17 C 184/2019-270

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 1 913 336,69 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 1 913 336,69 Kč se zákonným úrokem s prodlení z částky 1 913 336,69 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 22 998,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky 1 913 336,69 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody vzniknuvší v důsledku vadného poskytnutí právních služeb žalovaným. Žalovaný poskytoval žalobkyni právní služby při vymáhání jejího nároku vůči společnosti [právnická osoba], [IČO]. Mezi žalobkyní a uvedenou společností byl veden spor o zaplacení částky 931 078 Kč s příslušenstvím vyplývající z kupní smlouvy, na základě níž dodávala a instalovala žalobkyně společnosti [právnická osoba] elektromateriál. Mezi společnostmi následně došlo k uzavření dohody o narovnání sporných nároků a povinností. Žalobkyně požadovala úhradu faktury na žalovanou částku, která do dohody o narovnání zahrnuta. Soudní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně nejprve žalobě v plném rozsahu vyhověl, odvolací soud však toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání. Soud I. stupně následně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalobu zamítl, toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s tím, že kupní smlouva nebyla uzavřena platně, jelikož určení ceny nebylo dostatečně určité. Neuhrazená faktura tedy nebyla kvalifikována jako opožděné plnění, ale nezaplacená dodávka a instalace elektromateriálu byla posouzena jako bezdůvodné obohacení společnosti [právnická osoba], načež byl nárok žalobkyně označen za promlčený. Pro opožděné plnění z kupní smlouvy by promlčecí doba počala běžet den po splatnosti příslušném faktury. Faktura byla splatná dne [datum], k promlčení nároku by tedy došlo dne [datum]. U bezdůvodného obohacení však začala promlčecí doba běžet den následující po dodání a instalaci elektromateriálu, k čemuž došlo dne [datum]. Promlčecí doba tedy uplynula dnem [datum]. Žaloba byla žalovaným podána dne [datum]. Ve věci ještě rozhodoval Nejvyšší soud ČR, který dovolání žalobkyně odmítl jako nepřípustné. Mezi žalobkyní a žalovaným proběhly první konzultace o nároku žalobkyně již začátkem února 2012, kdy již měl žalovaný k dispozici potřebné informace pro posouzení nároku žalobkyně, jeho kvalifikaci a uvážení možnosti jeho úspěšného vymáhání. Ve zprávě ze dne [datum] žalovaný žalobkyni ujistil, že k promlčení jejího nároku dojde až dne [datum], když žalovaný kvalifikoval nárok žalobkyně jako opožděné plnění z kupní smlouvy (nezaplacení kupní ceny). Žalobkyně své nároky prokázala po skutkové stránce, přičemž bylo zjištěno, že plnění poskytla a v jaké hodnotě, soudy vzaly rovněž za prokázané, že následná jednání mezi účastníky řízení vztahující se k vypořádání jejich obchodních vztahů spornou dodávku elektromateriálu nezahrnula. Promlčení nároku žalobkyně způsobené žalovaným tak bylo jedinou příčinou neúspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný měl a mohl posoudit předmětnou kupní smlouvu tak, že může být problematické prokázat platné uzavření kupní smlouvy s ohledem na absenci konkrétního cenového ujednání a že by tedy nárok bylo možné kvalifikovat jako nárok z bezdůvodného obohacení. K převzetí věci žalovaným došlo nejpozději k [datum]. K podpisu plné moci došlo až dne [datum], k sepsání předžalobní výzvy dne [datum] a k podání žaloby až dne [datum]. Podpis plné moci byl nezbytný pouze pro jednotlivé kroky směřující k vymáhání pohledávky, nejedná se o okamžik, kdy žalovaný věc převzal. Svým jednáním tedy žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 931 078 Kč spočívající v nemožnosti domoci se účinně nároku vůči společnosti [právnická osoba], dále škodu ve výši 388 973,62 Kč spočívající v povinnosti žalobkyně nahradit úspěšné protistraně náklady řízení a rovněž v povinnosti nahradit náklady řízení státu (náklady dovolacího řízení ve výši 14 956 Kč, náklady odvolacího řízení 29 911,20 Kč, náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 220 701,42 Kč, náhradu znalečného ve výši 29 240 Kč, náhradu svědečného ve výši 1 065 Kč, soudní poplatek za žalobu ve výši 46 550 Kč, soudní poplatek za odvolání ve výši 46 550 Kč) a rovněž i v nákladech na právní zastoupení žalobkyně. K jistině ve výši 931 078 Kč je pak třeba připočíst zákonný úrok z prodlení, který by byl žalobkyni při obvyklém průběhu soudního řízení přiznán soudem, a to ve výši 535 201,07 Kč (ode dne následujícího po splatnosti faktury, tedy od [datum], do dne vyhlášení prvního meritorního rozhodnutí, tedy do [datum]). Za poskytnutí právních služeb žalobkyně uhradila žalovanému celkem částku 58 084 Kč. Žalobkyně se tedy domáhá úhrady celkem částky 1 913 336,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši z této částky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] a [datum] k žalobě namítl, že je to primárně žalobkyně, kdo je odpovědný za nedostatky své vlastní smluvní dokumentace, způsob a časové okolnosti prezentace skutečností rozhodných pro posouzení věci a skutečnost, že se na advokáta obrátila těsně před uplynutím promlčecí doby po téměř čtyřech letech vlastní nečinnosti, navíc nikoliv osobou oprávněnou jednat za společnost, ale společníkem [jméno] [příjmení], který v roce 2012 ve společnosti žalobkyně nezastával žádnou exekutivní roli. Žalovaný dále namítl, že advokát není odpovědný za to, že zastával určitý konzistentní a argumentačně podložený právní názor, k čemuž se nakonec v právně, skutkově i důkazně složité věci soudy nepřiklonily. Uplatněný nárok je tak i v rozporu s dobrými mravy. Dne [datum] se na žalovaného obrátil Ing. [jméno] [příjmení] se žádostí o právní pomoc ve věci vymáhání nezaplacené části kupní ceny za dodávku části elektrického přípojnicového systému proti žalované společnosti [právnická osoba], zároveň Ing. [příjmení] zaslal první podklady k posouzení nároku (objednávka, faktura, dodací list). Na to sdělil žalovaný žalobkyni, že dle jeho názoru se nárok promlčí dne [datum]. Žalovaný rovněž žalobkyni upozornil na vady dodané dokumentace a možné problémy s prokazováním nároku. Žalovaný trval na dodání dalších podkladů, identifikaci svědků, osobním projednání věci a získání plné moci od jednatele [jméno] [příjmení]. Tuto plnou moc získal žalovaný pro účely sepisu předžalobní výzvy až dne [datum], čímž byla teprve potvrzena mandátní smlouva žalovaného. K osobnímu projednání věci došlo až dne [datum], až tohoto dne tedy mohlo dojít k řádnému převzetí věci. Žaloba byla podána dne [datum]. Závěr soudů, že se jednalo o promlčené bezdůvodné obohacení, nelze pro účely tohoto řízení použít, neboť v jeho rámci by mělo být jako předběžná otázka zkoumáno, zda by případně žalobkyně objektivně mohla uspět, pokud by věc žalovala dříve jako bezdůvodné obohacení. Je také třeba přihlédnout k vyšší míře skutkové, právní a důkazní složitosti věci, proces se táhl více než 6 let. Žalovaný podrobně rozebral, proč se dle jeho názoru nemohla společnost [právnická osoba] na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit, dále žalovaný rozebral důvody, pro něž spatřuje v závěru soudů ohledně posouzení nároku žalobkyně jakožto bezdůvodného obohacení nesprávné právní posouzení věci a rovněž i důvody, pro něž nemohlo dojít k promlčení nároku žalobkyně, i kdyby tento měl být posouzen jako bezdůvodné obohacení (což však žalovaný odmítl). Advokát není odpovědný za výsledek sporu, ale pouze za činnosti, k nimž se smluvně zavázal v rámci mandátní smlouvy s klientem a které vyplývají z právní úpravy advokacie. I po vrácení věci soudu I. stupně soudem odvolacím byla žalobkyně soudem poučena, že tento nárok za promlčený nepovažuje. Žalovaný byl přesvědčen (a je o tom přesvědčen dodnes), že předmětná kupní smlouva (resp. smíšená smlouva kupní a o dílo) byla uzavřena platně, cena, resp. způsob jejího dodatečného určení byl sjednán dostatečně určitě, když byla sjednána limitní částka, načež bylo možné konečnou cenu určit jednostranně třeba i vystavením faktury, kdy navíc mezi stranami byl vyhotoven i smluvní cenový rozpočet. K tomu odkázal žalovaný na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 503/2001 Smlouva tedy byla platně sjednána. Pro vznik odpovědnosti advokáta za škodu je nezbytné, aby pochybení advokáta bylo příčinou vzniku škody důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. V daném případě se však sama žalobkyně podílela na vzniku jí tvrzené škody významnější měrou, když nepostupovala s péčí řádného hospodáře při sjednávání smlouvy se společností [právnická osoba], neposkytla dostatečnou a včasnou součinnost z hlediska komplexnosti tvrzení a obstarání podkladů a důkazů nezbytných pro sepis a podání žaloby (řadu podkladů žalobkyně zaslala žalovanému až v roce 2014), první osobní porada se žalobkyní se uskutečnila až dne [datum] (až tohoto dne došlo k řádnému převzetí věci), plná moc pak byla žalovanému vystavena až dne [datum], dále žalobkyně nearchivovala a tím zmařila svoji emailovou korespondenci se společností [právnická osoba], která tvořila obchodní dokumentaci k případu, nevymáhala svou pohledávku včas a tři a tři čtvrtě roku o ní nevedla jakákoli jednání s dlužníkem, nepodala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu, ačkoliv byla o této možnosti žalovaným informována. Žalobkyně dluží žalovanému částku 94 380 Kč, na zákonných úrocích z prodlení se pak ke dni [datum] jedná o částku 18 364 Kč. I současný právní zástupce žalobkyně, který se ve věci angažoval již v roce 2017, se vyjádřil v tom smyslu, že by dovolání mohlo mít naději na úspěch, neboť nesdílí názor obou stupňů, že kupní smlouva nebyla uzavřena, přičemž dnes je standardní posuzovat smlouvy spíše jako platné než jako neplatné. Předžalobní výzva, jíž byl žalovaný vyzván k náhradě škody, uvádí částku 1 496 039,62 Kč, v žalobě je pak uvedena částka 1 913 336,69 Kč, tedy o 417 297,07 Kč vyšší. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Vedlejší účastnice řízení na straně žalovaného (dále jen„ vedlejší účastnice“) se vyjádření ze dne [datum] k žalobě uvedla, že žalobkyně neprokazuje, že by ze strany žalovaného došlo k porušení povinnosti při výkonu advokacie, není tak splněn už první předpoklad odpovědnosti advokáta za škodu. Měřítkem tzv. správnosti poskytování právních služeb advokátem nemůže být bez dalšího kritérium úspěšnosti ve sporu. Smlouva o právní pomoci (resp. mandátní smlouva) spočívá v provedení určité činnosti, nikoliv v dosažení určitého výsledku. Právní názor žalovaného o tom, že tvrzená pohledávka žalobkyně nebyla ke dni podání žaloby v původním sporu promlčená, byl řádně vyargumentovaný, podložený relevantními právními úvahami a odkazy na relevantní judikaturu a korespondoval s právními předpisy. Žalovaného tedy nelze činit odpovědným za to, že se soudy s jeho právním názorem neztotožnily a že se tedy údajnou pohledávku žalobkyně nepodařilo vymoci. Navíc i současný právní zástupce žalobkyně po vynesení druhého rozhodnutí odvolacího soudu zastával shodný právní názor jako žalovaný, tedy že nesdílí názor soudů, že kupní smlouva nebyla uzavřena. Navíc plná moc k zastupování žalobkyně byla žalovanému udělena až dne [datum] (kdy tedy došlo k převzetí zastoupení), tedy až v době, kdy měl být údajný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení údajně již promlčen. Následně se vedlejší účastnice zabývala ještě otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti s tím, že ani tyto dva předpoklady nejsou v daném případě splněny. Vedlejší účastnice tedy navrhla zamítnutí žaloby.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při němž účastníkům poskytl rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř.

5. Při jednání dne [datum] vedlejší účastnice vznesla námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že ke dni podání žaloby byl nárok žalobkyně vůči žalovanému již promlčen. Vedlejší účastnice uvedla, že vztah byl založen ještě za účinnosti staré právní úpravy, přičemž se jednalo o vztah obchodněprávní. Promlčecí doba práva na náhradu škody tak činí 4 roky a začíná běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, či mohl dozvědět o škodě a osobě povinné k její náhradě, což je v daném případě jako rozhodný okamžik doba, kdy se dozvěděl o námitce promlčení, vznesené žalovanou, k čemuž došlo při jednání dne [datum], jehož se žalobkyně zúčastnila. Poslední den k uplatnění jejího nároku tak byl den [datum], k čemuž vedlejší účastnice odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 546/2015, či sp.zn. 25 Cdo 3672/2012).

6. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany vedlejšího účastnice, k níž se žalovaný připojil, soud seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem k této otázce a dal rovněž účastníkům na srozuměnou, že s ohledem na závěry vyjádřené ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Sc [číslo], publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) bude dokazování prováděno nejprve k otázce promlčení. Z hlediska procesní ekonomie jde o hospodárnější postup, než se nejprve zabývat opodstatněností uplatněného nároku z hlediska splnění všech podmínek odpovědnosti advokáta za škodu, neboť je-li nárok žalobkyně promlčen, soud žalobu zamítne.

7. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, soud zjistil, že žaloba proti společnosti [právnická osoba] byla ke [název soudu] podána dne [datum] a že žalobkyni v tomto řízení zastupoval žalovaný coby advokát (zjištěno dále z informativního výpis ohledně žalovaného, coby advokáta, na čl. 12).

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně na čl. 11 zjištěno, že Ing. [jméno] [příjmení] je jednatelem se dnem vzniku funkce [datum], s obchodním podílem 100%.

10. Z e-mailové komunikace, ohledně níž účastníci učinili nesporným, že probíhala mezi nimi zjištěno následující: Z e-mailu z e-mailové adresy [email] na adresu [email] ze dne [datum], 16:03:06, předmět soudní spor [anonymizováno], vyplývá, že Ing. [příjmení] posílá doklady k případu – objednávka, dodací list, faktura (ze shodných tvrzení účastníků zjištěno, že jde o objednávku [číslo] ze dne [datum], od [právnická osoba] [právnická osoba], fakturu, daňový doklad [číslo] potvrzení o doručení zásilky [anonymizována dvě slova], zásilka č. [bankovní účet], ze dne [datum]). Ptá se, zda to není již promlčeno, žádá o zpracování cenové nabídky na zastupování a odhad úspěšnosti. Z e-mailu od [celé jméno žalovaného] Ing. [příjmení], na čl. 15, ze dne [datum], 15:30:19, věc soudní spor [anonymizováno], vyplývá, že žalovaný sděluje Ing. [příjmení], že promlčecí doba v daném případě je 4 letá, a měla by končit [datum]. Dále uvádí, že riziko soudního vymáhání vidí v tom, že žalobkyně nemá originální dokumenty, smlouvu, ale pouze kopie objednávky bez akceptace, není zcela jasné, zda řádně splnili, co bylo v objednávce. Doručenka [anonymizována dvě slova] není dodacím listem, neobsahuje příliš jednoznačnou specifikaci objednaného zboží, žalovaný by spíše čekal nějaký předávací protokol. Tudíž možná bude potřeba dodání zboží doložit i jinak, což může řízení zkomplikovat. Není také jasné, zda zboží uvedené na faktuře je stejné, jako v objednávce. V tomto směru se žalovaný dotazuje, zda k tomu má žalobkyně ještě nějaké podklady, či zda existují svědci ochotní svědčit u soudu. Dále žalovaný konstatuje, že důkazní situaci žalobkyně není úplně skvělá, ale pokud tam není nějaký problém, o kterém se žalobkyně nezmínila, tak věří, že by dodání mělo být možné prokázat. Budou však zřejmě nutní nějací svědci. Dále žalovaný uvádí, že bude třeba zaplatit soudní poplatek 5% z jistiny, tzn. 46 554 Kč, který by v případě úspěchu žalobkyně dostala zpět. Dále se žalovaný dotazuje, zda již žalobkyně sama, či nějaký advokát činil předžalobní výzvu, zda došlo k nějakým jednáním, pokud ano, pak s jakým výsledkem. Dále žalovaný uvádí skutečnosti z hlediska své cenové nabídky. Dále v e-mailu obsažená cenová nabídka k zastupování z hlediska možností toho, jak je to možné učinit. Dále posílá žalovaný tarif v příloze. Dále uvádí, že v případě plného úspěchu bude přiznána soudem paušální náhrada právního zastoupení. Z e-mailu mezi účastníky od žalovaného žalobkyni ze dne [datum], 11:01:00, na čl. 18 vyplývá, že žalovaný uvádí, že se omlouvá, že možná odpověď spadla do nevyžádané pošty, nicméně zatím neobdržel žádné rozhodnutí/pokyn. Na to potom reaguje Ing. [příjmení] e-mailem žalovanému ze dne [datum], 11:45:01, na čl. 18, kdy uvádí, že svědka by asi obstarali, celý projekt probíhal tak, že byly postupně dodávány jednotlivé dodávky na stavbu. Tam v nějakém momentu došlo ke zpoždění, zákazník část dodávky zrušil, podepsal dohodu o vypořádání. V této dohodě nebyla faktura [číslo] zmíněna, a byla také posléze žalobkyni vrácena zpět, ačkoli byla vydána po dodání zboží. Ohledně dohody o vypořádání nevědí, zda bylo provedeno správně, neboť nebylo asi uvažováno přitom započítávání s DPH, a posílá obě verze dohody. Dále Ing. [příjmení] uvádí, že by bylo potřeba dokázat, že díly, které fakturují, byly dodány. Posílá dodací listy z doby před [datum]. Dále posílá obě verze dohody (ze shodných tvrzení účastníků zjištěno, že šlo o Vzájemný zápočet pohledávek a závazků, uzavřený dne [datum] mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní s dohodu o vypořádání, uzavřenou mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]). Pokud je potřeba nějaké další doklady, tak uvádí, že obstará. Dále žádá o zvážení, zda tato okolnost spor nějakým způsobem nekomplikuje. Z e-mailu od žalobkyně žalovanému ze dne [datum], 10:54:34, na čl. 24 vyplývá, že žalobkyně zasílá plnou moc pro žalovaného. Dále se dotazuje, jaký bude další postup, zda bude připraven dopis pro procesní žalovanou v procesním řízení. Dále ještě uvádí, že zašle podepsanou fakturu. Dále jsou uváděna jména případných svědků, [jméno] [příjmení], případně pan [příjmení], nebo pan [příjmení]. Dále ještě zjišťují potvrzení objednávky. Dále zasílá zápočet pohledávky, kdy na dalším listu je vidět, že faktura [číslo] na tom seznamu nefiguruje. Dále uvádí, že by se měli sejít ještě s panem [příjmení]. [příjmení] by se nechtěl účastnit případných soudních jednání s tím, že tedy, zda by mohl zplnomocnit Ing. [příjmení]. Z e-mailu od žalovaného žalobkyni ze dne [datum], 11:58:35, na čl. 24, vyplývá, že žalovaný zasílá plnou moc k podpisu a žádá zaslání zpět v oskenované podobě. Originál by si vyzvedl později při vhodné příležitosti. Z e-mailu od žalovaného žalobkyni ze dne [datum], 15:30:30, na čl. 21 vyplývá, že žalovaný zasílá žalobkyni dle dohody koncept předžalobní výzvy, žádá o doplnění čísla účtu, celkovou kontrolu. Je připraven po doplnění odeslat. Z e-mailu od žalovaného žalobkyni, tentokrát je v rozdělovníku Ing. [příjmení], pan [příjmení], vyplývá, že žalovaný uvádí, že žaloba na [anonymizováno] je v základní podobě připravena. Ptá se, zda se něco nezměnilo, zda ji tedy může zítra či pozítří podat, 8. 6. bude na dovolené. Je tedy nezbytné žalobu podat do 13. 6., poté budou vyzváni k zaplacení soudního poplatku 45 000 Kč, kdy budou moci dále žalobu doplnit o další skutečnosti, navrhnout případně svědky, doložit jiné důkazy, žalobu samozřejmě lze vzít kdykoli zpět, pokud by to bylo v budoucnu účelné.

11. Z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky ze dne [datum], na čl. 22, která byla součásti e-mailu ze dne [datum], od žalovaného žalobkyni, zjištěno, že jde o předžalobní výzvu od žalovaného, v zastoupení žalobkyně, tehdy ještě pod obchodní firmou [právnická osoba], adresované [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], vyzývá k úhradě dlužné částky 931 078 Kč, a to z odůvodněním, že jde o nezaplacenou smluvní cenu za uskutečněnou dodávku systémových součástí přípojnicového systému, definovaný v rámci faktury [číslo]. Tato faktura na tuto částku byla vystavena, doručena žalobkyní po dodání zboží dne [datum], se splatností do [datum], dosud však nebyla uhrazena a to ani z části. Dále vyplývá, že na základě objednávky [číslo] ze dne [datum], objednala [anonymizováno] [právnická osoba] od žalobkyně dodávku přípojnicového systému dle projektové dokumentace. Probíhalo to tak, že byly ze strany žalobkyně postupně dodávány jednotlivé dílčí dodávky. V jednom momentu došlo vinou prodlení na straně italského dodavatele k prodlení žalobkyně z dílčí dodávkou, to vedlo k částečnému odstoupení od smlouvy ze strany [anonymizováno] [právnická osoba], uzavření dohody o vypořádání a započtení pohledávek a závazků dne [datum]. V rámci tohoto odstoupení a vypořádání, nicméně nespadala a ani dle úmyslu stran v době uzavření dohody o vypořádání neměla spadat dílčí, již realizovaná dodávka části systému, dodaná podle potvrzení o doručení zásilky na místo stavby dne [datum], fakturovaná na základě faktury [číslo] vystavené žalobkyní, na částku 931 078 Kč. Tato faktura nebyla do dnešního dne uhrazena, jakkoli stranami vypořádána, zboží bylo převzato, na místě stavby panem [příjmení], což tento stvrdil svým podpisem, osobně, obdobně pan [příjmení] stvrdil převzetí daného souboru dílů na dodacím listě vystavené italským výrobním závodem, tudíž dokumenty prokazují doručení, převzetí zboží na místě stavby. Dále je zde uvedeno, že nebude-li dlužná částka 931 078 Kč uhrazena v plné výši do [datum], tak dle pokynu bezodkladně na vaší společnost podám žalobu o zaplacení této částky s příslušenstvím k místně příslušnému soudu.

12. Z plné moci od žalobkyně žalovanému ze dne [datum], na čl. 25, zjištěno, že za žalobkyni (tehdy pod názvem [právnická osoba]) je podepsaný [jméno] [příjmení], jednatel, dne [datum] udělena žalovanému plná moc k zastupování žalobkyně ve věci vymáhání pohledávky z titulu nezaplacené části kupní ceny za dodávku el. přípojnicového systému na základě objednávky [číslo] proti [právnická osoba] [právnická osoba]

13. Z objednávky [číslo] ze dne [datum], od [právnická osoba] [právnická osoba], adresátem žalobkyně, tehdy pod obchodní firmou [právnická osoba] zjištěno, že předmětem objednávky dodávka přípojnicového systému dle zadání projektové dokumentace, včetně zhotovení realizační projektové dokumentace, včetně systémových prvků nutných k jeho zabudování, včetně revizí, s uvedením místa [jméno] [příjmení], termín do [datum], realizační PD, hlavní přípojnicové systémy do [datum], doměry přípojnicového systému do [datum] Cena bude upřesněna po předání realizační PD maximálně do 4 500 000 Kč. Dále kontaktní osoba, splatnost 60 dní.

14. Z faktury, daňového dokladu [číslo] zjištěno datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum], celková částka 931 078 Kč, vystaveno žalobkyní pro odběratele [anonymizováno] [právnická osoba]

15. Z potvrzení o doručení zásilky [anonymizována dvě slova], zásilka č. [bankovní účet], ze dne [datum] zjištěno: odesílatel [anonymizována dvě slova], nakládka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], příjemce [jméno], [obec a číslo], vykládka [jméno] [obec a číslo], převzal, je uvedený podpis, který vypadá jako jméno [příjmení], RČ: [číslo].

16. Z listiny Vzájemný zápočet pohledávek a závazků, uzavřené dne [datum] mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní, zjištěno, že se strany dohodly tak, že [anonymizováno] [právnická osoba] dluží žalobkyni úhradu faktury [číslo] ve výši 1 867 568 Kč, a úhradu faktury [číslo] ve výši 493 541 Kč, celkem 2 361 109 Kč. Žalobkyně dluží [anonymizováno] [právnická osoba] úhradu dobropisu [číslo] ve výši 493 541 Kč, a [číslo] ve výši 65 123 Kč, celkem 558 664 Kč. Po provedení tohoto zápočtu zbývá k úhradě ve prospěch žalobkyně částka 1 802 445 Kč, tato částka bude uhrazena do [datum], dle dohody o vypořádání ze dne [datum].

17. Z dohody o vypořádání, uzavřené mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], zjištěno, že strany konstatují, že žalobkyně má za [anonymizována dvě slova] pohledávku ve výši 2 361 109 Kč na základě vystavených faktur [číslo] [číslo]. Dále uvedeno, že [anonymizováno] [právnická osoba] neuznává výše uvedený závazek v plné výši z důvodu nedodání některých materiálových položek dle objednávky. Žalobkyně se zavazuje vystavit daňové dobropisy k fakruře [číslo] [číslo] v celkové výši 54 725 Kč bez DPH. [anonymizováno] [právnická osoba] se zavazuje do 30 dnů uhradit částku 1 802 445 Kč, úhrada je podmíněna též přijetím dobropisů.

18. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum], na [číslo listu], č. j. [číslo jednací], zjištěno, že žalobě žalobkyně bylo vyhověno, procesní žalované bylo uloženo zaplatit částku 931 078 Kč. Z odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně měl za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 536 odst. 1, 2 tehdy platného obchodního zákoníku. Oba pojmové znaky nezbytné pro naplnění tohoto smluvního typu, tedy předmět díla a dále jeho cena, byly obsaženy v objednávce žalované společnosti, adresované žalobci dne [datum]. Objednávka našla naplnění, žalobce provedl předmět díla, zhotovil elektrorozvodnu, dříve též dodal potřebné díly ke zhotovení takového strojního zařízení. Žalobce tuto objednávku akceptoval, dílo provedl, cena díla byla obsažena již v samotné objednávce, provedením došlo k akceptaci. Rozhodná žalobní tvrzení ohledně uzavření předmětné smlouvy, jakož i provedení díla měl procesní soud za prokázaná dodacím listem italského výrobce, převzetí dílů, jakož i zhotovení předmětu díla potvrdil svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že dílo bylo žalobkyní zhotoveno, že se tak stalo dílů dodaných italským výrobcem, rovněž potvrzeno svědkem [jméno] [příjmení]. Identitu předmětných dílů potvrdil znalec v oboru elektrotechniky Ing. [příjmení] ve znaleckém posudku [číslo] 2014. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že žalobce svá tvrzení prokázal.

19. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zjištěno následující. Z pověření k zastupování před soudem ze dne [datum], na [číslo listu], zjištěno, že jde o pověření od žalobkyně, tehdy jednající jednatelkou [jméno] [příjmení], pro Ing. [jméno] [příjmení], k zastupování žalobkyně ve věci žaloby proti [anonymizováno] [právnická osoba] v tomto řízení (účastníci učinili nesporným, že [jméno] [příjmení] v té době byla jednatelkou žalobkyně). Z protokolu o jednání ze dne [datum], na [číslo listu], zjištěno, že za žalobkyni tehdy pod obchodním názvem [právnická osoba], přítomen Ing. [jméno] [příjmení], totožnost ověřena dle [číslo obč. průkazu], dále zástupce žalobkyně [příjmení] [celé jméno žalovaného]. Z protokolu dále zjištěno na str. 3, že žalovaný vznáší námitku promlčení k uplatněnému nároku s tím, že současně dává soudu ke zvážení, zda byla platně sjednání kupní smlouva s tím, že pokud by mělo být plnění považováno za bezdůvodné obohacení, pak v této souvislosti vznáší námitku promlčení. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], na [číslo listu], vyplývá, že rozsudek Krajského soudu jakou soudu prvního stupně z [datum] se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění vyplývá, že Vrchní soud měl za to, že je zřejmé, že pouze za pomoci obsahu objednávky nelze dospět k závěru, že byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva (o smlouvu o dílo se mohlo jednat pouze ohledně zhotovení realizační projektové dokumentace a revizí), neboť není dostatečně zřejmé, co je předmětem kupní smlouvy, jaká je kupní cena, tuto nejasnost neodstraní ani posudek či žalobcova předmětná faktura [číslo] ze dne [datum], ale pouze zadávací projektová dokumentace, o níž bez bližší specifikace zmínka v objednávce. Pro prokázání existence daného smluvního vztahu žalobce předložil listinu s názvem„ Smluvní cenový rozpočet – rekapitulace“ z [datum], kterou měl vypracovat žalovaný, a kterou měli účastníci ústně odsouhlasit. Nicméně zatím je nezodpovězenou otázkou, zda rekapitulace zahrnuje také díly, jež jsou obsaženy ve sporné faktuře [číslo]. Soud prvního stupně se touto listinou, tedy posudkem viz tabulka [číslo] text pod ní, str. 27 a 28, vůbec nezabýval, to bude muset učinit v dalším řízení, teprve poté bude moci posoudit, zda byla mezi účastníky řízení uzavřena kupní smlouva či ne. Dále v případě smluvního vztahu bude také třeba rozhodnout o prioritě cenových ujednání v předložených listinách, neboť objednávka hovoří o maximální ceně 4 500 000 Kč, a rekapitulace uvádí cenu 4 779 655 Kč (včetně DPH, ale již bez plnění, jež by měl být předmětem smlouvy o dílo, a není jasné, zda je obsaženo veškeré zboží potřebné pro montáž přípojnicového rozvodu). Pokud bude shledáno, že účastníci ohledně předmětné dodávky zboží sjednali platnou kupní smlouvu, tak bude třeba se také zabývat vznesenou námitkou promlčení tohoto nároku, a také tím, zda toto plnění žalovaný skutečně dostal do své dispozice, aby jej mohl zabudovat do díla tak, aby splnil svůj závazek, jež sjednal s generálním dodavatelem celého díla. Podstatné také bude zjištění, kolik žalovaný uhradil žalobci na vystavených fakturách, přičemž odpověď by měly dát zejména soupisy faktur, a také dohoda o vypořádání ze dne [datum]. Dále se Vrchní soud vyjádřil k otázce bezdůvodného obohacení, kdy uvedl, že pokud nebude shledáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na dodávku daných prvků, pak je možné uvažovat o tom, že se na úkor žalobce někdo bezdůvodně obohatil, a to na základě plnění bez právního důvodu. Pro posouzení skutkového stavu bude muset soud prvního stupně rozhodnout, zda je touto osobou žalovaný. Pokud ano, bude se muset zabývat tím, zda je žalovaný nárok promlčen. Pokud by nebyl promlčen, je třeba zjistit rozsah daného plnění, a také jeho hodnotu. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, jak se podává z odůvodnění, že v souzené věci se nejedná o kupní smlouvu, ani o smlouvu jinou podobného typu pro absenci cenového ujednání. Z tohoto stavu nastupuje řešení, které v odůvodnění zrušovacího usnesení naznačil Vrchní soud v Praze, a to posouzení údajného nároku žalobce v režimu bezdůvodného obohacení, jelikož došlo k plnění ze strany žalovaného dne [datum] a žaloba byla podána až dne [datum], pak je zřejmé, že tvrzený návrh, jako žalobce, je promlčen. Jelikož soud shledal námitku promlčení důvodnou, nezabýval se již dalšími okolnostmi věci. Soud tedy uzavřel, že mezi účastníky nebyla platně smlouva uzavřená, věc je třeba posoudit v režimu bezdůvodného obohacení. Z ustálené judikatury vyplývá, že tady platí 4 letá promlčecí doba, určení splatnosti faktury je v tomto případě bez právního významu. Promlčení lhůta počala běžet dne [datum], tedy prvním dnem poté, kdy mohl být nárok uplatněn soudní cestou. Z tohoto důvodu, tedy že nárok žalobkyně je promlčen, soud žalobu zamítl. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], na čl. 26, vyplývá, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum] se potvrzuje. Z odůvodnění vyplývá, že Krajský soud coby soud prvního stupně zjistil skutkový stav úplně. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením, které považuje za správné, tedy že nelze mít za prokázané uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, respektive smlouvy smíšené dle § 275 obchodního zákoníku, neboť podstatnou náležitostí smlouvy je dohoda účastníků o dodání řádně konkretizovaného zboží, také dohoda o kupní ceně, nebo alespoň způsobu jejího určení. Absence dohody o alespoň ze zákonných podstatných náležitostí má za následek, že o uzavřené kupní smlouvě vůbec nelze hovořit s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2295/2008. Dále z hlediska určitosti projevu vůle Vrchní soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 1155/2005 či 25 Cdo 1650/1998, či sp. zn. 1 Odon 110/1997. Za této situace nelze z důvodu nedostatku dohody o jedné podstatné náležitosti, o uzavření kupní ani jiné smlouvy vůbec hovořit, je tak na místě vztah mezi účastníky posoudit, vypořádat, jako plnění bez právního důvodu podle zásad bezdůvodného obohacení. Dále Vrchní soud vyšel z toho, že nebylo třeba poučení dle 118a odst. 2 o.s.ř., neboť výsledky provedeného dokazování umožňovaly podřídit uplatněný nárok pod jinou právní normu, než které se dovolával žalobce. Žalobce plnění spočívající v dodání komponentů rozvodny prokazatelně realizoval, to bylo v řízení provedenými důkazy spolehlivě zjištěno, cena nebyla vypořádána ani v rámci předchozí fakturace, a nebyla ani předmětem uzavřené dohody o vypořádání. Nelze s ohledem na povahu poskytnutého plnění uvažovat i naturální restituci, ale pouze o poskytnutí peněžité náhrady. Vrchní soud se dále ztotožnil s posouzením námitky promlčení, kdy měl za to, že k dodání zboží účtovaného vystavenou fakturou [číslo] došlo nejpozději dne [datum]. Žaloba byla přitom u soudu podána až dne [datum], tedy po uplynutí 4 leté promlčecí doby. Z tohoto důvodu Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Z dovolání podaného žalovaným za žalobkyni ze dne [datum], které bylo doručeno soudu datovou zprávou dne [datum] zjištěno k otázce promlčení nároku, že bylo uvedeno, že její posouzení soudy obou stupňů je logicky nesprávné, pokud vycházeli z nesprávného právního názoru, že plnění mělo charakter bezdůvodného obohacení. Argumentace dovolatele vychází ze situace, že smlouva byla platně uzavřena a ve věci jde o výklad smluvního ujednání, které textoval žalovaný. Jestliže strany sjednaly pro svůj smluvní vztah lhůtu splatnosti 60 dnů, a tuto formulaci připouštějící různý výklad bez uvedení počátku, použil jako první ve své objednávce [číslo] žalovaný, tak se nemůže s pravidly uvedenými v § 266 odst. 4 obchodního zákoníku dovolat v rámci námitky promlčení jednoho z několika možných výkladů ve svůj prospěch, případně ani neurčitosti takové dohody, takový postup je zajisté dobrý v rozporu s dobrými mravy. Nad to má dovolatel za to, že počítání této lhůty od vystavení faktury odpovídá úmyslu stan v době uzavření smlouvy, neboť odpovídá zvyklostem žalovaného známým z jiných zakázek, odpovídá běžné praxi mezi podnikateli, pokud strany výjimečně zamýšlejí sjednat splatnost neobvykle počítanou ode dne dodání, obvykle to explicitně stanoví, protože jde o neobvyklý postup, který je neintuitivní. Je tedy běžnou zvyklostí mezi podnikateli, že lhůta splatnosti je počítána od vystavení faktury. V daném případě se navíc konstituovala zavedená praxe mezi stranami, když dovolatel vystavil před tím několik faktur v rámci plnění této smlouvy, přičemž procesní žalovaný nikterak nerozporoval na faktuře uvedenou splatnost 60 dnů od vystavení faktury. V této souvislosti nehraje roli, že procesní žalovaný žádnou z faktur neuhradil přesně ve lhůtě splatnosti, ale ve 3 případech, s několika denním prodlením, 7, 12, případně 20 dní. Zavedená praxe je konstituována již faktem nerozporování výklady užitého dovolatelem při stanovení splatnost a konkludentním přijetím daňového dokladu obsahujícího určení splatnosti v rámci předchozí dohody obsahující nejednoznačný pojem. Podstatná je konzistentní praxe na straně dovolatele, nerozporovaná procesním žalovaným. I pokud by se situace posoudila optikou procesního žalovaného, že dovolatel měl žádat o zaplacení bez zbytečného odkladu po [datum], dovolatel má za to, že jeho žádost o zaplacení ve formě faktury vystavené dne [datum] tuto relativně neurčitou lhůtu splňuje i vzhledem k zavedené praxi mezi stranami. Tudíž lhůtu pro vystavení faktury do 15 dnů je nezbytné považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu v rámci obchodně závazkového právního vztahu. Vzhledem k tomu, že splatnost sporné faktury trvala do [datum], žalovaná pohledávka na základě žaloby napadlé soudu dne 7. 6. po letech marné snahy dovolatele o její dobrovolné uhrazení, tedy nemůže být promlčena, neboť 4 letá promlčecí doba počala běžet až [datum] a skončila uplynutím dne [datum]. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] na [číslo listu], vyplývá, že dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], se odmítá. Z odůvodnění vyplývá, k jakým otázkám bylo dovolání podáno. K otázce„ zda je platně uzavřena kupní smlouvy již tím, že se smluvní strany explicitně písemně dohodnou, že tato cena bude upřesněna (aniž je výslovně řečeno jak a kým) po dodání projektové dokumentace a bude činit maximálně 4 500 000 Kč, nebo až tím, že skutečně dojde k takovému upřesnění ceny, které se musí stát pouze a výhradně dohodou obou stran, s níž následné jednání stran musí být v souladu“, Nejvyšší soud uvedl, že přípustnost dovolání nezakládá, neboť o neřešenou otázku nejde s tím, že to v tomto směru odkázal Nejvyšší soud na svoji prejudikaturu sp. zn. 23 Cdo 1851/2014, kdy dospěl k závěru, že k platnému vzniku kupní smlouvy nepostačuje, jestliže si smluvní strany při uzavírání kupní smlouvy sjednají, že kupní cenu, jako podstatnou náležitost kupní smlouvy, dohodnou až dodatečně. K tomu dále sp. zn. 23 Cdo 901/2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009, či 23 Cdo 3557/2008 Odvolací soud tedy postupoval v souladu s judikaturou dovolacího soudu, pokud uzavřel, že smluvní strany se dohodly, že uzavřou cenovou dohodu dodatečně, po předání projektové dokumentace s tím, že horní hranice kupní ceny bude činit maximálně částku 4 500 000 Kč. Uzavření dodatečné dohody však nebylo prokázáno a nevyplývá ani z následujícího chování smluvních stran. Pokud jde o druhou část formulované otázky, tedy zda„ zda je platně uzavřena kupní smlouva až tím, že skutečně dojde k takovému upřesnění ceny, které se musí stát pouze a výhradně dohodou obou stran, s níž následně jednání stran musí být v souladu“, takto už vyplývá z odkazované judikatury Nejvyššího soudu. Dále Nejvyšší soud uvádí, že skutkový stav věci v dovolacím řízení zpochybňovat nelze, a ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem. Dále Nejvyšší soud nesdílí názor, že by se odvolací soud odchýlil od rozsudku sp. zn. 29 Odo 503/2001, neboť to vycházelo z jiného skutkového stavu. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že postup odvolacího soudu je v rozporu s interpretačními zásadami nového civilního procesu, zejména se zásadou uvedenou v § 6 s odkazem na rozsudky sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ani další námitky vznesené dovolatelkou dle Nejvyššího soudu přípustnost dovolání nezakládají. K namítaným vadám, že nebylo přihlédnuto k vadám poučovací povinnosti soudu prvního stupně, čímž bylo porušeno právo dovolatelky na spravedlivý proces, tak tyto námitky jsou irelevantní, protože dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tudíž tvrzení o procesním pochybení odvolacího soudu nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. s poukazem na prejudikaturu sp. zn. 32 Cdo 14/2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014 či sp. zn. 32 Cdo 1145/2015 Nejvyšší soud tak dovolání odmítl, jako nepřípustné.

20. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními zejména ve vztahu k otázce, zda byl žalobkyní žalobou uplatněný nárok vznesený před tím, než došlo k jeho promlčení, kterého se strana žalovaná dovolala. V tomto směru má soud za prokázané, že při soudním jednání dne [datum] konaného u krajského soudu v rámci posuzovaného řízení byl přítomen Ing. [jméno] [příjmení], který se prokázal do soudního spisu založeným pověřením ze dne [datum] od tehdejší jednatelky žalobkyně [jméno] [příjmení] k zastupování žalobkyně v předmětném řízení. Dále má soud za prokázané, že při tomto jednání vznesla procesní žalovaná k žalobkyní uplatněnému nároku námitku promlčení. Dále má soud za prokázané, že Ing. [jméno] [příjmení] se dne [datum] stal jednatelem žalobkyně a současně společníkem se 100% podílem na žalobkyni coby obchodní společnosti. Žaloba k soudu v tomto řízení, v níž se žalobkyně domáhá žalované částky po žalovaném coby jejím tehdejším advokátovi z titulu neúspěchu v posuzovaném řízení z důvodu úspěšně vznesené námitky promlčení, byla podána dne [datum].

21. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

24. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

25. Podle § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2012 (dále jen„ obch.zák.), tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

26. Podle § 387 odst. 1 obch.zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

27. Podle § 397 obch.zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

28. Podle § 398 obch.zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

29. Podle § 566 odst. 1 obch.zák mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

30. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhala náhrady škody, kterou jí měl žalovaným způsobit coby její advokát v posuzovaném řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, a to v souvislosti s tím, že chybně vyhodnotil právní poměr mezi žalobkyní a procesní žalovanou v posuzovaném řízení, v důsledku čehož byla žaloba podána opožděně, procesní žalovaná se úspěšně promlčení nároku po ní požadovaného dovolala a žaloba proti ní tak byla zamítnuta. V průběhu soudního řízení strana žalovaná (prostřednictvím vedlejší účastnice, přičemž žalovaný se k této námitce připojil) vznesla námitku promlčení uplatněného nároku jako celku.

31. Námitka promlčení vznesená stranou žalovanou byla soudem shledána důvodnou. Žaloba o náhradu škody proti žalovanému coby tehdejšímu advokátu žalobkyně ve výši 1 913 336,69 Kč soudu došla dne [datum]. Žalobkyně se o tom, že proti jí uplatněnému nároku byla vznesena námitka promlčení, dozvěděla poprvé při jednání u Krajského soudu v Hradci Králové dne [datum], jehož se osobně účastnil současný jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] jako osoba pověřená tehdejší jednatelkou žalobkyně [jméno] [příjmení] k jednání za žalobkyni v předmětném řízení. Již tehdy nabyl Ing. [příjmení] jako osoba pověřená k jednání vědomost o tom, že námitka promlčení byla vznesena, jakož i o okolnostech, za nichž byla vznesena. Ze shora citovaného § 398 obch.zák. vyplývá, že u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Vědomost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby nastává v okamžiku, kdy poškozený má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou; nejde o nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody (srov. dále například závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 30.10.2013, sp.zn. 25 Cdo 2917/2012, či rozsudku ze dne 21.7.2014, sp.zn. 33 Cdo 165/2013).

32. V posuzované věci se jednalo o nárok, který nebylo možné žalobkyni coby věřiteli v předmětném soudním řízení přiznat pro jeho promlčení, kterého se procesní žalovaná dovolala a jemuž soudy přisvědčily. Na rozdíl od prekluze, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti a jejímž důsledkem je zánik nároku přímo ze zákona, k promlčení soud přihlédne, jen je-li dlužníkem namítnuto, přičemž promlčením pohledávka nezaniká, nýbrž se stává soudně nevymožitelnou. Otázka okamžiku vzniku škody způsobené advokátem jeho klientovi včasným neuplatněním nároku, jenž se promlčel, byla v různých situacích Nejvyšším soudem již řešena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2009, sp.zn. 25 Cdo 948/2007, ze dne 27.3.2012, sp.zn. 25 Cdo 129/2010, ze dne 30.7.2008, sp.zn. 25 Cdo 1242/2006, či ze dne 20.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 860/2002) se závěrem, že ke vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za dlužníkem je nevymahatelná. Neplatí paušálně, jak tvrdí žalobkyně, že škoda spočívající v tom, že pohledávka věřitele není a nebude již dlužníkem uspokojena, vzniká až soudním rozhodnutím o zamítnutí žaloby na plnění proti dlužníkovi z důvodu promlčení. Škoda věřiteli totiž vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, tedy jakmile dlužník odpírá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat. V případě, že právo na plnění bylo u soudu uplatněno, stává se tak nevymahatelným již okamžikem, kdy dlužník důvodně vznesl námitku promlčení.

33. Zásadně je třeba vycházet z toho, že běh subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody nemůže započít dříve než běh objektivní promlčecí doby, tj. dřív než škoda vůbec vznikla. V rozsudku ze dne 18.3.2008, sp.zn. 21 Cdo 480/2007, publikovaném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud shodně s rozhodnutím ze dne 20.2.2003, sp.zn. 25 Cdo 860/2002, dovodil, že pro účely náhrady škody způsobené tím, že se pohledávka stala nedobytnou, není nezbytné, aby závěr o nedobytnosti pohledávky byl učiněn v soudním řízení proti dlužníkovi, nýbrž pro závěr, že se jedná o nevymahatelnou pohledávku, je rozhodující objektivní zjištění, že se věřitel svého práva skutečně nedomůže.

34. Z toho tak lze učinit závěr, že škoda spočívající v nedobytnosti pohledávky tedy věřiteli vzniká okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a neuspokojená pohledávka věřitele je soudně nevymožitelná (srov. NS sp.zn. 25 Cdo 3672/2012, publikované pod [číslo] 2014 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). To platí jak v případě, že o nároku na plnění promlčené pohledávky neproběhlo vůbec soudní řízení, tak v případě, že pohledávka byla sice po uplynutí promlčecí doby u soudu uplatněna, avšak soud ji nemůže věřiteli přiznat, neboť poté, co dlužník důvodně namítl její promlčení, což se v souzené věci stalo dne [datum], se stala nevymahatelnou. Škoda způsobená neuspokojením promlčené pohledávky vzniká v okamžiku, kdy námitka promlčení byla dlužníkem vznesena, a k tomuto okamžiku se váže počátek běhu objektivní promlčecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2012, sp. zn. 25 Cdo 129/2010, a ze dne 11. 3. 2009, sp.zn. 25 Cdo 948/2007). Promlčená pohledávka sice existuje nadále jako tzv. naturální obligace, ale uplatněním námitky promlčení se stává nevymahatelnou z důvodu ztráty nároku na plnění. V daném případě, kdy žalobkyně v posuzovaném řízení u Krajského soudu v Hradci Králové uplatnila pohledávku proti [právnická osoba], [IČO], která coby procesní žalovaná vznesla námitku promlčení, je nevyhnutelné počátek běhu objektivní promlčecí doby vztáhnout právě k okamžiku, kdy byla v posuzovaném řízení vznesena, tedy dne [datum], neboť zplnomocněný zástupce žalobkyně byl při soudním jednání, kde byla vznesena osobně přítomen. I kdyby však soud zaujal benevolentnější postoj k vědomosti žalobkyně coby právnické osoby, pak nejzazším okamžikem, kdy se o něm musela zcela bezpečně dozvědět, byl den, kdy se [jméno] [příjmení], který tuto vědomost měl, stal jediným společníkem žalobkyně a jejím jednatelem, což byl den [datum]. Při čtyřleté promlčecí době podle obchodního zákoníku, kterým se spravuje právní vztah mezi účastníky, neboť byl uzavřen před rokem 2014, tak byl posledním dnem k podání žaloby [datum], resp. [datum]. Žaloba však byla podána až dne [datum]

35. Běh subjektivní promlčecí doby začíná v závislosti na tom, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy jakmile zjistil skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik jeho majetkové újmy, její přibližný rozsah a vymezit subjekt odpovědný za škodu. Vzhledem k tomu, že vznikem škody v daném případě je nevymožitelnost pohledávky vůči [právnická osoba], [IČO] z bezdůvodného obohacení a na žalovaném je požadována náhrada za ni, nelze počátek běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění tohoto nároku klást až k datu pravomocného skončení předmětného řízení, ale právě již k okamžiku, kdy byla námitka promlčení ze strany procesní žalované vznesena.

36. V této souvislosti je nutné připomenout, že jednou z podmínek odpovědnosti advokáta za škodu klientovi je pochybení při výkonu advokacie. Pochybením pak dle žalobkyně bylo, že žalovaný coby advokát podal žalobu opožděně. O tomto tvrzeném pochybení se však žalobkyně dozvěděla právě v okamžiku, kdy byla námitka promlčení nároku ze strany procesní žalované vznesena. V opačném případě by pak za příčinu vzniku škody muselo být nutně považováno pravomocné soudní rozhodnutí, které právnímu názoru advokáta žalobkyně, který je nyní žalovaným, nepřisvědčilo. Žalobkyně však současně nemůže tvrdit, že měla zjevně důvěru v právní názor žalovaného a pokračovala tak ve sporu i nadále s tvrzením, že šlo o nárok z kupní smlouvy a současně tvrdit, že advokát pochybil při výkonu advokacie, pokud žalobu, která by v případě, kdy by procení soudy přitakaly jeho právnímu názoru, byla podána včas, podal dne [datum]. To by totiž nutně znamenalo, že by odpovědnost advokáta měla být spatřována nikoli v opožděném podání žaloby, ale v tom, že se mýlil při svém hmotněprávním hodnocení situace, když poté soudy dospěly k odlišným závěrům. Soud na tomto místě znovu připomíná, že advokát je odpovědný za pochybení při výkonu advokacie, nikoli za to, že spor nedopadne ve prospěch jeho klienta, neboť ve sporném řízení, v němž je meritorně rozhodnuto, je cum grano salis v zásadě neúspěšná právě polovina účastníků, neboť jejich právnímu názoru, či právnímu názoru jejich advokáta nebylo z těch či oněch důvodů v řízení soudem přisvědčeno. Soud pak stojí na stanovisku, že odpovědnost advokáta nelze dovozovat ze skutečnosti, že zastává právní názor odlišný od názoru, k němuž dospěly procesní soudy v posuzovaném řízení. Proto ani počátek subjektivní promlčecí doby nelze vztahovat k okamžiku pravomocného skončení předmětného řízení, či právní moci dovolacího usnesení, když hypoteticky ještě u Nejvyššího soudu mohla být žalobkyně coby dovolatelka úspěšná a v případě, že by podala ústavní stížnost, ani tam by nebylo vyloučeno, že uspěje. Pokud by soud tento okamžik pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby připustil, nejednalo by se již o subjektivní promlčecí dobu rozhodnou pro okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě a kdo za ni odpovídá ve vztahu k tomu, kdy byla či měla být v předmětném řízení podána žaloba, ale ve vztahu k tomu, který právní názor ve vztahu k hmotnému právu byl správný. Jinými slovy by se tak žalobkyně domáhala škody po žalovaném z důvodu jejího neúspěchu v řízení, nikoli proto, že byla žalovaným coby advokátem podána žaloba až dne [datum], neboť o tom se dozvěděla již v okamžiku, kdy námitka promlčení byla procesní žalovanou vznesena. Soud uzavírá, že podstatné tak může být jen to, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech, které jsou rozhodující pro uplatnění jejího nároku na náhradu škody vůči žalovanému z tvrzené příčiny, tj. o tom, že jí vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy že proti její pohledávce byla v soudním řízení vznesena důvodná námitka promlčení.

37. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovaným, resp. vedlejším účastníkem na straně žalovaného, by byla v rozporu s dobrými mravy. Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22.8.2002, sp.zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19.3.2019, sp.zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok vůči druhému účastníku uplatnit.

38. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud neshledal, že by žalobkyni cokoli bránilo poradit se s jiným advokátem, změnit právní zastoupení a začít vymáhat po žalovaném náhradu škodu. Jak již soud výše předeslal, je to žalobkyně, kdo pochybení žalovaného coby advokáta odvozuje od jeho chybného právního posouzení a vyhodnocení situace a na to navazujícího tvrzení o opožděně podané žalobě. Stejně tak se žalobkyně dozvěděla o tom, že byla vznesena proti jejímu nároku námitka promlčení, v důsledku čehož se její pohledávka stala nevymožitelnou. Byl jen věcí žalobkyně, že otálela a nepodala žalobu dříve. I z tohoto postoje žalobkyně soud nabyl dojmu, že svému advokátu tehdy důvěřovala a věřila stejně jako on v úspěch ve sporu. Teprve poté, co žalobkyně neuspěla, pokusila se si„ ztracenou“ pohledávku vynahradit na svém tehdejším advokátu. Jinými slovy, žalobkyně ve skutečnosti dle přesvědčení soudu zastírá, že se ve skutečnosti po žalovaném domáhá odškodnění za to, že jeho právní názor nebyl správný, resp. předněji řečeno, že advokátem zastávanému právnímu názoru soudy nepřisvědčily. Soud tedy uzavírá, že žalobkyni nic nebránilo, aby si prověřila, například u jiného advokáta, zda její advokát postupoval správně a nic jí objektivně nebránilo případně vůči němu uplatnit nárok na náhradu škody podle zákona o advokacii včas. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Soud v tomto směru přihlédl i k tomu, že tuto námitku sám žalovaný z etických důvodů nevznesl, ale že jí vznesl vedlejší účastník na straně žalovaného.

39. Jelikož je nárok žalobkyně promlčen, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I).

40. Nad rámec povinného odůvodnění a vzhledem k tomu, že předtím, než bylo provedeno dokazování k otázce promlčení nároku, bylo provedeno obsáhlé dokazování k otázce splnění zejména první podmínky odpovědnosti advokáta ta škodu, tedy pochybění při výkonu advokacie, dospěl soud k závěru, i kdyby nárok žalobkyně nebyl promlčen, není splněna již jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti advokáta, a to právě pochybení při výkonu advokacie. Soud se již výše na několika místech vyjádřil v tom smyslu, že pochybením advokáta při výkonu advokacie není a nemůže být případné zastávání jiného právního názoru, než k jakému dospěly soudy, i kdyby se tento názor ukázal jako chybný. Po advokátu coby právním profesionálu je možné požadovat, aby znal procesní právo a je možné jej činit odpovědným právě například za zjevné procesní pochybení, v jejichž důsledku jeho klient ve sporu neuspěje. Nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nevhodně zvoleném způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je přitom třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení; je rozdíl mezi tím, kdy advokát zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní názor (který je později soudy odmítnut) a kdy například podá za svého klienta opravný prostředek opožděně, s formálními (technickými) nedostatky, a podobně (srov. NS sp.zn. 25 Cdo 1084/2011). I v nyní posuzovaném případě se nestalo to, že by žalovaný doby advokát podal žalobu na základě chybného určení konce promlčecí doby v návaznosti na jím zaujatý právní názor. Došlo naopak k tomu, že až v průběhu soudního řízení se ukázalo, že šlo z jeho strany o soudy nepřijatou argumentaci, která odpovědnost advokáta za škodu nezakládá.

41. Soud je dalek i přístupu, který je v judikatuře příznačně označován jako tzv. retrospektivní proroctví, tedy že by soud nyní, když už je jasné, jak věc dopadla, vyvozoval odpovědnost advokáta z toho, že nepředvídal na počátku předmětného řízení, na základě informací, které měl tehdy k dispozici a kdy i žalobkyně vycházela z toho, že smlouva byla uzavřena platně, že soudy nakonec dospějí k závěru o neplatnosti smlouvy, v důsledku čehož byla námitka promlčení shledána důvodnou. To by znamenalo, že by soud měl přitakat žalobkyni, která po svém advokátu fakticky požaduje, aby disponoval prorockými schopnostmi a již na samém počátku sporu věděl, jak o věci uváží soudy obou instancí a dovolací soud. Jelikož tomu tak není, pak ani advokáta nelze činit odpovědného za to, že zastával určitý vyargumentovaný právní názor, o jehož správnosti, jak opakovaně v řízení uvedl, je dosud přesvědčen. Pokud v okamžiku, kdy tento právní názor zastával, by žalobu podal včas, což bylo v řízení prokázáno, pak to, že jeho právnímu názoru procesní soudy nepřisvědčily, nemůže jeho odpovědnost za škodu založit. Soud proto uzavírá, že i kdyby námitka promlčení nebyla důvodná, nemohla by ani tak žalobkyně se svým nárokem uspět, protože není splněna jedna z kumulativních podmínek odpovědnosti, bez ohledu na to, jsou-li splněny podmínky další.

42. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci měl žalovaný, a v důsledku toto i vedlejší účastník na straně žalovaného, neboť žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Náklady žalovaného, který nebyl v převážné části řízení zastoupen, spočívají v 11 režijních paušálech po 300 Kč za podání odporu včetně odůvodnění, jednání s protistranou dne [datum], příprava na jednání [datum], účast na jednání [datum] přes 2 hodiny, příprava na jednání [datum], účast na jednání [datum] přes 2 hodiny, vyjádření ze dne [datum], příprava na jednání [datum] a účast na jednání [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), d) a f) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 3 300 Kč. Dále žalobci náleží náhrada nákladů právního zastoupení, neboť po určitou fázi řízení byl v řízení zastoupen advokátem, a to podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za 1 úkon právní služby (za převzetí věci a přípravu zastoupení na základě plné moci ze dne [datum], § 11 odst. 1 písm. a) AT) z tarifní hodnoty 1 913 336,69 Kč ve výši á 15 980 Kč (§ 7 bod 6 AT) a 1 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 3 418,80 Kč Ani advokátu nelze upřít právo na právní pomoc (srov. např. nález Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 187/06). Nadto v tomto případě využil žalovaný právní pomoc jen v důsledku své pracovní neschopnosti, kdy se nemohl hájit sám, přičemž na odročení jednání není nárok a úkon převzetí a přípravy zastoupení je tak účelně vynaloženým nákladem. Advokát žalovaného neučinil žádné úkony ve věci samé, přičemž úkony spočívající v žádosti o odročení jednání a doplnění této žádosti soud zahrnul jako součást převzetí a přípravy zastoupení. Celková výše nákladů, které žalovanému v tomto soudním řízení vznikly, činí 22 998,80 Kč (3 300 + 15 980 + 300 + 3 418,80). Náklady vedlejší účastnice, která nebyla v řízení zastoupena, spočívají v 9 režijních paušálech po 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne [datum], přípravu účasti na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] přes 2 hodiny, příprava účasti na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] přes 2 hodiny, příprava účasti na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a), b), a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 2 700 Kč. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému celkem částku 22 998,80 Kč (výrok II) a vedlejší účastnici celkem částku 2 700 Kč (výrok III) .

43. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části první věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení