17 C 190/2023 - 429

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni Mgr. [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátem sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], 190 00 Praha 9 proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], 150 00 Praha 5 o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že - finanční prostředky na běžném účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s, se sídlem Želetavská 1525/1, Michle, 140 92 Praha 4, - finanční prostředky na běžném účtu č. [č. účtu] vedeném na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti Raiffeisenbank, a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, - 500 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název UCB strukturovaný dluhopis [právnická osoba] [Anonymizováno], vedeného na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s, se sídlem Želetavská 1525/1, Michle, 140 92 Praha 4, - 340 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno], vedeného na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s, se sídlem Želetavská 1525/1, Michle, 140 92 Praha 4, - 400 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vedeného na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s, se sídlem Želetavská 1525/1, Michle, 140 92 Praha 4, - 747 kusů podílových listů otevřeného podílového fondu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ISIN: [IBAN], název Raiffeisen strategie balancovaná, vedených na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti Raiffeisenbank, a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4 - 806 kusů podílových listů otevřeného podílového fondu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ISIN: [IBAN], název Raiffeisen strategie progresivní, vedených na jméno [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], u společnosti Raiffeisenbank, a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4 byly ke dni úmrtí [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], tj. ke dni 26. 11. 2020 ve výlučném vlastnictví [adresa], datum narození [datum], poslední místo trvalého pobytu [adresa], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám právního zástupce žalované, [Jméno Zástupce], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobou podanou dne 19. 6. 2023 ke zdejšímu soudu se žalobci domáhali určení vlastnického práva k položkám, které byly jako sporné vyjmuty z projednání pozůstalosti po panu [adresa] (dále též „zůstavitel“), kdy se jednalo o: - běžný účet č. [č. účtu] vedený na jméno zůstavitele u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. (dále též „Účet UniCredit“) - běžný účet č. [č. účtu] vedený na jméno zůstavitele u společnosti Raiffeisenbank, a.s. (dále též „Účet Raiffeisenbank“) - 500 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název [Anonymizováno] strukturovaný dluhopis [právnická osoba] [Anonymizováno], vedeného na jméno zůstavitele u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. - 340 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno],[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vedeného na jméno zůstavitele u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. - 400 000 kusů dluhopisů vyplývajících z majetkového účtu č. [hodnota], ISIN: [IBAN], název [právnická osoba]., [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vedeného na jméno zůstavitele u společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. - 747 kusů podílových listů otevřeného podílového fondu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ISIN: [IBAN], název Raiffeisen strategie balancovaná, vedených na jméno zůstavitele u společnosti Raiffeisenbank - 806 kusů podílových listů otevřeného podílového fondu[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], ISIN: [IBAN], název Raiffeisen strategie progresivní, vedených na jméno zůstavitele u společnosti Raiffeisenbank (dále společně jen „[jméno FO] položky“) a to takovým způsobem, že veškeré [jméno FO] položky byly ke dni úmrtí zůstavitele v jeho výlučném vlastnictví.

2. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že [jméno FO] položky byly ke dni úmrtí zůstavitele v jeho výlučném vlastnictví. Uvedli, že manželství zůstavitele a žalované vzniklo dne 11. 11. 2000. Veškeré finanční prostředky na Účtu Raiffeisenbank, jakož i na Účtu UniCredit (dále společně též „Běžné účty“) pocházely z prodeje výlučného vlastnictví zůstavitele společnosti Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO: [IČO] (dále jen „ŘSD“), a to na základě smluv uzavřených v letech 2004 a 2006. Nákup veškerých dluhopisů byl proveden z Účtu UniCredit a nákup veškerých podílových listů byl proveden z Účtu Raiffeisenbank.

3. Žalobci doplnili, že na uvedené Běžné účty žalovaná nikdy v průběhu manželství se zůstavitelem nevložila jakékoliv finanční prostředky, ani na tyto účty nebyly vloženy žádné jiné finanční prostředky, které by mohly mít za následek smísení finančních prostředků zůstavitele s finančními prostředky žalované.

4. Žalobci argumentovali, že výlučným jměním jednoho z manželů (dále též „SJM“) je v souladu s odbornou literaturou to, co nabyl před uzavřením manželství, přičemž do SJM nepatří ani to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Dle jejich názoru je nepochybné, že dluhopisy i podílové listy nespadají do SJM, nýbrž do výlučného vlastnictví zůstavitele.

5. Doplnili, že ke smísení finančních prostředků na Běžných účtech nemohlo dojít ani z důvodu připisování kladných úroků z uložených finančních prostředků, neboť konkrétní majetkové hodnoty, kterých zůstavitel dosáhl ze svého výhradního majetku, jsou i nadále jeho výlučným vlastnictvím. Uzavřeli, že úroky z finančních prostředků nepředstavují SJM, ale pouze pohledávku SJM za výlučným majetkem zůstavitele, která však byla zkonzumována před smrtí zůstavitele.

II. Vyjádření žalované

6. Ve vyjádření ze dne 23. 10. 2023 žalovaná uvedla, že nárok žalobců neuznává, a to ani zčásti, ani co do základu.

7. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že Sporné položky náležely do společného jmění se zůstavitelem. Předně poukázala, že oba Běžné účty byly založeny za trvání manželství na jméno zůstavitele s tím, že k oběma účtům měla žalovaná od počátku zřízeno dispoziční právo v plném rozsahu. Oba Běžné účty vždy považovali za společné. Byť se o převody peněz a investování staral převážně manžel, peníze na těchto účtech spotřebovávali společně a rovněž na tyto účty společné prostředky přicházely.

8. Co se týče dluhopisů a podílových listů, které byly nakupovány z Běžných účtů, žalovaná uvedla, že dotčenými cennými papíry se obchodovalo, tj. cenné papíry byly nakoupeny, vygenerovaly nějaký výnos a po nějakém čase byly opět prodány. Následně byly jiné cenné papíry opět nakoupeny a celý proces se opakoval. Tím, jak byly cenné papíry obchodovány a jak docházelo zejména na Účtu UniCredit ke smísení finančních prostředků původně ve výlučném vlastnictví zůstavitele s prostředky ve SJM, není možné určit, že cenné papíry vedené ke dni úmrtí zůstavitele na jeho jméno jsou v jeho výlučném vlastnictví, protože byly pořízeny z jeho výlučného majetku. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že cenné papíry, které jsou předmětem žaloby, byly pořízeny z prostředků patřících do SJM, a tedy jsou součástí SJM.

III. Další podání žalobců

9. Ve vyjádření ze dne 11. 6. 2024 se žalobci vyjádřili k jednotlivým transakcím na Účtu UniCredit.

10. Zopakovali, že Účet UniCredit byl zůstavitelem založen právě v souvislosti s prodejem pozemků ŘSD za účelem vypořádání kupní ceny; do té doby zůstavitel žádný bankovní účet neměl. Žalovaná na předmětný účet nikdy žádné finanční prostředky nevložila a na daném bankovním účtu probíhaly zejména transakce zůstavitele spojené s termínovanými vklady, případně dluhopisy.

11. Žalobci se rovněž vyjádřili k bankovnímu účtu č. [č. účtu], když uvedli, že tento byl založen v roce 2010, přičemž veškeré finanční prostředky na tomto účtu pocházely z Účtu UniCredit, tj. z výlučného vlastnictví zůstavitele.

12. Ve vyjádření ze dne 23. 8. 2024 žalobci doplnili svá žalobní tvrzení a důkazy stran pohybu finančních prostředků na Účtu UniCredit a účtu č. [č. účtu]. Na tento účet přitom byly poukázány finanční prostředky pouze z Účtu UniCredit, tj. jakékoliv finanční prostředky poukázané na Účet UniCredit z účtu č. [č. účtu], pocházely rovněž pouze z výlučného vlastnictví zůstavitele a nemohlo tak dojít ke smísení finančních prostředků v rámci SJM. Žalobci dále podrobně rozebrali transakční historii Účtu UniCredit.

13. Žalobci zdůraznili, že dle jejich přesvědčení se na Běžných účtech, jakož i na účtu č. [č. účtu] nacházely výlučně prostředky zůstavitele. Žalovaná na tyto účty ničím nepřispěla a její finanční prostředky či prostředky ze SJM nebyly nikdy smíseny s výlučnými prostředky zůstavitele.

14. Ve vyjádření ze dne 18. 12. 2024 se pak žalobci k výzvě soudu vyjádřili k nákupům a prodejům motorových vozidel tak, že i tyto byly činěny z finančních prostředků na Běžných účtech, tj. se jednalo o transakce z výlučných prostředků zůstavitele.

IV. Další podaní žalované

15. Ve vyjádření ze dne 9. 5. 2024 se žalovaná vyjádřila k jednotlivým transakcím na Běžných účtech, přičemž poukázala, že na účtu č. [č. účtu] (který není předmětem projednávané žaloby) se nacházely finanční prostředky SJM, což osvědčila i soudní komisařka [tituly před jménem] [jméno FO] v dědickém řízení po pozůstalém. Poukázala přitom, že z tohoto účtu, který byl součástí SJM byly po celou dobu trvání účtu v mnoha případech poukazovány různě vysoké částky na Účet UniCredit.

16. Ve vyjádření ze dne 27. 8. 2024 žalovaná namítla, že žalobě nemůže být vyhověno, a to z důvodu absence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva ke Sporným položkám na straně žalobců. Žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o majetek, který byl z důvodu spornosti vyloučen z projednání v pozůstalostním řízení, tento nemůže být dodatečně projednán v řízení o pozůstalosti; v tomto ohledu žalovaná poukázala na závěry podávající se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, čj. 24 Cdo 1580/2023-262. Žalovaná poukázala, že sporný majetek vyloučeny z rozhodnutí v pozůstalostním řízení, je možné řešit pouze ve sporném řízení žalobou na plnění, nikoliv žalobou na určení.

17. Ve vyjádření ze dne 17. 12. 2024 se žalovaná k výzvě soudu vyjádřila k motorovým vozidlům pořízeným za trvání manželství. Uvedla, že vozidla se zůstavitelem pořizovali jako vozidla společná, v úmyslu je jako společná užívat. Konkrétní dokumenty v tomto ohledu předložit nemůže, neboť o zařizování těchto věcí se vždy staral manžel, a proto neví, za jaké konkrétní kupní ceny byla vozidla pořizována.

V. Návrh na změnu žaloby

18. V návaznosti na vyjádření žalované ze dne 27. 8. 2024 (srov. odst. 16 tohoto rozsudku) žalobci dne 13. 9. 2024 navrhli změnu návrhu na zahájení řízení ve smyslu § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a to takovým způsobem, že se určuje, že žalobcům náleží práva a povinnosti zůstavitele jako majitele Sporných položek, včetně pohledávky na výplatu peněžních prostředků, a to každému rovným dílem. Žalovaná s návrhem na změnu žaloby vyjádřila nesouhlas.

19. O návrhu žalobců rozhodl soud usnesením ze dne 31. 1. 2025 tak, že změnu žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil.

20. Za podstatnou přitom soud považoval skutečnost, že ke změně návrhu žalobci přistoupili až poté, co v projednávané věci došlo ke koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. Předmětem sporu mezi účastníky, a tím pádem i předmětem dosavadních tvrzení účastníků a provedeným dokazováním, totiž s ohledem na podanou žalobu byla otázka, zda Sporné položky byly ke dni úmrtí zůstavitele předmětem SJM, anebo zda se tyto položky nacházely ve výlučném vlastnictví zůstavitele.

21. V řízení však nebylo žádným způsobem řešeno, a to ani v rovině tvrzení, jakým způsobem by Sporné položky (resp. finanční prostředky nacházející se na účtech) měly být vypořádány poté, co se otázka vlastnictví ke dni úmrtí zůstavitele postaví najisto.

22. Soud proto dospěl k závěru, že výsledky dosavadního řízení neposkytovaly oporu pro vyřešení této otázky. I za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že Sporné položky byly ke dni úmrtí zůstavitele v jeho výlučném vlastnictví, nemohl na podkladě dosavadního řízení usoudit, komu a v jakém rozsahu svědčí práva a povinnosti (jakož i pohledávka na výplatu peněžních prostředků) ke Sporným položkám.

VI. Posouzení věci

23. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

24. Zůstavitel s žalovanou uzavřeli sňatek dne 11. 11. 2000, přičemž toto manželství nebylo rozvedeno (prokázáno výpisem z úmrtního listu zůstavitele).

25. Řízení o pozůstalosti se zanecháním listiny pro případ smrti, po [adresa] [zůstavitel], bylo ukončeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5, pověřenou soudní komisařkou [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], čj. [spisová značka], v právní moci dne 26. 1. 2023. Soudní komisařka postupovala podle pořízení pro případ smrti zůstavitele ze dne 3. 12. 2008, sepsaného formou notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v Praze pod č. N [Anonymizováno]/2008 a NZ [Anonymizováno]/2008, ve kterém ustanovil dědičkou finanční částky ve výši 3 000 000 Kč žalovanou a dědici veškerého ostatního majetku rovným dílem žalobce. Ke Sporným položkám soudní komisařka uvedla, že tyto „byly vyjmuty z projednání pozůstalosti jakožto sporná položka, a bude o něm jednáno v případném dodatečném projednání pozůstalosti. Účastníci byli soudní komisařkou odkázáni ke spornému řízení“ (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

26. Účet Raiffeisenbank [č. ú. [č. účtu] i Účet Unicredit [č. ú. [č. účtu]] byly vedeny pro zůstavitele, [adresa], dispoziční oprávnění k tomuto účtu měla vyjma zůstavitele i žalovaná (prokázáno odpovědí na výzvu k součinnosti Raiffeisenbank ze dne 6. 12. 2023, odpovědí na žádost o součinnost UniCredit Bank ze dne 22. 11. 2023). Účet Raiffeisenbank je majetkový investiční účet, na kterém byly ke dni úmrtí zůstavitele vedeny cenné papíry, a to 747 kusů Raiffeisen strategie balancovaná, ISIN: [IBAN] a 806 kusů Raiffeisein strategie progresivní, ISIN: [IBAN], rovněž pro zůstavitele, [adresa] (prokázáno odpovědí na výzvu k součinnosti Raiffeisenbank, resp. mimořádným výpis z účtu č. [hodnota] [Účet Raiffeisenbank] ze dne 6. 12. 2023, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Na Účtu UniCredit pak byly vedeny nákupy cenných papírů na jméno zůstavitele, to 500 kusů dluhopisů ISIN: [IBAN], 340 000 kusů dluhopisů, ISIN: [IBAN] a 400 000 kusů dluhopisů ISIN: [IBAN] (prokázáno výpisem z účtu uvedeného u UniCredit Bank č. [hodnota] [Účet UniCredit] za období od 1. 1. 2013-27. 11. 2023, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Nadto co se týče skutečnosti, že předmětné Běžné účty, jakož i cenné papíry byly vedeny ke dni jeho úmrtí na jméno zůstavitele, o této nebylo mezi účastníky řízení sporu.

27. Z dalších provedených důkazů (směnná a kupní smlouva ze dne 9. 10. 2006 KSS-[Anonymizováno]/06-[Anonymizováno]-Ko, sdělení Raiffeisenbank ze srpna 2022, včetně výpisů z účtu č. [hodnota] [Účet Raiffeisenbank] za období 2018 – 2020, č. [hodnota] za období 2018 – 2020 a výpisu z účtu [Anonymizováno] na část roku 2020, kupní smlouva ze dne 21. 9. 2004 číslo V-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], výpis z účtu vedeného u UniCredit Bank č. [hodnota] [Účet UniCredit] za období 1. 1. 2018 - 26. 11. 2020, odpověď na žádost o součinnost UniCredit Bank ze dne 27. 11. 2023, výpis účtu UniCredit Bank č. [hodnota], výpis z účtu č. [hodnota] za období 1. 1. 2013 - 27. 11. 2023, výpis z účtu UniCredit Bank za období od 2. ledna 2013 do 30. 12. 2016 ohledně účtu [Anonymizováno] [Účet UniCredit], odpověď na žádost o součinnost Unicredit bank na č. l. 98, 131, 273 a 292, výpisy z účtu UniCredit bank číslo [hodnota] [Účet UniCredit] za období od 9. 10. 2017 do 2. 2. 2024, respektive výpisy za období od června 2006 do prosince 2023, výpisy z účtu zůstavitele vedeného u Unicredit bank číslo účtu [Anonymizováno] za období od ledna 2011 do 24. dubna 2023, lékařské zprávy, záznamy o ošetření při příjmu, průběhu hospitalizace a zpráva o zemřelém Fakultní nemocnice Motole, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí katastrální území [adresa], LV [Anonymizováno], přehled výnosů z majetku zůstavitele týkající se ŘDS, dokumentace týkající se vyplacení pojistného plnění) soud nezjistil nic nerelevantního pro toto řízení, neboť s ohledem na skutečnost, že soud k zamítnutí žaloby přistoupil z důvodu absence naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva, se otázku vlastnického práva ke Sporným položkám nezabýval (k tomu srov. dále).

28. Ze stejného důvodu pak soud zamítnul návrh na provedení dokazování dalšími listinnými důkazy (výdej dat registru silničních vozidel ze dne 17. 10. 2024, výdej dat registru silničních vozidel ze dne 4. 11. 2024, přehled vozů zakoupených a prodaných [adresa] u společnosti Louwman Motors Praha ze dne 9. 11. 2024, kupní smlouvy mezi Louwman Motors [adresa], návrh na provedení kompletní zdravotní dokumentace [adresa]), neboť tyto důkazy nepovažoval za relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

29. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 30. [adresa] [zůstavitel] zemřel dne 26. 11. 2020, přičemž zanechal listinu o pořízení pro případ smrti ze dne 3. 12. 2008, ve které ustanovil dědičkou finanční částky ve výši 3 000 000 Kč pozůstalou manželku, [Anonymizováno] [jméno FO] [žalovaná] a dědici veškerého ostatního majetku rovným dílem svou dceru [Jméno žalobce A] a své vnuky [Jméno žalobce B] a [Jméno žalobce C] [žalobci]. Z projednání o pozůstalosti byly vyjmuty usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum], čj. [spisová značka] - 353. Sporné položky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Veškeré Sporné položky byly vedeny na jméno zůstavitele, [adresa]. Řízení o pozůstalosti bylo ukončeno usnesením zdejšího soudu ze dne 10. 1. 2023.

31. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

32. Podle ustanovení § 1479 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

33. Z ustanovení § 1475 odst. 1 o. z. se podává, že dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Z odstavce třetího předmětného ustanovení se podává, že komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

34. Podle § 162 odst. 2 věty druhá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží.

35. Podle § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

36. Z § 189 odst. 1 z. ř. s. se podává, že nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

37. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

38. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

39. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022-II. shrnul, že dědické právo (jako titul k dědění, definované jako právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní vzniká smrtí zůstavitele. Dědic však nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením vydaným v pozůstalostním řízení, ovšem s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva tak vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že každá pozůstalost (dědictví po každém zůstaviteli) musí být soudem projednána a musí o ní být rozhodnuto. Zmiňovaný princip ingerence státu se v současné době uplatní vždy tehdy, pokud zákon (výjimečně) nestanoví jinak. Nejvyšší soud dále konstatoval, že § 193 odst. 1 z. ř. s. jednoznačně zapovídá, aby v rámci dodatečného projednání pozůstalosti bylo autoritativně rozhodováno o nově se objevivších aktivech (popř. pasivech) pozůstalosti, to ovšem právě a jen pro případ, že jde o taková aktiva (popř. pasiva), k nim se nepřihlíží, tedy že jde o aktiva (popř. pasiva) sporná. Zdůraznil přitom, že práva k tomuto nově objevenému spornému majetku (a k žádnému jinému), je možno uplatnit žalobou předpokládanou ustanovením § 193 odst. 1, část věty za středníkem, z. ř. s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne (ex nunc) definitivně a ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva znovu projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti.

40. Pro úplnost je třeba uvést, že způsob řešení spornosti aktiv (nebo pasiv) pozůstalosti doznal od 1. 1. 2014 změny. Dle právní úpravy obsažené v o. s. ř. ve znění do 13. 12. 2013 obdobně jako nyní platilo, že byla-li aktiva (či pasiva) mezi účastníky sporná, soud se omezil toliko na zjištění jejich spornosti, přičemž v řízení o pozůstalosti k nim nepřihlížel (srov. § 175k odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013); pokud se soudní komisař omezil pouze na zjištění spornosti aktiv nebo pasiv, účastníci se mohli domáhat práv ke sporným aktivům v průběhu řízení o pozůstalosti i po jeho skončení (srov. § 175y o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013). Bylo přitom přípustné, aby žaloba dle předmětného ustanovení zněla na určení, že zůstavitel byl ke dni smrti (výlučným) vlastníkem sporného majetku. Došlo-li (v závislosti na petitu) k určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem sporného majetku bez konečného vyřešení práv k majetku, proběhlo o takto vyjasněném majetku dodatečné projednání dědictví (srov. § 175x o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013). Rozhodovací praxe odůvodňovala naléhavý právní zájem na určení, že věc náležela ke dni úmrtí zůstavitele do jeho výlučného vlastnictví (anebo naopak do společného jmění zůstavitele a jeho manžela či manželky) tím, že takový rozsudek by byl podkladem pro dodatečné projednání dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3726/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 29 Odo 208/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 6. 10. 2004 sp. zn. 22 Cdo 1826/2004).

41. V rozsudku ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1580/2023 Nejvyšší soud výslovně konstatoval, že s ohledem na znění § 193 odst. 1 části věty za středníkem z. ř. s., že o majetku patřícím do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, který byl znám již v (původním) řízení o pozůstalosti a k němuž se z důvodu spornosti nepřihlíželo, se dodatečné projednání pozůstalosti ve smyslu § 193 z. ř. s. neprovede. Doplnil, že uplatnění práva žalobou podle § 189 odst. 1 z. ř. s. nemůže být realizováno „určením“, zda sporný majetek skutečně patřil (nebo nepatřil) do pozůstalosti, ale vždy požadavkem na vyřešení všech nároků účastníků, které k tomuto majetku (podle svého přesvědčení) mají. Soud se tedy při dodatečném projednání pozůstalosti majetkem vyřazeným pro spornost již nezabývá, neboť dodatečné projednání majetku, které tvoří aktivum případně i pasivum pozůstalosti (včetně majetku ze společného jmění zůstavitele a jeho manžela) se týká pouze majetku, který se objeví až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti.

42. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat splnění povinnosti (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. února 1971 sp. zn. 2 C 8/71 [pozn. red.: správně 2 Cz 8/71], uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 nebo ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2553/2009).

43. V projednávané věci žalobci vycházeli ve svém žalobním návrhu – na určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí výlučným vlastníkem [jméno FO] položek – z nepřiléhavé premisy, že v případě vyhovění jimi požadovanému určení by se domohli dodatečného projednání pozůstalosti dle § 193 odst. 1 z. ř. s.

44. Od okamžiku, kdy nabude usnesení o dědickém právu právní moci – jak tomu bylo i v souzené věci – zákon vylučuje, aby následně v civilním sporném řízení odstraněná spornost aktiv ve smyslu § 189 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s. byla zohledněna v rámci pozůstalostního řízení, včetně řízení o dodatečném projednání pozůstalosti. Zákon naopak výslovně (§ 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.) stanoví, že po právní moci usnesení o dědictví se takový spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti může definitivně vyřešit jen v řízení sporném. Z hlediska zvažovaného naléhavého právního zájmu je proto vyloučeno, aby soud rozhodoval o rozsahu aktiv (či pasiv) jako náležejících ke dni smrti zůstaviteli, resp. do SJM zůstavitele (takové případné řešení by totiž předpokládalo možnost, resp. nutnost dodatečného projednání pozůstalosti, ale dodatečné projednání dědictví v z. ř. s. je vyloučeno ohledně aktiv a pasiv, k nimž se v řízení o pozůstalosti nepřihlíželo v důsledku postupu dle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). Po právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu, tedy určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k nemovité věci, která jako aktivum nebyla v řízení o pozůstalosti pro svou spornost projednána.

45. Naléhavý právní zájem na určení, že mezi dědici Sporné položky náležely ke dni úmrtí zůstavitele do jeho výlučného vlastnictví (jak zněl žalobní návrh) tak může tak být dán z logiky věci jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§ 185 z. ř. s.). Totiž jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele (viz § 180 odst. 2 z. ř. s.), resp. postupem podle § 162 odst. 1 nebo 2 z. ř. s. (viz § 162 odst. 3 z. ř. s.). V projednávané věci však (v době vyhlášení rozsudku, resp. i v době zahájení řízení) bylo řízení o pozůstalosti po zesnulém pravomocně skončené.

46. Z uvedeného plyne, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v případě, že by soud žalobě vyhověl, Sporné položky by nemohly být dodatečně projednány dle § 193 odst. 1 z. ř. s.; již proto by požadované určení žalobcům nepřineslo účinnou ochranu jejich práv. Rozhodnutí o určovací žalobě tak, jak byla podána, by mělo pouze akademický význam a žalobci by se opět museli domáhat další žalobou ochrany svých vlastnických práv.

47. Na uvedeném přitom dle názoru zdejšího soudu ničeho nemůže změnit ani žalobci namítaná skutečnost, že se při podání návrhu řídili výzvou soudní komisařky, tj. že o Sporných položkách bude jednáno v dodatečném projednání pozůstalosti. Předně je třeba poukázat, že v době podání žaloby byla otázka uplatnění práv položkám, ke kterým se v řízení o pozůstalosti nepřihlíží, rozhodovací praxí řešena (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 22 Co 84/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022 – II). Nesprávné poučení soudní komisařky pak každopádně nemůže vyústit v odlišné posouzení v projednávané věci.

48. Soud dále doplňuje, že žalobci nesprávně uplatněný žalobní návrh (petit) není kryt poučovací povinností soudu, neboť v tomto případě jde o poučení hmotněprávní (viz např. § 5 o. s. ř. a contrario a v ustálené judikatuře kupř. následující rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023 č. j. 24 Cdo 2680/2022-189, ze dne 11. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3820/2009 či ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. 32 Cdo 1002/2009). Z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení je nezbytné žalobu v celém rozsahu zamítnout a je vyloučeno, aby současně byla žaloba přezkoumávána po věcné stránce (z ustálené judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1121/2011).

49. Soud nezaložil rozsudek na tom, že by žalobkyně neunesla procesní břemeno ohledně naléhavého právního zájmu, nýbrž dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. není dán; proto nebylo možné jakkoli žalobkyni vyzývat (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 3877/2018 či ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. 32 Cdo 1002/2009).

50. Co se dále argumentace žalobců o nepřiléhavosti rozsudku sp. zn. 24 Cdo 1580/2023, žalobci vyjádřili přesvědčení, že v projednávané věci není žaloba na plnění na místě, resp. že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva je v projednávané věci dán s ohledem na charakter finančních prostředků na dotčených účtech (tj. že se jedná o pohledávku za bankou, která dotčené účty vede). Žalovaná by tak v případě podání žaloby na plnění nebyla pasivně legitimována. Žalobci pak doplnili, že na základě určovací žaloby by bylo lze postavit na jisto charakter dědictví pro jejich správné rozdělení v intencích závěti zůstavitele.

51. Dle názoru zdejšího soudu argumentace žalobců svědčí toliko ve prospěch závěru, že určovací žalobě, tak jak byla žalobci formulovaná, svědčí nedostatek naléhavého právního zájmu. I pokud by soud určovací žalobě vyhověl (tj. pokud by shledal argumentaci žalobců o výlučném vlastnickém právu zůstavitele ke Sporným položkám opodstatněnou), nevedlo by toto rozhodnutí k vyřešení otázky vlastnického práva ke Sporným položkám (resp. nástupnictví do práv a povinností zůstavitele coby majitele dotčených účtů). Za situace, kdy nelze Sporné položky projednat v rámci dodatečného projednání dědictví, by takové rozhodnutí, jak již bylo řešeno výše, bylo zcela akademického rázu.

52. Žalobci nicméně dle názoru soudu správně poukazují na skutečnost, že formulace určovací žaloby podané po skončení dědického řízení musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt, vyplývajících z provedeného vypořádání podle poměru nabytých hodnot při rozdělení pozůstalosti, popřípadě podle podílů, ve kterých bylo dědicům potvrzeno nabytí dědictví.

53. V projednávané věci však (ani v rovině tvrzení) nebyla řešena otázka vypořádání dědictví po zůstaviteli v intencích pořízení pro případ smrti zůstavitele ze dne 3. 12. 2008. Z vyjádření účastníků lze usuzovat, že žalovaná neobdržela finanční částku ve výši předpokládané závětí zůstavitele. Na tuto skutečnost ostatně upozorňovala sama žalovaná (srov. vyjádření ze dne 7. 11. 2024) a z tohoto důvodu soud rovněž nepřipustil změnu žaloby (srov. čl. V tohoto rozsudku).

54. Pokud pak žalobci ve svém závěrečném návrhu uvedli, že bez určení vlastnického práva, tj. zda se Sporné položky ke dni úmrtí zůstavitele nacházeli v jeho výlučném vlastnictví, či zda se jednalo o prostředky náležející do SJM, nelze rozhodnout o sporné části dědictví, s ohledem na výše uvedené soud s úvahou žalobců nemůže souhlasit. Dle názoru zdejšího soudu nic nebrání tomu, aby tato otázka byla případně řešena jako předběžná. K výroku II. (náhrada nákladů řízení)

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšné žalované v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů zastoupení žalovaného advokátem.

56. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

57. Podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve znění do 31. 12. 2024 se částka 35 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního jednání, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí 2 500 Kč (§ 7 odst. 5 AT). Náhrada hotových za jeden úkon právní služby činí 300 Kč (§ 13 odst 4 AT).

58. Podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve znění od 1. 1. 2025 se pak ve vyjmenovaných případech považuje za tarifní hodnotu částka 65 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí 3 700 Kč (§ 7 odst. 5 AT). Náhrada hotových za jeden úkon právní služby činí 450 Kč (§ 13 odst 4 AT).

59. V návaznosti na výše uvedené soud přiznal odměnu za 11 úkonů právní služby provedených do 31. 12. 2024, tj. převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT], pět písemných podání ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne 24. 10. 2023, vyjádření k výpisům z účtu ze dne 10. 5. 2024, vyjádření ze dne 28. 8. 2024, vyjádření ze dne 7. 11. 2024 a vyjádření ze dne 18. 12. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT], pětkrát účast na jednání soudu ve dnech 7. 11. 2023, 19. 1. 2024, 12. 4. 2024 a 18. 6. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], v celkové výši 27 500 Kč a dále náhradu 11 paušálních částek ve výši 3 300 Kč.

60. Dále pak soud přiznal odměnu za 2 úkony právní služby provedené od 1. 1. 2025, tj. účast na dvou jednáních soudu ve dnech 31. 1. 2025 a 21. 2. 2025, tj. ve výši 7 400 Kč a náhradu 2 hotových výdajů v celkové výši 900 Kč.

61. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 47 311 Kč včetně DPH ve výši 21 % z částky 39 100 Kč, tj. 8 211 Kč, neboť zástupce žalované soudu doložil, že je plátcem DPH. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.

62. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

63. Pro úplnost pak soud dodává, že co se týče stanoviska žalované, že tarifní hodnota by neměla být určována dle § 9 odst. 3 písm. a) resp. § 9 odst. 1 AT, ale z hodnoty předmětu řízení, k němuž se vztahuje žalobci požadované určení vlastnického práva, tj. z částky 1 354 084,27 Kč, s tímto se soud neztotožnil. Žalovaná hodnotu práv a věcí vymezených v žalobě určila na základě soupisu pořízeného v pozůstalostním řízení. Samotný dokument však nebyl součástí spisového materiálu; tento žalovaná doložila jako přílohu vyčíslení nákladů řízení žalované. Ze samotného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, čj. [spisová značka] se hodnota Sporných položek nepodává. Hodnota Sporných položek samotných přitom nebyla předmětem projednávané věci, soud tuto ani nezjišťoval. Zároveň se pak dle názoru soudu především hodnota cenných papírů ani ze zpráv společností UniCredit Bank a Raiffeisenbank nepodává. Co se pak týče Běžných účtů, soudu není známo, zda z těchto účtů nebyly prováděny platby (např. na základě trvalých příkazů) i po úmrtí zůstavitele. Z těchto důvodů tak soud při určení mimosmluvní odměny nevycházel z tarifní hodnoty uvedené žalovanou, ale z tarifní hodnoty uvedené v § 9 AT v rozhodném znění.

Poučení