). Judikatura k veřejnoprávním smlouvám, které jsou primárně posuzovány správními úřady (v řízení o sporech o plnění veřejnoprávní smlouvy podle správního řádu) se snaží sjednocovat jinak rozdílný způsob ukončení procesu poskytování dotace. Protože jednotlivé rozpočtové předpisy (pravidla) upravují různý způsob ukončení„ nesporné“ fáze plnění dotací poskytovatelem, vytvořila judikatura správních soudů k odstranění pochybností (a z předmětné dotační smlouvy lze i takovou povinnost dovodit) povinnost formálního aktu poskytovatele dotace tak, aby neexistence rozhodnutí o krácení dotace byla substituována jiným způsobem, který vede příjemce dotace k úvaze, zda se svých práv domáhat v řízení před správním úřadem. Nelze však dovodit, že pro posuzování splnění podmínek pro soukromoprávní normu má vliv judikaturou dovozené formální ukončení nesporné fáze plnění veřejnoprávní smlouvy; pro takový závěr svědčí i § 1 odst. 1 věta druhá o. z. V tomto ohledu není rozdílu mezi odpovědností příkazníka za porušení smluvní povinnosti při administraci soukromoprávní zakázky (podle jiné smlouvy, kterou příkazce uzavřel).

27. Je zřejmé, že i kdyby poskytovatel dotace oznámení v lednu 2017 neučinil a i kdyby se žalobkyně nedomáhala nápravy, měla žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu škody, soud by si pak musel řešit jako předběžnou otázku, zda případné porušení smluvní povinnosti žalovaného vedlo ke škodě (ve formě ušlého zisku z krácení dotace). V žádném smyslu nebylo provedení řízení o plnění z veřejnoprávní smlouvy (a předcházející oznámení poskytovatele dotace v lednu 2017) podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody. Není tomu ani naopak. Pro tento závěr svědčí i postup žalobkyně, která v řízení o plnění z veřejnoprávní smlouvy neuplatňovala doplacení dotace ve všech případech krácení. Na základě shodného objemu informací, jakého se jí dostalo již z protokolů o kontrolách, se žalobkyně rozhodla plnění z veřejnoprávní smlouvy neuplatňovat. Žalobkyně si tedy logicky musela vyhodnotit, že krácení bylo (minimálně v tomto rozsahu) důvodné a že v logice žalobních tvrzení za tento ušlý zisk odpovídá žalovaný.

28. Soud nepopírá, že podle judikatury správních soudů není protokol o kontrole pro kontrolující osobu (v tomto případu současně poskytovatele dotace) závazný, tedy může nakonec konat jinak, než je v kontrolním protokolu uvedeno (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu z 6. 2. 2014, sp. zn. 6 Afs 194/2016, z 15. 2. 2017, sp. zn. 6 Afs 193/2016, z 5. 12. 2013, sp. zn. 6 Ads 55/2013). Informace v protokolu o kontrole však mohou poskytnout příjemci dotace informace, které jsou podstatné pro posouzení odpovědnosti administrátora veřejných zakázek za škodu při této administraci. Taktomu bylo podle přesvědčení soudu i v tomto případu.

29. Počátek běhu promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody v souvislosti s krácením dotace byl Nejvyšším soudem (byť v režimu hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013) řešen v usnesení Nejvyššího soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 655/2019; přes nezanedbatelné rozdíly obou případů (šlo o posuzování odpovědnosti státu za vzniklou škodu) však i v této věci byla zdůrazněna podstatnost vědomosti poškozeného o výši škody, tj. o krácení dotace, aniž by bylo třeba znát do podrobností důvody krácení dotace. Usnesením Nejvyššího soudu z 20. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 826/2018 (ve stejném hmotněprávním režimu) bylo zdůrazněno, že promlčecí doba nemůže začít běžet před vznikem škody; v této věci vědomost o důvodech krácení dotace (vyplývající z kontrolních protokolů) byla doprovázena oznámením o vyplacení krácené dotace a faktickým převodem uvedených částek (v souladu s oznámením platby a kontrolními protokoly).

30. Případná víra žalobkyně ve změnu stanoviska poskytovatele dotace oproti kontrolním závěrům by musela mít reálný podklad a musela by být též akceptována v rámci dalšího posuzování práva žalobkyně na doplacení dotace / na náhradu škody. I když v jiném správním řízení o splnění veřejnoprávní smlouvy byla žalobkyně úspěšná, v této věci úspěšná nebyla a drobné úpravy argumentace poskytovatele dotace ke změně rozsahu plnění podle smlouvy nevedly.

31. Judikatura soudů dospívá k závěrům, že možnosti uplatňovaní skutkově souvisejících nároků, které se však zakládají na různých právních důvodech (nejčastěji náhrada škody x bezdůvodné obohacení, viz rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013), jsou uplatnitelné samostatně (bez vzájemné souvislosti a podmíněnosti). Pokud se dostane jedné osobě (poškozené) přisouzení plnění, které má substituovat ztrátu na majetku, několikrát, je třeba takový souběh řešit tak, aby žádná z dotčených osob nebyla vypořádáním zvýhodněna, nebo poškozena.

32. V posuzované věci se však jedná o poněkud odlišný případ, byť důsledky pro podmínky vedení jednotlivých řízení pro plnění z různých právních důvodů jsou obdobné. Plnění z veřejnoprávní smlouvy by vylučovalo odpovědnost žalovaného, byť by se porušení smluvní povinnosti dopustil. V řízeních o plnění z veřejnoprávní smlouvy a o náhradě škody (vzniklé krácením dotace) by konečná rozhodnutí (obou větví sporu) měla být v souladu a při obdobných skutkových zjištěních se vzájemně respektovat (ve vztahu k soudnímu řízení o náhradě škody to vyjadřuje § 135 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně jako osoba, do jejíž sféry bylo zasaženo krácením dotace, nese odpovědnost za vyhodnocení skutku, zda jsou podmínky pro úspěšné uplatnění nároku na splnění veřejnoprávní smlouvy, nebo na náhradu škody v řízení před obecným soudem. Žalobkyně může, s ohledem na opatrnost, uplatnit oba nároky souběžně, i když by si tvrzení logicky odporovala, aniž by bylo možné předem předpokládat, že řízení o plnění veřejnoprávní smlouvy by způsobilo přerušení řízení o náhradě škody (nebo naopak).

33. Řešení, které žalobkyně zvolila, je pro ni výhodné, ale dotýká se právní jistoty žalovaného. Žalobkyně trvala na řádném plnění povinností podle veřejnoprávní smlouvy (vyhotovení a doručení formalizovaného oznámení o krácení dotace a jeho důvodech), aniž by to fakticky mělo pro ni význam v souvislosti s uplatňováním práva na náhradu škody vůči žalovanému (snad s výhradou části nároku, v žalobě pod písm. d/; u tohoto nároku ostatně žalobkyně své vyhodnocení chybného postupu poskytovatele dotace neprovedla správně). Žalovaný by při akceptaci uvedeného postupu byl jako předpokládaný škůdce závislý na postupu žalobkyně jako příjemce dotace a postupu poskytovatele dotace. Z ničeho nelze dovodit, že by škoda ve formě ušlého zisku na straně žalobkyně vznikala až formalizovaným sdělením krácení dotace, popř. dokonce skončením řízení z veřejnoprávní smlouvy, popř. skončením řízení o správní žalobě. Byť vědomost žalobkyně o škodě by (na úkor žalovaného) nabývala vyšší míry jistoty. 34. [příjmení], které jsou zaběhlé v procesu poskytování dotací, nejsou přenositelné do soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní jako poškozenou a žalovaným jako škůdcem (to vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu z 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3486/2018). Lze-li ze skutečností, které jsou žalobkyni k určitému datu známy, vyhodnotit, že žalovaný porušil smluvní povinnost a že z tohoto porušení došlo ke krácení dotace, je bez ohledu na pokusy žalobkyně krácení dotace zvrátit důvod pro počátek běhu promlčecí lhůty (pro uplatnění práva na náhradu škody).

35. I když nepochybně existují dlouhodobé právní vztahy, které mohou vyvolat déletrvající nejistotu o právním postavení jejich účastníků, nemůže to odůvodnit závěr, že právo na náhradu škody z porušení jedné smlouvy může být u soudu uplatněno až poté, co poškozený se neúspěšně domáhá splnění druhé smlouvy (jejíž plnění měl ovlivňovat účastník smlouvy první). Byl-li nárok žalobkyně na náhradu škody uplatněn 23. 1. 2020 u soudu, byl uplatněn až po uplynutí doby tří let (§ 619 odst. 1, § 620 o. z.) od vědomosti žalobkyně o vzniku škody (oznámení o poukázání splátky dotace byla učiněna tak, že připsání částky na účet určený žalobkyní a doručení oznámení o výši plnění, byla doručena v den připsání částek, popř. v řádu dnů poté, tj. promlčecí doba ohledně nároků uplynula nejpozději do konce roku 2018 (ohledně nároků a/, b/, a části c/ již do konce listopadu 2017).

36. Pokud žalobkyně namítá rozpor námitky promlčení s dobrými mravy, soud se s nemravností této námitky neztotožňuje. Ze samotného postavení žalovaného jako odborníka nevyplývá jeho zvýšená odpovědnost za způsobenou škodu po uplynutí promlčecí doby. V řízení neučinila žalobkyně žádné konkrétní námitky, že by žalovaný ujišťoval žalobkyni, že postup poskytovatele dotace je chybný, že by zastíral tvrzené porušování svých smluvních povinností, že by žalobkyni ujišťoval o tom, že případnou škodu (na ušlé dotaci) uhradí (bez ohledu na běh promlčecí doby). Pokud žalovaný poskytoval žalobkyni poradenství (podle smlouvy) i po zjištění vad postupu před vyplacením dotace, tedy i pokud žalovaný prosazoval to, že postup žalobkyně v souvislosti s veřejnými zakázkami byl řádný (a dotace by měla být vyplacena), nemohla by z toho plynout nemravnost námitky promlčení. Žalobkyně měla k dispozici všechny relevantní informace o zjištěných důvodech pro krácení dotace (z protokolů o kontrolách), a tedy bylo pouze na ní, aby si vyhodnotila případnou odpovědnost žalovaného (zejména pokud uvedená pochybení nepochybně spadala do působnosti žalovaného). Těžko lze požadovat po žalovaném, aby ke splnění svých povinností odborníka upozorňoval žalobkyni na možnost své odpovědnosti za škodu v souvislosti s nevyplacenou dotací. Zdá se však, že žalobkyně takový postup předpokládá, pokud tvrdí, že žalovaný se podílel na uplynutí promlčecí doby tím, že jí v rámci smluvního vztahu radil, jak vůči poskytovateli dotace postupovat.

37. Soudy se zabývají podmínkami pro vyloučení námitky promlčení opakovaně. Dosavadní judikatura, která se týká této otázky, byla shrnuta v usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2633/2019. Podle uvedeného rozhodnutí dobrým mravům námitka promlčení zásadně neodporuje, neboť institut promlčení má zajistit prosazení principu právní jistoty. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své práva včas neuplatnil. Žalobkyně s právní podporou svého zřizovatele nelze chápat jako subjekt oproti žalovanému slabší. Pokud v řízení nebyly uplatňovány a ani nevyšly najevo žádné mimořádné okolnosti, které předcházely promlčení nároku (přestože byla žalobkyně o takové potřebě poučena), může být námitka v rozporu s dobrými mravy. Postavení odborníka samo o sobě žádnou takovou okolností není; k této okolnosti musí přistoupit další okolnosti, zpravidla spočívající v neférovém jednání, které má druhé straně ztížit uplatnění jejího nároku.

38. Soud se neztotožňuje s námitkou žalovaného o sanaci (zániku případně) vzniklé škody. Vztahy z pojistných smluv upravují postup v případě plnění z pojistné smlouvy (tj. včetně zákonné cese). Formální nebo neformální plnění, které je poskytováno zřizovatelem právnické osoby nemůže vést k zapravení škody a vzniku práva na náhradu plnění poškozeným sanovateli. Ostatně poskytovatel dotace„ předfinancoval“ celé náklady projektu a poskytovaná dotace sloužila k tomu, že uvedené náklady byly vráceny zřizovateli. [příjmení] ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení na věc nedopadá (nejde totiž o plnění za jiného, tj. za škůdce a nelze ani považovat za splněné podmínky § 3013 o. z., který směřuje vůči osobě, za kterou byl náklad poskytnut (tj. vůči žalobkyni); vůlí zřizovatele je umožnit zřizované osobě překlenout obtíže spojené výpadkem dotace).

39. Protože soud přisvědčil námitce promlčení, nezabýval se tím, zda žalovaný porušil své smluvní povinnosti podle příkazní smlouvy. Takové posuzování by nevedlo (nemohlo vést) k jinému soudnímu rozhodnutí.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v částce 142.876,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 301.092,21 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě po podání odporu z 6. 3. 2020, písemné vyjádření z 30. 4. 2020, písemné vyjádření z 18. 5. 2020, jednání soudu dne 10. 6. 2020, vyjádření z 17. 7. 2020, písemné vyjádření z 14. 8. 2020, jednání soudu dne 9. 9. 2020 po dobu delší čtyř hodin, písemné vyjádření z 1. 11. 2020, jednání soudu dne 18. 1. 2021) ve výši celkem 114.480 Kč včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 3.600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 118 080 Kč ve výši 24 796,80 Kč. Soud nepovažoval jako účelně vynaložený úkon právní služby podání odporu, pokud obsahoval pouze jedinou námitku ve věci (námitku promlčení) a pokud byl sledován vyjádřením, ve kterém byly shrnuty argumenty proti žalobě (podání z 6. 3. 2021). Je pravda, že odpor proti platebnímu rozkazu byl potřebný pro obranu žalovaného, tato obrana však nebyla soustředěná (rozložená do dvou podání), aniž by to bylo odůvodněno procesní situací. Takové rozdělení obrany žalovaného do dvou podání nemůže být na úkor žalobkyně. Odpor proti platebnímu rozkazu svou obtížností nad to neodpovídá obtížnosti opravných prostředků dle § 11 odst. 1, odst. 2 a. t.

Poučení