17 C 143/2020-216

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 249 496,80 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 249 496,80 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 355 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 349 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 343 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 337 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 331 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 325 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 319 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 313 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 307 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 305 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 300 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 295 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum], z částky 292 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] a z částky 287 164 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 22 921,73 Kč k rukám zástupce žalované, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou a doručenou soudu dne [datum] domáhala úhrady částky ve výši 464 940,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla jako mezi podnikatelskými subjekty při jejich podnikatelské činnosti uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingové zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 110 000 Kč, k jejímuž vyplacení došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku splácet dle splátkového kalendáře, tedy v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2018. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, když do data zesplatnění byla uhrazena pouze dne [datum] částka 5 130 Kč, dne [datum] částka 5 130 Kč, dne [datum] částka 5 130 Kč, dne [datum] částka 5 200 Kč a dne [datum] částka 5 130 Kč (celkem tedy žalovaná uhradila částku 25 720 Kč). Před zesplatněním celé zápůjčky v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bod 8.1 a), b) smlouvy v celkové výši 2 564 Kč, tvořené částkou 1 231,20 Kč (3*410,40) pro prodlení v délce 15 dnů ohledně splátek [číslo] částkou 1 333,80 (2*666,90) pro prodlení v délce 30 dnů ohledně splátek [číslo] Smluvní pokuta byla splatná vždy ve lhůtě 10 dní od vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o více jak 60 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celé zápůjčky (bod 8.3 smlouvy). V daném případě se to týkalo splátky [číslo] splatné dne [datum], zápůjčka byla zesplatněna ke dni [datum]. Veškeré nezaplacené původní splátky až do konce splátkového kalendáře včetně běžného úroku se tak staly součástí nové jistiny zápůjčky, jejíž výše činila 282 080 Kč. Tuto částku byla žalovaná povinna uhradit v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění zápůjčky, tedy dne [datum]. Jelikož žalovaná novou jistinu zápůjčky neuhradila, vznikla jí povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 70 520 Kč, která se stala splatnou dnem následujícím po vzniku práva žalobkyně e na její zaplacení. K této částce pak přirůstá zákonný úrok z prodlení. Dále bylo mezi účastníky ujednáno, že pokud nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. V daném případě je třeba tuto počítat ode dne [datum]. Po zesplatnění žalovaná uhradila dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč a dne [datum] částku 5 000 Kč (celkem 68 000 Kč). Žalobou požadovaná částka je tvořena aktuální zbývající dlužnou novou jistinou zápůjčky ve výši 214 080 Kč s příslušenstvím, neuhrazenou smluvní pokutou ve výši 2 564 Kč s příslušenstvím, neuhrazenou smluvní pokutou ve výši 70 520 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 282 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 23 976,80 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 276 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 15 184,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 270 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 15 394,56 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 264 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 922,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 258 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 484,32 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 252 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8 066,56 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 246 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8 366,72 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 240 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 202,40 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 234 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8 426,88 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 232 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 802 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 227 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8 856,12 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 222 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7 328,64 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 219 080 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 734,92 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 214 080 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy ve výši, kterou kapitalizovala částkou 177 776,80 Kč. Konečně požaduje 1 200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli 2. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobkyní smlouvu sjednala, přičemž i všechny uvedené termíny splátek a jejich výše souhlasí. Po [datum] začala mít žalovaná problémy s úhradou splátek kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu. Po jeho zlepšení začala žalobkyně počínaje listopadem 2018 hradit další splátky, s podzimem 2019 se však začal její zdravotní stav opět zhoršovat. V červnu 2020 požádala žalovaná o přiznání invalidního důchodu. Žalobkyně uvedla, že se nezříká svého dluhu ve výši 307 800 Kč (60 splátek po 5 130 Kč), po odečtení již realizovaných úhrad se jedná o částku 214 080 Kč. Dále je žalobkyně ochotna uhradit smluvní pokutu před zesplatněním úvěru ve výši 2 564 Kč, celkem se tedy jedná o částku 216 644 Kč. Tuto částku je však žalovaná schopna splatit pouze ve splátkách. Ostatní částky považuje žalovaná za nepřiměřené navyšování a neúměrně vysoké znásobování původní zápůjčky ve výši 110 000 Kč, které je v rozporu s dobrými mravy a pro žalovanou by bylo likvidační.

