17 C 191/2019-117

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž před soudem [anonymizováno 8 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 92 392 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 90 392 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 90 392 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 11. 2019 domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ předmětné řízení“ či„ posuzované řízení“). Žalobkyně podala dne 16. 10. 2014 ke Krajskému soudu v Praze věřitelský insolvenční návrh na prohlášení úpadku [právnická osoba], [anonymizována tři slova]. Insolvenční řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a skončilo již před prohlášením úpadku po 4 letech, 1 měsíci a 12 dnech, tedy dne 28. 11. 2018, kdy nabylo právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Tímto usnesením bylo potvrzeno v pořadí deváté usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] o zamítnutí insolvenčního návrhu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že žalobkyně byla oprávněna podat vůči dlužníkovi insolvenční návrh, neboť vůči němu měla již před zahájením řízení splatné pohledávky, které neuspokojil. Insolvenční návrh byl zamítnut proto, že ostatní pohledávky dalších dvou přihlášených věřitelů jsou pohledávky ze smluvních pokut a z náhrad škod ze stavební činnosti dlužníka s tím, že dokazování o nich by přesáhlo meze insolvenčního řízení, čímž by insolvenční řízení nahrazovalo řízení nalézací. Dne 1. 12. 2014 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu ze dne 14. 11. 2014 (č.l. [anonymizováno]), dne 3. 12. 2014 však bylo nezákonně bez podání opravného prostředku z insolvenčního rejstříku odstraněno a změněno na usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu údajně též z 14. 11. 2014 pro neexistenci dalšího věřitele s pohledávkami, ke kterým se přihlíží. Toto rozhodnutí bylo údajně zveřejněno v insolvenčním rejstříku rovněž dne 1. 12. 2014 na č.l. [anonymizováno], toto rozhodnutí však vzniklo až dne 3. 12. 2014. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně zrušeno jako nezákonné pro procesní vadu, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č.l. [anonymizováno]), neboť Krajský soud v Praze namísto odmítnutí insolvenční návrh zamítl, aniž (bez souhlasu účastníků) k jeho projednání nařídil jednání. Dne 19. 5. 2015 bylo vydáno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro neexistenci dalšího věřitele s pohledávkami, ke kterým se přihlíží (č.l. [anonymizováno]). Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně opět zrušeno, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č.l. [anonymizováno]), neboť toto meritorní rozhodnutí vydala místo soudkyně vyšší soudní úřednice a řízení je zatíženo zmatečnostní vadou. Usnesení ze dne 12. 10. 2015 (č.l. [anonymizována dvě slova]) pak bylo opět Krajským soudem nezákonně staženo z insolvenčního rejstříku a bylo změněno na usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu údajně též z 12. 10. 2015, když bylo poukázáno na neexistenci dalšího věřitele s pohledávkami, ke kterým se přihlíží. Toto rozhodnutí bylo údajně zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14. 10. 2015 (č.l. [anonymizováno]), avšak ve zveřejněné podobě vzniklo až dne 18. 11. 2015. K odvolání žalobkyně bylo toto rozhodnutí pro opakovanou procesní vadu jako nezákonné zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č.l. [anonymizováno]), neboť Krajský soud v Praze insolvenční návrh odmítl s tím, že„ z dokazování bylo zjištěno“, avšak dokazování se provádí při jednání, které Krajský soud v Praze bez souhlasu účastníků nenařídil, ač o nutnosti nařídit jednání k věcnému projednání insolvenčního návrhu byl již jednou Vrchním soudem v Praze poučen. Dne 20. 3. 2017 bylo vydáno usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, které bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 5. 4. 2017 v [údaj o čase] hod. (č.l. [anonymizováno]), avšak z doručenek je zřejmé, že toto rozhodnutí bylo dne 5. 4. 2017 ve [údaj o čase] hod. odesláno jako datová zpráva jen advokátovi dlužníka do datové schránky, žalobkyni jakožto navrhovatelce však zasláno ani doručeno nebylo. Toto rozhodnutí pak bylo dne 7. 4. 2017 nezákonně z insolvenčního rejstříku staženo Krajským soudem v Praze a změněno na usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 4. 4. 2017, které bylo údajně zveřejněno v insolvenčním rejstříku též dne 5. 4. 2017 v [údaj o čase] hod. na č.l. [anonymizováno]. Toto rozhodnutí však bylo vytvořeno až dne 7. 4. 2017 a advokátovi dlužníka odesláno do jeho datové schránky dne 7. 4. 2017 ve [údaj o čase] hod. K odvolání žalobkyně bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (č.l. [anonymizováno]) pro opakovanou procesní vadu a pro nepřezkoumatelnost jako nezákonné zrušeno, neboť Krajský soud v Praze neprovedl řádné dokazování o pohledávkách insolvenční navrhovatelky a dalších dvou věřitelů s pohledávkami, ke kterým se přihlíží, a neuvedl přezkoumatelné důvody pro závěry o neexistenci pohledávek dvou přihlášených věřitelů. Usnesení ze dne 23. 7. 2018 (č.l. [anonymizováno] [číslo]) pak bylo opět nezákonně staženo z insolvenčního rejstříku Krajským soudem v Praze a změněno na usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu údajně též ze dne 23. 7. 2018, zveřejněné v insolvenčním rejstříku údajně též 24. 7. 2018 (č.l. [anonymizováno] [číslo]), avšak toto rozhodnutí v nyní vyvěšené podobě vzniklo až dne 21. 8. 2018. Toto rozhodnutí pak bylo k odvolání žalobkyně částečně potvrzeno a částečně změněno odvolacím soudem, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 11. 2018. Insolvenční řízení nebylo složité, dlužník se podle návrhu a jeho příloh evidentně nacházel v úpadku jak pro platební neschopnost, tak pro předlužení. Insolvenčním řízením však bylo vydáváním procesně vadných a nepřezkoumatelných rozhodnutí a nezákonným dodatečným měněním již vyhlášených rozhodnutí samotným Krajským soudem v Praze nezákonně manipulováno ve prospěch dlužníka, aby tento získal čas na„ odklonění“ majetku. Opakované rozhodování Vrchního soudu v Praze o odvoláních žalobkyně nebylo výrazem složitosti věci. Předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Za přiměřenou dobu žalobkyně považuje dobu od 16. 10. 2014 do 2. 4. 2015, kdy Vrchní soud v Praze rozhodl o prvním odvolání žalobkyně, tedy cca 6 měsíců. Mezi vydáním jednotlivých usnesení byly nedůvodné prodlevy. Z celkem devíti vydaných prvostupňových usnesení byla čtyři Krajským soudem v Praze změněna bez podání opravného prostředku, bylo vydáno celkem osm procesně vadných prvostupňových usnesení, z nichž čtyři zrušil odvolací soud, a to s poukazem na procesní vadu, zmatečnost a nepřezkoumatelnost. Opakované vydávání procesně vadných rozhodnutí je nesprávným úředním postupem. Žalobkyně insolvenční řízení nijak nezdržovala, naopak se jej snažila urychlit. Předmětné řízení mělo pro žalobkyni obrovský význam. Žalobkyně jakožto spotřebitelka a věřitelka s největším objemem pohledávek přihlásila do insolvenčního řízení pohledávky za cca [částka] mimo jiné z titulu vydání bezdůvodného obohacení dlužníka po odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo (stavba rodinného domu). V důsledku nepřiměřeně dlouhého insolvenčního řízení došlo k „ odklonu“ majetku dlužníka a věřitelé se tak dnes nemají z čeho uspokojit. Před zahájením řízení měl dlužník majetek v pořizovací hodnotě cca [anonymizováno] milionu Kč. Podle účetní závěrky k [datum] dlužník stále o zbytku dosud neodepsaných oprávek u hmotného majetku účtoval, tedy stále měl dlouhodobý hmotný majetek ve vlastnictví. Žalobkyně očekávala uspokojení ve výši minimálně [anonymizováno] milionu Kč ze zpeněžitelného majetku a dále uspokojení ve výši minimálně [anonymizováno] milionu Kč z majetku navráceného do majetkové podstaty v důsledku uplatnění odporovatelnosti insolvenčním správcem proti zvýhodňujícím úkonům dlužníka bez přiměřeného protiplnění (splacené údajné půjčky jednatelky do společnosti, které nikdy nebyly dlužníkovi vyplaceny, mnohasettisícové tržby minimálně za šest velkých stavebních zakázek pro soukromé osoby„ bez faktur“ nepředané dlužníkovi a nezaúčtované v oficiálním účetnictví dlužníka apod.). Majetek dlužníka se však v průběhu insolvenčního řízení ztratil a právo odporovat znevýhodňujícím úkonům dlužníka se promlčelo. V roce 2018 měl dlužník v majetku již jen několik kusů opotřebených věcí, v rámci exekuce prováděné v roce 2019 byl zjištěn majetek v odhadní hodnotě [částka] a zpeněžen jako soubor ve veřejné dražbě za vyvolávací cenu [částka], z čehož žalobkyně obdržela [částka]. Aby nedošlo k promlčení odpovědnosti statutárních orgánů dlužníka za škodu způsobenou nepodáním insolvenčního návrhu, byla žalobkyně nucena podat ke Krajskému soud v Praze žalobu proti bývalým i současným statutárním orgánům dlužníka žalobu a zaplatit část soudního poplatku ve výši přes [částka]. S ohledem na to, jak bylo ukončeno insolvenční řízení, vzala žalobkyně tuto žalobu zpět, dva a půl roku však měla zbytečně vázané peníze v zaplaceném soudním poplatku, navíc jí bylo vráceno pouze 80 % uhrazeného soudního poplatku. Věc byla řešena pod sp. zn. [spisová značka]. Zároveň byla žalobkyně z důvodu předejití promlčení jejích pohledávek nucena podat žalobu k [název soudu], kde byla projednávaná pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uhradila soudní poplatek přes [částka], tyto peníze zde byly zbytečně vázané tři a půl roku. Stejně tak kvůli ochraně pohledávek spočívajících ve smluvních pokutách před promlčením byla žalobkyně nucena podat další čtyři žaloby k [název soudu], kde byla nucena uhradit další soudní poplatky přes [částka]. Další věřitelka, společnost [právnická osoba], byla rovněž nucena pro ochranu před promlčením svých pohledávek podat žalobu, žalobkyně jí pak jako její prokuristka byla nucena půjčit na úhradu soudního poplatku částku [částka]. I tyto peníze zde měla zbytečně několik let vázané. Přiměřenou dobou pro přípravnou fázi insolvenčního řízení je šest měsíců, v daném případě se však jedná o více než osminásobek. Žalobkyně tedy požadovala přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 20 000 Kč / rok trvání řízení (za první dva roky se jedná o částku poloviční), za řízení dlouhé 4 roky, 1 měsíc a 12 dní se tedy jedná o částku 62 339 Kč. Řízení bylo procesně, právně i skutkově velmi jednoduché, žalobkyně k délce řízení nijak nepřispěla, ve věci opakovaně rozhodovaly soudy dvou stupňů z důvodu opakovaného vydávání procesně vadných rozhodnutí, v řízení docházelo k nedůvodným průtahům a žalobkyně musela podat celkem sedm žalob k nalézacím soudům a zaplatit téměř 300 000 Kč na soudních poplatcích. S ohledem na uvedené je na místě zvýšit základní částku o 45 % na částku 90 392 Kč. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 16. 4. 2019. Kromě částky 90 392 Kč požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 10. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobkyně skutečně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 90 392 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to dne 16. 4. 2019. Ve věci však není dle žalované dán odpovědnostní titul. Žalobkyně v průběhu insolvenčního řízení za účelem umělého vytváření věřitelů jako další věřitelku uvedla svou (tehdy 90letou) matku. Dlužník se bránil tím, že návrh je šikanózní. V řízení nelze konstatovat žádné průtahy, žádný ze soudů nebyl procesně nečinný, jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně. Žalobkyně nepodala u procesního soudu stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení trvalo od října 2014 do listopadu 2018, tedy 4 roky. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů, soud I. stupně rozhodoval šestkrát, soud II. stupně rovněž šestkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a byli vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni byl shledán jako mizivý. Od počátku se jednalo o bezdůvodný insolvenční návrh, u dlužníka po celou dobu řízení nebyl zjištěn úpadek. Žalobkyně zneužila insolvenční řízení, když neuplatnila své nároky cestou nalézacího řízení, což konstatoval i Vrchní soud v Praze v prvním zrušovacím rozhodnutí č.j. [spisová značka]. Jako dalšího dlužníka uvedla žalobkyně svou matku a společnost [právnická osoba], přičemž tito věřitelé byli vytvořeni uměle„ postoupením pohledávek“. Navrhovatelka měla podíl na celé délce řízení, neboť soudy se museli zabývat pouze jejími podáními. Co se týče namítaných„ nezákonných změn“ v usneseních na č.l. [anonymizováno] a č.l. [anonymizováno], jednalo se o špatné označení názvu události / dokumentu kanceláří při vkládání do systému ISIR, proto došlo k opravě, obsah usnesení byl však totožný. Pokud jde o dokument na č.l. [anonymizováno], zde došlo nedopatřením kanceláře ke vložení nedopracovaného konceptu rozhodnutí v části odůvodnění, obsah výroku nebyl dotčen, proto došlo k opravě při vložení do systému ISIR. Není zde tedy dán odpovědnostní titul, tím méně mohla žalobkyni vzniknout nemajetková újma. Celková doba řízení byla přiměřená, nedošlo tedy k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. I kdyby tomu tak nebylo, požadované zadostiučinění je zcela nepřiměřené. Není zde žádný důvod navyšovat přiměřené zadostiučinění nad částku 15 000 Kč / rok trvání řízení. Zároveň není na místě ani žalobkyní požadované navýšení o 45 %. Zřejmě nevhodná procesní strategie žalobkyně, kterou zvolila při vymáhání svých pohledávek, ať již ji zvolila z důvodu snahy ušetřit na soudních poplatcích či nikoliv, nemůže být kladena k tíži žalované. Naopak by bylo na místě základní částku ponížit jednak s ohledem na zvýšenou skutkovou a procesní složitost řízení, jednak pro podíl žalobkyně na celkové délce řízení.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Dne 16. 10. 2014 podala žalobkyně jakožto věřitelka ke Krajskému soudu v Praze návrh na zahájení insolvenčního řízení na [právnická osoba], spol. s r.o. (dále jen„ dlužník“) ohledně své pohledávky ve výši [částka] vzniklé v souvislosti se smlouvou o dílo na zhotovení stavby rodinného domu. Zároveň žalobkyně odkázala na další věřitelku, a to paní [celé jméno žalobkyně], nar. roku [rok], s tím, že tato má pohledávku jako postupník. S účinky ke dni 16. 10. 2014 došlo k zahájení insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 5. 11. 2014 vyzval Krajský soud v Praze žalobkyni k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dne 10. 11. 2014 vznesl dlužník námitky proti zahájení insolvenčního řízení s tím, že se nejedná o splatné pohledávky, zároveň poukázala na„ umělé vytvoření“ druhého dlužníka, a to matky žalobkyně narozené v roce [rok]. Zároveň uvedl, že návrh považuje za šikanózní. Tyto své námitka doplnil dne 12. 11. 2014 s tím, že podal žalobu na neplatnost smlouvy o dílo a neplatnost odstoupení od smlouvy. Dne 11. 11. 2014 uhradila žalobkyně zálohu. Žalobkyně se dne 25. 11. 2014 vyjádřila k námitkám dlužníka, na to reagoval dlužník dne 28. 11. 2014. Usnesením ze dne 14. 11. 2014 byly námitky dlužníka odmítnuty s tím, že vyhláška není rozhodnutím o tom, zda je podaný insolvenční návrh důvodný, nýbrž je povinností soudu takovou vyhlášku vydat, pokud insolvenční návrh obsahuje náležitosti vyžadované zákonem. Usnesením ze dne 14. 11. 2014, č.j. [insolvenční spisová značka], zamítl Krajský soud v Praze insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 2. 12. 2014 odvolání, dne 26. 2. 2015 se k tomuto odvolání vyjádřil dlužník. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že insolvenční návrh byl zcela bezdůvodný. Podmínka mnohosti věřitelů není splněna v případě, že navrhovatel převedl některou pohledávku za dlužníkem nebo její část na třetí osobu v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu anebo po zahájení insolvenčního řízení, přičemž pohledávky byly navrhovatelkou postoupeny [celé jméno žalobkyně] dohodami o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2013 a ze dne 31. 3. 2014, je tedy zjevné, že postoupení pohledávek navrhovatelkou na další osobu bylo účelové s cílem splnit podmínku mnohosti věřitelů pro potřeby insolvenčního řízení. V daném případě byly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu, soud I. stupně však této možnosti nevyužil, bylo tedy jeho povinností nařídit k projednání návrhu jednání. Protože tak neučinil, zatížil řízení procesní vadou. Usnesením ze dne 19. 5. 2015, č.j. [insolvenční spisová značka], Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 15. 6. 2015 odvolání, které doplnila dne 25. 6. 2015. Dlužník se k tomuto odvolání vyjádřil dne 8. 7. 2015. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá pro zjevnou bezdůvodnost, nemůže vydat vyšší soudní úředník (jak tomu v daném případě bylo). Usnesením ze dne 12. 10. 2015, č.j. [insolvenční spisová značka], Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 11. 2015 odvolání, téhož dne pak bylo soudu doručeno podání nazvané„ oprava insolvenčního návrhu“ s tím, že dalším věřitelem dlužníka je společnost [právnická osoba], [IČO], jako následný postupník po [celé jméno žalobkyně], nar. roku [rok]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], Vrchní soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 26. 9. 2016 nařídil Krajský soud v Praze jednání na 13. 10. 2016. Dne 12. 10. 2016 doručila žalobkyně insolvenčnímu soudu sdělení o pohledávce [celé jméno žalobkyně], nar. roku [rok], vůči dlužníkovi ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení a zároveň bylo soudu doručeno podání s názvem„ oprava a doplnění insolvenčního návrhu“ s tím, že třetí věřitelkou dlužníka je paní [celé jméno žalobkyně], nar. roku [rok]. Při jednání dne 13. 10. 2016 předložil dlužník soudu seznam šesti řízení, kdy žalobkyně podala žalobu na dlužníka s tím, že řízení jsou přerušena z důvodu insolvenčního řízení, přičemž žalobkyně zatím nemusela hradit soudní poplatky, které by v souhrnu činily [částka]. Při tomto jednání bylo dále provedeno dokazování listinami a s ohledem na časovou tíseň bylo jednání k provedení dalších důkazů odročeno na 8. 12. 2016, následně bylo z organizačních důvodů odročeno na 9. 12. 2016. K žádosti zástupce dlužníka bylo jednání odročeno na 19. 1. 2017. Dne 17. 1. 2017 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a za účelem rozhodnutí bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 4. 4. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka], Krajský soud v Praze zamítl insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 5. 2017 odvolání, které doplnila dne 22. 5. 2017. Referátem odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2017 bylo nařízeno jednání tohoto soudu na 14. 9. 2017. Ve dnech 4. 9. 2017 a 6. 9. 2017 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], Vrchní soud v Praze rozhodl o návrhu žalobkyně na přikázání věci Městskému soudu v Praze (nepřikazuje se) a napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se soud má věcí podrobněji zabývat. Dne 23. 10. 2017 požádala žalobkyně o urychlené pokračování v insolvenčním řízení a doplnila čtvrtého věřitele, a to jednatele dlužníka Ing. [jméno] [příjmení]. Přípisem ze dne 6. 12. 2017 byl tento dlužník dotázán na tvrzenou pohledávku. Usnesením ze dne 7. 12. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka], uložil Krajský soud v Praze dlužníkovi předložit seznam svého majetku a svých závazků. Dne 15. 12. 2017 sdělil Ing. [anonymizováno] soudu, že nemá vůči dlužníkovi žádné pohledávky. Dne 21. 12. 2017 sdělila [celé jméno žalobkyně], nar. roku [rok], Krajskému soud v Praze, že na záchranu pohledávky před promlčením podala žalobu k [název soudu]. Téhož dne se žalobkyně vyjádřila k tvrzení jednatele dlužníka. Dne 5. 1. 2018 bylo nařízeno jednání na 27. 2. 2018. K tomuto jednání byla jako svědkyně předvolána matka žalobkyně, která se nedostavila, soud tedy nařídil výslech svědkyně na místě samém, a to v jejím bydlišti, a jednání bylo nařízeno na 27. 3. 2018. Dále bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem výslechu svědkyně odročeno na 8. 3. 2018, kdy proběhl výslech svědkyně v jejím bydlišti. Podáním ze dne 16. 3. 2018 sdělila žalobkyně Krajskému soudu v Praze, že podala (za společnost [právnická osoba]) žádost o náhradu škody k Ministerstvu spravedlnosti týkající se úroků z prodlení z přihlášených pohledávek. Při jednání dne 27. 3. 2018 byl vyslechnut jednatel dlužníka a bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem doplnění dokazování a závěrečného vyjádření účastníků odročeno na 12. 4. 2018. Dne 3. 4. 2018 byla soudu doručena aktualizace insolvenčního návrhu ze strany žalobkyně. Usnesením ze dne 5. 4. 2018 uložil Krajský soud v Praze věřiteli, společnosti [právnická osoba], předložit jeho účetnictví. Dne 6. 4. 2018 se ve věci vyjádřila žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala uvedená společnost, za niž jako jednatelka jednala žalobkyně, dne 11. 4. 2018 odvolání, jednání nařízené na 12. 4. 2018 tedy bylo odročeno. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], Vrchní soud v Praze toto odvolání pro nepřípustnost odmítl. Dne 1. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 26. 6. 2018, toto jednání bylo za účelem rozhodnutí odročeno. Usnesením ze dne 23. 7. 2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo], Krajský soud v Praze zamítl insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 8. 2018 odvolání, které doplnila dne 12. 9. 2018. Referátem odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2018 bylo nařízeno jednání tohoto soudu na 15. 11. 2018. Při tomto jednání bylo vyhlášeno usnesení (pod č.j. [spisová značka]), jímž bylo napadené rozhodnutí soud I. stupně změněno v nákladovém výroku, jinak bylo potvrzeno. Konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 11. 2018 (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). V případě usnesení zveřejněného dne 1. 12. 2014 došlo v rámci aplikace ISIR dne 3. 12. 2014 ke změně, přičemž se jednalo o změnu v označení dokumentu v aplikaci ISIR z„ usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu“ na„ usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu“ (zjištěno z detailu insolvenčního řízení dlužníka; metadat v usnesení ze dne 14. 11. 2014 na č.l. [anonymizováno] o jeho změně dne 3. 12. 2014). V případě usnesení zveřejněného dne 14. 10. 2015 došlo v rámci aplikace ISIR dne 18. 11. 2015 ke změně, přičemž se jednalo o změnu v označení dokumentu v aplikaci ISIR z„ usnesení“ na„ usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu“ (zjištěno z detailu insolvenčního řízení dlužníka; metadat v usnesení ze dne 12. 10. 2015 na č.l. [anonymizováno] o jeho změně dne 18. 11. 2015). Dne 5. 4. 2017 došlo omylem v aplikaci ISIR ke zveřejnění neúplného rozhodnutí (jeho konceptu), což bylo napraveno dne 7. 4. 2017. Výroku rozhodnutí jako takového se úprava nedotkla, pouze byl změněn předmět řízení z„ o insolvenčním návrhu“ na„ o insolvenčním návrhu dlužníka“ (zjištěno z metadat v usnesení ze dne 4. 4. 2017 na č.l. [anonymizováno] o jeho změně dne 7. 4. 2017; porovnání původního a změněného znění usnesení ze dne 4. 4. 2017 na č.l. [anonymizováno]). V případě usnesení zveřejněného dne 24. 7. 2018 došlo v rámci aplikace ISIR dne 21. 8. 2018 ke změně, přičemž se jednalo o změnu v označení dokumentu v aplikaci ISIR z„ usnesení“ na„ usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu“ (zjištěno z detailu insolvenčního řízení dlužníka; metadat v usnesení ze dne 23. 7. 2018 na č.l. [anonymizováno] [číslo] o jeho změně dne 21. 8. 2018). Žalobkyně u žalované uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 90 392 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to dne 16. 4. 2019 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla s tím, že zde není dán nesprávný úřední postup (zjištěno ze stanoviska žalované ze dne 24. 2. 2020).

5. Soud pro nadbytečnost (s ohledem na níže uvedené právní hodnocení) neprovedl dokazování účetní závěrkou dlužníka k 31. 12. 2013, účetní závěrkou dlužníka k 31. 12. 2014, kopií exekučního spisu soudního exekutora Mgr. [příjmení] sp. zn. [spisová značka], spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], spisy [název soudu] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], výpisem z účtu ze dne 30. 6. 2015, usnesením [název soudu] ze dne 23. 2. 2015, žalobou ze dne 4. 12. 2014, potvrzením o platbě na účtu s označením SOP k EPR [číslo] ve výši 18 647 Kč, usnesením ze dne 25. 1. 2016 včetně návrhu na vydání EPR - žalovaný [právnická osoba], částka 466 163,75 Kč, výpisem z účtu ze dne 29. 2. 2016 včetně usnesení ze dne 9. 2. 2016 a žaloby ze dne 27. 1. 2016, výpisem z účtu ze dne 31. 3. 2016, usnesením [název soudu] ze dne 3. 3. 2016 včetně žaloby o zaplacení částky 578 043 Kč s příslušenstvím, výpisem z účtu ze dne 31. 5. 2016 včetně usnesení ze dne 9. 2. 2016 a žaloby o zaplacení částky 466 163 Kč s příslušenstvím, výpisem z účtu ze dne 30. 9. 2016, potvrzením o platbě z účtu ve výši 1 000 Kč včetně usnesení ze dne 2. 6. 2016, výpisem z datové schránky s doručením dne 6. 6. 2016, usnesením ze dne 10. 5. 2016 a žalobou ze dne 25. 4. 2016 o zaplacení částky 1 080 561 Kč s příslušenstvím. Dále soud neprovedl dokazování žádostí o zaplacení zadostiučinění ze dne 16. 4. 2019, neboť skutečnosti tímto důkazem prokazované byly mezi účastníky nesporné.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

9. Podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

10. Podle § 5 písm. b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 13 odst. 2 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“ či„ Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba splnění tří kumulativních podmínek, a to nesprávný úřední postup (v tomto případě), vznik nemajetkové újmy (v tomto případě) a příčinná souvislost mezi předchozími dvěma podmínkami.

21. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

22. Posuzované řízení trvalo pro žalobkyni celkem 4 roky, 1 měsíc a 12 dní (od 16. 10. 2014, kdy žalobkyně podala insolvenční návrh, do 28. 11. 2018, kdy bylo nabylo právní moci konečné rozhodnutí odvolacího soudu).

23. Řízení nebylo v této fázi skutkově ani právně složité, bylo však mírně složitější po procesní stránce, neboť byl v průběhu řízení měněn (doplňován) okruh věřitelů, přičemž žalobkyně odkazovala mimo jiné na věřitele, který následně uvedl, že vůči dlužníkovi žádné pohledávky nemá. Ve věci bylo prováděno dokazování listinami a byli vyslýcháni svědci, přičemž jednou muselo být jednání odročeno za účelem výslechu svědkyně (matky žalobkyně), která se k jednání nedostavila a následně byla vyslechnuta v místě svého bydliště. Věc byla řešena před dvěma stupni soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval pětkrát, odvolací soud rovněž pětkrát. Kromě rozhodování ve věci pak bylo nutno rozhodovat o námitkách dlužníka, o jeho odvolání proti usnesení ukládajícímu mu povinnost předložit účetnictví.

24. Žalobkyně sama se na délce řízení podílela, když měnila okruh věřitelů s poukazy na postoupení pohledávek a odkazovala na věřitele, který vůči dlužníkovi žádné pohledávky neměl.

25. Co se týče postupu soudu, tento činil úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Je pravdou, že jeho rozhodnutí bylo čtyřikrát zrušeno odvolacím soudem, toto však částečně souviselo i s výše uvedenými změnami okruhu věřitelů, přičemž nejpozději od 2. 4. 2015, kdy bylo vydáno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. [spisová značka] (ne-li již od počátku řízení), nemohla být žalobkyně v nejistotě ohledně výsledku řízení, když odvolací soud konstatoval, že insolvenční návrh žalobkyně měl být odmítnut. S tím pak souvisí hledisko významu řízení pro žalobkyni, kdy soud shledal tento význam minimálním, když od počátku nebyla splněna podmínka mnohosti věřitelů, žalobkyně se následně tuto podmínku snažila splnit (mimo jiné odkazem na svou matku či věřitele, který následně sdělil, že vůči dlužníkovi žádné pohledávky nemá), načež byl návrh žalobkyně nakonec zamítnut.

26. Na základě shora popsaného průběhu řízení je nutné uzavřít, ve shodě s žalovanou, že celková délka řízení 4 roky a 1 měsíc byla přiměřená, a to i přes zrušení čtyř rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím, přičemž délka řízení jako taková není vzhledem k ostatním skutečnostem (změny v okruhu věřitelů, výslech svědkyně v místě bydliště) nepřiměřená.

27. Co se týče žalobkyní namítaných změn v již zveřejněných usneseních, jednalo se pouze o změnu v označení dokumentu, jako v případě usnesení zveřejněného dne 1. 12. 2014, usnesení zveřejněného dne 14. 10. 2015 či usnesení zveřejněného dne 24. 7. 2018. Dne 5. 4. 2017 pak došlo omylem v aplikaci ISIR ke zveřejnění neúplného rozhodnutí (jeho konceptu), což bylo následně napraveno dne 7. 4. 2017, přičemž výroku rozhodnutí jako takového se úprava nedotkla, pouze byl změněn předmět řízení z„ o insolvenčním návrhu“ na„ o insolvenčním návrhu dlužníka“. Žádná z těchto okolností neměla vliv na délku posuzovaného řízení, zároveň v žádném z těchto úkonů nelze spatřovat nesprávný úřední postup.

28. Soud tedy neshledal, že by v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a proto žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč tvořenou paušální náhradou za tři úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení