17 C 144/2020 - 188

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], okr. [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 2 858 839,16 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 363 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 363 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 153 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 253 146 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 2 705 330,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 705 330,16 od [datum] do zaplacení a z částky 597 209,50 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 944 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], původně domáhal na žalované zaplacení částky 3 302 902,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení coby náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným posléze u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 41 T 8/2016. Žalobce uvedl, že usnesením PČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], sp.zn. OKFK [číslo], bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce a to ve věci spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4, písm. b), písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce tvrdil, že trestní řízení proti němu bylo od počátku nedůvodné a nezákonné, na což žalobce prostřednictvím svého obhájce opakovaně upozorňoval. Žalobce byl i s ostatními spoluobžalovanými rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] podle § 226 písm. b) tr. řádu v plném rozsahu zproštěn obžaloby, protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání státního zástupce bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9.9.2019, č. 11 To 12/2019-10675, jako nedůvodné zamítnuto. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonných rozhodnutí došlo ke vzniku škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) spočívající v nákladech, které byl žalobce coby poškozený nucen vynaložit na svoji obhajobu a dále pak škoda z důvodu provedeného zajištění finančních prostředků na účtu žalobce vedeného [právnická osoba] a finančních prostředků zajištěných při domovní prohlídce dne [datum], a dále ke vzniku nároku na náhradu nemajetkové újmy dle ust. § 31a OdpŠk. Na náhradě nákladů obhajoby se žalobce původně domáhal částky 387 744,50 Kč, škodu z důvodu zajištění finančních prostředků žalobce vyčíslil na 2 415 158,16 Kč. Ohledně této částky žalobce uvedl, že mu bylo dle usnesení Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 10.1.2013 č. 7 VZV 1/2013-53, v rámci zajištění nároku poškozených mimo jiné zakázáno nakládat s veškerými finančními prostředky na bankovním účtu vedeném [právnická osoba] č. účtu [číslo]. Ke dni [datum] se na předmětném účtu nacházela částka ve výši 29 974 716,76 Kč. Toto rozhodnutí bylo omezeno usnesením Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 19.3.2013, č. 7 VZV 1/2013-696, které nabylo právní moci dne [datum], na částku do výše 26 000 000 Kč. Zajištění peněžních prostředků ve výši 26 000 000 Kč bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7.11.2019 č. 41 T 8/2016, které nabylo ve výroku II. právní moci dne [datum]. Žalobci byly v rámci domovní prohlídky vykonané dne [datum] pod položkou [číslo] zajištěny peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč s tím, že zajištění bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], které nabylo ve výroku II. právní moci dne [datum], kdy peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč byly ve prospěch účtu žalobce připsány dne [datum]. Při téže domovní prohlídce byly žalobci zajištěny pod položkou [číslo] peněžní prostředky ve výši 380 EUR s tím, že zajištění bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], které nabylo ve výroku II právní moci dne [datum], kdy peněžní prostředky ve výši 380 EUR byly ve prospěch účtu žalobce připsány dne [datum]. Dle kurzu ČNB ke dni [datum] činila hodnota zajištěných finančních prostředků částku 9 720,40 Kč (1 EUR = 25, 580 Kč). Žalobce, který veškerou svou podnikatelskou činnost realizuje jako OSVČ ([IČO]), měl v rámci své podnikatelské činnosti uzavřenu s [právnická osoba] smlouvu o běžném účtu [číslo] ze dne [datum], kdy v rámci této smlouvy byla mezi smluvními stranami sjednána zvýhodněná roční úroková sazba ve výši 1,5 % a tato zvýhodněná sazba byla žalobci [právnická osoba] poskytována od roku 2004 až do doby, kdy bylo rozhodnuto o zajištění finančních prostředků na účtu žalobce č. účtu [číslo]. Na základě usnesení Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 10.1.2013 č. 7 VZV 1/2013-53, kterým bylo žalobci mimo jiné zakázáno aby jakkoliv nakládal s veškerými finančními prostředky na bankovním účtu vedeném [právnická osoba] č. účtu [číslo] bylo [právnická osoba] dne [datum] jednostranně rozhodnuto, že zvýhodněná úroková sazba se s účinností ode dne [datum] mění na 0,35%. V návaznosti na toto rozhodnutí bylo [právnická osoba] dne [datum] opětovně jednostranně rozhodnuto, že s účinností ode dne [datum] se mění výše zvýhodněné úrokové sazby na 0,15%. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nemohl s finančními prostředky uloženými na běžném účtu nakládat poté, co [právnická osoba] jednostranně snížila zvýhodněnou úrokovou sazbu až na sazbu 0,15 % p.a., stejně tak nemohl nakládat s finančními prostředky zajištěnými při domovní prohlídce dne [datum] a to až do doby jejich uvolnění na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze, vznikla mu škoda, která odpovídá v době od [datum] do [datum] rozdílu mezi zvýhodněnou úrokovou sazbou ve výši 1,5 % p.a. a jednostranně sníženou úrokovou sazbou ve výši 0,35 % p.a. a v době od [datum] do doby uvolnění finančních prostředků rozdílu mezi zvýhodněnou úrokovou sazbou ve výši 1,5 % a jednostranně sníženou úrokovou sazbou ve výši 0,15 % p.a. Žalobce v rámci výpočtu výše způsobené škody oslovil [právnická osoba] se žádostí o sdělení, jaká výše finančních prostředků byla na jeho účtu [číslo] uložena v rozhodné době. Na základě přiloženého výpočtu byla žalobci zajištěním finančních prostředků na účtu vedeném [právnická osoba] č. účtu [číslo] z důvodu jednostranného snížení zvýhodněné úrokové sazby a nemožností se zajištěnými prostředky jakkoliv disponovat, způsobena škoda ve výši 2 385 812,58 Kč, zajištěním finančních prostředků ve výši 300 000 Kč byla žalobci způsobena škoda ve výši 28.422,50 Kč a zajištěním finančních prostředků ve výši 380 EUR (9 720,40 Kč) byla žalobci způsobena škoda ve výši 923,08 Kč, celkem tedy 2 415 158,16 Kč. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku zahájení trestního stíhání a jeho následného průběhu mu vznikla rovněž nemajetková újma. Žalobce poukázal na to, že dle ustálené judikatury již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08). Žalobce má za to, že nejintenzivněji je hledisko nemajetkové újmy naplněno tehdy, pokud v žalobě označený skutek není trestným činem, což je případ žalobce. K okolnostem vzniku nemajetkové újmy, kdy žalobce vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu a k jednotlivým kritériím žalobce uvedl následující. K povaze trestní věci žalobce poukázal na trestné činy, z nichž byl obviněn a posléze obžalován, přičemž byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od 5 do 10 let, s tím, že jeho jednáním mělo podle policejního orgánu a státního zástupce údajně dojít ke vzniku škody v celkové výši nejméně 88 888 992 Kč. Žalobce tak byl jednak ohrožen trestem odnětí svobody značné délky a jako vedlejším trestem pak dále trestem peněžitým či dokonce trestem propadnutí celého majetku a byl vystaven i hrozbě, že mu bude uložena povinnost nahradit škodu, což by mělo likvidační důsledky nejen pro žalobce, ale celou jeho rodinu. (arg. § 66 odst. 2, 3 trestního zákoníku ve spojení s § 216 odst. 4 trestního zákoníku, a současně i možností, že mu bude uložena povinnost uhradit škodu, jejíž výši lze s ohledem na majetkové poměry žalobce označit za zcela enormní a likvidační pro celý budoucí život jak jeho samotného, tak jeho rodiny. K délce trestního stíhání žalobce uvedl, že předmětné trestní řízení trvalo 80 měsíců, z čehož 42 měsíců trvalo přípravné řízení, přičemž trestním řádem je pro skončení tohoto typu přípravného řízení stanovena lhůta tří měsíců. K následkům způsobeným trestním řízením v osobnostní sféře žalobce uvedl, že trestní stíhání zcela zásadním způsobem negativně ovlivnilo jeho osobní, pracovní a společensky život a tímto se promítlo do jeho osobnostních práv. Zásadně bylo narušeno jeho soukromí, čest a dobrá pověst, a to i s důsledky do budoucna. Žalobce podniká jako OSVČ v oboru stavebnictví. Je poměrně známou podnikatelskou osobou, doposud zcela bezúhonnou, se slušným renomé. Předmětné trestní řízení bylo medializováno s tím, že některé mediální výstupy obsahovaly celé jméno žalobce, čímž došlo k poškození jeho dobré pověsti, a to v širokém okolí, kdy byla o existenci jeho trestního stíhání prostřednictvím medií informována široká veřejnost. Dále došlo k narušení rodinné sféry. Zahájením předmětného trestního stíhání byl žalobce společně se svou rodinou vystaven silnému stresu a psychické zátěži, která vážně ohrozila jeho soukromý i pracovní život. Na počátku svého trestního stíhání byl zadržen a omezen na osobní svobodě po dobu 10 hodin, byla též provedena domovní prohlídka. Při ní došlo ze strany policejního orgánu k prohledání celé domácnosti žalobce, a to včetně jeho osobních věcí a osobních věcí jeho rodinných příslušníků. Uvedený zásah pociťoval žalobce jako mimořádně nepříjemný zásah do svého soukromí i soukromí osob jemu nejbližších. Při domovní prohlídce byly žalobci odňaty některé soukromé věci, jednalo se konkrétně o osobní počítače, datové nosiče a listinné materiály související s jeho podnikatelskou činnosti, ale též obsahující materiály osobní povahy, byla zajištěna i finanční částka ve výši 300 000 Kč a 380 EUR. Za přiměřené zadostiučinění způsobené nemajetkové újmy žalobce považoval částku 500 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného pod sp.zn. 41 T 8/2016, dále učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] (zjevně se mělo jednat o [datum], pozn. soudu) uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za majetkovou i nemajetkovou újmu ve smyslu OdpŠk ve výši žalované částky. Žalovaná předběžné projednání ukončila tak, že žalobci přiznala částku 344 063,50 Kč coby náhradu nákladů obhajoby, dále konstatovala porušení práva žalobce, omluvila se mu a přiznala zadostiučiněné za nemajetkovou újmu 100 000 Kč. Dále žalovaná přiznala zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek od [datum] do zaplacení dne [datum] ve výši 9 384,19 Kč. Ve zbytku žalovaná nárok žalobce zamítla. Toto vše sdělila žalovaná žalobci stanoviskem ze dne [datum]. Ke zbývajícímu požadavku na neuznané náklady obhajoby žalovaná uvedla, jaké úkony právní služby neuznala. K požadavku na náhradu škody, která měla být žalobci způsobena v důsledku zajištění finančních prostředků, žalovaná učinila nesporným, že v průběhu trestního řízení došlo k zajištění nároku poškozeného, tj. k zajištění finančních prostředků na účtu žalobce v žalobcem uváděné výši, jakož že došlo i k zajištění peněžních prostředků při domovní prohlídce v žalobcem uváděné výši. Žalovaná však namítla, že zajištění bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], nikoli však z důvodu nezákonnosti, ale z důvodu jeho další neúčelnosti, neboť žalobce byl zproštěn obžaloby. Z toho vyplývá, že ve věci není dán odpovědnostní titul státu za škodu, neboť rozhodnutí o zajištění nelze považovat za nezákonná. Žalovaná poukázala na to, že i kdyby byl ve věci dán odpovědnostní titul státu za škodu a příčinná souvislost, bylo by nutné konstatovat, že úrok ze zajištěné částky nepředstavuje žádné zmenšení majetkového stavu, které by žalobce musel vynaložit na reparaci toho, co bylo způsobeno nezákonným rozhodnutím. Stran nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním, je dle žalované konstatování porušení práva, omluva a zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč v daném případě dostačující, zákonem aprobovanou formou kompenzace. Dle žalované byl žalobce stíhán pro trestnou činnost, která nemá ve společnosti výrazně dehonestující charakter, jako je tomu například u násilné trestné činnosti. Délka trestního řízení byla přiměřená, když věc byla po skutkové i právní stránce poměrně složitá, obžaloba byla podána na větší množství osob. Žalovaná rovněž namítla, že žalobce určil nesprávně den prodlení žalované. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to co do částky 444 063,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 344 063,50 Kč od [datum] do [datum]. Dále poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 4293/18 na podporu svého tvrzení, že se mu má dostat vyššího zadostiučinění v penězích než žalovanou přiznaných 100 000 Kč.

4. Podáním ze dne [datum] žalobce setrval na tvrzení, že mu v souvislosti s rozhodnutím o zajištěním finančních prostředků na bankovním účtu, jakož i při domovní prohlídce vznikla škoda, které se domáhá po žalované. V této souvislosti poukázala žalobce na paralelu s daňovým řádem v otázce úroků z vratitelného přeplatku, z nesprávně stanovené daně či daňového odpočtu. V této souvislosti znovu předložil výpočet ušlých úroků.

5. Podáním ze dne [datum] žalobce reagoval na procesní poučení a výzvu soudu podle § 118a o.s.ř., kdy zopakoval, že osobou bezúhonnou, že byla u něj vykonává domovní prohlídka, že byl po dobu 10 hodin omezen na osobní svobodě, že je významným regionálním podnikatelem, tudíž jej medializace trestního stíhání v místě bydliště poškodila, dále žalobce poukázal na to, že mu byly zajištěny finanční prostředky i nemovitý majetek a bylo tak žalobci znemožněno, aby v podnikatelské činnosti pokračoval. Žalobce nemohl požádat v důsledku trestního stíhání finanční instituce o poskytnutí provozního úvěru a byl nucen se obrátit na své obchodní partnery se žádosti o půjčku. Žalobce byl rovněž vyřazen ze všech státních veřejných zakázek, neboť nemohl učinit prohlášení, že proti němu není vedeno trestní stíhání. Dále nebyl žalobce zařazen jako uchazeč do dražby domu [právnická osoba] v ulici [ulice] v [obec].

6. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil důkazní návrhy k tvrzené medializaci, přičemž doplnil i srovnávací judikaturu.

7. Při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 363 Kč s požadovaným příslušenstvím.

8. Usnesením ze dne 17.3.2021, č.j. 17 C 144/2020-103, soud řízení zastavil co do částky 444 063,50 Kč a usnesením ze dne 15.7.2021, č.j. 17 C 144/2020-121 soud řízení zastavil co do zákonného úroku z prodlení z částky 344 063,50 Kč od [datum] do [datum]. Výrokem I soud řízení zastavil ohledně částky 363 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

9. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 2 858 476,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 958 476,16 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 344 063,50 Kč od [datum] do [datum].

10. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při němž poskytl žalobci rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. Soud provedl dokazování všemi navrženými důkazy, s výjimkou důkazů navržených k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných. Dále soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz Výroční zprávou [příjmení] za rok 2013, neboť na jeho provedení posléze žalobce již ani netrval.

11. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení vedeného posléze u Městského soudu v Praze pod sp.zn 41 T 8/2016 tak, že trestní řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o vyloučení jednoho ze skutků, přičemž v této části bylo následně trestní stíhání zastaveno, neboť skutek není trestným činem. Dne [datum] podalo Vrchní státní zastupitelství v Praze obžalobu k Městskému soudu v Praze. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl žalobce dne [datum] zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum]. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že ve věci je dán odpovědnostní titul, a to konkrétně nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum]. Nesporným bylo dále uplatnění nároků žalobce u žalované dne [datum] s doplňujícím podáním dne [datum], dále skutečnost, že žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 344 063,50 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do [datum], za odškodnění nemajetkové újmy 100 000 Kč s tím, že dále konstatovala nezákonné rozhodnutí a žalobci se omluvila. Nároku na náhradu škody v souvislosti se zajištěním finančních prostředků na účtu žalovaná nevyhověla ani zčásti.

12. Soud ve věci na základě provedeného dokazování učinil následující další skutková zjištění.

13. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn 41 T 8/2016 dále zjištěno: z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne [datum] na čl. 456 vyplývá odnětí finanční hotovosti ve výši 300 000 Kč s uvedením nominálních hodnot jednotlivých bankovek a dále částky 380 EUR na čl. 459 s uvedením nominální hodnoty eurových bankovek, usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 10.1.2013, čj. 7 VZV 1/2013-53 na čl. 1011, podání stížnosti ze dne [datum] na čl. 1005 proti uvedenému usnesení Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] na čl. 1044, kterým bylo usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství zrušeno a nově bylo zajištění nároků poškozených rozhodnuto tímto usnesením, usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 19.3.2013, čj. 7 VZV 1/2013- 696 na čl. 1057, kterým bylo zajištění na bankovním účtu vedeném u [obec] spořitelny [číslo] omezeno do výše 26 milionů Kč, usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 30.5.2013, čj. 7 VZV 1/2013-875 - zajištění prostředků na účtu nadále zůstalo v platnosti, usnesení policejního orgánu ze dne [datum] na čl. 1121, stížnost ze dne [datum] proti usnesení Policie ČR ze dne [datum] na čl. 1141, odůvodnění stížnosti proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum], ze dne [datum] na čl. 1092, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.7.2013 sp. zn. 12 To 41/2013 na čl. 1182, kterým byly podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu obě stížnosti žalobce jako nedůvodné zamítnuty. [ulice] stížnost proti tomuto usnesení podána nebyla, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] na čl. [číslo], usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] na čl. [číslo], usnesení Městského soudu [obec] ze dne [datum] na čl. [číslo], stížnost žalobce ze dne [datum] proti tomuto usnesení Městského soudu [obec] směřující do výroku I., který se netýká zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu vedeném u [obec] spořitelny, toho se týká výrok II.

14. Ze Smlouvy o běžném účtu ze dne [datum] zjištěno, že mezi [anonymizována dvě slova] a žalobcem byla sjednána úroková sazba 1,5 % ročně pro úročení peněžních prostředku na běžném účtu, kterou je banka oprávněna změnit.

15. Z přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] a ze dne [datum] zjištěno, že v souladu se smlouvou o běžném účtu banka jednostranně změnila zvýhodněnou úrokovou sazbu na 0,35 % a později na 0,15 %.

16. Z faktury [číslo] [číslo] JUDr. [jméno] [jméno] včetně příloh zjištěno, že jde o faktury vystavené žalobci jeho obhájcem za obhajobu v předmětné trestní věci ve výši 381 452 Kč a 6 292 Kč. [Obsah novinového článku]

18. Z výpočtu úroků z prodlení zjištěno, jak žalobce dospěl k částce 2 385 812,58 Kč, 28 422,50 Kč a 923,08 Kč 19. Z kurzovní lístku [obec] národní banky ke dni [datum] zjištěn kurz přepočtu EUR na Kč 1: 25,580 20. Z výslechu [jméno] [příjmení], manželky žalobce zjištěno, že s manželem žijí v [obec]. Jde o malou obec, která má asi 2000 obyvatel. Oba se tam narodili a také tam vychovali dvě dcery. Svědkyně uvedla, že v obci podniká přibližně od roku 1992, má tam obchody a i žalobce tam měl stavební firmu a zaměstnával tam lidi ze [obec]. K věci samé v roce 2013, bylo to v úterý v 6 hodin ráno, kdy je vzbudila policie, měli tehdy obavu o starší dceru, jestli se jí něco nestalo, protože mladší dcera s jejím manželem byli v té době u nich doma. Policie tedy vešla dovnitř, byli to takoví ti zakuklenci, doprovázeli vlastně všechny přítomné v tom domě, když šli kamkoliv, třeba i na toaletu, žalobkyně musela odvést dva psy, které mají, ke švagrovi, protože neustále štěkali. Jinak tím, že mají dům otevřený, nemají tam plot, tak si všimla, že jak tam bylo spousta aut, tak celá řada místních lidí se na to koukala a pak se i dozvěděli, že už v tu dobu [příjmení] deník informoval o tom, že došlo k policejnímu zásahu v jejich domě. Policie potom prováděla celou prohlídku, prohlíželi šuplíky, pak odvedli manžela v poutech. Manžela odvezli někam do [obec], bylo to celé velice nepříjemné, zvláště po 30 letech manželství vidět manžela v poutech. Ke konkrétním dopadům svědkyně uvedla, že to byla velká nejistota, to trestní stíhání trvalo 80 měsíců, měli i zablokovaný majetek. Dále svědkyně uvedla, že manžela bolel žaludek, také se neúčastnili společenských akcí, různých plesů, nebo třeba tradiční poutě, tak tam nechodili. Dále také svědkyně uvedla, že měla dojem, že lidé přestali chodit tolik do jejího obchodu, který v obci má s květinami, s drogérií a s ovocem a se zeleninou. Také uvedla, že tam přišla televize, a i když původně říkali, že nic natáčet nebudou, tak potom nakonec natáčeli. Žalobce byl občas nervózní, neměl vždycky náladu, třeba aby jeli na dovolenou, protože vždycky se zajímal o to, jak bude pokračovat trestní stíhání, aby se v něm třeba něco v tu dobu neudálo. Mají dvě dcery, obě mají vysokou školu, tak i ty si zakládaly na tom, že jejich otec je bezúhonný, pracovitý, spolehlivý člověk, takže když potom bylo vzneseno obvinění, tak dcery to mohly nést hůře než svědkyně a být vystaveny reakcím okolí. K medializaci trestního stíhání svědkyně uvedla, že si vzpomíná na nějaký článek, který kauzu srovnával s prodejem [obec]. Buď v něm byly uvedeny iniciály, nebo celá jména žalobce a pana [jméno]. Dále pan [příjmení], mluvčí ÚOOZ, hovořil v televizi o transakcích za 400 milionů Kč, to bylo asi na [příjmení] [příjmení]. Pokud by žalobce byl odsouzen, došlo by k likvidaci celé jejich rodiny. Jsou v tomto směru finančně na manželovi závislí, svědkyně by se patrně vůbec nedostala k penězům a o všechno by přišli. Při domovní prohlídce na počátku trestního stíhání policisté vzali z trezoru veškerou hotovost a aniž by se ptali čí to je, takto zabavili a neřešili, jestli třeba část není svědkyně. [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku]

28. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjištěno, že s žalobcem se svědek zná asi 27 let, mají některé společné zájmy a koníčky. Pro žalobce, ale i pro svědka, protože s ním podnikatelsky spolupracoval, období trestního stíhání bylo po lidské a osobní stránce složité a obtížné, nikdo to v té době nečekal, [obec] jsou malá obec a vztahy mezi lidmi jsou tam také citlivé. Dále svědek uvedl, že vyřizoval za žalobce záležitosti na Finančním úřadu v [obec], kde měl i osobní vztahy z minulosti, a tak ví, že to trestní stíhání poškodilo obraz žalobce u orgánů Finanční správy, neboť úředníci Finančního úřadu v [obec] se svědka dotazovali, jak je to s trestním stíháním žalobce. K tomu, jak žalobce řešil svoji finanční situaci poté, co došlo k zajištění jeho majetku, svědek vypověděl, že záležitosti v bankách nevyřizoval, ale z účetnictví, které měl na starosti, tedy z účetnictví žalobce, tak poznal, že banky změnily podmínky a přístup k žalobci, např., že snížily úrokovou sazbu. S žalobcem se bavili o nějakých dalších finančních možnostech poté, co byl žalobci zajištěn majetek. Sám svědek to nevnímal tak, že by přímo jej žalobce žádal o finanční půjčku, ostatně svědek k tomu dodal, že neměl dostatek peněz k tomu, aby žalobci takovou půjčku mohl poskytnout, neboť kdyby tomu tak bylo, tak by patrně sám žalobci nějaké finanční prostředky nabídl. Žalobce oslovil nějaké další subjekty s žádostí o finanční půjčku, ale neví, koho přesně žalobce oslovil. K dopadům do osobního života žalobce v souvislosti s trestním stíháním svědek uvedl, že žalobce obdivuje, jak to celé zvládl. Dle jeho názoru se žalobce změnil, byl nervóznější, nemůže ale současně svědek říct, že by byl podrážděný, neboť žalobce se vždy snažil tu situaci nějakým způsobem řešit, nebo ustát, ale problémy musela pociťovat celá rodina včetně manželky a dětí. Pokud jde o lidi v obci [obec], tak má svědek za to, že ti ho povětšinou podporovali, a to hlavně ti, kteří pro žalobce pracovali, nebo s ním později spolupracovali a byli u něho spokojení, a tak má svědek za to, že tam mají žalobce rádi. Svědek nevěděl, jaké měl žalobce záměry s majetkem, který byl zajištěn. Osobu žalobce charakterizoval jako osobu, která své problémy spíše neventiluje.

29. Z prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], na čl. 178, zjištěno, že [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [příjmení] [anonymizována dvě slova], [IČO], potvrzuje, že od roku 1996 je obchodním partnerem žalobce, které se týká oblasti stavebnictví a provádění staveb, kdy byl dodavatelem stavební keramiky, sanity, obkladů a dlažby pro žalobce. Dále zjištěno, že [jméno] [příjmení] byl počátkem roku 2013 informován žalobcem o tom, že byl zadržen Policií a bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání pro závažný majetkový trestný čin v souvislosti s prodejem nemovitostí v [katastrální uzemí], dále že se o zahájení trestního stíhání dozvěděl z periodika [příjmení] deník, reportáže na [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] a časopisu [anonymizováno]. Dále, že byl žalobcem informován o tom, že mu byl policejními orgány zablokován movitý a nemovitý majetek, a že mu bylo znemožněno v pokračování podnikatelské činnosti. Že z důvodu blokace movitého a nemovitého majetku byl v prvním kvartále roku 2013 žalobcem požádán o poskytnutí překlenovacího úvěru, aby bylo jeho osobě umožněno pokračovat v podnikatelské činnosti, což bylo odůvodněno skutečností, že se obrátil se žádostí o poskytnutí půjčky na [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], avšak jeho žádosti nebylo vyhověno. Žalobci [jméno] [příjmení] finanční prostředky neposkytl.

30. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že s manželkou žije 43 let v [obec], oba pocházejí ze [obec] a do roku 2013 tam žil v zásadě poklidným životem, byl tam váženým občanem, v některých letech zaměstnával až 370 lidí, ať už místních nebo odjinud. Má za to, že měl důvěru k místním lidem a že místní lidé měli také důvěru k žalobci. Pak došlo k tomu, že ho spolužák z vysoké školy, Ing. [jméno], požádal o půjčku, a jako ručení na něj převedl [právnická osoba], která vlastnila nemovitost, do níž žalobce vložil prostředky. Ing. [jméno] byl nadále v té společnosti jednatelem, ale společnost jako taková byla převedena na žalobce. Po zahájení trestního stíhání najednou vše, co do té doby žalobce budoval, bylo v troskách. Jeho osobní pověst i společenská prestiž, i starší dcera se na žalobce dívala, jakože si to zavinil sám. Žalobce uvedl, že 50 let vedl úspěšný život, a pak se mu stalo, že ředitel pobočky [obec] spořitelny mu nebral telefon, pak volal jeho asistentce, tak ta sdělila, že„ pan ředitel nemá čas“, tzn., že řada lidí pak začala reagovat tak, že v podstatě tzv.„ žalobci zabouchla dveře před nosem“. Žalobce popsal, že žádal o poskytnutí úvěru pana [příjmení], když ho nedostal v [obec] spořitelně, dále tu situaci řešil tak, že sám objížděl subjekty, kde měl nějaké neuhrazené závazky a snažil se alespoň částečně ty dluhy uhradit. A to tak, že třeba některé stroje prodal pod cenou právě proto, aby alespoň nějaké závazky či jejich část uhradil. Tíživý pro žalobce byl propad společenské prestiže, kdy najednou mu nepřicházely žádné pozvánky do společnosti. Byl i sponzorem na některých společenských akcích, nebo plesech, ale v době trestního stíhání o sponzoring ze strany žalobce či jím ovládaných osob, neměl nikdo zájem. V té době bylo žalobci něco kolem 50 let, v té době to vnímal opravdu velice špatně. Dále žalobce popsal, že se v řadě lidí zklamal, naopak zase někteří lidé, se kterými neměl předtím žádné bližší vztahy, tak ho příjemně překvapili. Žalobce shrnul, že nechce ani tak odškodnit dopady do podnikání, k nimž došlo v souvislosti s tím, že nemohl některé nemovitosti prodat v době, kdy to bylo výhodné, nebo naopak nemohl provést některé nákupy právě proto, že měl zajištěný majetek, ale především mu jde o to, že přišel o úročení, které měl velice výhodné v bankách, než se ten celý příběh rozmotal, a o to mu jde především. K nemožnosti účasti ve výběrových řízení žalobce uvedl, že musel dát čestné prohlášení, jednak že není v úpadku, a že není trestně stíhanou osobou, což dát nemohl, takže z veřejných zakázek pro stát, obce, kraje vyřazen nebyl, ale nemohl se jich z tohoto důvodu zúčastnit.

31. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Nebylo sporné, že žalobci byly zajištěny finanční prostředky na účtu a další v jednotlivých usneseních orgánů činných v trestním řízení uvedené věci. Šlo o usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 10.1.2013, č. 7 VZV 1/2013-53, jímž bylo žalobci zakázáno nakládat s veškerými finančními prostředky na bankovním účtu vedeném [právnická osoba] č. účtu [číslo]. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne [datum]. Dále šlo o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], kterým bylo usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne [datum] zrušeno a nově bylo o zajištění nároků poškozených rozhodnuto tímto usnesením. Usnesením usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 19.3.2013, čj. 7 VZV 1/2013- 696, bylo zajištění na bankovním účtu vedeném u [obec] spořitelny [číslo] omezeno do výše 26 milionů Kč. Podle usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství ze dne 30.5.2013, č. 7 VZV 1/2013-875, zajištění prostředků na účtu nadále zůstalo v platnosti. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9.7.2013 sp. zn. 12 To 41/2013, byly podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu obě stížnosti žalobce jako nedůvodné zamítnuty. [ulice] stížnost proti tomuto usnesení podána nebyla. K uvolnění finančních prostředků na předmětném účtu žalobce došlo na základě usnesení Městského soudu [obec] ze dne [datum] po vydání zprošťujícího rozsudku, neboť zajištění již nebylo potřeba a jeho důvody pominuly. Bylo rovněž prokázáno, že byla v trestní věci u žalobce nařízení domovní prohlídka, při níž došlo k zajištění hotovosti ve výši 300 000 Kč a 380 EUR. Nebyl spor o tom, že tyto finanční prostředky byly žalobci vráceny. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo vliv na osobní život žalobce, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, žalobce trestní stíhání prožíval úkorně, měl pocit, že jeho dosavadní úspěšný život se zhroutil, že se od něj odvrátili dosavadní známí a že ztratil do té doby budovanou společenskou prestiž, na které si zakládal. Žalobce a v této souvislosti i jeho blízcí se obávali o budoucnost a to zejména s hrozícím trestem propadnutí majetku a náhradou škody v řádech desítek milionů Kč. Nebyly prokázány manželské neshody v souvislosti s trestním stíháním ani jiné rodinné krize. Po určitou dobu o čestnosti žalobce pochybovala jedna z dcer, nicméně konkrétní dopad do rodinného života žalobce prokázán nebyl. Bylo naopak prokázáno (svědek [anonymizováno], účastnický výslech), že řada obyvatel obce stála za žalobcem a podporovala ho, a to i v souvislosti s tím, že to byli lidé, kterým žalobce poskytoval práci. Bylo prokázáno, že došlo i k určitému zásahu do podnikatelské činnosti žalobce, neboť tím, že mu byl zajištěn i nemovitý majetek ve velké hodnotě, o čemž nebylo sporu, nemohl se žalobce podnikání plně věnovat. Nebylo však konkrétněji tvrzeno ani prokázáno, k jakým konkrétním dopadům do podnikání došlo. Bylo prokázáno, že [ulice] spořitelna nechtěla žalobci půjčit finanční prostředky a že poté obrátil na pana [příjmení], který mu však nepůjčil. Nebylo prokázáno, že by se s žádostí o půjčku obrátil i na pana [příjmení], který to v zásadě vyloučil. Nebylo prokázáno, že se žalobce nemohl účastnit dražby budovy [obec] spořitelny v ulici [ulice] ani to, že se nemohl účastnit, či byl vyřazen z veřejných zakázek. Byla prokázána poměrně značná medializace případu žalobce, který byl opakovaně zmiňován celým jménem a způsobem, že bylo zjevné, o koho se jedná.

32. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne [datum] včetně jeho rozšíření ze dne [datum] ani stanovisko žalované ze dne [datum], neboť rozhodné skutečnosti z nich vyplývající byly mezi účastníky nesporné.

33. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

34. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

36. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

37. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

38. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

39. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

40. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

41. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

42. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

44. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

45. Žalobce se v tomto řízení domáhal celkem tří nároků. První dva nároky, na náhradu nákladů obhajoby, které žalovaná neuznala, a na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, žalobce odvozoval z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce z roku 2013.

46. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým jsou usnesení policejního orgánu ze dne [datum] a ze dne [datum], kterými bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, která byla odklizena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], jímž byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum].

47. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

48. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud o jednotlivých úkonech, případně o jejich skupinách se stejným skutkovým základem rozhodl následujícím způsobem: -) Úkon [číslo] porada s klientem dne [datum], žalobce tvrdil, že se jednalo o další poradu s klientem dle předloženého záznamu o poradě s klientem, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že šlo o první poradu s klientem, které bezprostředně následovala po převzetí zastoupení a tvoří tak součást tohoto úkonu, který žalovaná odškodnila. Soud dospěl k závěru, že první porada s klientem je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení a dva dny po převzetí zastoupení není důvod k tomu, aby probíhala další samostatně účtovatelná porada. Porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud proto uzavřel, že tuto poradu nelze považovat za další poradu, ale za první poradu. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] – stížnost ze dne [datum] proti usnesení PČR ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé a náleží za něj celý úkon právní služby, požadováno 1 150 Kč + DPH, žalovaná namítla, že jde o úkon podle § 11 odst. 2 písm. d) AT v poloviční hodnotě. Úkon [číslo] stížnost ze dne [datum] proti usnesení VSZ v [obec] ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná se o podání ve věci samé, požadováno 1 150 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon se svou povahou blíží úkonům podle § 11 odst. 2 AT. Úkon [číslo] odůvodnění ze dne [datum] stížnosti proti usnesení VSZ v [obec] ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 1 150 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon se svou povahou blíží úkonům podle § 11 odst. 2 AT. Úkon [číslo] odůvodnění ze dne [datum] návrhu na zastavení trestního stíhání, žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 1 150 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon se svou povahou blíží úkonům podle § 11 odst. 2 AT. Soud vyšel z jasně formulovaného ustanovení advokátního tarifu, který za tento typ právní služby stanoví sazbu v poloviční výši. V tomto směru stanoví OdpŠk jednoznačné pravidlo, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Soud tedy shledal závěr žalované o odškodnění žalobce ve výši poloviny hodnoty úkonu právní služby správným. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] nahlédnutí do spisu dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o úkon dle § 11 odst. 3 AT, požadováno 2 600 Kč + DPH žalovaná namítla, že nejde o účtovatelný úkon podle AT, jímž je jen prostudování spisu při skončení vyšetřování. Soud tento úkon právní služby shledal účelný, a to s oporou v judikatuře Ústavního soudu (srov. nález sp.zn. I. ÚS 3906/17 či nález sp.zn. III. ÚS 2289/21). Je zjevné, že tento úkon byl učiněn v souvislosti s převzetím právního zastoupení a nebylo současně zjištěno, že by tento úkon byl nadužíván. V zájmu zajištění práva obviněného na obhajobu, je na místě, aby se jeho obhájce ve fázi převzetí zastoupení seznámil s dosavadním průběhem řízení a nebyl odkázán jen na to, co mu sdělí jeho klient. Úkon právní služby byl účelný a žalobci náleží celkem 2 300 Kč + režijní paušál 300 Kč + DPH. -) Úkon [číslo] odůvodnění stížnosti ze dne [datum] proti usnesení PČR ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé a byl vykonán dne [datum], požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za sepis stížnosti z [datum]. Úkon [číslo] doplnění ze dne [datum] odůvodnění stížnosti - proti usnesení VSZ v [obec] ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za sepis stížnosti z [datum]. Úkon [číslo] doplnění ze dne [datum] žádosti o omezení zajištění nároku poškozeného [právnická osoba], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za podání žádosti ze dne [datum]. Úkon [číslo] – doplnění ze dne [datum] odůvodnění stížnosti proti usnesení PČR ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná se o podání ve věci samé, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za sepis stížnosti ze dne [datum] (zjevně míněno ze dne [datum], pozn. soudu). Úkon [číslo] – doplnění ze dne [datum] odůvodnění stížnosti proti Usnesení PČR ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za podání stížnosti ze dne [datum]. Úkon [číslo] – doplnění odůvodnění ze dne [datum] návrhu na zastavení trestního stíhání, žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon je již součástí úkonu za podání návrhu ze dne [datum]. Z advokátního tarifu nelze dovodit, že by advokátu náležela zvlášť odměna za sepis podání a za jeho následné odůvodnění. Je věcí žalobce, že jeho obhájce podal nejprve blanketní stížnost a teprve posléze jí doplnil, čímž formálně jeden úkon rozdělil na dva. Žalobci bylo poskytnuto správně vždy odškodnění za 1 úkon v poloviční hodnotě za sepis a podání stížnosti/návrhu/žádosti a za další podání, kterým byla odůvodněna, žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] žádost ze dne [datum] o omezení zajištění nároku poškozeného [právnická osoba], žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, požadováno 1 150 Kč + DPH, žalovaná namítla, že tento požadovaný úkon se svou povahou blíží úkonům podle § 11 odst. 2 AT. Soud dospěl k závěru, že o úkon ve věci samé nejde, neboť se podáním návrhu nijak nemohlo změnit postavení žalobce coby obžalovaného v trestním řízení. Jde o úkon podle § 11 odst. 3 AT, který se svou povahou blíží úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 písm. a) AT. Žalovaná proto správně poskytla žalobci odškodnění ve výši úkonu v poloviční výši. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] písemná závěrečná řeč ze dne [datum] žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že nejde o účtovatelný úkon podle AT a nelze jej považovat za podání ve věci samé. Soud dospěl k závěru, že za sepis závěrečné řeči by mohl požadovat náhradu za právní služby tehdy, pokud by její sepis v písemné podobě po obhájci žádal soud, či by se tak dělo přinejmenším s vědomím soudu. V jiném případě, tedy učiní-li tak obhájce o vlastní iniciativě, nejde o účtovatelný úkon právní služby, protože zde chybí jeho účelnost. Žalobce netvrdil, že by závěrečnou řeč v písemné podobě po něm soud požadoval a ani z trestního spisu nic takového nevyplynulo. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] návrh ze dne [datum] na zrušení zajištění nároku poškozených, žalobce tvrdil, že se jedná o podání ve věci samé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, požadováno 1 450 Kč + DPH, žalovaná namítla, že odškodnění nelze přiznat z důvodu, že úkon byl učiněn až po právní moci zprošťujícího rozsudku, tedy po odstranění nezákonného rozhodnutí. Úkon [číslo] návrh na zrušení zajištění ze dne [datum], žalobce tvrdil, že se jedná se o podání ve věci samé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že odškodnění nelze přiznat z důvodu, že úkon byl učiněn až po právní moci zprošťujícího rozsudku, tedy po odstranění nezákonného rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že odškodnění za tyto požadované úkony obhajoby nelze přiznat s poukazem na § 31 odst. 1 OdpŠk, podle něhož Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí. Jelikož zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum], nelze dospět k závěru, že jde o náklady vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí, chybí zde tedy příčinná souvislost s odpovědnostním titulem. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] žádost ze dne [datum] o výmaz zápisu nároku poškozeného, žalobce tvrdil, že se jedná se o podání ve věci samé v souvislosti s trestním stíháním žalobce, požadováno 2 600 Kč + DPH, žalovaná namítla, že vůbec není dána příčinná souvislosti mezi vznikem škody a odpovědnostním titulem. Případnou náhradu by musel poskytnout správní orgán. Soud dospěl k závěru, že jde o úkon, který sice určitou souvislost s trestním stíháním měl, nicméně byl adresován příslušnému katastrálnímu úřadu, kdy podle § 79 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Žalobce se nemůže po žalované domáhat odškodnění za úkon, který není v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Ani kdyby katastrální úřad postupoval v nějakém ohledu chybně, což žalobce netvrdil, nelze se po žalované v tomto řízení žádného odškodnění v této souvislosti domáhat právě pro absenci příčinné souvislosti. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Úkon [číslo] – tento úkon žalobce již později nepožadoval s odůvodněním, že provedl přepočet nákladů obhájného dle stanoviska žalované ze dne [datum], kdy dle tohoto stanoviska nebyla žalobci přiznána úhrada obhájného ve výši 43 681 Kč, avšak je zřejmé, že dle tohoto stanoviska žalobci neměla být přiznána úhrada obhajného ve výši 45.072,50 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanou nebyla žalobci na obhajném uhrazena částka ve výši 43 681 Kč, omezuje tímto žalobce svůj nárok na úhradu nákladů obhajoby o úkon [číslo].

49. V souhrnu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na odškodnění dalších neuznaných nákladů obhajoby je důvodný v rozsahu 3 146 Kč, ve zbytku, ohledně částky 40 172 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II).

50. Dále se soud zabýval požadovaným vyšším odškodněním za nemajetkovou újmu. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

51. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práv žalobce zejména v oblasti osobního prožívání, ve větší míře do cti a dobré pověsti žalobce a v menší míře rodinného života a života pracovního. Jelikož i žalovaná uznala, že pouhá morální satisfakce není dostatečná, když nad rámec konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy přiznala žalobci částku 100 000 Kč, zabýval se soud tím, zda je žalovanou přiznaná výše zadostiučinění dostačující, či zda je namístě žalobci přiznat vyšší částku. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

52. Pokud jde o délku trestního řízení, trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců, což je možné ještě hodnotit jako délku přiměřenou, a to zejména s ohledem na obsáhlost dokazování a počet hlavních líčení. Ve věci rozhodoval soud I. stupně a soud odvolací. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudem.

53. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4, písm. b), písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl ohrožen trestem od 5 do 10 let i hrozbou náhrady škody (cca 89 milionu Kč). Trestný čin podvodu je obecně spojen se společenským odsouzením, neboť je pro podezřelého z tohoto trestného činu spojen s nálepkou podvodníka, v tomto případě ještě v kombinaci s trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti, což intenzitu újmy prohlubuje. K povaze trestní věci soud dále konstatuje, že žalobce byl sice obviněn ze skutků, v nichž bylo spatřováno naplnění skutkové podstaty dvou trestných činů, a to konkrétně trestného činu podvodu a dále trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Nicméně obžaloba byla poté podána toliko pro jeden z nich, a to trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4, písm. b) a c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Řízení o skutku, v němž bylo spatřováno naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu, bylo usnesením ze dne [datum] vyloučeno do samostatného řízení a v této části bylo následně trestní stíhání zastaveno. Od okamžiku podání žaloby, tedy dne [datum] až do okamžiku vydání zprošťujícího rozsudku, resp. jeho právní moci byl žalobce nadále stíhán pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. V posuzovaném případě byl žalobce zproštěn obžaloby z toho důvodu, že skutek, z něhož byl obviněn a posléze obžalován, není trestným činem. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, vyplývá, že trestní soud dospěl k závěru, že spáchání tohoto trestného činu nebylo obžalovaným, tedy ing. [jméno], ing. [celé jméno žalobce] a JUDr. [příjmení], prokázáno. Naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu vyžaduje, aby bylo jednoznačně prokázáno, že finanční prostředky, se kterými je určitým způsobem nakládáno, pochází z trestné činnosti, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Trestní soud neměl za prokázáno, že by obžalovaní [příjmení] a [jméno] spáchali trestný čin podvodu, kterým si měli majetkově obohatit. Z tohoto důvodu je namístě uzavřít, že nebylo prokázáno ani to, že obžalovaní spáchali trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti. Soud tak měl za nepochybné, že s finančními prostředky uvedenými v bodu 4 rozsudku bylo tam popsaným způsobem nakládáno. Nebylo však prokázáno, že se jednalo o výnosy z trestné činnosti.

54. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že má za prokázáno, že ke změnám v žalobcově způsobu života a jeho chování určitým způsobem došlo. Nebyl sice prokázán manželský či rodinný rozvrat, bylo však prokázáno, že rodina ztratila přinejmenším po určitou dobu důvěru v žalobce jako čestného a poctivého člověka. Bylo prokázáno, že se žalobce i jeho blízcí obávali o budoucnost rodiny, která na žalobci prakticky finančně závisela, v souvislosti s hrozbou trestu propadnutí majetku a náhrady škody v řádech desítek milionů Kč. Soud zejména z účastnického výslechu žalobce dospěl k přesvědčení, že žalobce se nedotklo ani takto, že byl po určitou dobu omezen ve své podnikatelské činnosti, ale že byl veřejně dehonestován, byla dotčena jeho čest a dobrá pověst, a to poměrně významnou měrou. Bylo prokázáno, že případ žalobce byl medializován, a to rovněž v poměrně významné míře, kdy bylo opakovaně zmiňováno jméno žalobce a to i ve spojení s místem jeho původu, takže byl snadno identifikovatelný. Převážná většina článků, které byly prováděny k důkazy, informovala v zásadě formou objektivního zpravodajství o případu žalobce. Žalobce poukazoval zejména na článek z dubna 2013, kde byl podrobně rozebrán případ žalobce a byl přirovnán k všeobecně známému skutečnému případu podvodného pokusu o prodej [anonymizováno] [obec], který je nadto české veřejnosti velice dobře znám vzhledem k jeho [anonymizována dvě slova]„ [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Soud dává žalobci za pravdu, že rozsah informací i jejich zpracování je natolik sugestivní, že po jeho přečtení lze nabýt dojmu, že žalobce spolu s dalšími tam jmenovanými osobami byl účasten na podvodu [anonymizováno]. Nicméně ani případné reakce veřejnosti v souvislosti s takto podrobně zpracovaným článkem, byť vycházel zjevně z informací poskytnutých státními orgány, nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná nemůže být činěna odpovědnou za to, jakým způsobem zpracují média určité téma, ani to, že patrně v zájmu zvýšení zájmu o jeho přečtení přirovnali případ žalobce s ojedinělým a známým podvodným jednáním [jméno] [příjmení]. V tomto směru soud odkazuje ustálenou judikaturu, vycházející z toho, že není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (srov. NS, sp.zn 30 Cdo 4280/2011). Z hlediska vztahů k širšímu okolí bylo prokázáno, že lidé v místě bydliště se od žalobce neodvrátili, ale spíše jej podporovali. Bylo prokázáno, že v době trestního stíhání upadl zájem o sponzoring ze strany žalobce a ten tak přestal i být zván na různé společenské akce. Bylo prokázáno i to, že někteří obchodní partneři se od žalobce odvrátili a například mu nezvedli telefon v době, kdy byl trestně stíhán. Nelze však dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (srov. NS, sp.zn. 30 Cdo 4879/2015). Bylo prokázáno, že došlo k zajištění majetku žalobce, nicméně nebylo prokázáno, že by žalobce přišel o zaměstnání, funkci či nějakou obchodní společnost. Bylo prokázáno, že měl problémy se splácením svých závazků v důsledku zajištění finančních prostředků, nebylo však prokázáno, že by se nemohl účastnit konkrétních veřejných zakázek, veřejných soutěží či dražeb. Ani po procesním poučení a výzvě ze strany soudu podle § 118a o.s.ř. žalobce žádné důkazy k prokázání svých tvrzení v tomto směru nepředložil ani neoznačil. Soud odkazuje na § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, podle něhož způsobilým není dodavatel, který byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze [číslo] k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele; k zahlazeným odsouzením se nepřihlíží. Ani zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách pak žádnou podmínku z hlediska vedení trestního stíhání nestanoví. Žalobce pak žádný důkaz, že by v konkrétním případě byl zadavatelem či vyhlašovatelem stanoven požadavek na čestné prohlášení o tom, že proti osobě není vedeno trestní stíhání, či v této souvislosti byl z nějaké veřejné zakázky či veřejné dražby vyloučen, nepředložil. Nelze tak mít tuto žalobcem tvrzenou skutečnost za prokázanou.

55. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce pro srovnání navrhl věc vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 22 C 121/2020 ve věci jednoho ze spoluobžalovaných žalobce a dále pod sp.zn. 43 C 94/2016. Na dalších případech dříve navržených již žalobce netrval, jak uvedl při jednání dne [datum]. Žalovaná navrhla ke srovnání případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 31 C 41/2020, 28 C 85/2020, 23 C 27/2020 a 46 C 85/2020. Soud pak k porovnání vybral případy vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 26/2020 56. Pokud jde o případy, které navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 22 C 121/2020, šlo o spoluobžalovaného žalobce [příjmení] [příjmení], který byl stíhán pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti ve formě spolupachatelství s trestní sazbou 2 - 8 let, které trvalo 6 let a 8 měsíců. Tamní žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu Trestním stíhání bylo vážně zasaženo do jeho osobního, zejména profesního života; bylo poškozeno také jeho dobré jméno, čest, důstojnost a pověst jako bezúhonného člověka. Reálně mu hrozilo uložení nepodmíněného trestu, obavy tamního žalobce v tomto směru byly reálné. Měl strach i o svoji budoucnost s ohledem na požadovanou náhradu škody. Medializace případu prohlubovala újmu tamního žalobce. Zahájení a vedení trestního stíhání poškodilo pověst tamního žalobce a zasahovalo do jeho osobního a profesního života. Tamní žalobce ztratil radost ze života, pociťoval únavu, vyhoření a trpěl poruchami spánku. Kromě toho jej omezovalo zajištění prostředků zhruba po dobu jednoho měsíce, takže oslovoval známé s žádostí o volné peněžní prostředky. Soudem bylo přiznáno 240 000 Kč. V věci sp.zn. 43 C 94/2016 šlo o obvinění z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr. zákona a dále pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 3 léta až 10 let. Dopad trestního stíhání byl zejména do pracovní sféry, neboť tamní žalobce byl od roku 1990 (s výjimkou období od 2002 až 2006) řádným a bezúhonným členem zastupitelstva městské části, v době zahájení trestního stíhání zastával nejvyšší funkci starosty, přičemž v důsledku zahájení trestního stíhání dobrovolně toto své působení ukončil. Trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho pracovní působení, dále mělo významný dopad na samotného žalobce i do jeho rodinných vztahů. Trestní stíhání trvalo 38 měsíců, šlo o osobu bez trestní minulosti ve věku, kdy se obtížně bude moci opět znovu plnohodnotně zapojit do veřejného života tak, jak tomu bylo před zahájením stíhání. Žalovaná dobrovolně poskytla 57 000 Kč, soudy odškodnění navýšily na celkových 380 000 Kč.

57. Pokud jde o případy, které navrhla žalovaná, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 31 C 41/2020, šlo o spoluobžalovaného žalobce [příjmení] [jméno], který byl stíhán pro shodné trestné činy jako žalobce. Byl tak ohrožen shodným trestem a rovněž hrozbou náhrady škody v řádech desítek milionů Kč. Došlo k zásahu do rodinného, pracovního a soukromého života tamního žalobce. Tamní žalobce měl problémy se spaním, uzavřel se do sebe, komunikoval minimálně, trpěl pocity nejistoty ohledně výsledku trestního řízení, bál se, že by mu byla spolu s ostatními spoluobviněnými uložena náhrada škody, jež byla v napadeném řízení vyčíslena v řádu desítek milionů českých korun, došlo k zásahu i do jeho soukromého a rodinného života, když v důsledku trestního stíhání byl zejména narušen jeho vztah s mladším synem. Byla shledána i medializace případu jako prostý důsledek veřejnosti trestního řízení. Tamní žalobce měl oporu v manželce, starším synovi, přátelích, ošetřujících lékařích, ale potýkal se s určitým despektem ze strany širší veřejnosti. Žalovaná dobrovolně poskytla 100 000 Kč, soud I. stupně zvýšil odškodnění na celkových 200 000 Kč, rozsudek dosud není pravomocný.

58. Ve věci sp.zn. 28 C 85/2020 šlo o trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 3) písm. a) trestního zákoníku, tamnímu žalobci hrozil trest 1 – 5 let a vysoká náhrada škody, šlo o případ dalšího spoluobžalovaného Ing. [příjmení], žalovaná přiznala 100 000 Kč, soud shledal toto odškodnění dostačujícím.

59. Ve věci sp.zn. 23 C 27/2020 šlo o trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 3) písm. a) trestního zákoníku, tamní žalobkyni hrozil trest 1 – 5 let a vysoká náhrada škody, šlo o případ další spoluobžalované Ing. [ulice], žalovaná přiznala 100 000 Kč, soud shledal toto odškodnění dostačujícím.

60. Ve věci sp.zn. 46 C 85/2020 šlo o trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1, 3 trestního zákona, tamnímu žalobci hrozil trest 2 až 10 let a vysoká náhrada škody, šlo o případ dalšího spoluobžalovaného Ing. [příjmení], žalovaná přiznala 100 000 Kč, soud shledal toto odškodnění dostačujícím.

61. V případě, které vybral soud sp.zn. 10 C 26/2020 šlo o trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stádiu pokusu. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 10 let. Byla zasažena jeho čest, důstojnost a dobré jméno, o trestním stíhání vědělo širší okolí, toto bylo v obecné rovině medializováno a byl na toto okolím dotazován. Trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy tamního žalobce s dětmi, kterým se žalobce nemohl naplno věnovat a rovněž vztahy s jeho partnerkou. Negativně byl ovlivněn i rozvoj jeho volnočasových aktivit, kterým se dříve naplno věnoval. K zásahu došlo i ve sféře finanční, když velká část rodinných financí byla použita právě na obhajobu žalobce a když v době trestního stíhání musela finanční chod rodiny zajišťovat partnerka žalobce. Nebyly prokázány zásadní zásahy ve sféře profesní. O celé kauze bylo informováno médii, avšak toto je důsledkem veřejnosti trestního stíhání. Nebyly prokázány zásahy tvrzené ve vztahu k obavě o odebrání zbrojních oprávnění, tamní žalobce se ale důvodně obával o bezpečnostní prověrku udělovanou NBÚ, když tato mu byla i odňata a až následně k jeho urgencím vrácena. Soudem bylo přiznáno 100 000 Kč.

62. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že odškodnění za nemajetkovou újmu poskytnuté žalovanou není postačující a spravedlivé. [příjmení] 100 000 Kč byla žalovanou vyplácena osobám, které byly stíhány za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, kde hrozil (až na jednu výjimku, kdy šlo o podezření z trestného činu ještě podle předcházejícího trestního zákona, kde hrozil vyšší trest, nicméně bylo lze předpokládat, že v případě odsouzení by právní kvalifikace byla posouzena podle pozdější pro obžalovaného příznivější právní úpravy s nižší výměrou trestu) nižší trest, byť i tyto osoby byly vystaveny hrozbě náhrady škody. Jejich trestní stíhání trvalo sice shodnou dobu, soud má nicméně již s ohledem na dvojnásobně vyšší horní trestní sazbu a hrozbu trestem propadnutí majetku u žalobce za to, že je třeba poskytnout odškodnění přinejmenším dvojnásobné. Soud se přidržel zejména již pravomocného odškodnění, které bylo přiznáno spoluobžalovanému JUDr. [příjmení], konkrétně 240 000 (dalších 60 000 Kč bylo přiznáno za samostatný nárok za délku řízení – té se žalobce nedomáhal). I v porovnávaném případu došlo k poškození pověsti tamního žalobce, k zásahu do osobního a profesního života. Rovněž u něj došlo k zajištění finančních prostředků a musel po dobu přibližně 1 měsíce oslovovat známé s žádostí o volné peněžní prostředky. U žalobce nebyly prokázány dopady do zdravotního stavu, poruchy spánky či jiné úzkostné a podobné stavy. U obou rovněž došlo k dopadu do pracovní sféry, neboť tamní žalobce byl advokátem a žalobce podnikatelem, kdy podnikání byly zasaženo zajištěním majetku. Pokud jde o případ Ing. [jméno], kde bylo přiznáno 200 000 Kč, tento není dosud pravomocný a nelze tak na tento případ v plném rozsahu odkázat. Případ, kde bylo přiznáno 380 000 Kč, vykazuje řadu odlišných znaků, zejména, že šlo o dlouhodobě veřejně činnou osobu – zastupitele a později starostu. Soud uznává, že samotná skutečnost, že osoba je veřejně politicky činná, automaticky neznamená vyšší odškodnění, nicméně v tamní věci byly prokázány významné dopady do dalšího pracovního uplatnění tamního žalobce. I případ, který vybral soud, svědčí pro vyšší odškodnění než 100 000 Kč. V soudem vybraném případu sice rovněž tamnímu žalobci hrozil desetiletý trest vězení, dopady byly podobné, avšak trestní stíhání trvalo přibližně poloviční dobu.

63. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 250 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytla žalobci 100 000 Kč, uložil soud žalované zaplatit žalobci dalších 150 000 Kč (výrok II).

64. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přisouzení částky 153 146 Kč a dále z částky 100 000 Kč přiznané žalovanou od [datum] do zaplacení, ve zbytku (zákonný úrok z prodlení z částky 2 705 330,16 Kč (40 172 + 2 415 158,16 + 250 000) od [datum] do zaplacení a z částky 597 209,50 Kč (253 146 + 344 063,50) od [datum] do [datum]) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

65. Třetí nárok žalobce odvozoval z titulu tvrzených nezákonných rozhodnutí, za něž označil usnesení státních zástupců o zajištění peněžních prostředků a dále nařízení domovní prohlídky. Soud ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť ani jedno z usnesení nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí. Ani jedno z nich nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení pro nezákonnost zrušeno, když všechny stížnosti žalobce byly zamítnuty.

66. Žalobce namítal, že zajištění bylo nedůvodné a tedy nezákonné od samého počátku, neboť byl obžaloby zproštěn, v důsledku čehož se má za to, že od počátku nebyly pro jeho trestní stíhání důvody, což vztahuje na zajištění finančních prostředků včetně těch zajištěných při nařízené domovní prohlídce. Předně, soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v trestním řízení. Nelze se proto domáhat, aby soud věcně přezkoumával důvodnost samotného zajištění peněžních prostředků, důvodnost nařízení domovní prohlídky, či důvodnost zahájení trestního stíhání. Žalobci nelze přisvědčit ani v tom, že neměl jiný další prostředek obrany, jak se domoci zrušení předmětných usnesení o zrušení zajištění či se případně domoci rozhodnutí o nezákonnosti domovní prohlídky. Tímto prostředkem je ústavní stížnost (srov. např. korespondující nálezy Ústavního soudu ze dne 30.1.2008, sp.zn. II. ÚS 642/07, ze dne 14.11.2017, sp.zn. III.ÚS 24/17, ze dne 13.3.2018, sp.zn. II.ÚS 1367/17 či specificky ve vztahu k domovní prohlídce ze dne 22.5.1997, sp.zn. III. ÚS 287/96). Tohoto procesního prostředku žalobce nevyužil, aniž by mu v tom cokoli bránilo, a nevyčerpal tak ani všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. § 8 odst. 3 OdpŠk). V tomto světle tedy neobstojí argumentace žalobce vycházející z toho, že veškerá rozhodnutí vydaná v trestním řízení jsou v důsledku zprošťujícího rozsudku nezákonná. Naopak platí, že nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3310/2013 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 8/2016 či z něj vycházející usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1575/2020, případně recentní usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 687/22).

67. Soud v této souvislosti odkazuje na odvolací rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.9.2020, č.j. 25 Co 222/2022-229, v jiné obdobné věci, v němž se Městský soud v Praze podrobně a v širších souvislostech vyjádřil právě k této otázce a vysvětlil s poukazy na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z jakého důvodu nelze v rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani nebyla jeho zákonnost jiným v úvahu přicházejícím postupem zpochybněna, spatřovat odpovědnostní titul státu. Tyto závěry jsou plně aplikovatelné na případ žalobce (včetně rozhodnutí o domovní prohlídce) a soud na ně pro stručnost odkazuje. V této souvislosti je nepřípadný poukaz žalobce na analogii s postupem orgánů finanční správy podle daňového řádu. Předpokladem žalobcem poukazovaného postupu orgánů daňové správy je předchozí nesprávný postup správce daně. V souzené věci se však orgány činné s trestním řízení žádného nesprávného úředního postupu nedopustili a ani jejich rozhodnutí o zajištění finančních prostředků, jakož i o nařízení domovní prohlídky, při níž došlo k zajištění dílčí části finančních prostředků na hotovosti, nedošlo.

68. Ohledně tohoto třetího nároku (2 415 158,16 Kč) proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl společně s nedůvodnou částí nároku na náhradu obhajného ve výši 40 172 Kč a nedůvodnou částí požadovaného odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíhání ve výši 250 000 Kč (výrok III).

69. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že v daném případě nebyla splněna ani další podmínka příčinné souvislosti, neboť nebylo prokázáno ani to, že [ulice] [anonymizováno] snížila žalobci úrokovou sazbu na běžném účtu z důvodu, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Naopak bylo prokázáno, že [ulice] [anonymizováno] mohla podle smlouva jednostranně úrokovou sazbu měnit a žalobce ji neměl po žádnou stanovenou dobu garantovanou. [ulice] spořitelna tedy toliko žalobci oznámila, že využívá svého práva a úrokovou sazbu snižuje.

70. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k částečnému uspokojení došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení tři nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak dva nároky na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné plnění žalované 444 063,50 Kč (z hlediska tarifní hodnoty 394 063,50 Kč) usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 2 852 902,66 Kč (50 000 + 387 744,50 + 2 415 158,16), pročež dílčí úspěch žalobce činil 13,81 % (394 063, [číslo] 852 902,66 *100) Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 2 458 839,16 Kč (43 681 + 2 415 158,16), přičemž žalobce byl úspěšný toliko ohledně částky 3 146 Kč, neboť jeho procesní úspěch ohledně odškodnění nemajetkové újmy (tarifně 50 000 Kč) byl již soudem zohledněn procentem úspěšnosti v předchozí dílčí fázi řízení. Další dílčí úspěch žalobce tak činil 0,11 % (3 [číslo] 852 902,66 *100). Celkový dílčí úspěch žalobce v řízení činil 13,92 %. Soud již zvlášť nepřihlížel k zastavení řízení ohledně částky 363 Kč, neboť jde o částku z hlediska celkového předmětu řízení nepatrnou a stejně nepatrný by byl vliv na celkový poměr úspěchu účastníků v řízení. Celkově tak byla v řízení úspěšnější žalovaná, a to v rozsahu 72,16 % (86,08 – 13,92), po zaokrouhlení 72 %. V tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů proti méně úspěšnému žalobci, a to ve výši režijních paušálů po 300 Kč v počtu podle obsahu spisu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalovaná v řízení učinila 9 úkonů (vyjádření ze dne [datum] k žalobě, vyjádření ze dne [datum], příprava a účast při jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]) a celkem jí tak náleží 1 944 Kč (9*300* 72%).

71. Lhůtu k plnění ve věci samé stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu jinak nepoškozuje. Ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud lhůtu v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., tedy obecnou pariční lhůtu, když nevyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly lhůtu delší či plnění ve splátkách.

Poučení