17 C 155/2021-460

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobců: a) [název žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce], [anonymizována dvě slova] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o vyklizení a určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba žalobců a) a b) ze dne [datum] ve znění pozdějších podání, aby byla a) stanovena povinnost [země] – [anonymizována tři slova] vyklidit a předat žalobcům nemovitosti: v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původních pozemků číslo PK [anonymizováno], PK st. [anonymizováno]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemky parcelní číslo KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původních pozemků číslo PK [číslo], PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; v [katastrální uzemí]: - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemek parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; a zaplatit žalobcům částku 100.000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku, b) v případě, že soud nevyhoví žalobnímu návrhu ad a), aby byla stanovena povinnost [země] – [anonymizována tři slova] zaplatit žalobcům peněžitou náhradu za nemovitosti označené v žalobním návrhu ad a) s jejich plody a užitky minimálně ve výši 100.000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku, dále aby bylo určeno, že žalobce a) je vlastníkem nemovitostí: v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původních pozemků číslo PK [anonymizováno], PK st. [anonymizováno]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] (původní [anonymizováno]); - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [anonymizováno] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původních pozemků číslo PK [číslo], PK [číslo]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo] v původním k. ú. [obec]; v [katastrální uzemí]: - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno]; - pozemku parcelní číslo KN [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [číslo], se zamítá.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 31.785,49 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále doplatek soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci vůči žalovanému domáhali vyklizení nemovitých věcí uvedených ve výrokové části I. tohoto rozsudku a vydání jejich plodů a užitků za období od [datum], příp. zaplacení částky rovnající se hodnotě těchto plodů a užitků, které vyčíslili částkou 100.000 Kč ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného. Pro případ, že by soud odmítl nárok na vyklizení a předání nemovitostí navrhli žalobci společně, aby jim byla přiznána náhrada škody ve výši hodnoty nevydaných nemovitostí, a to v penězích, konkrétně v částce 100.000 Kč vůči žalovanému. Žalobce a) konečně navrhl též určení vlastnického práva k jednotlivým nemovitým věcem. Žalobci uvedli, že původním vlastníkem sporných nemovitých věcí byl [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], který je nabyl na základě odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a odevzdací listiny bývalého Krajského soudu civilního v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ([číslo]) [číslo]. Všeobecným právním nástupcem [jméno] [jméno] [příjmení] je žalobce a). Československý stát se však v roce 1945 chopil držby sporných nemovitých věcí na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, přestože [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] nebyl německé, nýbrž [anonymizováno] národnosti, a pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. se na něj již z tohoto důvodu nevztahovala. Žalobci ve své žalobě zcela vylučovali, aby bylo právně možné, aby správní orgán určil národnost [jméno] [jméno] [příjmení], kdy považují takové„ rozhodnutí“ za nicotné. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že o konfiskaci majetku právního předchůdce žalobce a) rozhodl bývalý Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] jako absolutně věcně nepříslušný správní orgán, o němž se žalobci domnívají, že ani v předmětné době neexistoval, a nadto tím zasáhl do exekuční imunity tehdejšího vlastníka sporných nemovitých věcí jako hlavy státu podle mezinárodního práva veřejného. Z tohoto důvodu se rozhodnutí správního orgánu o konfiskaci nemovitostí považují za nicotné, tedy neschopné vyvolat jakékoliv právní účinky. Žalobci též uvádí, že – i pokud by ke konfiskaci platně došlo – tato by byla provedena v rozporu se zásadami mezinárodního práva, které zakazují odejmutí vlastnického práva cizinci bez poskytnutí odpovídající náhrady. Česká republika (žalovaný) pak dlouhodobě odmítá jednat o nápravě způsobené újmy na mezinárodní úrovni, což je též v rozporu se zásadou pokojného řešení sporů mezi státy. Žalobci se důrazně vymezují proti aplikaci Stanoviska pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. [číslo], neboť dle jejich názoru na posuzovanou věc nedopadá; v jeho aplikaci žalobci spatřují zbavení zdejšího soudu plné rozhodovací pravomoci pro posouzení podané žaloby, a tedy i odepření práva na přístup k soudu při ochraně jejich vlastnického práva. V takovém postupu pak spatřují porušení zákazu diskriminace zaručeného Úmluvou o lidských právech (čl. 6 odst. 1 a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě č. 1). Žalobci tedy dovozují, že se žalovanému nedostalo právního důvodu k nabytí sporných nemovitých věcí, zatímco vlastnické právo jejich původního vlastníka zůstalo nedotčeno a po jeho úmrtí přešlo na žalobce a) jako jeho všeobecného právního nástupce. Žalobci b) k nim pak podle vnitrostátního práva [anonymizována dvě slova] přísluší požívací právo. Z uvedených závěrů pak žalobci odvozují důvodnost svého nároku na vyklizení nemovitostí a na vydání plodů a užitků, příp. na zaplacení jejich ceny, která představuje žalovaným získané bezdůvodné obohacení na úkor žalobců.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uvedl, že žalobci a) nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a proto již z tohoto důvodu je třeba žalobu o určení vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem zamítnout. Mimoto chybí žalobcům i aktivní věcná legitimace, protože zde chybí důvod nabytí sporných nemovitých věcí. Takový důvod nevyplývá ani z potvrzení Knížecího zemského soudu ve [anonymizováno], jehož se žalobci dovolávají, protože pozůstalost po právním předchůdci žalobců ve skutečnosti neprojednal. Žalovaný poukázal i na okolnost, že podle právní úpravy účinné v době úmrtí právního předchůdce žalobců se co do nemovitých věcí ležících na území Československé socialistické republiky vyžadovalo projednání dědictví československým státním notářstvím, k němuž však nedošlo. Chybí-li vlastnické právo žalobce a), nemůže od něj žalobce b) dobře odvozovat tvrzení požívací právo. Žalovaný tvrdil právní titul nabytí předmětných nemovitostí, a to tak, že se stát stal vlastníkem sporných nemovitých věcí konfiskací podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., když Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] přitom rozhodl o tom, že právní předchůdce žalobců je osobou německé národnosti, a z tohoto důvodu spadá do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Stížnost proti tomuto rozhodnutí pak bývalý Zemský národní výbor v Brně zamítl. Bývalý Okresní národní výbor Olomouc- rovněž zamítl návrh právního předchůdce žalobců na povolení výjimky z konfiskace. Bezúspěšná zůstala rovněž jeho stížnost proti rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v Brně, o níž rozhodl bývalý správní soud. S námitkami žalobců, jež se týkají rozhodnutí vydaných v souvislosti s konfiskací majetku jejich právního předchůdce, se ve skutkově obdobné soudní věci vypořádal už i Nejvyšší soud. Konfiskace mimoto dopadala na všechny osoby, které se při sčítání lidu přihlásily k německé národnosti, bez zřetele na jejich státní příslušnost. Taková konfiskace dle mínění žalovaného nebyla v rozporu s imunitou poskytovanou hlavě cizího státu, neboť předmětné nemovitosti vlastnil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] jako soukromá osoba. Nadto konfiskace měla své specifické historické místo v poválečné době. Československo tak neporušilo žádné závazky plynoucí z mezinárodního obyčejového práva a tedy nevznikla mu povinnost k náhradě vzniklé újmy. Zpochybnění vlastnického práva státu ke sporným nemovitým věcem po takto dlouhé době se pak žalovanému jeví jako rozporné se zásadou právní jistoty. Žalovaný poukázal na judikaturu dopadající na předmětný spor, a to zejména použitelnost Stanoviska Ústavního soudu na projednávanou věc, jak ostatně potvrdil i sám Ústavní soud k obdobné argumentaci žalobců v usnesení sp. zn. III. ÚS 2130/17.

