17 C 131/2024 - 188

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] pro 327 694 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 821,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 821,98 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 276 872,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 276 872,02 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 26. 4. 2024, soudu doručenou týž den, se žalobce po žalované domáhal částky 327 694 Kč s příslušenstvím s tím, že se dle jeho tvrzení jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] (orná půda o výměře 198 632 m2), tento pozemek nabyl do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 24. 7. 2003 uzavřené s tehdejším [právnická osoba]. Má za to, že na žalovaného je třeba pohlížet jako na státního zemědělského podnikatele, který má při správě pozemků vystupovat s péčí řádného hospodáře a je povinen zemědělské pozemky řádně propachtovat.

2. Po nabytí pozemku žalobcem [adresa] u soudu napadla platnost uzavřené kupní smlouvy a bylo vedeno 15tileté soudní řízení, které skončilo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2021 č. j. 28 Cdo 3576/2020-673 tak, že žaloba byla zamítnuta a judikováno, že [Jméno žalobce] se řádným vlastníkem pozemku na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 24. 7. 2023.

3. V době od 29. 4. 2019 do 28. 4. 2021 užíval žalovaný předmětný pozemek v dobré víře, že je vlastníkem, když vycházel z pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 285/2015- 552 ze dne 3. 11. 2015 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 1. 2015, č. j. 7 C 213/2006-484 a současně byla jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, tyto rozsudky však byly dne 28. 4. 2021 rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 3576/2020-673 zrušeny. Žalovaného však stíhá povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení za uvedenou dobu, a to ve výši obvyklé v čase a místě. Tato náhrada byla stanovena na základě expertního posouzení ve výši 250 170 Kč.

4. V době od 29. 4. 2021 do 9. 9. 2021 však již žalovaný nebyl v dobé víře, když jí bylo známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 28 Cdo 3576/2020-673. Žalobce nemohl bez omezení vykonávat své vlastnické právo, když žalovaný smlouvou ze dne 14. 7. 2020 propachtoval pozemek [jméno FO] do 30. 9. 2021. Žalovaný je povinen vydat žalobci pachtovné získané podle této smlouvy částku 47 340 Kč a za dobu od 10. 9. 2021 do 30. 9. 2021 částku 7 474 Kč a částku 22 710 Kč (poměrný pacht).

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobce byl zapsán jako řádný vlastník pozemku po pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 285/2015- 552 ze dne 3. 11. 2015 (od roku 2020) do 9. 9. 2021. Žalobce po vydání tohoto rozsudku požádal o vrácení kupní ceny ve výši 2 165 730 Kč. Tuto kupní cenu mi žalovaný vrátil 18. 3. 2020. Po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2021 č. j. 28 Cdo 3576/2020-673 se vlastnictví pozemku vrátilo žalobci, avšak žalobce nevrátil žalovanému kupní cenu ve výši 2 165 730 Kč, kterou mu žalovaný v mezidobí zaslal. Žalovaný musel k vymáhání přistoupit soudní cestou, tato byla vymožena exekutorem ke dni 24. 6. 2024.

6. Žalovaný uvedl, že může propachtovat pozemky jen způsobem podle zákona (zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a vyhl. 298/2014 Sb. o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků) a nikoliv v ceně obvyklé. Předmětný pozemek byl v mezidobí zahrnut v konkursní podstatě žalobce (žalobce byl v úpadku), žalovaný uvedený pozemek nemohl nabízet k propachtování. Nadto vznesl námitku promlčení, když měl za to, že část požadovaného nároku se promlčela ke dni 26. 4. 2024 v obecné promlčecí lhůtě.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

8. Z kupní smlouvy č. 1005860301 ze dne 24. 7. 2003 soud zjistil, že touto smlouvou žalovaný převedl na žalobce vlastnické právo ke dvěma pozemkům, a to pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], oba v kat. ú. [adresa], obec [adresa] s tím, že část kupní ceny byla uhrazena zápočtem na postoupené restituční nároky žalobce podle zák. č. 229/1991 Sb., o půdě. Kupní cena pozemku parc. č. 273/72 činila částku 2 095 868 Kč.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. ledna 2015, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně [adresa] úspěšně napadla platnost kupní smlouvy č. 1005860301 ze dne 24. 7. 2003. Tento rozsudek byl jako věcně i právně správný potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015, č. j. 30 Co 285/2012-552 a pravomocně (ke dni 11. 12. 2015) určeno, že vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] je [Anonymizováno]. Vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo ve prospěch žalovaného zapsáno s právními účinky až ke dni 29. 4. 2019 (výpis z katastru nemovitostí z 13. 7. 2020).

10. V průběhu prvního řízení byl na žalobce prohlášen konkurs a pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] byl zahrnut do konkursní podstaty. Pozemek byl však vyňat z konkursní podstaty dne 10. 5. 2016 (soupis majetkové podstaty žalobce v konkursním řízení a MSPH [spisová značka] na č. l. 23 až 28).

11. Pachtovní smlouvou č. 24 N/2001 ze dne 14. 7. 2020 včetně příloh s účinností od 1. 10. 2020 propachtoval žalovaný mj. pozemek parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] k provozování zemědělské výroby. Pachtovné činilo 50 821,98 Kč splatné ročně pozadu k 1.10. každého roku. Sazba pachtovného byla stanovena jako 2,2% ceny pozemku. První pachtovné podle uvedené smlouvy bylo splatné ke dni 1. 10. 2021.

12. Z čl. 2.8.4 a čl. 3.6.1. vnitřního předpis žalované na č. l. 101 – 156 v platnosti od 1. 1. 2021 a čl. 5.4 vnitřního předpis žalované na č. l. 157 – 171 v platnosti od 1. 1. 2020 soud zjistil, že úhrada za užívání zemědělských pozemků od 20. 3. 2014 činí nejméně 2,2% z ceny pozemku dle vyhlášky MZe o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základním cenami zemědělských pozemků, pachtovné činí se platí ročně pozadu k 1. 10. běžného roku.

13. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 3576/2020-673 (právní moc 10. 6. 2021) byly výše uvedené rozsudky zrušeny, když u žalobkyně [adresa] není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětnému pozemku. Následně Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 7 C 213/2006-737 žalobu zamítnul. Vlastnické právo ve prospěch žalobce bylo v katastru nemovitostí obnoveno ke dni 9. 9. 2021 (výpis z katastru nemovitostí na čl. 68).

14. Z přehledu předpisů a plnění u nájemní smlouvy č. 24N2001 na č. l. 173 a z výpisu z účtu na čl. 174 a 174 rub soud zjistil, že pachtýř [tituly před jménem] [jméno FO] zaplatil žalovanému dne 13. 9. 2021 částku 53 826 Kč (z toho 50 821,98 Kč připadá na pacht za pozemek parc. č. 273/72), dále dne 25. 8. 2022 částku 53 826 Kč (z tohoto 50 821,98 Kč připadá na pacht za pozemek parc. č. 273/72).

15. Dopisem ze dne 31. 1. 2023 informoval žalovaný žalobce, že žalovaný obdržel za dobu od 9. 9. 2021 do 30. 9. 2022 od pachtýře pachtovné za pozemek 273/72 ve výši celkem 53 885 Kč a žádá o zaslání platebních údajů, kam má žalobci toto pachtovné zaslat. Dopis si žalobce převzal osobně dne 10. 2. 2023. Na tento žalobce nijak nereagoval, resp. reagoval až jeho právní zástupce 20. 4. 2023.

16. Právní zástupce žalobce pak dne 20. 4. 2023 zaslal žalovanému předžalobní výzvu, kdy vyzval žalovaného k úhradě pachtovného za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021 v částce 50 882 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 10. 2022 do 7 dní od doručení výzvy na účet žalobce, který ve výzvě specifikoval.

17. Z expertního ocenění pachtovného z pozemku parc. č. 273/72 z 18. 7. 2023 soud zjistil, že propachtovateli pozemků v uvedené lokalitě jsou [adresa], [adresa]. Roční pachtovné činí 2,77 % až 5,40 % z ceny pozemky stanovené podle BPEJ. Cena pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] činila 2 907 236 Kč. Průměrné pachtovné, které by žalobce mohl získat, činilo odhadem 122 556 Kč ročně. Za dobu od 29. 4. 2019 do 28. 4. 2021 činí částku 250 173 Kč, za dobu od 29. 4. 2021 do 9. 9. 2021 částku 47 335 Kč a za dobu od 10. 9. 2021 do 30. 9. 2022 částku 151 321 Kč.

18. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalovaný byl na základě později zrušeného pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. ledna 2015, č. j. 7 C 213/2006-484 zapsán jako řádný vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. ú. [adresa] od 29. 4. 2019 do 9. 9. 2021. Dne 14. 7. 2020 s účinností od 1. 10. 2020 propachtoval pozemek [tituly před jménem] [jméno FO] za pachtovné určené ve výši 2,2% z celkové ceny pozemku stanovené dle vyhl. 298/2014 Sb. o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. První pachtovné bylo splatné 1. 10. 2021, pachtýřem bylo zaplaceno dne 13. 9. 2021 (za pozemek parc. č. [Anonymizováno] činí 50 821,98 Kč). Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 3576/2020-673 (právní moc 10. 6. 2021) byl pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. ledna 2015, č. j. 7 C 213/2006-484 zrušen a dne 9. 9. 2021 bylo v katastru nemovitostí obnoveno vlastnické právo ve prospěch žalobce.

19. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci.

20. Vlastnické právo je upraveno v ust. § 1011 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ust. § 1012 o. z. definuje obsah tohoto práva tak, že vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Jedním z dílčích oprávnění vlastníka je právo věc (pozemek) užívat (tzv. ius utendi et fruendi) a rozhodovat o jejím způsobu využití, případně tento způsob měnit.

21. K povaze rozsudků vydaných v předmětné věci: právní nauka rozlišuje dva typy rozhodnutí, a to rozhodnutí deklaratorní a rozhodnutí konstitutivní. Rozhodnutí deklaratorní se o sporném hmotněprávním vztahu toliko závazně vyslovuje, aniž ho mění. Rozhodnutí konstitutivní jsou přímo důvodem vzniku, změny nebo zániku hmotněprávních vztahů. Rozhodnutí deklaratorní tedy zůstávají svou povahou nutně skutečností pouze procesní, vytvářející vztahy procesní založené závazným výrokem soudu o hmotných subjektivních právech, které trvaly již před vydáním rozhodnutí a které mají tedy účinky ex tunc. Deklaratorní rozsudek proto nemá vliv na existenci hmotněprávních vztahů mezi účastníky řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. 3 Cdon 1121/96, uveřejněné na straně 589 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Právní rozhledy, a dále např. ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. 33 Odo 65/2005). Naproti tomu rozhodnutí konstitutivní jsou svou podstatou nejen skutečností procesní, nýbrž i hmotněprávní, neboť jsou přímo ve smyslu ustanovení hmotného práva samy teprve důvodem vzniku nového předtím neexistujícího hmotněprávního vztahu, popřípadě jeho změny či zániku; jsou s nimi proto spojeny nutně účinky ex nunc. Konstitutivní rozhodnutí tedy nedeklaruje již existující práva a povinnosti, ale zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 1438/2004). Rozsudek o určení, že zde existuje určitý právní vztah nebo právo, lze – s přihlédnutím k uvedenému – jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní.

22. Z výše uvedeného lze aprobovat, že žalobce byl po celou dobu řádným vlastníkem věci. Skutečnost, že v době od 29. 4. 2019 do 9. 9. 2021 byl jako řádný vlastník v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, na vlastnictví žalobce nic nemění. Zákon z tomto případě pouze stanoví tzv. vyvratitelnou domněnku v ust. § 980 odst. 2 o. z. tak, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Uvedená skutečnost má však zásadní vliv na druh držby vlastnického práva.

23. Podle ust. § 989 o. z. platí, že vlastnické právo drží ten, kde se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Zákon dále rozlišuje na držbu pravou (nepravou), řádnou (neřádnou) a poctivou (nepoctivou). V ust. § 992 odst. 1, 3 o. z. zákon stanoví, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Poctivému držiteli náležitá stejná práva jako držiteli řádnému. Podle ust. § 996 odst. 1, 2 o. z. platí, že poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný. Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí. Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly. Ust. § 996 odst. 2 o. z. je speciálním k ust. § 3000 a násl. o. z.

