17 C 187/2021-204

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 553 485,34 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 112 884 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 68 719 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a z částky 44 165 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky 440 601,34 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 409 931,34 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky 74 835 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum], a z částky 30 670 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3 780 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění rozšíření žaloby ze dne [datum], se domáhala žalobkyně po žalovaném zaplacení 553 485,34 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody z neplatné kupní smlouvy. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako kupující s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu [číslo] na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek] [datum] však bylo na základě žaloby [anonymizována dvě slova] [obec] u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015 zahájeno proti žalobkyni a [anonymizována dvě slova] jako žalovaným řízení o určení vlastnictví státu ke shora uvedenému pozemku. Řízení bylo pravomocně skončeno tak, že bylo určeno, že vlastníkem daného pozemku je stát, neboť kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s blokačním ustanovením zákona o půdě. Žalobkyně po žalovaném tedy požaduje náhradu škody, která jí uzavřením neplatné smlouvy vznikla, a to konkrétně částku 300 000 Kč jako úroky ze smlouvy o půjčce na zaplacení kupní ceny pozemku, částku 210 464 Kč jako náklady v řízení u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 28 C 335/2015 a částku 43 021,34 Kč jako úroky ze smlouvy o úvěru, kterou musela uzavřít z důvodu vrácení kupní ceny žalovanému.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žádnou zákonnou povinnost při uzavírání kupní smlouvy neporušil, když vycházel z lustrací provedených katastrálním úřadem. Dále namítl promlčení nároků vzniklých před [datum]. Dále namítl, že i v případě porušení smluvní povinnosti při uzavírání kupní smlouvy ze strany žalovaného, chybí u nároků žalobkyně příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody (zastoupení advokátem a podávání opravných prostředků nebylo účelné, stejně tak bylo zcela na vůli žalobkyně, zda si sjedná půjčky a úvěr). Dále žalovaný vznesl námitku započtení dotací a zisku z pozemku, tuto však následně vzal zpět.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou).

4. Z dohody o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že na základě této dohody půjčil [jméno] [příjmení] žalobkyni 350 000 Kč, kterou byla povinna splatit za 10 let, tj. v roce 2018, spolu s odměnou (úrokem) 150 000 Kč. Podpisem dohody žalobkyně stvrdila převzetí peněz.

5. Z dohody o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že na základě této dohody půjčil [jméno] [příjmení] žalobkyni 350 000 Kč, kterou byla povinna splatit za 10 let, tj. v roce 2018, spolu s odměnou (úrokem) 150 000 Kč. Podpisem dohody žalobkyně stvrdila převzetí peněz.

6. Z kupní smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum], soud zjistil, že touto smlouvou žalovaný převádí na žalobkyni vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro [anonymizována dvě slova], Kat. pracoviště [obec] Smlouva byla uzavírána dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o půdě. Část kupní ceny ve výši 919 429 Kč byla uhrazena před uzavřením smlouvy, zbytek kupní ceny ve výši 538 171 Kč měl být uhrazen v ročních splátkách po 17 939 Kč. Dle čl. IX. Smlouvy prodávající prohlašuje, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., o půdě, prověřil převoditelnost prodávaného pozemku a prohlašuje, že prodávaný pozemek není vyloučen z převodu dle § 2 zákona o půdě.

7. Z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2016, č. j. 28 C 335/2015-71, soud zjistil, že žalobě [anonymizována dvě slova] [obec], podané proti [celé jméno žalobkyně] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo vyhověno tak, že bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je Česká republika. K odvolání [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] byl rozsudek rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. K dovolání [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] byly oba rozsudku zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2018, č. j. 20 Cdo 1961/2017-168 Okresní soud v Olomouci pak žalobu rozsudkem ze dne 16. 8. 2019, č. j. 28 C 335/2015-328 zamítl. O odvolání pak rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 49 Co 419/2019-392 tak, že rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Tento rozsudek nabyl právní moci [datum]. Dovolání [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 25. 11. 2020 č. j. 28 Cdo 3329/2020-444 odmítl, stejně tak Ústavní soud ČR usnesením ze dne [datum] č. j. III. ÚS 577/21 odmítl ústavní stížnost [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně]. Z obsahu shora cit. rozhodnutí je zřejmé, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná, když jejímu uzavření, tj. převodu vlastnického práva na žalobkyni, bránilo ust. § 29 zákona o půdě (tzv. blokační ustanovení). Státní pozemkový úřad při uzavření smlouvy vycházel z lustrace provedené Katastrálním úřadem, avšak omezení převoditelnosti nebylo zřejmé z provedené lustrace, ale pouze z nahlédnutí do příslušné knihovní vložky pozemkové knihy, na kterou výpis z katastru nemovitostí odkazoval.

8. Dále soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 49 Co 419/2019-392 byla [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 675 Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2020 č. j. 28 Cdo 3329/2020-444 byla [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 114 Kč.

9. Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 9. 2020, č. j. 28 C 335/2015-423 soud zjistil, že tímto byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 5 000 Kč.

10. Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2017, č. j. 28 C 335/2015-159 soud zjistil, že tímto byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání ve výši 10 000 Kč.

11. Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 7. 2016, č. j. 28 C 335/2015-96 soud zjistil, že tímto byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč.

12. Z žádosti o převzetí právního zastoupení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015 z 17. 6. 2016, a z faktur vystavených [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejichž součástí je rozpis poskytnutých úkonů právní služby soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] účtoval žalobkyni odměnu za poskytnuté právní služby ve shora uvedené věci následovně: faktura [číslo] z [datum] na částku 12 100 Kč, faktura [číslo] z [datum] na částku 18 150 Kč + soupis úkonů za období [datum] – [datum], faktura [číslo] z [datum] na částku 34 020 Kč + soupis úkonů za období [datum] – [datum], faktura [číslo] z [datum] na částku 13 320 Kč + soupis úkonů za období [datum] – [datum], faktura [číslo] z [datum] na částku 24 040 Kč + soupis úkonů za období [datum] – [datum], faktura [číslo] z [datum] na částku 10 890 Kč + soupis úkonů za období [datum] – [datum], faktura [číslo] z [datum] na částku 72 625 Kč + v předmětné věci soupis úkonů za období [datum] – [datum] na částku 44 165 Kč. Faktury byly žalobkyni zasílány s průvodními emaily žádajícími o jejich úhradu. V emailu z [datum] je vysvětlena sleva týkající se faktury z [datum]. Odměnu si účtoval ve výši 1 000 Kč za půlhodinu času stráveného právní pomocí.

13. Z vybraných pohybů na účtu a výpisů z účtu u [anonymizováno] č. [bankovní účet], majitel účtu žalobkyně, soud zjistil následující: Ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015 (včetně navazujících řízení v dalších stupních), žalobkyně uhradila protistraně náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč dne [datum] a ve výši 29 675 Kč dne [datum]; dne [datum] uhradila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (žaloba), dne [datum] soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (odvolání) a dne [datum] soudní poplatek ve výši 10 000 Kč (dovolání). Jako odměnu za právní služby – zastupování v daném soudním řízení uhradila advokátovi dne [datum] částku 10 890 Kč, dne [datum] částku 24 040 Kč, dne [datum] částku 13 310 Kč, dne [datum] částku 48 600 Kč (následně [datum] vrácen přeplatek 14 580 Kč), dne [datum] částku 12 100 Kč, dne [datum] částku 18 150 Kč a dne [datum] částku 72 625 Kč (předmětem sporu je platba co do částky 44 165 Kč). Dne [datum] (334 697 Kč) a [datum] (800 000 Kč) pak žalovanému vrátila zaplacenou kupní cenu a doplatek splatných splátek.

14. Dopisem z [datum] a z [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení uhrazené kupní ceny 1 062 941 Kč na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, případně ke sdělení existence náhradního pozemku. Dopisem z [datum] sdělil žalovaný žalobkyni, že náhradní pozemek nelze poskytnout a že žalobkyni bude vrácena zaplacená kupní cena ve výši 1 080 880 Kč. Dopisy z [datum] a [datum] žalovaný vyzval žalobkyni k opětovnému zaplacení části kupní ceny 1 080 880 Kč, a to na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2018 č.j. 28 Cdo 1961/2017-168, který zrušil předchozí rozhodnutí o určení vlastnického práva k pozemku ve prospěch státu.

15. Z žádostí o provedení platby/platební poukaz z [datum] a z [datum], z vypořádání plateb převodním příkazem z [datum], z předpisu a plnění ke smlouvě [číslo] ke dni [datum], ke dni [datum] a ke dni [datum] soud zjistil následující: Ke dni [datum] zaplatila žalobkyně žalovanému kupní cenu ve výši 1 080 880 Kč. Uvedenou kupní cenu vrátil žalovaný žalobkyni dne [datum]. V období od [datum] do [datum] pak žalobkyně opakovaně uhradila žalovanému kupní cenu + nové splátky, tj. celkem částku 1 134 697 Kč. Zaplacenou kupní cenu pak žalovaný vrátil zpět žalobkyni ve dvou platbách, a to [datum] částku 17 939 Kč a [datum] částku 1 116 758 Kč, což vyplývá i z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet].

16. Z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] soud zjistil, že [datum] odeslal [anonymizována tři slova] na účet [číslo] částku 1 080 880 Kč jako vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatné kupní smlouvy – [celé jméno žalobkyně].

17. Z vyjádření [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] k žalobě u Okresního soudu v Olomouci 28 C 335/2015 soud zjistil, že kupní smlouvu uzavřela v dobré víře a na předmětném zemědělském pozemku hospodaří.

18. Z komunikace mezi žalobkyní (právním zástupcem žalobkyně) a právním zástupcem [anonymizována dvě slova] [obec] soud zjistil, že emailem z [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě nákladů řízení ve výši 29 674,50 Kč v souladu s rozsudkem Krajského soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 49 Co 419/2019-392 a mailem z 1. 2. 2021 ve výši 4 114 Kč v souladu s Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2020 č. j. 28 Cdo 3329/2020-444.

19. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni byl na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč s úrokovou sazbou 4,9 % ročně, RPSN 5,01 % ročně. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách po 8 813 Kč. Dopisem z [datum] žalobkyně požádala o předčasné splacení úvěru ke dni [datum]. Uhrazení splátek pak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet]. Dle potvrzení o splnění dluhu z [datum] žalobkyně úvěr splatila k [datum]. Splácení úvěru pak vyplývá i z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet]. Z potvrzení vystaveného bankou z [datum] soud zjistil, že za období od [datum] do [datum] bylo na úrocích uhrazeno celkem 43 021,34 Kč.

20. K uhrazení náhrady škody ve výši 527 912,34 Kč do [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou z [datum]. Výzva byla doručena žalovanému dle doručenky datové zprávy [datum]. Na to reaguje žalovaný dopisem z [datum] tak, že výzvu považuje za nedůvodnou. Žalobkyně pak dopisem z [datum] snižuje požadovanou náhradu škody na částku 478 650,34 Kč.

21. Z potvrzení o provedení transakce [anonymizováno] soud zjistil, že [datum] odeslal [jméno] [příjmení] na účet [anonymizováno] [příjmení] částku 1 051 000 Kč jako kupní cenu nemovitosti.

22. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], tchána žalobkyně, soud zjistil následující: Žalobkyni půjčil peníze dvakrát. Na to první si nepamatuje, to bylo dávno. Podruhé to bylo asi před 15 lety a to ji půjčil 300 000 Kč. Peníze žalobkyni poskytl v hotovosti na základě písemné smlouvy, úroky byly sjednány. Peníze žalobkyně vracela rovněž v hotovosti, a to vždy na podzim po 100 000 Kč.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], tchýně žalobkyně, soud zjistil následující: Žalobkyni v minulosti půjčovala peníze spolu s manželem. Úrok chtěl sjednat manžel pro jistotu. Půjčka byly zřejmě uhrazena, ale svědkyně se o to nezajímala.

24. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], otce žalobkyně, soud zjistil následující: Žalobkyni půjčil peníze na úrok, neboť byl špatný z toho, že si v dobré víře koupila pozemek a pak ho musela vrátit. Úrok byl 150 000 Kč k půjčce 300 000 Kč. Peníze předal žalobkyni v hotovosti, byla u toho manželka. Peníze si od něho žalobkyně půjčovala někdy večer a řekla mu, že si koupila pozemek a teď ho musí vrátit. Peníze mu vracela všechny najednou.

25. Z dalších provedených důkazů soud pro rozhodnutí ve věci potřebná skutková zjištění neučinil. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností.

26. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla [datum] uzavřena kupní smlouva [číslo] na základě které žalovaný převedl na žalobkyni vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. [příjmení] žalobkyně mohla zaplatit kupní cenu, uzavřela se svými příbuznými [datum] dvě smlouvy o půjčce na 300 000 Kč s úrokem u každé z nich ve výši 150 000 Kč. Půjčku včetně úroku žalobkyně v souladu se smlouvami splatila do roku 2018. Od roku 2015 probíhalo u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015 řízení o určení vlastnického práva státu k danému pozemku, žalobcem byla [anonymizována dvě slova] [obec], žalovanými strany dané kupní smlouvy. Ve věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, jako soudem odvolacím, tak že žalobě bylo vyhověno, neboť kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s § 29 zákona o půdě. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na základě tohoto rozsudku žalovaný [příjmení] vrátil žalobkyni [příjmení] [celé jméno žalobkyně] uhrazenou kupní cenu pozemku. [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně] ve věci podávala další opravné prostředky, Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 20 Cdo 1961/2017-168 oba předchozí rozsudky zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Na základě tohoto rozsudku tedy žalovaný [příjmení] vyzval žalobkyni k opětovnému zaplacení kupní ceny včetně dalších splátek. Protože žalobkyně v mezidobí peníze použila k jiným účelům, uzavřela [datum] úvěrovou smlouvu, aby kupní cenu mohla opětovně uhradit. V dalším řízení pak bylo Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 49 Co 419/2019-392, jako soudem odvolacím, opětovně žalobě vyhověno. Tento rozsudek nabyl právní moci [datum]. Dovolání i ústavní stížnost žalobkyně byly odmítnuty. V průběhu řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 28 C 335/2015 se žalobkyně, v postavení žalované, nechala zastupovat [anonymizováno] [příjmení], přičemž za jím poskytnuté právní služby zaplatila celkem částku 156 675 Kč. V průběhu řízení jí také vznikly další náklady, a to za soudní poplatky ve výši 20 000 Kč a dále povinnost nahradit protistraně náklady řízení v celkové výši 33 789 Kč.

27. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s § 3079 a § 3036 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dle právní úpravy účinné ke dni uzavření kupní smlouvy, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2021 č. j. 25 Cdo 866/2021).

28. Dle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

29. Dle § 42 obč. zák. vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

30. Dle § 442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

31. Dle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

32. Dle § 106 odst. 1, 2 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

33. Dle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění účinném ke dni [datum], majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

34. Na základě shora uvedeného tedy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu.

35. Soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou naplněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, tedy zda je zde protiprávní jednání žalovaného, vznik škody na straně žalobkyně a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že protiprávním jednáním žalovaného je okolnost, že žalovaný porušil blokační ustanovení § 29 zákona o půdě, když [datum] uzavřel kupní smlouvu o převodu předmětného pozemku, který podléhal církevní restituci. Samotnému uzavření kupní smlouvy předcházel na straně žalovaného proces, v jehož průběhu žalovaný zjišťoval u příslušného katastrálního úřadu omezení převoditelnosti předmětného pozemku (v souladu s § 2 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb.). Vzhledem k tomu, že z výsledku lustrace překážka převoditelnosti pozemku nevyplývala, žalovaný kupní smlouvu uzavřel. Omezení převoditelnosti pozemku však bylo možné zjistit nahlédnutím do knihovní vložky pozemkové knihy, na kterou výpis z katastru nemovitostí odkazuje. K posouzení neplatnosti kupní smlouvy pak soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2016, č. j. 28 C 335/2015-71, rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2020, č. j. 49 Co 419/2019-392. Ačkoli tedy sám žalovaný neprovedl chybnou lustraci, dospěl soud k závěru, že z hlediska příčinné souvislosti tvoří lustrace řetězec s uzavřením kupní smlouvy, neboť kdyby nedošlo k chybné lustraci, nedošlo by k uzavření kupní smlouvy a zdánlivému převodu pozemku žalobkyni, které bylo příčinou vzniku škody. Nelze tedy klást k tíži žalobkyně, že jednala v důvěře ve správnost výsledku lustrace provedené orgánem veřejné moci – pozemkovým úřadem, neboť evidence pozemků je věcí veřejné moci, a nebylo v možnostech žalobkyně zjistit, zda předmětný pozemek lze vydat podle zákona o půdě. Toto bylo povinností žalovaného a skutečnost, že dle tehdy platné zákonné úpravy si lustraci neprováděl sám, ale spoléhal na lustraci provedenou katastrálním úřadem (orgánem veřejné moci), nelze klást k tíži žalobkyně, neboť se stále jedná o povinnost předcházející uzavření kupní smlouvy, která byla na straně prodávajícího, tedy žalovaného, a kterou plnil stát prostřednictvím svých úřadů v rámci výkonu veřejné moci. Ačkoli žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) při uzavírání kupní smlouvy vystupoval jako soukromoprávní subjekt a nejednalo se o výkon veřejné moci, přesto měl silnější postavení, neboť převod státních pozemků na soukromé osoby a vydávání náhradních pozemků restituentů bylo jeho hlavní činností, k jejímuž výkonu byl zřízen zákonem, proto lze ze strany kupujícího očekávat dobrou víru v to, že žalovaný – stát svoji povinnost spočívající v ověření převoditelnosti pozemků v jím vedených evidencích a v platném uzavření kupní smlouvy provede řádně.

36. K otázce škody se pak soud zabýval jednotlivými nároky, a to i s ohledem na námitku promlčení, neboť dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Dle § 106 odst. 1, 2 obč. zák. činí u náhrady škody objektivní promlčecí doba 3 roky a subjektivní promlčecí doba 2 roky. Objektivní a subjektivní promlčecí doby pak počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i v případě, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015).

37. Objektivní promlčecí doba počíná běžet od škodné události, která však v sobě zahrnuje, v souladu s ustálenou judikaturou, nejen samotnou škodní událost – tj. protiprávní jednání, ze kterého vznikla škoda, ale i vznik škody samotné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003 sp. zn. 25 Cdo 325/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 sp. zn. 23 Cdo 628/2007). V daném případě k protiprávnímu jednání došlo [datum], ke škodě pak docházelo postupně u jednotlivých nároků, proto objektivní promlčecí doba běží u jednotlivých nároků ode dne vzniku škody.

38. Subjektivní promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Jedná se o okamžik, kdy má poškozený k dispozici dostatek relevantních informací o skutečnostech, které mohou zakládat odůvodněný závěr o vzniklé škodě a o subjektu, který za škodu odpovídá. Z hlediska promlčení nároku z odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku neplatné smlouvy je tedy rozhodující informace ve smyslu skutkových okolností, z nichž lze dovodit, že smlouva je neplatná a o tom, jaký subjekt neplatnost zavinil, není nezbytná stoprocentní jistota ohledně těchto skutečnostech (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 25 Cdo 3306/2007). V daném případě dospěl soud k závěru, že takovým okamžikem bylo doručení rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2016, č. j. 69 Co 265/2016-133, žalobkyni, neboť tímto bylo pravomocně ([datum]) určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je stát a že kupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s blokačním ustanovením zákona o půdě. Subjektivní promlčecí doba 2 roky pak tedy běží od [datum] (právní moc daného rozsudku, resp. od doručení žalobkyni), případně u každého nároku samostatně ode dne vzniku škody, došlo-li k němu později.

39. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl u jednotlivých nároků ohledně promlčení k těmto závěrům: žaloba byla podána [datum] A) Úroky z úvěru ve výši 300 000 Kč – uhrazeny do [datum], tj. vznik škody nastal nejpozději [datum] (dle výpovědi svědků ohledně splácení půjčky však mnohem dříve), objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen B) Náklady na právní zastoupení v soudním řízení [datum] uhrazeno 12 100 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 18. 150 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 34 020 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 13 310 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum], subjektivní uplynula [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 24 040 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum] … nárok v době podání žaloby nebyl promlčen [datum] uhrazeno 10 890 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum] … nárok v době podání žaloby nebyl promlčen [datum] uhrazeno 44 165 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum] … nárok v době podání žaloby nebyl promlčen C) Náklady soudního řízení [datum] uhrazeno 5 000 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 5 000 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 10 000 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní promlčecí doba uplynula [datum] a subjektivní [datum] … nárok je promlčen [datum] uhrazeno 29 675 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum] … nárok v době podání žaloby nebyl promlčen [datum] uhrazeno 4 114 Kč, tj. vznik škody nastal [datum], objektivní i subjektivní promlčecí doba běží od [datum] … nárok v době podání žaloby nebyl promlčen D) Úroky z úvěru – nejsou promlčeny 40. Na základě shora uvedeného tedy soud vyhověl žalobě co do částky 112 884 Kč, představující náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Olomouci. Takto prokázaná škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, tj. uzavřením kupní smlouvy v rozporu s blokačním ustanovením zákona o půdě, neboť kdyby k tomuto jednání žalovaného nedošlo, nebyla by žalobkyně v postavení žalovaného u Okresního soudu v Olomouci a nebyla by nucena bránit se žalobě. Skutečnost, že podávala opravné prostředky, včetně mimořádných, a tím škodu navýšila, jí nelze přičítat k tíži, neboť pouze uplatňovala svoje právo na přezkum správnosti uvedených rozhodnutí. Rozsah poskytnutých právních služeb a výši dohodnuté odměny mezi žalobkyní a právním zástupcem soud shledal přiměřenými. Co do částky 97 580 Kč s příslušenstvím soud žalobu zamítl z důvodu promlčení.

41. Dále soud, rovněž z důvodu promlčení, zamítl žalobu co do částky 300 000 Kč s příslušenstvím představující úroky ze smluv o půjčce. Z důvodu promlčení nároku se jím soud blíže nezabýval a proto ani nehodnotil věrohodnost a rozpory ve výpovědi svědků.

42. Dále soud žalobu zamítl co do částky 43 021,34 Kč s příslušenstvím představující zaplacené úroky z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Tento nárok sice není promlčen, ale soud u něho neshledal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně. Žalobkyně si vzala úvěr ve výši 700 000 Kč za tím účelem, aby mohla žalovanému zaplatit kupní cenu pozemku ve výši 1 134 697 Kč v souladu s pravomocným rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. V souladu s pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] však žalovaný [datum] vrátil žalobkyni kupní cenu ve výši 1 051 000 Kč. Byla to sama žalobkyně, která opravnými prostředky iniciovala další řízení ve věci a domáhala se změny rozhodnutí, musela si tedy být vědoma toho, že v případě svého úspěchu, bude povinna kupní cenu žalovanému opětovně uhradit. Bylo tedy zcela na vůli žalobkyně, jak s vrácenými finančními prostředky naloží a pokud je použila k jiným účelům (vykoupení domu svého příbuzného z exekuce v prosinci 2018), musela si být vědoma následků svého rozhodnutí a toto nezodpovědné jednání nelze klást k tíži žalovaného. Navíc částku 1 051 000 Kč použila žalobkyně pro potřeby svého příbuzného [datum], tedy téměř 2 měsíce poté, co [datum] Nejvyšší soud vydal rozsudek, jímž zrušil předchozí soudní rozhodnutí a na základě kterého byla povinna zaplatit kupní cenu žalovanému. Příčinou vzniku škody v podobě úroků z úvěru tak není protiprávní jednání žalovaného, ale jednání žalobkyně, kterým finanční prostředky použila k jiným účelům a poté již neměla dostatek prostředků ke splnění své povinnosti vůči žalovanému.

43. O úroku z prodlení z přiznaných částek dle odůvodnění shora rozhodl soud dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení z částky 478 650,34 Kč od [datum], tj. od uplynutí lhůty k plnění (do [datum]) stanovené v předžalobní výzvě z [datum]. Z částky 74 835 Kč, kterou žalobkyně uplatnila až v rozšíření žaloby z [datum], pak žalobkyně požadovala úrok z prodlení od [datum]. Vzhledem k tomu, že rozšíření žaloby bylo žalovanému doručeno [datum], přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení z přiznané částky od [datum]. Co do zbytku požadovaného příslušenství soud žalobu zamítl.

44. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 553 485,34 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 112 884 Kč a zamítnuta byla co do částky 440 601,34 Kč. Co do přibližně 20 % předmětu řízení tak byla úspěšná žalobkyně a co do přibližně 80 % předmětu řízení žalovaný, žalobkyně je proto povinna uhradit žalovanému 60 % jeho nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalovaného by bylo představováno paušální náhradou za 8 úkonů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, tj. celkem 2 400 Kč (vyjádření z [datum], [datum], [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]), z cestovních náhrad dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za cestu veřejnou hromadnou dopravou k jednání soudu z [obec] a zpět ve dnech [datum] (jízdenky na vlak za 395 Kč a 419 Kč, jízdenky MHD po [obec a číslo] x 30 Kč), [datum] (jízdenky na vlak za 506 Kč a 419 Kč a 175 Kč, jízdenky MHD po [obec a číslo] x 30 Kč), [datum] (jízdenky na vlak za 449 Kč a 449 Kč, jízdenky MHD po [obec a číslo] x 30 Kč) a [datum] (jízdenky na vlak za 449 Kč a 399 Kč, jízdenky MHD po [obec a číslo] x 30 Kč) v celkové výši 3 900 Kč 100 % nákladů řízení žalobkyně by tak činilo 6 300 Kč, přičemž 60 % z této částky činí 3 780 Kč.

45. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř..

Poučení