17 C 132/2020-102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 61 875 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 61 875 Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby mu uhradila částku ve výši 61 875 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení. Žalobce podal dne 29. 12. 2011 žádost o poskytnutí podpory na opatření v oblasti A1 (zateplení bytového domu) v rámci programu [ulice] úsporám. Žalobce si na základě telefonického rozhovoru domluvil osobní schůzku s panem [jméno] [příjmení], která proběhla dne 5. 12. 2012. Na této schůzce bylo žalobci sděleno, jakým způsobem má postupovat, aby odstranil drobné nedostatky ve své žádosti o dotaci z programu [ulice] úsporám. Dne 27. 12. 2012 si žalobce vyzvedl dopis ze dne 14. 12. 2012, který obsahoval výzvu k odstranění nedostatků, přičemž na tento dopis reagoval podáním ze dne 6. 2. 2013, které odeslal [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [anonymizováno]“) dne 23. 2. 2013. Osobně byla tato žádost doručena dne 25. 2. 2013. Dne 13. 6. 2013 obdržel žalobce vyrozumění o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory v programu [ulice] úsporám, proti kterému podal námitky. Žalobce svoji žádost řádně doplnil a splnil tak podmínky pro poskytnutí podpory [ulice] úsporám, zamítnutí žádosti bylo založeno na nepodložených závěrech a jako takové bylo nezákonné. Žalobce se rovněž obrátil na ombudsmanku, která žalobci přípisem ze dne 29. 7. 2014 sdělila, že důvody vedoucí k zamítnutí žádosti nebyly správné. Žalobce ve věci podal dne 18. 12. 2013 správní žalobu k Městskému soudu v Praze, soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, kdy věc přikázal [anonymizováno] k dalšímu projednání. Žalobce předložil žalované veškeré potřebné doklady, čímž splnil podmínky pro přiznání dotace ze systému [ulice] úsporám. Splnil rovněž i podmínku realizace stavby, která se jevila být spornou. Žalobce tedy předložil kompletní podklady pro vydání rozhodnutí a oprávněně tak očekával vydání kladného rozhodnutí ve věci. Dne 31. 10. 2018 žalobce obdržel rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory, proti které podal žalobce dne 4. 2. 2019 rozklad. Žalobce uvedl, že žádost nebyla posouzena [jméno] [příjmení], žalobce nebyl seznámen s tím, že žádost měla být posouzena na 134. zasedání dne 27. 4. 2018, když dopisem ze dne 21. 8. 2018 byl žalobce informován, že probíhá teprve vyhodnocování a shromažďování podkladů. Žalobci tak nebylo umožněno vyjádřit ve věci své stanovisko. Neinformování považuje žalobce za vadu řízení, způsobující i nezákonnost. Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2019 byl zamítnut rozklad žalobce. Řízení tak bylo zahájeno dne 29. 12. 2011 podáním žádosti. Od 13. 6. 2013, kdy žalobce obdržel první zamítnutí do 28. 6. 2016, kdy bylo rozsudkem Městského soudu v Praze rozhodnuto a následně byla [anonymizováno] vrácena věc k dalšímu projednání, bylo řízení přerušeno. Protože řízení před Městským soudem v Praze rovněž trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to konkrétně téměř tři roky pro jeden stupeň soudní soustavy, bylo již žalobci Městským soudem v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] poskytnuto zadostiučinění v částce 42 000 Kč. Rozhodnutí ve věci poskytnutí dotace [ulice] úsporám mělo být dle mínění žalobce vydáno do 27. 2. 2012. Řízení v této věci tedy trvalo od 29. 12. 2011 do 13. 6. 2013, tj. 532 dnů plus od 28. 6. 2016 do 23. 8. 2019, tj. 855 dnů, dohromady tedy správní řízení trvalo 1 387 dní, zákonná lhůta k vydání rozhodnutí tak nebyla dodržena. Žalobci tak nepřiměřenou délkou řízení bylo odepřeno právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ EÚLP“) a dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod a rovněž dle čl. 10 Ústavy České republiky. Celková délka řízení činila více než 3 roky a 9 měsíců, celkově 45 měsíců, nicméně i ve složitých případech, je správní orgán povinen dle správního řádu vydat rozhodnutí do 60 dnů, což je ostatně judikováno Nejvyšším a Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) např. rozhodnutí NS sp. zn. 2 Cdon 607/97, nález ÚS sp. zn. II. ÚS 225/01. Dle judikatury ESLP i zákona č. 82/1998 Sb., je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného či význam předmětu řízení pro poškozeného. Co se týče složitosti případu, tak jak jsou vyjádřena v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, znaky v tomto rozhodnutí uvedené se nevztahují na případ žalobce. Co se týče jednání poškozeného, nelze mít za to, že by žalobce prováděl jakékoli procesní úkony směřující k průtahům, žalobce naopak intenzivně ve věci jednal a aktivně brojil proti nepřiměřené délce správního řízení. Správní orgán, který měl ve věci kompletní podklady, bezdůvodně rozhodl až o téměř dva roky později v prvním případě a o další více než dva roky později v případě druhém. Stran postupu orgánů veřejné moci během řízení má žalobce za to, že správní orgán vícekrát pochybil, když nedodržoval lhůty pro vydání rozhodnutí, dále byla uváděna nesprávná data, kdy se měl žalobce seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaná dostatečně neodůvodňovala svá rozhodnutí. V řízení tak bezesporu docházelo k jasným a neodůvodněným průtahům ze strany žalované. K významu předmětu řízení pro poškozeného pak žalobce uvedl, že nepřiměřenou délku řízení vnímal velmi citlivě, kdy zatěžující byla zejména skutečnost, že často nebyl informován o žádném posunu v řízení. Přitom předmětem řízení bylo obydlí žalobce, kdy žalobce byl nucen žít v neustálé nejistotě, jak bude v budoucnu situace probíhat. Význam předmětu řízení žalobce tedy vnímal jako extrémní. Žalobce rovněž vynaložil velké množství času k sepisu žádostí, stížností a odvolání v daném řízení, byl nucen rovněž po celé tři roky snášet probíhající soudní proces. Žalobce vychází při uplatňování svého nároku z kritérií stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., z judikatury ESLP a rovněž ze závazného stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Nepřiměřená délka řízení znamená pro žalobce morální újmu, přičemž dle judikatury ESLP nejsou žádné důkazy v tomto ohledu vyžadovány, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Náhradu nemajetkové újmy spatřuje žalobce jako kompenzaci stavu déletrvající nejistoty. Žalobce vychází rovněž ze schválené tabulky Ministerstva spravedlnosti. Dle ELSP a Nejvyššího soudu ČR se poskytuje přiměřené zadostiučinění za rok trvání nepřiměřeně dlouhého řízení s následným připočtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií vyjmenovaných v zákoně. Nejvyšší soud považuje za přiměřenou základní částku v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (v závislosti na délce řízení), tedy 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. První dva roky řízení jsou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Dále lze částku modifikovat v závislosti na působení jednotlivých faktorů výše uvedených, kdy je přiměřené částku zvýšit o 50 %, s přihlédnutím v konkrétní věci však lze přiznat částku ve větším rozsahu (30 Cdo 3026/2009). Žalobce nepovažuje za dostačující pouhé konstatování porušení práva, proto požaduje poskytnutí zadostiučinění v penězích, a to za první dva roky řízení částku 15 000 Kč, za třetí rok částku 15 000 Kč, za 9 měsíců částku 11 250 Kč, s přihlédnutím k jednání poškozeného navíc 20 %, s přihlédnutím k postupu orgánů veřejné moci navíc 10 % a s přihlédnutím k významu předmětu řízení pro poškozeného navíc 20 % Celkem tedy žalobce požaduje částku 61 875 Kč. Žalobce vyzval dopisem ze dne 9. 10. 2019 žalovanou k zaplacení částky ve výši 61 875 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup. Žalovaná ke dni podání žaloby nezaujala stanovisko k možnosti poskytnutí přiměřené náhrady.

2. Po poučení soudem daném při jednání konaném dne 27. 5. 2021 žalobce upravil a doplnil svoji žalobu. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že podal první žádost o poskytnutí dotace v rámci programu [ulice] úsporám spolu s vypracovanou projektovou dokumentací dne 7. 4. 2010 prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], které žalobce pro tyto účely udělil plnou moc ze dne 18. 3. 2010. První reakce se žalobce dočkal až dne 29. 11. 2010, kdy mu bylo ze strany vedoucí oddělení krajských pracovišť [obec] [ulice] úsporám paní [příjmení] sděleno, že projektová dokumentace a odborný posudek [právnická osoba] Stav s.r.o. nejsou v rozsahu požadovaném dle Směrnice 9/2009. Následně se dne 30. 11. 2010 od Ing. [jméno] [příjmení] žalobce dozvěděl, jaké nedostatky projektová dokumentace i žádost vykazují. Dle žalobce, pokud žádost dle [anonymizováno] vykazovala jakékoliv nedostatky či vady, žalobce měl být vyzván k jejich odstranění, přičemž o zamítnutí žádosti mělo být rozhodnuto do 7. 6. 2010 [anonymizováno] však zamítavé rozhodnutí vůbec nevydal a omezil se na konstatování nesplnění požadavků v projektové dokumentaci v e-mailové komunikaci. Žalobce proto podal podnět Ombudsmance programu [ulice] úsporám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k prošetření postupu [anonymizováno], a to emailem prostřednictvím své zástupkyně. Ombudmanka mu odpověděla emailem dne 6. 6. 2011. S ohledem na trvající stanovisko [anonymizováno] ohledně chybně zpracované projektové dokumentace žalobce dne 29. 12. 2011 svou žádost o poskytnutí podpory v maximální výši 684 000 Kč v rámci programu [ulice] úsporám doplnil a předal SFŽP, a to dle pokynu ombudsmanky Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 12. 2011. Tuto žádost SFŽP zaregistrovalo pod novým [číslo]. Dle žalobce měla být žádost vyřízena nejpozději 27. 2. 2012. Přestože však žalobce vyhověl požadavkům [anonymizováno], byla zamítnuta, o čemž se žalobce dozvěděl vyrozuměním o zamítnutí žádosti ze dne 28. 5. 2013, doručeným žalobci dne 13. 6. 2013, tedy více jak rok po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky dne 13. 6. 2013 a dne 19. 6. 2013 O těchto námitkách bylo zamítavě rozhodnuto ministrem životního prostředí ze dne 20. 8. 2013, s rozhodnutím byl žalobce seznámen vyrozuměním ze dne 21. 8. 2013. Následně však byl přípisem SFŽP ze dne 29. 7. 2014, tedy více jak rok po jejich podání seznámen s tím, že námitkám bylo vyhověno pro nesprávné odůvodnění původně vydaného rozhodnutí. S novým doplněným rozhodnutím o zamítnutí žádosti byl žalobce následně seznámen až vyrozuměním ze dne 8. 9. 2014, které bylo žalobci doručeno téhož dne, tedy více jak tři roky od podání žádosti o poskytnutí podpory v rámci programu [ulice] úsporám. Proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 8. 2013 o vyřízení námitek podal žalobce správní žalobu, na základě které Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2016 o zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Dne 20. 1. 2017 vydal rozhodnutí o zrušení daného rozhodnutí i ministr životního prostředí. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory však žalobce obdržel až dne 31. 10. 2018, tedy více jak dva roky po ukončení řízení před Městským soudem v Praze. Proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2018 podal žalobce dne 4. 2. 2019 rozklad. Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2019 byl rozklad žalobce zamítnut. Řízení o rozkladu tedy trvalo déle než dva roky. Dle žalobce se na řízení o žádosti o poskytnutí dotace, které nebylo vyhověno, vztahují předpisy správního řádu dle usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Ads 83/2014, v případě zamítnutí žádosti, tak bylo [anonymizováno] vázán lhůtami stanovenými správním řádem k vydání rozhodnutí. Žalobce na výzvy SFŽP k doplnění podkladů vždy řádně a včas reagoval a zároveň aktivně vyzýval a žádal SFŽP o sdělení postupu v řízení či jeho výsledků a brojil tak proti vznikajícím průtahům ze strany SFŽP. V důsledku nedůvodných průtahů žalobce utrpěl duševní trauma, neboť se řízení týkalo jeho obydlí a on tak byl nucen žít v neustálé nejistotě a obavách, jak bude v budoucnu situace probíhat. Na zateplení svého obydlí vynaložil nemalé finanční prostředky, jejichž návratnost byla v důsledku obstrukčního jednání SFŽP po několik dlouhých let nejistá. V důsledku tohoto psychického vypětí nemohl spát, ztratil chuť k jídlu, průtahy negativně působily i na jeho společenský a rodinný život, když žalobce byl pohlcen probíhajícím správním řízením a nezbýval mu pak čas na rodinu a přátele. Žalobce rovněž trpěl změnami nálad, podrážděností, netrpělivostí, zlostí a nedůtklivostí. Žalobce tvrdil konkrétně pět průtahů ve správním řízení. První průtah vznikl tím, že o žádosti podané 7. 4. 2010 nebylo rozhodnuto ani v maximální lhůtě 60 dnů od podané žádosti, takže první průtah nastal od 8. 6. 2010. Nicméně po doplnění a úpravě žádosti dne 29. 12. 2011 byla tato evidována pod novým číslem, tedy buď tento průtah skončil dnem podání žádosti dne 29. 12. 2011 anebo tento průtah stále trvá, neboť o této žádosti nebylo správním orgánem rozhodnuto. Druhý průtah nastal dle žalobce tím, že o žádosti podané dne 29. 12. 2011 nebylo rozhodnuto ve lhůtě 60 dnů od jejího podání, tedy poslední den lhůty pro její zamítnutí byl dne 27. 2. 2012, přičemž žádost byla zamítnuta až 28. 5. 2013. Třetí průtah nastal dle žalobce v době, kdy bylo rozhodováno o námitkách proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti, o námitkách sice bylo rozhodnuto ve lhůtě dne 20. 8. 2013, nicméně následně bylo námitkám dne 29. 7. 2014 vyhověno, a to bylo více než rok poté, co žalobce námitky podal. Toto rozhodnutí, kterým bylo námitkám vyhověno, bylo vydáno v návaznosti na komunikaci s ombudsmankou [anonymizováno] [příjmení] a bylo vydáno po lhůtě správního řádu. Námitky byly podány 13. 6. 2013 a 19. 6. 2013, takže poslední den k rozhodnutí o námitkách byl 19. 8. 2013, kdy ode dne následujícího do dne 29. 7. 2014 nastal dle žalobce tento třetí průtah. Čtvrtý průtah vznikl dle žalobce od doby, kdy rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodl o zrušení vydaného rozhodnutí dne 28. 6. 2016, nabyl dne 2. 8. 2016 právní moci do 31. 10. 2018, kdy bylo ve věci rozhodnuto. Trvalo tedy více než dva roky od ukončení řízení před Městským soudem v Praze, než správní orgán ve věci rozhodl. Pátý průtah vznikl dle žalobce v době od podání rozkladu dne 4. 2. 2019 do vydání rozhodnutí, které bylo vydáno dne 23. 8. 2019. Dle žalobce není na místě žalobu zamítnout jen proto, že by soud na předmětné správní řízení neaplikoval čl. 6 EÚLP, neboť se stále jedná o odškodnitelnou nemajetkovou újmu dle zákona [číslo] Sb., a je na místě užít analogicky judikaturu vztahující se k otázce odčinění nemajetkové újmy.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobcem uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce je zcela nedůvodný jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Žalovaná eviduje žalobcovu žádost o náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění ze dne 7. 11. 2019, evidovanou pod č. j. [spisová značka] [číslo], [spisová značka]. Tuto žádost žalobce žalovaná vyřídila v zákonem stanovené lhůtě šesti měsíců, a to dne 7. 5. 2020, přípisem č. j. [spisová značka] [číslo], [spisová značka]. Dle žalované nelze na případ žalobce aplikovat [číslo] EÚLP, a tedy ani stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a sp. zn. 30 Cdo 4336/2010. V případě žalobce není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a délkou správního řízení, resp. nesprávným úředním postupem. Z uvedených rozhodnutí nelze dovozovat právo na přiměřenou délku správních řízení, což rovněž plyne i z čl. 6 EÚLP, který se vztahuje na řízení soudní, nikoliv tedy na řízení správní. Výjimku tvoří řízení, kde je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro to, aby věc mohla být uplatněna u soudu. Správní řízení, jehož byl žalobce účastníkem, pod tuto výjimku nespadá. V předmětném správním řízení nešlo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, a dále též nešlo o právo nebo závazek civilní povahy. Co se týče konkrétního správního řízení, proběhlo ze strany stavebního úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] místní šetření dne 20. 2. 2018, a to za účasti oprávněných úředních osob ze [anonymizováno], při kterém bylo zjištěno a řádně zaprotokolováno, že na předmětné nemovitosti nebylo zrealizováno zateplení obvodových stěn (chyběla provětraná konstrukce zateplení krytá palubkami). Zateplení střechy objektu a úpravu podkroví pak nebylo možné ověřit, jelikož při místním šetření žalobce neumožnil úředním osobám vstup do podkroví a suterénu objektu. Dále bylo zjištěno, že objekt nejevil známky trvalého užívání. Na základě skutečností zjištěných při místním šetření bylo zřejmé, že žalobce, resp. žadatel nesplnil požadavek uvedený v příloze č. I/4 Směrnice, tedy že podpora je definitivně přiznána po ukončení realizace opatření a dále nebyla splněna podmínka přílohy č. I/5 Směrnice, dle které výkresy a popis v projektové dokumentaci musí charakterizovat rozsah a způsob prováděných opatření. Rovněž v řízení nebylo prokázáno, že byla splněna podmínka stanovená v příloze č. I/2 Směrnice, která stanovuje, že pro oblast podpory A.1 jsou podporována pouze opatření vedoucí k dosažení energeticky úsporného standardu budovy. Dle žalované tak žalobci nevznikla v důsledku vedeného správního řízení žádná škoda. K prodloužení doby správního řízení pak vedlo provedení místního šetření na podporovaném objektu zástupci [anonymizováno] ČR ve spolupráci se zaměstnanci příslušného stavebního úřadu a následná nutnost vyhodnocení výsledků tohoto místního šetření. Dále k prodloužení doby správního řízení vedlo i to, že se žalobce seznamoval s podklady pro rozhodnutí celkem třikrát, a to dne 14. 6. 2018 nejprve sám žalobce a následně jeho právní zástupkyně, následně dne 28. 6. 2018 sám žalobce. Nakonec vedla k prodloužení řízení i skutečnost, že žalobci byl v rámci odvolacího řízení následně doručován zápis ze 134. zasedání Rady Fondu tak, aby bylo vyhověno jeho námitce uplatněné v původně podaném rozkladu ze dne 4. 2. 2019.

4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

5. Z plné moci ve věci [ulice] úsporám udělenou ze strany žalobce dne 18. 3. 2010 soud zjistil, že žalobce udělil plnou moc [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], aby jej zastupovala ve věci podání a vyřízení žádostí o dotace v programu [ulice] úsporám.

6. Z e-mailové komunikace z března 2010 mezi pracovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne 23. 3. 2010 pracovník [příjmení] [jméno] [příjmení] napsal e-mail [anonymizováno] [příjmení], ve kterém ho informoval, že platí, že dům je takového charakteru, na co byl kolaudován a na co zní kolaudační rozhodnutí.

7. Z kopie obálky adresované SFŽP soud zjistil, že žalobce předal na SFŽP dne 7. 4. 2010 obálku, kde byl nadepsán jako žadatel o dotaci s poznámkou„ neotvírat žadatelem“, krycí list a projektová dokumentace.

8. Z e-mailové komunikace ze dne 24. 5. 2010, ze dne 29. 11. 2010, ze dne 30. 11. 2010, ze dne 1. 12. 2010, ze dne 7. 12. 2010 a ze dne 8. 12. 2010 mezi žalobcem a pracovníky [anonymizováno] soud zjistil, že se žalobce dne 24. 5. 2010 obrátil na [jméno] [příjmení] s žádostí o schůzku. Dne 29. 11. 2010 se žalobce obrátil na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s dotazem stran toho, jak dopadla kontrola jeho dotace – dotace – Zú – [celé jméno žalobce] ([číslo] 2010). [příjmení] [příjmení] žalobci zaslala e-mailovou zprávu, že dne 7. 4. 2010 byla jeho žádost předána k další administraci pro banku, při kontrole systému však nebyla žádost žalobce podána ze strany banky. Při archivaci PD na [anonymizováno] bylo konstatováno, že uvedená PD a odborný posudek není v rozsahu požadovaném dle směrnice 9/2009. Dne 1. 12. 2010 pracovník [jméno] [příjmení] napsal e-mail žalobci reagující na jeho předchozí e-mailovou žádost ze dne 30. 11. 2010, jehož obsahem bylo vysvětlení stran toho, že objekt není rodinný dům a bude na něj dle předpisů programu [ulice] úsporám nahlíženo jako na bytový dům. V e-mailu uvedl, že projektová dokumentace není zcela v pořádku. V případě podání dokumentace a žádosti k další administraci bude žádost pozastavena. Dne 7. 12. 2010 byl žalobce informován [jméno] [příjmení], že na základě předložené dokumentace„ Dotace Zú – [celé jméno žalobce] [číslo] 2010 nelze po realizaci zateplení a předložení faktur bance získat úhradu faktur, neboť žalobce nesplnil podmínky programu [ulice] úsporám dle směrnice 9/2009. Dne 7. 12. 2010 se žalobce e-mailem dotazoval, pakliže dokumentaci předělá na bytový dům, zda pak již vše bude v pořádku. Na e-mail mu dne 8. 12. 2010 odpověděl [jméno] [příjmení] s tím, že pokud předělá dokumentaci tak, aby splňovala podmínky pro získání dotace na zateplení bytového domu v rámci programu [ulice] úsporám, tak jistě vše bude v pořádku. V dané době bylo přijímání žádostí dočasně pozastaveno, žádost tak bude možno podat po 1. únoru 2011. Žalobce na e-mail ten samý den reagoval dotazem, zda je v dokumentaci ještě jiná chyba, než že je zpracována jako rodinný dům.

9. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2011 adresovaného ombudsmance programu [ulice] úsporám soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení] jako zástupkyně žalobce žádala o prošetření postupu [anonymizováno] ve věci administrace žádosti o poskytnutí dotace z programu [ulice] úsporám. V e-mailu uvedla, že žalobce se před zpracováním dokumentace dne 19. 3. 2010 dotazoval pracovníka SFŽP stran charakteru stavby, kdy mu v odpovědi ze dne 23. 3. 2010 pracovník SFŽP pan [jméno] [příjmení], specialista OZE sdělil, že rozhodujícím pro posouzení charakteru stavby je kolaudační rozhodnutí. V daném případě je stavba v kolaudačním rozhodnutí označena jako rodinný dům. Následně dne 31. 3. 2010 předložil žalobce [příjmení] projektovou dokumentaci společně se žádostí o poskytnutí dotace. Po posouzení žádosti bylo žalobci sděleno, že projektová dokumentace není v souladu s podmínkami programu [ulice] úsporám, neboť dokumentace byla vypracována na rodinný dům, ovšem předmětná nemovitost je bytovým domem. Žalobce uvedl, že nijak nepochybil, postupoval dle pokynů SFŽP.

10. Z dopisu zástupkyně žalobce ze dne 5. 5. 2011 soud zjistil, že zástupkyně žalobce adresovala dopis Ing. [jméno] [příjmení], kterým reaguje na jeho dopis ze 14. 1. 2011, ve kterém se vyjadřoval k dotazům ohledně projektové dokumentace na zateplení rodinného domu. Zástupkyně má připomínky k tomu, že Příloha č. I/1 Směrnice MŽP [číslo] kde je vymezena definice rodinného domu, nabyla účinnosti dne 10. 6. 2010, takže dle ní nelze posuzovat žádost podanou v březnu 2010. Dále se odkazuje na e-mail pracovníka [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. Zástupkyně žalobce měla za to, že žalobce nikterak nepochybil, pročež požádala o pokračování v administraci podané žádosti, neboť s přepracováním žádosti na zateplení bytového domu by měl žalobce náklady, které by musel hradit, takže by se pak domáhal jejich náhrady.

11. Z dopisu vedoucího odboru administrace projektů [ulice] úsporám ze dne 20. 5. 2011 adresovaného zástupkyni žalobce soud zjistil, [anonymizována dvě slova] sdělil, že není relevantní nabytí účinnosti dané směrnice, když v předchozí směrnici byla definice rodinného domu beze změny. V dopise bylo dále uvedeno, že k danému dni je přijímání žádostí stále pozastaveno a že v případě přepracování dokumentace nevzniká nárok na náhradu škody.

12. Z e-mailu ombudsmanky programu [ulice] úsporám Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 6. 6. 2011 adresovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ombudsmanka programu [ulice] úsporám prověřila postup [anonymizováno] a dospěla k zjištění, že odpověď pracovníka [anonymizováno] pana [příjmení] nebyla správná. V e-mailu uvedla, že kritéria [anonymizováno] pro odlišení bytového domu a rodinného domu jsou stanovena v příloze I/1 Směrnice č. 9/2009 a pracovníci SFŽP později žalobce na příslušné ustanovení opakovaně upozornili, přičemž měla za to, že jedna chybná informace v procesu přípravy žádosti není dostatečným argumentem pro postup, který žalobce zvolil. Ombudsmanka dále uvedla, že jí z dodaných podkladů není zřejmé, proč žalobce dosud nereagoval na pokyn SFŽP a žádost neupravil tak, aby vyhověla směrnici a jejím přílohám a doporučila podat žádost, která bude v souladu se směrnicí a jejími přílohami i s ohledem na budoucí kontroly, kdy je velká pravděpodobnost, že by žalobce musel vracet dotace na rodinný dům, když by kontroloři zjistili, že získal dotaci na rodinný dům, přičemž jde o dům bytový.

13. Z e-mailu ombudsmanky programu [ulice] úsporám Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 7. 2011 soud zjistil, že ombudsmanka zaslala e-mail pracovníkovi [příjmení] [jméno] [příjmení], s tím, že jej žádala, aby se ještě jednou podíval na případ žalobce stran toho, zda jde o bytový či rodinný dům. Ombudsmanka připojila e-mail zástupkyně žalobce, kde zástupkyně žalobce žádala o informaci, zda má podklady přepracovat na bytový dům a připojila kolaudační rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že nemovitost je kolaudována jako rodinný dům.

14. Z vyjádření ombudsmanky projektu [ulice] úsporám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 8. 2011 k e-mailu ze dne 8. 7. 2011, adresovaného zástupkyni žalobce, soud zjistil, že ombudsmanka k podnětu žalobce prověřila postup [anonymizováno] při administraci projektu, kdy sdělila žalobci informace obsahově stejné jako v e-mailu ze dne 6. 6. 2011 (viz výše). Dále žalobci sdělila, že ve vztahu k programu [ulice] úsporám je rozhodující ustanovení směrnice a žádost o poskytnutí podpory musí být podána na bytový dům, pakliže splňuje kritéria definice směrnice, a to i kdyby byl dům zkolaudován jako rodinný dům. Ombudsmanka dále citovala relevantní znění směrnice týkající se definice rodinného a bytového domu. Žalobci sdělila, že je třeba přepracovat žádost včetně všech jejích příloh, aby splňovala podmínky programu [ulice] úsporám, posléze pak může být administrace žádosti dokončena.

15. Z vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení], ombudsmanky programu [ulice] úsporám ze dne 12. 12. 2011 adresovaného zástupkyni žalobce soud zjistil, že ombudsmanka vyzvala žalobce, aby jí zaslal kompletní podklady pro podání žádosti a upozornila na to, že žádost musí být kompletní a perfektní, neboť odstranění nedostatků je možné pouze jednou. V případě, že žadatel neodstraní nedostatky a nedoplní požadované náležitosti ve stanovené lhůtě, bude administrace ukončena a žádost zamítnuta. Administrovány budou dále pouze úplné žádosti, tj. žádosti bez nedostatků, resp. doplněné na základě výzvy, s tím, že podpora bude přiznávána podle termínu doručení úplné žádosti až do výše disponibilních finančních prostředků.

16. Z dopisu žalobce ze dne 23. 12. 2011 soud zjistil, že žalobce adresoval [anonymizováno] dopis k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v němž jí sdělil, že dne 21. 12. 2011 proběhlo jednání s [anonymizováno] [příjmení] na [anonymizováno], který zkontroloval projektovou dokumentaci, která je součástí žádosti o poskytnutí dotace z projektu [ulice] úsporám dle směrnice č. 9/2009.

17. Z výzvy k odstranění nedostatků a k doplnění dokumentů prokazujících ukončení realizace podporovaných opatření ze dne 14. 12. 2012 soud zjistil, že pracovník [příjmení] [jméno] [příjmení] vyzval žalobce k předložení kompletních dokumentů prokazujících ukončení realizace podporovaných opatření bez jakýchkoliv nedostatků ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Žalobcova žádost byla schválena hromadným rozhodnutím ministra životního prostředí o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám [číslo] 2012 ze dne 29. 3. 2012. Finanční prostředky byly žalobci rezervovány do 1. 10. 2012. Žalobce měl do 1. 10. 2012 zrealizovat opatření v souladu s údaji uvedenými v žádosti a jejích přílohách a zároveň doložit ukončení realizace tohoto opatření dle pokynu pro doložení ukončení realizace.

18. Z dopisu žalobce ze dne 6. 2. 2013 adresovaného [jméno] [příjmení] včetně podacího lístku z 23. 2. 2013 a s razítkem –„ DOŠLO [anonymizováno] ČR 25. 2. 2013“ soud zjistil, že žalobce se obrátil dopisem na [anonymizováno], kde se pod body 1 až 7 vyjadřuje k jednotlivým nedostatkům žádosti vytýkaných [anonymizováno]. Pod bodem 6 bylo uvedeno, že chybí doklad o dokončení realizace, s tím, že chybí předávací protokol, kde bude jasně definováno, co se předává. K tomu žalobce uvedl, že přiložil opravený předávací protokol. K dopisu byly přiloženy přílohy čítajících 15 listů.

19. Z vyrozumění o zamítnutí žádosti ze dne 28. 5. 2013 soud zjistil, že o žádosti žalobce bylo ministrem životního prostředí rozhodnuto tak, že se jeho žádost o poskytnutí podpory zamítá. Z odůvodnění vyplývá, že žádost žalobce ze dne 29. 12. 2011 trpěla nedostatky, pro které nebylo možno žádost předložit k další administraci. Dne 29. 10. 2012 a dále dne 13. 11. 2012, 23. 11. 2012 a dne 14. 12. 2012 byla žadateli vygenerována výzva k odstranění nedostatků a doplnění žádosti tak, aby byly splněny podmínky pro poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám, které jsou upraveny směrnicí [anonymizováno] [číslo] s výčtem nedostatků, které je žadatel povinen ve stanovené lhůtě odstranit. Žadatel na základě této výzvy svou žádost nedoplnil a nesplnil tak podmínky pro poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám.

20. Z podání zástupkyně žalobce adresovaného [anonymizováno] ze dne 13. 6. 2013 a z podání zástupkyně žalobce adresovaného [anonymizováno] ze dne 18. 6. 2013 soud zjistil, že zástupkyně žalobce podala proti zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám námitky. Žalobce namítal postup při doručování písemností jeho osobě, který považoval s ohledem na to, že má zřízenu datovou schránku za nesprávný. Dále žalobce uvedl všechny vytýkané nedostatky, s tím, že tyto nedostatky napravil, svoji žádost tak žalobce řádně doplnil a splnil podmínky pro poskytnutí dotace z programu [ulice] úsporám.

21. Z vyrozumění o rozhodnutí o námitkách proti zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám ze dne 21. 8. 2013 soud zjistil, že o námitkách žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám bylo rozhodnuto vydáním rozhodnutí ministra životního prostředí [číslo] ze dne 20. 8. 2013. Námitkám žalobce nebylo vyhověno, neboť rozhodnutí o zamítnutí žádosti bylo vydáno v souladu s podmínkami programu [ulice] úsporám a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

22. Z dopisu ze dne 29. 7. 2014 ombudsmanky programu [ulice] úsporám Mgr. [jméno] [příjmení] adresovaného zástupkyni žalobce soud zjistil, že ombudsmanka programu zaslala zástupkyni žalobce informaci o výsledku přezkumu důvodů, které vedly k zamítnutí žádosti žalobce o podporu z programu [ulice] úsporám. Po prověření důvodů, které vedly k zamítnutí žádosti, dospěl SFŽP k závěru, že důvody ve vyrozumění o zamítnutí žádosti ze dne 28. 5. 2013 nejsou správné a žalobci bude proto zasláno nové odůvodnění zamítnutí žádosti, cca do dvou měsíců, s tím, že proti němu bude moci podat námitku.

23. Z vyrozumění o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám ze dne 22. 8. 2014 soud zjistil, že o žádosti žalobce bylo ministrem životního prostředí rozhodnuto tak, že žádost o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám byla zamítnuta. Z odůvodnění vyplývá, že žádost trpěla nedostatky, pro které ji nebylo možno předložit k další administraci. Žadatel na základě výzvy svou žádost řádně nedoplnil a nesplnil tak podmínky pro poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám, proto byla ministrem životního prostředí zamítnuta.

24. Z informace k žádosti [celé jméno žalobce] ze dne 24. 6. 2016 soud zjistil, že SFŽP zaslal Městskému soudu v Praze informace stran doručení písemností žalobci, ze kterých vyplývá, že vyrozumění o zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám bylo žalobci odesláno dne 31. 5. 2013 a dle dodejky doručeno dne 13. 6. 2013. Vyrozumění o námitkách proti zamítnutí žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám bylo odesláno dne 23. 8. 2013, ale není možné sdělit, kdy bylo doručeno. Samotné rozhodnutí ministra životního prostředí nebylo k uvedeným písemnostem přikládáno.

25. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 8 A 206/2013-56 ze dne 28. 6. 2016 soud zjistil, že ve věci žalobce a [stát. instituce], bylo rozhodnuto o podané správní žalobě ze dne 23. 12. 2013, tak že rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 8. 2013, [číslo jednací], o zamítnutí námitek, v části vztahující se k žádosti o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám [číslo] se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Z odůvodnění vyplývá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem se ministr životního prostředí vypořádal s námitkami žalobce, zcela absentovalo odůvodnění, proč ministr rozhodl tak, jak rozhodl. Dané rozhodnutí tak nebylo přezkoumatelné, přičemž v něm absentovalo i poučení o opravných prostředcích.

26. Z rozhodnutí ministra životního prostředí o zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí [číslo jednací] ze dne 20. 1. 2017 soud zjistil, že na základě námitek žalobce ministr životního prostředí zrušil svoje předchozí rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 25. 4. 2013 v části vztahující se k žádosti žalobce ze dne 29. 12. 2011 a věc byla vrácena ministru životního prostředí jako orgánu I. stupně k projednání a rozhodnutí.

27. Z rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zamítnutí podpory [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2018 soud zjistil, že uvedeného dne bylo ministrem životního prostředí rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že jeho žádosti [číslo] ze dne 29. 12. 2011 nebylo vyhověno a bylo zamítnuto poskytnutí finančních prostředků formou dotace z Programu [ulice] úsporám. Z odůvodnění vyplývá, že základní podmínkou programu a směrnice je, že žadatel, aby splnil podmínky pro poskytnutí dotace, doloží SFŽP realizaci podporovaného opatření. Z místního šetření vyplynulo, že žalobce nesplnil požadavek uvedený v příloze č. I/4 Směrnice, kde je uvedeno, že podpora je definitivně přiznána po ukončení realizace opatření, když přiložená fotodokumentace dokumentuje nedokončení objektu v souladu s předloženou projektovou dokumentací.

28. Z rozhodnutí Ministra životního prostředí č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 22. 8. 2019 soud zjistil, že byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno napadení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. 10. 2018, [číslo jednací]. Z odůvodnění vyplývá, že i po té, co žalobce doplnil žádost, následovaly ze strany SFŽP k žalobci další konzultace a písemné výzvy (např. výzva k odstranění nedostatků ze dne 15. 2. 2017, [číslo jednací]), kdy mohlo dojít ze strany odvolatele k nápravě žádosti, resp. skutečného stavu objektu, přičemž jak vyplynulo ze závěrů místního šetření ze dne 20. 2. 2018, nebylo ke dni vydání rozhodnutí dosaženo realizace opatření v souladu s projektovou dokumentací.

29. Ze žádosti o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu ze dne 9. 10. 2019 a z potvrzení Ministerstva spravedlnosti o příjmu žádosti ze dne 15. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce u Ministerstva spravedlnosti uplatnil nárok na zaplacení částky 61 875 Kč. Žádost žalobce byla Ministerstvu spravedlnosti doručena dne 11. 10. 2019 a zaevidována pod č. j. [spisová značka].

30. Ze žádosti o náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu ze dne 7. 11. 2019 a z vyjádření Ministerstva životního prostředí ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce u Ministerstva životního prostředí uplatnil nárok na zaplacení částky 61 875 Kč Ministerstvo životního prostředí zaslalo žalobci vyjádření k jeho žádosti dne 7. 5. 2020, ze kterého plyne, že nárok žalobce považuje za nedůvodný.

31. Z odpovědi Státního fondu životního prostředí ze dne 20. 10. 2021 k výzvě soudu soud zjistil, že v programu [ulice] úsporám bylo administrováno celkem cca 90 000 žádostí. Standardní vyřízení žádosti trvalo průměrně cca 2 roky, a to včetně provedení příslušného opatření (např. zateplení obvodového pláště budovy žadatelem a výměna oken a dveří). Žalobce jako žadatel neprovedl příslušné opatření ani do října 2018, kdy bylo definitivně zamítnuto poskytnutí dotace. Schválení žádosti [číslo] ze dne 29. 12. 2011 bylo potvrzeno rozhodnutím ministra životního prostředí [číslo jednací] ze dne 29. 3. 2012 a žadateli byly tímto rozhodnutím ministra rezervovány finanční prostředky, o které žádal, tedy v max. výši 684 000 Kč, za předpokladu splnění podmínek stanovených v Programu a Směrnici. Žalobce měl do 1. 10. 2012 [anonymizováno] doložit, že splnil podmínky pro poskytnutí dotace, tedy že realizoval podporované opatření. Doložení realizace podporovaného opatření bylo žadatelem podáno dne 1. 10. 2012. Vzhledem k tomu, že byly zjištěny nedostatky v doložení realizace podporovaného opatření, nemohla být žádost žalobce ze dne 29. 12. 2011 postoupena k vyplacení. Následně byla žalobci zaslána výzva k doplnění, která byla vzhledem k tomu, že se nepodařilo doručit napoprvé v říjnu 2012 žalobci doručena až 27. 12. 2012. Žalobce zareagoval na výzvu k doplnění realizace podporovaného opatření dne 25. 2. 2013. Následně byla žádost zamítnuta rozhodnutím ministra životního prostředí dne 25. 4. 2013. Proti tomuto rozhodnutí byla podána námitka dne 13. 6. 2013, doplněná dne 19. 6. 2013. Námitce nebylo vyhověno a rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 20. 8. 2013 bylo potvrzeno zamítnutí žádosti ze dne 29. 12. 2011. Proti rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 25. 4. 2013 a ze dne 20. 8. 2013 podal žadatel správní žalobu, na základě které Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 2016 rozhodl o zrušení rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 8. 2013 a věc vrátil ministru životního prostředí k dalšímu řízení. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25. 4. 2013 nebylo rozsudkem Městského soudu v Praze dotčeno. V rámci dalšího řízení o žádosti SFŽP znovu posuzoval i rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25. 4. 2013, které vzhledem k absenci odůvodnění zamítnutí žádosti žalobce bylo zrušeno, a to rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 20. 1. 2017, doručeným žalobci dne 1. 2. 2017. Před vydáním tohoto rozhodnutí bylo na jednání Komise [ulice] úsporám dne 24. 8. 2016 rozhodnuto, že žadateli bude zaslána nová výzva k odstranění nedostatků doložení realizace podporovaných opatření, a tato výzva byla žalobci dne 15. 2. 2017 (tedy po rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 20. 1. 2017) odeslána s lhůtou 60 dnů pro doložení realizace podporovaných opatření. Žalobce odstranil část nedostatků svým podáním ze dne 8. 8. 2017, nicméně neodstranil nedostatky spočívající v doložení stavebního povolení pro rozšíření stávajícího rodinného domu ze 3 bytových jednotek na 4, či 6 bytových jednotek (dle reálného stavu) a doložení oznámení o užívání stavby nebo kolaudačního rozhodnutí nebo kolaudačního souhlasu pro rozšíření stávajícího rodinného domu za 3 bytových jednotek na 4, či 6 bytových jednotek (dle reálného stavu). Za účelem prověření podání žalobce se SFŽP obrátil na stavební úřad Městské části [obec a číslo], kdy stavební úřad zaslal stanovisko ze dne 17. 7. 2017, ve kterém uvedl, že objekt navýšením počtu jednotek nesplní požadavky stanovené pražskými stavebními předpisy, přičemž na objektu neeviduje žádné stavební řízení. Na jednání Komise dne 23. 8. 2017 byly žadatelem předložené dokumenty posouzeny a bylo doporučeno, aby na objektu proběhlo místní šetření ve spolupráci se stavebním úřadem, aby byl zjištěn aktuální stav provádění podporovaného opatření a bylo zjištěno, zda je v souladu či v rozporu s podmínkami programu dle směrnice. Místní šetření proběhlo dne 20. 2. 2018. Během místního šetření bylo zjištěno, že je zjevné nerealizování zateplení obvodových konstrukcí schodiště a prostorů mezi výplněmi otvorů, nerealizování celého souvrství zateplení obvodových stěn, kde chybí provětraná konstrukce zateplení, krytá palubkami. Realizace zateplení střechy objektu a zobtynění podkroví nebylo možné ověřit vůbec, jelikož na místním šetření stavebního úřadu nebyl ze strany žalobce umožněn vstup do prostoru podkroví a suterénu objektu. Objekt dále nejevil známky trvalého užívání, prostory objektu svým vybavením neodpovídaly účelu využití místností, který je uveden v projektové dokumentaci a vytápění objektu bylo řešeno pouze provizorně, a to přímotopem a vzduchotechnickou jednotkou umístěnou na lešení objektu, které bylo okolo celého objektu. Bylo tak potvrzeno realizování stavebních úprav, které nebyly stavebnímu úřadu oznámeny, a to i přesto, že [anonymizováno] k tomu opakovaně žalobce vyzýval. Ze zjištěného stavu věci bylo možné dojít k závěru, že nebyly ze strany žalobce splněny podmínky programu dle přílohy č. I/4 a č. I/2 směrnice. Na jednání [anonymizováno] dne 28. 2. 2018 bylo rozhodnuto, že vzhledem k nerealizování jednotlivých úprav v rámci podporovaného opatření v porovnání s předloženou projektovou dokumentací je žádost v rozporu s podmínkami programu dle směrnice a žádost byla navržena na zamítnutí. [jméno] [příjmení] byla žádost žalobce na jejím 134. zasedání dne 27. 4. 2018 doporučena k zamítnutí. Žadatel byl dne 31. 5. 2018 vyzván k vyjádření se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce a jeho zástupkyně se dne 14. 6. 2018 a dne 28. 6. 2018 dostavili na Ministerstvo životního prostředí k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Žalobce se dne 4. 7. 2018 vyjádřil k podkladům, kdy uvedl, že má za to, že není nic, co by mělo bránit vyplacení dotace, jelikož požadavky na doplnění spisu byly splněny a stavební úřad potvrdil, že se jedná o rodinný dům se třemi bytovými jednotkami. Rovněž se vyjádřil k původní projektové dokumentaci ze dne 7. 4. 2010, která byla předložena k [anonymizováno] pro eventuální podání žádosti ve výzvě pro rodinné domy, kdy žalobce považoval tehdejší posouzení [anonymizováno] jako bytového domu za chybné. [anonymizováno] však má za to, že objekt nikdy nesplňoval definici rodinného domu dle Přílohy č. I/1 Směrnice, žalobce tak žádost na rodinný dům nikdy nepodal, zaevidování v bance neproběhlo, tudíž žádost jako taková s projektovou dokumentací na rodinný dům nebyla nikdy podána a ani tedy nebyla nikdy žádným úkonem ukončena. Žalobce si nechal přepracovat dokumentaci a objekt byl vždy SFŽP evidován jako bytový dům, neboť žalobce jako žadatel podal pouze žádost [číslo] ze dne 29. 12. 2011, která je jediná předmětem správního řízení. Dne 31. 10. 2018 rozhodl ministr životního prostředí tak, že dotace žalobce nebude poskytnuta. Žalobce podal proti rozhodnutí ministra životního prostředí rozklad, o kterém rozhodl po posouzení případu rozkladovou komisí ministr životního prostředí dne 22. 8. 2019, takže rozkladu nebylo vyhověno a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. [anonymizováno] má za to, že z jeho strany je prokazatelná snaha žalobci vyhovět a dotaci mu poskytnout, a to ještě v roce 2018. Žalobce však nesplnil základní požadavek, a to realizovat podporované opatření. K tomuto splnění měl žalobce prostor prakticky až do roku 2018, ačkoliv původní termín byl stanoven do 1. 10. 2012. Dle [anonymizováno] k průtahům nedocházelo, pakliže byly činěny průtahy, tak je konal sám žalobce. Žalobce podporované opatření nikdy nedokončil, ačkoliv mu byl dán nadstandardní prostor.

32. Z odpovědi ve věci řízení sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že [anonymizováno] eviduje pod jednacím číslem SFZP [číslo] 2011 odpověď ombudsmanky [jméno] [příjmení] ze dne 17. 8. 2011 a předchozí a související komunikaci.

33. Soud neprovedl dokazování účastnickým výslechem žalobce k tvrzené újmě žalobce, neboť s ohledem na absenci příčinné souvislosti, by dokazování stran vzniku újmy bylo nadbytečným úkonem. Soud má za to, že provedením tohoto důkazů by nebyla zjištěna žádná další relevantní skutková zjištění, která by měla vliv na právní posouzení věci a jeho provádění by tak mělo negativní vliv na délku řízení a bylo by zjevně v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

34. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce podal dne 7. 4. 2010 žádost o poskytnutí dotace z programu [ulice] úsporám. Tato žádost nebyla z důvodu, že byla podána pro rodinný dům místo pro bytový dům přijata k administraci. Žalobce žádost doplnil a podal dne 29. 12. 2011 žádost o poskytnutí dotace na bytový dům, která dostala č. j. 14680527. Žalobcova žádost byla schválena hromadným rozhodnutím ministra životního prostředí o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám [číslo] 2012 ze dne 29. 3. 2012. Finanční prostředky byly žalobci rezervovány do 1. 10. 2012. Žalobce měl do 1. 10. 2012 zrealizovat opatření v souladu s údaji uvedenými v žádosti a jejích přílohách a zároveň doložit ukončení realizace tohoto opatření dle pokynu pro doložení ukončení realizace. Žalobce na základě výzvy svoji žádost nedoplnil a nesplnil tak podmínky pro poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám, a proto ministr životního prostředí žádost zamítl, o čemž byl žalobce vyrozuměn vyrozuměním o zamítnutí žádosti ze dne 28. 5. 2013. Žalobce proti rozhodnutí ministra životního prostředí podal námitky. O námitkách bylo rozhodnuto rozhodnutím ministra životního prostředí dne 20. 8. 2013, tak, že námitkám nebylo vyhověno. Ombudmanka programu [ulice] úsporám po přezkumu rozhodnutí zaslala dne 28. 5. 2013 žalobci informaci, že odůvodnění zamítnutí žádosti nebylo správné. Ministr životního prostředí následně znovu rozhodl o zamítnutí žádosti, o kterém byl žalobce vyrozuměn dne 22. 8. 2014. Žalobce se správní žalobou podanou dne 23. 12. 2013 domáhal vydání zrušení tohoto rozhodnutí u Městského soudu v Praze Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2016 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne 31. 10. 2018 bylo ministrem životního prostředí rozhodnuto o žádosti žalobce tak, že jeho žádosti nebylo vyhověno a bylo zamítnuto poskytnutí finančních prostředků formou dotace z programu [ulice] úsporám, neboť z místního šetření vyplynulo, že žalobce nesplnil požadavek uvedený v příloze č. I/4 [anonymizováno], kde je uvedeno, že podpora je definitivně přiznána po ukončení realizace opatření, když přiložená fotodokumentace dokumentuje nedokončení objektu v souladu s předloženou projektovou dokumentací. Místní šetření proběhlo dne 20. 2. 2018. Během místního šetření bylo zjištěno, že je zjevné nerealizování zateplení obvodových konstrukcí schodiště a prostorů mezi výplněmi otvorů, nerealizování celého souvrství zateplení obvodových stěn, kde chybí provětraná konstrukce zateplení, krytá palubkami. Realizace zateplení střechy objektu a zobtynění podkroví nebylo možné ověřit vůbec, jelikož na místním šetření stavebního úřadu nebyl ze strany žalobce umožněn vstup do prostoru podkroví a suterénu objektu. Objekt dále nejevil známky trvalého užívání, prostory objektu svým vybavením neodpovídaly účelu využití místností, který je uveden v projektové dokumentaci a vytápění objektu bylo řešeno pouze provizorně, a to přímotopem a vzduchotechnickou jednotkou umístěnou na lešení objektu, které bylo okolo celého objektu. Bylo tak potvrzeno realizování stavebních úprav, které nebyly stavebnímu úřadu oznámeny, a to i přesto, že [anonymizováno] k tomu opakovaně žalobce vyzýval. Ze zjištěného stavu věci bylo možné dojít k závěru, že nebyly ze strany žalobce splněny podmínky programu dle přílohy č. I/4 a č. I/2 směrnice. Dne 22. 8. 2019 byl rozhodnutím ministra životního prostředí zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno napadené rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 31. 10. 2018. Žalobce svůj nárok o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění ve výši 61 875 Kč uplatnil dne 15. 10. 2019 u Ministerstva spravedlnosti a následně dne 7. 11. 2019 u Ministerstva životního prostředí Ministerstvo životního prostředí považuje nárok žalobce za nedůvodný.

35. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk je tímto úřadem, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení, Ministerstvo spravedlnosti.

36. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci dle OdpŠk. Nejprve se zabýval soud otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců jeho nárok nebyl plně uspokojen. V daném případě nebyl ke dni podání žaloby nárok žalobce, uplatněný u žalovaného ve výši 61 875 Kč uspokojen. V této části tedy podmínky řízení byly splněny. Co se týče podmínek legitimace, tak aktivní legitimace žalobce je dána, když byl účastníkem řízení, ve kterém došlo k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu. Pasivní legitimace žalované je také dána, když je v řízení namítána újma způsobená při výkonu státní moci.

37. Dle OdpŠk se objektivní odpovědnosti stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup; 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

38. Soud se zabýval otázkou vniku nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s žalobcem namítaným nesprávným úředním postupem. V tomto směru bylo zásadní posouzení, zda lze v posuzované věci aplikovat čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, (EÚLP), tedy, zda by byla dána presumpce vniku nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, neboť v takovém případě by žalobci postačilo prokázat nepřiměřenou délku řízení a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s ní by nemusel prokazovat. Evropský soud pro lidská práva ve vztahu k řízením uvedeným v čl. 6 odst. 1 EÚLP vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu zásadně nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Dle Nejvyššího soudu ČR ze znění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, („ LPS“), nelze dovodit právo na přiměřenou délku správních řízení (viz např. rozsudek NS ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]„ jestliže správní orgán porušil ve správním řízení povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, jde sice o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., avšak vyvratitelná domněnka vzniku újmy se neuplatní.“). Rovněž z textu čl. 6 odst. 1 EÚLP plyne, že tento článek se vztahuje na řízení soudní, a to ještě výslovně jen na rozhodování o občanských právech nebo závazcích účastníka nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu, nikoliv tedy i na řízení správní. Výjimku pak tvoří řízení, kde je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro to, aby věc mohla být uplatněna u soudu.

39. Z judikatury ESLP dovodila právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 EÚLP rozhodující (srov. [příjmení] a kol. Komentář k Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv. C.H. Beck, [obec], 2012, s. 584): 1) je zde spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?; 2) má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?; 3) je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy? V případě, že dojde k negativnímu zodpovězení na jakoukoliv ze shora uvedené otázky, čl. 6 odst. 1 EÚLP se neaplikuje (viz také rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

40. Jak je uvedeno výše spadá pod čl. 6 EÚLP ta správní řízení, jejichž absolvování jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby věc mohla být uplatněna u soudu, přičemž řízení o žádosti o poskytnutí dotace z programu [ulice] úsporám takovým správním řízením není, neboť není v pravomoci žádného soudu o poskytnutí dotace ani v návaznosti na předchozí rozhodnutí správního orgánu rozhodnout, tedy rozhodnout ve výroku rozsudku o jejím přiznání či nepřiznání. Během správního řízení se žalobce proti postupu správního orgánu bránil i správní žalobou, nicméně ani správní soud nemůže rozhodovat o jejím přiznání, ale může toliko jen zrušit napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení, což se ostatně v posuzovaném případě stalo (blíže viz § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Nejedná se tak o řízení, které by předcházelo řízení soudnímu, tak jak je judikatura ESLP stran aplikace čl. 6 EÚLP předpokládá (blíže viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1174/2016).

41. Soud v daném případě zkoumal, zda předmětem správního řízení bylo právo nebo závazek civilní povahy, a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť žalobce žádal o nenárokovou dotaci, o jejímž přiznání rozhodoval správní orgán, a která by, pokud by byla žalobci přiznána, byla vyplacena z veřejného rozpočtu. S ohledem na to, že jedno z kritérií (konkrétně kritérium [číslo]), jehož splnění je předpokladem pro aplikaci čl. 6 EÚLP nebylo naplněno, přičemž k závěru, že dané řízení nespadá pod čl. 6 EÚLP postačí nesplnění byť i jednoho kritéria, již další kritéria nebylo třeba přezkoumávat. Pro srovnání soud uvádí rozhodnutí NS 30 Cdo 4084/2016, řešícího aplikaci čl. 6 EÚLP na daňové otázky, které dle ustálené judikatury jsou veřejnoprávním vztahem, a to navzdory finančním dopadům do majetkové sféry daňových poplatníků. Analogicky lze dovodit, že i řízení o přiznání dotace spadá mezi výsady veřejné moci, neboť jen správní orgán může o jejím přiznání rozhodnout, jedná se tak o veřejnoprávní vztah, ačkoliv má nepochybně finanční dopady do majetkové sféry žadatelů o dotaci.

42. Soud tak na základě uvedeného dospěl k závěru, že na předmětné správní řízení čl. 6 odst. 1 EÚLP nedopadá, a tudíž na posouzení přiměřenosti délky a případnou satisfakci nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a neuplatní se ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy, tedy jinými slovy existence újmy se nepresumuje a je třeba dokazovat příčinnou souvislost vzniku újmy k jednotlivému průtahu nebo k jejich sérii. V případě správních řízení, která nespadají pod čl. 6 EÚLP je tak možné odškodnit pouze jednotlivé průtahy v řízení (tedy pokud správní orgán porušil svou povinnost učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě), nikoliv nepřiměřenou délku celého řízení. Jelikož na tento nesprávný úřední postup nedopadají závěry uvedeného stanoviska, neuplatní se, jak již bylo výše řečeno, ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy. V tomto případě je tak žalobce povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy (porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě) a vznikem nemajetkové újmy.

43. Žalobce tak byl povinen tvrdit a prokázat vznik nemajetkové újmy, která by byla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované, resp. s konkrétními průtahy správního orgánu. O této skutečnosti byl žalobce výslovně poučen soudem dle §118 odst. 1 a 3 o.s.ř.

44. Během řízení žalobce tvrdil svoji újmu spočívající ve způsobeném duševním traumatu, neboť se řízení týkalo jeho obydlí a on tak byl nucen žít v neustálé nejistotě a obavách, jak bude v budoucnu situace probíhat. V důsledku tohoto psychického vypětí nemohl spát, ztratil chuť k jídlu, průtahy negativně působily i na jeho společenský a rodinný život, když žalobce byl pohlcen probíhajícím správním řízením a nezbýval mu pak čas na rodinu a přátele. Žalobce rovněž trpěl změnami nálad, podrážděností, netrpělivostí, zlostí a nedůtklivostí. Žalobce tvrdil a konkretizoval i jednotlivé průtahy, kterých dle jeho tvrzení mělo být celkem pět. Co se týče příčinné souvislosti, žalobce tvrdil, že mu tvrzená újma vznikla v důsledku jím tvrzených pěti průtahů.

45. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda (újma) na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Otázka vzniku újmy se pak posuzuje z hlediska toho, zda by kterákoli jiná osoba pociťovala nemajetkovou újmu v dané situaci.

46. V dané věci nebyla dostatečně objasněna příčinná souvislost mezi tvrzenými průtahy či porušení povinnosti učinit úkon a vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě a vznikem nemajetkové újmy, neboť není zřejmé, proč by v případě, že o poskytnutí dotace nebylo rozhodnuto, měl mít žalobce psychické obtíže, které by neměl za situace, kdy by rozhodnutí bylo vydáno se stejným výsledkem dříve. Soud má za prokázané, že správní orgán dotaci žalobci nepřiznal proto, že žalobce nesplnil podmínky pro její poskytnutí, když toto je prokázáno zejména ze zjištění, ke kterým došel správní orgán při místním šetření konaným dne 22. 2. 2018. Správní orgán při místním šetření zjistil, že„ žalobce nerealizoval dotací podporované opatření, když bylo zjištěno, že v objektu chybělo zateplení obvodových konstrukcí schodiště a prostorů mezi výplněmi otvorů, žalobce nerealizoval celé souvrství zateplení obvodových stěn, kde chybí provětraná konstrukce zateplení, krytá palubkami. Realizace zateplení střechy objektu a zobtynění podkroví nebylo možné ověřit vůbec, jelikož na místním šetření stavebního úřadu nebyl ze strany žalobce umožněn vstup do prostoru podkroví a suterénu objektu. Objekt dále nejevil známky trvalého užívání, prostory objektu svým vybavením neodpovídaly účelu využití místností, který je uveden v projektové dokumentaci a vytápění objektu bylo řešeno pouze provizorně, a to přímotopem a vzduchotechnickou jednotkou umístěnou na lešení objektu, které bylo okolo celého objektu“. Soud je toho názoru, že žalobce musel jednoznačně vědět, že nesplnil podmínky přidělení dotace, když nezrealizoval podporovaná opatření uvedená výše, nemohl tak mít legitimní očekávání přiznání dotace. Vzhledem k tomu, že žalobce si musel být vědom toho, že podmínky programu nesplnil, nelze říci, že by v případě průtahů ze strany správního orgánu mohla z těchto pramenit nejistota, která by byla způsobilá neblaze ovlivnit psychiku žalobce a způsobit mu duševní traumata. Naopak za situace, kdy řízení trvalo delší dobu, měl žalobce stále možnost splnit podmínky udělení dotace, delší trvání řízení tedy bylo pro žalobce nespornou výhodou, neboť čím déle řízení trvalo, tím spíš měl žalobce možnost podmínky požadované ze strany správního orgánu splnit. Žalobce sice tvrdil, že měl na výsledku řízení extrémní zájem z důvodu, že se jednalo o jeho obydlí, nicméně z výsledku místního šetření vyplývá, že předmětný objekt byl evidentně neobydlený, když nejevil známky trvalého užívání. Předmětem řízení byla nenároková dotace, o kterou žalobce zažádal, nicméně nesplnil podmínky pro její přiznání a tato skutečnost mu musela být v průběhu řízení známa, i kdyby tedy v řízení jednotlivé průtahy vznikly, byla by tím jen byla žalobci poskytnuta delší lhůta ke splnění podmínek. Průtahy by tak nebyly způsobilé být v příčinné souvislosti s žalobcem popisovanými stavy duševního traumatu, neboť za situace, kdy si musel být vědom, že podmínky přiznání dotace dosud nesplnil, by byly v jeho prospěch.

47. Co se týče jednotlivých průtahů, soud vzhledem k tomu, že mu nebyl i přes opakované žádosti SFŽP poskytnut kompletní spis, nemohl jednoznačně postavit najisto, zda konkrétní průtahy ve věci vznikly či nikoliv, nicméně s ohledem na absenci příčinné souvislosti, měl při rozhodování podstatné skutečnosti objasněné natolik, aby mohl rozhodnout, jinými slovy dle soudu nebylo nezbytně nutné postavit najisto existenci jednotlivých tvrzených průtahů, když by toto na výsledek řízení stejně nemělo vliv. Další provádění důkazů k jednotlivým průtahům by tedy bylo neúčelné a mělo by negativní vliv na délku řízení a bylo by zjevně v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, když nebyly splněny základní podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy, tedy nebyla dána příčinná souvislost jako základní skutková okolnost.

48. Pokud žalobce v doplnění uváděl, že žádost podával již 7. 4. 2010, takto byla dle [anonymizováno] předložena žadatelem projektová dokumentace k posouzení pro eventuální podání žádosti ve výzvě pro rodinné domy, objekt dle [anonymizováno] nikdy nesplňoval definici rodinného domu dle podmínek programu a Přílohy č. I/1 Směrnice a zaevidování v bance neproběhlo, tudíž žádost jako taková s projektovou dokumentací na rodinný dům nebyla nikdy podána a ani tedy nebyla nikdy žádným úkonem ukončena. Ačkoli žalobce následně po poučení soudu označoval počátek průtahů již v souvislosti s tímto prvním podáním, v žalobě, která vymezila předmět řízení, označil podání žádosti, a tedy počátek běhu řízení dnem 29.12.2011. Soud s ohledem na výše uvedené shledal, že řízení, proti jehož průtahům žalobce žalobou brojil, bylo zahájeno až žádostí evidovanou pod [číslo] která byla řádně podána až dne 29.12.2011. Žádost žalobce byla následně schválena hromadným rozhodnutím ministra životního prostředí o poskytnutí podpory z programu [ulice] úsporám [číslo] 2012 ze dne 29. 3. 2012 a žadateli byly tímto rozhodnutím rezervovány finanční prostředky za předpokladu splnění stanovených podmínek. V mezidobí od podání žádosti do tohoto schválení prakticky nemohl nastat průtah, který by vyvolal nemajetkovou újmu tvrzenou žalobcem. Finanční prostředky byly žalobci rezervovány do 1. 10. 2012. Žalobce však podmínky pro jejich přiznání nesplnil a jak bylo výše uvedeno, případné průtahy do vydání konečného rozhodnutí nemohly způsobit žalobci nemajetkovou újmu, když mu naopak poskytovaly dodatečný prostor ke splnění podmínek dotace a tedy byly v jeho prospěch.

49. S ohledem na vše výše uvedené má soud za to, že nebyly plněny podmínky pro realizaci odpovědnosti státu za škodu, když žalobce neprokázal vznik jakékoliv nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem správního orgánu. Žalobci tak nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle [anonymizováno] nepřísluší a soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu jako nedůvodnou (výrok I.).

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě a účast na ÚJ dne 27. 5. 2021, účast na ÚJ dne 24. 8. 2021 a účast na jednání dne 4. 11. 2021 v rozsahu 2 hodin a 10 minut, tedy v rozsahu dvou úkonů).

51. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.

Poučení