3. V replice na vyjádření žalované žalobkyně poukázala na to, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty, nejde tedy o smlouvu spotřebitelskou. Odkázala v této souvislosti na rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 13.12.2018, č.j. 101 VSPH 803/2018-58 a ze dne 7.3.2019, sp.zn. 101 VSPH 80/2019.

4. Při jednání dne [datum] žalovaná uvedla, že setrvává na stanovisku, vyjádřeném již v odvolání, že smlouva uzavřená mezi účastníky byla smlouva o spotřebitelském úvěru. Současně, vzhledem k tomu, že soud v prvním rozsudku smlouvu posoudil jako uzavřenou mezi podnikatelskými subjekty, odkázala žalovaná na rozhodčí smlouva, podle níž však žalobkyně nepostupovala, když podala žalobu soudu. Žalovaná namítla věcnou nepříslušnost soudů. Dále strana žalovaná poukázala na nestanovení úrokové sazby ve smlouvě, na nemravné a lichevní celkové úročení poskytnuté částky. Dále žalovaná poukázala na článek z [datum] – rozhovor s majitelem [anonymizována dvě slova], panem [příjmení].

5. S ohledem na aktuální zdravotní stav bez prognózy rychlého zlepšení soud ustanovil žalované opatrovníka – advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

6. Soud dále v rozsahu uznání žalobou požadovaného nároku ve výši 216 644 Kč žalovanou rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27.7.2021, č.j. 17 C 143/2020-97, který nabyl právní moci dne [datum].

7. O zbývající částce soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], který byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2022, č.j. 21 Co 284/2022 Odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba zjistit, za jakých okolností byla smluvní pokuta sjednána a posoudit platnost takového ujednání. V případě, že jde o ujednání platné, je třeba se zabývat otázkou přiměřenosti výše smluvních pokut. Odvolací soud rovněž zmínil, že při jednání před odvolacím soudem bylo zmíněno, že žalovaná od smlouvy se žalobkyní odstupuje, což má soud rovněž ověřit a případně vyhodnotit.

8. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém poskytl účastníkům rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř.

9. Soud při jednání dne [datum] zamítl návrh žalované ze dne [datum] na zastavení řízení pro nedostatek věcné příslušnosti soudu, neboť jej žalovaná neuplatnila nejpozději při prvním jejím úkonu ve věci samé, jak plyne z § 106 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná poprvé mohla uplatnit námitku věcné nepříslušnosti soudů v rámci svého vyjádření ze dne [datum] k žalobě a i kdyby soud vycházel z toho, že žalovaná tehdy odborně nezastoupená, nemohla smyslu a významu rozhodčí smlouvy porozumět, pak při podání odvolání, kde již byla zastoupena zvoleným advokátem.

10. Po vydání rozsudku pro uznání zůstal předmětem řízení požadavek žalobkyně na zaplacení částky 249 496,80 Kč s příslušenstvím, sestávající ze smluvní pokuty ve výši 70 520 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalované s její úhradou, kterou žalobkyně kapitalizovala částkou 177 776,80 Kč, příslušenství z částky 216 644 Kč a částky nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč 11. Soud neprovedl žalovanou navržené důkazy výpisem z účtu žalobkyně k prokázání tvrzení, že hradí splátky podle pravomocného rozsudku pro uznání, neboť se nevztahují k aktuálnímu předmětu řízení, ale k tomu, o čem již bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Skutečnost, zda žalovaná plní, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, nemá vliv na posouzení věci. Dále soud neprovedl listinné důkazy na č.l. 174 až 189, které byly stranou žalovanou založeny při jednání dne [datum] pro jejich irelevantnost ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro právní posouzení věci. Jde o obecné informace, jimiž však nelze přispět k objasnění skutkového stavu věci, ale vztahují se k právnímu posouzení věci, které náleží soudu.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná předmětnou smlouvu podepsala a že dohodnuté finanční prostředky jí byly vyplaceny.

13. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění a má za prokázaný následující skutkový stav. Smlouvou o podnikatelské revolvingové zápůjčce [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně se s žalovanou dne [datum] dohodla, že žalobkyně poskytne žalované jako podnikateli částku ve výši 110 000 Kč s účelem: investiční zápůjčka, s úrokem za poskytnutí zápůjčky ve výši 197 800 Kč, tedy že žalovaná celkem uhradí žalobkyni 307 800 Kč. Účastníci sjednaly splácení zápůjčky formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Dle čl. 8 bylo sjednáno, že v případě prodlení se splátkou 15 dnů po splatnosti vzniká dlužníku povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky a v případě prodlení 30 dnů po splatnosti vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu 13 % z dlužné splátky. Dle čl. 8 smlouvy nebudou-li uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo dojde-li k prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než 60 dnů, dojde k zesplatnění zápůjčky. Dle čl. 8 v případě, že po zesplatnění zápůjčky nezaplatí novou jistinu zápůjčky ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění, vzniká dlužníkům povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální výše nové dlužné jistiny zápůjčky, a dále dle čl. 8 vzniká povinnost v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení až do jejího zaplacení. Oznámením o schválení zápůjčky ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalované po posouzení schopnosti splácet půjčku oznámila schválení zápůjčky ze dne [datum] ve výši 110 000 Kč. Splátkovým kalendářem ke smlouvě [číslo] byla prokázána výše předpisu plateb k zápůjčce a seznámení žalované s ním. Výpisem z účtu u [právnická osoba] 5 [bankovní účet] bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 110 000 Kč na její účet. Výzvou – pokusem o smír ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná byla upozorněna na nehrazené splátky dluhu a že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Oznámením ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalované oznámila, že došlo z důvodu prodlení s úhradou zápůjčky k jejímu zesplatnění a výše dlužné částky k tomuto dni činí 284 644 Kč. Fakturou [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně fakturovala žalované částku 1 077 Kč za smluvní pokuty z neuhrazených splátek [číslo] fakturou [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně fakturovala žalované částku 1 487 Kč za smluvní pokuty z neuhrazených splátek [číslo]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě dlužných částek před podáním žaloby. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno a soud má za prokázané, že za žalobkyni zprostředkovával sjednání předmětné smlouvy a že pro žalobkyni přestal pracovat asi před třemi lety. Klienti k němu přicházeli sami, případně je sám oslovoval na základě poptávek z internetu a podle kontaktů od manažerů. Sám sebe svědek považoval za schopného a fundovaného poradce, který je schopen klientův vysvětlit jím uzavírané úvěrové smlouvy. Současně svědek nevěděl, co je rozhodčí doložka, a to ani poté, co mu byla rozhodčí smlouva uzavřená se žalovanou soudem předestřena. Svědek rovněž neuměl vysvětlit, co je to revolving, ani nebyl schopen v předmětné smlouvě nalézt úrokovou sazbu, případně vysvětlit, jak se ze smlouvy zjistí. Na konkrétní okolnosti jednání a podpisu smlouvy se žalovanou si svědek nevzpomínal, po předestření smlouvy svědek uvedl, že patrně měla žalovaná jen příjmy z podnikání, proto s ní byla uzavřena smlouva a podnikatelském úvěru. Svědek nebyl schopen vysvětlit, proč je na předmětné smlouvě se žalovanou uveden investiční účel zápůjčky, když dle svědka se účel půjček vůbec nezjišťoval. Svědek sám účel, pro který jeho klienti finanční prostředky potřebovali, nezjišťoval. Pro žalovanou svědek uzavíral jak spotřebitelské úvěry, tak úvěry pro podnikatele a dodal, že spotřebitelský nebo podnikatelský úvěr uzavíral podle druhu příjmů klienta. Když byl klient zaměstnaný, měl příjmy ze zaměstnání, tak se uzavíral spotřebitelský úvěr. Když měl klient tzv. IČO, tedy měl příjmy jen z podnikání a neměl příjmy ze zaměstnání, tak se uzavíral podnikatelský úvěr. Klient bez příjmů za zaměstnání si o spotřebitelský úvěr požádat nemohl, resp. by mu nebyl poskytnut. K posouzení úvěruschopnosti svědek vypověděl, že to prováděl vnitřní systém, do kterého on a další poradci vkládali předepsané údaje. S jakými případnými registry se pak data klientů párovala, svědek nevěděl. Svědek rovněž řešil případy nesplácení v prvních měsících, poté předával věc vymáhacímu oddělení. Jestli svědek klienty poučoval o důsledcích nesplácení, si již nepamatoval. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno a soud má za prokázané, že v době, kdy podepsala smlouvu s žalobkyní, tak žalovaná potřebovala finanční prostředky jednak na zdravotní zubní zákrok (asi 40 000 Kč), potřebovala zaplatit nějaké peníze na zdravotní pojišťovně (asi 30 000 Kč), protože tam měla žalovaná nějaký nedoplatek, a dále si potřebovala koupit SW na PC, který potřebovala pro své podnikání (asi 25 000 Kč). Tenkrát podnikala v oboru obchod a prodej, přeprodávala zboží pro mateřské školy. Uvažovala o tom, že by si vzala spotřebitelský úvěr, zadala nějaké poptávky na internetu. Ozvalo se jí více zprostředkovatelů úvěru a ozval se jí také pan [příjmení] od žalobkyně. S ním to vypadalo nejrychleji. Nijak se nezajímal o účel, pro jaký to žalovaná potřebuje, ale řekl jí, že nejlépe projde podnikatelský úvěr. V té době měla příjmy pouze z podnikání, žádné příjmy z pracovněprávního vztahu neměla. Pan [anonymizováno] žalované volal, řekl jí, jak to obecně funguje, a doporučoval jí podnikatelskou půjčku, účel ho nezajímal. Doporučil jí, aby si vzala podnikatelský úvěr s tím, že potřebuje finanční prostředky na PC SW. Smlouvu žalovaná podepsala na pobočce žalobkyně v [anonymizováno] na [obec a číslo]. [jméno] jí pan [příjmení] dal smlouvu, kterou si měla přečíst, zkontrolovat, příp. se zeptat, pokud by něčemu nerozuměla. Jinak ji k tomu konkrétně pan [příjmení] nic neříkal, jen to, jakou částku bude měsíčně splácet. Trvalo to asi 30 minut. Za finanční prostředky od žalobkyně si žalovaná zaplatila zubní zákrok, doplatila zdravotní pojištění a koupila si PC SW. Tomu, že ve smlouvě bylo uvedeno, že jde o investiční zápůjčku, žalovaná význam nepřikládala. V době, kdy si půjčku brala, měla příjem asi 10 000 Kč měsíčně a výdaje asi 8 000 Kč měsíčně. Tehdy s podnikáním začínala a věřila, že se její příjmy zlepší. Nikdo od žalobkyně nezjišťoval, jaké má měsíční výdaje. Zjišťovali to jiní poskytovatelé, kteří žalované úvěr neschválili. Žalovaná to zkoušela u [právnická osoba] a také u banky, vždy zkoušela spotřebitelský úvěr. Až u žalobkyně úvěr dostala. Předchozí zkušenosti s půjčováním peněz žalovaná měla, vždy šlo o malé částky kolem 5 000 Kč, které vždy splatila, i když někdy s penále. Větší půjčku si brala až tuto u žalobkyně.

14. Soud blíže nehodnotil obsah rozhodčí smlouvy ze dne [datum] na č.l. 170, neboť z ní nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro právní posouzení věci.

15. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících právních předpisů.

16. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

17. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

18. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

20. Podle § 555 odst. 1 a 2 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

21. Podle § 579 odst. 1 o.z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

22. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 583 o.z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

24. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ SpotřÚv“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 75 SpotřÚv poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 76 odst. 1 SpotřÚv poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

28. Podle § 71 odst. 1 SpotřÚv Poskytovatel a zprostředkovatel při komunikaci se spotřebitelem, včetně propagačního sdělení, nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace.

29. Podle § 77 odst. 2 SpotřÚv Poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.

30. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Mezi účastníky se vedl spor primárně o to, zda předmětná smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, či zda žalovaná vystupovala coby spotřebitel. Dále se vedl spor o právo žalobkyně požadovat smluvní pokuty, úroky z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

34. V řízení bylo prokázáno, že na předmětné smlouvě je žalovaná označena svým IČO. V tomto směru si soud je vědom judikatorních závěrů, z nichž plyne, že jestliže podnikatel, jakožto účastník smlouvy, uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008). Současně však tato jediná izolovaně posuzovaná okolnost automaticky nezpůsobí nevyvratitelnou domněnku, že smlouva byla sjednána mezi podnikateli. V poměrech souzené věci tedy označení žalované jejím IČO ještě neznamená, že vystupovala v právním vztahu coby podnikatel. V rozsudku ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 705/2017, Nejvyšší soud přijal závěry, podle nichž„ judikatura dovolacího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015) je ustálena v závěru, podle něhož vymezuje spotřebitele jako osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 obč. zák.) je v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 obč. zák.), je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu (…).“ V nyní souzené věci současně vyšlo najevo, že žalovaná smlouvu uzavírala pro svoje podnikatelské potřeby pouze zčásti. Soud si je vědom, že účastnická výpověď je až posledním důkazním prostředkem, jímž lze spornou skutečnost prokázat. Současně však se za okolností uzavírání smlouvy mezi účastníky ani jiný důkazní prostředek, než účastnická výpověď žalované a svědecká výpověď úvěrového poradce nenabízí. Soud současně výpověď žalované hodnotí jako věrohodnou a přesvědčivou. Je tomu tak zejména proto, že žalovaná vypovídala spontánně a přirozeně a uváděla i skutečnosti, které jí přímo ku prospěchu nesvědčily, jako když zjevně pravdivě uvedla, že částečně finanční prostředky potřebovala a poté i použila ke svému podnikání, jednak na uhrazení dlužného zdravotního pojištění (byť to nemuselo nutně být vázáno na podnikatelskou činnost) a jednak na pořízení SW pro PC, k čemuž opět zjevně pravdivě uvedla, že jej potřebovala ke svému podnikání. Soud proto žalované uvěřil a jí uváděné skutečnosti má za prokázané. Žalovaná rovněž vypověděla, že se pokoušela získat spotřebitelský úvěr na trhu, avšak nebyla úspěšná, když její žádosti byly (zjevně pro nedostatečnou úvěruschopnost) zamítnuty. Úvěr žalované poskytla až žalobkyně. Soud pak uvěřil žalované, že nikdo nezjišťoval, pro uspokojení jakých potřeb, zda osobních či spojených s podnikáním, finanční prostředky potřebuje. S tím ostatně je v souladu i výpověď svědka [příjmení], který vypověděl, že účel úvěru u svých klientů nezjišťoval. Naopak soud výpověď svědka [příjmení] považuje za méně věrohodnou, pokud nejprve uvedl, že účel nezjišťoval a později po předestření předmětné smlouvy neuměl vysvětlit, proč je v ní uveden účel: investiční zápůjčka. Stejně tak svědek [příjmení] až po delším zaváhání a jen v obrysech dovedl vysvětlit podstatu revolvingového úvěru. Současně najisto tvrdil, že za jeho éry se revolvingové úvěry již neposkytovaly, přestože právě tento druh úvěrové smlouvy uzavřel s žalovanou. Rovněž svědek nedovedl vysvětlit význam rozhodčí smlouvy a ni nalézt úrokovou sazbu, či vysvětlit způsob úročení předmětné smlouvy, a to ani po delším listování. Za této situace tak soud neuvěřil svědkovi, že byl fundovaným a odborně zdatným poradcem, který byl schopen vysvětlit klientům (včetně žalované) obsah a podstatu smlouvy, kterou jim předkládal k podpisu. Za situace, kdy svědek také zcela jednoznačně uvedl a vícekrát to při výslechu zopakoval, že spotřebitelský úvěr mohl být poskytnut jen osobám s příjmy ze zaměstnání, jinak se poskytoval podnikatelský úvěr, soud uvěřil žalované i v tom, že jí bez dalšího, aniž by byl zjišťován účel, na který finanční prostředky potřebovala, svědek nabídl jako jedinou možnost podnikatelský úvěr. S tím je v souladu i to, co vypověděla žalovaná, tedy že měla jako jediný účel uvést nákup SW do PC. Rovněž jsou v souladu výpověď žalované a výpověď svědka o tom, že se žalobkyně zajímala pouze o příjmy žalované, nikoli o její výdaje a tedy její způsobilost dostát svému závazku a úvěr skutečně splácet. Je přitom zjevné, že pokud příjem žalované činil 10 000 Kč měsíčně, jej těžko mohla reálně splácet žalobkyni částku přes 5 000 Kč měsíčně. O tom, že žalované zcela zjevně neměl být úvěr poskytnut, svědčí i to, že její předchozí žádosti o spotřebitelský úvěr, byly jinými, dlužno dodat že zjevně odpovědnými poskytovateli úvěrů, zamítnuty. Jediná žalobkyně byla připravena v zásadě bez větších okolků žalované finanční prostředky poskytnout.

35. Na právě uvedeném nemůže ničeho změnit, že žalovaná smlouvu podepsala, či že tak učinila na všech stranách. Rovněž poukaz žalobkyně na to, že si žalovaná smlouvu 30 minut četla, nemůže zhojit popsané jednání žalobkyně, které bylo v příkrém rozporu s dobrými mravy, hraničím až se zneužitím finanční tísně a nezkušenosti žalované. V rozsudku ze dne 29.11.2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, Nejvyšší soud odůvodnil názor, podle něhož„ pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem (§ 52 odst. 2 obč. zák. ve znění do [datum]) je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní.“ Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 341/2004, ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3376/2011, ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008) ve shodě s Ústavním soudem (viz nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 140/99, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 15, ročník 1999, díl I. pod [číslo]) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly.

36. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná finanční prostředky přinejmenším v části, kterou nelze považovat za zanedbatelnou, potřebovala i pro svoje osobní účely (zubní zdravotní zákrok), které neměly s její podnikatelskou činností žádnou souvislost. Z tohoto důvodu soud poskytl při jednání dne [datum] žalobkyní procesní poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že smlouva o podnikatelské revolvingové zápůjčce [číslo] byla se žalovanou uzavřena v celém rozsahu pro podnikatelské účely žalované a současně jako investiční zápůjčka. V tomto směru pak soud dal žalobkyni výzvu podle § 118a o.s.ř. a poučil jí o následcích jejího nesplnění. Žalobkyně žádné další důkazy neoznačila. Dle názoru soudu bylo na žalobkyni, aby prokázala, že v posuzované věci šlo o právní vztah mezi podnikateli, nikoli na žalované, aby toto v celém rozsahu vyvracela. Pokud jde o žalovanou, postačí, že prokázala, že žalobkyně účel poskytnutí finančních prostředků vůbec nezjišťovala, nadto si účel do předmětné smlouvy doplnila zcela svévolně, že přinejmenším v části se o podnikatelský účet nejednalo a že vyšlo najevo, že žalobkyně uváděla žalovanou v omyl tím, že jí tvrdila, že na spotřebitelský úvěr nemá coby osoba s IČO bez příjmů ze zaměstnání nárok. Za této procesní situace nezbývá, než uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že všechny žalované poskytnuté finanční prostředky, či případně, která jejich část byla poskytnuta žalované v souvislosti s jejími investičními podnikatelskými záměry. Za situace, kdy současně má soud za prokázaný přinejmenším dílčí osobní, tedy nepodnikatelský, účel použití finančních prostředků žalovanou, přičemž bylo na žalobkyni, aby případně prokázala, která přesně určená část byla určena na podnikatelské investiční účely žalované, není možné uvažovat o případné dílčí neplatnosti právního jednání (srov. § 576 o.z.), ale je nevyhnutelné dovodit neplatnost celého právního jednání. Žalované byla zcela zjevně zastřena skutečnost, že účel, na který finanční prostředky potřebovala, je důležitou okolností, která má význam pro druh smlouvy, způsob uzavření a rovněž předsmluvní povinnosti žalobkyně. Žalobkyně prostřednictvím svého úvěrového poradce rovněž zcela zjevně uváděla zavádějící skutečnosti o tom, že osobě s příjmy z podnikatelské činnosti nelze poskytnout spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v tomto směru postupovala v rozporu se zákonem, když nedostála povinnosti náležité odborné péče, jejíž nedílnou součástí je poskytovat pravdivé, objektivní a nezavádějící informace, i kdyby to mělo vést k tomu, že by žalované nakonec žádný úvěr poskytnut nebyl, jak se jí to stalo předtím u zjevně odpovědných poskytovatelů úvěrů. Právní jednání mezi žalobkyní a žalovanou je tak třeba hodnotit jako neplatné, jednak pro rozpor se zákonem a dobrými mravy a jednak proto, že žalovaná byla žalobkyní zjevně uvedena v omyl, že jí spotřebitelský úvěr poskytnut být nemůže, přičemž měla žalovaná jako jediný účel uvést nákup SW pro PC, aby se takto podnikatelský účel pokryl. Žalovaná se neplatnosti jednak dovolala (při jednání odvolacího soudu a dále toho upřesnila při jednání dne [datum]) a jednak by k tomuto druhu neplatnosti soud přihlédl i z moci úřední v souladu s § 588 o.z., neboť jednání, kterého se žalobkyně vůči žalované dopustila, soudní ochrana nenáleží (srov. § 8 o.z.).

37. Za situace, kdy právní jednání mezi účastníky je neplatné, zabýval se soud dále tím, jaké důsledky z toho pro vzájemné vztahy účastníků vyplývají. V tomto směru je podstatné, že otázka jistiny (s kapitalizovanými úroky) 214 080 Kč a smluvní pokuta 2 564 Kč již byla pravomocně vyřešena pravomocným částečným rozsudkem pro uznání, kterým je i soud v dalším řízení vázán. Zbývá vyřešit otázku dalších smluvních pokut, úroků z prodlení a částku 1 200 Kč O těchto nárocích soud uvážil takto.

38. Z neplatného jednání pro sebe žalobkyně nemůže uplatnit žádnou výhodu, jak výslovně plyne z § 579 o.z. Je-li neplatná předmětná smlouva jako celek, jsou neplatná i všechna související ujednání o smluvních pokutách. Stejně tak je nedůvodný požadavek na zaplacení částky 1 200 Kč, který se aplikuje jen na vztahy mezi podnikateli. Jelikož bylo prokázáno, že přinejmenším v nikoli nepodstatné části byla finanční potřeba žalobkyně osobní, měla tuto potřebu žalované žalobkyně zjišťovat a žalované nabídnout odpovídající právní institut – spotřebitelský úvěr. Pokud takto žalobkyně nepostupovala, když současně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že šlo v celém rozsahu o účel podnikatelský, dokonce investiční, je třeba na smlouvu jako celek (za situace, kdy žalobkyně rezignovala i na prokázání toho, v které části se o podnikatelský účel žalované jednalo, neboť i žalovaná připustila, že v určité části o podnikatelský účel šlo) vztáhnout příslušná ustanovení SpotřÚv. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

39. Ze shora citovaných ustanovení SpotřÚv vyplývala žalobkyni, coby poskytovali spotřebitelského úvěru, jak jej přinejmenším v jeho části soud posoudil, povinnost posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Za situace, kdy žalobkyní nebylo v koncentrační lhůtě ani tvrzeno, že úvěruschopnost žalované posoudila, je třeba uzavřít, že povinnost uloženou v § 86 odst. 1 SpotřÚv nesplnila a předmětnou smlouvu je proto třeba vyhodnotit jako absolutně neplatnou i z pohledu SpotřÚv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Otázka vrácení jistiny se v tomto řízení již neřeší, když ta byla žalobkyni přisouzena mj. v rámci shora citovaného částečného rozsudku pro uznání. Protože z absolutně neplatné smlouvy nevznikla účastníkům žádná práva a povinnosti, nemá žalobkyně nárok na jakékoli další příslušenství, spočívající v požadovaných úrocích, smluvních pokutách, či nákladech na vymáhání.

40. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, ani tento požadavek žalobkyně neshledal soud po právu, a to vzhledem k tomu, že § 87 SpotřÚv představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci zákonu odporujícímu poskytování spotřebitelských úvěrů, která spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., vzniká případně až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 SpotřÚv. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021- 262). S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce a speciální úpravu vracení jistiny podle SpořÚv se žalovaná do prodlení nedostala. Proto žalobkyni nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout.

41. Soud proto všechny další požadavky žalobkyně, které byly předmětem řízení nad rámec pravomocně přiznaný v částečném rozsudku pro uznání, zamítl, jak uvedeno ve výroku I.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 216 644 Kč, kdy v této části bylo žalobě částečným rozsudkem pro uznání vyhověno. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 369 946 Kč (po zaokrouhlení), které sestává z částky 249 467 Kč a částky 120 449 Kč - požadované příslušenství, které soud pro tyto účely kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015, či 32 Cdo 1492/2017, či nález Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 2717/08). Procesní úspěch žalobkyně činí 36,93 % (216 [číslo] 590* 100), procesní úspěch žalované 63,07 % (369 [číslo] 590 * 100). Celkově úspěšnější byla žalovaná v rozsahu 26,14 % (63,07 – 36,93), po zaokrouhlení 26 %, a v tomto rozsahu má žalovaná právo proti žalobkyni na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované jsou tvořeny soudním poplatkem za odvolání 12 475 Kč a náklady právního zastoupení za 6,5 úkonu právní služby po 9 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání odvolání ze dne [datum] proti rozsudku ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], přesahující 2 hodiny a účast na jednání, při kterém byl pouze vyhlášen rozsudek) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty 249 947 Kč (§ 7 bod 6 AT), 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrady za 21% DPH z částky 62 550 Kč (6,5*9 300+7*300) ve výši 13 135,50 Kč na základě dokladu, že advokát žalované je plátcem DPH, celkem tedy 75 685,50 Kč (62 550 + 13 135,50). Celková výše nákladů řízení žalované, které je žalobkyně povinna jí uhradit, činí 22 921,73 Kč ( (75 685,50 + 12 475) * 0,26). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.