17 C 144/2020-103

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o 2 911 529 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 2 911 525 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 8. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 2 946,56 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 10. 21019 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnil tvrzením, že nárok opírá o nezákonný postup při zabavení automobilu, který měl v užívání, ale nebyl jeho vlastníkem, na základě nezákonného postupu policejního orgánu, státního zastupitelství a [název soudu], nepřiměřenou délku řízení o jeho vrácení, poškození jeho osoby v majetkové a nemajetkové sféře. V trestní věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] mu byl doslova ukraden dne 8. 4. 2015 z garáže orgány Policie ČR [značka automobilu] [název], [registrační značka], rok výroby 2008, VIN: [číslo] (dále také jen„ vozidlo [název] [název] [název]“), osvědčení o registraci vozidla a 2 ks klíče. Přestože doložil již při prvotních výsleších smlouvu o úvěru a splátkový kalendář, ze kterých vyplývalo, že vozidlo vlastní [právnická osoba], a z úvěrové smlouvy vyplývá, že byla uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k uvedenému automobilu, bylo mu vozidlo vráceno po více než čtyřech letech. Jeho snahy o vrácení automobilu byly odmítnuty jak okresním státním zastupitelstvím, tak nadřízeným zastupitelstvím, tak [název soudu]. Přestože vozidlo bylo policejním orgánem doslova ukradeno, nikdo se neobtěžoval s jeho vrácením. Musel na vlastní náklady převézt téměř nepojízdné vozidlo stovky kilometrů od jeho bydliště a ne jeho zprovoznění vynaložit další desítky tisíc Kč. Přitom v usnesení [číslo jednací] [název soudu] dne 18. 4. 2019 uvádí, že o jeho právu na toto vozidlo není pochyb. Tímto nezákonným a protiprávním jednáním orgánů činných v trestním řízení mu byla způsobena majetková a nemajetková újma představující (soud pro zpřehlednění a další zjednodušení odůvodnění provedl očíslování jednotlivých dílčích nároků): 1) náklady na dvě cesty do [obec] a zpět dne 5. 5. 2019 a 6. 5. 2019, dále na jednu cestu do [obec] na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dne 7. 5. 2019 celkem ujeto 470 km, přičemž náhrada za ujeté kilometry dle platné vyhlášky č. 254/2018 činí 1 927 Kč a cena za PHM 2 406 Kč (33,60 Kč/litr nafty), 2) výdaj na zprovoznění automobilu za servisní poplatky (chladící kapalina, čistič, desinfekce klima, a další…) ve výši 44 726 Kč, 3) výdaj na cenu nového akumulátoru, neboť bez něj nebylo možno vozidlo nastartovat, ve výši 7 000 Kč, 4) výdaj na umytí znečištěného vozidla 269 Kč, 5) výdaj na zakoupení nářadí na vymontování a namontování akumulátoru 260 Kč, 6) výdaj na znovu zakoupení dálniční známky 2 x 1 500 Kč celkem tedy 3 000 Kč, když na ukradeném vozidle již známka byla a další musel zakoupit na nově zakoupené vozidlo VW Passat, 7) výdaj na zakoupení nových pneumatik za znehodnocené (tím, že vozidlo čtyři roky stálo) pneumatiky za 17 000 Kč, 8) výdaj na zprovoznění a doplnění klimatizace (po 4 letech nefunkční) za 1 700 Kč, 9) výdaj na výměnu ložisek přední nápravy (byla zarezlá a byl slyšet hukot) za 5 600 Kč, 10) výdaj na výměnu izolace pod víkem přední kapoty motoru, která byla prokousaná od kun za 1 750 Kč, 11) výdaj na opravu poškození laku karoserie a výměnu promáčknutého víka motoru ve výši celkem 5 650 Kč, 12) výdaj na opravu odřeného laku na levém zadním blatníku a odřeného levé zpětného zrcátka ve výši 3 562 Kč, 13) výdaj na pořízení chybějících úchytů bezpečnostních pásů vpravo vzadu ve výši 1 500 Kč, 14) výdaj na nové stěrače (staré byly zrezivělé) včetně krytek matic za 2 580 Kč, 15) výdaj na zakoupení vozidla VW Passat Variant 2,5 TDI 4Motion Hihgline dne 11. 4. 2015 za částku 150 984 Kč, kdy zaplatil akontaci 19 800 Kč a na splátkách 131 184 Kč, přičemž vozidlo si pořídil, aby mohl dále podnikat a jezdit, 16) výdaj na pravidelné měsíční splátky úvěrové společnosti [právnická osoba], ve výši 169 099 Kč za období 4 let (84 x 3 451 Kč), kdy vozidlo [název] nemohl užívat, 17) zaplacenou akontaci na vozidlo [název] dle úvěrové smlouvy ve výši 140 000 Kč, 18) náklady za právní pomoc advokáta za všechny úkony při několikerém požadavku na vrácení automobilu celkem 50 000 Kč, 19) náhradu za 752 kilometrů najetých na zadrženém autě dle vyhlášky ve výši 3 083 Kč a 2 047 Kč, 20) výdaj na pojištění za provoz automobilu za rok 2015 a rok 2016 ve výši 7 386 Kč, 21) náhradu za nepřiměřenou délku řízení, které trvalo více jak čtyři roky, tedy doba do pravomocného vrácení vozidla, ve výši 20 000 Kč ročně, celkem 90 000 Kč, 22) morální opotřebení automobilu a ztrátu jeho hodnoty náhrada ve výši 50 000 Kč za 1 rok, celkem tedy za čtyři roky 200 000 Kč, 23) nemajetkovou újmu za dehonestaci jeho osoby v částce 500 000 Kč za rok, celkem za čtyři roky 2 000 000 Kč. Dehonestace spočívala v ukradení jeho automobilu z garáže v místě jeho bydliště příslušníky policie, kdy na vsi není možno tuto skutečnost utajit; jeho tvrzení, že se tak stalo protiprávně, mu nikdo neuvěřil, zejména když protiprávní zadržování trvalo 4 roky. Tato skutečnost, že vozidlo mu bylo policií ukradeno, jej poškodila v bankovním sektoru, kde tato skutečnost byla uvedena. Přestože se žádné trestné činnosti nedopustil, není respektována presumpce neviny a je s ním jednáno jako s těžkým zločincem, což jeho osobu neskutečně dehonestuje a na základě postupu orgánů činných v trestním řízení došlo k závažnému zhoršení jeho zdravotního stavu, což bude řešeno na základě ústavní stížnosti. Na základě neoprávněného zabavení jeho automobilu tato skutečnost (má se na mysli trestní stíhání) vešla ve známost nejen v místě bydliště, ale i při jeho působení v různých funkcích podnikatelských, když v roce 2015 působil jako privátní finanční poradce u [právnická osoba] [název], v roce 2016 působil jako manažer realitní kanceláře [název] [název] a [název] [název], od roku 2016 dosud působí jako jednatel a manažer realitní kanceláře [název] [název] [název]. Při jednání dne 18. 1. 2021 pak žalobce uvedl, že veškeré uplatněné žalobní nároky, co do základu vycházejí z toho, že dne 8. 4. 2015 mu bylo tzv. ukradeno auto Polic ČR v trestní věci vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka]; žádné jiné nároky neuplatňuje, bude čekat na rozhodnutí v trestním řízení. Žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou dne 1. 10. 2019 dle zák. č. 82/1998 Sb., k náhradě vzniklé majetkové a nemajetkové újmy, avšak bez relevantní odpovědi žalované.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Uvedla, že žalobce dne 7. 10. 2019 u ní uplatnil nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 2 903 143 Kč za nesprávný úřední postup ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud jde o tvrzení nepřiměřené délky řízení, pak nebyl takový postup po prošetření postupu orgánů činných v trestním řízení zjištěn, délka řízení v návaznosti na jednotlivé úkony orgánů činných v trestním řízení byla shledána přiměřená. Tedy v této části je žaloba nedůvodná. Pokud jde o tvrzenou dehonestaci, pak tato není v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, a pro posouzení této otázky je rozhodný až výsledek trestního řízení. Ve vztahu k nárokům na náhradu majetkové škody za zprovoznění vozidla, jsou nedůvodné, neboť žalobce není vlastníkem vozidla, není tudíž poškozeným, shodně pokud jde o morální opotřebení vozidla a ztrátu jeho hodnoty a škodu spočívající v úhradě pojistného za provoz vozidla. I kdyby však žalobce byl vlastníkem vozidla, nejsou splněny podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu, zejména není splněna podmínka zrušení či změny rozhodnutí pro nezákonnost příslušným orgánem. Náklady na právní pomoc jsou nedůvodné vzhledem k ust. § 31 z.č. 82/1998 Sb. Škoda, která má spočívat v ceně za pořízení nového vozidla, v měsíčních splátkách společnosti [právnická osoba], a v akontaci, není v příčinné souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení. Není tudíž dána zřejmá souvislost mezi tvrzeným nárokem a platnou zákonnou úpravou, a proto nelze uplatněné nároky vypořádat, a to ani částečně.

3. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti: - z dopisu žalované ze dne 7. 10. 2019, že potvrzuje převzetí podání žalobce týkající se právní věci projednávané před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], - ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 14. 7. 2020, že u tohoto úřadu dne [datum] žalobce uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění v celkové výši [částka], kteréžto podání bylo podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Tyto nároky žalobce byly odmítnuty jako nedůvodné a bylo odmítnuto jejich mimosoudní vypořádání s odůvodněním, že celková délka trestního řízení od 8. 4. 2015 do 18. 4. 2019 vzhledem k jednotlivým úkonům trestního řízení byla shledána jako zcela přiměřená; nárok na náhradu nemajetkové újmy za dehonestaci žalobce nebyl uznán, neboť žalobce neuvedl a ani nepředložil věrohodné podklady k ověření uplatňovaného nároku na náhradu nemajetkové újmy a ani neprokázal vznik tvrzené nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem; shodně jako v případě majetkové újmy, - z dopisu datovaného dnem 1. 10. 2019 a doručeným Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 7. 10. 2019, že žalobce vyzýval žalovanou k náhradě škody – majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve výši [částka], přičemž tento nárok odůvodnil shodně jako v žalobě v této věci, přičemž do tohoto nároku nezahrnul nárok ve výši 7 386 Kč za pojištění vozidla (viz nárok v žalobě označený výše ad 20), - z protokolu o vrácení věci ze dne 7. 5. 2019, že žalobce převzal na základě usnesení [název soudu] ze dne 18. 4. 2019 č.j. [číslo jednací] od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkoprávních, územního odboru [obec], odloučené pracoviště [obec], vozidlo [název] [jméno] [příjmení], - z trestního spisu Okresního soudu v Novém Jičíně vedeném pod sp.zn. 3 T 203/2016, že usnesením Policie ČR ze dne 1. 4. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněnému žalobci pro spáchání zločinů zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) trestního zákoníku. Usnesení bylo doručeno žalobci 8. 4. 2015. Z protokolu o vydání věci ze dne 8. 4. 2015, že žalobce byl dne 8. 4. 2015 v 9:08 hodin vyzván Policií ČR k vydání osobního motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], a toto vozidlo také žalobce Policii ČR vydal včetně osvědčení o jeho registraci a 2 ks klíčů od vozidla, a to jako věc důležitou pro trestní řízení dle § 78 odst. 1 tr. ř.; uvedl přitom, že velký technický průkaz je ve společnosti, které platí splátky za vozidlo. Okresní státní zastupitelství Nový Jičín dne 20. 4. 2015 pověřilo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště [obec] (dále také jen„ ÚPZSVVM“) ke správě předmětného zajištěného vozidla. ÚPZSVVM dne 1. 6. 2015 vyzval Policii ČR ke sdělení, zda předmětné vozidlo není v tzv. polopřevodu a zda nebylo dočasně vyřazeno z provozu. Dne 1. 2. 2016 žalobce požádal o vrácení vydané věci – vozidla [název] [jméno] [příjmení], které mu bylo odebráno dne 8. 4. 2015 jako věc důležitá pro trestní řízení, přičemž tuto žádost mimo jiné odůvodňoval tím, že„ vozidlo není prakticky jeho“, na vozidle je dluh ve výši 350 511 Kč a tato částka převyšuje hodnotu vozidla; dále uváděl, že darovací smlouvou ze dne 31. 1. 2014 spolu s manželkou darovali veškeré nemovitosti v jejich vlastnictví včetně všech movitých věcí jejich nezletilému synovi, přičemž takto byly též převedeny dva automobily, a to [název] model s a [název] X 5, jejichž prodejem byla získána částka na akontaci vozidla [název], který byl policejním orgánem zabaven. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 4. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka] byla uvedená žádost obviněného žalobce ze dne 1. 2. 2016 zamítnuta s odůvodněním, že policejní orgán vozidlo zajistil s cílem zajistit náhradní hodnotu za peněžní prostředky, které žalobce jako obviněný pravděpodobně získal projednávanou trestnou činností, a které se jinak zajistit nepodařilo, a postupoval tak v souladu s ustanovením § 79f ve spojení s ust. § 78 tr. ř., když podání bylo vyhodnoceno jako žádost na zrušení zajištění vozidla dle § 79f poslední věty tr. ř. ve spojení s § 79a odst. 4 věty druhé tr. ř., dále se v usnesení uvádí, že učiněná skutková zjištění nasvědčují tomu, že je to žalobce, kdo předmětné vozidlo vlastní. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 5. 2016 sp. zn. [spisová značka] byla stížnost obviněného – žalobce proti citovanému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 4. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka] jako nedůvodná zamítnuta, přičemž z odůvodnění tohoto usnesení se podává, že stížnost obviněného žalobce byla Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] doručena dne 14. 4. 2016; soud shledal, že byly splněny zákonné podmínky dle § 79f tr. ř., jakož i předtím § 78 tr. ř., pro vydání osobního vozidla [značka automobilu] [název] a jeho následné zajištění jako náhradní hodnoty, když obviněný žalobce je vlastníkem vozidla a je bez významu, že splácí úvěr na vozidlo Dne 1. 12. 2016 byla podána obžaloba mimo jiné proti žalobci coby obviněnému pro zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 a 4 písm. b) a d) trestního zákoníku [název soudu] rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2017 čj. [číslo jednací], v němž uznal vinným žalobce ze zločinů zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b), d) tr. zák., a uložil žalobci dle § 71 odst. 1 tr. zák. mimo jiné trest propadnutí náhradní hodnoty – osobního motorového vozidla [název] [název] [název]. Uvedený rozsudek [název soudu] byl usnesením [název soudu] ze dne 15. 11. 2018 čj. [číslo jednací] zrušen a věc obviněného - žalobce byla vrácena k novému rozhodnutí, přičemž v odůvodnění uvedeného usnesení [název soudu] se mimo jiné uvádí, že z důkazů vyplývá, že osobní vozidlo [název] nebylo v době rozhodnutí soudu v majetku obžalovaného, tudíž nelze ohledně něj uložit trest propadnutí věci. [právnická osoba] sdělila ve zprávě ze dne 6. 3. 2019, že úvěrová smlouva č. [čislo] byla uzavřena žalobcem dne 21. 3. 2014 na prodejně [právnická osoba], žalobci byl poskytnut úvěr ve výši 184 690 Kč na nákup vozidla [název] [název] [název] a ke dni 6. 3. 2019 žalobce na úvěr uhradil celkem částku 203 609 Kč; před samotným uzavřením úvěrové smlouvy uzavřel žalobce kupní smlouvu prostřednictvím výše uvedeného autobazaru [právnická osoba] a vlastníkem vozidla se stal žalobce; následně uzavřením úvěrové smlouvy z titulu zajišťovacího převodu práva po dobu trvání úvěrové smlouvy došlo k převodu vlastníka vozidla z žalobce na společnost [právnická osoba] [právnická osoba] k uvedené zprávě připojila úvěrovou smlouvu, úvěrové podmínky, protokol o převzetí vozidla, aktuální splátkový kalendář, matriční list klienta a další listiny. Z těchto listin se pak podává, že žalobce jako vlastník a držitel motorového vozidla [název] [název] [název] zmocnil společnost [právnická osoba] ke všem úkonům spojeným s vyřízením zápisu změny držitele a vlastníka uvedeného vozidla v osvědčení o registraci vozidla; z úvěrové smlouvy č. [číslo] ze dne 21. 3. 2014, z úvěrových podmínek společnosti [právnická osoba] platných od 1. 1. 2014 a ze splátkového kalendáře je pak zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako úvěrující poskytla žalobci jako úvěrovanému účelový úvěr ve výši 184 690 Kč na koupi vozidla [název] [název] [název] a žalobce se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve 84 měsíčních splátkách po 3 451 Kč s konečnou splatností 18. 3. 2021, přičemž mezi žalobcem a [právnická osoba] byla současně ve shodné listině jako smlouva o úvěru uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle které za účelem zajištění splacení všech závazků, které vzniknou z uvedené úvěrové smlouvy, převedl žalobce do vlastnictví [právnická osoba] uvedené vozidlo [název] [název] [název], přičemž dle obsahu smlouvy žalobce vzal na vědomí, že [právnická osoba] nevyužívá svého práva zapsat se jako vlastník vozidla do příslušného registru silničních vozidel a souhlasí, aby byl jako vlastník zapsán žalobce; dále bylo sjednáno, že bez souhlasu [právnická osoba] nemůže žalobce uvedené vozidlo převést na třetí osobu, vozidlo zastavit nebo k němu zřídit jakékoliv právo třetí osoby; současně žalobce přistoupil k havarijnímu pojištění a dále si účastníci smlouvy sjednali, že pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tzv. povinné smluvní pojištění si sjedná žalobce samostatně; konečně se v uvedené úvěrové smlouvě uvádí, že kupní cena vozidla činí 324 690 Kč a žalobce z této kupní ceny uhradil v hotovosti 140 000 Kč (zbývající část kupní ceny tedy bude uhrazena z úvěru ve výši 184 690 Kč). Usnesením [název soudu] ze dne 18. 4. 2019 čj. [číslo jednací], které nabylo právní moci 6. 5. 2019, bylo rozhodnuto, že vozidlo [název] [název] [název] CM rz [číslo] [číslo], r.v. 2008, osvědčení o registraci vozidla a 2 ks klíčů od vozidla, které žalobce vydal dne 8. 4. 2015 na výzvu policejního orgánu podle § 78 tr.ř. se vydává žalobci; v odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že trest propadnutí věci předpokládá, aby věc náležela pachateli, shodnou podmínku má i trest propadnutí náhradní hodnoty dle § 71 tr.zák., který byl původně obžalovanému uložen; po zjištění, že vlastnické právo přešlo na společnost [právnická osoba], však nepřichází, pro případ vyslovení viny, jeho uložení. Podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodl proto soud o vrácení věci tomu, kdo ji vydal nebo mu byla odňata dle § 78 nebo § 79 tr. ř., neboť za situace, kdy obžalovaný není vlastníkem vozidla, nelze uložit trest propadnutí věci či propadnutí náhradní hodnoty, a věc již není pro trestní řízení potřeba. [stát. instituce] ve zprávě ze dne 12. 9. 2019 sdělil, že předmětné vozidlo [název] [název] [název] bylo v době od 5. 3. 2014 do 7. 4. 2015 zaregistrováno na fi: [právnická osoba] [obec], od 7. 4. 2014 doposud je jako vlastník vozidla zaregistrován žalobce.

4. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu rozhodnému závěru o skutkovém stavu věci:

5. Ve věci bylo prokázáno, že usnesením Policie ČR ze dne 1. 4. 2015, které bylo doručeno žalobci dne 8. 4. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci pro zločiny zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3, 4 písmena b) a d) tr. zák. Dne 8. 4. 2015 v 9:08 hodin žalobce na výzvu Policie ČR vydal příslušnému orgánu Policie ČR ve svém bydlišti vozidlo [název] [název] [název] a o tomto vydání byl sepsán protokol, který žalobce podepsal a v němž je uvedené vozidlo označeno jako věc důležitá pro trestní řízení dle § 78 odst. 1 tr. ř. a dále, že žalobce při vydávání vozidla uvedl, že velký technický průkaz je ve společnosti, které platí splátky za vozidlo. Dne 1. 2. 2016 žalobce požádal o vrácení uvedeného vozidla, přičemž tuto žádost odůvodňoval mimo jiné tím, že vozidlo není„ prakticky jeho“. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 4. 4. 2016 sp.zn. [spisová značka] byla uvedená žádost žalobce ze dne 1. 2. 2016 zamítnuta s odůvodněním, že vozidlo bylo zajištěno s cílem zajistit náhradní hodnotu za peněžní prostředky, které žalobce jako obviněný pravděpodobně získal projednávanou trestnou činností a které se jinak zajistit nepodařilo, a postupoval tak v souladu s ust. § 79f ve spojení s ust. § 78 tr. ř., když učiněná skutková zjištění nasvědčují tomu, že žalobce je vlastníkem vozidla. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 5. 2016 sp. [číslo] [rok] byla stížnost žalobce proti uvedenému usnesení okresního státního zástupce ze dne 4. 4. 2015 zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že trvají zákonné podmínky dle § 79f tr. ř., jakož i předtím dle § 78 tr. ř. pro vydání uvedeného vozidla [název] [název] [název], jako náhradní hodnoty, když žalobce je vlastníkem vozidla. Dne 1. 12. 2016 byla proti žalobci podána obžaloba pro zločiny zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 a 4 písm. b) a d) tr. zák., přičemž rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 12. 2017 byl žalobce uznán vinným pro skutky uvedené v obžalobě a byl mu mimo jiné uložen trest propadnutí věci, a to zajištěného vozidla [název] [název] [název]. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 12. 2017 byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018 č.j. 5 To 290/2018-3776 a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, přičemž v odůvodnění uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě se mimo jiné uvádí, že z důkazů vyplývá, že osobní vozidlo [název] nebylo v době rozhodnutí soudu v majetku obžalovaného, tudíž nelze ohledně něj uložit trest propadnutí věci. Usnesením [název soudu] ze dne 18. 4. 2019 bylo rozhodnuto o vydání vozidla [název] [název] [název] žalobci dle § 80 odst. 1 tr. ř. jako osobě, která věc vydala a dále s odůvodněním, že po zjištění, že žalobce není vlastníkem vozidla, nelze mu uložit trest propadnutí věci ani trest propadnutí věci - zajištěné náhradní hodnoty. Před tímto usnesením ze dne 18. 4. 2019 si soud vyžádal v trestní věci vedené u [název soudu] zprávy a dokumenty od společnosti [právnická osoba], z nichž se podává, že podle úvěrové smlouvy ze dne 21. 3. 2014 č. [číslo] a z úvěrových podmínek společnost [právnická osoba] poskytla společnost [právnická osoba] žalobci účelový úvěr ve výši 184 690 Kč na koupi vozidla [název] [název] [název] a žalobce se zavázal poskytnutý úvěr splácet s konečnou splatností úvěru 18. 3. 2021, přičemž součástí smluvních ujednání mezi žalobcem a [právnická osoba] byla smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle které za účelem zajištění splacení všech závazků, které vzniknou z uvedené úvěrové smlouvy, převedl žalobce do vlastnictví [právnická osoba] uvedené vozidlo [název] [název] [název], současně žalobce vzal dále na vědomí, že [právnická osoba] nevyužívá svého práva zapsat se jako vlastník vozidla do příslušného registru silničních vozidel a souhlasí, aby byl jako vlastník zapsán žalobce. [stát. instituce] ve zprávě ze dne 12. 9. 2019 v uvedené věci sdělil, že předmětné vozidlo [název] [název] [název] bylo v době od 5. 3. 2014 do 7. 4. 2015 zaregistrováno na fi: [právnická osoba] [obec], od 7. 4. 2014 doposud je jako vlastník vozidla zaregistrován žalobce (ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Předmětné vozidlo [název] [název] [název] žalobce převzal dne 7. 5. 2019 (z protokolu o vrácení věci ze dne 7. 5. 2019). Dne 7. 10. 2019 žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění v celkové výši 2 904 143 Kč dle zák. č. 82/1998 Sb., kteréžto nároky žalovaná odmítla uspokojit (z dopisu-stanoviska žalované ze dne 14. 7. 2020).

6. Z ostatních provedených důkazů soud nečinil žádná zjištění a nehodnotil je, neboť tyto důkazy jsou nadbytečné, jelikož se vztahovaly k výši uplatněných nároků, avšak soud dospěl k závěru, že uplatněné nároky nejsou důvodné již co do svého základu, jak bude zdůvodněno dále. Ze stejného důvodu soud neprovedl výslech svědka [jméno] [příjmení], souseda žalobce, navíc navrženého až dne 3. 2. 2021, tedy v rozporu se zásadou koncentrace (§ 118b o.s.ř.), o které byl žalobce opakovaně poučen (v předvolání k prvnímu jednání a při prvním jednání), ze shodných důvodů neprovedl soud výslech svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zaměstnanců žalované.

7. Uvedený závěr o skutkovém stavu soud hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení: § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. § 2 zák. č. 82/1198 Sb., odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. § 6 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen„ úřad“). § 6 odst. 2 písm. a) zák. č. 82/1998 S., úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí… § 6 odst. 7 zák. č. 82/1998 Sb., úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. § 8 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má jen ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl nárok plně uspokojen. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytne se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo podle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. § 78 odst. 1 zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“), kdo má u sebe věc, která může sloužit pro důkazní účely, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro účely trestního řízení zajistit, je povinen takovou věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§66). Vyzvat k předložení nebo vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. § 78 odst. 7 tr. ř., osoba, které byla věc zajištěna, má právo kdykoliv žádat o vrácení takové věci. O takové žádosti musí orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji tato osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. § 80 odst. 1 věta první tr. ř., není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

8. Žalobce vymezil několik žalobních skutků. Předně tvrdil, že postupem orgánů činných v trestním řízení vedeném nyní u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla majetková a nemajetková újma, a to jako důsledek„ ukradení“ vozidla [název] [název] [název] dne 8. 4. 2015 orgány Policie ČR a jeho vrácením až dne 7. 5. 2019 na základě usnesení [název soudu] po zrušení odsuzujícího rozsudku tohoto soudu. Dále se žalobce domáhal zadostiučinění za dle jeho názoru nepřiměřenou délku řízení o vrácení vozidla [název] [název] [název] a za dehonestaci jeho osoby, a to jako důsledek postupu orgánů činných v trestním řízení právě a jen v souvislosti s „ ukradením“ vozidla [název] [název] [název] a jeho vrácením až dne 7. 5. 2019. Žalobce z těchto důvodů uplatnil několik samostatných nároků v celkové ve výši 2 911 529 Kč (nároky uvedeny v odstavci 1. pod body ad 1) až 23) tohoto odůvodnění). Ve věci bylo prokázáno, že žalobce uplatnil nároky na majetkovou a nemajetkovou újmu co do částky 2 904 143 Kč (neuplatnil toliko částku 7 386 Kč z titulu zaplaceného pojistného za vozidlo - nárok uvedený ad 20) v odstavci 1. tohoto odůvodnění) u žalobkyně dne 7. 10. 2019 v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 písm. a) a § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná uplatněné nároky plnit odmítla, tedy uplatněné nároky žalobce nebyly uspokojeny, a proto lze jeho žalobu projednat v soudním řízení v souladu s ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

9. Při úvaze, zda jsou splněny podmínky pro přiznání uplatněných nároků (nebo některých z nich) dle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., soud vyšel ze závěru, že orgány činné v trestním řízení, a to jak Policie ČR dne 8. 4. 2015, tak [stát. instituce] v usnesení ze dne 4. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka], tak [název soudu] v usnesení ze dne 19. 5. 2016 sp. zn. [spisová značka], rozhodovaly v souladu s citovaným ustanovením § 78 tr. ř. a žádné z těchto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno příslušným orgánem, což je pro posouzení nároků dle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jednou z rozhodných podmínek pro závěr o důvodnosti nároku. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR a také judikatura Ústavního soudu ČR se ustálila na názoru, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem; ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011 sp.zn. 28 Cdo 22/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009 sp. zn. 25 Cdo 479/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, Nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. III. ÚS 541/08 a další). Pokud žalobce dovozoval nezákonnost uvedených rozhodnutí (tj. Policie ČR ze dne 8. 4. 2015, Okresního zastupitelství v [obec] ze dne 4. 4. 2016 a [název soudu] ze dne 19. 5. 2016), z usnesení [název soudu] ze dne 15. 11. 2018 č.j. [číslo jednací], pak k tomu je třeba uvést, že tímto usnesením nebylo žádné z uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušeno ani změněno, nýbrž uvedeným usnesením byl zrušen (nikoliv však pro nezákonnost) rozsudek [název soudu] ze dne 19. 12. 2017 č. j. [číslo jednací], a to mimo jiné ve výroku, jímž byl uložen žalobci trest propadnutí věci. Usnesení [název soudu] ze dne 18. 4. 2019 o vrácení vozidla [název] [název] [název] pak rovněž není rozhodnutím, které má na mysli citované ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Tedy pokud žalobce své nároky odůvodňoval nezákonným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, pak žádné takové rozhodnutí v tomto řízení prokázáno nebylo a takové nároky jsou co do základu nedůvodné a nedůvodně uplatněné nároky nemohou být žalobci v tomto řízení přiznány.

10. Žalobce však žalobní skutek vymezil i tak, že mu vznikla majetková a nemajetková újma v důsledku„ nepřiměřené délky řízení o vrácení“ vozidla [název] [název] [název]. Při hodnocení tohoto žalobního důvodu, má soud za to, že o žádnou nepřiměřenou délku řízení se nejednalo. Žalobce jako obviněný vydal vozidlo [název] [název] [název] orgánům Policie ČR na jejich výzvu dne 8. 4. 2015 dle § 78 tr.ř. a o vrácení vozidla požádal dne 1. 2. 2016, jeho žádost byla zamítnuta státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] dne 4. 4. 2016 a dne 19. 5. 2016 [název soudu] zamítl stížnost žalobce ze dne 14. 4. 2016 proti uvedenému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 4. 4. 2016, jímž byla jeho žádost odmítnuta. Lhůty, v nichž orgány činné v trestním řízení, jak o žádosti o vrácení vozidla, tak o stížnosti, rozhodly, jsou zcela přiměřenými a k žádným průtahům při rozhodování o nich nedošlo a konkrétní lhůta pro rozhodnutí o žádosti žalobce v trestním řádu stanovena není, toliko v ustanovení § 78 odst. 7 tr. ř. je zakotvena obecná povinnost či obecná lhůta, podle níž musí být o žádosti rozhodnuto neodkladně a neodkladně orgány v činné v trestním řízení dle názoru soudu skutečně rozhodly, to s přihlédnutím charakteru žádosti žalobce a práva, kterého se touto žádostí domáhal. Pokud žalobce označuje za nesprávný úřední postup délku řízení od 8. 4. 2015, kdy vozidlo vydal Policii ČR, až do 7. 5. 2019, kdy mu vozidlo na základě rozhodnutí soudu bylo vráceno, tedy vnímá toto období jako jeden celek či časový úsek, pak toto hodnocení není správné, neboť je třeba odlišit jednotlivé ukončené úkony trestního řízení od délky plynoucího času mezi těmito úkony. Okamžik důvodně vydané či odňaté věci v trestním řízení (jako v této věci) nelze vnímat jako skutečnost, od které lze počítat plynutí času až do okamžiku vrácení zajištěné věci osobě, která věc vydala nebo jí byla odňata. V této skutečnosti (tj. v uplynutí času mezi zajištěním věci v trestním řízení a jejím vrácení) pak nelze spatřovat nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení pro porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, tudíž žádný nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení, jak má na mysli ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., soud v trestní věci vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] neshledal, to při hodnocení výlučně okolností vztahujících se k vydání a vrácení vozidla [název] [název] [název], jak byly vymezeny žalobcem. Totiž po vydání vozidla dne 8. 4. 2015 žádné řízení o vydání vozidla neprobíhalo. Za takové řízení lze označit toliko období od 1. 2. 2016 (žádost žalobce o vrácení vozidla) do 19. 5. 2016 (rozhodnutí soudu sp. zn. [spisová značka]). Tedy uplatněné nároky nejsou co do základu důvodné ani ve smyslu § 13 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. Tedy ani důvod uplatněných nároků z titulu nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení prokázána nebyla.

11. Dalším důvodem, pro který žalobce některé nároky uplatnil, jsou nároky na majetkovou a nemajetkovou újmu, které co do základu dle žalobních tvrzení měly vzniknout na vozidle [název] [název] [název] v důsledku jeho zajištění orgány činnými v trestním řízení, ať již se jednalo (zjednodušeně řečeno) o náklady na zprovoznění uvedeného vozidla, poškození vozidla či znehodnocení vozidla. Nároku na náhradu majetkové či nemajetkové újmy na věci se může důvodně domáhat toliko její vlastník (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 1208/2012). Žalobce tvrdí (nikoliv však již takto jednoznačně v trestní věci), že není vlastníkem vozidla [název] [název] [název]. Toto tvrzení je v souladu s listinami, které jsou založeny ve věci vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. 3 T 203/2016 tj. s obsahem smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené v souladu s ust. § 2040 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kterou žalobce uzavřel s [právnická osoba] dne 21. 3. 2014, a podle které byla vlastníkem po celou dobu od 8. 4. 2015 do 7. 5. 2019 (a s největší pravděpodobností až do 18. 3. 2021) společnost [právnická osoba] Ve vztahu k nárokům označeným v odstavci 1. pod body 2) až 4), 7) až 14), 19) 20), 22) je proto dalším důvodem pro zamítnutí žaloby uvedený závěr, že žalobce v rozhodném období od 8. 5. 2015 do 7. 5. 2019 nebyl vlastníkem zajištěného vozidla [název] [název] [název], nelze jej proto označit za poškozeného, neboť zde není splněn jeden ze základních předpokladů pro závěr, že žalobce je poškozeným (viz např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2011 sp. zn. 28 Cdo 841/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 1208/2012). Sluší se dále dodat, že v případě některých nároků, a to nároků uvedenými v odstavci 1. tohoto odůvodnění pod body 5), 6), 7), 15), 16), 17) ostatně ani k újmě na majetku žalobce nedošlo, neboť za vynaložené finanční prostředky pořídil věci do svého vlastnictví, tedy jeho majetek se ani neznehodnotil, ani nezmenšil (pořízené hodnoty žalobci zůstávají) a v případě nároků ad 16) a ad 17) se jedná o výdaje, které měl žalobce vynaložit na splátky úvěru společnosti [právnická osoba] a na akontaci na koupi vozidla, avšak tyto výdaje nejsou jednak škodou a jednak není příčinná souvislost (jako jedna z podmínek nároku na náhradu majetkové újmy) mezi těmito výdaji a tvrzeným deliktním jednáním státu, neboť tyto výdaje žalobce nevynaložil coby důsledek nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Navíc je zjevné, že náklady na provoz a údržbu technického stavu vozidla [název] [název] [název] by v průběhu rozhodného období musely být v jisté výši rovněž vynaloženy, ať již by vozidlo bylo v pravidelném provozu či nikoliv.

12. Ve vztahu k nároku na zaplacení nemajetkové újmy 2 000 000 Kč (nárok označen pod bodem 23) v odstavci 1. tohoto odůvodnění) a nároku ve výši 90 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení (bod 21) žaloby), pak žádné porušení práva spočívající v nezákonném rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.) nebo nesprávném úředním postupu (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.), jako podmínky pro důvodnost nároku na přiměřené zadostiučinění dle § 31a odst. 1 a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., prokázáno nebylo, jak již bylo vyloženo (žádné rozhodnutí nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, žádný nesprávný úřední postup orgánů činných v trestním řízení spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené nebo přiměřené lhůtě). Bylo naopak prokázáno, že orgány v trestním řízení postupovaly, pokud jde o okolnosti zajištění a vydání vozidla [název] [název] [název], v souladu s trestním řádem, tedy se zákonem, přičemž ve vztahu k vydání vozidla byl proveden jediný úkon dne 8. 4. 2015, jemuž byl žalobce přítomen a při němž vozidlo dobrovolně protokolárně Policii ČR vydal, a okolnost, že se tak v souladu se zákonem stalo, nemůže sama o sobě zakládat důvody pro závěr, že tímto postupem došlo k dehonestaci osoby žalobce. Shodně pokud jde o okolnost, že vozidlo bylo zajištěno od 8. 4. 2015 fakticky vráceno 7. 5. 2019. Tedy ve vztahu k nároku na zadostiučinění ve výši 2 000 000 Kč a 90 000 Kč byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

13. Nároku na zaplacení částky 50 000 Kč z titulu nákladů na právní služby advokáta (bod 18) v odst. 1. odůvodnění) je rovněž nedůvodný, neboť dle § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., lze přiznat toliko náklady, které byly poškozeným vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, kteréžto delikty státu v trestním řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] pro tentokrát prokázány nebyly, jak již bylo zdůvodněno. Z tohoto důvodu byla žaloba co do částky 50 000 Kč zamítnuta.

14. Ve vztahu k nároku označenému pod bodem 1) v odstavci 1. tohoto odůvodnění, tedy výdajům v souvislosti s převzetím vozidla za tvrzené dvě cesty do [obec] dne 5. 5. 2019 a 6. 5. 2019 a cestu do [obec] dne 7. 5. 2019 s náklady ve výši 1927 Kč jako náhrady za ujeté kilometry a ve výši 2 406 Kč za spotřebované pohonné hmoty, pak i tento nárok soud shledal nedůvodný co do základu, neboť nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že žalovaná nějakou zákonnou či smluvní povinnost v této souvislosti porušila, tedy nedošlo ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., k nesprávnému úřednímu postupu na straně žalované. Pokud žalobce z ochoty nebo po dohodě s žalovanou nebo z vlastní iniciativy tvrzené cesty absolvoval a nyní namítá, že mu vozidlo mělo být vráceno tam, kde bylo vydáno či zajištěno, tedy do jeho místa bydliště, nic mu nebránilo, aby takový požadavek ve vztahu k žalované vznesl, čímž by mu žádné náklady na cestovném nevznikly (§ 2900 násl. o.z.).

15. Vzhledem k uvedeným závěrům, že žalobce neprokázal důvodnost žádného z dílčích uplatněných nároků v souladu, byla žaloba o zaplacení částky 2 911 529 Kč s 10% úrokem od 8. 10. 2019 do zaplacení zamítnuta, neboť je již co do základu uplatněných nároků nedůvodná.

16. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 946,56 Kč, které sestávají z paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze 6 úkonů právní služby (1. vyjádření žalované k návrhu ve věci samé, 2. písemné podání ve věci samé, 3. příprava účasti na jednání, 4. účast na jednání dne 18. 1. 2021, 5. příprava na jednání, 6. účast na jednání dne 1. 3. 2021) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a z cestovného žalované z [obec] do [obec] a zpět, celkem 100 ujetých kilometrů jedna jízda, k jednání soudu dne 18. 1. 2021 a dne 1. 3. 2021 osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia, [registrační značka], s průměrnou spotřebou 4,9 litrů nafty [číslo] km, cenou dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč/litr nafty a sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč/km,

Poučení