3. Soud považuje za nezbytné uvést, že dovodil svou mezinárodní příslušnost věc projednat a rozhodnout, když mezi Českou republikou a [anonymizováno] neexistuje žádná dvoustranná ani vícestranná mezinárodní smlouva, která by tuto otázku upravovala. S ohledem na to, že [země] není členem EU, nelze použít pro učení mezinárodní příslušnosti ani Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), proto soud dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů (v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen„ ZMPS“) z ustanovení § 68 ZMPS a české právo jako právo rozhodné z ustanovení § 69 odst. 1 ZMPS. Soud dovodil, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat, neboť jde o spor, který vyplývá z poměrů soukromého práva a žalobci vystupují ve sporu jako soukromé osoby. Podáním žaloby u českého soudu sami žalobci projevili vůli se pravomoci českého soudu podrobit, a to i žalobce b) jako [anonymizováno] hlava státu. Projednáním a rozhodnutím této věci české soudy do suverenity [anonymizována dvě slova] nepřípustně nezasahují, neboť jde o spor, který vyplývá v poměru soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), spor mezi státy předmětem tohoto řízení není. Vystupuje-li cizí stát (hlava tohoto cizího státu) nikoliv jako suverénní nositel veřejné moci, nýbrž jako právnická (případně fyzická) osoba ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují pravidla mezinárodního práva, že taková právnická osoba - cizí stát (hlava cizího státu) nepožívá funkční imunity a v těchto věcech je dána pravomoc českých soudů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2215/2007 nebo ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3095/2017), tzv. funkční pojetí imunity státu.

4. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žalobců ze dne [datum] řízení zastaveno ohledně pozemků v k. ú. [obec] parcelní [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno], parcelní [číslo] v rozsahu odpovídajícímu části původního pozemku číslo PK [anonymizováno], pozemků v k. ú. [anonymizováno] parcelní [číslo] vše v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [osobní údaje žalovaného] [číslo], parcelní [číslo] vše v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo], parcelní [číslo] vše v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [anonymizováno], parcelní [číslo] vše v rozsahu odpovídajícímu původnímu pozemku číslo PK [číslo].

5. Soud rozhodl v rámci nařízeného jednání soudu dne [datum] v souladu s ustanovením § 95 odst. 2 o. s. ř. o připuštění změny žaloby ze dne [datum], kterou se žalobci domáhali vyklizení nemovitostí a současně nově stanovení kumulativní povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku 100.000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

6. Soud ke zjištění skutkového stavu provedl k důkazu výpis z katastru nemovitostí, odevzdací listiny, kopie pozemkových knih, vyhlášku bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka], rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], výměr bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], výměr bývalého Okresního národního výboru Olomouc- ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nález bývalého Správního soudu v Bratislavě ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], úřední potvrzení Knížecího zemského soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum], dopis zástupce žalobce a) žalovanému ze dne [datum].

7. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

8. Z odevzdací listiny č. [spisová značka] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum], odevzdávací listiny č. [spisová značka] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum], odevzdací listiny č. [anonymizováno] ([číslo]) / [číslo] vydané Krajským soudem civilním v Praze dne [datum], z pozemkových knih a výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území (příslušného listu vlastnictví, jenž je specifikován ve výrokové části I. tohoto rozsudku), soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy vlastnické právo k předmětným pozemkům, jež původně svědčilo právnímu předchůdci žalobců – panujícímu [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], uchopil (československý stát) aplikací dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa.

9. Z vyhlášky bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že bývalý Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] označil [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] za osobu německé národnosti podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. a poučil jej o jeho právu uplatnit výjimku z konfiskace zemědělského majetku, pokud se aktivně účastnil boje za zachování celistvosti a osvobození republiky.

10. Z rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že bývalý Zemský národní výbor v Brně zamítl stížnost [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti vyhláškám bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a uložil bývalému Okresnímu národnímu výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo], aby rozhodl o jeho návrhu na připuštění výjimky z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb.

11. Z rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], soud zjistil, že bývalý Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] zamítl návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb.

12. Z výměru bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], soud zjistil, že bývalý Zemský národní výbor v Brně zrušil rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], protože obsahovalo nezákonné poučení o přípustnosti opravného prostředku.

13. Z výměru bývalého Okresního národního výboru Olomouc- ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že bývalý Okresní národní výbor Olomouc- zamítl návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb.

14. Z nálezu bývalého Správního soudu v Bratislavě ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že bývalý správní soud zamítl stížnosti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] proti rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka].

15. Z úředního potvrzení Knížecího zemského soudu ve [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že jediným dědicem [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] je žalobce a), kterému zůstavitel již za svého života převedl veškerý svůj majetek věnovací listinou ze dne [datum].

16. Z dopisu zástupce žalobce a) žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce a) vyzval žalovaného, aby mu vydal nemovité věci, jejichž vyklizení se domáhá v projednávané věci. Tuto výzvu zástupce žalobce a) doručil žalovanému do datové schránky dne [datum].

17. V rámci procesu dokazování žalobci namítali, že veškeré historické listiny byly soudu předloženy pouze jako prosté kopie, a navrhovali předložení originálů listin. K tomu soud uvádí, že ve smyslu § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit jakékoliv prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Předložené listiny byly kopiemi listin pořízených jako kopie z Národního archivu a obsahovaly doložku souladu s originálem vyznačenou Národním archivem. S ohledem na obsah jednotlivých rozhodnutí, která na sebe vzájemně odkazovala, soud nepovažoval za nutné vyžadovat předložení originálu listin, když sami žalobci zůstali ve své námitce spíše v obecné rovině tvrzení o nutnosti předložení originálu. Soud tak neměl důvod pochybovat o souladu předložené kopie s originálem.

18. Soud zamítl návrh účastníků na provedení důkazu, kterými byly tyto důkazy: výzva k provedení opravy, usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sdělení Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum], sdělení Ministerstva národní obrany ze dne [datum], poměry na [anonymizováno] velkostatcích v Jižní Moravě, zpráva o poměrech na [anonymizováno] panství v Břeclavi a okolí, poměry panství [anonymizována dvě slova] v Lednici a okolí, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], fotografie, sčítací arch, článek - vězňové z nacistického koncentračního tábora, část spisu Zemského národního výboru v Brně č. j. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sčítací arch, článek – [anonymizována dvě slova] rodina si najímala vězně z nacistického tábora smrti na otrockou práci, ústavní stížnost, rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], pozemková reforma, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Ústava [anonymizována dvě slova] s úředním překladem relevantních článků, zákon [číslo] z roku [rok] o organizaci [anonymizována dvě slova] domu tzv. [anonymizováno] des [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s předním překladem, úřední potvrzení Justičního úřadu [anonymizována dvě slova] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [název žalobkyně] ze dne [datum], korespondence mezi žalobcem a Ministerstvem zahraničí ČR, korespondence mezi vládami České republiky a [anonymizována dvě slova], návrh na vklad vlastnického práva státu do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne [datum] Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], oznámení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště v [obec] ze dne [datum], návrh na vklad vlastnického práva státu do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne [datum] Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálnímu pracovišti v [obec], zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště v [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], opakovaná žádost o zápis změny vlastnictví a zápis příslušnosti hospodařit s majetkem ČR zaslaný ÚZSVM Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálnímu pracovišti v [obec] dne [datum], opakované zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště v [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], žaloba dle páté části o. s. ř. zaslaná dne [datum] Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálního pracoviště v [obec] ohledně návrhu na vklad vlastnického práva státu, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], úmrtní list [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], závěť [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], Kodicil [jméno] [příjmení] z [anonymizováno], odevzdací listina č. [spisová značka] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum], odevzdávací listina č. [spisová značka] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum], odevzdací listina č. [anonymizováno] ([číslo]) / [číslo] vydána Krajským soudem civilním v Praze dne [datum], výpisy z Moravské a Slezské zemské desky bez vztahu k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, výpisy z vložky pozemkové knihy bez vztahu k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, výpisy z katastru nemovitostí (listy vlastnictví) bez vztahu k nemovitostem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, stanovisko rozšířeného senátu NSS k zákazu extenzivního výkladu § 2 odst. 1 dekretu č. 12/ 1945. Archiv NSS, sign. 2 - [číslo], kt. [rok], záznam porady Ministerstva zemědělství ohledně provádění konfiskace dle dekretu 12, záznam porady Ministerstva vnitra ohledně provádění konfiskace dle dekretu 12, oběžník Ministerstva vnitra ČSR [číslo] ze dne [datum], dokumenty z archivu Ministerstva zahraničních věcí ohledně konfiskace majetku příslušníků neutrálních států, zejména pak vyjádření právní komise C [anonymizováno] k [číslo] [anonymizována dvě slova] ([číslo] C [anonymizováno]) a další, věstník Ministerstva zahraničních věcí Praha: Orbis, 1922 [číslo] svazek 3, str. [anonymizováno] - [anonymizováno], dopis ministra zahraničních věcí ČSFR, [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], předsedovy vlády a ministru zahraničních věcí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] tlumočícího vládě [anonymizována dvě slova] stanovisko vlády ČSFR, společné prohlášení ministrů zahraničí České republiky a [anonymizována dvě slova] ke vzájemným vztahům obou států ze dne [datum], prohlášení ministra zahraničních věcí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], dopis Národního výboru Velké Losiny adresovaný správci velkostatku ve Velkých Losinách, potvrzení švýcarské ambasády v Praze o [anonymizováno] národnosti zůstavitele ze dne [datum], sčítací arch - kopie, prezenční listina k návštěvě členů rodu [anonymizováno] na panství [obec] z roku [rok], zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909 - [osobní údaje žalovaného] [číslo] pro prince [jméno], dokument o obecných personálních záležitostech - úprava mezd pro rok 1922, výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ohledně národní bezpečnosti zůstavitele a otce zůstavitele ze dne [datum], zpráva ONV Olomouc o chování zůstavitele vůči okupačním úřadům po dobu druhé světové války, rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha-východ sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], rozhodnutí Katastrálního úřadu [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], oprava záznamu ohledně diplomatických vztahů mezi ČSR a [anonymizována dvě slova], Ministerstvo zemědělství, [číslo], záznamy z porad Ministerstva zemědělství ČSR ohledně provádění konfiskace dle dekretu 12, [číslo jednací], směrnice ministra vnitra [číslo] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], zpráva a doporučení k urychlení národní správy na majetek [anonymizována dvě slova], Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČSR, Právní oddělení MZV, kt. [anonymizováno], včetně vložky č. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzení Archivu ministerstva vnitra č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Ministerstvu zemědělství ČSR označený jako důvěrný, diplomatické nóty mezi ČSR a [anonymizována dvě slova], vyjádření právní komise C [anonymizováno] k [číslo] [anonymizována dvě slova] ([číslo] C III), archiv Bezpečnostních složek, fond: Ph, [anonymizováno] [číslo], [obec], zpráva k dožádání [číslo] k prověrce archivu presidia ministerstva vnitra s cílem vyhledat kompromitující materiály proti [jméno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] z [anonymizováno] spolu s přepisem, právní posudky o úředních zákonech proti [anonymizováno] majetku od prof. F. Weyra – 3 posudky, Mazanec, M. Zánik bývalého Nejvyššího správního soudu ve světle dokumentů státního ústředního archivu. In: Pocta Doc. JUDr. Vladimíru Mikule k 65. narozeninám. Praha: ASPI Publishing, 2002 s. 177, Nedvědický, K. – Právní řád po roce 1989 a tzv. historická paměť, Spisy NSS – zejména části týkající se porady členů senátu, části stanoviska člena senátu Dr. Pilíka, tj. Pilík, Návrh, bez data (1947), No k. [číslo jednací] [číslo], [číslo] a [číslo] – originál v Národním archivu kt. [anonymizováno], dále také Pilík, Návrh, 1947, No. [číslo] a [číslo], originál v Národním archivu kt. [anonymizováno] a Pilík, Návrh, 1946, No. NSS [číslo], originál v Národním archivu, NSS kt. [anonymizováno], právní rozbor Dr. Procházky: Zavedení národní správy a konfiskace zemědělského majetku [jméno] [jméno] [příjmení] panujícího [anonymizováno] z [anonymizováno] z roku 1945, projev ministra zemědělství [příjmení]„ [příjmení] [příjmení] horu“, který je součásti spisu k věci konfiskace majetku zůstavitele u NSS v Bratislavě, kádrové posudky zaměstnanců Nejvyššího správního soudu 1948 - archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond [anonymizováno], Sign. [anonymizováno] zpráva kádrového tajemníka Formánka o stavu Správního soudu v Bratislavě, archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond [anonymizováno], Sign [anonymizováno], Juřík - Život v právu i v bezpráví – důkaz k osudu Dr. Sobičky, Václav Horčička – [anonymizováno] v Československu – relevantní pasáže k osudu Dr. Sobičky Kopie sčítacího archu z roku 1930, Domovský list [anonymizováno] potvrzující jeho [anonymizováno] občanství, dokument s autentickým podpisem [jméno] z [anonymizováno], autentická korespondence [anonymizováno] - sada pohlednic k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu, autentická korespondence otce [příjmení] [jméno] [příjmení] - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu, prezenční listina k návštěvě členů rodu [anonymizováno] na panství [obec] z roku 1909 (již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích), zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909 [osobní údaje žalovaného] [číslo] pro prince [jméno] (již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích), dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922 (již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích), Bubeník J., Křesťan J. – Zjišťování národnosti jako problém statistický a politický, zkušenosti ze sčítání lidu za první republiky, doplnění odvolání [anonymizováno] vůči Textu ze dne [datum], informace o chování [anonymizováno] za druhé světové války, záznamy Okresního archivu v [osobní údaje žalovaného] [číslo] o Okresním národním výboru Olomouc-, záznamy Okresního archivu v [osobní údaje žalovaného] [číslo] o Ústředním národním výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] – o neexistenci ONV Olomouc, vyjádření ONV Olomouc- k odvolání [anonymizováno] k ZNV v Brně – oprava názvu ONV, Deváté vydání publikace Oppenheim’s International Law (Jennings, Watts), s. [anonymizováno] – [anonymizováno], [číslo listu] a [anonymizováno] Zprávy a komentář k němu, [číslo listu] a [anonymizováno] Zprávy, zápis porady konané na Ministerstvu zemědělství, návrh jmenování Dr. Budníka, rozsudek československého Nejvyššího soudu sp. zn. R [anonymizováno] [číslo], dopis žalobce B [anonymizováno] vládě s úředním překladem, dopis předsedy [anonymizováno] vlády ze dne [datum] žalobci B s úředním překladem, účetními a obchodními listinami žalovaných a jejich právních předchůdců týkajících se nemovitostí od [datum] až do současnosti, znalecký posudek.

19. Soud při jednání zamítl značné množství důkazních návrhů, které soudu předložili žalobci i žalovaný (jde o důkazy výše označené), neboť z dosud provedeného dokazování měl za prokázané veškeré rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. Pro úplnost pak soud ještě konkrétně uvádí, že považoval za nadbytečný též žalobci akcentovaný důkazní návrh spisem Správního soudu v Bratislavě, zejm. části týkající se porady senátu a odlišného stanoviska Dr. Pilíka. Soud má za to, že není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost pravomocných správních rozhodnutí (nadto i rozhodnutí správních soudů), tedy ani ve své podstatě interní soudní dokumenty, kterými jsou zápisy z porad či odlišná stanoviska některých soudců, která nenašla svůj odraz ve výroku rozhodnutí, nemohou změnit ničeho na závaznosti takového rozhodnutí. Stejně tak se soud nezabýval prokazováním skutečností vztahujících se k průběhu konfiskace dle dekretů prezidenta republiky (zohlednění osobních a politických poměrů) či otázkami k současnému mezinárodnímu právu veřejnému). Soud se také nezabýval skutečnostmi k argumentaci žalobců ve vztahu k otázce vydržení nemovitostí žalovaným a zkoumání jeho dobré víry či mimořádného vydržení. Prokázání uvedených tvrzení by totiž stejně nemohlo ničeho změnit na meritorním posouzení věci jako takové; důkazní návrhy tak byly z důvodu hospodárnosti řízení zamítnuty.

20. Soud v rámci své procesní povinnosti stanovené ustanovením § 5 občanského soudního řádu uvádí, že není vázán důkazními návrhy účastníků v tom smyslu, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy; je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy účastníků a podle své úvahy rozhodnout, které z navržených důkazů provede (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007 sp. zn. 21 Cdo 731/2006). Povinností soudu je toliko vyložit, proč určitému důkaznímu návrhu nevyhověl (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2067/14). Ostatně žalobci ani před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé neoznačili žádný konkrétní důkaz, který by zůstal opomenut, zaměřili se pouze na kritiku závěru soudu ohledně nadbytečnosti jimi navrhovaných důkazních prostředků. Nejvyšší soud ČSR vyložil v usnesení ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, uveřejněném ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970 –1983, str. 1084–1085, a na které Nejvyšší soud odkazuje v řadě svých rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2044/2012, rozsudcích ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2106/2005, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011 a v usnesení ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2228/2016), že soud nemusí z navrhovaných důkazů provést ty důkazy, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení nároku uplatňovaného v řízení nerozhodné a právně nevýznamné.

21. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný níže popsaný skutkový stav věci: Žalovaný je v katastru nemovitostí uveden jako vlastník pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku. Za osobu německé národnosti podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. označil [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] bývalý Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] ve vyhláškách ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a poučil jej o jeho právu uplatnit výjimku z konfiskace zemědělského majetku, pokud se aktivně účastnil boje za zachování celistvosti a osvobození republiky. Bývalý Zemský národní výbor v Brně stížnost [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] proti uvedeným vyhláškám z [datum] rozhodnutím z [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka], zamítl a uložil bývalému Okresnímu národnímu výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo], aby rozhodl o návrhu na připuštění výjimky z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Rozhodnutím z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno], bývalý Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] zamítl návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., Zemský národní výbor v Brně výměrem z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka], toto rozhodnutí bývalého Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] zrušil pro nezákonné poučení o přípustnosti opravného prostředku. Výměrem ze [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zamítl bývalý Okresní národní výbor Olomouc- návrh [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Stížnost [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] proti rozhodnutí bývalého Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [anonymizováno] [spisová značka], byla nálezem Správního soudu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítnuta. Československý stát se chopil pozemkového majetku [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] na základě úsudku, že [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] spadá jako osoba německé národnosti do osobní působnosti dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. Jediným dědicem [jméno] [jméno] [příjmení] z [příjmení] je žalobce a), kterému zůstavitel již za svého života převedl veškerý svůj majetek věnovací listinou ze dne [datum]. Žalobce a) vyzval dopisem ze dne [datum] žalovaného, aby mu vydal nemovité věci, jejichž vyklizení se domáhá v tomto řízení.

22. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4101/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009). Ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce a) je aktivně legitimován k podání žaloby a žalovaný ve věci je pasivně legitimován, neboť je účasten práva, o něž v řízení jde a jeho právní sféry se sporné právo týká (z údajů z katastru nemovitostí vyplývá, že je osoba vykonávající vlastnické právo k předmětným nemovitostem).

23. S ohledem na procesní úpravu stanovenou § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) se soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobce a) má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, které je předpokladem pro posouzení i petitu žaloby směřujícímu k vyklizení nemovitosti a in eventum ke stanovení reparační povinnosti. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (tak již rozsudek bývalého Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1972). Domáhá-li se žalobce prostřednictvím žaloby určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), svědčí žalobci na takovémto určení naléhavý právní zájem, neboť žalobce se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 8159).

24. Žalobce a), který se domáhá určení vlastnického práva k nemovitým věcem, ohledně nichž je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán žalovaný, přesto naléhavý právní zájem na požadovaném určení mít nemůže. A to s ohledem na zcela specifické okolnosti případu, k nimž se v obdobných poměrech vyjádřil Ústavní soud ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS - st. 21/05 (uveřejněné pod č. 477/2005 Sb., /dále též jen„ Stanovisko pléna ÚS“ /, přístupné na www.nalus.usoud.cz stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto rozsudku); zároveň pak v usnesení z [datum], sp. zn. [ústavní nález] Ústavní soud potvrdil aplikovatelnost právních závěrů Stanoviska pléna ÚS i v případě žalobců v této věci – viz Stanovisko Pléna Ústavního soudu:„ Ač je možné provést změnu v zápisech vlastnických práv k nemovitým věcem na základě rozhodnutí o určovací žalobě, nelze bez dalšího pouze z tohoto faktu naléhavý právní zájem žalobce a) dovodit. To platí právě tam, kde právní vztahy k věci byly s jistými následky dotčeny před několika desítkami let, nikoliv dnes, a nestaly se nejistými nyní, nýbrž právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva a zpochybňováním aktů, na základě kterých právo právního předchůdce žalobců zaniklo, je uváděno v nejistotu právo současného vlastníka věci. Určovací žaloba zde tedy není nástrojem prevence, nýbrž nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany ve své době nevyužité nebo neúspěšné a zpochybněna zákonnost před více než šedesáti lety uskutečněných veřejnoprávních postupů; ve skutečnosti tedy nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobce, nýbrž k jejímu narušení na straně nynějšího vlastníka věci. Právní jistota všech osob, jakož i zachování nezbytné autority státu vyžadují, aby pravomocná rozhodnutí soudu či správního orgánu, na jejichž základě určitá osoba nabývá nebo pozbývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, mající účinky do budoucna, bez ohledu na to, zda písemné vyhotovení takového aktu dosud existuje. V opačném případě by totiž bylo možné uplatnit tvrzení o jeho vadách vzápětí poté, co uplynula lhůta k jeho skartaci, byl zničen nebo ztracen. Nynější v katastru zapsaní vlastníci, nejen pro dlouhou dobu, která uplynula od pozbytí vlastnického práva osoby, která se jej dnes prostřednictvím určovacích nebo obdobných žalob domáhá, by byli především dlouhotrvající deformací vlastnického práva, práva držby a vydržení a rovněž zpochybněním důležitosti a závaznosti knihovních (katastrálních) zápisů jednostranně znevýhodněni, neboť ve většině případů nemohou vyhovět požadavkům na prokázání skutečností nastalých před více než půlstoletím. Pokud by byl v zásadě mimo vymezený rámec časový i věcný připuštěn přezkum veřejnoprávního postupu, jenž byl titulem pro přechod vlastnického práva, znamenalo by to přiznat obecným soudům oprávnění, které v době takového aktu neměly.“ 25. Jak tedy dovodil Ústavní soud, žalobci a) nemůže svědčit naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného na základě zpochybnění správnosti rozhodnutí správních orgánů i soudu vydaných v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku jejich právního předchůdce, od jejich vydání ve čtyřicátých letech minulého století, a žádat, aby žalovaný prokázal právní důvod nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitým věcem, a to mimo právní rámec vymezený restitučním zákonodárství. Na uvedeném závěru není s to ničeho změnit ani žalobci akcentovaný poukaz na nepromlčitelnost vlastnického práva. Tato základní právní premisa sice nepochybně platí pro vlastnické právo bez rozdílu, avšak ani vlastnictví se nevymyká plynutí času. K tomu se ostatně vyjadřoval i Ústavní soud ve Stanovisku pléna v části III. cit. Stanoviska pléna. Nadto je třeba připomenout, jak opakovaně uzavřel Nejvyšší soud i Ústavní soud, že v důsledku konfiskace na základě tzv. Benešových dekretů vlastnické právo původních vlastníků zaniklo a na jeho místo nastoupilo vlastnictví československého státu. Restituční předpisy poté stojí na konstrukci nového nabytí vlastnictví oprávněnými osobami okamžikem převzetí takového majetku, nikoliv na konstatování trvajícího vlastnictví (k tomu srov. str. 5 Stanoviska výše citovaného pléna Ústavního soudu). Stejně tak uvedený závěr nezpochybní skutečnost, že žalobce a) se domáhá určení vlastnictví pouze ve vztahu k nemovitostem v současnosti vlastněné státem, příp. jím zřízenými organizacemi. Závěry vyjádřené Ústavním soudem totiž musí platit univerzálně, neboť ani státu nelze v soukromoprávních vztazích upřít právo na právní jistotu.

26. Podle § 1 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost.

27. Podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek podle odstavce 1 nekonfiskuje.

28. Podle § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o tom, lze-li připustiti výjimku podle § 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor. Pochybné případy předloží okresní národní výbor zemskému národnímu výboru, který je se svým dobrozdáním postoupí ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministrem vnitra.

29. Podle § 2 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti.

30. Podle § 2 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. výjimky z ustanovení § 2 odst. 1 tohoto dekretu budou určeny zvláštním dekretem.

31. Podle § 4 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. zemědělským majetkem (§ 1 odst. 1 tohoto dekretu) jest rozuměti zemědělskou a lesní půdu, k ní patřící budovy a zařízení, závody zemědělského průmyslu, sloužící vlastnímu zemědělskému a lesnímu hospodářství, jakož i movité příslušenství (živý a mrtvý inventář) a všechna práva, která jsou spojena s držbou zkonfiskovaného majetku anebo jeho části.

32. Dle § 3 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 121/1945 Sb., o územní organizaci správy, vykonávané národními výbory, ve znění účinném do 30. 4. 1946, vyplývá, že místní národní výbory (místní správní komise) statutárních měst, mezi něž podle § 3 odst. 1 bod 2. dekretu prezidenta republika č. 121/1945 Sb. náležela v zemi Moravskoslezské i Olomouc, vykonávají také působnost okresního národního výboru. Vedle toho podle tabulky III B bod vykonával ve správním okrese Olomouc, kromě statutárního města Olomouc, působnost okresního národního výboru Okresní národní výbor Olomouc-.

33. Ustanovení § 2 odst. 3 bod 2. písm. h) zákona č. 320/1948 Sb. o územní organisaci krajských a okresních soudů, ve znění účinném do 26. 6. 1948, pak již vycházelo z působnosti Ústředního národního výboru Olomouc a Okresního národního výboru Olomouc jako dříve zřízených správních orgánů.

34. Těžištěm argumentace soudu v této sporné věci je neměnný fakt, že skutečnosti nastalé před datem 25. 2. 1948, včetně právních následků jimi vyvolaných, jsou skutečnostmi dokonanými a nelze je rušit; stejně tak skutečnost, že zákonodárce učinil dekrety č. 12/ 1945 Sb. a č. 108/ 1945 Sb. explicitními kritérii v rámci relevantních restitučních zákonů. Vlastnictví majetku konfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. přešlo na stát dnem účinnosti tohoto dekretu (tj. dnem 23. června 1945); rozhodnutí příslušných správních orgánů podle § 3 odst. 2, resp. podle § 1 odst. 3 dekretu měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4705/2016 ze dne 26. 4. 2017).

35. Dekret prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. dopadal na tam uvedené osoby bez ohledu na státní občanství; zásada, že lze poskytnout ochranu jen skutečnému vlastníkovi též platí bez ohledu na státní příslušnost. To, že křivdy, ať již skutečné nebo domnělé, učiněné před 25. 2. 1948 se neodčiňují, nestanoví-li to zvláštní zákon, platí jak pro občany České republiky, tak i pro občany jiných států. Žalobcům soud neodepřel právo na ochranu vlastnictví podle obecných předpisů, realizace tohoto práva však předpokládá, že bude v řízení prokázáno vlastnictví žalobce a) (resp. skutečnosti jej zakládající), což se nestalo; naopak žalovaný prokázal, že došlo ke konfiskaci a tím i nabyl vlastnictví český stát. Účinky dekretu č. 12/ 1945 Sb. nastaly 23. 6. 1945, tedy dnem jeho vyhlášení. Podle usnesení ze dne 10. 11. 1994, sp. zn. IV. ÚS 89/94 došlo-li k vydání rozhodnutí podle § 3 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb., pak postačilo, byl-li původní vlastník konfiskovaných nemovitostí„ kategorizován". I tam, kde tato rozhodnutí,„ ve vztahu k určité části majetku", nebyla vydána, nebo nebyla zapsána v pozemkové knize, byl nepochybně i v těchto případech dán průchod účinkům přechodu konfiskovaného majetku ex lege. Proto není důvodná námitka, že konfiskační vyhláška se předmětných pozemků netýkala, protože v ní nebyly výslovně zmíněné. Z konfiskační vyhlášky ze dne 31. 7. 1945 (ve spojení s rozhodnutím Správního soudu v Bratislavě ze dne 21. 11. 1951, kterým byla stížnost [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] zamítnuta) vyplývá, že této osobě byly zkonfiskovány bez náhrady všechny pozemky, tedy i ty mimo ve vyhlášce výslovně uvedeného politického okresu. Konfiskační vyhláška tak prokazuje, že právní předchůdce žalobců není vlastníkem předmětných pozemků a jejich vlastníkem se stal ode dne 23. 6. 1945 československý stát.

36. Ke správním aktům, jimiž bylo deklarováno splnění podmínek konfiskace, se vyslovilo stanovisko Pl. ÚS-st. 21/05 v části III., jímž bylo stvrzeno, že skutečnosti nastalé před datem 25. 2. 1948 a jejich právní následky, nebyly-li dotčeny zvláštním zákonem v taxativně stanovených případech, jsou skutečnostmi dokonanými z pohledu práva mezinárodního i vnitrostátního. Ani správní orgány ani soudy tedy nyní nejsou oprávněny k přímým zásahům a k rušení pravomocných rozhodnutí z minulého období (resp. o výjimce by bylo možno uvažovat ve věcech restitučních, což však není posuzovaný případ).

37. Samotnou konfiskaci podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. nelze posuzovat z hledisek procesních vad, nicotnosti, věcné nesprávnosti či dokonce rušení deklaratorních aktů. Konfiskace majetku nabyly účinnost ex lege a dokonanými právními skutečnostmi jsou i navazující deklaratorní akty, přičemž zákon nestanoví opak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2620/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2970/2020). Výluka podle citovaného dekretu platí pro období od 25. 2. 1948 (viz stanovisko Pl. ÚS 21/05), ale současně i pro období od účinnosti dekretů do zmíněného data. Plyne to ostatně již z logiky věci, neboť dekrety nabyly účinnost v roce 1945 a podstatná část deklaratorních aktů byla vydána ještě před počátkem běhu rozhodného restitučního období. Konkrétně pak kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2620/2019 rozlišuje v relaci k nárokovanému majetku konfiskační vyhlášky vydané ve dnech 11. 10. 1945 a 5. 4. 1948, zatímco první z nich představuje pro dovolací soud dokonanou skutečnost již samu o sobě překážející vydání věci, u druhé vyhlášky dochází soud k závěru, že ač byla vydána v rozhodném restitučním období, nepředstavovala mocenské zneužití konfiskace komunistickým režimem, ale zakončení průběžně realizované konfiskace majetku. Při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období, je třeba vyjít z toho, kdy bylo o splnění podmínek dle dekretů prezidenta republiky z r. 1945 rozhodováno a zda byly splněny (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1136/2000, ze dne 31. 8. 2000; nález sp. zn. IV. ÚS 56/94 ze dne 22. 6. 1995, stanovisko Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13).

38. K otázce přezkumu konfiskačních rozhodnutí soud uvádí, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny posuzovat takové správní akty jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní) a zda jsou pravomocná nebo vykonatelná (viz rozsudek ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97 publikovaná pod Rc č. 9/1999 Sbírky rozhodnutí a stanovisek a rozsudek ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96 zveřejněný pod Rc č. 11/2000 téže Sbírky). Právní věda považuje za nicotný správní akt, který trpí vadami takové intenzity, že již vůbec nelze o správním aktu hovořit. Typicky jsou takovými vadami neexistence právního podkladu pro rozhodnutí nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistence skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného nebo jinak nemožného plnění, neurčitost, nesmyslnost či vnitřní rozpornost a neexistence vůle (srov. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 226 an.). Z judikatury Ústavního soudu pak lze uvést např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 108/2000 a sp. zn. IV. ÚS 402/04 nebo nález sp. zn. III. ÚS 728/01. Zásadně také platí, že pokud se důvody nicotnosti týkají jen některého výroku rozhodnutí nebo vedlejšího ustanovení, je nicotná vždy jen tato část rozhodnutí, to ovšem za předpokladu, že je od ostatního obsahu rozhodnutí oddělitelná. U kategorie aktů, jež jsou toliko věcně vadné nebo nezákonné však platí presumpce jejich správnosti, což znamená, že dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny, jsou považovány za bezvadné a mají právní účinky (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 770/02 ze dne 5. 5. 2004).

39. Procesní předpisy záměrně stanoví lhůtu, ve které je možné právní akt či jeho účinky právní cestou napadnout. Pokud by byla tato lhůta zpochybněna, stejně jako účinky aktu samého, nebylo by žádné jistoty ani limitu, ať už věcného, ale zejména časového, který by bránil dřívějším vlastníkům věci nebo jejich potomkům, domáhat se majetku, kterého pozbyli kdykoliv v minulosti - například na základě obnoveného zřízení zemského (1627) nebo kroků první pozemkové reformy (zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového), s poukazem na jejich vady, neplatnost nebo neúčinnost, potažmo neexistenci takového titulu. Ústavní soud přiznal obecným soudům oprávnění posuzovat zákonnost výměrů o konfiskaci pouze v rámci řízení o restitučních nárocích z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, tedy pouze v rámci řízení zvláštního, zejména řízení na základě zákona, který byl ke zmírnění křivd vzniklých v souvislosti s uplatňováním dekretu č. 12/ 1945 Sb., případně dekretu č. 108/ 1945 Sb. zákonodárcem přijat. Zákon č. 243/1992 Sb., přijatý na základě zmocnění obsaženého v § 7 zákona č. 229/1991 Sb., tak umožnil nápravu některých dalších majetkových křivd vzniklých v důsledku platnosti nebo zvláštního použití některých právních předpisů nebo na základě jiných důvodů (včetně některých otázek konfiskace dle dekretů č. 12/ 1945 Sb. a č. 108/ 1945 Sb. podle části první zákona), avšak pouze některých a v časovém limitu již dříve stanoveném. Konfiskace podle dekretů č. 12/ 1945 Sb. a č. 108/ 1945 Sb. byla zákonným aktem, jejž nelze posuzovat z hlediska vad na něj navazujících správních (deklaratorních) rozhodnutí, pokud to není výslovně zákonem připuštěno. Ostatně ve věcech konfiskace podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. docházelo ke konfiskaci přímo ze zákona bez správního řízení, byl-li vlastník věci již jako osoba, jejíž majetek konfiskaci podléhal, ze strany státních orgánů označen (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. II. ÚS 155/03) a jestliže on sám nenavrhl, aby bylo ve správním řízení rozhodnuto, nebo vydání takového deklaratorního rozhodnutí neuznal za potřebné sám správní úřad.

40. Tvrzení žalobců o vadách v konfiskačním řízení vydaného rozhodnutí není s to účinky konfiskace zpochybnit, neboť právním titulem přechodu vlastnického práva zde není tento správní akt, nýbrž dekret samotný (v podrobnostech viz též stanovisko Pléna sp. zn. Pl ÚS stanovisko č. 21/05, nález ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2056/18 nebo usnesení ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. II. ÚS 3296/19).

41. Důvodnost nemůže založit konečně ani námitka zneužití dekretů komunistickým režimem, z pouhého data vydání nejmladšího rozhodnutí (tj. rozhodnutí o posledním opravném prostředku), jež spadá oficiálně až do období po únoru 1948, nelze bez dalšího usuzovat na závěr o zneužití dekretů prezidenta republiky, tj. v době 6 let před vydáním rozhodnutí. I kdyby snad bylo možno dovodit, že k odnětí majetku došlo až v roce 1951, kdy ve věci rozhodl správní soud (ale protože tu šlo o přezkumné řízení, nebylo tomu tak), pak by se žalobci mohli domáhat vrácení jen za podmínek stanovených restitučními předpisy, které jim ale nesvědčí. Odmítnutí ochrany tvrzenému právu nemůže být v takových případech v rozporu s čl. 11 Listiny. Je nezpochybnitelné, že žádný z žalobci uváděných dokumentů neměl na mysli poskytování ochrany dávno nevykonávanému a mnohdy zapomenutému formálnímu právu; v opačném případě by nebylo možné ani vydržení. Vzhledem k nesporným tvrzením o více než 70 let trvajícím faktickém panství státu nad nemovitostmi lze uzavřít, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný. Je-li v zájmu zachování právní jistoty cílem restitučních zákonů ponechat ostatní právní vztahy ve stavu, v jakém byly v době jejich přijetí, nemohl žalobce a) nabýt vlastnické právo na základě dědického práva. Pokud tedy žalobci nastiňují, že došlo ke zneužití dekretů komunistickým režimem a v tomto směru navrhovali dokazování spisem Nejvyššího správního soudu v Bratislavě, tak je nutno zdůraznit, že by se museli domáhat svých práv podle restitučních předpisů a v zákony předepsaných lhůtách, což očividně nesplnili a sami žalobci opakovali, že se nedomáhají žádných práv z restitučních předpisů, proto jsou veškeré důkazní návrhy k tomuto tvrzení zcela nadbytečné, jejich provedení a zhodnocení by na rozhodnutí soudu nemělo vůbec žádný vliv. Lze však připomenout k námitce politické motivovanosti rozhodnutí vydaného v roce 1951, že tam uvedený právní výklad není zjevně nepřiměřený (nesprávný), jednak zemský národní výbor přezkoumával prvostupňové rozhodnutí již v roce 1947 a uvedenou námitku neshledal důvodnou, a konečně toto rozhodnutí odpovídá judikatuře z doby před rokem 1947 – např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 12. 1946, sp. zn. 337/45 (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cd 4705/2016).

42. Soud si dovoluje připomenout, že Ústavní soud opakovaně odmítl úsilí o zrušení dekretů prezidenta republiky, kterými došlo k přechodu vlastnického práva na československý stát s tím, že co přichází z minulosti, musí sice i tváří v tvář přítomnosti v principu hodnotově obstát, toto hodnocení minulého nemůže však být soudem přítomnosti nad minulostí. Jinými slovy, řád minulosti nemůže být postaven před soud řádu přítomnosti, jenž je již poučen dalšími zkušenostmi, z těchto zkušeností čerpá a na mnohé jevy pohlíží a hodnotí je s časovým odstupem (nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/94, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, roč. 1995, s. 73, pod č. 14/ 1995). I kdyby tedy ve vztahu k právnímu předchůdci žalobců došlo postupem dle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. završeným před 25. 2. 1948 ke křivdě, šlo by beztak o křivdu, která se neodčiňuje. Tento výklad přitom nevede k vyvlastnění osob, které vlastnické právo pozbyly před 25. 2. 1948, neboť k přechodu vlastnického práva těchto osob na stát došlo mimo rozhodné období podle tehdy účinných právních předpisů, tj. na základě právního důvodu, který obstojí i se zřetelem k právní úpravě zmírnění některých majetkových křivd.

43. Soud důrazně odmítá, že by u žalobců nebo jejich právního předchůdce šlo o diskriminaci dle majetku nebo státní příslušnosti. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že restituční předpisy směřovaly ke zmírnění některých majetkových křivd a období, ve kterém k nim došlo, vymezily tak, že do něj nespadaly postupy podle dekretů prezidenta republiky v době před dnem 25. 2. 1948. Účelem restitučního zákonodárství od samého počátku nebylo (nemohlo dobře být) odstranění všech majetkových křivd, ke kterým v minulosti došlo. Samo stanovení rozhodného období proto nepůsobí diskriminačně, protože dopadá na všechny adresáty právních norem shodně. Výklad poměru mezi obecnou právní úpravou ochrany vlastnického práva a zvláštní právní úpravou restitucí pak nevede ani k diskriminaci podle státní příslušnosti, protože se uplatňuje bez zřetele na státní občanství. Ostatně i konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. nezávisela na státní příslušnosti vlastníka konfiskovaného majetku, jak vyplývá z § 1 odst. 1 písm. a) tohoto dekretu prezidenta republiky. Odkázal přitom na shodné závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016.

44. Z ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že bylo-li již o předběžné otázce pravomocně rozhodnuto, soud je takovým rozhodnutím vázán; to je důsledek materiální právní moci. Pokud tedy již správní orgán o otázce, která je pro soud předběžná, rozhodl, má soud z jeho rozhodnutí vycházet. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016, dále vyplývá, že civilní soudy jsou výše vedeným způsobem vázány pouze obsahem výroku správních rozhodnutí, neboť jen výrok správního rozhodnutí v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností a obsahuje vlastní řešení dané otázky; pouze výrok je pro jeho adresáty závazný a schopný nabýt právní moci a odůvodnění slouží k jeho vysvětlení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 3 Ads 21/2004, ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 1 As 55/2009, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 3 Ads 96/2011 a ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 2 As 106/2011). Za rozhodnutí nelze považovat celý akt správního orgánu, ale právě jen tu jeho část, která je skutečně způsobilá účastníka na právech zkrátit, kterou se projeví„ moc práva“, nabude-li rozhodnutí právní moci; touto částí, v níž správní orgán autoritativně, vrchnostenským způsobem subjektivní oprávnění účastníka zakládá, mění nebo ruší či autoritativně deklaruje, je výrok (enunciát) rozhodnutí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. 6 A 154/94).

45. Pokud žalobci tvrdí neexistenci daného národního výboru a jeho nepříslušnosti je třeba poukázat na skutečnost, že Správní soud v Bratislavě, který konfiskační akty přezkoumával, se zabýval i uvedenou námitkou a – zjevně v souladu se starší judikaturou uvedenou výše - odkázal na § 7 vládního nařízení č. 8/1928, správního řádu, podle něhož platilo:„ Není-li správními předpisy stanoveno, který úřad jest místně příslušný, řídí se místní příslušnost ve věcech týkajících se nemovitostí, jakož i práv a povinností s vlastnictvím nebo držbou jejich spojených, k nim požadovaných nebo na ně ukládaných polohou nemovitosti…. Když by podle předchozích ustanovení byla založena místní příslušnost několika úřadů, jest příslušným úřad, který nejdříve ve věci zahájil řízení; jinak určí společný vyšší věcně příslušný úřad, který úřad jest místně příslušný.“ (shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cd 4705/2016). Z uvedeného vyplývá, že Okresní národní výbor v [osobní údaje žalovaného] [číslo] existoval a vykonával správu pro okres Olomouc- (neboť Olomouc byla statutárním městem), označování daného orgánu sídlem a nikoliv názvem okresu (popř. obvodem) nezakládá jakoukoliv pochybnost o existenci tohoto orgánu. Ostatně též odvolací Zemský národní výbor v Brně, který správní akty Okresního národního výboru v [osobní údaje žalovaného] [číslo] opakovaně přezkoumával, je označován sídlem a nikoliv lokalitou své působnosti. Zpochybňují-li odvolatelé příslušnost zemského národního výboru rozhodovat o konfiskačních vyhláškách vydaných okresními národními výbory podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb., dlužno uvést, že rozhodovací praxe dovolacího soudu, vycházejíc též z dobové judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 1947, sp. zn. 116/46, či ze dne 31. 12. 1946, sp. zn. 337/45), se ustálila v závěru, že zemský národní výbor byl v posuzovaném období nadán příslušností přezkoumávat konfiskační vyhlášky vydané podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb. okresními národními výbory, pročež jím vydaná rozhodnutí o odvoláních směřujících proti takovýmto správním aktům nelze mít za nicotná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2148/2001, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3555/2018, ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4116/2019).

46. Soud opakovaně zdůrazňuje, že i pro věcně vadné nebo nezákonné správní akty platí presumpce jejich správnosti, což znamená, že dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny, jsou považovány za bezvadné a mají právní účinky (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 22 Cdo 1393/97, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2081/2009, ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017), a proto soud konstatuje, že se nemohl zabývat dalšími námitkami žalobců – formální členění konfiskační vyhlášky, označení právního předchůdce žalobce b) jako osoby německé národnosti, rozpor konfiskačních rozhodnutí a interních předpisů ministerstva, či jeho komise atd. Proto dokazování v tomto směru soud považoval za zcela nadbytečné a i kdyby se tvrzení žalobců prokázala, neměla na výsledek tohoto řízení žádný vliv, proto by provádění dokazování v tomto směru bylo zcela neekonomické a soud je zamítl. Rozhodnutí správního orgánu, ani kdyby bylo vskutku věcně nesprávné, totiž nepodléhá přezkumu; nelze přezkoumávat důkazy provedené správními orgány, zabývat se námitkou svévolnosti správního orgánu ohledně určení národnosti a etnicity u právního předchůdce žalobců, protože civilní soud v projednávané věci nemůže přijmout jiný závěr, než jaký vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, jehož přezkum, jak shora uvedeno nepřísluší. I kdyby tedy správní orgán nesprávně určil národnost právního předchůdce žalobců nebo v rozporu s objektivním právem zasáhl do exekuční imunity právního předchůdce žalobců, do právní ochrany cizího státu a jeho majetku před donucovacími opatřeními v jiném státu, neměla by žádná z těchto okolností význam pro závěr, zda se na zemědělský majetek právního předchůdce žalobců vztahovala pravidla o konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb.

47. Soud zdůrazňuje, že k zániku vlastnického práva právního předchůdce žalobců k předmětným nemovitostem došlo dne 23. 6. 1945, a proto námitky žalobců, že k odnětí vlastnického práva žalobce a) došlo později, a z toho pak dovozované závěry o použitelnosti aktuálně účinných smluv mezinárodního práva, soud hodnotí jako nepřiléhavé. Je také pro úplnost třeba uvést, že zamítnutí žaloby na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu nemůže mít konstitutivní účinky, neboť se jedná o tzv. zamítnutí protentokrát, které nevytváří ani překážku věci rozhodnuté pro případ, že se situace změní a žalobce a) bude mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Rovněž tak konstitutivní účinky nemá ani žaloba na zamítnutí plnění odůvodněná tím, že žalobci nejsou vlastníky od 23. 6. 1945. Rozhodnutí soudu tak ve vztahu ke vzniku a existenci vlastnického práva žalovaného nemá konstitutivní účinky, nemohlo tak ani způsobit zánik vlastnického práva žalobce a).

48. Na základě výše uvedené argumentace nezbylo soudu než žalobní návrh žalobce a) o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem zamítnout.

49. Pokud tedy z rozhodnutí soudu vyplývá, že žalobci a) nepřísluší vlastnické právo k předmětným nemovitostem, tak žalobci b) nepřísluší žádné požívací právo, a proto se ani nemohou účinně domáhat vyklizení předmětných pozemků. K tomu pak lze jen doplnit, že nelze ani obcházet zákonný postup při projednání dědictví, neboť nelze žádným způsobem legalizovat nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 3368/2010) a nelze tak ani dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobců k žalobě na plnění. Výlučná příslušnost československého soudu projednat dědictví po cizinci, šlo-li o nemovitosti ležící na území Československé socialistické republiky, vyplývala z ustanovení § 45 odst. 1 písm. c) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním ve znění účinném ke dni smrti právního předchůdce žalobců (neboť v případě nemovitostí se neuplatnilo ani vynětí z pravomoci československých soudů – viz ustanovení § 47 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém).

50. Protože stát nabyl své vlastnické právo již dne 23. 6. 1945 (konstrukci tohoto závěru soud rozvedl výše), není nepoctivým držitelem a není povinen vydat žalobcům žádný užitek ani i nahradit mu škodu, která vzešla z jeho držby. S ohledem na účinky konfiskace (popsané výše v odůvodnění) pak ani eventuální žaloba, jíž se žalobci domáhali, aby jim žalovaný zaplatil peněžitou náhradu pro případ, že žalobci neuspějí se žalobním požadavkem na vyklizení sporných nemovitých věcí, nebyla podána po právu. Soud proto zamítl žalobu i co do eventuální žalobní žádosti.

51. Pokud žalobci tvrdí, že neposkytnutí náhrady za odňatý majetek mělo způsobit porušení pravidla mezinárodního práva, musel by soud tuto argumentaci žalobců posuzovat v časové působnosti norem účinných ke dni 23. 6. 1945. Pokud by pak vskutku taková obyčejová norma mezinárodního práva veřejného existovala, je otázkou, zda by jí byl zdejší soud vázán. Je totiž skutečností, že v roce 1945 československý právní řád neinkorporoval mezinárodní právo ve formě obdobné dnešnímu čl. 10 Ústavy ČR. Nadto pak zdejší soud znovu odkazuje na vývody Ústavního soudu a jím citovanou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která ponechává státům volnost při poskytování náhrad za konfiskovaný majetek. Soud také tuto námitku žalobců shledal nedůvodnou. Stejně tak je lichá námitka porušení pravidel pokojného řešení sporů mezi státy a dalších zásad, neboť tato pravidla se uplatní mezi suverénními státy, která nespadají do pravomoci zdejšího soudu. V projednávané věci jsou oproti tomu uplatněna práva žalobců coby soukromých osob na ochranu jejich soukromého majetku, o nichž zdejší soud rozhodl. Stejně tak není pro rozhodnutí jakkoliv relevantní, zda a z jakých důvodů Česká republika uzavřela s [anonymizováno], příp. jinými státy dohodu o náhradách.

52. Soud dále ve svém odůvodnění rozhodnutí považuje za nezbytné zmínit povinnost mu stanovenou ustanovením § 13 občanského zákoníku ve smyslu zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí a obdobného rozhodování o obdobných věcech, kdy zdejšímu soudu byla v době jeho rozhodování známa rozhodnutí jiných soudů České republiky, která posuzovala žaloby žalobců totožného obsahu jako v projednávané věci (avšak ve vztahu k jiným nemovitostem), zejm. jde o rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum], který byl potvrzen Městským soudem v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Stejně tak soud vycházel z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a odmítavého usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost nynějších žalobců. Zdejší soud se seznámil s důvody rozhodnutí jiných soudů a neshledal jakýkoliv důvod se od užité argumentace výše citovaných rozhodnutí odchýlit. To platí tím spíše, že se k nastoleným právním otázkám vyjádřily, ač v jiných řízeních o jiných nárocích, i Nejvyšší a Ústavní soud, jejichž rozhodnutí jsou pak nadána„ sjednocující“ závazností v rámci českého právního systému, kdy v daném přístupu nelze spatřovat žalobci tvrzenou„ mechanickou“ aplikaci argumentace předchozích rozhodnutí či porušení jejich práva na spravedlivý proces zajištěný jednak Listinou základních práv a svobod a jednak čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv ve spojení s čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.

53. Závěrem si soud dovoluje účastníkům sdělit, že smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud jako celek odůvodnění účastníkům řízení umožňuje„ seznatelnost“ těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3050/17 ze dne 10. 1. 2018 či sp. zn. I. ÚS 4093/17 ze dne 29. 3. 2018). V tomto směru lze taktéž odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle které závazek soudů k odůvodňování rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí, bod 61 a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 Ruiz Torija proti Španělsku, bod 29). Zejména soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

54. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný měl ve věci úplný úspěch, když žaloba žalobců byla v celém rozsahu zamítnuta.

55. Soud pak vycházel ze skutečnosti, že žalobci uplatnili společný nárok na vyklizení nemovitostí (tarifní hodnota 10.000 Kč) dle § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a na zaplacení konkrétní částky náhrady škody (100.000 Kč) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy oba žalobci jsou tedy povinni společně a nerozdílně uhradit žalovanému náklady řízení včetně eventuálního petitu, kdy náklady žalovaného se určují z tarifní hodnoty 110.000 Kč dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5.500 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny byly čtyři úkony, a to převzetí věci, sepis vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dále čtyři režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále za 16 půlhodin po 100 Kč za ztrátu času cestou z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne [datum] dle § 14 téže vyhlášky (jedna cesta vlakem: [obec a číslo], [ulice a číslo] - [obec], [ulice a číslo], trvá 4 hodiny). Náhrada právního zástupce žalovaného za hotové výdaje – cestovné a ubytování k jednání soudu dne [datum] činí 1.469 Kč (důkaz: vlakové jízdenky, doklad o ubytování). Dále právnímu zástupci žalovaného dále přísluší náhrada 21 % DPH podle ustanovení § 137 o. s. ř. ve výši 5.516,49 Kč Náklady řízení ve výši 31.785,49 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalovaného.

56. Soud poznamenává k výše argumentovanému postupu pro vyčíslení nákladů řízení, že v projednávané věci nebyl podán znalecký posudek o ceně nemovitých věcí, jejichž vyklizení se žalobci po žalovaném domáhali, a hodnotu těchto nemovitých věcí lze pro účely řízení v projednávané věci určit jen s nepoměrnými obtížemi. Šlo by totiž o zjištění jejich ceny pouze za účelem určení výše náhrady nákladů řízení. Z tohoto důvodu soud při stanovení tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč (shodný závěr přijal i Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2651/2013 ze dne 18. 12. 2013).

57. Žalobci a) pak soud uložil samostatně povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému z tarifní hodnoty 50.000 Kč odpovídající požadavku na určení vlastnického práva dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy náklady žalovaného na právní zastoupení advokátem ve spojení s ustanovením § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí částku 3.100 Kč za jeden úkon právní služby, učiněny byly čtyři úkony, a to převzetí věci, sepis vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dále čtyři režijní paušály po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Právnímu zástupci žalovaného dále přísluší náhrada 21 % DPH podle ustanovení § 137 o. s. ř. ve výši 2.856 Kč. Náklady řízení ve výši 16.456 Kč jsou podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalovaného.

58. Pro úplnost pak soud uvádí, že přiznal náhradu pouze za úkony, kterými se žalovaný vyjadřoval ve věci samé, nikoliv za vyjádření k procesním otázkám (zejm. k otázce přerušení řízení dle § 109 o. s. ř., vyloučení či spojení věci dle § 112 o. s. ř. apod.) či kterými soud informoval o vývoji jiných projednávaných věcí u jiných soudů.

59. Soud rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 5.000 Kč za návrh, jehož předmětem je peněžité plnění ve výši 100.000 Kč, když o změně žalobního nároku, kterým se žalobci domáhali vyklizení nemovitostí a současně (nově podáním ze dne [datum]) zaplacení částky 100.000 Kč bylo rozhodnuto až v rámci jednání soudu dne [datum]. Soud doměřil poplatek dle § 6a ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobci dosud neuhradili soudní poplatek za návrh, jehož předmětem je kumulace uplatněných nároků, včetně nového nároku na peněžité plnění ve výši 100.000 Kč.

Poučení