17 C 137/2025 - 63

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl soudkyní Mgr. Kamilou Petrusovou ve věci žalobce (žalobkyně): [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený/zastoupená: advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti 1) žalovanému (žalované): [Jméno žalované A]., IČ: [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupený/zastoupená: opatrovníkem advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] 2) žalovanému (žalované): [Jméno žalované B], nar. [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupený/zastoupená: ----- o zaplacení částky 14 357,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni uhradit žalobkyni částku ve výši 14 357,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za částky 14 357,60 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení s tím, že plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 417 Kč s tím, že plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaných zaplacení částky ve výši 14 357,60 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne 6. 11. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s 1) žalovanou smlouvu o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb (dále jen „Smlouva“), na základě níž se této zavázala poskytnout obchodní adresu [adresa] jako sídlo společnosti, a dále se zavázala jí poskytnout administrativní služby v dohodnutém rozsahu. Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 6. 11. 2023 do 5. 11. 2024, kdy byl sjednán poplatek ve výši 299 Kč bez DPH měsíčně. Smluvní vztah byl ukončen ke dni 5. 11. 2024, kdy 1) žalovaná nepřistoupila k dalšímu prodloužení trvání Smlouvy. Nicméně 1) žalovaná užívá poskytnutou obchodní adresu i po skončení Smlouvy, ačkoliv byla opakovaně vyzvána, aby své sídlo přemístila. Jelikož 1) žalovaná užívá obchodní adresu bez právního důvodu, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení. To tak činí za období od 20. 11. 2024 do 31. 3. 2025 výši 1 257,60 Kč. Ke Smlouvě připojil ručitelské prohlášení 2) žalovaný. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, dle nichž náleží žalobkyni dále smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý den porušení povinnosti 1) žalované přemístit své sídlo, tudíž za celkem 131 dnů ve výši 13 100 Kč. Pohledávka za žalovanými byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2025. Žalovaní neuhradili ani poté ničeho, ač byli žalobkyní písemně vyzváni.

2. Jelikož je 1) žalovaná je právnickou osobou (společnost s ručením omezeným), která nemá toho času žádného jednatele, chybí jí tak statutární orgán. Za situace, kdy tu není jiné vhodné osoby, nezbylo soudu, než 1) žalované, která nemá jednatele, ustanovit jí usnesením ze dne 1. 7. 2025, č. j. 17 C 137 2025-45 opatrovníka z řad advokátů.

3. Podáním došlým zdejšímu soudu dne 18. 7. 2025 se opatrovník 1) žalované vyjádřil k žalobě, kdy mimo jiné uvedl, že s žalovaným nárokem nesouhlasí. Uvedl, že považuje v rozporu s dobrými mravy, popř. obcházející smysl a účel zákona, pokud právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje služby virtuálního sídla, kdy umožňuje jiným právnickým osobám zřídit si sídlo umístěné v jejích prostorách, a to aniž by tyto právnické osoby v těchto prostorách skutečně sídlily a měly k těmto jakékoliv užívací právo a byly by na této adrese dostupné. Tímto jednáním dochází ze strany žalobkyně k obcházení zákona, a to nepožívá právní ochrany. K žádnému bezdůvodnému obohacení 1) žalované nedošlo, neboť její majetek se nijak nezměnil (virtuální sídlo nemá žádnou majetkovou hodnotu). Žádné služby po skončení Smlouvy v souvislosti s poskytnutou službou 1) žalovaná nečerpala. Opatrovník 1) žalované sporuje platnost sjednané smluvní pokuty. Navíc její výše je zcela nepřiměřená předmětu Smlouvy a v případě, že smluvní pokuta byla sjednána platně, její výše by měla být soudem moderována na max. jednonásobek zajišťované povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně měla naopak podat návrh rejstříkovému soudu, aby společnost vyzval ke změně jejího sídla, příp. ke zrušení s likvidací. 4. 2) žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Žalobkyně se k vyjádření 1) žalované vyjádřila podáním došlým zdejšímu soudu dne 4. 8. 2025, kdy mimo jiné uvedla, že poskytování služeb virtuálního sídla není v rozporu s dobrými mravy, ani tímto není obcházen zákon. Jedná se totiž o službu zcela obvyklou, kdy zřízení virtuálního sídla plní svou funkci min. ve vztahu k doručování písemností, obzvlášť u společností, které nevyvíjí činnost, k níž by potřebovaly obchodní prostory. Možnost zřízení virtuálního sídla rovněž plyne ze zákona, kdy skutečné sídlo může být na jiném místě, než jaké je zapsané ve veřejném rejstříku. V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které byly součástí Smlouvy, má žalobkyně vedle smluvní pokuty rovněž nárok na vydání bezdůvodného obohacení specifikované v čl. V. odst.

4. Smlouva vč. smluvní pokuty byla sjednána platně, kdy nárok na smluvní pokutu žalobkyně má, protože porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou se dotklo ve velké míře zájmů žalobkyně. Žalobkyně navíc uvedla, že návrh rejstříkovému soudu podala, avšak dosud nebyl soudem vyřízen.

6. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalobkyni a žalované, aby se vyjádřili k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez projednání vyjádřila v rámci podání ze dne 4. 8. 2025, 1) žalovaná pak v rámci podání ze dne 18. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že se 2) žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez projednání.

7. Z žalobkyní předložených listin, a to ze Smlouvy a úplného výpisu z obchodního rejstříku na 1) žalovanou bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s 1) žalovanou Smlouvu, na základě poskytla 1) žalované obchodní adresu [adresa] jako sídlo společnosti, a dále jí poskytla poštovní administrativní služby v dohodnutém rozsahu. Za uvedené se jí 1) žalovaná zavázala platit poplatek ve výši 299 Kč bez DPH měsíčně, a to po dobu 12 měsíců (tj. celkem 3 588 Kč bez DPH). Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 6. 11. 2023 do 5. 11. 2024. Nedílnou součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Současně je v rámci Smlouvy uvedeno ručitelské prohlášení 2) žalovaného, který přebírá ručitelský závazek za dluhy existující i budoucí odběratele vyplývající z dané Smlouvy vůči dodavateli, zejm. v případě, že odběratel nesplní řádně a včas své dluhy vůči dodavateli.

8. Ze Smluvních podmínek ke Smlouvě bylo soudem zjištěno, že odběratel je povinen po ukončení Smlouvy (výpovědí či uplynutím sjednané doby) do 14 dnů změnit své sídlo/místo podnikání v obchodním a živnostenském rejstříku, na hlavičkových papírech, inzertních tiskopisech a dalších reklamách a jakýchkoliv záznamech umožňující šíření sdělení. Pokud tuto povinnost poruší, je dodavatel oprávněn po uplynutí lhůty 14 dnů požadovat po odběrateli nadále poplatek za užívání obchodní adresy ve výši sjednané touto Smlouvou jako bezdůvodné obohacení, a to z titulu užívání obchodní adresy bez právního důvodu. Současně má dodavatel právo účtovat odběrateli smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý den prodlení se splněním povinnosti. Mimo tuto může dodavatel po odběrateli požadovat i bezdůvodné obohacení. Současně tyto potvrzují, že ručitel podpisem ručitelského prohlášení, přijímá ručitelský závazek a přistupuje k těmto obchodním podmínkám, které jsou nedílnou součástí Smlouvy.

9. Z výzev k úhradě dlužné částky ze dne 31. 3. 2025, doručenky datové zprávy a podacího archu bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalované k úhradě smluvní pokuty za celkem 131 dnů i bezdůvodného obohacení ve výši 1 257,60 Kč, kdy 1) žalovaná po ukončení Smlouvy nezměnila své sídlo v obchodním rejstříku a uvedené sídlo 1) žalované je v obchodním rejstříku nadále evidováno.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2025, dodejky datové zprávy, potvrzení o podání a potvrzení o zápisu soukromé společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanými na žalobkyni, o čemž byli žalovaní informováni.

11. Soud dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s 1) žalovanou Smlouvu, na základě níž se tato zavázala poskytovat 1) žalované služby virtuálního sídla na adrese [adresa], a dále poštovní administrativní služby v dohodnutém rozsahu. Za uvedené se jí 1) žalovaná zavázala platit poplatek ve výši 299 Kč bez DPH měsíčně, a to po dobu 12 měsíců (tj. celkem 3 588 Kč bez DPH). Smlouva byla sjednána na dobu určitou od 6. 11. 2023 do 5. 11. 2024. Nedílnou součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Současně je v rámci Smlouvy uvedeno ručitelské prohlášení 2) žalovaného, který přebírá ručitelský závazek za dluhy existující i budoucí odběratele vyplývající z dané Smlouvy vůči dodavateli, zejm. v případě, že odběratel nesplní řádně a včas své dluhy vůči dodavateli. Po ukončení Smlouvy 1) žalovaná v rozporu s všeobecnými obchodními podmínkami nezměnila své sídlo, které je v obchodním rejstříku zapsáno nadále. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl vůči 1) žalované a 2) žalovanému jako ručiteli ze Smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 100 Kč a vydání bezdůvodného obohacení za dobu od 20. 11. 2024 do 31. 3. 2025 ve výši 1 257,60 Kč. Uvedené částky žalovaní nezaplatili, a to ani přes zaslané písemné výzvy k plnění. Pohledávka za žalovanými byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni, o čemž byli žalovaní informováni.

12. Dle § 2018 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

13. Dle § 1721 o. z., ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

14. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Dle § 2021 odst. 1 o. z., věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

16. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Dle § 2991 odst. 2 o. z, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.

20. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

22. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a této v plném rozsahu vyhověl. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně s 1) žalovanou uzavřela Smlouvu, jejímž předmětem bylo mj. poskytování služeb virtuálního sídla na adrese [adresa], a dále poštovní administrativní služby v dohodnutém rozsahu. 1) žalovaná namítá, že poskytováním služeb virtuálního sídla došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k obcházení zákona, kdy takové jednání je nutné rovněž považovat za rozporné s dobrými mravy, neboť tato ve Smlouvě umožňuje 1) žalované zřídit si sídlo umístěné v jejích prostorách, a to aniž by 1) žalovaná v těchto prostorách skutečně sídlila a měla k těmto jakékoliv užívací právo a byla by na této adrese dostupná. Soud však považuje argumentaci 1) žalované za mylnou, neboť do veřejného rejstříku je možné platně zapsat i formální (virtuální) sídlo právnické osoby (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 Cmo 383/2016). Český právní řád neobsahuje legální definici skutečného sídla právnické osoby, resp. obchodní korporace. Naopak, z § 429 odst. 2 o. z. pro podnikatele vyplývá, že jako své sídlo může podnikatel uvádět jiné místo, než je jeho skutečné sídlo, nicméně v takovém případě se každý může dovolat jeho skutečného sídla. Zákon tak výslovně počítá s tím, že jako sídlo bude v obchodním rejstříku zapsána jiná adresa, než je adresa „skutečného sídla“. Pro ten případ akcentuje princip materiální publicity, důvěry v zápis v obchodním rejstříku – proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Je tak žádoucí, aby v obchodním rejstříku bylo zapsáno skutečné sídlo právnické osoby – podnikatele, zapsáno tam však být nutně nemusí. Zapsané sídlo tak může být jak sídlem jen formálním, tak sídlem skutečným (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2017, sp. zn. 7 Cmo 383/2016). Uzavřenou Smlouvu je tak nutné považovat za platnou, a to včetně ručitelského prohlášení 2) žalovaného na této Smlouvě, kdy tento přebírá ručitelský závazek za dluhy existující i budoucí odběratele vyplývající z dané Smlouvy vůči právní předchůdkyni žalobkyně, zejm. v případě, že odběratel nesplní řádně a včas své dluhy vůči právní předchůdkyni žalobkyně.

23. S ohledem na porušení povinnosti sjednané v čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy, je žalobkyně oprávněna po žalovaných požadovat (na základě postoupení pohledávky za žalovanými z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni) nadále poplatek za užívání obchodní adresy ve výši sjednanou Smlouvou, přičemž nedošlo-li ze strany žalovaných k jeho zaplacení došlo na jejich straně k bezdůvodnému obohacení, když bez právního důvodu užívají obchodní adresu právní předchůdkyně žalobkyně. Jelikož tito neuhradili poplatek za dobu tohoto neoprávněného užívání od 20. 11. 2024 do 31. 3. 2025, jsou povinni tento žalobkyni zaplatit, a to ve výši 1 257,60 Kč v souladu s § 2991 o. z.

24. Co se týče nároku na smluvní pokutu, soud dospěl k závěru, podle něhož 1) žalovaná uzavřela Smlouvu, v níž byla platně smluvní pokuta sjednána v souladu s § 2048 odst. 1 o. z. Nezměnila-li 1) žalovaná své sídlo v obchodním rejstříku ve lhůtě 14 dní po ukončení Smlouvy, porušila povinnost sjednanou v čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy a žalobkyni tak náleží právo na smluvní pokutu podle čl. VIII. odst. 3 obchodních podmínek v celkové výši 13 100 Kč za celkem 131 dnů trvání porušení Smlouvy. Nárok na smluvní pokutu přitom není nepřiměřený, její výše je jasně určená a rovněž soud nedospěl k závěru, že by zde byly dány předpoklady pro moderaci její výše. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, které soud shledá se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu právně významnými. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře dovodil, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se bere zřetel zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon to však soudu neukládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004).

25. V posuzované věci byla výše smluvní pokuty, která byla sjednána pro případ nedodržení čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek, stanovena na 100 Kč za každý den prodlení se splněním povinnosti změnit sídlo. Aby soud mohl posoudit (ne)přiměřenost nároku ze smluvní pokuty, musí si nejprve prostřednictvím výkladu ujednání o smluvní pokutě podle § 555 a násl. o. z. ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plnit. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Uvedená sjednaná smluvní pokuta pak představuje i sankční nástroj, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek § 2913 o. z. Má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022). V uvedeném případě tak výše sjednané smluvní pokuty byla přiměřená, když jejím účelem bylo zajištění dostatečné preventivní funkce, kdy tato měla sloužit jako prostředek zamezující neoprávněné užívání adresy sídla právní předchůdkyně žalobkyně. Sankcí za toto porušení pak měla být smluvní pokuta v ujednané výši 100 Kč za každý den trvání porušení smluvní povinnosti. Tato tak měla s ohledem na její výši motivovat 1) žalovanou, aby své zapsané sídlo dala do pořádku se skutečným stavem. V této souvislosti nebylo vůči ní smluvní ujednání (resp. čl. VI. odst. 3 obchodních podmínek) šikanózní či nepřiměřené, neboť této k vyřízení změny sídla poskytovalo lhůtu 14 dnů po ukončení Smlouvy.

26. Pokud jde o výslednou výši smluvní pokuty, tak ta je důsledkem relativně dlouhé doby, po kterou tuto povinnost porušuje, přičemž 1) žalovaná sídlo dosud nezměnila (nehledě na skutečnost, že byl podán k rejstříkovému soudu). Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta zajištěné pohledávky určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 24. července 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007). Výsledná výše smluvní pokuty, která činí 13 100 Kč, je tak s ohledem na výše uvedené přiměřená a soud tak neměl důvod přistoupit k její moderaci.

27. S ohledem na shora uvedené, tak soud žalobkyní uplatněný nárok seznal důvodným a žalovaným uložil povinnost k zaplacení částky v celkové výši 14 357,60 Kč. Jelikož žalobkyně 1) žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty, přičemž žalovaná ničeho nezaplatila, může se žalobkyně domáhat po 2) žalovaném zaplacení dluhu žalované 1 z titulu ručení ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. s tím, že plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jelikož jsou žalovaní v prodlení se zaplacením dlužné částky, má žalobkyně právo i na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně za částky 14 357,60 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 417 Kč s tím, že plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, a to k rukám právního zástupce žalobkyně. (zaokrouhleno na celé koruny). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Ty soud přiznal vzhledem k výši žalované částky a formulářovému charakteru žaloby podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 1. 1. 2025 (advokátní tarif), a to jako odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty ve výši 14 357,60 Kč a sestávající ze 3 úkonů právní služby do podání žaloby včetně (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 400 Kč za 1 úkon podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a dále dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu sestávající z částky 1 700 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření ze dne 4. 8. 2025). V souladu s § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu soud žalobkyni přiznal i hotové výdaje advokáta spojené se 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 100 Kč za 1 úkon včetně 1 paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč (vyjádření ze dne 4. 8. 2025) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšené o 21 % DPH. Pokud se týká aplikace § 14b advokátního tarifu, soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 935/15 ze dne 25. 6. 2015, resp. usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 3804/15 i judikaturu Městského soudu v Praze (např. usnesení sp. zn. 70 Co 8/2020 ze dne 14. 1. 2020, 72 Co 9/2020 ze dne 23. 1. 2020). Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stejný typ žaloby je v případě žalobkyně, zastoupené vždy zástupcem [Jméno advokátky], uplatňován opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech (pohledávky postoupené společností [právnická osoba], jimiž se žalobkyně domáhá zaplacení dlužných částek v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb). Soudní vymáhání těchto nároků má vždy obdobný skutkový základ, pouze se mění jména dlužníků a dlužné částky, což představuje ve své podstatě pouze vyplnění ustáleného vzoru.