24. Formulaci, že držitel věc smí držet, užívat ji, zničit nebo s ní i jinak nakládat, není možné chápat tak, že toto ustanovení zakládá poctivému držiteli právo s věcí takto nakládat. Ustanovení má za cíl jen stanovit důsledky těchto jednání poctivým držitelem, a to tak, že z těchto jednání není poctivý držitel nikomu odpovědný. § 996 o. z. není nijak dotčena ta skutečnost, že právo s věcí nakládat, disponovat či jinak s ní právně nakládat náleží i nadále vlastníkovi a poctivý držitel práva k věci (k její podstatě) nemá. Toto ustanovení však vylučuje nároky vlastníka z titulu náhrady škody vůči poctivému držiteli z důvodu porušení jeho vlastnického práva výše uvedenými dispozicemi. Poctivý držitel neodpovídá vlastníkovi za náhradu škody ani při úmyslném zničení věci, pokud byl držitel v okamžiku zničení věci poctivý držitel. Ust. § 996 odst. 1 obč. zák. je tak nezbytné chápat jako vyloučení nároků vlastníka z titulu náhrady škody, které by jinak mohl vůči držiteli mít. Pokud tedy tím, že poctivý držitel zničí drženou věc a v této souvislosti vznikne vlastníkovi další škoda nebo újma, nemůže se této škody či újmy vůči poctivému držiteli nijak domáhat.

25. Poctivý držitel má však povinnost vydat vlastníkovi jeho věc (§ 1040 odst. 1 o. z.), a to bez ohledu na to, v jakém stavu byla v době nabytí poctivé držby poctivým držitelem a v jakém stavu se nachází v době předání vlastníkovi. Pokud však poctivý držitel tuto povinnost nemůže splnit, protože věc např. zničil, převedl, zkonzumoval či jinak pozbyl nebo z jiného důvodu není vydání věci poctivým držitelem možné, nemá § 996 odst. 1 za následek, že poctivý držitel nemá vůči vlastníkovi vůbec žádné povinnosti. Ustanovení § 996 odst. 1 tak nevylučuje právo vlastníka žádat vydání věci, ke které vykonával držitel poctivou držbu nebo žádat náhradu za věc, ke které vykonával držitel poctivou držbu, pokud vydání věci poctivým držitelem vlastníkovi není možné.

26. Civilní plody věci (užitky) se stávají vlastnictvím poctivého držitele věci, a to za splnění dvou podmínek, a to, pokud tyto civilní plody „dospěly“ a „byly vybrány“. Důvodem rozdílného režimu oproti § 996 odst. 1 o. z. je to, že civilní plody (užitky) jako právní nároky mění v čase hodnotu. Zpravidla bude okamžik dospělosti (tj. splatnosti) a okamžik „vybrání“ spadat v jedno. Pojmem „vybrání užitků“ je nezbytné rozumět okamžik, kdy se užitky dostaly do sféry působnosti poctivého držitele (např. úroky či částky nájemného byly připsány na bankovní účet poctivého držitele). Pokud i přes splatnost nejsou tyto civilní plody uhrazeny a vybrány (tj. nejsou zaplaceny a poctivý držitel ani nečiní kroky k tomu, aby byly uhrazeny), jde toto k tíži poctivého držitele v tom smyslu, že v případě následné ztráty poctivosti nebo vydání věci vlastníkovi tyto plody již držiteli nenáleží, pokud do okamžiku ztráty poctivosti nebyly vybrány (tj. zejména zaplaceny). Tento nárok náleží v okamžiku ztráty poctivosti držitele vlastníku věci, který je oprávněn vymáhat i užitky, které dospěly v době držitelovy poctivosti, které ale v této době nebyly poctivému držiteli uhrazeny. Poctivý držitel tak nese riziko, že užitky nebudou řádně a včas vybrány.

27. Žalovaný byl v době od 29. 4. 2019 až do 10. 6. 2021 (právní moc / doručení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 3576/2020-673) v postavení poctivého držitele. Jakožto poctivý držitel byl oprávněn pozemek propachtovat třetí osobě (viz. Pachtovní smlouva č. 24 N/2001 ze dne 14. 7. 2020 včetně příloh s účinností od 1. 10. 2020 uzavřená s [tituly před jménem] [jméno FO]). Tato smlouva byla uzavřena zcela řádným způsobem za podmínek stanovených zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a vyhl. 298/2014 Sb. o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Žalobce není oprávněn se domáhat na žalovaném náhrady škody (bezdůvodného obohacení) z důvodu, že pachtovné mohlo činit více. Toto zákon výslovně neumožňuje. V době od 29. 4. 2019 do 10. 6. 2021 žalovaný propachtoval pozemek, ale žádné pachtovné za uvedenou dobu neobdržel (pokud by obdržel pachtovné do 10. 6. 2021, náleželo by žalovanému). Žalovaný tedy není povinen za uvedené období platit žalobci ničeho (žalobou požadované plnění ve výši 250 170 Kč).

28. Jiné však platí za dobu od 11. 6. 2021 do 9. 9. 2021. Od tohoto okamžiku byl žalovaný v postavení tzv. nepoctivého držitele. Podle ust. § 3003 o. z. platí, že nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. Podle ust. § 3004 odst. 1 věta první o. z. platí, že obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal.

29. Právní úprava předpokládá, že nepoctivý obohacený bude povinen vydat rovněž užitek, který by ochuzený byl získal. Nelze ovšem ztrácet ze zřetele souvislosti institutu, do jehož úpravy je řešená povinnost vtělena. Je tudíž třeba pojímat ji tak, aby nepřekračovala koncepci bezdůvodného obohacení a aby jejím prostřednictvím nebyly konstruovány povinnosti, k jejichž splnění by obohacený měl být primárně zavázán na základě jiných právních institutů. Užitek, který by ochuzený byl získal, je kategorie, již může být po obsahové stránce obtížné odlišit od škody v podobě ušlého zisku. Při výkladu pojmu užitku, který by ochuzený byl získal, je proto namístě přihlížet k závěrům, jež judikatura přijímá při výkladu korespondujících pravidel o náhradě škody. Dovozuje-li se tedy kupříkladu, že předpokladem vzniku práva na kompenzaci ušlého zisku je reálná perspektiva majetkového přínosu, jejž by při normálním běhu událostí poškozený získal, kdyby mu v tom nezabránilo protiprávní jednání škůdce (Nejvyšší soud 25 Cdo 870/2006, Nejvyšší soud 25 Cdo 1904/2012, Nejvyšší soud 23 Cdo 2263/2018), je i při výkladu § 3004 odst. 1 nutné akcentovat, že tvrzený užitek, který by ochuzený byl získal, musí být reálný, nikoli pouze hypotetický, a že musí být zmařen v důsledku skutkového děje, který založil obohacení příjemce.

30. V době od 11. 6. 2021 do 9. 9. 2021 žalovaný obdržel od pachtýře dne 13. 9. 2021 pachtovné za pozemek parc. č. 273/72 za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021 ve výši 50 821,98 Kč a toto je povinen vydat žalobci v plné výši.

31. Za dobu od 10. 9. 2021 do 30. 9. 2021 je pak třeba vztah žalobce a žalovaného posuzovat pouze podle obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z., když platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Další plnění žalovaný obdržel až dne 25. 8. 2022 ve výši 50 821,98 Kč (za období od 1. 10. 2021 do 30. 9. 2022). Žalovaný dopisem ze dne 31. 1. 2023 informoval žalobce, že obdržel za dobu od 9. 9. 2021 do 30. 9. 2022 od pachtýře pachtovné za pozemek 273/72 ve výši celkem 53 885 Kč a dotázal se na bankovní účet žalobce. Tento mu byl sdělen dne 20. 4. 2023, avšak žalovaný žalobci nic do dne vyhlášení rozsudku nezaslal. Období od 1. 10. 2021 však není předmětem žaloby.

32. Z výše uvedeného má tedy soud za prokázané, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 821,98 Kč, kterou obdržel dne 13. 9. 2021 jako pachtovné za dobu od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021.

33. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, pak podle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, tímto je nař. vl. 351/2013 Sb. Tzv. bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele, tedy podle výzvy zaslané právním zástupce žalobce dne 20. 4. 2023, od 27. 4. 2023 je žalovaný v prodlení.

34. Pokud se týče vznesené námitky promlčení, pak podle ust. § 629 odst. 1 o. z. platí, že promlčecí lhůta trvá 3 roky. Podle ust. § 619 o. z. platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 o. z. platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. V souzeném případě pak žalobce hypoteticky mohl právo uplatnit nejdříve po doručení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 3576/2020-673 (v právní moci dne 10. 6. 2021), prakticky až poté, co bylo zaplaceno první pachtovné podle Pachtovní smlouvy č. 24 N/2001 ze dne 14. 7. 2020 (tj. 13. 9. 2021). Žaloba pak byla podána dne 26. 4. 2024, tedy v běhu řádné promlčecí lhůty.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.