17 C 18/2024 - 171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro 98 820 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 400 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 066 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 12. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 820 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 22. 9. 2021 smlouvu o obchodním zastoupení č. 46674019, jejímž předmětem byla činnost žalovaného směřující k uzavírání smluv o stavebním spoření mezi zájemci o stavební spoření a žalobkyní (zastoupeným). Na základě Smlouvy se žalobkyně mj. zavázala uhradit za žalovaného dle čl. 6 odst. 6.2. písm. i) Smlouvy poplatek za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (žalobkyně uhradila 2 000 Kč). Zároveň si účastníci sjednali v čl. VI odst. 6.1. i) předmětné smlouvy povinnost žalovaného vrátit výše uvedenou částku zaplacenou žalobcem za registraci u ČNB v případě, pokud by mj. nebyl žalovaný registrován u ČNB jako vázaný zástupce pro žalobce nepřetržitě alespoň 24 měsíců od registrace u ČNB nebo od data vykonání zkoušky ZOZ.

2. Žalobkyně se žalovaným dále uzavřela dodatek č. 1 ke Smlouvě, dle kterého měl žalovaný nárok na vyplacení mimořádné provize ve výši a za podmínek stanovených v tomto dodatku ke Smlouvě. Na základě této skutečnosti bylo žalovanému ze strany žalobkyně zaplaceno celkem 98 820 Kč jakožto mimořádné provize za měsíce za měsíce říjen 2021 až březen 2022 dle čl. II odst. 2.2. tohoto dodatku ke Smlouvě. V případě nesplnění podmínek stanovených v čl. II odst. 2.5. byla sjednána povinnost žalovaného vrátit veškeré vyplacené částky mimořádné provize (zejména v případě, pokud by Smlouva byla ukončena do dvou let od její účinnosti).

3. Žalobkyně Smlouvu vypověděla výpovědí ze dne 10. 1. 2023 v souladu s ustanovením čl. VII odst. 7.

2. Smlouvy s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Žalovaný si poštou zasílanou výpověď vyzvedl 12. 1. 2023 a dle čl. VII odst. 7.2. platnost Smlouvy skončila ke dni 31. 3. 2023. Současně žalobce požádal ČNB o zrušení registrace žalovaného pro žalobce jakožto vázaného zástupce, přičemž ČNB ukončila registraci ke dni ukončení smluvního vztahu. Žalobci tak vznikl nárok na vrácení částky specifikované v čl. I žaloby za registraci u ČNB. Současně žalovaný nesplnil podmínky stanovené Dodatkem č. 1 ke Smlouvě a byl tak povinen vrátit žalobkyni částku 98 820 Kč za vyplacené mimořádné provize (podmínku alespoň dvouletého trvání platnosti smlouvy o obchodním zastoupení). Žalovaný však tyto neuhradil, resp. v průběhu řízení před soudem prvního stupně zaplatil žalobci částku 2 000 Kč jako vrácení poplatku za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že článek 2.

5. Dodatku se zcela jasně příčí dobrým mravům, když zakládá zcela zřejmý nepoměr mezi právy a povinnostmi smluvních stran. Žalovaný vykonával pro žalobce řádně činnost obchodního zástupce. Žalobkyně vypověděla Smlouvu bez jakéhokoliv důvodu. Ukončení Smlouvy žalobkyní tak nemůže být přikládáno k tíži žalovaného, když tento ji neukončil a ani nezavdal příčinu pro ukončení Smlouvy.

5. Dále uvedl, že dle § 2483 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že obchodnímu zástupci náleží za činnost dle smlouvy o obchodním zastoupení provize. Citované ujednání Smlouvy je přitom v přímém rozporu s tímto ustanovením, když by i při řádném plnění Smlouvy měl žalovaný vracet odměnu, kterou za řádné splnění Smlouvy dostal a svou činnost obchodního zástupce by tak vykonával de facto zdarma.

6. Navíc dle vyúčtování provizí za období 03/2023 měly být žalovanému vyplaceny částky listopad 2021 - 50 000 Kč, prosinec 2021 částka 37 000 Kč a březen 2022 částka 11 820 Kč. Vzhledem k tomu, že provize dle článku 2.2 dodatku měly být minimálně ve výši 50 000 Kč, tak částky, které měly být dle neprokázaného tvrzení žalobkyně vyplaceny dne 6. 12. 2021 a 4. 3. 2021, rozhodně nemohly být mimořádnými provizemi dle článku 2.2 Dodatku.

7. Nato žalobkyně reagovala replikou tak, že přistoupil k výpovědi, když žalovaný nesplňoval objem obchodů, které pro žalobkyni měl zprostředkovat. Za celé období (22. 9. 2021 až 31. 3. 2023) uzavřel pouze 17 obchodů (15 smluv o stavebním spoření, 1 úvěr a 1 cross-sellingový produkt). Žalovaný byl zařazen na srovnatelné pozici jako ředitel agentury nebo manažer obchodní sítě dle metodického pokynu Provizní řád žalobkyně. Žalovaný byl povinen splnit produkci odpovídající 2 000 bodů – vlastní produkce odpovídající pozici ředitel agentury. Žalovaný však toto kritérium nesplnil, když za období 12 měsíců od účinnosti smlouvy (od 1.10.2021 do 1.10.2022) získal pouze 612,4 bodu. Podle Dodatku č. 1 ke Smlouvě o obchodním zastoupení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni finanční částku ve výši všech vyplacených mimořádných provizí (částka 98 820 Kč) pokud dojde k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let od její účinnosti, a rovněž v případě, kdy obchodní zástupce nesplní za vyhodnocovací období 12 měsíců od činnosti smlouvy kritéria pro pozici ředitel agentury nebo manažer obchodní sítě (tj. požadovaný objem obchodů). Žalovaný obdržel tyto mimořádné provize, jako formu podpory žalobkyně pro začínající obchodní zástupce pro jejich činnost a jejich adaptaci v obchodní síti žalobkyně, za kterou ale žalobkyně očekával určitou obchodní produkci. Pro případ nečinnosti či nesplnění smluvně sjednaných kritérií pak byla sjednána povinnost obchodního zástupce tyto mimořádné provize vrátit, jak se stalo v předmětné věci.

8. Žalovaný na toto reagoval tak, že pozice ředitele agentury je nejnižší nezaměstnaneckou pozicí v rámci interní obchodní sítě žalobkyně a nejnižší pozicí v rámci kariérního postupu samostatných obchodních zástupců. Z Provizního řádu dále vyplývá, že všem členům interní obchodní sítě žalobce měly být ze strany zaměstnanců žalobce označeným jako Zprostředkovatelé tipů (ZP) zajišťovány tipy na obchodní případy a potenciální nové klienty. Dále uvedl, že nastupoval do obchodní sítě žalobce v době, kdy žalobce procházel rozsáhlou restrukturalizací. V rámci této restrukturalizace bylo ze struktury žalobce propuštěno mnoho schvalovatelů uzavření nových smluv, kteří byli nahrazeni novými zaměstnanci, jež nezvládali náročný proces schvalování smluv. Současně došlo v době působení žalovaného u žalobce k masivnímu zvyšování úrokových sazeb ČNB, úroků z úvěrů nabízených žalobcem a k zavádění limitů DSTI a DTI. Růst úrokových sazeb ve smlouvách o stavebním spoření naproti tomu stagnoval a nedosahoval ani úrovně úroků na výrazně likvidnějších spořících účtech bank. Všechny toto okolnosti negativním způsobem ovlivnily poskytování úvěrů a uzavírání smluv o stavebním spoření, z nichž žalovanému plynuly provize a bodové ohodnocení jeho činnosti.

9. Dále žalovaný namítal, že se jednalo o zastřený pracovněprávní vztah, který vykazoval znaky závislé práce, podřízenosti a nadřízenosti, žalovaný měl svou činnost vykonávat v pobočce žalobce na adrese [adresa], kde byla dodržována pracovní doba od pondělí do pátku v čase od 8:30 do 16:

30. Protože vždy některý z obchodních zástupců přiřazených na tuto pobočku vykonával svou činnost i návštěvami klientů, držely se na pobočce tzv. služby, aby bylo zajištěno personální pokrytí celé otevírací doby.

10. V neposlední řadě žalovaný uplatnil požadavek na zvláštní odměnu podle § 2514 o. z. jejíž výši nebyl s ohledem ne neposkytnutí podkladů ze strany žalobkyně specifikovat.

11. Žalobkyně podáním ze dne 2. 4. 2024 vzala žalobu co do zaplacené částky 2 000 Kč zpět. Soud proto ve výroku III. řízení co do této části podle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. zastavil. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl opakovaně zván na rozvojová školení, v letech 2022 až 2023 se nezúčastnil ani jednoho. Žalovaný dostal od žalobkyně ke správě klientský kmen o rozsahu 290 klientů, o který se však nestaral. Co se týče tzv. zastřeného pracovněprávního vztahu, na pobočce již byla provedena kontrola ze strany oblastního inspektorátu práce, která po hloubkovém šetření shledala, že o zastřený pracovněprávní vztah se nejedná. Ke zvláštní odměně podle § 2514 o. z. pak žalobkyně uvedla, že tato podle § 2515 o. z. nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních 5ti let, případně trval-li smluvní vztah kratší dobu, pak za celou dobu trvání smluvního vztahu. Za rok a půl trvání smluvního vztahu (od 22. 9. 2021 do 31. 3. 2023) pak vyplacené provize činily 68 100 Kč. Roční průměr těchto provizí činí pouze 45 400 Kč, a to za předpokladu, že by byly splněny veškeré podmínky pro její vyplacení, které splněny nejsou.

12. Nalézací soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem, a to rozsudkem ze dne 17. 4. 2024 č. j. 17 C 18/2024-105, kterým ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 820 Kč od 16. 11. 2023 do 15. 3. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 420 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení (tento výrok nabyl právní moci dne 16. 10. 2024), ve výroku II. zamítnul žalobu co do požadované částky 45 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 400 Kč od 16. 3. 2024 (tento výrok byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024 č.j. 35 Co 187/2024-128), ve výroku III. řízení zastavil co do částky 2 000 Kč (tento výrok nabyl právní moci dne 16. 10. 2024) a ve výroku IV. rozhodl o nákladech řízení.

13. V krátkosti nalézací soud rekapituluje svoje odůvodnění k vyhovujícímu výroku I. rozsudku ze dne 17. 4. 2024 č. j. 17 C 18/2024-105: podle § 2483 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen o. z./, smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle § 2501 občanského zákoníku, obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.

14. Mezi účastníky jakožto podnikatelskými subjekty vznikl platný závazkový vztah příkazního charakteru, a to v podobě smlouvy o obchodním zastoupení, jejímž předmětem byla ze strany žalovaného povinnost dlouhodobě vyvíjet činnost /v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl značnou část období neaktivní/ směřující k uzavírání určitého druhu obchodů vč. provádění činností souvisejících s tímto závazkem, a to jménem zastoupené a na její účet, oproti této povinnosti se žalobkyně zavázala za prováděnou činnost žalovaným platit mu provizi. Žalobkyně žalovanému poskytla i tzv. mimořádnou provizi jako adaptační bonus pro prvních 6 měsíců trvání smlouvy o obchodním zastoupení, a za konkrétně smluvených podmínek (nečinnost žalovaného jako obchodního zástupce, ukončení smlouvy do dvou let od jejího uzavření), které byly obsaženy v Dodatku č. I uvedené smlouvy tyto byl žalovaný povinen vrátit. Důvodnou výpovědí žalobkyně od obchodní smlouvy uzavřené s žalovaným byly tyto podmínky na vrácení již zaplacené mimořádné (adaptační) provize žalovanému zcela splněny, tudíž žalovaný tak zcela na poskytnuté finanční prostředky v podobě uvedeného nároku dle smluvních podmínek ztratil nárok, současně se podpisem smlouvy zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni na její výzvu vrátit.

15. Pokud žalovaný namítal formulářový charakter smlouvy, pak ochrana slabší strany ve smyslu neúčinnosti podle ust. § 1801 o. z. neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. To však není souzený případ, když nárok na vrácení mimořádné provize byl dohodnut přímo v textu Dodatku č. ke smlouvě o obchodním zastoupení. Žalovaný se mohl sám rozhodnout, zda předložený návrh smlouvy bude akceptovat a tudíž zda bude smluvní ujednání dodržovat.

16. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že skutečně byla mimořádná provize ve výši 98 820 Kč žalobkyní žalovanému poskytnuta, tudíž tyto finanční částky držené žalovaným se po výpovědi smlouvy staly bezdůvodným obohacením. Z uvedeného důvodu je tedy žalovaný povinen ji žalobkyni vrátit včetně zákonného úroku z prodlení až do jejich úplného zaplacení, když k jejich výplatě byl řádně žalobkyní vyzván a byla mu poskytnuta dostatečná lhůta k plnění. Nárok žalobkyně na vrácení tzv. mimořádné provize ve výši 98 820 Kč je pak zcela důvodný.

17. Spor se nadále týká pouze nároku na tzv. zvláštní odměnu podle § 2514 o. z. V rozsudku ze dne 17. 4. 2024 č. j. 17 C 18/2024-105 nalézací soud uvedl, že zvláštní odměna činí nejvýše 45 400 Kč (tj. roční průměr provizí za trvání vztahu), a to za předpokladu, že by byly splněny veškeré podmínky pro její vyplacení. Žalobkyně však byla v tomto směru dále nečinná a nijak se dále k nároku žalovaného nevyjadřovala.

18. Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 1. 10. 2024 č.j. 35 Co 187/2024-128 uvedl, že § 2514 a násl. o. z. zjevně provádějí čl. 17 odst. 2 Směrnice a při jejich výkladu soudní praxe navazuje na praxi přijatou již při výkladu § 669 a § 669a zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vznik nároku podle těchto ustanovení je podmíněn současným splněním dvou předpokladů, a to že (1) obchodní zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a dále že (2) placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsouli vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky, a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční doložka. Výpočet odměny se pak skládá ze tří fází. V první fázi je proto třeba určit výhody, které zastoupený takto získal a které trvají i po skončení obchodního zastoupení. Ve druhé fázi se základní výše odškodnění (zvláštní odměny) zjištěná v první fázi koriguje dle kritérií spravedlnosti. V rámci této fáze je třeba zohlednit výklad vyplývající z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. C574/21, 02 Czech Republic, a rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1774/2023, publikovaného pod č. 59/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který si může vyžádat judikaturní mechanismy k tzv. kompenzaci informačního deficitu, jmenovitě vysvětlovací a ediční povinnost strany důkazním břemenem nezatížené (srov. bod 59 odůvodnění posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu). Ve třetí fázi se redukuje maximální výše odměny vypočítaná z ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních pěti let a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí být odměna vypočítána z průměru za celé smluvní období (vše viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 113/2023, a další judikatura tam uvedená). Městský soud v Praze uložil nalézacímu soudu, aby žalobkyni poučil podle ust. § 118a o. s. ř. a dále se věcí zabýval.

19. Z provedeného dokazování v prvním řízení před soudem 1. stupně soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

20. Účastníci uzavřeli dne 20. 9. 2021 smlouvu o obchodním zastoupení č. 46674019, jejímž předmětem byla činnost žalovaného směřující k uzavírání smluv o stavebním spoření mezi zájemci o stavební spoření a žalobkyní (zastoupeným). Jedná se o formulářový typ smlouvy. Na základě Smlouvy se žalobkyně mj. zavázala uhradit za žalovaného dle čl. 6 odst. 6.2. písm. i) Smlouvy poplatek za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (žalobkyně uhradila 2 000 Kč). Zároveň si účastníci sjednali v čl. VI odst. 6.1. i) předmětné smlouvy povinnost žalovaného vrátit výše uvedenou částku zaplacenou žalobcem za registraci u ČNB v případě, pokud by mj. nebyl žalovaný registrován u ČNB jako vázaný zástupce pro žalobce nepřetržitě alespoň 24 měsíců od registrace u ČNB nebo od data vykonání zkoušky ZOZ. Výše řádných provizí byla stanovena v provizním řádu žalobkyně (čl. 35 – 69), přičemž žalovaného se týkal způsob výpočtu provizí podle tabulky VIII. (čl. 50).

21. Účastníci dále uzavřeli dodatek č. 1 ke Smlouvě o obchodním zastoupení ze dne 20. 9. 2021, dle kterého měl žalovaný nárok po dobu prvních 6 měsíců na vyplacení mimořádné provize ve výši a za podmínek stanovených v čl. 2.2 (dle žalobkyně se jednalo o adaptační bonus pro nově nastupující obchodní zástupce). V čl. II odst. 2.5. byla sjednána povinnost žalovaného vrátit veškeré vyplacené částky mimořádné provize pokud v nejbližším vyhodnocovacím období po 12 měsících od účinnosti smlouvy o obchodním zastoupení nesplní kritéria pro pozici ředitel agentury nebo manažer obchodní skupiny dle metodického pokynu Provizní řád (tj. počet uzavřených obchodů), nebo v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do dvou let od její účinnosti.

22. Ze soupisu vyplacených řádných provizí na čl. 72 soud zjistil, že žalovanému bylo za celou dobu jeho působení pro žalobkyni vyplaceno na řádných provizích 68 100 Kč. Na mimořádných provizích podle čl. II. bylo žalovanému zaplaceno celkem 98 820 Kč (vyúčtování provizí z března 2023, mezi účastníky rovněž nesporné). Dohromady celkem 166 920 Kč za dobu od 22. 9. 2021 do 31. 3. 2023, což odpovídá i přehledu příjmů od žalobkyně založených žalovaným.

23. Žalovaný vykonával činnost pro žalobkyni do února 2022, pak nevykonával žádnou činnost do konce května 2022, v červnu 2022 uzavřel jeden obchod a pak po celé období až do konce smluvního vztahu žádnou činnost pro žalobkyni nevykonával (uzavřené obchody, které uzavřel žalovaný za účinnosti smlouvy o obchodním zastoupení č. l. 70). Z provizního řádu na č. l. 35, str. 19 č. l. 47, soud zjistil, že žalovaný jako „ředitel agentury“ měl za rok získat tzv. 2000 bodů vlastními obchody, a žalovaný získal pouze 612,4 bodů (obchodní produkce žalovaného s přepočtem na získané body na č. l. 71).

24. Žalobkyně Smlouvu vypověděla výpovědí ze dne 10. 1. 2023 v souladu s ustanovením čl. VII odst. 7.

2. Smlouvy s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Žalovaný si poštou zasílanou výpověď vyzvedl 12. 1. 2023 a dle čl. VII odst. 7.

2. účinnost Smlouvy skončila ke dni 31. 3. 2023 (výpověď smlouvy o obchodním zastoupení špatně datované 10. 1. 2022, včetně doručenky na druhé straně).

25. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalovaný k úvěrům (= obchodům), které nebyly ze strany žalobkyně schváleny, tyto však byly v řízení nadbytečné. Jednalo se o Potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti na čl. 81, dodatek č. 2 k pracovní smlouvě na čl. 81 rub, přehled dokumentů na čl. 86.

26. Z potvrzení o provedení transakce na čl. 82 a emailové komunikace mezi právním zástupcem žalovaného a žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil dne 15. 3. 2024 žalobkyni částku 2 000 Kč za poplatek za registraci pro oprávnění k činnosti vázaného zástupce v registru ČNB podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který za něj hradila žalobkyně. V tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení ve výroku III. zastaveno.

27. Z protokolu o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 15.12.2022 č. j. 25177/9.71/22-7 na čl. 95 až 98 má soud za prokázané, že na pobočce žalobkyně v Brně na adrese [adresa] proběhla hloubková kontrola za účelem ověření, zdali smlouvou o obchodním zastoupení nedochází k obcházení zákoníku práce a zastřenému pracovněprávnímu poměru se závěrem, že nelze dovodit kumulativní naplnění znaků závislé práce dle § 2 a 3 zákoníku práce.

28. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému upomínku ke splnění podmínek výzvy k finančnímu plnění ze dne 12. 5. 2023 včetně doručenky, doručenou dne 17. 5. 2023 a předžalobní výzvu z 3. 10. 2023 včetně doručenky doručenou dne 10. 10. 2023. Na tyto listiny však žalovaný nijak nereagoval.

29. V druhém řízení před soudem prvního stupně bylo řízení doplněno o následující dokazování:

30. Žalovaný za dobu účinnosti smlouvy o obchodním zastoupení č. 46674019 (tj. od 20. září 2021 do 31. března 2023) uzavřel pro žalobkyni 17 smluv, z nichž 15 smluv se týkalo stavebního spoření, 1 smlouva stavebního úvěru, a 1 smlouva životního pojištění.

31. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč, smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

32. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [tituly před jménem] [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

33. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč, smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

34. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva byla zrušena k 30. 6. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

35. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

36. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva byla zrušena k 30. 6. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

37. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [tituly před jménem] [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

38. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva byla zrušena k 30. 6. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

39. Smlouvu č. [hodnota] o stavebním spoření uzavřel žalovaný sám se sebou a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč, smlouva byla postihnuta exekucí žalovaného (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

40. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet bylo vloženo (pouze) počátečních 2 000 Kč paní [jméno FO], smlouva aktivní není (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

41. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet nebylo vloženo ničeho, smlouva byla zrušena k 8. 1. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

42. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet nebylo vloženo ničeho, smlouva byla zrušena k 8. 2. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

43. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s [jméno FO] a na tento účet nebylo vloženo ničeho, smlouva byla zrušena k 8. 4. 2022 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

44. Smlouva č. [hodnota] o stavebním spoření byla uzavřena s Chyril Lesya a na tento účet bylo vloženo 16 000 Kč, smlouva byla zrušena k 31. 3. 2024 (obraty na kontě č. [hodnota]). Z této smlouvy neplyne žalobkyni žádný ekonomický profit.

45. Jediné tři smlouvy, ze kterých plyne žalobkyni nějaký zisk, uzavřel žalovaný s [jméno FO], jednalo se o smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, o životním pojištění, jejichž účelem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2 240 000 Kč panu [jméno FO] (smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření s [jméno FO]). Z obratů na koně č. [hodnota] na čl. 156 až 162 soud zjistil, že tyto jsou řádně plněny, žalobkyně má za smlouvy ekonomický profit ve formě úroku z úvěru a poplatků. Do 17. 3. 2025 činil zisk z účtovaných poplatků 21 014 Kč. Poskytnutý úrok činil 4,04 % ročně, poté se snížil na 2,99 % ročně. Úvěr byl poskytnut před skokovou inflací v době následující po pandemii Covid-19.

46. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci uzavřeli v září 2021 smlouvu o obchodním zastoupení, kdy žalovaný se zavázal pro žalobkyni vykonávat činnost obchodního zástupce. Jednalo se o smlouvu formulářového typu. Žalovaný měl právo na řádné provize z uzavřených obchodů a tzv. mimořádné provize po dobu prvních šesti měsíců výkonu činnosti pro žalobkyni. Žalovaný však od února 2022 činnost pro žalobkyni s jednou výjimkou nevykonával. V lednu 2023 přistoupila žalobkyně k výpovědi smlouvy o obchodním zastoupení. Pro tento případ bylo v dodatku č. 1 k uzavřené smlouvě o obchodním zastoupení sjednáno zvláštní ustanovení (čl. 2.5.), kdy žalovaný za splnění předem známých ujednaných podmínek (nesplnění počtu obchodů nebo ukončení smlouvy do dvou let) musel tzv. mimořádnou provizi vrátit žalobkyni. Na mimořádných provizích žalovaný obdržel od žalobkyně částku 98 820 Kč. Žalovaný uplatnil vůči žalované nárok na tzv. zvláštní odměnu podle § 2514 o. z., jejíž výši nebyl schopen bez součinnosti žalobkyně přesně specifikovat a tuto započetl na případný nárok žalobkyně na vrácení mimořádné provize. Žalovaný však za dobu účinnosti smlouvy o obchodním zastoupení uzavřel pouze 17 smluv, z nichž 10 smluv o stavebním spoření z pohledu smlouvu vykazuje známky podvodného jednání (smlouva uzavřená se sebou, s rodinným příslušníkem, 8 smluv, kdy počáteční a jediný vklad učinila paní [jméno FO]). Jediný obchod, který žalovaný pro žalobkyni získal, byly tři smlouvy s panem [jméno FO], ze kterých žalobkyně může realizovat zisk.

47. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci.

48. Po právní stránce soud věc posoudil takto (zde nalézací soud rekapituluje svoje právní hodnocení uvedené již v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 4. 2024 č. j. 17 C 18/2024-105) – podle § 2483 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen o. z./, smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

49. Podle § 2501 občanského zákoníku, obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.

50. Mezi účastníky jakožto podnikatelskými subjekty vznikl platný závazkový vztah příkazního charakteru, a to v podobě smlouvy o obchodním zastoupení, jejímž předmětem byla ze strany žalovaného povinnost dlouhodobě vyvíjet činnost /v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl značnou část období neaktivní/ směřující k uzavírání určitého druhu obchodů vč. provádění činností souvisejících s tímto závazkem, a to jménem zastoupené a na její účet, oproti této povinnosti se žalobkyně zavázala za prováděnou činnost žalovaným platit mu provizi. Žalobkyně žalovanému poskytla i tzv. mimořádnou provizi jako adaptační bonus pro prvních 6 měsíců trvání smlouvy o obchodním zastoupení, a za konkrétně smluvených podmínek (nečinnost žalovaného jako obchodního zástupce, ukončení smlouvy do dvou let od jejího uzavření), které byly obsaženy v Dodatku č. I uvedené smlouvy tyto byl žalovaný povinen vrátit. Důvodnou výpovědí žalobkyně od obchodní smlouvy uzavřené s žalovaným byly tyto podmínky na vrácení již zaplacené mimořádné (adaptační) provize žalovanému zcela splněny, tudíž žalovaný tak zcela na poskytnuté finanční prostředky v podobě uvedeného nároku dle smluvních podmínek ztratil nárok, současně se podpisem smlouvy zavázal tyto finanční prostředky žalobkyni na její výzvu vrátit.

51. Pokud žalovaný namítal formulářový charakter smlouvy, pak ochrana slabší strany ve smyslu neúčinnosti podle ust. § 1801 o. z. neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. To však není souzený případ, když nárok na vrácení mimořádné provize byl dohodnut přímo v textu Dodatku č. ke smlouvě o obchodním zastoupení. Žalovaný se mohl sám rozhodnout, zda předložený návrh smlouvy bude akceptovat a tudíž zda bude smluvní ujednání dodržovat.

52. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že skutečně byla mimořádná provize ve výši 98 820 Kč žalobkyní žalovanému poskytnuta, tudíž tyto finanční částky držené žalovaným se po výpovědi smlouvy staly bezdůvodným obohacením. Z uvedeného důvodu je tedy žalovaný povinen ji žalobkyni vrátit včetně zákonného úroku z prodlení až do jejich úplného zaplacení, když k jejich výplatě byl řádně žalobkyní vyzván a byla mu poskytnuta dostatečná lhůta k plnění. Nárok žalobkyně na vrácení tzv. mimořádné provize ve výši 98 820 Kč je pak zcela důvodný.

53. Pokud žalovaný namítal, že se jednalo o zastřený pracovněprávní vztah, pak toto v řízení nebylo prokázáno. Soud se ztotožnil se závěrem kontroly Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 15. 12. 2022 a dospěl k závěru, že kumulativní naplnění znaků závislé práce dle § 2 a 3 zákoníku práce nebylo prokázáno.

54. Oproti tomuto nároku žalovaný uplatnil nárok na tzv. zvláštní odměnu podle § 2514 o. z. Toto ustanovení bylo do textu zákona zapracováno podle směrnice Rady č. 86/653/EHS ze dne 18. 12. 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců. V čl. 17 citovaná směrnice stanoví, že členské státy přijmou opatření nezbytná, aby obchodní zástupce po zániku smlouvy získal odškodnění nebo náhradu škody, jestliže zmocniteli přivedl nové zákazníky nebo podstatně zvýšil objem obchod se stávajícími zákazníku a zmocnitel má i nadále podstatné výhody z obchodu s těmito zákazníky a zaplacení této odměny je spravedlivé s ohledem na všechny okolnosti, zejména provize, o které obchodní zástupce přichází a které vyplývají z obchodu s těmito zákazníky.

55. Český zákonodárce uvedené ustanovení recipoval jako právo na tzv. zvláštní odměnu v ust. § 2514 o. z. tak, že zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.

56. Podle ust. § 2515 o. z. platí, že výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo méně než rok, nesmí překročit úhrn provizí za celou dobu jeho trvání. Podle ust. § 2516 o. z. právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení.

57. Žalovaný uplatnil nárok na tzv. zvláštní odměnu dne 15. 3. 2024 přípisem na čl. 83, který současně doručil žalobkyni, tedy včas, v roční prekluzivní lhůtě. Zároveň uplatnil zápočet vůči případnému nároku žalobkyně na vrácení tzv. mimořádných provizí.

58. Mezi stranami existoval spor o výši této tzv. zvláštní odměny, když žalovaný byl toho názoru, že výše odměny by měla vycházet i z mimořádné odměny, kterou žalobce obdržel (a je povinen vrátit žalobkyni), kdežto žalobkyně uvedla, že nikoliv. Soud je toho právního názoru, že výše tzv. zvláštní odměny se nesmí odvíjet od mimořádné (adaptační) provize, kterou je žalovaný nadto povinen žalobkyni vrátit, když tyto ani nenaplňují kumulativní znaky stanovené v § 2514 o. z., tedy nejedná se o provize za uzavírání obchodů, ale adaptační provize do začátku. Soud je tedy toho názoru, že případná zvláštní odměna, na kterou by měl žalovaný nárok, může činit nejvýše 45 400 Kč (tj. roční průměr provizí za trvání vztahu), a to za předpokladu, že by byly splněny veškeré podmínky pro její vyplacení.

59. Nalézací soud znovu rekapituluje závazný právní názor Městského soudu v Praze, který ve svém usnesení ze dne 1. 10. 2024 č.j. 35 Co 187/2024-128 uvedl, že § 2514 a násl. o. z. zjevně provádějí čl. 17 odst. 2 Směrnice a při jejich výkladu soudní praxe navazuje na praxi přijatou již při výkladu § 669 a § 669a zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vznik nároku podle těchto ustanovení je podmíněn současným splněním dvou předpokladů, a to že ([právnická osoba] zástupce zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významně obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající z obchodů s nimi, a dále že (2) placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsouli vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky, a skutečnost, zda byla sjednána konkurenční doložka. Výpočet odměny se pak skládá ze tří fází. V první fázi je proto třeba určit výhody, které zastoupený takto získal a které trvají i po skončení obchodního zastoupení. Ve druhé fázi se základní výše odškodnění (zvláštní odměny) zjištěná v první fázi koriguje dle kritérií spravedlnosti. V rámci této fáze je třeba zohlednit výklad vyplývající z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. C574/21, 02 Czech Republic, a rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1774/2023, publikovaného pod č. 59/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který si může vyžádat judikaturní mechanismy k tzv. kompenzaci informačního deficitu, jmenovitě vysvětlovací a ediční povinnost strany důkazním břemenem nezatížené (srov. bod 59 odůvodnění posledně uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu). Ve třetí fázi se redukuje maximální výše odměny vypočítaná z ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních pěti let a trvala-li smlouva dobu kratší než pět let, musí být odměna vypočítána z průměru za celé smluvní období (vše viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 113/2023, a další judikatura tam uvedená).

60. Výkladové stanovisko k čl. 17 Směrnice přináší Evropská komise ve zprávě (COM (96) 364 final z 23. 7. 1996.

61. V první fázi (ekonomický základ výpočtu), se určí počet nových zákazníků a zvýšený objem obchodů s intenzifikovanými zákazníky. Pro tyto klienty se spočítá hrubý zisk za posledních 12 měsíců trvání smlouvy. Poté se odhadne doba trvání výhody pro žalobkyni (obvykle 2–3 roky, max. 5 let), po kterou bude z těchto klientů profitovat, přičemž se započítá míra migrace zákazníků – tedy jak rychle klienti odcházejí (např. 20–38 % ročně). Výsledná hodnota se poníží na současnou hodnotu, tj. sníží se kvůli tomu, že se odměna platí předem (např. korekce 10 %). Zisk pro žalobkyni plyne pouze z obchodu s [jméno FO], a to ve formě poplatků, které činí průměrně 568 Kč měsíčně (21 014 Kč / 37 měsíci). Roční zisk činí 6 816 Kč. Míra migrace klientů může v tomto případě činit 20 %. Hrubý zisk pro žalobkyni po dobu 5 let činí 18 330,12 Kč (viz. tabulka níže). Takto vypočtený hrubý zisk je třeba ponížit o dalších 10 %. Rok Zisk žalobkyně Po odečtu 20 % 2022 6 816 Kč 5 452,80 Kč 2023 5 452,80 Kč 4 362,24 Kč 2024 4 632,24 Kč 3 489,79 Kč 2025 3 489,79 Kč 2 791,83 Kč 2026 2 791,83 Kč 2 233,46 Kč 62. Výsledkem první fáze je tedy částka 16 497,10 Kč (18 330,12 Kč x 0,9). Výpočet byl proveden přesně podle klíče uvedeného ve zprávě Evropské komise (COM (96) 364 final z 23. 7. 1996.

63. Nalézací soud zvažoval i kritérium inflace, ale v tomto směru již rozhodoval Soudní dvůr EU ve věci C-645/16 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Supremo Tribunal de Justiça – Portugalsko) – Biosafe – Indústria de Reciclagens SA v. Flexipiso – Pavimentos SA.

64. Soudní dvůr několikrát zdůraznil kogentní povahu režimu odškodnění stanoveného v článcích 17 až 19 směrnice, který má za cíl – společně s pravidly stanovenými v článcích 14 až 15 této směrnice – doplnit systém ochrany obchodních zástupců zavedený touto směrnicí. Mimoto Soudní dvůr upřesnil, že pravidla o odškodnění stanovená v článcích 17 a 18 uvedené směrnice mají klíčový význam, neboť definují úroveň ochrany, kterou unijní normotvůrce považoval pro obchodní zástupce v rámci vytvoření jednotného trhu za rozumnou. Z toho vyplývá, že ustanovení vnitrostátního práva musí přispívat k dosažení kategorického cíle směrnice, který spočívá v zaručení vysoké úrovně ochrany obchodnímu zástupci. Směrnice nevyžaduje skutečný zisk, ale výhodu, nehodnotí se účetní zisk, ale faktický přínos (klientela), zastoupený nese podnikatelské riziko, zástupce nikoliv. Ztrátovost obchodu (např. pro nečekaně vysokou inflaci) nebrání přiznání tzv. zvláštní odměny.

65. V druhé fázi se zohledňují další příjmy zástupce (žalovaného) od jiných mandantů, jeho vlastní pochybení, snížení provizí ze strany mandanta, mimořádné výdaje nebo bonusy (např. za veletrhy, sub-agenty), příspěvky na důchodové pojištění, ustanovení o zákazu konkurence, které mohou zvýšit výši odměny.

66. Soudní dvůr EU se ve věci C574/21, 02 Czech Republic zabýval mj. tím, zda musí být čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice 86/653 vykládán v tom smyslu, že provize, o které obchodní zástupce přichází a které vyplývají z obchodů, které po zániku smlouvy o obchodním zastoupení uskutečnil zmocnitel s novými zákazníky, jež zmocniteli přivedl obchodní zástupce před zánikem této smlouvy, nebo se zákazníky, s nimiž obchodní zástupce před jejím zánikem podstatně zvýšil objem obchodu, jsou v důsledku výplaty jednorázových provizí z výpočtu výše odškodnění upraveného v tomto čl. 17 odst. 2 vyloučeny.

67. Čl. 17 odst. 2 písm. a) druhá odrážka směrnice v podstatě vyžaduje, aby byla výše odškodnění vypočtena spravedlivě s ohledem na všechny okolnosti daného případu, a zejména s ohledem na ztráty provizí, které obchodnímu zástupci vznikly.

68. Z toho vyplývá, že „provize, o které obchodní zástupce přichází“ ve smyslu tohoto ustanovení představují pouze jednu ze skutečností, které je třeba zohlednit při posuzování spravedlivosti odškodnění. Volba určitého druhu provize, jako například provizí jednorázových, tedy nárok na odškodnění podle uvedeného ustanovení nemůže zpochybnit. V opačném případě by hrozilo obcházení kogentní povahy tohoto nároku na odškodnění, která je stanovena v článku 19 uvedené směrnice. Čl. 17 odst. 2 písm. a) směrnice 86/653 musí být vykládán v tom smyslu, že provize, o které obchodní zástupce přichází a které vyplývají z obchodů, které po zániku smlouvy o obchodním zastoupení uskutečnil zmocnitel s novými zákazníky, jež zmocniteli přivedl obchodní zástupce před zánikem této smlouvy, nebo se zákazníky, s nimiž obchodní zástupce před jejím zánikem podstatně zvýšil objem obchodu, nejsou v důsledku výplaty jednorázových provizí z výpočtu výše odškodnění upraveného v tomto čl. 17 odst. 2 vyloučeny, jestliže tyto provize odpovídají paušální odměně za každou novou smlouvu uzavřenou prostřednictvím obchodního zástupce s novými nebo stávajícími zákazníky zmocnitele.

69. Nalézací soud však v tomto souzeném případě přihlédl ke všem obchodům, které žalovaný jménem žalobkyně uzavřel a dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě není spravedlivé, aby žalovaný obdržel nad rámec vyplacených jednorázových provizí (68 100 Kč) zvláštní odměnu podle ust. § 2514 o. z. (čl. 17 Směrnice). Žalovaný uzavíral většinově obchody, které se soudu jeví mimimálně jako podezřelé (téměř vždy zaplacen pouze počáteční vklad stejnou osobou), za které však získal jednorázové provize ze strany žalobkyně (29 920 Kč). Žádnou jinou aktivitu pro žalobkyni nevyvíjel. K tomu, za jakých okolností došlo k uzavření obchodu s panem [jméno FO], se soud žalovaného pro jeho absenci dotázat nemohl.

70. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a přiznal žalobkyni právo i na zaplacení částky 45 400 Kč (částka 53 420 Kč byla žalobkyni pravomocně přiznána již v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17.4.2024 č. j. 17 C 18/2024-105). Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni vyplacené mimořádné provize ve výši 98 820 Kč, a to nejpozději ode dne 16. 11. 2023. Nárok žalovaného na tzv. zvláštní odměnu ve výši 45 400 Kč žalovanému nevznikl.

71. Protože žalovaný se dostal prodlení, že podle ust. § 1970 o. z., hradit žalobkyni úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády 351/2013 Sb. O úroku z prodlení bylo tedy rozhodnuto v sazbách podle tohoto nařízení, když žalovaný byl v prodlení s úhradou celé částky 100 820 Kč od 16. 11. 2023, dne 15. 3. 2024 zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč.

72. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 066 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 066 Kč, jiné náklady řízení žalobkyně výslovně nepožadovala.

Poučení