17 C 131/2020-53

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že se určuje, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 18 800 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, soudu doručenou dne [datum], ve znění její opravy a upřesní ze dne [datum], se žalobce v návaznosti na usnesení zdejšího ze dne 5. 6. 2020, č.j.: [číslo jednací], jímž mu bylo uloženo podat dále popsanou žalobu, domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, své matky [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelé dne [datum]. Tvrdil, že v rámci řízení o pozůstalosti vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] byla ze strany žalovaného předložena listina sepsaná zůstavitelkou a nazvaná„ Závěť“. Listinu, datovanou dnem [anonymizována dvě slova] (pravděpodobně myšleno [datum]), sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitelky, nezpochybňuje žalobce co do pravosti, nicméně je přesvědčen, že listina po formální i věcné stránce nesplňuje náležitosti poslední vůle zůstavitelky a zároveň nesplňuje ani zákonné důvody pro vydědění žalobce, které je její součástí. Vedle toho, že je pozůstalostní majetek vymezen neurčitě a nesrozumitelně, má žalobce za to, že listinu nesepsala zůstavitelka dobrovolně, byla k tomu naopak žalovaným zmanipulována a nejedná se tudíž o svobodný projev zůstavitelky. Z hlediska vydědění pak odmítal, že by byl na zůstavitelku sprostý nebo že by jí dal pěstí a trval na tom, že to byl výhradně on, kdo zůstavitelce v době její nemoci v roce 2003 a následně poskytoval potřebnou pomoc. Oproti tomu žalovaný, který se zadlužuje, své dluhy neplní, v důsledku čehož se dostal až do úpadku řešeného insolvencí, navštěvoval svou matku pouze jednou za půl roku, později pak jednou za měsíc, a sice v období výplaty důchodových dávek zůstavitelky. Podle žalobce byla zůstavitelka zvláštní povahy, měla špatnou pověst, byla vulgární, každého verbálně i bezdůvodně napadala a osočovala. Celý život se vyhýbala práci, vesměs pouze posedávala, popíjela kávu a kouřila a verbálně napadala kolemjdoucí. O domácnost, dům, zahradu, pěstování zeleniny, chatu ve vlastnictví zůstavitelky a další záležitosti se staral na vlastní náklady žalobce, který taktéž zajišťoval nákupy a poskytoval zůstavitelce potřebnou péči. Z důvodu psychické poruchy, absolvovala zůstavitelka několikrát léčení v Psychiatrické léčebně v [obec] a opakovaně na žalobce, který s ní střídavě bydlel ve společné domácnosti, podávala zcela bezdůvodně trestní oznámení. Z tohoto důvodu se také žalobce od zůstavitelky na doporučení policie v roce 2005 odstěhoval a od té doby se s ní nestýkal, neboť o to zůstavitelka, která začala upřednostňovat žalovaného, který jí však manipuloval, neměla zájem a odmítala se se žalobcem smířit. Listinu označenou jako„ Závěť“ proto žalobce považuje jak v části údajné poslední vůle zůstavitelky, tak v části údajného vydědění z důvodů formálních, věcných a právních vad listiny a jejího rozporu se zákonem za neplatnou.

2. Žalovaný odmítal tvrzení v žalobě uvedená a navrhl ji zamítnout.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z řady svědeckých výpovědí, listinných důkazů, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Účastníci řízení jsou syny zůstavitelky [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] a zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa žalobce, svědka a svědkyně] (bydlení), pozemku parc [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada) a parc. [číslo] (zahrada), vše v obci a k.ú. [obec], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na [list vlastnictví] /viz výpis z KN na č.l. 102 spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] Řízení o pozůstalosti po zůstavitelce je vedeno zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala dvě právní jednání pro případ smrti. Závěť ze dne [datum], sepsanou formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] pod číslem NZ [číslo], v níž veškerý svůj majetek, nároky a práva, majetek movitý i nemovitý okázala rovným dílem svým dvěma synům, žalobci a žalovanému. Druhým právním jednáním je listina označená jako„ Závěť“ ze dne [anonymizována dvě slova] vlastnoručně sepsaná a podepsaná zůstavitelkou, v jejímž zápatí je podpis čitelný jako [příjmení] [jméno] a dále je zde vepsáno [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a místo pod vpisem je opatřeno nečitelným podpisem. Touto listinou odkázala zůstavitelka synovi [jméno], nar. [datum]„ svůj baráček, zařízení a zahradu, tedy svůj majetek“. Součástí listiny je dále prohlášení zůstavitelky, v němž uvádí:„ Dne [datum] mne navštívila mozková mrtvice Ochrnutí pravé strany Ležela jsem v [obec] [příjmení] [jméno] byl na mě hrubý a sprostý, taky jeho pěst přistála na mé puse až mi praskly zuby. Narodil se [datum]. Byl vystěhován úřední cestou. Je přihlášen na OU. Vyškrtávám ho z dědictví. Zla jsem si užila dost. Nic nedostane“ (dále jen„ sporná závěť“). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že sporná závěť je sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitelky /viz nesporná tvrzení/.

5. V průběhu řízení byl žalobcem popřen dědický nárok žalovaného opírající se o spornou závěť. Žalobce považoval spornou závěť za neplatnou, a to jednak proto její neurčitost a nesrozumitelnost, a druhak proto, že se podle něj nejedná o vůli zůstavitelky, neboť žalovaný zůstavitelku k jejímu sepsání zmanipuloval. Současně žalobce neuznal důvody vydědění. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2020 č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Mělníku žalobu na určení, že je dědicem zůstavitelky /viz. úmrtní list na č.l. 1, závěť sepsaná formou notářského zápisu na č.l. 24, sporná závěť na č.l. 32 spisu, protokol o jednání ze dne [datum] na č.l. 110 a násl. spisu a usnesení č.l. 113 spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]

6. K osobě zůstavitelky z provedeného dokazování vyplynulo, že v roce 2003 prodělala mozkovou příhodu, která ji zasáhla fyzicky, ochrnula na pravou část těla, v důsledku čehož hůře, pomaleji mluvila a hůře chodila. Příhoda ji nezasáhla mentálně, měla adekvátní odpovědi, mohla se vyjádřit a dezorientovaná nebyla /viz obsah sporné závěti, výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] na č.l. 44 p.v. spisu, spolupracovnice zůstavitelky, s níž svědkyně sloužila jako zdravotní sestra v léčebně v [obec] Zůstavitelka měla vlastní hlavu, byla strašný dobrák, někdy až moc /viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 44, která zůstavitelku v posledních třech letech jejího života často navštěvovala /, sama rozhodovala o tom, co chce /viz výpověď svědka [celé jméno svědka], bratrance zůstavitelky, na č.l. 42 spisu/, dělala si věci podle svého, od sousedky si třeba poradit nechala, ale od příbuzných ne /viz výpověď svědka [jméno] [celé jméno žalobce], vnuka zůstavitelky, který s ní zhruba před 10 12 lety po dobu zhruba 4 5 let bydlel, na č.l. 43 – 43 p.v., /, byla rázná, uměla i zvýšit hlas, nenechala si nic líbit, vulgárně však nevystupovala /viz výpověď svědka [jméno] [jméno], který chodil do domu zůstavitelky navštěvovat jejího vnuka [jméno], na č.l. 43 p.v. – 44 spisu nebo výpověď svědka [jméno] [příjmení] na č.l. 42 p.v., do roku 2001 starosty [obec] Svědci vesměs vyjadřovali pochybnosti nad tím, že by byla zůstavitelka ve svém jednání ovlivnitelná /viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] na č.l. 45 spisu, která zůstavitelku znala od dětství nebo [jméno] [příjmení] na č.l. 45 – 45 p.v., jehož sestřenici si žalovaný vzal a který k zůstavitelce jezdil v době, kdy tam ještě bydlel vnuk [anonymizováno] O tom, jak naložila se svým majetkem nebo jak s ním hodlá naložit, se zůstavitelka některým ze svědků zmiňovala, když buď říkala, že dům nechala napsat na mladšího syna nebo, že odkáže dům synovi z [obec] nebo že to už udělala /viz výpověď svědkyně [příjmení] nebo výpověď svědkyně [anonymizováno] Svědkovi [celé jméno svědka] dávala číst rukou psaný„ dopis“ ve smyslu, že odkazuje majetek žalovanému a žádala jej, zda ho někdy podepíše, podpis se však stále odkládal, až se svědek podepsat nestihl, nicméně pokud by zůstavitelka svědka zavčas požádala, podepsal by /viz výpověď svědka [celé jméno svědka]

7. Žalobce se zůstavitelkou střídavě bydlel v jejím domě až do roku 2005 a od té doby se s ní nestýkal /nesporná tvrzení účastníků/. Na základě návrhu zůstavitelky ze dne [datum] byl žalobci v roce 2005 zrušen údaj o místu trvalého pobytu na adrese [adresa žalobce, svědka a svědkyně] [spisová značka] Jedná-li se o to, jak se který z účastníků o zůstavitelku staral, pak ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že v době, kdy ještě žalobce u zůstavitelky bydlel, zajišťoval nákupy nebo se staral o zahradu a záležitosti okolo domu /viz výpověď svědka [jméno] [příjmení] nebo svědka [jméno] [anonymizováno], přičemž v té době za zůstavitelkou jezdíval i žalovaný, který ji vozil k lékaři /viz výpověď [jméno] [celé jméno žalobce] Posléze svědci zaznamenávali jen žalovaného /viz výpověď svědka [celé jméno svědka], který vypověděl, že„ …nosil obědy, nákupy a dělala, co zůstavitelka potřebovala, posekal, odvážel ji k doktorům. Ten starší, ten jí pomoci nemohl, když tam nesměl jezdit….“ nebo výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] nebo vnoučata zůstavitelky [příjmení] a [jméno] /viz výpověď svědkyně [anonymizováno]

8. Konfliktu, který zůstavitelka popsala ve sporné závěti, nikdo z vyslechnutých svědků přítomen nebyl. Buď o něm nevěděli vůbec /viz výpověď [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [jméno] nebo [jméno] [anonymizováno] nebo o něm věděli pouze zprostředkovaně od zůstavitelky /viz výpověď svědkyně [příjmení], na č.l. 44 p.v., která uvedla„ …že spolu měli s [anonymizováno] konflikt, říkala, že se ho bojí, že jí měl napadnout, ale to říkala ona...“ nebo výpověď svědkyně [příjmení] na č.l. 45 spisu, která uvedla„ ..tenkrát mi [jméno] říkala, že byl [jméno] vyhoštěn z toho domu, protože jí měl napadnout…nevím, jestli je to pravda…“ nebo výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 44, která vypověděla„ …že ten druhý (míněno žalobce, pozn. soudu) se k ní nechoval dobře, že jí měl dát pěstí, že jí zbil, že rozbil plot a vrata od garáže. A to je tedy pravda, protože když jsem tam chodívala, bylo vidět, že je to zbourané…“ nebo výpověď svědka [příjmení] na č.l. 45 p.v., který uvedl„ …My jsme tam se [jméno] jezdili, opravovali jsme nějaký rozbitý plot… ale to mi vyprávěla ona, že jí [anonymizováno] napadl, já u toho nebyl…“ / nebo se to povídalo /viz výpověď svědka [celé jméno svědka] na č.l. 42 p. v., který uvedl„ …se něco povídalo, ono se to dobře neposlouchá a já se o to nezajímal…co bylo mezi nimi, jsem nechtěl vědět…“ nebo výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] na č.l. 44 p.v., která uvedl“ …když se lidi sešli, říkalo se o tom, že paní [příjmení] měla staršího vydědit a on že ji zbil.“ /.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Zůstavitelka zanechala dvě právní jednání pro případ smrti. Závěť ze dne [datum], sepsanou formou notářského, v níž veškerý svůj majetek, nároky a práva, majetek movitý i nemovitý okázala rovným dílem žalobci a žalovanému. Dne [datum] zůstavitelka vlastní rukou sepsala a podepsala listinu označenou jako závěť (dále opět je sporná závěť), kterou odkázala žalovanému majetek označený jako„ svůj baráček, zařízení a zahradu, tedy svůj majetek“. Zůstavitelka zemřela dne [datum] a zanechala po sobě dva syny, žalobce a žalovaného. Ke dni smrti byla vlastníkem pozemku parc. č. st. 139 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), pozemku parc [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (zahrada) a parc. [číslo] (zahrada), vše v obci a k.ú. [obec]. V průběhu dědického řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce odkázán k podání žaloby o určení, že je dědicem po zůstavitelce, což ve lhůtě učinil. Zůstavitelka, byť prodělala mozkovou mrtvici, byla po duševní stránce zcela v kondici, nebyla osobou manipulovatelnou, naopak si o svých záležitostech rozhodovala naprosto samostatně.

10. K závěrům z hlediska zjištěného skutkového stavu soud konstatuje, že výsledky provedeného dokazování v daném případě neumožňují uzavřít na to, že by snad žalobkyně byla při sepisu sporné závěti kýmkoli ovlivněna nebo k jejímu sepisu donucena, jak tvrdil žalobce. Vesměs všichni svědci, kteří měli možnost chování zůstavitelky dlouhodobě vnímat, potvrzovali, že se rozhodovala a jednala výhradně na základě vlastního úsudku a byla tím typem člověka, který nepodléhal tlakům druhých. Obdobně z provedeného dokazování nelze usoudit na to, že by snad zůstavitelka trpěla psychickou poruchou a opakovaně pobývala v léčebně v [obec], jak tvrdil žalobce v žalobě. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že zůstavitelka jistou spojitost s uvedenou léčebnou měla, nicméně jako zaměstnanec. Vyjma svědka [příjmení] pak nikdo ze svědků ani náznakem nezmínil, že by se zůstavitelka chovala způsobem vybočujícím z akceptovatelného psychického rámce nebo, že by snad dokonce vykazovala jakékoli známky duševní poruchy či nedostatečnosti. Pokud právě svědek [příjmení] hovořil o tom, že po mrtvici bývala zůstavitelka někdy trošku mimo nebo že jí chvílemi vypadávala paměť, pak nutno konstatovat, že jeho výpověď stojí zcela osamoceně od výpovědi ostatních svědků. V tomto ohledu soud připomíná především výpověď svědkyně [příjmení], zdravotní sestry, která pracovala 30 let na psychiatrii a která sloužila se zůstavitelkou v léčebně v [obec] coby její spolupracovnice a podle jejíž výpovědi mozková příhoda zůstavitelku rozhodně po mentální stránce nezasáhla. Konečně z provedeného dokazování nelze uzavřít ani na to, že by zůstavitelka vykazovala ono negativní chování, které ji žalobce v rámci žalobních tvrzení přičítal nebo že byla osobou se sklony k fabulacím či smyšlenkám, jak žalobce naznačoval.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc s ohledem na okamžik sepisu sporné závěti a okamžik úmrtí zůstavitelky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

12. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 552 o. z., o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

14. Podle § 553 odst. 1 o. z., o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

15. Podle § 554 o. z., se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

17. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

18. Podle § 587 odst. 1 o. z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

19. Podle § 1475 odst. 1 o. z., dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Dle odstavce 2 tvoří pozůstalost celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Dle odstavce 3 je dědic, komu náleží dědické právo a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

20. Podle § 1476 o. z., se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

21. Podle § 1491 o. z., pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

22. Podle § 1492 o. z., pořízením pro případ smrti nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice, který se práva na povinný díl nezřekl a nedošlo-li ani k vydědění. Pokud tomu pořízení pro případ smrti odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl.

23. Podle § 1494 odst. 1 o. z., závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Dle odstavce 2 je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

24. Podle § 1525 o. z., nesvéprávný není způsobilý pořizovat, nejedná-li se o případy uvedené v § [číslo] až [číslo].

25. Podle § 1532 o. z., závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

26. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

27. Podle § 1575 odst. 2 o. z., závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.

28. Podle § 1576 o. z., pořízením pozdější závěti se dřívější závěť ruší v rozsahu, v jakém nemůže vedle pozdější závěti obstát.

29. Podle § 1642 o. z., nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

30. Podle § 1643 odst. 1 o. z., nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Dle odstavce 2 je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

31. Podle § 1654 odst. 1, věta prvá o. z., nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

32. Podle § 1672 o. z., uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

33. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud v prvé řadě konstatuje, že žalobce uplatnil svůj nárok ve lhůtě k tomu určené. Ze zákonné definice závěti lze dovodit, že závěť je jednostranný, kdykoli odvolatelný a osobně učiněný projev vůle, kterým zůstavitel povolává jednu nebo více osob za své dědice (ustanovuje jí celou pozůstalost nebo jí stanoví podíl na pozůstalosti), případně povolává také odkazovníka. Projev vůle zůstavitele musí splňovat obecné požadavky na právní jednání; vůle zůstavitele musí být pravá a vážná (§ [číslo]) a projev vůle musí být učiněn určitě a srozumitelně (§ 553 odst. 1), zůstavitel musí vůli projevit svobodně, tj. bez donucení (§ 587). Pořizovatel musí být k tomuto právnímu jednání způsobilý a nesmí jednat v duševní poruše, která ho činí neschopným právně jednat (§ 581). Závěť se nesmí obsahem nebo účelem příčit dobrým mravům nebo odporovat zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, a jejím předmětem nesmí být plnění něčeho nemožného (§ 580). Zůstavitel nesmí jednat v podstatném omylu o osobě dědice (či odkazovníka) nebo podílu či věci, které jí zůstavuje, anebo o podstatných vlastnostech věci (§ [číslo]), a vůle zůstavitele se nesmí zakládat na mylné pohnutce (§ [číslo]). Zákon zdůrazňuje specifickou povahu závěti také tím, že opakovaně stanoví, že zůstavitel musí svou vůli projevit určitě a že nestačí, aby zůstavitel jen přisvědčil návrhu, který mu byl učiněn (§ [číslo]). Z toho vyplývá, že závěť je projevem vůle zůstavitele, který může být učiněn pouze výslovným jednáním vyjádřeným slovy. Obligatorní náležitostí každé závěti je ustanovení dědice, a to buď k pozůstalosti jako celku, nebo k podílu na pozůstalosti (tj. poměrné části pozůstalosti), jímž se zakládá dědická posloupnost ([příjmení], [jméno], [příjmení], Kamila. § [číslo] (Určitost projevu vůle). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ [číslo]). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 89.).

34. Sporná závěť v souzeném případě představuje zůstavitelčinu vlastnoruční závěť, o jejíž pravosti nemá soud pochyb (skutkově nebylo sporu o tom, že zůstavitelka závěť vlastní rukou sepsala a podepsala). Zde soud podotýká, že s ohledem na formu závěti je bez významu, zda byla opatřena podpisy ještě jiných osob či nikoli. Ze sporné závěti je zřejmé, že byla pořízena dne [datum] (uvedení data ve formě [anonymizována tři slova] soud z hlediska posouzení platnosti závěti za podstatné) a tudíž vůči závěti sepsané formou notářského zápisu dne [datum] přestavuje sporná závěť závěť pozdější, která ruší závěť dřívější, neboť ta vedle ní nemůže obstát. Soud si dále stojí za tím, že zůstavitelka byla k pořízení závěti způsobilá, když bylo prokázáno, že po duševní stránce byla zcela v kondici. Soud je dále názoru, že se v případě sporné závěti jedná o právní jednání, které je projevem vážné a svobodné vůle zůstavitelky a které bylo učiněno určitě a srozumitelně. To, že by byla zůstavitelka k sepisu závěti zmanipulována, prokázáno nebylo, naopak. Zůstavitelka v závěti zcela jasně identifikovala osobu dědice, a sice syna [jméno], kterého dále specifikovala datem narození. Pokud tomuto odkázala majetek vymezený jako„ svůj baráček, zařízení a zahradu, tedy svůj majetek“, pak za situace, kdy k okamžiku smrti nevlastnila jiné nemovitosti, než ty, které jsou popsané pod bodem 4 odůvodnění, nevnáší takovéto určení majetku do věci žádné pochybnosti o tom, který konkrétní majetek měla zůstavitelka na mysli (srov. kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. 21 Cdo 4136/2011, které byť se upíná ještě k předchozí právní úpravě, lze jej bez dalšího vztáhnout i na souzenou věc). S ohledem na uvedené, soud konstatuje, že vůle vtělená do sporné závěti zůstavitelky byla v daném případě vyjádřena zcela jasně a srozumitelně. Soud proto hodnotí právní jednání zůstavitelky v podobě sporné závěti jako právní jednání platné, které splňuje jak nároky obecně kladené na právní jednání, tak zákonné požadavky z hlediska formy a obsahu.

35. Soud se v dalším zabýval posouzením sporné závěti z hlediska korektivu dobrých mravů (srov. Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 4260/2018). [obec] mravy jsou neurčitým právním pojmem, který nelze přesně s obecnou platností definovat a je třeba je vždy vykládat v každém jednotlivém případě. Výklad tohoto pojmu se pak vyvíjí i v čase, a to v souvislosti s vývojem a změnami ve společnosti. Zákonodárce tak ponechal soudu poměrně širokou diskreci, aby v každém jednotlivém případě po pečlivém úvaze a zhodnocení všech rozhodných okolností daného případu pojem dobrých mravů vyložil. V daném případě soud po zohlednění všech relevantních okolností dospěl k závěru, sporná závěť, která je výrazem práva zůstavitelky svobodně se svým majetkem pro případ smrti nakládat, se dobrým mravům nepříčí, neboť v řízení nevyšlo najevo nic, co by na rozpor závěti s dobrými mravy ukazovalo.

36. Za situace, kdy je právního jednání zůstavitelky v podobě sporné závěti právním jednáním platným, posoudil soud žalobu, jíž se žalobce, který byl závětí zcela opominut, domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, jako nedůvodnou a zamítl ji.

37. Soud se již dále zevrubněji nezabýval otázkou vydědění, jehož platnost a důvodnost žalobce rovněž namítal. Je tomu proto, že ať již by byl závěr z hlediska vydědění jakýkoli, nemůže mít vliv na okruh dědiců zůstavitelky, který byl určen závětí. Jinými slovy, závěr o vydědění nemůže mít vliv na závěr o tom, že žalobce není dědicem zůstavitelky. Byla-li totiž žaloba na určení, že je žalobce dědicem zůstavitelky zamítnuta, dostává se žalobce do pozice nepominutelného dědice (§1646 o. z.), který nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžitou částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 o. z.), zde ve výši čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu (§1643 odst. 2 o. z.). Z toho soud dovozuje, že žalobce dědicem není a stává se věřitelem. Bude-li žalobce, jakožto nepominutelný dědic, žádat svůj povinný díl, bude s ním pokračováno v řízení o pozůstalosti jako s účastníkem řízení podle § 113 zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), a sice potud, jde-li o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání svého povinného dílu (srov. [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Povinný díl a jeho vypořádání. Ad Notam, 2016, [číslo] s. [číslo]). V řízení o pozůstalosti bude pak třeba posoudit, zda lze otázku povinného dílu v rámci řízení o pozůstalosti vyřešit. Jestliže se bude jednat o otázku skutkovou, ukončí soudní komisař účast nepominutelného dědice dle § 7 odst. 2 z. ř. s. a opět ho odkáže k podání žaloby ke spornému soudu. Ve sporném řízení se pak může žalobce coby nepominutelný dědic domáhat svého práva na povinný díl žalobou směřovanou vůči dědicům, zde žalovanému, a to žalobou na plnění. [příjmení] soud následně v řízení o této žalobě jako předběžnou otázku posoudí, zda byl žalobce vyděděn po právu či nikoliv (srov. [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Postavení nepominutelného dědice. Právní rozhledy, 2018, [číslo] s. [číslo]). K shodnému závěru ostatně dospěl i Nejvyšší soud, když uzavřel, že žalobci se jako nepominutelní dědicové zůstavitele mohou (nejsou-li jejich práva na povinný díl (jako v projednávané věci) uspokojena v rámci pozůstalostního řízení např. rozhodnutím nebo dohodou o vypořádání povinného dílu) ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o. z. domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalovanému) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byli potomci zůstavitele (zde žalobce) vyděděni po právu či nikoli. K výpočtu povinného dílu, jehož výše je určována na základě ceny pozůstalosti zjištěné v pozůstalostním řízení podle § 180 odst. 1 z. ř. s., je přitom nutno zdůraznit, že nepominutelní dědicové ve smyslu výše zmíněného § 113 z. ř. s. musí být účastníky pozůstalostního řízení a usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele jim musí být doručeno, již z toho důvodu, aby pro ně byla určená cena pozůstalosti závazná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017)

38. K otázce namítané neplatnosti a nedůvodnosti vydědění se sluší ve stručnosti dodat, že shodně jako závěť, je v tomto případě namístě hodnotit i prohlášení o vydědění, které bylo její součástí, jako platné, neboť s ohledem na výsledek provedeného dokazování má soud důvody vydědění (§1646 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1481 věta prvá o. z.) za prokázány, přičemž dle názoru soudu jsou i v poměru prohlášení o vydědění splněny jak obecné požadavky na právní jednání, tak náležitosti z hlediska formy a obsahu.

39. Závěrem soud podotýká, že pokud se vyjma shora popsaných nezabýval hodnocením ostatních ve věci provedených důkazů, bylo tomu proto, že jejich obsahová stránka nemůže závěr soudu z hlediska důvodnosti návrhu žalobce jakkoliv zvrátit.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 800 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení