17 C 181/2019 - 569

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba adresou pro doručování [adresa žalobce], [země] oba zastoupeni advokátkou Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] 3. [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa žalované] 4. [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 12 600 300 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná 1) byla povinna zaplatit žalobci a) částku 143 200 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni b) částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná 2) byla povinna zaplatit žalobci a) částku 11 801 600 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 801 600 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni b) částku 355 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 88 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná 3) byla povinna zaplatit žalobci a) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni b) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná 4) byla povinna zaplatit žalobci a) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyni b) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanými 1) až 4) se žalované 1), žalované 2), žalované 3) a žalované 4) náhrada nákladů řízení nepřiznává.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení částku 270 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

VIII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 3) na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

IX. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 4) na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou datovanou dnem [datum] a podanou dne [datum], která došla soudu dne [datum] původně domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 12 089 600 Kč s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení z titulu nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci tvrdily, že jim byla způsobena újma nezákonným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2016 č. j. MPSV-2016/224954-923, sp. zn. SZ/MPSV-2016 [číslo], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce – Krajská pobočka v Ostravě ze dne 29. 2. 2016 č. j. 20204/2016/OPA, kterým byl žalobci a) přiznán příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně od srpna 2015 (I. stupeň závislosti“) a dále též nesprávným úředním postupem dalších orgánů a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR. Žalobce a) byl účastníkem výše uvedeného řízení vedeného MPSV, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla újma. Rozhodnutí MPSV bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018. Žalobkyně b) byla nezákonným rozhodnutím MPSV přímo dotčena na svých právech, neboť je osobou, která o Žalobce a) pečuje (poskytovatel pomoci) a v případě přiznání příspěvku v II. a vyšším stupni závislosti by měla nárok na to, aby za ni hradil zdravotní pojištění stát a doba péče by se jí započítala do doby pojištění pro účely nároku na starobní důchod (náhradní doba pojištění) a dále proto, že jí bylo nezákonným rozhodnutím MPSV zasaženo přirozených práv, zejména lidské důstojnosti. Žalobkyně b) je též tzv. sekundární poškozenou a její nárok vyplývá mimo jiné z ustanovení § 2595 o.z. Dále v žalobě žalobci tvrdily, že došlo též k nesprávnému úřednímu postupu Krajského soudu v Ostravě, k nesprávnému úřednímu postupu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, za jehož činnost ve správním řízení odpovídá Ministerstvo zdravotnictví, do jehož působnosti činnost Všeobecné zdravotní pojišťovny spadá. Pravomocné Nezákonné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018. Žalobce a) uplatnil nárok na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti podáním ze dne [datum] (podání potvrzeno [datum]), avšak žádná náhrada vyplacena nebyla. Věcně bylo součástí žádosti i pochybení MPSV, potažmo VZP. Ke skutkovým okolnostem žalobci uvedli, že dne [datum] byla Úřadu práce - krajská pobočka v Ostravě doručena žádost žalobce a) o příspěvek na péči. Dne [datum] prvoinstanční správní orgán vydal rozhodnutí, kterým přiznal příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně od srpna 2015. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce a) odvolal. V průběhu odvolacího řízení bylo žalobci a) dne [datum] (účelově – pouhých 10 dní před vydáním nezákonného rozhodnutí MPSV) ze strany VZP ukončeno zdravotní pojištění v České republice s odůvodněním, že má bydliště v jiném členském státě Evropské unie, tj. v Chorvatsku, a v České republice nevykonává výdělečnou činnost ani není příjemcem důchodu ze systému důchodového pojištění. Žalobci tvrdili, že VZP tím, že nesprávně vyhodnotila příslušnost zdravotní pojišťovny a fakticky ukončila účast žalobce a) v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR, postupovala nesprávně. VZP vyhodnotila postavení žalobce a) chybně, když ve skutečnosti byl tzv. státním pojištěncem podle § 7 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. VZP (potažmo MPSV, se kterým VZP jednala v součinnosti) se při ukončení zrušení zdravotního pojištění žalobce a) navíc dopustila diskriminace, když zdravotní pojištění zrušila v případě žalobce a) jiným postupem, než v případě žalobkyně b), které přes doložení změny bydliště, zdravotní pojištění v ČR VZP dodnes nezrušila. Bylo rovněž rozhodnuto o zastavení výplaty dávky od [datum] z důvodu, že žalobce a) nesplňuje podmínku pro výplatu dávky tím, že není účasten zdravotního pojištění v České republice (rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. 112142/2016/OPA ze dne 13. 12. 2016). Dne [datum] MPSV vydalo rozhodnutí, kterým zamítlo odvolání Žalobce 1 proti prvostupňovému rozhodnutí a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Žalobce a) následně podal správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem č. j. 18 Ad 2/2017-54 ze dne 1. 6. 2017 žalobu zamítl. Žalobce a) podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud ČR rozhodl rozsudkem č.j. 9 Ads 210/2017-26 ze dne 15. 5. 2018 tak, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54, ve výroku I. a II. zrušil a zrušil též rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2016, č. j. MPSV- 2016/224954-923, sp. zn. SZ/MPSV-2016 [číslo], a věc se vrátil Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení. Řízení vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí nebylo ke dni podání žaloby skončeno. Žalobci se domáhali přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to v podobě duševních útrap z nejistoty výsledku řízení o přiznání příspěvku na péči v důsledku více než čtyři roky trvajících řízení a v podobě zásahu do jejich přirozených práv, a to zejména lidské důstojnosti. Průtahy v řízení oba žalobce nad míru stresují. Nejistota konečného rozhodnutí, značně snižuje lidský komfort a v domácnosti žalobců navozuje často více stresových situací. Žalobci se dále domáhali přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v podobě zásahu do přirozených práv, zejm. snížení lidské důstojnosti a vážnosti žalobců ve společnosti v důsledku nezákonného rozhodnutí MPSV a nezákonného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a následně v důsledku úplného odebrání příspěvku na péči a zrušení účasti ve veřejném zdravotním pojištění ČR. Závažnost vzniklé újmy je vysoká, neboť oba žalobci prožívají mučivé pocity, strach a utrpení a pocit ponížení, prožívali roky v nejistotě, zda budou mít další den co jíst, kde budou spát (byli čtyřikrát z důvodu neplacení vypovězeni z nájmu), jak opatří léky, jak opatří nezbytné hygienické prostředky, které žalobce a) nutně potřebuje v souvislosti s obsedantně kompulzivní poruchou, měli a mají strach o holý život. Žalobkyně b) byla a je nucena opatřovat finanční prostředky žebráním před kostelem. Řízení o příspěvku na péči měla pro oba žalobce značný význam, z tohoto důvodu měli za to, že je na místě přiznání zadostiučinění v penězích. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu délky řízení žádali žalobci pro každého z nich částku 88 000 Kč. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za zásah do přirozených práv žádali žalobci pro každého z nich částku 200 000 Kč. Žalobce a) dále tvrdil, že mu byla v důsledku nezákonného rozhodnutí MPSV a nesprávného úředního postupu výše uvedených orgánů způsobena újma na zdraví, přičemž následky újmy na zdraví jsou trvalého rázu. Po rozsudku krajského soudu došlo úplné agonii žalobce a) a musel být dlouhodobě hospitalizován od [datum]. Ke zhoršení zdravotního stavu došlo nejen zhoršením stupně invalidity ze III. na IV. stupeň, ale došlo k úplné paralyzaci funkčních schopností žalovaného, kdy je vyloučena možnost rehabilitace, schopnost péče o sebe a žalovaný je odkázán na úplnou péči. Došlo tak ke 100% poškození funkčních schopností bez možnosti nápravy. Na náhradě nemajetkové újmy na zdraví žádal žalobce a) částku 11 801 600 Kč a žalobkyně b) částku 11 801 600 Kč. Pokud by Úřad práce – Krajská pobočka v Ostravě a MPSV zjistily úplně skutkový stav, řízení by bylo ukončeno v zákonné lhůtě, žalobcům by nevznikla nemajetková újma v podobě duševních útrap trvajících již více než 4 roky a zásahu do jejich přirozených práv a újmy na zdraví žalobce a). Pokud by nebylo nezákonného rozhodnutí MPSV, nevznikly by žalobcům výše uvedené útrapy z nejistoty, porušení lidské důstojnosti a nebylo by nevratně poškozeno zdraví žalobce a). Žalobce a) ztratil v důsledku nesprávného úředního postupu VZP způsobilost splnit podmínku pro účast ve veřejném zdravotním pojištění v ČR. Pokud by nebylo nezákonného rozhodnutí MPSV, žalobci a) by nemohlo být zrušeno zdravotní pojištění v České republice, neboť by byl příjemcem dávky v takovém stupni, který odůvodňuje status tzv. státního pojištěnce (§ 7 odst. písm. g) zákona o veřejném zdravotním pojištění). Žalobci by se neocitli bez prostředků, Žalobce a) by měl možnost čerpat léčbu a nedošlo by ke zhoršení jeho zdravotního stavu tak, že je jeho zdraví nevratně poškozeno. Status tzv. státního pojištěnce byl dán rovněž skutečností, že zdravotní pojištění za žalobce a) platil stát od [datum] z titulu invalidity III stupně bez nároku na důchod do zrušení zdravotního pojištění [datum].

2. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobci uvedli, že se po žalovaném státu, jehož jménem v řízení jednají čtyři výše uvedené organizační složky státu, domáhají: žalobce a): 11 801 600 Kč za újmu na zdraví (ztížení společenského uplatnění) způsobenou žalobci a) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Úřadem práce, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Krajským soudem v Ostravě a Nejvyšším správním soudem (u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 18 Ad 2/2017), o přiznání příspěvku na péči zahájené dne [datum], 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami způsobenými v důsledku nesprávného úředního postupu VZP, spočívajícího v tom, že zrušila žalobci a) ke dni [datum] zdravotní pojištění, ač o to žalobce nikdy nepožádal, 43 200 Kč za škodu spočívající v nevyplacených příspěvcích na péči z titulu uvedeného nesprávného úředního postupu VZP, 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], sp. zn. MPSV- 2016 [číslo], a 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54, žalobkyně b): 115 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni b) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce shora uvedeného řízení vedeného před správními orgány správními (sp.zn. 18 Ad 2/2017 u KS v [obec]), 240 000 Kč za sekundární nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s újmou na zdraví způsobenou žalobci a) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce uvedeného řízení vedeného před správními orgány správními (sp.zn. 18 Ad 2/2017 u KS v [obec]), 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami způsobenými v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu VZP, 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo], a 50 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54. Co do požadavku na zaplacení částky 11 801 600 Kč vzala žalobkyně b) žalobu částečně tímto podání zpět. Co do požadavku na zaplacení částky 42 500 Kč žalobci a) a částky 240 000 Kč žalobkyni b) navrhli v témže podání žalobci změnu žaloby spočívající v rozšíření jejího předmětu.

3. Žalovaná 1) (dále jen„ MZ“) ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 238) k žalobě uvedla, že nárok ani z jednoho žalobců neuznává, přičemž u ní žalobci své nároky ani neuplatnili. Pokud jde o tvrzený nesprávný postup VZP, namítla žalovaná 1), že nejde o nároky se samostatným skutkovým základem s poukazem na sp.zn. 28 Cdo 3748/2011, v důsledku čehož žalobci tvrzené nezákonné rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí konzumuje tvrzený nesprávný úřední postup VZP ČR. V2cně žalovaná 1) namítla, že na základě oznámení orgánů sociálního zabezpečení ČR začala v roce 2016 VZP ČR prověřovat naplnění podmínek pro účast žalobce a) v systému veřejného zdravotního pojištění v ČR. V rámci států EU, EHP a Švýcarska platí princip jednoho pojištění s poukazem na čl. 11 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen„ nařízení č. 883/2004“). Pro určení místa bydliště je pak určující čl. 11 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen„ nařízení č. 987/2009“). Koordinační nařízení mají v tomto případě aplikační přednost, což výslovně plyne z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Na základě oznámení Úřadu práce o tom, že žalobce a) již od roku 2005 nežije v ČR, byl jmenovaný kontaktován ve věci dořešení jeho účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Do této doby nebyla VZP ČR informována o možném přesunu těžiště zájmů jmenovaného do Chorvatska VZP ČR vycházela při posouzení skutkového stavu především z toho, že žalobce a) nebyl (a není) zaměstnán, a posoudila příslušnost žalobce k právním předpisům podle faktického bydliště v souladu s čl. 11 nařízení č. 987/2009. K tomu účelu žalobce a) zaslal vyplněný formulář (viz příloha)„ Dotazník pro určení státu bydliště pro účely aplikace koordinačních nařízení [příjmení]“. Z něj vyplynulo, žalobce a) skutečně žije dlouhodobě (od roku 2005) v Chorvatsku, a to z důvodu špatného zdravotního stavu, a to společně s matkou – žalobkyní b). Tyto skutečnosti svědčí pro to, že žalobce a) byl přinejmenším v roce 2016 osobou, která spadá do působnosti chorvatských předpisů o sociálním zabezpečení. Naopak pro působnost českých právních předpisů nesvědčila a nesvědčí žádná skutečnost. Na základě toho byl žalobce a) informován, že je tzv. neaktivní osobou, která má své skutečné bydliště mimo ČR, nemůže být v ČR pojištěn a musí své pojištění řešit v Chorvatsku, tj. ve státě skutečného bydliště, a to s odkazem na článek 11 prováděcího nařízení č. 987/2009. VZP ČR vycházela po celou dobu posuzování pojištění žalobce a) z aktuálního skutkového stavu. V roce 2016, kdy došlo ke zrušení pojištění v ČR, žalobce nebyl zaměstnán a nečerpal ani žádnou z dávek důchodového pojištění v ČR. K zařazení do příslušné kategorie plátců pojistného (osoba bez zdanitelných příjmů x státní pojištěnec) podle zákona č. 48/1997 Sb. dochází až v návaznosti na existenci pojištění v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Nelze dovozovat z naplnění podmínek pro zařazení do kategorie státního pojištěnce (§ 7 zákona č. 48/1997 Sb.), že dotyčná osoba spadá do českého systému veřejného zdravotního pojištění. Není tedy splněna první podmínka vzniku nároku na náhradu škody či újmy způsobené nesprávným úředním postupem. K nároku na náhradu škody ve výši 43 200 Kč, žalovaná z opatrnosti namítla, že i kdyby byl konstatován nesprávný úřední postup, došlo k přetržení kauzálního nexu, neboť výše příspěvku na péči je přiznávána orgány sociálního zabezpečení (Úřadem práce), tedy její přiznání spočívá na úsudku třetí osoby. Právní předpisy nevážou přiznání příspěvku na péči na účast v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice. Ukončení účasti v systému veřejného zdravotního pojištění žalobce není zákonným předpokladem pro ukončení výplaty příspěvku na péči ze strany orgánů sociálního zabezpečení. Mezi ukončením účasti žalobce a) na českém systému veřejného zdravotního pojištění a odebráním či ukončením výplaty příspěvku na péči neexistuje příčinná souvislost či závislost, jak se snaží dovodit žalobce. Žalovaná 1) rovněž ke všem nárokům vznesla námitku promlčení, neboť k jejich uplatnění došlo až v doplnění žaloby ze dne [datum]. Žalovaná 1) rovněž namítla, že žalobci a) nemohla vzniknout žádná nemajetková újma v důsledku ukončení zdravotního pojištění v ČR ke dni [datum], jelikož dle databází Chorvatské zdravotní pojišťovny je pojištěn se statutem rodinného příslušníka matky [celé jméno žalobkyně], žalobkyně b), ode dne [datum], což uvádí i žalobci. Nemůže být kladeno k tíži žalované, že k přihlášení žalovaným do systému chorvatského zdravotního pojištění došlo až [datum]. Úhrada zdravotní péče poskytovaná v zemi jeho pobytu tak byla zajištěna za podmínek chorvatského systému veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu se jeví tvrzení o vzniku nemateriální újmy žalobců v podobě útrap a strachu o zdraví jako nerelevantní. K nároku uplatněnému žalobkyní b) žalovaná 1) uvedla, že tato tvrdí, že je sekundární poškozenou, avšak zákon č. 82/1998 Sb., takovou kategorii poškozených nezná, naopak, vždy se musí jednat o poškozeného tvrzeným nesprávným postupem. Nárok žalobkyně b) na náhradu nemajetkové újmy rovněž nemohl vzniknout, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany VZP. Žalovaná 1) navrhla, aby soud žalobu odmítl, případně zamítl. (č.l. 243) + č.l. 359 4. Žalovaná 2) (dále jen„ MF“) ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 219) k žalobě uvedla, že nárok žalobců neuznává. MF namítlo u nároku žalobce a) na odškodnění nepřiměřené délky řízení námitku věci pravomocně již rozhodnuté pod sp.zn. 16 C 193/2018 u Okresního soudu v Ostravě. Dále MF namítalo, že krom nároku z nepřiměřené délky řízení není OSS, která by měla na straně žalovaného státu ohledně žádného z uplatněných nároků jednat. MF též namítlo, že žalobkyně b) není osobou, které by se mohla domáhat nároku na odškodnění sekundární újmy na zdraví. MF navrhlo, aby soud řízení částečně zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a ve zbytku žalobu zamítl.

5. Žalovaná 3) (dále jen„ MPSV“) ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 234) k žalobě uvedla, že namítá promlčení uplatněných nároků a ohledně nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení v rozsahu, v němž jej uplatnil žalobce a), námitku překážky věci rozhodnuté v řízení sp.zn. 16 C 193/2018 u Okresního soudu v Ostravě MPSV navrhlo žalobu zamítnout.

6. Žalovaná 4) (dále jen„ MSp“) ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 371) k žalobě učinila nesporným, že žalobce a) dne [datum] u ní uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení o přiznání příspěvku na péči a z titulu nezákonného rozhodnutí KS v [obec] ze dne 1.6.2017, č.j. 18 Ad 2/2017- 54, ve výši 462 000 Kč. Žalovaná 4) v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce a) dospěla k závěru, že délka naříkaného řízení byla přiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu tak nedošlo. Rovněž poukázala na to, že v této věci již bylo rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 16 C 193/2018 MSp učinilo nesporným, že nezákonné rozhodnutí vydáno bylo, nicméně v rámci předběžného projednání konkrétní újma prokázána nebyla. Tento nárok i nadále MSp. Považuje za nedůvodný. Pokud jde o žalobkyni b), namítlo MSp, že jí nesvědčí aktivní věcná legitimace s poukazem na analogickou aplikaci judikatury vztahující se k postavení vedlejšího účastníka řízení (sp.zn. 30 Cdo 2539/2015). Žalobkyně b) se tak nemůže domáhat žádného nároku povstávajícího z tvrzené nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalovaná 4) namítla, aby soud žalobu zamítl.

7. V replice ze dne [datum] na vyjádření MF (č.l. 284) žalobci uvedli, že nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 2287/18 ze dne [datum] na projednávaný případ nedopadá. V projednávaném případě jde o nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, na rozdíl od judikovaného případu, kdy se jedná o nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Podmínky aktivní legitimace jsou v ustanovení § 7 a v ustanovení § 13 zákna č. 82/1998 Sb. stanoveny odlišně. Žalobkyně b) byla nesprávným úředním postupem státních orgánů přímo dotčena, neboť jde osobou, která o žalobce a) dvacet čtyři hodin denně osobně pečuje a nemá z toho důvodu možnost výdělečné činnosti a je zcela bez prostředků. K námitce, že vytýkaný nesprávný úřední postup, z něhož vznikla újma, byl konzumován nezákonným rozhodnutím, za které však odpovídá Ministerstvo práce a sociálních věcí, je relevantní pouze pokud se týká nesprávného úředního postupu státních orgánů, který se promítl do nezákonného rozhodnutí. Z doplnění žaloby z dubna 2021 je zřejmé, že ohledně nároků [číslo] až 4 (přičemž ohledně nároku [číslo] bylo řízení zastaveno), nedochází ke konzumpci nesprávného úředního postupu nezákonným rozhodnutím, neboť nesprávný úřední postup je v této části představován průtahy v řízení, tedy počínání státního orgánu při jeho činnosti, který s vlastní rozhodovací činností nesouvisí. Ohledně nároků 2 (nárok žalobkyně b/ na náhradu nemajetkové újmy ve výši 115 500 Kč), nároku 3 (nárok žalobce a/ na náhradu újmy na zdraví ve výši 11 801 600 Kč) a nároku 4 (nárok žalobkyně b/ na náhradu nemajetkové újmy ve výši 240 000 Kč) je příslušnost MF dána.

8. V replice ze dne [datum] na vyjádření MPSV (č.l. 288) žalobci uvedli, že překážka věci rozhodnuté se vztahuje pouze k nároku žalobce a), nikoli i žalobkyně b), která účastníkem řízení u Okresního soudu v Ostravě nebyla. K námitce promlčení všech nově uplatněných nároků, žalobci tvrdili, že svůj nárok uplatnili včas, když pro běh (subjektivních) promlčecích lhůt většiny nároků je relevantní okamžik, kdy se o újmě dozvěděli, což je okamžik, kdy se seznámili s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, které konstatovalo nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí MPSV. Žalobci se s výše uvedeným rozhodnutím seznámili dne [datum], což dokládají emailovou zprávou ustanoveného zástupce JUDr. [příjmení]. V části nároku, která se týká průtahů v řízení, nemohla promlčecí lhůta marně uplynout, neboť řízení o příspěvku na péči bylo ukončeno až v letošním roce. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že u části nároků žalobců marně uplynula promlčecí lhůta, dovolávají se žalobci možnosti posouzení námitky promlčení jako výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, neboť je uplatněna státem vůči účastníkům, vůči nimž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jimi uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnili. Při posuzování důvodů by pak soud měl vzít zejména v úvahu velmi nízkou životní úroveň a celkovou situaci žalobců, kdy měli např. omezený přístup k počítači pro emailovou komunikaci (přes místní faru) a již samotná úhrada poštovného pro ně znamenala výdaj, který nemohli vždy vynaložit. Tato nepříznivá situace byla způsobena zčásti i zaviněním státu.

9. V replice ze dne [datum] na vyjádření MZ (č.l. 315) žalobci uvedli, že součástí žádosti o odškodnění adresované Ministerstvu práce a sociálních věcí byl i požadavek na odškodnění za nesprávný úřední postup při zrušení zdravotního pojištění. Správný postup MPSV měl být takový, že věc mělo v části, ve které MPSV neshledalo svoji příslušnost, bezodkladně postoupit příslušnému orgánu. Žalobci nesouhlasili s námitkou MZ, že tvrzený nesprávný úřední postup VZP nelze považovat za samostatný skutek a že tvrzený nesprávný úřední postup VZP je konzumován nezákonným rozhodnutím MPSV a není zde tedy pasivní legitimace Ministerstva zdravotnictví. Nezákonnost rozhodnutí MPSV byla Nejvyšším správním soudem shledána proto, že MPSV nedostatečné zjistilo skutkový stav, neboť neprovedlo místního šetření za účelem posouzení kritérií pro přiznání příspěvku na péči, tedy posouzení, zda žalobce 1 zvládá či nezvládá základní životní potřeby. Nesprávný úřední postup VZP, který spočíval ve svévolném zrušení zdravotního pojištění žalobci 1, je zcela jiným, samostatným skutkem. Zrušení zdravotního pojištění nevedlo k rozhodnutí MPSV o přiznání příspěvku na péči v prvním stupni, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Zrušení zdravotního pojištění bylo důvodem následného rozhodnutí MPSV o úplném odejmutí příspěvku na péči. Žalobci nesouhlasili ani s postojem MZ, že k nesprávnému úřednímu postupu VZP nedošlo. E-mailem paní [příjmení] však bylo žalobci a) oznámeno, že jeho zdravotní pojištění v České republice je„ zítřejším dnem“ ukončeno, přesto že věděla, že zdravotní pojištění v Chorvatsku ještě nevzniklo. S tímto sdělením koresponduje i přehled vystavený VZP ještě v březnu 2018, ze kterého je zřejmé, že VZP evidovala žalobce 1 jako účastníka českého zdravotního pojištění do [datum]. Iniciativa VZP při zrušení zdravotního pojištění žalobce a) je zřejmá dále i z odůvodnění rozhodnutí MPSV č. j. MPSV-2017/28860-923 ze dne 17. 2. 2017. Pokud MZ dále argumentovalo nedostatkem příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem VZP a odebráním příspěvku na péči, žalobci poukázali na rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě č. j. 112142/2016/OPA ze dne 13.12.2016, potvrzené rozhodnutím MPSV č. j. MPSV-2017/28860-923 ze dne 17. 2. 2017, ve kterých je jako důvod zastavení výplaty příspěvku na péči uváděn právě konec účasti žalobce a) na veřejném zdravotním pojištění s odkazem na nařízení EP a Rady (ES) č. 883/2004 a [číslo] 2009. K námitce promlčení nároku ve výši 43 200 Kč žalobci uvedli, že po doplnění žaloby Úřad práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě vydal dne 6. 5. 2021 pod č. j. 30066/2021/OPA rozhodnutí o obnově výplaty příspěvku na péči v prvním stupni od listopadu 2016, a to s ohledem na změnu stanoviska k okamžiku ukončení zdravotního pojištění žalobce a) v České republice. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v Ostravě č. j. 52764/2021/OPA ze dne 10. 8. 2021 byl příspěvek na péči žalobci 1) opět odejmut, a to od [datum]. Dle názoru žalobců má až toto rozhodnutí vliv na začátek běhu promlčecí lhůty pro uplatnění výše uvedeného nároku. K námitce, že žalobci a) nemohla vzniknout žádná nemajetková újma v důsledku ukončení zdravotního pojištění v ČR ke dni [datum], jelikož v databázi chorvatské zdravotní pojišťovny je pojištěn se statusem rodinného příslušníka své matky od [datum], žalobci uvedli, že pokud by MZ svévolně ze dne na den nezrušilo žalobci a) zdravotní pojištění v České republice, nemohlo dojít k situaci, že se žalobce a) ocitl zcela bez zdravotního pojištění. Dle názoru žalobců [příjmení] mělo v rámci mezinárodní spolupráce předpokládané nařízením EP a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení koordinovat svůj postup s chorvatskou stranou tak, aby nedošlo k tomu, že se žalobce a) ocitl bez zdravotního pojištění v jakémkoliv státě EU. Pokud jde o námitku promlčení, dovolávají se žalobci možnosti posouzení námitky promlčení jako výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, neboť je uplatněna státem vůči účastníkům, vůči nimž by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jimi uplatňovaného práva.

10. V doplnění svého vyjádření ze dne [datum] k žalobě MZ uvedlo, že příspěvek na péči není v České republice ve smyslu § 7 a násl. zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vázán na účastenství ve veřejném zdravotním pojištění. Mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem VZP a jeho odebráním neexistuje bezprostřední příčinná souvislosti. Žalovaná dále poukazuje na to, že důvodnost odebrání měl žalobce a)) řešit v rámci příslušného správního řízení. Dle názoru MZ tak není dán kauzální nexus. Žalovaná z opatrnosti uplatňila námitku promlčení i vůči žalobnímu nároku žalobce a), na zaplacení náhrady škody ve výši 43 200 Kč z titulu nevyplaceného příspěvku na péči od listopadu 2016 nově uplatněného v doplnění žaloby ze dne [datum] MZ pak dále namítlo, že ve věci nároků odvozených od nesprávného úředního postupu VZP není na straně žalovaného vůbec pasivně věcně legitimován stát. VZP ČR nevykonává státní moc. Zdravotní pojišťovna vykonává veřejnou moc, což je však pojem širší, zahrnující i samosprávu (např. profesní komory), avšak stát neodpovídá za výkon celé veřejné moci. Stát, resp. v tomto případě Ministerstvo zdravotnictví, tak ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. nemůže odpovídat za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy, která však není správou státní s poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 75/93, I. ÚS 41/98 a IV. ÚS 3638/15 MZ na podporu výše uvedeného právního názoru poukázalo na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 46 C 51/2021 a sp.zn. 45 C 29/2021.

11. Usnesením ze dne 9.6.2021, č. j. 17 C 181/2019-213, soud řízení částečně zastavil, co do požadavku žalobce a) na zaplacení částky 115 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Úřadem práce, Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajským soudem a Nejvyšším soudem (u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 18 Ad 2/2017, o přiznání příspěvku na péči zahájené dne [datum], z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté. Usnesením ze dne 19.1.2022, č.j. 17 C 181/2019- 344, soud jednak řízení částečně zastavil ohledně částky 11 801 600 Kč s požadovaným příslušenstvím a připustil změnu žaloby, spočívající v rozšíření požadavku žalobce a) na zaplacení částky 43 200 Kč a v rozšíření požadavku žalobkyně b) na zaplacení částky 240 000 Kč. Soud poté ještě za účelem uvedení do souladu formálního předmětu řízení s faktickými požadavky žalobců připustil změnu žaloby usnesením ze dne 24.6.2022, č.j. 17 C 181/2019- 406, přičemž ohledně důvodů soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení.

12. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při němž žalobcům poskytl rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř., a to při jednání dne [datum] a [datum]. Soud provedl veškeré navržené důkazy, s výjimkou důkazů, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, na nichž již posléze účastníci, kteří je navrhli, netrvali. Soud dále neshledal důvod k zadání znaleckých posudků v odvětví psychiatrie a odvětví stanovení nemateriální újmy pro nadbytečnost. Soud dospěl k závěru, že z důkazů žalobcem předložených bylo v potřebné míře prokázáno, že žalobcův zdravotní stav je setrvalý a vrozený. Ze specialistického nálezu a stanoviska (č.l. 85) vyplývá, že„ nade vší pochybnost se od útlého dětství jedná o poruchu autistického spektra, na kterou jsou následně implantovány symptomy produktivní mentální poruchy.“ Za této situace se tak jeví jako zcela nehospodárné a neúčelné zadávat znalecké posudky ke zjištění příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vzniklou újmou na zdraví, když je zjevné, že podstata zdravotního stavu, v němž se žalobce nachází, je vrozená a má původ v okolnostech, které předcházely průtažnému řízení a nijak s ním nesouvisely. Soud rovněž neprováděl pro nadbytečnost důkazy navržené k prokázání nároků, u nichž soud shledal důvodnou námitku promlčení či námitku nedostatku aktivní či pasivní věcné legitimace.

13. Soud předesílá, že s ohledem na okamžik podání žaloby, postupoval v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 178/2018 Sb. (dále je„ OdpŠk“), tedy ve znění účinném do 31.3.2020. Podle rozhodného znění OdpŠk pak soud určil i organizační složky státu příslušné jednat za stát ohledně jednotlivých žalobci uplatněných nároků takto: 1) Ministerstvo zdravotnictví: -) 100 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) - zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami způsobenými z titulu nesprávného úředního postupu VZP, -) 43 200 Kč za majetkovou újmu žalobce a) spočívající v nevyplacených příspěvcích na péči z titulu nesprávného úředního postupu VZP, -) 100 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) - zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami z titulu nesprávného úředního postupu VZP 2) Ministerstvo financí: -) 115 500 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nepřiměřené délky řízení vedené před správními orgány a Krajským soudem v Ostravě, -) 11 801 600 Kč coby náhrady za újmu na zdraví (ZSU) žalobce a) z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného před správními orgány a Krajským soudem v Ostravě, -) 240 000 Kč (sekundární nemajetková újma žalobkyně b) z titulu újmy na zdraví způsobené žalobci a) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před správními orgány a Krajským soudem v Ostravě 3) Ministerstvo práce a sociálních věcí: -) 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) z titulu nezákonného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo], -) 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nezákonného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo] 4) Ministerstvo spravedlnosti: -) 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54, -) 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54 14. K nároku žalobkyně b) ve výši 115 500 Kč a 240 000 Kč a žalobce a) ve výši 11 801 600 Kč za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení vedené před správními orgány a správními soudy soud při určení příslušné organizační složky státu postupoval podle § 6 odst. 3 a 6 OdpŠk ve znění účinném do 31.3.2020 Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí. V tomto směru soud zohlednil v souladu se zásadou incidentní retrospektivity i pozdější judikatorní vývoj, a to především nález Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 570/20, z něhož vyplývá závěr, že na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Řízení o přiznání příspěvku na péči je třeba za takové řízení považovat s ohledem na čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) a na něj navazující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 31 Cdo 2402/2020. Z tohoto důvodu je třeba na řízení vedené před správními orgány patřícími do resortu MPSV a na navazující řízení o soudním přezkumu vedené před správními soudy pohlížet jako na řízení jediné, přičemž z důvodu, že by ohledně každé fáze (správní a soudní) byla příslušná jiná OSS, je příslušnou OSS v souladu s § 6 odst. 3 a 6 OdpŠk v rozhodném znění Ministerstvo financí.

15. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných. Mezi žalobcem a) a MSp nebylo sporu, že tento dne [datum] u MSp uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení o přiznání příspěvku na péči a z titulu nezákonného rozhodnutí KS v [obec] ze dne 1.6.2017, č.j. 18 Ad 2/2017- 54, ve výši 462 000 Kč. Mezi žalobci a MF nebylo sporné, že žalobci a) bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 16 C 193/2018- 129, které bylo pravomocně skončeno dne [datum], přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Úřadem práce, Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajským soudem a Nejvyšším soudem (u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 18 Ad 2/2017, o přiznání příspěvku na péči zahájené dne [datum]) ve výši 68 260 Kč s příslušenstvím.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

17. Z ověřeného překladu z chorvatského jazyka, specialistický nález a stanovisko, [celé jméno žalobce], rok narození 1987, na čl. 85, ze dne [datum], zjištěno, že bylo vydáno Fakultní nemocnicí [anonymizováno], psychiatrickou klinikou s poliklinikou. Uvedená diagnóza žalobce a) ASD, porucha autistického spektra F84, psychóza, intl. F20.

9. Dále zjištěno, že od nejranějšího dětství se projevují problémy v oblasti sociální a emocionální interakce, s velkými obtížemi udržuje vztahy v důsledku potíží ve verbální a neverbální komunikaci. [obec] rozvinutá řeč, nedostatečná slovní zásoba, statutem dominují obsedantní myšlenky, nutkavé činnosti a stereotypní pohyby – palilalie, rutinní rituální chování a neschopnost přizpůsobit se změnám. Omezené zájmy, hyperaktivní ladění a činnost ve své blízkosti, má strach z lidí, je podrážděný, zvýšeného psychomotorického neklidu, úzkostlivý, s častými návaly zuřivosti, vše do brachiální agrese. Nade vší pochybnost se od útlého dětství jedná o poruchu autistického spektra, na kterou jsou následně implantovány symptomy produktivní mentální poruchy. Terapie, Aripiprazol 30mg, [číslo], Zyprexa 10mg, [číslo].

18. Z ověřeného překladu z chorvatského jazyka – Závod na odborné posudky, odbornou rehabilitaci a zaměstnávání osob se zdravotním postižením, ze dne [datum], na čl. 474, zjištěno, že žadatelem Centrum pro sociální péči [anonymizováno], k osobě žalobce a). Dále zjištěno: sociální anamnéza, [jméno] žije s matkou [celé jméno žalobkyně], matka nyní bez zaměstnání, v evidenci Úřadu práce, z manželství, které bylo rozvedeno, se narodil žalobce a), základní školu ukončil v České republice, není ženat, nemá děti, je v péči psychiatra [obec] tráví u počítače, léky bere pod dozorem, na podnět matky má jednoho přítele, slovní dorozumívání navazuje. [ulice] anamnéza, otec je nemoc, má schizofrenii. Dále anamnéza, jako dítě byl uzavřený, mnoho let v psychiatrické léčbě, léčen vícekrát klinicky i ambulantně, nepřiměřeně se chová, umí být agresivní ke spolubydlícím a okolí, přítomny jsou obsesivně kompulsivní činnosti. Je zahlcen strachem od nákazy baktériemi a viry, celý den tráví mytím rukou a rituály. Stav presenc, nadváha vzhledem k věku, silný OMG, sám se pohybuje, psychomotorické funkce zpomalené, interpsychologicky pod vysokým napětím, stále ve špatné náladě, osoba se nemůže ovlivnit, stanovisko ve formě zpomalení a obsah bludný, zůstal ve stavu – uzavřený a nenápadný. Diagnóza F [číslo] reziduální schizofrenie. Dále uvedena zjištění a stanovisko týkající se závažnosti a typu postižení – porucha funkčních schopností: 1) Definovaný typ a procento poškození organismu ze seznamu poškození organismu, položka 1.1:CV 70%, RAZ.3 – potvrzena mentální porucha s psychózou, položky 1.2 až 1.4 proškrtnuty. 2) Typ a závažnost postižení – poškození funkčních schopností podle seznamu závažnosti a typu postižení - poškození funkčních schopností, položka 2.1 duševní nemoc ST3, položky 2.2 až 2.4 proškrtnuty. 3) Typ poškození 3.1 existence fyzického poškození - ne, 3.2 existence smyslového poškození - ne, 3.3 existence intelektuálního poškození – ne, 3.4 existence psychického poškození – ano, 3.5 existence poruch autistického spektra – ne. 4) Existence různých typů poškození – ne. 5) Existence několika druhů vážného poškození – ne. 6) Existence těžkého zdravotního postižení (4. stupeň) – ne. 7) Existence těžkého zdravotního postižení (3. stupeň) – ano. 8) Existence trvalé změny zdravotního stavu – ano. 9) Existence dočasné změny ve zdravotním stavu – ne. 10) Existence schopnosti péče o vlastní osobu – ano (3. stupeň, v péči jiné osoby). 11) Existence schopnosti pro samostatnou práci – ne. 12) Existence úplné pracovní neschopnosti – ano (3. až 4. stupeň). 13) Potřeba individuální péče při provádění psychosociální rehabilitace – ano. 14) Existence naléhavé potřeby trvalé nebo dočasné pomoci a péče a její rozsah – ano – trvalá potřeba péče v plném rozsahu (4. stupeň, 3. stupeň). 15) Potřeba specifické péče s výkonem lékařsko technických činností a zásahů, pro které je dané osobě zabráněno zapojení se do každodenních činností doma i mimo domov – ne. 16) Výklad posudku: Osoba se léčí od reziduální schizofrenie, je to vážné poškození zdraví 3. stupně podle nařízení o metodikách odborného posouzení. 17) Nutnost opětovné odborné expertizy – ano, za 2 roky. 18) Připomínky – proškrtnuto.

19. U ověřeného překladu z chorvatského jazyka, propouštěcí list, ze dne [datum], na čl.

480. Zjištěno, že vystavilo Klinické centrum nemocnice [anonymizováno], psychiatrická klinika. Jde o propouštěcí list k osobě žalobce a), který se léčil na psychiatrické klinice od 23. 10. do [datum], s diagnózou psychóza F29, přijat na psychiatrickou kliniku na urgentním příjmu pod klinickým obrazem zhoršené psychózy, přichází v doprovodu Policie a matky. Z anamnézy pacient, tedy žalobce a) byl několikrát léčen na naší klinice, a v psychiatrické léčebně [anonymizováno] a psychiatrické léčebně [anonymizováno], předchozí hospitalizace na naší klinice v říjnu 2014, odtud poslán do léčebny [anonymizováno], v léčebně nespolupracuje, má pozitivní psychiatrickou dědičnost, žije mezi Prahou a [anonymizováno], s matkou, je disfunkční, s autistickým chováním nevychází ven, s nikým se netýká, čas tráví u počítače, sleduje televizi, s občasnými verbálními i fyzicky agresivními výpady, které vedou k hospitalizacím Poslední dny extrémně fyzicky a verbálně agresivní, ohrožuje spolubydlící, nespí několik dní, při vyšetření uzavřený, bez zájmu. Léčbu a terapii odmítá, verbalizuje paranoidní a vztahové představy. Ke stavu při přijetí uvedeno – somaticky neurologicky bez příznaků akutních příhod, duševně při vědomí, vzdálený v kontaktu, povrchně orientovaný na čas, napjatý, účinně nemodulovaný, má stanoviska v podobě obšírného vidění, je vztahovačný, intelektualizuje, v dlouhém rozhovoru se ztrácí, ve výkladu paranoie interpretuje představy o vztazích obecně, nestabilní nálada, obtížná kontrola impulzu, popírá zkušenosti se smyslovým klamem. Není sebedestruktivní, má výrazný heterodestruktivní potenciál, snížená vůle, strnulý instinkt, činnost snížená bdělost a pozornost, vez náhledu a kritiky svého stavu. Na klinice léčen s kombinovanou psychofakmakoterapií, s podporou psychoterapie, psychopatologie, se vytrácí po aplikované terapii a ve zlepšeném stavu se propouští do ambulantní léčby s doporučením absolvovat další terapii a aplikaci těchto léků: Olanzapin TBL á 10mg, Aripiprazole TBL á 20mg, Normabel á 10mg, Bilifimaitena á 400mg, A.M. každý 4 týden kontrola na psychiatrii, za 3 týdny objednán na [datum]. [Obsah přílohového spisu]

21. Z žádosti o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé rozhodnutím a nesprávným úředním postupem ze dne [datum], na čl. 437, zjištěno, že jde o žádost žalobce a), adresovanou Ministerstvu práce a sociálních věcí, kdy se domáhá odškodnění nemajetkové újmy vzniklé rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, a to jednak: 1) Nesprávný úřední postup a to v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, požadováno 115 470 Kč 2) Nezákonné rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 10. 2016, č. j. MPSV-2016/224954-923, požadováno 153 960 Kč 3) Dále ublížení na zdraví a to v souvislosti rovněž s rozhodnutím MPSV ze dne [datum], požadováno 10 000 000 Kč 4) Sekundární poškozená žalobkyně b), požadováno 5 000 000 Kč, v důsledku průtahů a nezákonného rozhodnutí.

22. Z potvrzení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne (není dobře čitelné, zřejmě [datum]), na čl. 441, zjištěno, že žalobci a) se potvrzuje přijetí žádosti ze dne [datum], ve věci požadované náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za tvrzené nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Dále MPSV sděluje, že žádost posoudí s tím, že konstatuje, že lhůta na posouzení je dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. šest měsíců.

23. Z kopie obálky na čl. 453, zjištěno, že odesláno Advokátní kanceláří JUDr. [jméno] [příjmení] žalobci a), na adresu ve [anonymizováno] v Chorvatsku, odesláno podle poštovního razítka [datum].

24. Z kopie dodejky do zahraničí, na čl. 454, vyplývá převzetí, podpis [celé jméno žalobce], dne [datum].

25. Ze spisu Úřadu práce ČR sp. zn. ÚP [číslo] 2015 zjištěno, že účastníkem tohoto řízení byl toliko žalobce a), žalobkyně b) v žádném procesním postavení nevystupovala, toliko na některých dokumentech je označena jako obecná zmocněnkyně žalobce a).

26. Z posudku [číslo] vypracovaného lékařskou posudkovou komisí o posouzení invalidity a poškození funkčních schopností z [datum], lékařská posudková služba při Chorvatském úřadu důchodového zabezpečení, pobočka [anonymizováno], ověřený překlad z chorvatského jazyka na č.l. 495 a následujících, zjištěno, že se vztahuje k osobě žalobce a), kdy v části anamnéza uvedeno, že žalobce žije s matkou, [celé jméno žalobkyně], v dvoupokojovém bytě, matka je v Chorvatsku 10 let, nezaměstnána od [datum], žalobce a) ukončil základní školu v ČR, žádnou další školu dále neabsolvoval, není ženat, nemá děti, z rodinné anamnézy existuje pozitivní psychiatrická dědičnost (otec má schizofrenii), od dětství žalobce uzavřený, vyhýbal se kolektivu, chodit začal v 18 měsících s opožděným vývojem řeči, do základní školy ho vzali o rok později kvůli opožděnému vývoji, základní školu ukončil se špatným výsledkem, neměl předpoklady pro další studium, od puberty výrazné kompulsivní akce, dlouhodobě v psychiatrické péči, opakovaně hospitalizován, léčen i ambulantně v různých psychiatrických ústavech, poslední hospitalizace v KBC [anonymizováno] od [číslo] do [datum] kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu v doprovodu policie, chová se nevhodně, je verbálně i fyzicky agresivní, kvůli obsesivně-kompulsivním činnostem zahlcen strachem z nákazy od baterií a virů, celé dny si myje ruce a provádí různé rituály, dále z hlediska statut preasens od dětství a roku 3,5 let těžko provádí kontakt s okolím, vyhýbá se kontaktu očí, celou dobu má skloněnou hlavu, rozumí dotazu, odpovídá špatně v krátkých větách, povrchně orientován v čase, podrážděný, citově není modulován, myšlení má pomalé, rozčílený kvůli tomu, že musel projít kolem kontejneru s odpadky, má strach, že se nakazí, bez pochopení reálného pohledu na svůj stav, z důvodu nepochopení komplexního slovního obsahu není možné provést úplné diagnostické vyhodnocení, kvalifikovat úroveň intelektuálních schopností, žalobce ale nevytváří dostatečný kontakt, není spontánně verbalizován, na otázky odpovídá jedním slovem, ulpívá na svých pravidlech chování, vykazuje psychomotorické napětí, kontakt navazuje po výzvě a jen krátce, v chování dominuje obsesivní myšlení a nutkavé činnosti, zřetelný strach z nákazy, nechce se dotknout ničeho, co nebylo předtím desinfikováno, poškozené motivace, vznik neverbálních intelektuálních schopností ve formě analogického myšlení a logické inference ukazuje na narušené intelektuální schopnosti, na sníženou účinnost velmi působí impulsivita, poruchy koncentrace, snížená motivace a zvětšená únava přítomná i s menší duševní námahou, schopnost soustředění se na úkoly výrazně snížena, vizuálně-motorická koordinace je výrazně nedostatečná s výraznými ukazateli impulsivity, práh frustrace je snížen, obtížná i kontrola impulsů, sociálně je disfunkční a izolován, v aktivnostech sebeobsluhy nesamostatný, zcela závislý na cizí pomoci a péči, dále v části Zjištění a názor na závažnost a typ postižení – poškození funkčních schopností, 1) stanovený typ a procento poškození ze seznamu poškození organismu uvedena schizofrenie, schizotypní crazy poruchy vč. poruch psychózy uvedených v kódu ICD [číslo] klinicky stanovených duševních poruch s psychózou, schizoafektivní porucha s více hospitalizacemi a zbytkovými příznaky, které vedou k závažnému poškození sociální funkce, anebo zcela úplně, jako příčina uvedeno (B) nemoc, datum posudku [datum], v č. skupiny/podskupiny v [příjmení] uvedeno: V – 5 –b, 90 %, stupeň 4, v části 2. Typ a stupeň psychické onemocnění stupeň 4, v části 3. Druh poškození existence tělesného poškození, existence smyslového poškození existence smyslového poškození, existence intelektuálního poškození, existence více vrstev poškození, existence více vrstev těžkého poškození a existence těžší invalidity (III. stupeň) a existence dočasného poškození zdraví, existence způsobilosti pro přípravu k samostatné výdělečné činnosti, existence způsobilosti pro samostatnou práci, existence potřeby individuální rehabilitace a existence specifické péče – technické zásahy uvedeno„ NE“, u položek existence psychického poškození existence těžké invalidity (IV. stupeň), existence trvalého poškození zdraví, existence úplné neschopnosti pro práci (trvale) a existence naléhavé potřeby trvalé pomoci a péče trvalá úplná potřeba pomoci a péče (IV. stupeň a možná i III. stupeň) uvedeno„ [jméno]“. V části Zdůvodnění posudku uvedeno, že žalobce a) podle dokumentace podle nálezu psychiatra [datum] a [datum]) od dětství projevoval poruchu z kategorie pervazivní vývojové poruchy, od dětství měl funkční poruchy, poruchy s učením a poruchy v sociálním kontaktu, od puberty měl zvýšené kompulsivní činnosti, poslední roky byl léčen od reziduální schizofrenie, potvrzeno je poškození funkčních schopností ve IV. stupni a těžká invalidita IV. stupeň, invalidita nastala před 18. rokem života s poznámkou, že stav je trvalý.

27. Z výsledků posouzení zdravotního stavu a druhu závažného postižení včetně snížení funkčních způsobilostí, ze dne [datum], ověřený překlad z chorvatského jazyka na č.l. 499 a následujících, zjištěno, že žadatelem je [ulice] správa sociálního zabezpečení, dotazovaným Správa sociálního zabezpečení [anonymizováno] ohledně stavu invalidity a závislosti na péči rodiče nebo pečovatele. V části sociální anamnéza uvedeno místní šetření ([jméno] [anonymizováno]). Údaje byly získány na základě předložené dokumentace. Žalobce a) byl poslán na expertní posudkovou prohlídku za účelem uplatnění svých práv v systému sociálního zabezpečení. Zjištěno, že žije v pronajatém bytě s matkou [celé jméno žalobkyně], nezaměstnána od [datum]. Otec je osoba s narušeným psychickým zdravím neznámého místa pobytu. Žalobce a) se neoženil. Děti nemá. Dokončil základní školu v ČR. Dále nestudoval. Nikdy nebyl zaměstnán. Od dětství má diagnostikován PAS-autismus a schizofrenii. Od puberty výrazné kompulsivní činnosti. Dlouhodobě v péči psychiatra. Léčen dlouhodobě v nemocnicích i ambulantně v různých psychiatrických ústavech. Má nepřiměřené chování. Bývá i fyzicky agresivní. Je pohyblivý, ale není samostatný v každodenních činnostech péče o sebe, dodržování hygieny, apod. Pomoc potřebuje při nákupu potravin a stravování, uklízení bytu, doprovodu k lékaři, jako i ve všech každodenních činnostech péče o sebe a ve všech funkčních činnostech. Z hlediska rodinné anamnézy má positivní psychiatrickou dědičnost (Otec trpí schizofrenií). Dále byl uvedeno, že byl od dětství uzavřeným dítětem. Hrál si sám. Chodit začal až v 18 měsících se zpožděným vývojem řeči. Základní školu ukončil se špatnými známkami. Dále nikde nestudoval. Neměl předpoklady pro studium na střední škole. Od puberty výrazné kompulsivní činnosti. Dlouhodobě v péči psychiatra. Nepřiměřené chování, fyzická agresivita, porušení jeho obsesivně-kompulsivních procedur a při jakékoli změně zahlcen strachem z nákazy bakteriemi a viry. Celé dny stojí u vodovodu, myje si ruce, provádí další rituály. Dále v části typ zdravotního postižení uvedeno:„ Existence tělesného poškození, existence smyslového poškození a existence intelektuálního postižení, uvedeno NE, existence mentálního postižení, existence poruch autistického spektra, existence několika druhů poškození, existence několika druhů vážného poškození a existence těžkého zdravotního postižení (IV. stupeň),“ uvedeno [jméno] s tím, že jde o mentální poškození a poškození poruchy autistického spektra. Existence těžkého zdravotního postižení (III: stupeň) – NE. Existence trvalé změny zdravotního stavu – [jméno]. Existence dočasné změny zdravotního stavu, existence tréninkové rehabilitační schopnosti pro zvládání sebeobsluhy a existence schopnosti trénovat pro samostatnou práci – NE. Existence úplné pracovní neschopnosti – [jméno], trvale. Existence potřeb individuální práce při provádění psychosociální rehabilitace – NE. Existence naléhavé potřeby trvalé nebo dočasné pomoci a péče a její rozsah – trvalá potřeba v plném rozsahu (IV. stupeň). Existence potřeby zvláštní péče při provádění lékařsko postupů – NE. Lékařsko zásahy, díky nimž je člověk zdravotně postižený při výkonu každodenních činností doma i mimo něj – proškrtnuto, dále uvedeno, že jde o osobu se zdravotním postižením. U vysvětlení stanoviska:„ jde o poškození zdraví IV. stupně podle vyhlášky o metodikách odborného zdravotního šetření a je stanovena trvalá pomoc a péče v plném rozsahu.“ Jedná se o 2 těžká poškození zdraví – duševní a autistické spektrum s dovětkem, že tento stav je trvalý.

28. Z formuláře o postižení ze dne [datum], ověřený překlad z chorvatského jazyka na č.l. 505, zjištěno, že vydalo Klinické nemocniční centrum [anonymizováno] k osobě žalobce a). Dále zjištěno, že uvedeno vzdělání: základní škola, povolání nemá, zaměstnán není, je svobodný. V kolonce věk, kdy nastalo postižení uvedeno:„ od nejútlejšího věku před 18. rokem života.“ [obec] mentálního postižení: od narození 3. mentální postižení. Dále uvedena nemoc autismus, psychóza, OKP, schizofrenie, těžká invalididta IV. stupně, F84 – autismus z dětství, F20.9 – implantovaná psychóza, F42 – Obsedantně kompulzivní porucha, F [číslo] schizofrenie. Popis obtíží: hygiena, stravování, oblékání, kontrola stolice, kontrola močení, použití WC, vždy uvedeno v neschopnosti funkce a potřebná schopnost osobní: [jméno]. V části mobilita uvedeno: pohyblivost pomocí jiné osoby, obtíže při chůzi po schodech, imobilní v případě deprese – blokáda, v komunikaci nesrozumitelný projev, mlčení. V části chování: nevhodné chování, verbálně agresivní, opakuje akce jako rozsvěcení světel, mytí rukou, počítání u každé činnosti, citlivý na dotek, změnu rutiny a prostředí. V části ostatní uvedeno, že je zcela závislý na pomoci druhé osoby ve všech denních a psychosociálních potřebách, reakce na pachy, chutě, hluk, dotek a jakoukoli změnu. Zdravotní potřeba: ano, desinfekční prostředky na ruce a domácnost. Zda používá zdravotní potřebu – uvedeno [jméno]. Bez desinfekce všeho odmítá i stravu a každou činnost v domácnosti i venku. Prostory v bytě přizpůsobeny potřebám – nemá architektonické bariéry. Hygienické zařízení přizpůsobené potřebám – uvedeno [jméno] - samostatný prostor.“ Potřeba léčby: [jméno]. Hospitalizace v případě občasného zhoršení stavu, u specialisty, psychiatra, stálé kontroly, léčba doma – pomoc při pokrytí každodenních životních potřeb a kontrola užívání léků. Potřeba rehabilitace: NE. Postižení je trvalé.

29. Z lékařského potvrzení ze dne [datum], úřední překlad z chorvatského jazyka na č.l. 513 a 514, zjištěno, že vydal lékař [jméno] [příjmení] - [příjmení], dr.med., obecná praxe žalobkyni b) za účelem příspěvku na péči. V části zjištění a názor lékaře uvedeno, že syn, patrně žalobce a), je psychicky nemocný, opakovaně hospitalizován na psychiatrii KBC [anonymizováno] na [anonymizováno] a [příjmení], léčen v rámci diagnóz: – psychosis PAS/disfun evolutionis pervasivi ceterae V-F84.8 – residuální schizofrenie, V-F [číslo], OKP – obsedantně kompulzivní porucha, F 42. K současnému stavu uvedeno, že neustál čekat roky na příspěvek na péči a věděl, že probíhá procedura, když mu byla odebrána péče, která byla a nadále zůstává nevyhnutelná v jeho případě. Velmi vnímavý je k dění kolem sebe včetně správních a soudních řízení a je velmi frustrovaný délkou procedury a chybným rozhodnutím. Nepřiměřená délka procedury byla důvodem zhoršení zdravotního stavu a po 4leté přestávce znovu nastává psychóza, hospitalizace a zhoršení invalidnosti ze III. na IV. stupeň. Trvale bez možnosti rehabilitace a vrátit k předchozí úrovni zdraví. Stále pociťuje frustraci, marnost a beznaděj, zvláště proto, že vkládal velké naděje do soudního přezkumu správního rozhodnutí, a byl velmi zklamán, když jeho práva nejsou chráněna ani soudem.

30. Z dopisu vikáře [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], úřední překlad z chorvatského jazyka na č.l. 515, zjištěno, že žalobkyně b) žije se synem, který je nemocen. Má autismus a schizofrenii. Bydlí v podnájmu, protože nemají žádný příjem. Vlastník bytu je chce vystěhovat na ulici. Takto budou bezdomovci. Opakovaně jim dával peníze. Více nemá tuto možnost. Prosím, pokud můžete, pomozte jim, protože jsou velmi potřební jakékoli pomoci.

31. Ze smlouvy o nájmu bytu mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení] a nájemcem, žalobkyní b) ze dne [datum], běžný překlad z chorvatského jazyka do českého jazyka (zástupkyně žalobců zakládá krátkou cestou tuto kopii nájemní smlouvy v originále a běžném překladu do spisu.), zjištěno, že jde o pronájem bytu ve [anonymizováno] s označením [obec] [anonymizováno] 7 v druhém podlaží domu ve čtvrti [anonymizováno], 3 místnosti, kuchyň, obývací pokoj a 2 koupelny, CCA 100 m2. Dále zjištěno, že spolu s žalobkyní b) coby nájemkyní bude v bytě bydlet žalobce a).

32. Z ověřeného překladu z chorvatského jazyka, propouštěcí list na č.l. 544, zjištěno, že vydala psychiatrická léčebně [anonymizováno], udělení příjmu a intermediární léčby – muži, jde o propouštěcí list k osobě žalobce a), který v uvedeném ústavu pobýval od [číslo] do [datum] s diagnózou reziduální schizofrenie F [číslo], v části důvodu hospitalizace a stav při příjmu je uvedeno, že jde o 1. hospitalizaci žalobce a) v ústavu, byl doporučen z psychiatrické kliniky [anonymizováno], kde se léčil pod klinickým obrazem psychózy, z původní zdravotnické dokumentace vyplývalo, že se žalobce a) několik let léčí na psychiatrii, v nemocnici i ambulantně, poslední léčení z psychiatrické kliniky KBC [anonymizováno] bylo v prosinci 2013, kde byl odeslán na prodlouženou léčbu do [příjmení] [příjmení], kde pobýval od [datum] do [datum] pod diagnosou F [číslo], reziduální schizofrenie, žalobce a) uvedl, že byl hospitalizován kvůli depresím, napadly ho bakterie a viry, zdržoval se v pokoji, nikam nechodil, čas trávil u počítače, posloucháním hudby, protože by rád byl hudebním producentem v [anonymizováno], k psychickému stavu uvedeno, že žalobce a) při vědomí, kontakt navázán a udržován při povzbuzování, orientován, autistický, psychomotorika zpomalená, intrapsychicky pod silným napětím, ve špatné náladě, vzdálený afekt, myšlení zpomalené, podezřívavé, popírá bludy, výrazný heterodestruktivní potenciál, snížená volní a instinktivní dynamika, abulický, hypovigilní pozornosti, společensky odtažitý, se sníženým náhledem na svůj stav, diagnostické testy a nálezy – somatický stav: afebrilní bez zvýšené teploty, eupnoický – normálně dýchající, dále k průběhu nemoci a stavu při propuštění uvedeno: žalobce [příjmení] léčen psychofarmakologií – olanzapin, paroxetin, biperiden a diazepam, dochází k úplnému zlepšení psychického stavu ve smyslu snížení úzkosti, odeznívají psychopatologické prvky, v příhodnější náladě, věnuje se také společensko-pracovní činnosti na oddělení, má korektní přístup k personálu nemocnice a k pacientům, využívá volného pohybu v okolí nemocnice, nevykazuje žádné známky auto- a heterodestruktivního chování, v terapeutickém procesu spolupracuje, užívá předepsanou psychofarmakologickou terapii, propouští se ve zlepšeném stavu naší pravidelnou dopravou, dále v části terapie, názor a doporučení uvedena medikace, kterou má žalobce [příjmení] užívat, kontrola příslušným psychiatrem za 3-4 týdny.

33. Z ověřeného překladu z chorvatského jazyka, specialistický nález klinického centra nemocnice [anonymizováno] ze dne [datum] na č.l. 546, zjištěno, že je jako diagnóza uvedeno F [číslo], dále kontrola!, stav bez jakýchkoliv změn!, dále uvedena terapie, kterou pacient užívá, uvedena léčiva a množství, dále uvedeno, že žalobce a) nemá zbytkové úzkosti, poruchy jsou terapeuticky rezistentní, prognosticky nedostatečné, kontrola u psychiatra za 3 měsíce.

34. Z ověřeného překladu z chorvatského jazyka, specialistického nálezu a stanovisko specializované psychiatrické ordinace ze dne [datum] k osobě žalobce na č.l. 554, zjištěno, že bylo provedeno vyšetření dne [datum] jako domácí návštěva, protože žalobce a) nechce jít do ordinace kvůli obavě z infekce, žalobce a) je ve špatné náladě, nemluvný, intrapsychicky napjatý, podezíravý, s ohledem na celou zdravotní dokumentaci došlo oproti předchozímu vyšetření ke zhoršení psychického stavu pacienta především v důsledku stresujících dopadů, dlouhodobých soudních a správních řízení o příspěvku na péči a uplatnění práva na lepší život a živobytí, chudoba a nedostatek kvalitní péče jsou spouštěčem vzniku a zhoršení duševních chorob, což se stalo i u žalobce a, kromě psychotických poruch má také problém s jídlem v důsledku OCD, kdy odmítá mnoho jídel z veřejné sociální kuchyně, protože u něj převládá strach z nákazy, žijí na hranici existence, matka žalobce a je doslova přinucena k žebrání, žalobce a) se ze strachu z infekce (pozn. soudu: uvedeno přímo„ [jméno]“) se vyhýbá veřejné dopravě a je připoutaný pouze ke své matce, po své poslední hospitalizaci v nemocnici ve [anonymizováno] v roce 2018 dostává jednou měsíčně injekci [anonymizována dvě slova], dále uvedeno, že dlouhá doba soudních a správních řízení, neuznávání názoru chorvatských lékařů a znalců, z toho plynoucí chudoba, nemožnost kvalitního života a zdravější stravy vedly ke zhoršení stavu žalobce a (v textu uvedeno přímo„ [příjmení] stavu“) v podobě recidivující depresivní poruchy těžší intensity, která spolu s OCD a psychózou přestavuje těžkou a trvalou invaliditu, těžká deprese, OCD představuje další zhoršení zdravotního stavu žalobce a) od roku 2017 a 20 % do dnešního dne, což je v příčinné souvislosti s prodlením v řešení jeho práv, dále uvedeno, že potřebuje trvalou péči, trvalou asistenci, protože nemůže žít bez 24h péče a pomoci své matky ve všech aspektech sebeobsluhy (strava, hygiena, užívání léků, péče o práva, konec, atd.), dále uvedena diagnóza reziduální schizofrenie F [číslo], sy. depressivum F33.2, OKP F42, terapie [anonymizována dvě slova] A 400 mg injekčně 1 měsíčně.

35. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti jednotlivých žalobou uplatněných nároků.

36. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

37. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

38. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

39. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

40. Podle § 6 odst. 3 OdpŠk není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí.

41. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

42. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

43. Podle § 13 odst. 1 Odpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

44. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

45. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

46. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

47. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

48. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

49. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

50. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

51. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, pojišťovna je právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje svým jménem, může nabývat práv a povinností a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

52. Podle § 2 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ze zdravotního pojištění jsou vyňaty osoby, které na území České republiky vykonávají nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 3 zákona o zaměstnanosti, a dále osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činny v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné (§ 8 odst. 4).

53. V řízení bylo ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk doloženo uplatnění nároku žalobce a) z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány a správními soudu a z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného Krajským soudem v Ostravě v tomto řízení (dne [datum] u MSp a dne [datum] u MPSV). Pokud jde o obdobné nároky žalobkyně b), pak je má soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 727/2011) za uplatněné dnem, kdy žalovanému státu - Ministerstvu financí byla doručena žaloba včetně doplnění, tj. [datum] (dle doručenky u čl. 126 rub). Ostatní nároky vznesené v doplnění žaloby ze dne [datum] pak má soud s poukazem na stejnou judikaturu za uplatněné dnem, kdy doplnění bylo doručeno žalovaným 1) až 4), a to ve všech případech dne [datum] (dle doručenek u čl. 214rub).

54. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

55. Pokud jde o nároky, ohledně nichž jedná MZ, a to 100 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) - zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami způsobenými z titulu nesprávného úředního postupu VZP, 43 200 Kč za majetkovou újmu žalobce a) spočívající v nevyplacených příspěvcích na péči z titulu nesprávného úředního postupu VZP a 100 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) - zásahem do přirozeného práva na ochranu zdraví a duševními útrapami z titulu nesprávného úředního postupu VZP, soud o nich uvážil následujícím způsobem. Již na prvním jednání soud sdělil účastníkům předběžný právní názor, že ohledně nároku na odškodnění obou žalobců z titulu tvrzeného nesprávného postupu VZP, není dána pasivní věcná legitimace České republiky coby žalované, neboť VZP s ohledem na její tvrzený nesprávný postup nesplňuje definiční znak žádného ze subjektů vymezených v § 3 OdpŠk, za jejichž činnost odpovídá stát. Žalobci za nesprávný úřední postup označili skutečnost, že VZP zrušila žalobci a) ke dni [datum] zdravotní pojištění, ač o to nepožádal, resp. že tak vůbec vzhledem ke konkrétním okolnostem žalobcova případu učinila. Ze žalobních tvrzení (č.l. 24) však současně vyplynulo, že žalobce a) příslušný„ Dotazník pro určení státu bydliště pro účely aplikace koordinačních nařízení ES“ vyplnil a zaslal e-mailem VZP.

56. Je tedy zjevné, že VZP ve věci konala na základě informací poskytnutých od žalobce a) a podle okolností, které zde tehdy byly. Podřazením žalobních tvrzení shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že stát jednající MZ není pasivně věcně legitimován k náhradě jakékoli újmy způsobené postupem VZP při odhlášení žalobce a) ze zdravotního pojištění v ČR, i kdyby byl nesprávný, k čemuž dokazování s ohledem na dále uvedené ani prováděno nebylo. Veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu (srov. nález Ústavního soudu II. ÚS 75/93). Státní mocí se pak zpravidla chápe moc vykonávaná přímo státem, resp. jeho orgány. Často však dochází k tomu, že je prostřednictvím zákona část výkonu státní moci, a to především moci výkonné (státní správy), propůjčena subjektům soukromoprávním nebo přenesena na jiné subjekty veřejného práva od státu odlišné, především na orgány územních samosprávných celků (tzv. nepřímý výkon státní správy). Jak plyne i z výše uvedeného, veřejná moc (impérium) je považována za širší pojem než moc státní. Rozumí se jí uplatňování autoritativních projevů vůle v organizované společnosti, směřující ke stanovení pravidla určitého chování a vynucování jeho zachovávání (k tomu srov. též např. Holländer, P. Základy všeobecné státovědy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, zejm. s. 30 a 165). Zahrnuje jak státní moc vykonávanou státními orgány (a na základě zákona orgány subjektů od státu odlišných), tak další (ostatní) veřejnou moc vykonávanou nestátními subjekty, resp. jejich orgány (veřejnoprávní korporace, jimiž jsou např. územní samosprávné celky nebo profesní komory). Ke vztahu veřejné a státní moci se ostatně Ústavní soud kupř. vyjádřil v nálezu sp. zn. I. ÚS 41/98 takto: Institut„ veřejné moci“ je vnímán jako institut, zahrnující přímou„ moc státní“ a dále„ zbývající veřejnou moc“. Státní mocí disponuje sám stát a zabezpečuje ji prostřednictvím svého zvláštního aparátu. Tzv. zbývající veřejná moc je v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí, je od státní moci v jistém smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu. S veřejnou mocí přitom souvisí neoddělitelně nerovnost v postavení subjektů ve vztazích touto mocí ovládaných. Poměr veřejné moci k moci státní je, zdá se, obdobný jako vztah veřejné správy ke správě státní. Stejně jako nelze ztotožnit pojem státní moc a veřejná moc, nemají stejnou obsahovou náplň termíny státní správa a veřejná správa.

57. Státní správa se z hlediska subjektů, jejichž orgány ji (na základě zákona) vykonávají, dělí jednak na státní správu přímou, prováděnou bezprostředně orgány státu (především správními úřady) - ať již v rámci hierarchické struktury státní správy, či mimo ni - a dále na státní správu nepřímou, vykonávanou v přenesené působnosti orgány veřejnoprávních korporací (obce, kraje) nebo jejíž výkon byl na základě a v souladu se zákonem svěřen (propůjčen) soukromé právnické nebo fyzické osobě (např. osoby působící jako lesní a vodní stráž).

58. Listina základních práv a svobod v čl. 36 odst. 3 stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, přičemž podle čl. 36 odst. 4 Listiny podmínky a podrobnosti stanoví zákon (což se vztahuje i na práva obsažená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny). Za příslušný „prováděcí“ zákon se obvykle považuje zákon č. 82/1998 Sb., nicméně samotná formulace„ stanoví zákon“ neznamená, že se tím rozumí jediný zákon, jde o výhradu zákona (zákonné úpravy). Regulace tedy může být obsažena i v několika zákonech. Jako důsledek decentralizovaného výkonu veřejné správy provádí zákon č. 82/1998 Sb. základní rozlišení právního režimu odpovědnosti státu (§ 3 a násl.) a územních samosprávných celků v rámci výkonu samostatné působnosti, resp. územní samosprávy (§ 19 a násl.). Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (srov. § 1 odst. 1 OdpŠk). Ustanovení § 3 odst. 1 OdpŠk navazující na uvedené obecné východisko, rozlišuje tři okruhy vykonavatelů státní moci, jejichž činnost může vést k přímé odpovědnosti státu za škodu. V prvé řadě jde o státní orgány uvedené pod písmenem a) citovaného ustanovení, jejichž definici ani výčet OdpŠk blíže nevymezuje. Lze však dovodit, že se státními orgány rozumí orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní, které stát zřizuje na základě Ústavy ČR za účelem výkonu státní moci.

59. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk dále stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Pro tuto skupinu zákon používá legislativní zkratku„ úřední osoby“ a v poznámce uvádí demonstrativní výčet právních předpisů, které svěřují výkon státní správy některým právnickým a fyzickým osobám. Úředními osobami ve smyslu citovaného ustanovení jsou podle výslovné úpravy v § 4 odst. 1 OdpŠk též notáři při sepisování veřejných listin o právních úkonech a při úkonech v postavení soudního komisaře a dále soudní exekutoři při úkonech v rámci výkonu exekuční činnosti, při sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Třetí okruh vykonavatelů státní moci, jejichž činnost zakládá odpovědnost státu, představují orgány územně samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (§ 3 odst. 1 písm. c/ OdpŠk).

60. Jak je zřejmé, územní samosprávné celky neodpovídají za výkon přenesené působnosti (státní správy), nicméně za podmínek stanovených OdpŠk nesou samostatnou (vlastní) odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (§ 1 odst. 2 OdpŠk), tedy při výkonu územní samosprávy. Územní samosprávné celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (§ 19). Uvedené rozdíly mezi odpovědností státu (tj. za činnost státních orgánů a orgánů územně samosprávných celků vykonávajících přenesenou působnost) a územních samosprávných celků v rámci samostatné působnosti (za činnost svých orgánů při výkonu samosprávy), jsou důsledkem decentralizovaného výkonu veřejné správy, jak bylo naznačeno výše (srov. nález Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 3638/15).

61. S ohledem na shora uvedené nelze v daném případě VZP, pokud odhlásila žalobce z veřejného zdravotního pojištění, považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Jak už soud výše předeslal, sama žalobkyně b) tvrdila, že žalobce a) v dobré víře vyplnil v roce 2016 příslušný formulář a zaslal jej e-mailem pracovnici VZP. O tom, že žalobci pobývají dlouhodobě v Chorvatsku, není mezi účastníky spor. I kdyby tomu však bylo jinak, tedy, že by VZP sama žalobce odhlásila z veřejného zdravotního pojištění na základě okolností vztahujících se k osobě žalobce, zejména k jeho pobytu, pak takový postup nelze považovat za vrchnostenský akt VZP ve shora uvedeném smyslu, který by bylo možné považovat za nesprávný úřední postup. VZP ve vztahu ani k jednomu z žalobců nevystupovala v nadřízeném postavení ani nerozhodovala o jeho právech a povinnostech. VZP tak nevykonávala státní moc, v důsledku čehož je pojmově vyloučeno, aby za žalobci označený postup VZP, i kdyby byl nesprávný, odpovídal stát. Žalobcům totiž nic nebránilo za splnění zákonných podmínek národních a unijních předpisů upravujících oblast zdravotního pojištění třeba již následující den se přihlásit ke zdravotnímu pojištění (a platit pojistné) buď znovu u VZP, nebo u jiné zdravotní pojišťovny podle výběru žalobce a). Bylo však shodně tvrzeno, jak žalobci tak MZ, že žalobcům vzniklo zdravotní pojištění v Chorvatsku dne 12.1.2017. Je tak zjevné, že žalobci o pojištění v ČR ani neusilovali a naopak v Chorvatsku se žalobci s ohledem na místo jejich pobytu do systému veřejného zdravotního pojištění kvalifikovali. Není pak povinností státu, aby za žalobce plnil jejich zákonné povinnosti související s unijním systémem zdravotního a sociálního zabezpečení, natož aby stát odpovídal za jakoukoliv újmu, která případně zanedbáním jejich povinností žalobcům i případně vznikla. Pokud pak měli žalobci za to, že postup VZP byl nesprávný a že jim v důsledku toho vznikla nějaká újma, ať již majetková či nemajetková, měli podat žalobu přímo proti VZP, která jako jediná může být s ohledem na vznesený nárok v řízení pasivně věcně legitimována. Soud proto žalobu ohledně částky 243 200 Kč jako zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalovaného státu (výrok I).

62. Nad rámec povinného odůvodnění k tomu soud dodává, že i kdyby stát pasivní věcnou legitimaci měl, je námitka promlčení vznesená ze strany MZ důvodná. Na všechny tři uplatněné nároky je třeba pohlížet jako na uplatněné až dnem, kdy doplnění žaloby ze dne [datum] bylo doručeno MZ, a to dne [datum] (viz výše odst. 51), neboť žalobci je předběžně u MZ ani jiného ústředního orgánu ve smyslu § 6 OdpŠk neuplatnili. V tomto směru soud nesdílí názor žalobců, že k uplatnění těchto tří nároků došlo v roce 2018 u MPSV, neboť tyto nároky tehdy předmětem předběžného uplatnění nebyly. Jelikož k odhlášení žalobce a) z veřejného zdravotního pojištění došlo již dne [datum], došlo k promlčení nároku na odškodnění nemajetkové újmy dne [datum] a k promlčení nároku na odškodnění majetkové újmy dne [datum]. Námitku promlčení nelze ani považovat za rozpornou s dobrými mravy, neboť žalobcům v uplatnění nároku nic nebránilo. V tomto směru platí mutatis mutandis totéž, co soud uvádí níž v odstavcích 65 a 66.

63. Ohledně dalších uplatněných nároků soud shledal, že je na místě je posoudit podle OdpŠk a ani jednotlivé OSS nedostatek pasivní legitimace státu nenamítaly. Pokud jej pak namítaly, měly tím zjevně na mysli to, že se coby OSS necítily být příslušnými jednat ohledně určitého nároku za stát. Soud k odstranění jakýchkoli pochybností seznámil již na prvním jednání účastníky s tím, která OSS dle názoru soudu jedná za stát ohledně toho kterého žalobci uplatněného nároku. S ohledem na vznesené námitky promlčení i ze strany dalších OSS jednajících za žalovaný stát, soud seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem k této otázce. S ohledem na závěry vyjádřené ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) bylo dokazování prováděno primárně k otázce promlčení. Z hlediska procesní ekonomie jde o hospodárnější postup, než se nejprve zabývat opodstatněností uplatněných nároků z hlediska splnění všech podmínek odpovědnosti státu za škodu, neboť je-li nárok žalobkyně promlčen, soud žalobu zamítne.

64. Námitku promlčení vzneslo MPSV, a to ohledně nároků: 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) z titulu nezákonného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo] a 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nezákonného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo], a dále MSp ohledně nároku 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobce a) z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54 a i ohledně nároku 50 000 Kč za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2017, č. j. 18 Ad 2/2017 – 54. V případě nároku žalobkyně b) však MSp namítalo primárně, že žalobkyně b) nemá aktivní věcnou legitimaci domáhat se odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla účastníkem předmětného řízení (viz dále). V obou případech platí, že žalobci se o tom, že došlo ke zrušení rozsudku krajského soudu a pravomocného rozhodnutí MPSV dozvěděli okamžikem právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla obě tato pravomocná rozhodnutí zrušena. K tomu došlo dne [datum]. Je bez právního významu, že toho dne se o tom dozvěděl právní zástupce žalobce a), nikoli sám žalobce a), kterému byla listina doručena skutečně až později. Jako právní profesionál měl právní zástupce vědět, že s právní mocí rozhodnutí, kterým byla pravomocná rozhodnutí zrušena, se pojí počátek běhu promlčecí doby k případnému uplatnění nároku vůči státu. Tímto okamžikem se bez jakýchkoli pochybností žalobci dozvěděli, kdo za škodu odpovídá a nejpozději tímto dnem (ne-li dříve), že jim nějaká škoda vznikla. U MPSV byl nárok žalobcem a) uplatněn dne [datum], pročež stavení promlčecí doby skončilo dne [datum] (jelikož MPSV nárok do šesti měsíců neprojednalo). Poté promlčecí doba opět počala běžet. U MSp žalobce a) uplatnil nároky dne [datum], pročež stavení promlčecí doby skončilo dne [datum] (jelikož MSp nároky do šesti měsíců neprojednalo). Poté promlčecí doba opět počala běžet. Posledním dnem k podání žaloby žalobcem a) tak byl ohledně uvedených čtyř nároků den [datum]. Pokud jde o žalobkyni b), která nároky uplatnila až dnem [datum] (viz odstavec 53), ke stavení promlčecí doby vůbec nedošlo, pročež pro ni platí jako poslední den k podání žaloby den [datum]. Žaloba byla oběma žalobci podána až dne [datum]. Promlčecí lhůta je lhůtou hmotněprávní, nikoli procesní, pročež je podstatné, kdy byla žaloba soudu doručena, nikoli, kdy byla podána k poštovní přepravě.

65. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená MPSV a MSp by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobcům nebyla či neměla být známa. Soud připomíná, že žalobce a) byl v řízení o kasační stížnosti povinně zastoupen advokátem, který jako právní profesionál o procesních konsekvencích běhu promlčecí doby mohl žalobce zpravit. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobci v důsledku vůbec neměli možnost své nároky na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by jim tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I ÚS 2330/2016).

66. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Není pochyb o tom, že žalobci přinejmenším o nárocích, které u MPSV a MSp uplatnili, věděli. Současně byli přinejmenším ze strany MSp i poučeni o běhu promlčecích lhůt. V řízení nevyšlo najevo, že by žalobcům v rozhodné době nějaké okolnost bránila v uplatnění jejich nároku vůči státu a žalobci tak neměli otálet s podáním žaloby. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dne [datum], žalobci (resp. žalobce a/) uplatnili nároky dne [datum], resp. [datum] a žalobu u soudu podali až dne [datum], jsou jejich shora uvedené nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu promlčeny a proto soud žalobu i v této části (ohledně částky 200 000 Kč) jako nedůvodnou zamítl (výroky III a [příjmení]).

67. Soud ještě pro úplnost dodává, že bez ohledu na to, že by byl nárok žalobkyně b) na odškodnění za nemajetkovou újmu 50 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí KS v [obec] ze dne 1.6.2017, č.j. 18 Ad 2/2017-54, promlčen, je třeba přisvědčit námitce MSp, že žalobkyně b) nemá aktivní věcnou legitimaci domáhat se odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť účastníkem předmětného řízení o přiznání příspěvku na péči nebyla, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Totéž platí ohledně nároku žalobkyně b) na odškodnění za nemajetkovou újmu 50 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum] sp. zn. MPSV- 2016 [číslo], neboť účastníkem předmětného řízení o přiznání příspěvku na péči nebyla, jak vyplynulo z provedeného dokazování. V tomto směru soud odkazuje na § 7 odst. 1 OdpŠk, podle něhož právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. I z tohoto důvodu jsou oba nároky žalobkyně b) na zaplacení částky 50 000 Kč nedůvodné.

68. Pokud jde o nárok 115 500 Kč (ohledně něhož jedná MF) za odškodnění za nemajetkovou újmu žalobkyně b) z titulu nepřiměřené délky řízení vedené před správními orgány a správními soudy, dospěl soud k závěru, že tento nárok je třeba mít za uplatněný u žalovaného státu (MF) dne [datum] (viz výše odstavec 53).

69. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

70. V posuzovaném případě se žalobkyně b) domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení o přiznání příspěvku na péči vedeného správními orgány v gesci MPSV a správními soudy. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, jak je soud již výše popsal. S ohledem na to se soud nejprve zabýval tím, do jaké míry se vůbec může žalobkyně b) domáhat odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení s přihlédnutím k tomu, v jakém procesním postavení se v tomto řízení nacházela, resp. nenacházela. Obsahem spisu posuzovaného řízení bylo prokázáno, že účastníkem řízení jak před správními orgány tak před správními soudy byl pouze žalobce a). Žalobkyně b) se v posuzovaném řízení v žádném procesním postavení nenacházela, toliko na některých dokumentech spisu Úřadu práce je označena jako obecná zmocněnkyně.

71. Žalobkyni b) lze přesvědčit v jejím názoru, že v případě nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu, je poškozeným ve smyslu citovaného § 13 odst. 2 OdpŠk fyzická nebo právnická osoba, která byla přímo nesprávným úředním postupem dotčena, tj. osoba, u které jsou vzniklá nemajetková újma a nesprávný úřední postup ve vztahu příčinné souvislosti, přičemž zde není bezpodmínečně nutné, aby byla účastníkem předmětného řízení. Nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem může ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnit také osoba, jež nebyla účastníkem řízení. To však neplatí v případě, jde-li o nárok spojovaný s nepřiměřenou délkou řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1292/2019). Jelikož žalobkyně b) nebyla ani v žádné dílčí fázi účastníkem posuzovaného řízení, je na místě uzavřít, že mezi úředním postupem soudů v posuzovaném řízení a vznikem tvrzené nemajetkové újmy žalobkyně b) není dána příčinná souvislost. Chybí tak jeden z předpokladů pro vyvození odpovědnosti státu. Soud proto žalobu ohledně částky 115 500 Kč zamítl, aniž by se zabýval splněním podmínek dalších, tedy zda vůbec k nějakému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a ke vzniku nemajetkové újmy došlo (výrok II).

72. Pokud jde o náhradu újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění žalobce a), uvádí soud následující.

73. Jestliže je zásah do osobnostní integrity poškozeného natolik vážný, že způsobí diagnostikované poškození zdraví, pak se jedná o tvrzenou škodu na zdraví, která je samostatným nárokem uplatnitelným v souladu s § 26 OdpŠk podle obecných právních předpisů. Poškozený se může domáhat tohoto nároku vedle nároku na odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1 OdpŠk. O existenci odpovědnostního titulu spočívajícího v nesprávném úředním postupu představovaném nepřiměřenou délkou řízení vedeného Úřadem práce, Ministerstvem práce a sociálních věcí, krajským soudem a Nejvyšším soudem (u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 18 Ad 2/2017, o přiznání příspěvku na péči zahájené dne [datum]) nebylo mezi žalobci a MF sporu. Žalobci a) bylo v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě, sp.zn. 16 C 193/2018- 129, které bylo pravomocně skončeno dne [datum], přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Soud z pravomocného rozhodnutí v kompenzačním řízení vychází v souladu s § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Jelikož o existenci odpovědnostního titulu nebylo sporu, zabýval se soud dále tím, zda byla žalobci a) způsobena újma v podobě úplné paralyzace, funkčních schopností, s vyloučením možnosti rehabilitace, schopnosti péče o sebe a žalobce a) je odkázán na úplnou péči a pokud ano, zda je tato újma v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. V řízení byla provedena řada listinných důkazů pocházejících z období od roku 2014 do roku 2023, které podrobně popisují zdravotní stav žalobce od narození do současnosti. Řízení o příspěvku na péči bylo zahájeno dne [datum] a ke dni rozhodování odvolacího Krajského soudu v Ostravě dne [datum] nebylo skončeno. Z listinných důkazů, byť byly vypracovány chorvatskými lékaři či poskytovateli zdravotních služeb, soud vycházel, když neměl důvod je a priori jen z tohoto důvodu zpochybňovat. Tyto zdravotní zprávy o stavu žalobce soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k těmto závěrům. Předně je třeba uvést, že se lékaři shodují v tom, že stav žalobce je vrozený, trvalý, poruchy jsou terapeuticky rezistentní, prognosticky nedostatečné (toto uvedeno již ve zprávě z roku 2015). I když je zjevné, že se v různých obdobích zdravotní stav žalobce a) částečně měnil, je tyto změny stále třeba hodnotit v souvislosti s tím, že žalobci byla od útlého dětství diagnostikována reziduální schizofrenie, autismus a posléze obsedantně kompulsivní porucha a psychóza. V formuláře o zdravotním postižení ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že příčinnou zdravotního stavu žalobce je mentální postižení: od narození 3. mentální postižení. Dále je uvedeny diagnózy: F84 – autismus z dětství, F20.9 – implantovaná psychóza, F42 – obsedantně kompulzivní porucha, F [číslo] schizofrenie. Již v roce 2014, tedy předtím, než bylo předmětné řízení zahájeno, pobýval žalobce v psychiatrické léčebně v [anonymizováno] s diagnózou reziduální schizofrenie, což plyne z propouštěcí zprávy z roku 2014. Dále je v této propouštěcí zprávě uvedeno, že se žalobce a) již několik let předtím léčil na psychiatrii a byl léčen psychofarmaky. Je sice rovněž uvedeno, že byl propuštěn ve zlepšeném stavu, což však lze po intenzivní terapii na psychiatrické klinice a medikaci pod lékařským dozorem důvodně očekávat. Nic to však nemění na opakovaných závěrech lékařských zpráv o tom, že žalobcům zdravotní stav je fakticky trvalý, významně nezlepšitelný a především, že se datuje od útlého dětství. V tomto směru pak má soud za rozhodující především formulář o postižení ze dne [datum], kde je uvedena nejen primární a rozhodující příčina zdravotního stavu žalobce a), nýbrž také podrobně popsány s tím spojení obtíže při hygieně, stravování, oblékání, kontrole stolice a močení, použití WC. V části mobilita uvedeno: pohyblivost pomocí jiné osoby, obtíže při chůzi po schodech, imobilní v případě deprese – blokáda, v komunikaci nesrozumitelný projev, mlčení. V části chování: nevhodné chování, verbálně agresivní, opakuje akce jako rozsvěcení světel, mytí rukou, počítání u každé činnosti, citlivý na dotek, změnu rutiny a prostředí. V části ostatní uvedeno, že je zcela závislý na pomoci druhé osoby ve všech denních a psychosociálních potřebách, reakce na pachy, chutě, hluk, dotek a jakoukoli změnu a potřebou trvalé léčby s dovětkem, že postižení je trvalého charakteru. V posudku, který byl vypracován lékařskou posudkovou komisí dne [datum] je rovněž uvedeno, a tím opětovně potvrzeno, že existuje pozitivní psychiatrická dědičnost (otec žalobce a/ má schizofrenii). Dále v tomto posudku popsány příznaky pozdějších psychických problémů, které se u žalobce a) projevily již v 18 měsících, od puberty výrazné kompulsivní akce, dlouhodobě v psychiatrické péči, opakovaně hospitalizován, léčen i ambulantně v různých psychiatrických ústavech. Dále popsáno, že žalobce a) se chová nevhodně, je verbálně i fyzicky agresivní, kvůli obsesivně-kompulsivním činnostem zahlcen strachem z nákazy od baterií a virů, celé dny si myje ruce a provádí různé rituály. V tomto posudku je rovněž uvedeno, že žalobce a) je jen povrchně orientován v čase, citově není modulován, myšlení má pomalé, rozčílený kvůli tomu, že musel projít kolem kontejneru s odpadky, má strach, že se nakazí, bez pochopení reálného pohledu na svůj stav. Lékaři dospívají k závěru, že z důvodu nepochopení komplexního slovního obsahu není možné provést úplné diagnostické vyhodnocení, kvalifikovat úroveň intelektuálních schopností. Žalobce a) nevytváří dostatečný kontakt, není spontánně verbalizován, na otázky odpovídá jedním slovem, ulpívá na svých pravidlech chování, vykazuje psychomotorické napětí, kontakt navazuje po výzvě a jen krátce, v chování dominuje obsesivní myšlení a nutkavé činnosti, zřetelný strach z nákazy, nechce se dotknout ničeho, co nebylo předtím desinfikováno, poškozené motivace, vznik neverbálních intelektuálních schopností ve formě analogického myšlení a logické inference ukazuje na narušené intelektuální schopnosti, na sníženou účinnost velmi působí impulsivita, poruchy koncentrace, snížená motivace a zvětšená únava přítomná i s menší duševní námahou. Schopnost soustředění se na úkoly výrazně snížena, vizuálně-motorická koordinace je výrazně nedostatečná s výraznými ukazateli impulsivity, práh frustrace je snížen, sociálně je disfunkční a izolován. Soud se tak v žádném případě neztotožňuje s interpretací žalobců, že k tomuto stavu žalobce a) dovedlo průtažné řízení. Je zjevné, že lékaři naopak dospěli k závěru, že žalobce je v čase jen povrchně orientován, tudíž lze mít pochybnosti o tom, zda, i kdyby věděl o tom, že se vede nějaké řízení, si byl vědom, jak dlouho trvá a co to znamená. V tomto směru soud zdůrazňuje, že pouze nemajetková újma z nepřiměřené délky řízení se presumuje, přičemž odškodnění v tomto směru se žalobci dostalo. Vznik jiné nemajetkové újmy a příčinnou souvislost musí poškozený prokazovat. Soud tím nechce jakkoli zlehčovat či zpochybňovat složitý stav, ve kterém se žalobce nachází. Současně se však jedná o stav, ve kterém se žalobce v zásadě nachází od dětství (v posudku uvedeno: od dětství projevoval poruchu z kategorie pervazivní vývojové poruchy, od dětství měl funkční poruchy, poruchy s učením a poruchy v sociálním kontaktu, od puberty měl zvýšené kompulsivní činnosti, poslední roky byl léčen od reziduální schizofrenie, potvrzeno je poškození funkčních schopností ve IV. stupni a těžká invalidita IV. stupeň, invalidita nastala před 18. rokem života s poznámkou, že stav je trvalý). Z naposledy zmíněného posudku rovněž vyplývá, že žalobce se celé dny zabývá svými rituály, tedy zejména mytím rukou a desinfekcí prostředí. Rozhodí jej, pokud má projít okolo odpadkového koše, nikoli to, zda probíhalo nějaké řízení či jak dlouho trvalo. S tím není v rozporu, pokud žalobci a) bylo přiznáno v jiném řízení odškodnění za nemajetkovou újmu, neboť tato se v případě, že je způsobena průtažným řízením presumuje, bez ohledu na to, zda poškozený může skutečnost, že probíhá nějaké řízení a po jak dlouho dobu probíhá, reálně vnímat či nikoli. V zásadě podobné závěry se podávají i z výsledků posouzení zdravotního stavu ze dne [datum], kdy pro stručnost soud znovu neopakuje všechny tam uvedené lékařské závěry. Podstatné však je, že k žalobci a) je opět uvedeno, že od dětství má diagnostikován PAS-autismus a schizofrenii, od puberty výrazné kompulsivní činnosti, dlouhodobě v péči psychiatra, léčen dlouhodobě v nemocnicích i ambulantně v různých psychiatrických ústavech. Lékaři znovu připomenuta pozitivní psychiatrická dědičnost ze strany otce trpícího schizofrenií. V závěru tohoto posouzení pak uvedeno, že se jedná u žalobce a) o dvě těžká poškození zdraví – duševní a autistické spektrum s dovětkem, že tento stav je trvalý. V žádném z těchto lékařských posouzení není uvedena žádná zmínka o tom, že by se na žalobcově zdravotním stavu jakkoli projevily průtahy v řízení, či že by tyto byly jakoukoli příčinnou jeho případného zhoršení. V rozporu se těmito ustálenými lékařskými závěry z doby před podáním žaloby pak rezonují dvě lékařská potvrzení ze dne [datum] a [datum]. Předně soud konstatuje, že nijak nezpochybňuje, tak jako u předchozích zpráv, samotný obsah. Tento obsah však stejně jako jakýkoli jiný důkaz podléhá hodnocení soudem v souvislosti s jinými v řízení provedenými důkazy a rovněž z hlediska toho, jak jsou informace v listině uvedené podány. V tomto směru soud poukazuje na to, že lékařské potvrzení z [datum] vyznívá spíše tak, že se na jeho textaci podílela i matka žalobce a), žalobkyně b). Ostatně toto potvrzení bylo vydáno žalobkyni b) za účelem příspěvku na péči. Je pochybné, zda žalobce a) byl vůbec vyšetřen či zda byl vůbec přítomen. Dále pochybnosti soudu pramení z použitého obratu„ syn je psychicky nemocný“, které nikdy předtím v žádné lékařské zprávě použity nebyly. Dále není jasné, co je míněno obratem, že„ žalobce neustál čekat roky na příspěvek …“. Lékaři rovněž nepřísluší, aby posuzoval, že důvodem zhoršení zdravotního stavu byla nepřiměřená délka správních a soudních řízení. Úkolem lékaře, pokud se chtěl vyjádřit k příčinám současného zdravotního stavu, bylo, aby popsal způsob, jak byl žalobce a) vyšetřen, co bylo při vyšetření zjištěno a co z učiněných závěrů lékaře vyvozuje. Jako vložená slova matkou žalobce a) pak působí závěry o tom, že žalobce a) do něčeho vkládal velké naděje, či že byl velmi zklamán, že jeho práva nebyla soudem chráněna. V tomto směru působí vyjádření velmi uměle, nadto neodpovídá skutečnosti. Byl to totiž právě soud, konkrétně Nejvyšší správní soud, který žalobci a) v srpnu 2018 přisvědčil, a zrušil jak předchozí rozsudek krajského soudu, tak jemu předcházející správní rozhodnutí. Vyjádření o těchto emocích žalobce pak působí i velmi nepravděpodobně až nevěrohodně, když z ustálené řady předchozích zpráv jasně plyne, že takových emocí žalobce a) vůbec není s ohledem na své diagnózy schopen. V obdobném duchu pak vyznívá i zpráva ze dne [datum], kdy je stav žalobce a) dávám do příčinné souvislosti s dlouhodobými soudními a správními řízeními. V tomto směru soud opět poukazuje na to, že bylo prokázáno, že žalobcům zdravotní stav je geneticky podmíněný, datovaný do útlého dětství, kdy se projevily první příznaky. Z dokazování vyplynulo, že žalobci je v zásadě lhostejné, co se kolem něho děje, že je zaměřený na svoje zvyky a rituály, aktuálně tráví celé dny tráví poslechem hudby a u počítače. Z pravděpodobností hraničící s jistotou je tak vyloučeno, aby žalobce byť jen vzal na vědomí, že je vedeno nějaké řízení, jak dlouho trvá, či že by v souvislosti s tím prožíval nějakou emoci. Lze uvěřit tomu, že žalobci žijí na hranici chudoby a že žalobce a) v důsledku své posedlosti strachem z nákazy odmítá jídlo se sociální kuchyně. Zjevnou příčinnou je však jeho strach z nákazy. Soud rovněž, jako u předchozího potvrzení z roku 2022, poukazuje na použité obraty, kdy je žalobce a) označován jako„ [jméno]“, což je krajně neobvyklé a opět svědčí spíše o vlivu matky, tedy žalobkyně b) na textaci lékařského dobrozdání. O hodnocení příčinné souvislosti pak platí totéž, co bylo uvedeno u předchozího lékařského potvrzení. Současně však je zjevné i to, že podle lékařky je příčinnou žalobcova zdravotního stavu i neuznávání názoru chorvatských lékařů a znalců, z toho plynoucí chudoba, nemožnost kvalitního života a zdravější stravy. Z posouzení však nijak nevyplývá, jak k tomuto závěru lékařka dospěla, přičemž tento závěr je v rozporu s ucelenou řadou předchozích lékařských zpráv, které zdravotní stav žalobce dávají do příčinné souvislosti se zcela jinými faktory, které soud výše vymezil. Soud rovněž neuvěřil tomu, že žalobce je snad frustrován tím, že stovky kilometrů vzdálený český soud neuznává názory chorvatských lékařů, což je nadto tvrzení zcela neodpovídající skutečnosti. Dle soudu jde o natolik složitou emoci, které žalobce podle v řízení provedených lékařských zpráv není vůbec schopen. Jeho mysl je totiž zaměstnána zcela jinými starostmi, jak výše uvedeno. Za této procesní situace pak soud nepřistoupil k zadání znaleckých posudků ke stanovení příčinné souvislosti a ohodnocení újmy, neboť má již z provedeného dokazování za vyvrácené, že by žalobcův zdravotní stav mohl být byť jen zčásti, natož ve zcela převažující míře způsoben průtažným řízením. Bylo prokázáno, že žalobcům zdravotní stav je dědičně podmíněný, vrozený a v zásadě trvalý. Bylo prokázáno, že žalobce je zcela pohlcen svými rituály a zvyky, že nemá náhled na svůj stav a zajímá se prakticky jen o svůj vnitřní svět, kterému patrně rozumí jen on sám. O tom svědčí několik věrohodných a ve vzájemném souladu jsoucích lékařských zpráv a posudků. Naopak dvě ojedinělá lékařská potvrzení z této ustálené a vzájemně se doplňující a podporující řady výrazně vybočují. Nadto jsou formulována způsobem, který u soudu vyvolává pochybnosti o způsobu, jakým vznikly. Jakékoli další znalecké zkoumání by bylo zjevně nadbytečným a nehospodárným zvyšováním nákladů řízení a protahováním jeho délky, neboť by od něj nebylo možné očekávat nic nového z hlediska zdravotního stavu žalobce a jeho příčin. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že zdravotní stav žalobce nemohl být způsoben v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, a není tak splněna jedna podmínek pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, soud žalobu ohledně požadované částky 11 801 600 Kč zamítl, aniž by dále zjišťoval, v jakém zdravotním stavu se aktuálně žalobce nachází (výrok II).

74. Pokud jde o nárok žalobkyně b) ve výši 240 000 Kč za sekundární nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s újmou na zdraví způsobenou žalobci a) nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení, ohledně něhož rovněž jedná MF, pak tento nárok logicky sdílí osud nároku žalobce a) v souvislosti s tvrzenou újmou na zdraví způsobenou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce předmětného řízení. Za situace, kdy tento nárok žalobce a) jako nedůvodný zamítl, je nedůvodným i nárok žalobkyně b), který byl od tohoto nároku odvozován. Soud proto zamítl žalobu i ohledně požadované částky 240 000 Kč (výrok II).

75. V souhrnu tak soud žalobu ohledně všech žalobci požadovaných nároků zamítl (výroky I. až [příjmení]).

76. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 150 o.s.ř. Žalovaný stát jednající jeho čtyřmi organizačními složkami měl v řízení plný úspěch a příslušelo by mu právo na plnou náhradu nákladů vůči neúspěšným žalobcům. Soud však na straně žalobce a) důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení úspěšným žalovaným. U žalobkyně b) pak důvody zvláštního zřetele hodné vedou k závěru o uložení pouze částečné povinnosti k náhradě nákladů řízení. Pokud jde o žalobce a), soud jednak zohlednil, že byl osvobozen od soudních poplatků a z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu nepracuje a je odkázán na péči své matky. Soud si je vědom toho, že ani osvobození od soudních poplatků nezbavuje účastníka automaticky hrozby náhrady nákladů řízení úspěšné protistrany. Soud však vzal v úvahu rovněž závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2933/15, přičemž neshledal, že by zde byly pádné a přesvědčivé důvody pro závěr, aby žalobce a) nesl svůj neúspěch v podobě povinnosti hradit náklady řízení žalované. Současně z provedeného dokazování vyplynulo a takto má skutkový stav soud za prokázaný, že je nepravděpodobné, že žalobce a) si vůbec uvědomuje, že podal nynější žalobu k soudu. Bylo by tak nespravedlivé mu s ohledem na jeho zdravotní stav (k čemuž se výše soud podrobně vyjádřil) a (ne) možnost výdělku ukládat, aby hradil náklady řízení žalovaných (výrok V). Pokud jde o žalobkyni b), i ona byla osvobozena od soudních poplatků. Současně však soud dal žalobkyni b) již při prvním jednání (prostřednictvím ustanovené zástupkyně) procesní poučení, že ani od soudních poplatků osvobozený účastník není zbaven povinnosti hradit náklady úspěšné protistrany. Současně soud průběžně seznamoval účastníky se svým předběžným právním názorem ohledně jednotlivých nároků. I když bylo zjevné, že s některými nároky nemůže být zjevně žalobkyně b) úspěšná, neboť tomu brání hmotné právo (zejména u těch nároků, kde žalobkyně b/ zjevně postrádala aktivní věcnou legitimaci), přesto na podané žalobě trvala, i když částečné zpětvzetí mohlo náklady žalovaného státu snížit. Je tak na místě spravedlivé, aby se alespoň částečně žalobkyně b) na nákladech žalovaného státu podílela. Soud zohlednil, že žalobkyně b) soustavně a celodenně pečuje o žalobce a), což jí snižuje možnost uplatnění na pracovním trhu, dále to, že je již tak dost těžce osudem zkoušená v souvislosti s nepříznivým stavem svého syna. Za odpovídající část soud považuje 20 % nákladů, které žalovaným 1) až 4) v řízení vznikly. Pro úplnost soudu dodává, že jde o 20 % z poloviny nákladů žalovaných, neboť druhou polovinu nákladů, připadající na žalobce a), soud žalovaným 1) až 4) nepřiznal z důvodů výše uvedených.

77. Náklady žalované 1) jsou představovány 9 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), a to za písemná podání ze dne [datum] a [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum], [datum] a účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem ve výši 270 Kč ( (9*300) *0,5*0,2, výrok [příjmení]).

78. Náklady žalované 2) jsou představovány 10 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky, a to za písemné podání ze dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem ve výši 300 Kč ( (10*300) *0,5*0,2, výrok VII).

79. Náklady žalované 3) jsou představovány 10 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky, a to za písemné podání ze dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem ve výši 300 Kč ( (10*300) *0,5*0,2, výrok VIII).

80. Náklady žalované 4) jsou představovány 10 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky, a to za písemné podání ze dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky), účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a účast na jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem ve výši 300 Kč ( (10*300) *0,5*0,2, výrok IX).

81. Lhůtu k plnění soud stanovil ohledně nákladových výroků VI. až IX. podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., kdy soud zohlednil zjevně nepříznivou finanční situaci žalobkyně b) a stanovil lhůtu k plnění v délce šesti měsíců, která je přiměřená k tomu, aby žalobkyně b) byla schopna částku v řádech několika stovek Kč uhradit. Současně takto stanovená delší lhůta nemůže žalovaný stát nijak finančně poškodit, neboť se jedná o částku pro stát prakticky neviditelnou.

82. O odměně ustanovené zástupkyně bude soudem rozhodnuto samostatným usnesením po právním moci rozsudku.

Poučení