17 C 143/2021-94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 118 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 110 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 717,34 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby vedeným následně u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 61/2018 (dále také jen„ předmětné řízení“) a rovněž v souvislosti s rozhodnutím o vazbě vydaným v rámci předmětného řízení a s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že usnesením Policie ČR, OOK [obec] ze dne 9. 1. 2018, č.j. KRPS-10213-24/TČ-2018-010271 (dále také jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“), bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit vůči nevlastní dceři [jméno] [příjmení] prvně dne [datum] po oslavě jejích 15. narozenin. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne [datum] stížnost, ve které mimo jiné upozornil na to, že jedna z kamarádek jeho nevlastní dcery v noci, při které mělo dojít ke znásilnění, s nevlastní dcerou spala v pokoji. Policie však tuto svědkyni nikdy nevyslechla, přičemž její svědecká výpověď v řízení před soudem byla rozhodující pro zproštění žalobce obžaloby. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 1. 2018, č.j. 0 Nt 2001/2018, byl žalobce vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu, přičemž vazební lhůta počínala dnem a hodinou zadržení žalobce, tj. [datum], 20:30 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost, na základě níž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.1.2018, č.j. 14 To 81/2018-24, napadené rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že se žalobce bere do vazby z důvodu dle § 67 písm. b), c) trestního řádu. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], sp. zn. ZT [číslo], byl změněn důvod vazby na důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu. Usnesením ze dne 29. 3. 2018, sp.zn. 0 Nt 1653/2018, Okresní soud v Berouně zamítl žádost žalobce o propuštění z vazby, ke stížnosti žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2018, č.j. 14 To 193/2018-23, toto rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že se žalobce propouští z vazby na svobodu za současného uložení předběžného opatření spočívajícího v zákazu kontaktu s poškozenou [jméno] [příjmení]. Vazebně zajištěn byl tedy žalobce celkem 101 dní (od [datum] do [datum]), z čehož 52 dní (od [datum] do [datum]) byl významně omezen v kontaktu s vnějším světem díky trvajícímu důvodu vazby koluzní. Již dne [datum] [jméno] [příjmení] na Policii ČR uvedla, že přespávala dané noci vedle poškozené na matraci a žádného znásilnění si nevšimla. Policie však [jméno] [příjmení] nevyslechla v procesním postavení svědka. V řízení před soudem se uskutečnilo celkem sedm hlavních líčení, vyšetřovací pokus a prověrka na místě a dále jedno veřejné zasedání. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 10. 2018, č.j. 8 T 61/2018-308, byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. K odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2019, č.j. 15 To 4/2019-324, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 6. 2019, č.j. 8 T 61/2018-378, byl žalovaný z téhož důvodu jako v předešlém rozsudku obžaloby zproštěn, odvolání státní zástupkyně bylo odvolacím soudem jako nedůvodné zamítnuto, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, č.j. 15 To 55/2019-407. Konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Trestní stíhání žalobce trvalo 596 dní (od [datum] do [datum]), přičemž vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání. V souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v celkové výši 37 619 Kč. Nezákonným trestním stíháním byly žalobci způsobeny rovněž duševní útrapy, tuto nemajetkovou újmu je nutno odčinit v penězích. Jako adekvátní odškodnění se žalobci jeví částka 301 500 Kč, když částka 101 500 Kč je požadována v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o vazbě, kdy byla požadována částka 1 500 Kč za každý den vazby, která trvala 101 dní. [příjmení] 150 000 Kč byla požadována v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce a částka 50 000 Kč v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne [datum], žalovaná ve stanovené lhůtě žádost žalobce neprojednala. Žalobce tedy požadoval úhradu částky 339 119 Kč (37 619 Kč + 301 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a omluvu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] svůj nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu rozhodnutím o vazbě ve výši 151 500 Kč, nárok na zadostiučinění v penězích za nezákonné trestní stíhání ve výši 150 000 Kč a nárok na poskytnutí omluvy za trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, přičemž uvedené mělo být žalobci způsobeno v souvislosti s trestním stíháním žalobce vedeným u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 61/2018 Stanoviskem ze dne 18.11.2020 přiznala žalovaná žalobci požadovanou náhradu nákladů obhajoby ve výši 37 619 Kč, na náhradě nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě byla žalobci přiznána částka 101 000 Kč, na náhradě za nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce ve formě omluvného dopisu v jím požadovaném znění a zadostiučinění v penězích, a to ve výši 32 000 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh předmětného řízení s tím, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Co se týče nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena trestním stíháním, tato byla posuzována až za období po propuštění z vazby, jak svůj nárok v žádosti předložené žalované žalobce vymezil. Žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění, za který mu hrozil trest odnětí svobody až 10 let, přičemž tato trestná činnost obecně způsobuje v očích veřejnosti opovržení. Trestní stíhání žalobce poté, co byl propuštěn z vazby, trvalo cca rok a čtyři měsíce, věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát stejně jako soud odvolací. Jednotlivé úkony byly orgány činnými v trestním řízení konány plynule a v přiměřených lhůtách. Délka řízení je tedy přiměřená okolnostem případu. Co se týče nemajetkové újmy způsobené žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento nárok žalobce u žalované neuplatnil. Vzhledem k tomu, že byl tento nárok uplatněn až žalobou ze dne [datum], resp. spíše až jejím doplněním ze dne [datum], je promlčen, neboť předmětné řízení skončilo pravomocně dne [datum].

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že mu žalovaná dne [datum] uhradila celou požadovanou částku na vynaložených nákladech na obhajobu (částka 37 619 Kč), na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím o vazbě mu uhradila částku 101 000 Kč, žalobce tedy vzal žalobu zpět ohledně celého tohoto nároku, když žalobou byl uplatněn nárok ve výši 101 500 Kč, a na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím mu uhradila částku 32 000 Kč, ohledně této částky tedy vzal žalobce žalobu zpět. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č.j. 17 C 134/2020- 106, soud řízení zastavil co do částky 171 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 000 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 37 619 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 101 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 500 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce se tedy následně domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním ve výši 118 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 150 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 118 000 Kč od [datum] do zaplacení, přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení ve výši 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 37 619 Kč od [datum] do [datum] a z částky 101 000 Kč od [datum] do [datum], a dále písemné omluvy. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět i ohledně požadavku na zaslání písemné omluvy s odůvodněním, že tato omluva mu byla dne [datum] doručena. Usnesením ze dne 23. 12. 2020, č.j. 17 C 134/2020-115, tedy bylo řízení zastaveno i ohledně požadavku žalobce na zaslání písemné omluvy žalované.

4. Žaloba byla jako celek původně projednávána pod sp.zn. 17 C 134/2020 vyhlášeným při jednání dne [datum] soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena předmětným trestním stíháním ve zbývající požadované částce 118 000 Kč s příslušenstvím. Tento nárok žalobce je předmětem tohoto řízení.

5. Soud o podané žalobce rozhodl při nařízeném jednání, při kterém poskytl žalobci potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. Jelikož dle názoru soudu žalobce neplnil v potřebném rozsahu povinnost tvrzení a povinnost důkazní, vyzval soud předběžnou písemnou výzvou ze dne [datum] žalobce k jejich doplnění.

6. V reakci na výzvu soudu žalobce vyjádřením ze dne [datum] doplnil svá tvrzení a uvedl, že si před zahájením trestního stíhání otevřel hospodu v místě svého bydliště, v obci [obec]. Za žalobcem do hospody chodili pravidelní štamgasti, sousedé nebo známí i se svými dětmi. Žalobce byl zvyklý na plnou hospodu, ve které bylo běžně po večerech a o víkendech až 40 lidí. V souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno, návštěvnost hospody klesla o 40 % až 50 %. Většina lidí, kteří přestali do hospody žalobce chodit, byli lidé, kteří nedokázali rozlišit mezi vazbou a vězením a koukali na žalobce, jako na člověka, který je trestně stíhaný a dle jejich úvah i vinný. Ačkoli byl žalobce zproštěn obžaloby, tak se i po letech najdou stále lidé, kteří na žalobce koukají stále přes prsty a ukazují si na něj jako na člověka, který byl trestně stíhaný a který se měl dopustit tak závažné věci. Lidé do hospody k žalobci chodili z důvodu, že žalobci důvěřovali, cítili se tam dobře, byla tam vždy dobrá nálada a hodně srandy. V současné době je nálada v hospodě vypjatá, lidé žalobci příliš nedůvěřují, jelikož na něj koukají stále jako na souzeného člověka, který dle jejich úvah seděl ve vězení. Štamgasti, kteří k žalobci pravidelně chodili do hospody, si raději koupili pípu a scházejí se na zahradě u jednoho z nich. Žalobce tedy za takovéto situace tratí, jelikož plná hospoda lidí, byla pro žalobce nejen pohlazením na duši, ale rovněž to byla pro žalobce i obživa. Pro žalobce bylo rovněž velice náročné období soudních stání. Žalobce si byl vědom své neviny, a i přesto musel prožívat stresové období s probíhajícími soudy. Žalobce byl poté zproštěn obžaloby, avšak státní zástupkyně si podala odvolání. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil věc soudu prvního stupně, s tím, že je zapotřebí provést rekonstrukci a další dokazování. Nařízení rekonstrukce znamenalo pro žalobce zcela narušení jeho soukromí a soukromí jeho rodiny. Lidé si opětovně špitali, že je žalobce vinen a že si pro něj rovnou přijeli. Žalobce si vždycky rád střežil své soukromí, a proto pro něj bylo psychicky náročné vidět cizí lidi ve svém domě, kteří se tam procházeli, jak kdyby tam bydleli roky. Před trestním stíhání neměl žalobce žádné zdravotní problémy. Žalobce dobře spal, měl neustále dobrou náladu, dobře jedl a neznal význam slova stres, neboť se o žalobci vědělo, že si s každým problémem vždy hravě poradil. Žalobce se vždy snažil vtipkovat a brát život s nadhledem. Po zahájení trestního stíhání se však žalobci obrátil život na ruby. Na žalobci se stres podepsal zejména ohledně spánku a jídla. Žalobce začal mít v důsledku trestního stíhání špatné spaní, pravidelně se budí okolo druhé až třetí hodiny ranní a nemůže dál pokračovat ve spánku. Nespavost trápí žalobce dvakrát až třikrát do týdne. Žalobce občasně trápí i noční můry, které se vztahují k období, kdy probíhalo trestní stíhání. Trestní stíhání se podepsalo i na povaze žalobce. Žalobce byl před trestním stíhání zvyklý o všem vtipkovat, rád se smál, vyprávěl si s manželkou nebo přáteli vtipy a každý o žalobci věděl, že je veselá kopa, která nikdy nezkazí žádnou legraci. Od samého počátku trestního stíhání byl žalobce podrážděný, bez nálady, přestal se radovat z maličkostí a stal se odměřený vůči svému okolí. Nejvíce žalobce trápilo, že občasně býval podrážděný i na svou manželku, neboť si nedokázal pomoci, a to i přesto, že si byl vědom, že někdo, kdo při něm stojí i v takto špatné situaci, si takové jednání nezaslouží. Po každém takovém nedorozumění se musel žalobce někde zavřít, aby vychladl. Žalobce nikdy nebyl zvyklý, že by se se svojí ženou hádal nebo že by u nich doma bylo dusno a špatná nálada. I okolí žalobce si všimlo, že již není takový, jako před zahájením trestního stíhání, že tolik nevtipkuje, nesměje se a nevypráví vtipné příběhy, jak tomu bylo kdysi. Žalobce se rovněž nedokáže v současné době na nic soustředit, neboť jeho myšlenky stále směřují k období, kdy byl trestně stíhán. Na žalobci se trestní stíhání podepsalo i po zdravotní stránce, jelikož má od zahájení trestního stíhání žaludeční problémy. Žalobce před zahájením trestního stíhání rád jedl, měl rád jakékoli dobré jídlo a užíval si veškeré dobroty, které mu manželka navařila. Od zahájení trestního stíhání začal žalobce špatně jíst, začal mít střevní problémy, zejména když něco málo snědl, okamžitě dané jídlo vyzvrátil. První problémy se objevily již na vazbě a od té doby se u žalobce nic nezměnilo. Žalobce zkoušel mít několikrát dietu, nicméně ani v současné době nemá žalobce žádnou chuť k jídlu, na jeho oblíbených jídlech si nepochutná a skoro nic není schopen sníst, aby mu následně nebylo špatně od žaludku, z tohoto důvodu by žalobce nejraději nejedl nic, kdyby nemusel. Žalobce se velice často v důsledku nechutenství potýká se střevními problémy. V důsledku nezdravého životního stylu žalobce výrazně přibral. Žalobci trestní stíhání narušilo rovněž i rodinné a přátelské vazby, které byly před zahájením trestního stíhání zcela v pořádku. Žalobce si velice vážil podpory od své manželky během celého trestního stíhání, nicméně i manželka byla z celé situace velice nervózní, což žalobce trápilo, že není v dlouhodobé psychické pohodě. Starší syn žalobce stál rovněž za žalobcem, ale jelikož je pro staršího syna žalobce vše tzv. černobílé, tak podpora pro otce znamenala zcela odstřižení poškozené, tj. jeho sestry, což žalobce, ale rovněž i manželku žalobce trápilo, neboť oba byli vždy pyšní na to, jaké mají jejich děti dobré sourozenecké vztahy a že na sebe nedají dopustit. Rovněž velice náročná situace byla v době, když manželce žalobce zemřela maminka, což žalobce a jeho manželku trápilo, jelikož se už nikdy nedozví, že byl žalobce zproštěn viny. Tatínek manželky žalobce se od rodiny zcela odstřihl, jelikož pro něj celá situace byla vysilující a již neúnosná, jelikož nevěděl, čemu má věřit. Žalobce celá situace velice psychicky trápila a nevěděl si rady, jak ji napravit či jak se má obhájit, že je nevinný. Žalobce měl rovněž před trestním stíhání hromadu přátel, kteří k němu chodili na návštěvu do hospody nebo i přímo k žalobci domů. Od zahájení trestního řízení žalobce o přátele přišel, přátelé k žalobci chodili i s dětmi, přičemž toto vše v důsledku trestního stíhání pominulo. Žalobci tak zůstali pouze dva dobří kamarádi, kteří žalobce i nadále podporují a věří v jeho prokázanou nevinu. Život žalobce se stále nevrátil do starých poklidných kolejí, jako tomu bylo před zahájením trestního stíhání.

7. Při jednání dne [datum] žalobce upřesnil, že odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s nezákonným rozhodnutím samotným trestním stíháním žalobce požaduje od okamžiku, kdy byl propuštěn z vazby, tedy od počínaje dnem [datum].

8. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, která vzal za svá skutková zjištění, mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] v celkové výši 150 000 Kč, že ve věci je dán odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování a omluvy a v peněžité podobě 32 000 Kč s tím, že žalobce uplatnil nárok až od propuštění z vazby. Přiznaná částka byla žalobci vyplacena dne [datum]

9. Soud ve věci na základě provedeného dokazování učinil následující další skutková zjištění.

10. Ze spisu Okresního soudu v Berouně, sp.zn. 8 T 61/2018 zjištěno:

11. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit vůči své nezletilé dceři. Stížnost žalobce byla usnesením ze dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. Od [datum] do [datum] byl žalobce ve vazbě. Dne [datum] byla Okresnímu soudu v Berouně doručena obžaloba na žalobce pro shora uvedený zvlášť závažný zločin. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. K odvolání státní zástupkyně byl tento rozsudek usnesením odvolacího Krajského soudu v Praze ze dne [datum] zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k doplnění dokazování. Dne [datum] byla v bydlišti žalobce provedena prověrka na místě a vyšetřovací pokus. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce opět podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Odvolání státní zástupkyně proti tomuto rozhodnutí podané v neprospěch žalobce bylo usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] zamítnuto. Věc byla pravomocně skončena dne [datum].

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjištěno, že žalobce zná od jeho 15 let, mají velmi blízký vztah. Žalobce před tím trestním stíháním byl veselý, žoviální, byl samá srandička, byl to společenský člověk, ale po trestním stíhání byl velice náladový, hodně se změnil, byla na něm znát nervozita, kolísání nálad a tento stav v zásadě přetrvává. K žalobcem provozované restauraci svědek uvedl, že šlo o restauraci, která se jmenuje [příjmení] [příjmení]. Předtím ta hospoda frčela, chodilo tam kolem 30, 40 lidí, svědek tam většinou chodil o víkendech, navečer. Po trestním stíhání tam lidi přestali chodit, svědek to úplně nedokáže zařadit v čase, nicméně ví, že to bylo v souvislosti s trestním stíháním, protože o něm věděl a také byl žalobce 1x navštívit ve vazbě na [část obce]. Pak už tam chodilo něco kolem 10 až 15 lidí, vlastně takoví ti tzv. skalní. Teď už je to v hospůdce jenom takový horší přivýdělek a žalobce musí mnohem více se zabývat jinou činností, instalatérskou prací a zedničinou. Když žalobce hospůdku zakládal, tak měl v úmyslu, aby to bylo místo společenského setkávání místních lidí, ale i trampů, vodáků či rybářů. Ke vztahům k okolí svědek vypověděl, že někteří dřívější přátelé se od žalobce odvrátili. K zdravotním problémům žalobce svědek uvedl, že má teď žalobce problémy se žaludkem jako bolesti žaludku a zhoršení stravování. Dříve si na nic takového nestěžoval, i když jedl hodně a jedl i hodně nezdravá jídla. V průběhu trestního stíhání svědek pozoroval na žalobci určité kolísání nálad v tom směru, kdy třeba žalobce věřil tomu, že ta věc se pro něho nějak pozitivně vyvine a pak třeba to tak nedopadlo. Finanční situace žalobcovy rodiny byla v průběhu trestního stíhání špatná, manželce žalobce půjčoval i nějaké peníze. Šlo celkově asi o částku 70 až 80 tisíc Kč s tím, že 40 tisíc Kč půjčil manželce žalobce v době, kdy byl žalobce ve vazbě a ty menší částky půjčoval žalobci poté, kdy byl z vazby propuštěn. Částečně mu finanční prostředky žalobce vrátil, něco si odpracoval u svědka, protože mu pomáhá na jeho chatě a jelikož jsou přátelé, tak si určitou část těch peněz vykompenzovali v rámci nějaké přátelské výpomoci. Půjčování peněz bylo žalobci nepříjemné. Předtím si od něj žádné peníze nepůjčoval. Vztah svědka k žalobci se v důsledku trestního stíhání nezměnil.

13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjištěno, že zná žalobce několik let, jsou známí a občas také spolu pracují. Jinak advokáta žalobce ani osobu jednající za žalovanou svědek nezná. Svědek se do [územní celek] přestěhoval asi před 4 až 5 lety. Do hospůdky, kterou provozuje žalobce, nejprve chodil jako zákazník, tam poznal žalobce i další místní lidi, tam se také dali dohromady a začali spolu pracovat i na nějakých dalších zakázkách, které měl svědek. Dali se pracovně dohromady, spolupracují na stavebních pracích asi 2 nebo 2,5 roku. Pak žalobce svědkovi nabídl, jestli by nezaskakoval v té hospodě, jako obsluha. K návštěvnosti svědek uvedl, že za den je to asi 30 až 40 lidí, ale spíše jsou to turisté, kteří míří směrem na [anonymizováno], a těch místních je asi do 10 lidí. V minulosti to prý bylo lepší, ale to ví jenom z doslechu. Když tam teď přijde někdo místní, tak říká, že má lepší pivo, že to žalobce neumí. Pokud jde o to období před trestním stíháním, tak svědek uvedl, že žalobce neznal a informace o tom, jaký byl, má jen z doslechu, ale teď, jak ho zná víc, tak si všiml, že je nervózní, hodně nadává, zahazuje věci. Ke zdravotním problémům svědek vypověděl, že se mu žalobce svěřoval s tím, že špatně spí, dále někdy v práci si svědek na žalobci všimne, že je mu špatně od žaludku, jinak se ale o tom se žalobcem moc nebaví.

14. Z výslechu [jméno] [příjmení], manželky žalobce, zjištěno, že před trestním stíháním byl žalobce veselý, pořád se smál, ale poté se z něj stal někdo úplně jiný, byl hodně nervózní, vše bylo schopné ho vytočit. Také přestal dobře spát, chodil třeba v noci po baráku, když se ho svědkyně, nebo syn vyptávali, co má za problém, tak odpověděl tak, že ho vlastně ruší, nebo řekl, že se mu stále vracejí ty vzpomínky na vazbu, a že se mu o tom třeba i zdá. Jednou svědkyně našla svého manžela spát i v altánu. Poté svědkyně přijala určité opatření, aby to vyřešila, takže její manžel spí v ložnici tak, aby ho tam nikdo nerušil, a svědkyně spí v obývacím pokoji. Když byl žalobce zproštěn, takto vypadalo, že se vrací„ ten starý [jméno]“, ale když potom následovalo odvolání státního zástupce, tak se to zase všechno vrátilo do starých kolejí v tom smyslu, že opět to byla úplně jiná osobnost, než jak ho svědkyně znala před trestním stíháním. Když byl žalobce definitivně zproštěn obžaloby, tak mu svědkyně řekla, že tedy jsou na vesnici, tak ať zprošťující rozsudek pověsí v té hospůdce na ceduli, aby si mohl každý přečíst, že byl osvobozen. Pokud jde o podnikání v hospůdce, tak před trestním stíháním, než šel žalobce na vazbu, tak tam bylo narváno, za den 30 až 40 lidí, ale poté už tam chodilo jenom pár lidí, třeba 3 až 4 důchodci, kteří jsou zvyklí tam chodit. Místní se stále na žalobce dívají skrz prsty. Hospůdka byl takový splněný sen jejího manžela, pořád se tam ozýval jenom smích, zpěv, chodili tam kamarádi s kytarami, ale po trestním stíhání v souvislosti s úbytkem klientely, tak spíš řeší, aby si alespoň na sebe vydělala. Když byl žalobce ve vazbě, tak svědkyně vzala první práci, která se jí naskytla, takže šla pracovat na kasu v [příjmení]. Jinak má svědkyně doživotně invalidní důchod II. stupně s tím, že šla na úřad v [obec] pro dávky, ale tam po několika otázkách, např. z jakého důvodu je její manžel ve vazbě, se svědkyně otočila a šla pryč. Potom se obrátila na velice dobrého přítele svého manžela, [jméno] [příjmení], který jí za celou dobu žalobcovy vazby půjčil asi 40 tisíc Kč, což mu žalobce vrátil. Svědkyni také pomohla její maminka. Ke vztahům k okolí svědkyně uvedla, že třeba se jí stalo, že jí někteří lidé neodpověděli na pozdrav, kteří předtím normálně zdravili. Onehdy mladší syn přiběhl, že na něj kamarád, s kterým se asi pohádal, křičel„ Vždyť tvůj táta je odsouzený pedofil“. Při společných akcích je vidět, že se místní od jejího manžela odvracejí, nebo točí zády. Dále svědkyně vypověděla, že žalobce byl velice společenský člověk, takže byl neustále obklopen celou řadou lidí, ale po trestním stíhání mu zůstali tak 3, 4 přátelé, a to byli ti, kteří se od něho neodvrátili ani v době jeho trestního stíhání. Žalobce rovněž špatně jí, má problémy se žaludkem, trpí také výkyvy váhy - nahoru a dolů. To předtím nebylo, kdy měl tak kolem metráku. Ke vztahům v širší rodině svědkyně uvedla, že její maminka zcela žalobce podporovala a za ním stála. Maminka svědkyně zemřela ještě v průběhu trestního stíhání, má za to, že to bylo někdy po vynesení prvního zprošťujícího rozsudku, ale definitivního zproštění obžaloby se nedožila, což žalobce mrzí. Ani otec svědkyně nevěřil tomu, že se obvinění zakládá na pravdě. Pokud jde o rodinné zázemí žalobce, tak svědkyně uvedla, že ten vyrůstal v dětském domově, takže žádnou jinou rodinu nemá. I svědkyně po celou dobu podporovala svého manžela a obvinění, které bylo vzneseno, nevěřila a nevěří. Nevlastní dcera žalobce s nimi nežije, ta má teď svého přítele, svoji rodinu, narodil se jí syn, ale vztah k nim svědkyně definovala jako velice křehký. Společně s žalobce má svědkyně syna [jméno], ročník 2009, ten o trestním stíhání svého otce nic nevěděl a dosud neví. Potom ještě mají syna [jméno], ročník 2004, nedávno mu bylo 18, to není syn žalobce, toho má svědkyně z předchozího vztahu. Ten o trestním stíhání věděl, byl i u výslechu na policii, svědkyně by tu jeho reakci popsala tak, že má určitý svůj svět, probírá si to po svém, takže si ani nedělal nic z toho, že ho třeba sousedé nezdravili, neboť on je k životu nepotřebuje. Rovněž svědkyně uvedl, že [jméno] obvinění žalobce nevěřil a považoval to za nesmysl. K pracovnímu životu svědkyně uvedla, že žalobce je profesí vyučený zámečník, pracuje teď s panem [příjmení] na různých zakázkách, na nějakých stavebních pracích, už asi 2,5 až 3 roky. Ve všedních dnech pracuje asi od 8 do 14 hodin, pak přijde na oběd, odpočine si a přibližně kolem 16 až 17 hodiny otevírá hospůdku, a o víkendech, takto pracuje celý den v té hospůdce s tím, že zejména teď přes turistickou sezónu, protože jsou přímo na žluté turistické trase. Před trestním stíhání byla hospůdka jedinou výdělečnou činností žalobce. O to se také snažil, aby je to uživilo a další práci nemusel dělat.

15. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] [příjmení], nevlastního syna žalobce zjištěno, že žalobce byl před tím trestním stíháním veselý, byl hodně zábavný, dělal různé srandičky, jezdili na výlety, chodili spolu na ryby, ale potom, co se vrátil z vazby, tak byl spíše roztěkaný, naštvaný, už moc nikam nechodili, nedělal už ty svoje vtípky a tak svědek většinou zůstával doma. O trestním stíhání se moc nebavili. Ke vztahům v rodině svědek uvedl, že zpočátku měl odtažitější postoj ke své manželce, potom s ní přestal i spát v jedné posteli, což vysvětlili svědkovi tak, že měl žalobce určité problémy se spaním, což přetrvává. Mezi rodiči také vznikalo více konfliktů než dříve. Dále ještě svědek uvedl, že žalobce má problémy se žaludkem a bere na to i léky. Před trestním stíhání si u žalobce žádných problémů se žaludkem či se spánkem nevšiml. Před trestním stíháním žalobce rovněž netrpěl výkyvy váhy, v průběhu trestního stíhání docházelo k výkyvům váhy, což se po trestním stíhání nějakým způsobem již dalo do pořádku. Pokud jde o hospůdku, svědek uvedl, že se snížil počet lidí, kteří tam chodili, dříve přišlo tak kolem 40 lidí, ale dneska už tak stěží 10 lidí. Žalobce se také svěřoval svědkovi s tím, že někteří lidé v obci se s ním už nebaví. Svědek obvinění žalobce spíše nevěřil, přišlo mu to až příliš„ přitažené za vlasy“, takže jeho vztah k otci nezměnil se žádným způsobem, tomu obvinění nevěřil.

16. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že poté, co jej odvezla policie, to bylo špatné, protože žalobce věděl, že nic neudělal. Poté ho propustili z vazby, ale nastal zlom, neboť bydlí na malé vesnici, kde lidé neřeší rozdíl mezi vězením a vazbou, takže se místní lidé k žalobci otočili zády. Také hospůdka, kterou žalobce provozuje, šla do úpadku v souvislosti s jednáními, která probíhala v rámci trestního řízení. Hospůdka se už nikdy pořádně nerozjela a asi už se z toho žalobce nevzpamatuje. Před trestním stíháním tam bylo narváno, kdy tam bylo za den třeba i 50-60 lidí. Dne [datum], kdy žalobce odvezli, to tam bylo v té hospůdce ještě plno, a od té doby, co žalobce odvezli, tak tam přestali lidé chodit a už se tam až do dnešních dnů nevrátili. Teď tam přijdou tak 3-4 lidi. Když tu hospůdku otevřel, tak ho tam místní znali. V té vesnici tehdy byly hospody 2 a v zásadě skoro všichni chodili k žalobci, ale poté v souvislosti s trestním stíháním začali chodit do té druhé hospody a už se k žalobci nevrátili. Hospůdku ještě provozuje, ale v zásadě s velmi omezenou provozní dobou, kdy otevírá v zásadě, pokud je pěkné počasí a dá se sedět venku na terase. Jinak v současné době ji má v zásadě zavřenou a otevírá pouze v úterky, kdy se tam schází jedni jeho známí, a poté v pátek, kdy mu tam chodí skupinka důchodců. Žalobce dále uvedl, že se vrátil k původnímu řemeslu. Pracuje zejména na stavbách, věnuje se hlavně instalatéřině, ale také drobným pracím. Pracuje jako OSVČ a je to asi od té doby, co byl propuštěn z vazby. Žalobce nespal, i když věděl, že je nevinen. Musel také spát sám v absolutním klidu. Před trestním stíháním spal s manželkou v ložnici a po trestním stíhání spí žalobce v ložnici, ale manželka se odstěhovala do obývacího pokoje, neboť potřebuje absolutní klid a ticho. Vždy předtím, když byla nařízena soudní jednání, tak byl podrážděný, ať už na děti, nebo na manželku. A v zásadě problémy se spánkem, tedy, že se v noci budí, tak tím trpí až doteďka. Zažíval radost, když byl obžaloby zproštěn, že se potvrdila jeho nevina, ale poté, když bylo podáno odvolání, tak znovu zažíval nervy, že věc byla opět projednávána. Potom byl zproštěn podruhé a nechápal, že bylo zase podáno odvolání, takže docházelo k výkyvům nálad – radost ze zproštění a pak další rána, když bylo podáno odvolání státním zástupcem. Domovní prohlídku po propuštění z vazby těžce prožíval. Trápilo ho, že tam byli lidé, které tam vůbec mít nechce, a nevěděl, proč tam vlastně jsou. Když byl mladší, tak byl takový grázlík, ale byl v zásadě veden k tomu, že když něco spáchá, tak že za to přijde trest. V tomto případě toho posledního trestního stíhání nechápal, proč by měl přijít trest, pokud nic nespáchal. K tomu žalobce dodal, že vyrůstal v dětském domově a byl tam vychovatel, který si ho bral třeba na léto nebo na víkendy, a ten ho v zásadě vychovával, takže pokud žalobce hovořil o tom, že byl k něčemu veden, tak tím myslí tohoto vychovatele v dětském domově. Také vynechával jídlo. V důsledku toho mu poté kolísala váha. Před trestním stíháním měl žalobce 110 kg, po propuštění z vazby to bylo asi 80 kg, a nyní váha kolísá někde mezi 90 až 105 kg. Před trestním stíháním byl zdravý, mohl jíst v zásadě všechno, ale už když ho propustili z vazby, tak mu byla nasazena dieta, a problémy se žaludkem trpí až doteďka, kdy jsou třeba dny, kdy nemůže vůbec nic sníst. Dále žalobce uvádí, že jeho manželka je v invalidním důchodu, takže když žalobce odvezli do vazby, tak neměla peníze a musela si peníze vypůjčovat. Před trestním stíháním byl veselý člověk. Často bavil společnost. Již od propuštění z vazby je uzavřený do sebe, více podrážděný, spíše zamlklý. Všimli si toho i někteří návštěvníci hospůdky, že už se tolik nebaví a nekomunikuje jako dřív. Před trestním stíháním měl mnoho přátel, ale po propuštění z vazby mu zůstali asi jenom 2 kamarádi, kteří tomu obvinění nevěřili. Žalobci zůstala v zásadě jen rodina. Našel si některé nové přátele, kteří o té jeho minulosti nevědí. Předtím se místní lidé chovali k rodině normálně. S některými se i navštěvovali. Po propuštění z vazby, tak návštěvy už tolik nechodí, ani rodina žalobce už tolik nenavštěvuje ostatní místní rodiny. Někteří se i začali zapírat, že nemají čas, a podobně. Manželka ale při žalobci stála, obvinění nevěřila.

17. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že trestní stíhání ovlivnilo více či méně některé osobnostní sféry žalobce, kdy byl po dobu trestního stíhání, které trvalo po propuštění z vazby přibližně 1 rok a 4 měsíce, vystaven jednak obecným dopadům trestního stíhání, které doléhají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí a jednak došlo k následujícím dopadům. V osobní sféře žalobce trestní stíhání prožíval. Bylo prokázáno, že trpěl stresem, výkyvy nálad, byl podrážděný, a celkově se jeho osobnostní rozpoložení změnilo. Rovněž došlo k některým změnám v jeho dosavadních zvycích a způsobu života. Žalobce trpěl problémy se spánkem, žaludečními problémy a s tím souvisejícími výkyvy váhy. Rodina žalobce podporovala, manželka, její rodiče i nevlastní syn obvinění vznesenému nevlastní dcerou žalobce nevěřili, žalobce podporovali. Rodina se dostala do finančních problémů a manžela žalobce si musela půjčovat finanční prostředky v rodině či od známých. Bylo však rovněž prokázáno, že to se stalo v důsledku výkonu vazby, nikoli samotného trestního stíhání. Rovněž bylo prokázáno, že manželka žalobce o vlastním rozhodnutí nevyužila případnou pomoc od státu. Bylo prokázáno, že se žalobci nedařilo v jeho podnikání v restauraci„ [příjmení] [příjmení]“, snížila se klientela, která se již nevrátila na úroveň před trestním stíháním. Žalobce sice restauraci nezavřel, ale věnuje se své původní profesi, stavebním pracím, zejména instalatérským pracím. Bylo prokázáno, že od žalobce se odvrátili místní lidé, kteří si vzetí do vazby či trestní stíhání vysvětlovali tak, že je žalobce vinen. Bylo rovněž prokázáno, že žalobce byl v minulosti 13krát soudně trestán, převážně za majetkovou trestnou činnost, aktuálně se na něj hledí jak by nebyl odsouzen. Dále bylo prokázáno, že žalobce vyrůstal v dětském domově.

18. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud poskytl žalobci procesní poučení podle § 118a o.s.ř. v písemné podobě před nařízením jednání s tím, že žalobce rozhodné skutečnosti doplnil. Z tohoto důvodu již dalšího procesního poučení ani výzvy při jednání nebylo potřeba.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

26. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

29. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne [datum] podle § 160 odst. 1 trestního řádu, jímž bylo se žalobcem zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10.6.2019, sp.zn. 8 T 61/2018- 378, kterým byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

30. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

32. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě do práv zasaženo nad rámec obecných dopadů trestního stíhání. Soud má z provedeného dokazování za prokázáno, že v důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení kvality života jak v rovině osobního prožívání, tak i co do projevů navenek. Žalobce trpěl v souvislosti s trestním stíhání stresem, trpěl výkyvy nálad, poruchami spánku a žaludečními problémy, kterými předtím netrpěl. Rodina sice žalobce podporovala, včetně rodičů jeho manželky, nicméně bylo prokázáno svědeckými výpověďmi, že kvalita rodinného života se zhoršila. Došlo ke zhoršení finanční situace rodiny žalobce, nicméně současně bylo prokázáno, že šlo primárně o důsledek výkonu vazby, který byl žalovanou zvlášť odškodněn v penězích. Rovněž bylo prokázáno, že manželka žalobce se z vlastního rozhodnutí vzdala možnosti čerpat případnou pomoc od státu, když nedokončila proces vyplňování žádosti. Žalované nelze přičítat k tíži, že se manželce žalobce nechtělo hovořit o důvodech, pro které o státní pomoc žádá. Státní zaměstnanci jsou vázáni povinností mlčenlivosti, která jim plyne ze zákona o státní službě a nelze bez dalšího předpokládat, že by zjištěné skutečnosti byly dále šířeny. Ostatně svědci shodně vypovídali, že se o trestním stíhání žalobce i jeho vazbě všeobecně vědělo. Soud tak neshledal racionální důvod pro to, že manželka žalobce proces žádosti o případné dávky nedokončila. V této souvislosti tak nelze zhoršení finanční situace rodiny přičítat k tíži žalované jako bezprostřední důsledek trestního stíhání. Bylo prokázáno, že se místní lidé dívali na žalobce tzv. skrz prsty a ani po zproštění obžaloby se tento vztah k žalobci u některých nezměnil. Pokud jde o dopad do pracovního života, bylo prokázáno, že po zahájení trestního stíhání došlo k úbytku klientely v žalobcem provozované restauraci, přičemž k jejímu návratu nedošlo ani po zproštění žalobce obžaloby. Současně však dle přesvědčení soudu nelze klást k tíži žalované, že místní lidé přestali docházet do zařízení žalobce, či že si koupili vlastní pípu a scházejí se u některého ze sousedů. Nelze totiž dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4879/2015). Rovněž tak nelze klást k tíži žalované, že si někteří lidí i nadále myslí, že žalobce se jednání, jež mu bylo kladeno za vinu, dopustil. V tomto směru pak nelze z titulu nemajetkové újmy požadovat odškodnění za případnou újmu majetkovou z hlediska případného ušlého zisku, který by žalobce musel konkrétně tvrdit a prokázat. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Nebylo tvrzeno a tedy ani prokazováno, že by došlo k medializaci případu žalobce. Souhrnně soud konstatuje, že si je vědom, že není zcela možné od sebe odlišit dopady výkonu vazby, za kterou byl žalobce samostatně odškodněn a dopady trestního stíhání po propuštění z vazby, neboť dopady jednoho i druhého jsou od sebe do jisté míry neoddělitelné. Soud tak nezohledňoval ty dopady, které byly způsobeny zjevně v důsledku výkonu vazby, a zohlednil ty, u nichž dospěl k závěru, že s pokračujícím trestním stíháním souvisely, byť je mohl předchozí výkon vazby zintenzivňovat. K poukazu žalované, že opakované odsouzení žalobce je třeba z hlediska hodnocení celkového osobnostního a morálního profilu žalobce vzít v úvahu, soud uvádí, že tento názor v obecné poloze sdílí, nicméně je třeba zohlednit i povahu projednávaného trestního obvinění žalobce ve vztahu k minulým odsouzením a jedinečné individuální okolnosti případu žalobce. Soud zohlednil, že se v tomto případě jednalo o zcela odlišnou trestnou činnost, než které se žalobce dopouštěl v minulosti. Nynější nezákonné trestní stíhání bylo vedeno pro podezření z trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, což je zcela jiná oblast, než právě například majetková trestná činnost, k níž se žalobce i vyjádřil ve své účastnické výpovědi, a soud v tomto směru zohlednil i zázemí a výchovu žalobce, tedy že je osobou, která vyrůstala v zásadě bez vlastní rodiny, že vyrůstal v dětském domově, což vyplynulo z účastnické výpovědi a potvrdila to i jeho manželka. Částečně žalobci některé základní pravidla chování vštěpoval vychovatel z dětského domova. Soud žalobci uvěřil, když uváděl, že přijímal trest za to, co spáchal, ale že jednání, z kterého byl v předmětném trestním řízení obviněn, se nedopustil, a tudíž je uvěřitelné i tvrzení, že samotné trestní stíhání prožíval, i když je osobou, která jinak má z průběhem trestního řízení bohaté zkušenosti. Nicméně nebylo možné nepřihlédnout k tomu, že žalobce je osobou s trestní minulostí, tedy že má opakovaně zkušenosti s trestním stíháním jako takovým, a v tomto směru soud považuje za nutné dodat, že jeho nemajetková újma nemůže být taková, jako by byla nemajetková újma osoby, která dosud žádnou zkušenost s trestním řízením neměla. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou společně s relutární satisfakcí 32 000 Kč, nebo zda žalobci náleží vyšší zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Pokud jde o délku trestního řízení, trestní stíhání trvalo po propuštění z vazby, za něž se žalobce odškodnění domáhal, přibližně 1 rok a 4 měsíce, což je možné hodnotit jako délku zcela přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci probíhalo přípravné řízení, byla podána obžaloba, proběhla hlavní líčení a věc byla řešena z důvodu podaných odvolání na dvakrát na dvou stupních soudní soustavy. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudy.

34. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání dvě léta až 10 let. Trestný čin znásilnění je trestným činem, který patří do skupiny trestným činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a jde tak o podezření z trestné činnosti, která je ve společnosti vnímána jako zavrženíhodná. V daném případě šlo nadto o podezření ze znásilnění nevlastní dcery, což závažnost obvinění zvyšuje. I když k medializaci případu nedošlo, i s ohledem na bydliště žalobce na malé obci, se vědomost o jeho trestním stíhání i jeho důvodu rozšířila přinejmenším mezi místní obyvatele. Z hlediska závažnosti vzneseného obvinění a jeho potenciálu tíživého dopadu na žalobce je tak třeba nepochybně přistoupit k peněžitému zadostiučinění, kdy se omluva a konstatování již jako odpovídající satisfakce nemohou jevit.

35. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše v odstavci 32 a pro stručnost na něj odkazuje.

36. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ani žalovaná lhůty soudem stanovené při jednání dne [datum] k navržení srovnatelné judikatury nevyužili.

37. V případech které ke srovnání vybral soud, jde o věci vedené u zdejšího soudu. Ve věci sp.zn. 44 C 60/2017 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci, přičemž trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců. Tamnímu žalobci vznikla nejen určitá újma v subjektivních pocitech frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma objektivizované povahy. Tamní žalobce byl omezen na osobní svobodě zadržením, a to po necelé dva dny, v důsledku stíhání se stáhl do sebe, nekomunikoval s okolím, trpěl depresemi, nespavostí a ve větší míře konzumoval alkohol. Po skončení trestního stíhání mu byl diagnostikován vysoký krevní tlak s nutnou medikací, avšak nebyla prokázána souvislost s předmětným trestním stíháním. Trestní stíhání negativně zasáhlo do s jeho nezletilou dcerou [jméno], nadále se s ní však běžně stýká. O trestním stíhání se vědělo v místě bydliště, kterým bylo menší město. Žalovaná dobrovolně poskytla 3 000 Kč, soud přiznal dalších 47 000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč. V případu ve věci sp.zn. 28 C 126/2020 byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku až osmi let. Trestní řízení trvalo jeden rok a pět měsíců. Trestní stíhání pak zasáhlo do osobního života tamního žalobce, došlo k zásahu do zdraví, zejména psychické vybavenosti, neboť pociťoval stres, špatně spal a také výrazně zhubl (cca 20 kg). Tamní žalobce byl rovněž dehonestován ve společnosti v menším městě, kde se o jeho trestním stíhání vědělo, lidé se jej stranili, vyhýbali se mu, nekomunikovali. Trestní stíhání se projevilo i na povaze tamního žalobce, ač tento byl předtím milý, přátelský, s velkým všeobecným rozhledem, poté, co začalo trestní stíhání, v podstatě se svými kamarády chtěl probírat jenom danou kauzu a od tohoto se nemohl oprostit. Významně mu ubyli přátelé. Tamní žalobce byl obchodním manažerem v rámci nadnárodních firem a práci získával tím, že jej někdo doporučil další firmě (tzv. networking). V důsledku trestního stíhání, což bylo podpořeno aktivitou bývalé manželky, s ním obchodní partneři přerušili kontakty a nikdo již s ním pracovat nechtěl. Přišel i další pracovní příležitost v místní škole. Došlo k narušení vztahů s dětmi. Současně však vyšlo najevo, že na dehonestaci tamního žalobce a zásahu do jeho osobnostních sfér se podílely i další osoby tj. bývalá manželka žalobce a částečnou měrou i tlumočník, nikoliv pouze trestní stíhání. Soudem bylo přiznáno 60 000 Kč. V případu vedeném pod sp.zn. 10 C 172/2018 byl tamní žalobce stíhán pro shodný trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, za který hrozil shodný trest odnětí svobody jako žalobci. Trestní řízení trvalo 8 měsíců. Bylo zasaženo do práva tamního žalobce na soukromý život a do jeho osobního života, profesního života a rodinného života. Tamní žalobce byl vystaven odsouzení, pokud jde o jeho sociální prostředí, kdy kolegové v práci a jeho blízcí kamarádi neuvěřili tomu, že není stíhán bezdůvodně, byl vyloučen z kolektivu přátel a v posledku toto vedlo i k nutnosti změnit zaměstnání i místo bydliště. Žalovanou bylo dobrovolně přiznáno 10 000 Kč, soudem bylo přiznáno dalších 30 000 Kč, celkem tedy 40 000 Kč.

38. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že je na místě žalobce odškodnit v penězích, neboť zejména s ohledem na závažnost trestného činu a trestní sazbu, kterou byl žalobce ohrožen, by se pouhé konstatování a omluva nejevily jako přiměřená a spravedlivá satisfakce. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná, která dobrovolně v rámci předběžného projednání nároku žalobci přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu částku 32 000 Kč.

39. Ve všech případech, které k porovnání vybral soud, trpěli tamní poškození stresem, obavami a rovně někteří poruchami spánku, případně zhubli. Došlo také k dopadům podobné intenzity do pracovního a rodinného života a rovněž k dopadům do vztahů k okolí. Trestní stíhání ve všech třech případech trvalo po srovnatelnou dobu, vždy nejvýše do dvou let. Všechny tři případy jsou s případem žalobce porovnatelné, kdy v nich bylo tamním poškozeným přiznáno 40 až 60 tisíc Kč. V případě žalobce je však třeba zohlednit, že ve srovnávaných případech šlo o osoby bezúhonné, které žádnou předchozí zkušenost s trestním stíháním neměli. U žalobce soud vzal v úvahu jeho trestní minulost, ale i to, že se jednalo o zcela odlišnou trestnou činnost, a to převážně majetkové povahy a dále soud zohlednil, že žalobce vyrůstal bez rodiny v dětském domově. Soud sice nepřikládá samotnou skutečnost, že žalobce vyrůstal v dětském domově bez rodiny k tíži žalované, nicméně je třeba zohlednit, že dětské domovy jsou státem provozovaná zařízení a stát tak do určité míry přebírá odpovědnost za to, jakým způsobem budou nezletilým tam umístěným vštípeny základní pravidla chování a morálky a jakým způsobem se na samém počátku do společnosti začlení. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že odškodnění poskytnuté žalovanou není postačující, na straně druhé však není na místě zvolit ani nejvyšší odškodnění 60 000 Kč ve srovnávaných případech, a už vůbec ne částku, kterou požadoval žalobce v souhrnu, tedy 150 000 Kč.

40. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 40 000 Kč, tedy na spodním rozmezí srovnávaných případů. Jelikož žalovaná již dobrovolně žalobci po podání žaloby přiznala a vyplatila částku 32 000 Kč, zavázal jí soud, aby žalobci zaplatila ještě dalších 8 000 Kč. Proto soud žalobě co do částky 8 000 Kč vyhověl (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 110 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

41. Soud přiznal žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z žalovanou vyplacené částky 32 000 Kč a přisouzené částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). I když by žalobci úrok z prodlení z částky 32 000 Kč náležel v souladu s judikaturou až do dne [datum], kdy došlo k plnění žalované, žalobce úrok požadoval do dne předcházejícího úhradě daných částek, tedy do dne [datum].

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Předně soud uvádí, že s ohledem na vyloučení věci k samostatném projednání a vzhledem k tomu, že za předchozí část původně společného řízení až do okamžiku vyloučení, bylo o nákladech skončené části řízení pravomocně rozhodnuto, je třeba rozhodnou toliko o nákladech řízení počínaje vyloučením věci k samostatnému projednání. Dále soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k projednání nároku došlo až dne [datum] Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč (zaplacený za nárok, který byl předmětem tohoto vyloučeného řízení) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 4 úkony právní služby (písemné podání ze dne [datum] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum] v trvání přes dvě hodiny a dne [datum]) z tarifní hodnoty 50 000 Kč á 3 100 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)), 4 režijní paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudním jednáním na trase [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (68 km), učiněné osobním automobilem Mazda CX-5, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 7,1 l/100km, palivem BA (na základě doloženého technického průkazu), dne [datum] a [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. při ceně paliva 44,50 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 2* 534,44 Kč (cestovné celkem: 1 068,88 Kč), dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 800 Kč za 2* 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem tedy 15 468,88 Kč (12 400 + 1 200 + 1 068,88 + 800), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 3 248,46 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 20 717,34 Kč (2 000 + 15 468,88 + 3 248,46). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 20 717,34 Kč k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

43. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení