17 C 155/2020 - 373

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno] [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A] [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] za niž před soudem jedná [Jméno žalované B], [Anonymizováno] [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 118 872 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 91 889 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 352 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 9. 2020 domáhala náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“ či „předmětné řízení“). Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 1. 2019 žalobkyně jakožto manželka povinného zjistila, že jí byly zablokovány peněžní prostředky na všech jejích bankovních účtech. Žalobkyně nebyla dlužníkem ani spoludlužníkem a měla uzavřenou předmanželskou smlouvu zveřejněnou v seznamu smluv o manželském majetkovém právu. Žalobkyně hned kontaktovala soudního exekutora, k odblokování účtů však došlo až po 9 měsících. Žalobkyně žije a pracuje přes šest let v zahraničí. Peněžní prostředky uložené na daných účtech byly určeny k platbám úvěru, poskytnutých telefonních služeb, osobních potřeb atd. Na úhradu svých životních potřeb a závazků si tak žalobkyně byla nucena zapůjčit peníze včetně nutnosti vykonat cestu do [Anonymizováno] a zpět. Žalobkyni tedy vznikla škoda a rovněž i nemajetková újma spočívající mimo jiné v poškození její dobré pověsti u třetích osob včetně bankovních domů. Soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] byla pověřena usnesením [adresa], exekuce byla vedena pod sp. zn. [Anonymizováno]. Soudní exekutorka rozhodla o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobkyně jakožto manželky povinného [jméno FO], a to účtu č. [č. účtu] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] u [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [č. účtu] u [právnická osoba]. ([Anonymizováno]), účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]. ([Anonymizováno]) a účtu č. [č. účtu] u [právnická osoba]. ([Anonymizováno]). Žalobkyně se bránila návrhem na odklad exekuce a návrhem na zastavení exekuce ze dne 28. 1. 2019, návrh na zastavení exekuce byl [adresa], ten mu usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], vyhověl, když zastavil exekuci co do způsobu provedení přikázáním pohledávky ze shora uvedených účtů žalobkyně. K odvolání oprávněného bylo toto rozhodnutí usnesením [jméno FO], zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Následně byla žalobkyně dvakrát vyzvána k doložení žalobních tvrzení a příslušných důkazů. K dotazu soudu žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 11. 9. 2019, č.j. [Anonymizováno] [adresa] plně vyhověl návrhu žalobkyně na zastavení exekuce. Dne 14. 10. 2019 rozhodla soudní exekutorka o zrušení exekučních příkazů č.l. 43, 44, 45 a 46 exekučního spisu. Co se týče škody způsobené žalobkyni, tato se skládá z nákladů na právní služby, kdy bylo poskytnuto devět úkonů právní služby (příprava a převzetí, porada s klientem, návrh na zastavení, návrh na odklad exekuce, odvolání, vyjádření se k odvolání, 2x přípis k doložení žalobních tvrzení a důkazů k výzvě soudu, přípis k výzvě soudu ohledně souhlasu s rozhodnutím bez jednání). Na jistinu byla vymáhána částka 57 986 Kč, odměna za jeden úkon právní služby tedy činí 1 710 Kč, za devět úkonů je to tedy částka 15 390 Kč, k tomu je třeba přičíst devět režijních paušálů po 300 Kč (2 700 Kč), celkem je to tedy 21 889 Kč včetně DPH. Dále jsou zde zahrnuty poplatky za vedení účtu. Žalobkyni bylo znemožněno využívat bankovních služeb spojených s vedením účtu, i nadále však byla povinna hradit za tyto služby související s vedením účtu poplatky, přičemž se jedná o částky 1 521 Kč a 585 Kč. Žalobkyně zůstala zcela bez prostředků, a tak byla nucena uzavřít smlouvu o zápůjčce k zajištění svých životních potřeb. Zároveň byla povinna uhradit úroky v celkové výši 20 000 Kč. Žalobkyně žije a pracuje již šest let v zahraničí, za účelem osobního převzetí finančních prostředků na obstarání běžných životních potřeb tedy musela vykonat cestu do ČR, přičemž náklady na přepravu činily 17 620 Kč, tyto hradila třetí osoba. Žalobkyně navíc nebyla schopna hradit své závazky vůči [právnická osoba]., když měsíční splátka ve výši 11 704 Kč byla hrazena z postiženého účtu. Po jeho blokaci bylo nutné hradit úvěr hotově osobním vkladem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nežije v ČR, musela každý měsíc žádat rodinného příslušníka, aby příslušný vklad z vlastních prostředků provedl. Žalobkyně tedy uzavřela smlouvu o zápůjčce s [jméno FO], která za ni uhradila 8 splátek úvěru, tedy částku 93 632 Kč. K tomu byla žalobkyně povinna uhradit úroky ze zápůjčky ve výši 10 % ze zapůjčených prostředků, tedy částku [částka]. Zároveň byla shora uvedeným postupem státních orgánů způsobena žalobkyni nemajetková újma. Žalobkyně vede řádný život, její bezúhonná pověst byla poškozena nejen u peněžních ústavů, ale i u dalších osob. Žalobkyně tedy požadovala přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 18. 12. 2019. Žalovaná jej ve stanovisku ze dne 4. 8. 2020 odmítla s tím, že v postupu soudní exekutorky ani soudů nebyly shledány podmínky pro uznání nároku žalobkyně ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“). Žalobkyně se tedy domáhala úhrady částky 120 978 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně u ní skutečně uplatnila dne 17. 12. 2019 v žalobě popsaný nárok na náhradu škody ve výši 120 978 Kč z titulu tvrzeného nezákonného rozhodnutí. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora ani zde není pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, nemohlo tedy dojít ke vzniku škody ani nemajetkové újmy. Žalovaná stručně shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že exekuční příkazy byly vydány dne 23. 1. 2019, tedy v době, kdy rozhodovací praxe exekučních soudů presumovala, že pokud závazek, na základě kterého byl vydán exekuční titul a na základě kterého je tedy vedena exekuce, vznikl v době před uzavřením smlouvy o úpravě majetkového režimu manželů, je možné od 1. 7. 2015 exekučně postihnout výlučný majetek manžela. Dne 14. 5. 2019 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1587/17, v důsledku čehož muselo dojít ke změně rozhodovací praxe soudů. Skutečnost, že v průběhu exekučního řízení došlo ke změně rozhodovací praxe soudů, nemůže být považována za nesprávný úřední postup, vydané exekuční příkazy pak nemohou být považovány za nezákonná rozhodnutí. I v usnesení [jméno FO] je uvedeno, že není správný závěr manželky o tom, že soudní exekutorka postupovala protiprávně. Jelikož v dané věci ke vzniku dluhu došlo ještě před zápisem příslušného notářského zápisu do Seznamu listin, postupovala soudní exekutorka správně, postihla-li peněžní účty manželky povinného. Manželka řádně neprokázala, že na postižených účtech jsou výlučně její finanční prostředky. Až dne 11. 9. 2019 bylo vydáno usnesení o zastavení exekuce poté, co bylo prokázáno, že na účtech ve vlastnictví manželky povinného nejsou ani zčásti uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Na to reagovala žalobkyně s tím, že exekuční příkazy postihující majetek žalobkyně byly rozhodnutím [adresa] o zastavení exekuce dne 11. 9. 2019 zrušeny. Soudní exekutorka tedy postupovala nesprávně. Důvodem pro zastavení exekuce nebylo vyřešení otázky existence či neexistence prostředků spadajících do společného jmění manželů, ale skutečnost, že v případě žalobkyně a povinného žádné společné jmění manželů vůbec nevzniklo. V případě posouzení návrhu na zastavení exekuce šlo o otázku výkladu práva, nikoliv o změnu judikatury. Pokud Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, vyložil přiléhavou právní úpravu, nelze konstatovat, že tím došlo ke změně judikatury. Navíc byl tento nález vyhlášen v květnu 2019, k zastavení exekuce ale došlo až o tři měsíce později (dne 11. 9. 2019). Je to výlučně soudní exekutor, který volí způsob provedení exekuce. Pokud soudní exekutorka věděla, že exekuční příkaz je v rozporu s právními předpisy, pak bylo její povinností takový exekuční příkaz bez dalšího zrušit a odstranit jí vyvolaný nezákonný stav. Právní řád neumožňuje podat za stejných skutkových okolností další návrh na zastavení exekuce. V období od února do října 2019 žalobkyně pracovala na [Anonymizováno] [jméno FO] na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně měla s [právnická osoba]. uzavřenu smlouvu o úvěru, z níž jí plynula povinnost hradit měsíčně částku 11 704 Kč, která byla původně hrazena ze zablokovaného účtu. Ze strany banky nebylo možné hradit splátky z jiného bankovního účtu, žalobkyni ale byla poskytnuta možnost dostát svým závazkům prostřednictvím hotovostních vkladů. Celkem osm plateb po 11 704 Kč bylo provedeno ve dnech 19. 2. 2019, 19. 3. 2019, 18. 4. 2019, 20. 5. 2019, 19. 6. 2019, 19. 7. 2019, 19. 8. 2019 a 19. 9. 2019, přičemž se jednalo o platby na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]., variabilní symbol [RČ]. Žalobkyně si zároveň musela vyřešit své osobní finance, byla tedy nucena přicestovat do České republiky. Letenka byla pořízena jako zpáteční, žalobkyně se tedy chtěla vrátit zpět na [jméno FO], kde pracovala. [jméno FO] žalobkyně přicestovala dne 20. 2. 2019, zpět z [jméno FO] odlétala dne 28. 2. 2019. Ve dnech 22. 2. 2019 a 23. 2. 2019 žalobkyně uzavřela smlouvy o zápůjčce. Letenku hradil z důvodu nedostatku finančních prostředků žalobkyně pan [jméno FO] s tím, že mu žalobkyně kupní cenu letenky uhradí, až bude moct, což také učinila. S [jméno FO] tedy uzavřela žalobkyně smlouvu o zápůjčce, která pokryla jak letenku, tak se jednalo o další finanční prostředky na živobytí. Žalobkyně exekuci nařízenou na svůj majetek vnímá jakožto stigma, nikdy před tím proti ní nebylo žádné vymáhací ani trestní řízení vedeno. Navíc se žalobkyně ocitla v daleké cizině zcela bez prostředků. Žalobkyně ihned soudní exekutorku kontaktovala a snažila se věc řešit, setkala se však pouze s nezájmem a arogantním přístupem. Vznik nemajetkové újmy se tedy dá u žalobkyně presumovat. Proti exekučnímu příkazu není přípustný žádný opravný prostředek, je možné se bránit pouze návrhem na zastavení exekuce nebo na odklad exekuce. Odpovědnostním titulem je zde nezákonné rozhodnutí, a to exekuční příkazy soudní exekutorky č.j. [Anonymizováno] tak, jak jsou specifikovány v usnesení [adresa]. Pokud by žalobkyně cestovala v únoru 2019 na [jméno FO] nelegálně, byl by jí odepřen na letišti v [Anonymizováno] vstup. Žalobkyně již nedisponuje pasem s pobytovým vízem. Co se týče plateb prováděných platební kartou z účtu č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] lednu 2019 a vkladu hotovosti na tento účet, tyto platby prováděla matka žalobkyně [jméno FO], s ohledem na časový odstup již však není možné určit konkrétní zboží, které bylo za tyto finance pořízeno. Vždy se však jednalo o položky pořizované pro žalobkyni. Stejně tak vklad ve výši 3 000 Kč provedla matka žalobkyně [jméno FO] v souvislosti s pořizováním věcí pro potřebu žalobkyně.

4. K tomu uvedla žalovaná, že z poučení u jednotlivých exekučních příkazů vyplývá možnost výběru dvojnásobku životního minima z postižených účtů, resp. u manžela povinného se jedná až o polovinu finančních prostředků, které jsou na účtu. Občané ČR pro vstup na území [Anonymizováno] za účelem turistickým a pracovním v rozmezí let 2016 – 2020 potřebovali příslušné vízum. Za účelem výdělečné činnosti bylo nutné povolení k dočasnému pobytu ([Anonymizováno]), jehož platnost činí 30 dnů až dva roky, příslušným orgánem k přijetí a zpracování žádosti je [Anonymizováno] v [jméno FO]. Žalobkyně však potřebné pracovní povolení nepředložila. Pokud žalobkyně již dlouhá léta žije a pracuje na [jméno FO], jak tvrdí, není jasné, jaké finanční prostředky se nacházely na účtech postižených předmětnou exekucí. Zároveň žalobkyně nikterak nevysvětluje, proč nebylo možné hradit splátky úvěru z jiného než zablokovaného účtu.

5. Podáním ze dne 25. 3. 2021 sdělila soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], že nevstupuje jako vedlejší účastnice na straně žalované do řízení, neboť svoji účast považuje za nadbytečnost. Zároveň sdělila, že žalobkyně jakožto manželka povinného v exekučním řízení mohla ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1587/17 vyhlášeného dne 17. 5. 2019 sama podat nový návrh na zastavení exekuce s odkazem na změnu judikatury, to však žalobkyně neučinila a pasivně vyčkávala rozhodnutí o původně podaném návrhu na zastavení exekuce, který ovšem nereflektoval názor Ústavního soudu. Soudní exekutorka není oprávněna sama exekuci zastavit, může tak učinit pouze na návrh či se souhlasem oprávněného, příp. tak může učinit exekuční soud.

6. Usnesením ze dne 20. 12. 2022, č.j. 17 C 155/2020-208, bylo řízení zastaveno ohledně částky 2 106 Kč (náhrada škody za žalobkyní uhrazené bankovní poplatky), neboť v této části vzala žalobkyně žalobu zpět.

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila dne 17. 12. 2019 nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa] Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobkyně nevyhověla s odůvodněním, že zde není dán odpovědnostní titul. Ve věci vedené soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] převzal zastupování žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Instagramový účet [Anonymizováno] je účtem žalobkyně, tato spravuje rovněž instagramový účet [Anonymizováno]

8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

9. Dne 20. 4. 2018 uzavřela žalobkyně manželství s [jméno FO] [adresa] z oddacího listu ze dne [datum]). 10. [jméno FO] [Jméno žalobkyně] [Jméno žalobkyně] [jméno FO].

11. Dne 4. 4. 2018 uzavřela žalobkyně s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru, na základě níž jí byla poskytnuta částka 700 000 Kč, kterou byla spolu s příslušenstvím povinna splácet ve splátkách 11 704 Kč měsíčně vždy k 20. dni kalendářního měsíce z účtu č. [č. účtu] (zjištěno ze smlouvy o úvěru s [právnická osoba].).

12. Dne 19. 3. 2019 vložila [jméno FO] na účet č. [č. účtu] částku 11 704 Kč pod variabilním symbolem [RČ]. Stejnou částku pod stejným variabilním symbolem vložila [jméno FO] na tentýž účet také dne 18. 4. 2019, dne 20. 5. 2019, dne 19. 6. 2019, dne 19. 7. 2019 a dne 19. 8. 2019 (zjištěno z potvrzení o vkladu hotovosti na účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. ze dne 19. 3. 2019, 18. 4. 2019, 20. 5. 2019, 19. 6. 2019, 19. 7. 2019 a 19. 8. 2019). 13. [tituly před jménem] [jméno FO] byl ode dne 1. 10. 2018 registrován jako plátce daně z přidané hodnoty (zjištěno z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty ze dne 16. 10. 2018).

14. Za poskytnuté právní služby vystavil [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni dne 2. 12. 2019 fakturu na částku 21 889 Kč, ta tuto částku uhradila téhož dne v hotovosti (zjištěno z faktury č. [hodnota]). 15. [Jméno žalobkyně]).

16. Dne 22. 2. 2019 uzavřela žalobkyně s [jméno FO] smlouvu o zápůjčce, na základě níž [jméno FO] zapůjčil žalobkyni částku 200 000 Kč. Tuto částku byla žalobkyně povinna vrátit spolu s úrokem ve výši 10 % z jistiny (tedy částkou [částka]) do 22. 2. 2020 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 2. 2019).

17. V lednu 2019 žalobkyně svědkovi volala nebo psala, aby jí buď koupil letenku, nebo aby jí zaplatil letenku. Byla to asi částka kolem 20 000 Kč. Částku za letenku vrátila žalobkyně svědkovi v hotovosti, když se vrátila z [jméno FO]. Bylo to u svědka doma a tam také současně sdělila svědkovi svoji situaci a požádala ho o půjčku 200 000 Kč. Svědek jí tyto finanční prostředky vyplatil. Dále se dohodli se žalobkyní tak, že žalobkyně vrátí svědkovi částku 200 000 Kč a dalších 20 000 Kč, a to za jakoukoliv dobu, po kterou bude mít finanční prostředky u sebe. Žalobkyně říkala, že jí byl obstaven účet, že nemá finanční prostředky, byla z toho dost traumatizovaná, a proto se rozhodl jí pomoci (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Částku 220 000 Kč zaplatila žalobkyně [jméno FO] dne 30. 12. 2019 (zjištěno z příjmového pokladního dokladu ze dne 30. 12. 2019).

18. Dne 23. 2. 2019 uzavřela žalobkyně s [jméno FO] smlouvu o zápůjčce, na základě níž [jméno FO] zapůjčila žalobkyni částku 11 704 Kč měsíčně jakožto splátky úvěru žalobkyně počínaje splátkou splatnou dne 19. 2. 2019 až do zpřístupnění osobních účtů žalobkyně. Celkovou částku byla žalobkyně povinna vrátit spolu s úrokem ve výši 10 % z celkové jistiny (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2019).

19. Dle měnové statistiky ČNB z dubna 2019 (strana 18) byly spotřebitelské a ostatní úvěry úročeny sazbou 7,41 %.

20. Žalobkyně neměla ke dni 19. 4. 2022 v rejstříku zahájených exekucí žádný záznam (zjištěno z výpisu z rejstříku zahájených exekucí k osobě [Jméno žalobkyně]). Žalobkyně neměla ke dni 19. 4. 2022 žádný záznam v evidenci rejstříku trestů fyzických osob (zjištěno z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob na osobu [Jméno žalobkyně] ze dne 19. 4. 2022).

21. K rodnému číslu [RČ] nebyly ke dni 19. 4. 2022 vedeny v insolvenčním rejstříku žádné záznamy (zjištěno z výstupu z insolvenčního rejstříku k rodnému číslu fyzické osoby [RČ] ze dne 19. 4. 2022). Jedná se o rodné číslo žalobkyně (zjištěno z potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel k osobě [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], ze dne 19. 4. 2022).

22. V lednu 2019 si žalobkyně chtěla v [Anonymizováno] z bankomatu vybrat peníze, přičemž využívala účet, který měla v [Anonymizováno]. Peníze ale nemohla vybrat, tak volala do banky a tam se dozvěděla, že na ni byla uvalena exekuce. Poté volala na exekutorský úřad, kdy argumentovala tím, že má předmanželskou smlouvu. Žalobkyně věděla, že manžel má na sebe exekuci, nevěděla ale, kolik to je. V této souvislosti se s manželem hádali, manželovi bylo trapné, že na žalobkyni dopadla jeho exekuce. Bylo to pro ni tíživé, protože neměla nikdy žádné exekuce, nikdy nikomu nic nedlužila. Žalobkyni se zkomplikovalo splácení úvěru v [Anonymizováno]. V [Anonymizováno] jí řekli, že jedinou možností je vkládat peníze v hotovosti na interní úvěrový účet v [Anonymizováno], případně nějaký interní účet [Anonymizováno], ze kterého se ten úvěr splácel. Letenku platil pan [jméno FO], byla to jakási forma bezúročné půjčky, kdy se s žalobkyní dohodli, že žalobkyně po návratu do [Anonymizováno] tuto částku panu [jméno FO] vrátí. Celé to trvalo asi 8 nebo 9 měsíců a žalobkyně byla po celou dobu v nejistotě, jak to dopadne. Musela to řešit půjčkami. Půjčila si jednak od pana [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], byla to úročená půjčka, panu [jméno FO] žalobkyně vše splatila i s úroky. Dále si také půjčila od matky, kde se dohodly, že za žalobkyni bude její matka hradit splátky úvěru v [Anonymizováno], ale půjčka byla také s úrokem. I poté, co byly žalobkyni odblokovány účty, trvalo asi půl roku, než si zvykla na to, že peníze může na tom účtu nechávat, jinak hned, jak tam dorazily nějaké peníze, tak je žalobkyně vybírala, protože měla takový podvědomý strach, aby se to zase opět neopakovalo, a nechávala tam jenom úplné minimum. Pro žalobkyni to bylo hodně potupné, protože vždycky měla svoje záležitosti v pořádku. Také to nebylo příjemné v bance, kde se na ni dívali zvláštně, pokud řekla, že jde řešit exekuci, a že ještě nikdy nic takového nezažila a neměla. V této [Anonymizováno] v roce 2013 a vrátila se natrvalo do [Anonymizováno] v prosinci 2019. V únoru 2019 přiletěla žalobkyně do [jméno FO] jen na otočku vyřídit záležitosti s exekucí a hned se zase vracela zpátky do Indonésie, kde pracovala převáženě jako hotelový manažer, neboť tam známí měli hotel. Žalobkyně byla v ČR odhlášená od zdravotního pojištění, sociální si ani neplatila, měla dlouhodobé pojištění pro třetí země. V období 2013-2019 žalobkyně byla párkrát v ČR, a to když měl její otec kulatiny, když se s manželem brali, a pak kvůli té exekuci. Celkově to bylo tak 3krát nebo 4krát. Po svatbě odlétala žalobkyně zpátky na [adresa] a poté znovu do ČR letěla až v únoru 2019. Žalobkyně na [jméno FO] žádný majetek jako takový nevlastní. Pokud jde o výplatu z pracovní činnosti, peníze byly vypláceny v hotovosti, tyto peníze jí postačovaly na živobytí tam. Co se týče prostředků z prodeje nemovitosti, to bylo již dříve a tyto finanční prostředky žalobkyně utratila. Bylo to asi 2 000 000 Kč, ty žalobkyně použila na to, aby si v [Anonymizováno] pronajala dům, a to od roku 2017 do roku 2037, od roku 2017 v něm i žila. Část peněz padla na jeho rekonstrukci. Dům nemá povolení tamních úřadů k tomu, aby mohl být komerčně pronajímán. K účtům vedeným u [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vystaveny platební karty, žalobkyně převážně používala kartu z [Anonymizováno], protože měla druh účtu, kde ty výběry byly zdarma. K jednomu účtu neměla žalobkyně jenom 1 kartu, ale měla v jeden okamžik karet více, vždycky tu jednu kartu od účtu žalobkyně nechala v ČR, kdyby bylo cokoliv zapotřebí. Na účet u [Anonymizováno] žádné peníze z příjmů nepřicházely, možná tam přicházely nějaké peníze z rodinných finančních vztahů. Částku 700 000 Kč, kterou si půjčila od [Anonymizováno], použila žalobkyně částečně na rekonstrukci domu v Indonésii a částečně na jeho pronájem. V prvním pololetí 2019 žalobkyně neočekávala mimořádné výdaje ve vztahu k jejímu životu na [jméno FO]. Půjčku od pana [jméno FO] ve výši 200 000 Kč žalobkyně potřebovala na splacení úvěru, na telefon, na pojištění, počítala i s nějakou rezervou, žalobkyně potřebovala zaplatit opravu auta v Čechách, se kterým jezdila její matka. S předmětnými exekučními příkazy žalobkyně neměla možnost se seznámit (zjištěno z výslechů žalobkyně).

23. Žalobkyně má ráda věci v pořádku, je takový pedant. Z tohoto důvodu také žalobkyně se svědkem uzavřeli předmanželskou smlouvu, neboť svědek nechtěl, aby tzv. tahali do manželství jeho minulost. Potom došlo k tomu, že žalobkyni byly zablokovány účty. Vyvolalo to mezi žalobkyní a svědkem hádky. Byl tzv. pláč, vztek, beznaděj ze strany žalobkyně. Také to žalobkyně svědkovi vyčítala, že k tomu obstavení jejích účtů došlo. Žalobkyně se poté dostala do psychického stresu. V té době byl s žalobkyní na [jméno FO]. Pracoval jako manažer ve stejném hotelu jako pracovala žalobkyně. Tehdy si všiml toho, že se stranila ostatních lidí. Nechtěla komunikovat. Jako manažer hotelu byl vyplácen v [Anonymizováno] a dále si ještě přivydělával v souvislosti s provozem hotelu lekcemi surfování nebo organizováním výletů. Bylo to přes recepci hotelu objednáno a finanční prostředky poté svědek dostával vyplacené od hotelu formou bonusu. Bylo to buď v eurech nebo v dolarech a bylo to přibližně dalších 200 dolarů měsíčně. Jak výplatu v hotelu, tak tyto dodatečné prostředky všechno dostával v hotovosti (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

24. Někdy kolem roku 2018, 2019 řekla žalobkyně své matce, že s ohledem na to, že má obstavený účet, tak nemůže hradit splátky půjčky u [právnická osoba]. Poté žalobkyně přiletěla a domluvily se, že svědkyně žalobkyni finanční prostředky na splátky půjčí, a to tak, že bude hradit za žalobkyni splátky půjčky s tím, že za tu půjčku chtěla úrok 10 %. Poté svědkyně finanční prostředky ve výši necelých [částka] měsíčně skládala v hotovosti na speciální účet u [Anonymizováno]. V té době nebylo jasné, jak velká částka to bude celkově, takže dohodnuté byly svědkyně se žalobkyní tak, že ty finanční prostředky bude svědkyně u KB skládat tak dlouho, dokud bude účet žalobkyně obstavený. To trvalo asi necelý rok. Finanční prostředky, které svědkyně uhradila, jí žalobkyně vrátila v hotovosti u svědkyně doma. Bylo to asi v roce 2019, když se žalobkyně vrátila z [jméno FO], a byla to částka něco přes [částka]. Vklady hotovosti na účet u [Anonymizováno] na č.ú. [č. účtu] provedla ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalobkyně měla 2 účty, jeden u [Anonymizováno] a měla ještě jeden, asi to byla [Anonymizováno]. Svědkyně měla u sebe tu platební kartu k účtu u [Anonymizováno] po celou dobu, co byla žalobkyně na [jméno FO]. Tuto kartu používala v případech, kdy žalobkyně potřebovala něco koupit a dopravit na [jméno FO], jako třeba kontaktní čočky nebo barvu na vlasy, a dopravovalo se jí to tam tak, když tam letěla buď svědkyně, anebo někdo jiný letěl na [jméno FO], někdo třeba ze známých (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]).

25. Úhrady pojistného byly za žalobkyni Všeobecné zdravotní pojišťovně placeny do 15. 5. 2014 a následně pak až od 17. 4. 2020 (zjištěno z přehledu pojistného a penále [RČ]).

26. Fotografie žalobkyně na houpačce ve vodě byla pořízena 10. 8. 2017 v 16:44 hodin, fotografie, na které se nachází žalobkyně a pan [jméno FO], byla pořízena dne 22. 12. 2019 v 16:46 v [jméno FO], fotografie žalobkyně v bílém byla pořízena dne 15. 7. 2014 v 11:07 hodin v [Anonymizováno] (zjištěno z fotografií založených na č.l. 323-327 spisu).

27. Dne [datum] byla [právnická osoba]

28. Dne 18. 1. 2019 byla na účet č. [hodnota] vedený na jméno [Jméno žalobkyně] vložena částka 3 000 Kč, podpis vkladatele je nečitelný (zjištěno z pokladního dokladu [Anonymizováno] ze dne 18. 1. 2019). Uvedenou částku vložila na účet matka žalobkyně (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]).

29. Rozsudkem [adresa].

30. Pověřením [adresa] [částka].

31. V článku ze dne [datum] s názvem „[jméno FO] ([Jméno žalobkyně].“ 32. Co se týče fotografií z [jméno FO]“.

33. V recenzi [jméno FO]).

34. Z přípisu [Anonymizováno] ze dne 21. 10. 2022, č.j. [Anonymizováno] přílohy, výpisu z účtu u [Anonymizováno] článku ze dne 22. 1. 2013 s názvem „[jméno FO]“ a kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [jméno FO] dne 20. 4. 2018 soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

35. Soud neprovedl dokazování stanoviskem žalované ze dne 4. 8. 2020 a uplatněním nároku na mimosoudní odškodnění ze dne 3. 12. 2019 včetně potvrzení o přijetí, neboť skutečnosti těmito důkazy prokazované byly mezi účastnicemi nesporné. Dále soud neprovedl dokazování smlouvou o vedení účtu uzavřenou mezi žalobkyní a [Anonymizováno].s., smlouvou o vedení účtu uzavřenou mezi žalobkyní a [Anonymizováno]., sazebníkem poplatků [Anonymizováno] a.s., neboť těmito důkazy měla být prokazována oprávněnost nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v uhrazených bankovních poplatcích, v této části však žalobkyně vzala žalobu zpět. Dále soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování vyjádřením Velvyslanectví Indonéské republiky, potvrzením o poskytnutí další právní porady a pracovní smlouvou ze dne 26. 2. 2016.

36. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Veškeré provedené listinné důkazy soud považoval za důvěryhodné, stejně tak výslech svědkyně [jméno FO]. Co se týče výslechu žalobkyně, tento se soudu jevil rovněž důvěryhodný, žalobkyně vysvětlila bez logických rozporů svou situaci i to, jak ji vnímala, vysvětlila i rozpory mezi daty pořízení a daty zveřejnění fotek na svém instagramovém účtu. Naopak z výpovědi pana [jméno FO] soud nevycházel, opíraje se o zaprotokolovanou nedůvěryhodnost tohoto svědka, k níž bylo vedeno zastupujícím soudcem dokazování, když navíc po provedeném dokazování vyplynulo, že skutečnosti, které měly být prokázány touto výpovědí, jsou prokázány i jinak.

37. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 38. [Jméno žalobkyně] [jméno FO].

39. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

40. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

41. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

42. Podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

43. Podle § 4 odst. 1 zák. o OdpŠk za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

44. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

45. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

46. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

47. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

48. Podle § 31 odst. 1 zák. o OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

49. Podle § 31 odst. 2 zák. o OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

50. Podle § 31 odst. 3 věty první zák. o OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení.

51. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení byla vůči žalobkyni vydána nezákonná rozhodnutí, a to exekuční příkazy ze dne 23. 1. 2019, č.j. [Anonymizováno]. Tyto exekuční příkazy byly zrušeny usnesením soudní exekutorky ze dne 14. 10. 2019, č.j. [Anonymizováno], co [adresa] zastavil exekuci co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z žalobkyně jakožto manželky povinného 1) a rozhodl, přičemž vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, s tím, že s ohledem na uzavřenou smlouvu o manželském majetkovém režimu společné jmění manželů vůbec nevzniklo, dluh vymáhaný v exekučním řízení je výlučným dluhem povinného 1) (manžela žalobkyně), přičemž smlouva o manželském majetkovém režimu se nikterak nedotýká práv oprávněné, když její pohledávka vznikla před uzavřením manželství, přičemž i po jeho uzavření povinný 1) nabývá majetek do svého výlučného vlastnictví, nic se tedy nezměnilo. V daném případě tedy nebylo na místě zkoumat, zda se na účtech žalobkyně nacházejí finanční prostředky spadající do společného jmění manželů, když toto vůbec nevzniklo. Je pravdou, že nález Ústavního soudu, ze kterého obvodní soud vyšel, byl vyhlášen až po vydání předmětných exekučních příkazů, v tomto nálezu je však pouze výklad existujících právních norem, dle nichž bylo postupováno již při zahájení exekučního řízení. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, závěry Ústavního soudu bylo třeba užít v tom smyslu, že exekuční příkazy postihující účty žalobkyně neměly být vůbec vydán, a proto byly zrušeny. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1587/17, na základě něhož byla následně exekuce částečně zastavena a byly zrušeny exekuční příkazy postihující účty žalobkyně, bylo uvedeno, že „nepřihlédnutí ke smlouvě budoucích manželů o založení režimu oddělených jmění ke dni vzniku manželství v případě, kdy dlužníkem věřitele je pouze jeden z budoucích manželů, a nezastavení exekuce nařízené na výlučný majetek manželky po uzavření manželství se zdůvodněním, že smlouvou budoucích manželů nesmí být dotčena práva třetích osob, ve svém důsledku představují porušení práva manželky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ S ohledem na zde uvedené, tedy soud dospěl k závěru, že vůči žalobkyni byla vydána nezákonná rozhodnutí, když předmětné exekuční příkazy byly zrušeny z důvodu částečného zastavení exekuce právě s poukazem na zde citovaný nález Ústavního soudu.

52. Pro vznik odpovědnosti státu za škody je však kromě odpovědnostního titulu (zde nezákonného rozhodnutí) třeba rovněž existence dalších dvou kumulativních podmínek, a to vznik škody a zároveň příčinná souvislost mezi škodou a daným odpovědnostním titulem.

53. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v úrocích ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s [jméno FO], tento nárok shledal soud důvodným. Žalobkyně byla povinna hradit měsíčně částku 11 704 Kč jakožto splátku úvěru, a to z účtu vedeného u [právnická osoba], který byl postižen exekucí. Jako náhradní možnost jí bylo nabídnuto hradit tyto splátky v hotovosti vložením na speciální účet. Chtěla-li žalobkyně dostát svým povinnostem ze smlouvy o úvěru, nezbývalo jí, než této možnosti využít, přičemž o toto požádala svou matku ([jméno FO]), která každý měsíc danou splátku hradila, a to až do celkové výše 93 632 Kč, což vyplynulo jak z listinného dokazování, tak z výslechu svědkyně [jméno FO]. Zároveň tyto finanční prostředky poskytovala paní [jméno FO] žalobkyni na základě smlouvy o zápůjčce, když tato neměla v dané chvíli možnost tuto částku pravidelné zasílat (ať už své matce či přímo [právnická osoba]), jelikož nemohla se svými účty disponovat. Z předložené smlouvy o zápůjčce vyplývá, že byl sjednán úrok ve výši 10 % z konečné výše poskytnutých finančních prostředků, ve výsledku se tedy jednalo o částku [částka]. K výši sjednaného úroku soud uvádí, že tento se stále dá považovat za rozumný, když od průměrné úrokové sazby úvěrů dle sdělení ČNB se tento lišil o cca 2,5 %, přičemž žalobkyně byla v ošemetné situaci, kdy jí byly exekutorkou zablokovány účtu a tato nutně potřebovala finanční prostředky na hrazení sjednaných splátek úvěru. Žalobkyní požadovanou částku 9 363 Kč tedy soud shledal jako oprávněnou.

54. K námitce žalované, že dle poučení u exekučních příkazů měla žalobkyně možnost vybrat až polovinu prostředků, které na účtu byly, čehož tedy měla využít, soud uvádí, že předmětné exekuční příkazy nebyly žalobkyni doručovány, jak vyplývá z exekučního spisu, zároveň žalobkyně uvedla, že ani jinak se s nimi neseznámila. Poučení v tomto smyslu jí tedy dáno nebylo.

55. Žalobkyně se dále domáhala náhrady škody spočívající v nákladech na právní služby, které vynaložila v rámci exekučního řízení, tento nárok žalobkyni s odkazem na § 31 odst. 2 zák. o OdpŠk přiznán nebyl. Umožňuje-li procesní předpis náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu nepřiznal, nemůže se neúspěšný účastník domáhat náhrady nákladů takového řízení občanskoprávní žalobou proti státu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006). O nákladech řízení žalobkyně (jejichž součástí jsou i náklady na právní zastoupení) posuzovaného exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto usnesením [adresa]. Ačkoliv žalobkyně na základě tohoto rozhodnutí náhradu nákladů řízení neobdržela, tato otázka byla již vypořádána a žalobkyně se tedy nemůže domáhat náhrady nákladů exekučního řízení prostřednictvím odpovědnosti státu za škody dle zák. o OdpŠk.

56. Žalobkyně dále požadovala úhradu částky 17 620 Kč jakožto náhradu škody za letenku z [jméno FO] do [jméno FO] a zpět. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se v předmětné době, tedy v době vydání exekučních příkazů, zdržovala dlouhodobě na [jméno FO], kde pracovala, a v důsledku vydání těchto exekučních příkazů byla nucena přicestovat do [Anonymizováno] Pobyt na [jméno FO] v této době byl prokázán jak platbami z účtu žalobkyně, tak jejím výslechem i výslechem svědka [jméno FO]. Zároveň je zcela odůvodněná cesta žalobkyně do [Anonymizováno], co tato zjistila, že má zablokovány bankovní účty, především za situace, kdy byla povinna splácet úvěr, a že tedy nastalou situaci chtěla řešit osobně, a tedy přicestovala do [Anonymizováno]. Skutečnost, že žalobkyně i v předchozích obdobích přicestovávala do České republiky, nic nemění na situaci, že v rozhodném období cestovala do [Anonymizováno] právě v příčinné souvislosti s vydanými exekučními příkazy, aby řešila nastalou situaci, jak bylo uvedeno výše. Letenku jako takovou hradil pan [jméno FO], z výslechu žalobkyně však má soud za prokázané, že žalobkyně mu tuto částku uhradila, když bylo třeba letenku objednat online, kdy nebylo možno uhradit ji hotově, přičemž žalobkyně neměla možnost uhradit ji bezhotovostně. Nárok na úhradu částky 17 620 Kč tedy soud shledal důvodným.

57. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 20 000 Kč spočívající v úrocích uhrazených [jméno FO] na základě smlouvy o zápůjčce, tento nárok soud důvodným neshledal. Žalobkyně uvedla, že si zapůjčila částku 200 000 Kč na běžné výdaje, zároveň však uváděla, že pobírala na [jméno FO], kde pracovala, mzdu, která jí stačila na život na [jméno FO]. Je pravdou, že žalobkyně svou platební kartu využívala i k platbám na [jméno FO], jak vyplynulo z provedeného dokazování, to však nic nemění na skutečnosti, že stačila-li žalobkyni její mzda na život na [jméno FO], kde žila, a kterou dostávala v hotovosti, není zde dána příčinná souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími (a s tím souvisejícím obstavením účtů žalobkyně) a uzavřením smlouvy o zápůjčce na částku 200 000 Kč s panem [jméno FO] a z ní vyplývající povinnosti žalobkyně uhradit úroky ve výši [částka]. Zároveň žalobkyně uvedla, že zapůjčenou částku použila mimo jiné na splácení úvěru, za tímto účelem však uzavřela smlouvu o zápůjčce s paní [jméno FO]. Žalobkyně byla při jednání dne [datum] vyzvána dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k navržení důkazů k prokázání tvrzení, že jí tato škoda vznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím, zástupce žalobkyně k tomu však uvedl, že již žádné další důkazní návrhy nemá. Soud tedy žalobu v této části zamítl.

58. Posledním vzneseným nároky ze strany žalobkyně byl požadavek na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím. Ustálená judikatura dovolacího soudu je jednotná v tom, že jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Zvažovány proto budou muset být zejména dopady nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu do osobnostní sféry poškozeného, nepříznivost jejich vlivu na pověst poškozeného, jeho dosavadní způsob života a podobně. Posouzení okolností, za nichž k újmě došlo, zahrnuje jak zhodnocení počínání samotného poškozeného, tak i případných dalších skutečností, které mohly nezávisle na zásahu samotném jeho účinek zvýšit či snížit (např. medializace případu). Stejně jako u vzniku škody je poškozený povinen tvrdit a prokazovat i vznik nemajetkové újmy, resp. uvádět skutečnosti, na jejichž základě bude možno podle zákonem stanovených kritérií posoudit vznik a rozsah újmy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 2290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2010, sp. zn. 2555/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122, ročník 2012; všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz) (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Obdobně Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. rozsudek ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011) (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2865/2015). Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nelze zamítnout pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 obč. zák.). Je však vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše, zadostiučinění (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3731/2011). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobkyni nevznikla. Žalobkyně uvedla, že byla ve stresu, že byla poškozena její pověst u bank, neboť se na ni všichni dívali, když v bance řekla, že jde řešit exekuci. Soud nepopírá, že se žalobkyně mohla cítit úkorně, že jí byly neoprávněně zablokovány účty, že prožívala v souvislosti s řešením situace určitý stres, avšak dle názoru soudu toto nedosahuje míry nemajetkové újmy odškodnitelné dle zákona OdpŠk. Žalobkyně byla v tomto směru při jednání dne 10. 4. 2024 vyzvána dle § 118a o.s.ř., zástupce žalobkyně však již nic dalšího uvést nechtěl. Soud tedy uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyni vznikla nemajetková újma v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, a žalobu v této části zamítl.

59. Žalobkyni tedy byla přiznána částka 26 983 Kč (náhrada škody spočívající v nákladech na letenku a úroky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s[Anonymizováno][jméno FO]), ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 26 983 Kč (22 %), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 93 995 Kč (78 %) skládající se z náhrady škody spočívající v uhrazených bankovních poplatcích ve výši 2 106 Kč, ohledně níž vzala žalobkyně žalobu zpět (k tomu viz § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.), náhrady škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení ve výši 21 889 Kč, náhrady škody spočívající v úrocích ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s [jméno FO] ve výši 20 000 Kč a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, odpovídající tarifní hodnotě, z níž je v těchto případech vycházeno. Žalovaná tedy byla v řízení úspěšnější, její úspěch činí 56 %. Celková náhrada nákladů řízení žalované jakožto nezastoupeného účastníka by tedy dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, činila 4 200 Kč za 14 úkonů po 300 Kč (5x vyjádření ve věci, 9x účast na jednání soudu), s ohledem na částečný úspěch žalované ve věci v rozsahu 56 %, jí však byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 352 Kč.

61. Lhůtu k plnění nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení