17 C 198/2024 - 52

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Nařizuje se ve veřejné dražbě prodej pozemku st. parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: [stavba], rodinný dům stojící na tomto pozemku, v katastrálním území [katastrální území], obec [obec], zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [číslo], vedeném u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky těmito podíly: žalobkyně 1/2, žalovaný 1/2.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje: - osobní automobil [tovární značka], rok výroby [rok], registrační značky [registrační značka]; - stojan na kola za osobní automobil; - sada letních pneumatik s disky.

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje: - vybavení domu: konkrétně jídelní stůl pro [počet] osob s [počet] židlemi, el. sporák se sklokeramickou deskou a troubou, malá lednice, obývací sestava stěna a komoda, sedací souprava [barva], postel [velikost] s matracemi, sestava [barva] skříní, plynový sporák, sedačka [barva], konferenční stůl, [typ] jídelní sestava, lednice, myčka, postel [velikost], nábytek do dětských pokojů, X - Box [barva], X - Box [barva], televizor [značka], pračka, 2 ks elektrické koloběžky, skutr [značka], vybavení kuchyně a drobné spotřebiče, žehlička, 2 ks mikrovlnné trouby, náhradní radiátory.

IV. Žalobkyni se přikazuje a je povinna zaplatit na úvěr ze smlouvy reg. č. [číslo] ze dne [datum] zůstatek poloviny dluhu z úvěru ve výši 430 047,04 Kč.

V. Žalovanému se přikazuje a je povinen zaplatit na úvěr ze smlouvy reg. č. [číslo] ze dne [datum] zůstatek poloviny dluhu z úvěru ve výši 430 047,04 Kč.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 336 166,70 Kč, vše do 60 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 5. 2024 domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), uváděla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno rozsudkem [okresní soud, obec], sp. zn. [spisová značka] dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně uváděla, že za doby trvání manželství s žalovaným nabyli nemovitosti, konkrétně pozemek st. parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: [stavba], rodinný dům stojící na tomto pozemku, v [katastrální území], [obec], zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [číslo], vedeném u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště]. Nemovitosti do podání žaloby využíval výhradně žalovaný. Dále žalobkyně uváděla, že s žalovaným nabyli do SJM rovněž movité věci, konkrétně osobní automobil [tovární značka], rok výroby [rok], registrační značky [registrační značka], který užívala a užívá doposud výhradně žalobkyně. Dále nabyli do SJM vybavení domu, konkrétně jídelní stůl pro [počet] osob s [počet] židlemi, el. sporák se sklokeramickou deskou a troubou, malá lednice, obývací sestava stěna a komoda, sedací souprava [barva], postel [velikost] s matracemi, sestava [barva] skříní, plynový sporák, sedačka [barva], konferenční stůl, [typ] jídelní sestava, lednice, myčka, postel [velikost], nábytek do dětských pokojů, X - Box [barva], X - Box [barva], stojan na kola za osobní automobil, sadu letních pneumatik s disky, televizor [značka], pračka, 2 ks elektrické koloběžky, skutr [značka], vybavení kuchyně a drobné spotřebiče, žehlička, 2 ks mikrovlnné trouby, náhradní radiátor, tyto movité věci zůstaly v domě a užívá je žalovaný. Žalobkyně dále uváděla, že za trvání manželství byla dne [datum] uzavřena smlouva o hypotečním úvěru s [peněžní ústav] na částku 1 250 000 Kč, reg. č. [číslo], částka zbývající k úhradě činila ke dni [datum] částku 912 181,08 Kč. Žalobkyně uváděla, že úvěr splácí od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] pouze ona sama, a to částkou 5 238,10 Kč měsíčně, požadovala po žalovaném polovinu z těchto částek. Žalobkyně uplatnila vnos do společného jmění manželů ve výši 620 000 Kč, a to z prodeje bytu, který byl v jejím výlučném vlastnictví, kdy tuto částku investovala do koupě nemovitostí, které se nachází v SJM.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až v rámci soudem nařízeného jednání. Potvrdil, že za trvání manželství s žalobkyní nabyli do SJM nemovitosti specifikované v žalobě, kterou doposud užívá, dále potvrdil, že zakoupili s žalobkyní v době trvání manželství osobní automobil [tovární značka] reg. zn. [registrační značka] a tento užívá žalobkyně. Potvrdil rovněž, že za trvání manželství bylo zakoupeno vybavení domácnosti, které se nachází se v domě, jakož i to, že za trvání manželství byla uzavřena smlouva o hypotečním úvěru ve výši 1 250 000 Kč s [peněžní ústav]. Potvrdil, že žalobkyně investovala při koupi nemovitostí částku 620 000 Kč z prodeje bytu, který byl v jejím vlastnictví. Potvrdil i to, že úvěr v současné době a v roce [rok] hradila pouze žalobkyně s tím, že žalobkyni dluží částku 36 666,70 Kč za období od [měsíc] [rok] do [datum].

3. V rámci nařízeného jednání byli účastníci, po vysvětlení právní úpravy a možnostech rozhodnutí o jejich SJM, schopni dospět k souhlasnému stanovisku ohledně vypořádání jednotlivých nároků. V případě nemovitostí byl navržen žalobkyní jejich prodej, žalovaný s prodejem nemovitostí souhlasil. Osobní automobil žádala spolu se stojanem na kola za automobil a sadou letních pneumatik s disky přikázat do vlastnictví žalobkyně, žalovaný s tímto souhlasil, po konstatování hodnoty vybavení domácnosti rodinného domu souhlasil následně s přikázáním movitých věcí – vybavení domu, do jeho výlučného vlastnictví. Ohledně zbývajícího dluhu z úvěru u [peněžní ústav]. navrhovali účastníci jeho úhradu v rozsahu jedné poloviny.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a důkazů provedených při jednání soudu má soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Účastníci učinili nespornými následující skutečnosti. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem [okresní soud, obec] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Nemovitosti, konkrétně pozemek st. parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba: [stavba], rodinný dům stojící na tomto pozemku, v [katastrální území], [obec], zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [číslo], vedeném u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], nabyli účastníci v době trvání manželství, stejně jako vybavení domu specifikované v odst. 1 odůvodnění rozsudku a osobní automobil [tovární značka]. Ohledně automobilu účastníci učinili nespornou rovněž i jeho hodnotu v částce 50 000 Kč. Účastníci dále učinili nespornou hodnotu vybavení domu v hodnotě 36 000 Kč, s tím, že tato částka je bez stojanu na kola za auto a sady letních pneumatik s disky, kdy tyto mají hodnotu 7 000 Kč. Vzhledem k nespornosti těchto skutečností se již proto soud při níže uvedeném posuzování nezabýval přesnou hodnotou movitých věcí. Účastníci prohlásili nesporným dále výlučný vnos žalobkyně vložený při nákupu nemovitosti, která je v SJM, a to ve výši 620 000 Kč. Manželé se vyjádřili shodně i v tom směru, že do SJM patří závazek z úvěru ze smlouvy reg. č. [číslo] ze dne [datum] (v původní výši 1 250 000 Kč), bylo učiněno nesporným, že závazek je od [měsíc] [rok] do [datum] hrazen ve výši 5 238,10 Kč měsíčně pouze žalobkyní. Dále učinili účastníci nespornou zbývající společnou dlužnou částku u [peněžní ústav] ve výši 865 332,18 Kč ke dni [datum], jakož i prohlásili za nesporné, že žalovaný dluží žalobkyni za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] na splátkách úvěru částku 36 666,70 Kč.

6. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.03.2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 mimo jiné plyne, že při vypořádání společného jmění manželů vzniklého za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a zaniklého za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., soud postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb.

7. Podle § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 742 odst. 1, 2 OZ nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741 OZ, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Podle § 710 OZ součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 712 OZ není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví. Podle § 1147 OZ není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Podle § 713 odst. 3 OZ z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

8. Soud po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížejíc přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má za prokázaný tento skutkový stav a dospěl k následujícím právním závěrům o rozsahu SJM. Pro vypořádání SJM, včetně vnosů soud vycházel z ustálené rozhodovací praxe (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2020/2018).

9. V řízení bylo z rozsudku [okresní soud, obec] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], o rozvodu manželství zjištěno a prokázáno, že manželství bylo uzavřeno [datum], rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne [datum], ke dni právní moci rozsudku zaniklo tedy společné jmění manželů. Soud konstatoval, že účastníci uplatnili nárok na vypořádání společného jmění manželů soudem v zákonem stanovené tříleté lhůty od zániku manželství účastníků. Předmětem vypořádání jsou nemovitosti, movité věci i závazky, vzhledem k existenci vnosů budou i tyto soudem zohledněny.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že ve vztahu k nemovitostem manželé tyto nemovitosti nabyli v době trvání manželství. Je zřejmé, že na nemovitosti vázne zástavní právo ve prospěch [peněžní ústav] pro pohledávku ve výši 1 250 000 Kč. Ve vztahu k nemovitostem oba manželé navrhli jejich prodej. Soud, nevázán v řízení o vypořádání SJM s ohledem na § 153 odst. 2 OSŘ, návrhy účastníků řízení na způsob vypořádání jednotlivých položek tvořící SJM (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2103/2016) dospěl k závěru, že účastníky navržený způsob je v daném případě nejvhodnějším a žádoucím řešením, zároveň má soud za to, že zpeněžení věci a rozdělení výtěžku v daném případě není v rozporu se smyslem úpravy vypořádání SJM. Jak plyne rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 925/2023, ze dne 25. 3. 2024: ,,V poměrech vypořádání společného jmění manželů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je možné provést vypořádání nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku. Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky je přípustným způsobem vypořádání společného jmění. Zvolit takový způsob vypořádání soudu nebrání ani skutečnost, že s tímto řešením některý z manželů (případně oba) nesouhlasí…“ Soud přihlédl rovněž k tomu, že stanovisko účastníků ohledně nedělitelnosti domu bylo shodné, jakož i k tomu, že žádný z účastníků neprojevil v rámci řízení zájem o přikázání nemovitostí do vlastnictví, kdy právě subjektivními předpoklady pro přikázání věci do vlastnictví je přitom nejen zájem spoluvlastníka, ale i jeho solventnost, tedy schopnost vyplatit podíl, stejně tak hledisko včasného poskytnutí této náhrady. Soud tudíž, při respektování vůle účastníků, dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, zároveň žádný ze spoluvlastníků nemá zájem o přikázání nemovitostí do vlastnictví za současného prokázání solventnosti, připadlo v úvahu právě nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina. Soud podotýká, že skutečnost, že k prodeji věci nedojde okamžitě, nelze přitom chápat tak, že by daná majetková hodnota nebyla do té doby vypořádána. I při nařízení prodeje věci je totiž soudem závazným způsobem stanoveno, a tedy postaveno na jisto, jakým způsobem a v jaké míře se (v budoucnu, až k prodeji věci reálně dojde a bude možné mezi účastníky rozdělit konkrétní výtěžek) budou oba manželé na dané vypořádávané majetkové hodnotě podílet. Odkládá se tedy pouze samotná realizace tohoto vypořádání do okamžiku prodeje. Věc se bude nadále nacházet v dosavadním režimu bezpodílového vlastnictví (jímž je i společné jmění) obou manželů ve smyslu § 736 OZ, neboť faktické vypořádání nastává až v okamžiku prodeje. Pro úplnost soud uvádí, že prodejem ve veřejné dražbě je míněn prodej jak podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, tak podle ust. § 348 občanského soudního řádu, respektive podle exekučního řádu (viz. usnesení NS ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020). Předpokladem pro zahájení řízení o prodeji společné věci po zrušení spoluvlastnictví je přitom nařízení výkonu rozhodnutí soudem na základě návrhu některého z účastníků. K prodeji společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky tedy není možné přistoupit bez nařízení výkonu rozhodnutí na návrh některého ze spoluvlastníků. Rozsudek ve výroku o nařízení prodeje je tak pouze exekučním titulem, na základě něhož může podat kterýkoliv z účastníků návrh na výkon rozhodnutí. Do doby faktického prodeje a rozdělení výtěžku zůstávají předmětné nemovitosti nadále v SJM. Do této doby tak mohou účastníci prodat předmětné nemovitosti i tzv. z volné ruky (viz. rozsudek NS ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2145/2009).

11. Pokud jde o další rozsah SJM, bylo nesporné, že do SJM patří osobní automobil [tovární značka], rok výroby [rok], registrační značky [registrační značka], jehož hodnota nebyla sporná – 50 000 Kč a movité věci - vybavení domu: jídelní stůl pro [počet] osob s [počet] židlemi, el. sporák se sklokeramickou deskou a troubou, malá lednice, obývací sestava stěna a komoda, sedací souprava [barva], postel [velikost] s matracemi, sestava [barva] skříní, plynový sporák, sedačka [barva], konferenční stůl, [typ] jídelní sestava, lednice, myčka, postel [velikost], nábytek do dětských pokojů, X - Box [barva], X - Box [barva], televizor [značka], pračka, 2 ks elektrické koloběžky, skutr [značka], vybavení kuchyně a drobné spotřebiče, žehlička, 2 ks mikrovlnné trouby, náhradní radiátory, přičemž hodnota těchto věcí rovněž nebyla účastníky sporná - 36 000 Kč. Hodnota stojanu na kola za osobní automobil a sady letních pneumatik s disky byla učiněna nespornou ve výši 7 000 Kč. Aktiva tak činí částku 93 000 Kč. Soud i v případě movitých věcí respektoval vůli obou účastníků (zjištěnou v rámci řízení) ohledně přikázání movitých věcí do jejich výlučného vlastnictví. Soud byl v případě těchto věcí veden snahou rozdělit SJM na dvě části co nejvíce si podobné hodnotou, zároveň bylo přihlíženo k tomu, kdo movité věci doposud užíval, kdy dospěl k závěru, že shodná vůle účastníků tomuto odpovídá. Otázka přikázání těchto movitých věcí nebyla sporná – žalobkyně měla zájem o přikázání automobilu do svého výlučného vlastnictví, jakož i o přikázání stojanu na kola za osobní automobil a sady letních pneumatik s disky, přičemž žalovaný s tímto postupem souhlasil. Proto soud přikázal automobil, stojan na kola za osobní automobil a sadu letních pneumatik s disky do výlučného vlastnictví žalobkyně v souladu s návrhem žalobkyně. Žalovaný pak měl zájem o přikázání movitých věcí – vybavení domu specifikovaném výše do svého výlučného vlastnictví, přičemž žalobkyně toto navrhovala. Proto soud přikázal vybavení domácnosti specifikované ve výroku IV. tohoto rozsudku do výlučného vlastnictví žalovaného. Oba účastníci budou mít možnost po právní moci rozsudku s věcmi nakládat jakkoli dle svého uvážení.

12. Součástí SJM jsou pak dále pasiva, která tvoří závazek ze Smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], reg. č. [číslo]. Nesporná byla skutečnost, že smlouva byla uzavřena za doby trvání manželství, nesporná byla rovněž výše závazku zbývající k úhradě - 865 332,18 Kč ke dni [datum]. Měsíční splátka úvěru byla prokázána z obsahu smlouvy ve spojení s výpisem o detailu hypotéky ve výši 5 238,10 Kč. Vzhledem k výši splátek, splatnosti ke každému 15. dni v měsíci soud dospěl k závěru, že výše dluhu činila ke dni rozhodování soudu částku 865 332,18 – 5 238,10 Kč (rozdíl jednoměsíční splátky), tedy 860 094,08 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soud ČR ze dne 29.06.2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020 mimo jiné plyne, že: ,,Společný dluh tvořící součást společného jmění manželů v případě, že SJM zaniklo po 1. 1. 2014 a je vypořádáváno na základě aplikace zákona č. 89/2012 Sb., mají soudy zásadně vypořádávat jeho přikázáním oběma manželům rovným dílem. Dluh se vypořádá podle jeho výše ke dni rozhodování soudu. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu je podstatné, že v řízení o vypořádání SJM je u společných dluhů tvořících součást SJM na základě rozhodnutí soudu stanoven podíl každého z manželů na společných dluzích jen ve vnitřním poměru mezi manželi. Vypořádáním dluhů tvořících součást SJM nepřestávají být tyto dluhy společné a věřitel se může nadále domáhat uspokojení vůči oběma manželům; vypořádání společných dluhů manželů náležejících do SJM je tak důležité zejména pro tzv. předběžný a následný regres ve smyslu § 1876 OZ. S ohledem na tyto důsledky mají soudy zásadně vypořádávat společné dluhy jejich přikázáním oběma manželům rovným dílem. Jen tímto způsobem vypořádání lze minimalizovat negativní následky situace, kdy úhradu dluhu provede z různých příčin nakonec zcela nebo z větší části jen jeden z bývalých manželů. Navíc v okamžiku rozhodování soudu o vypořádání společného dluhu nejsou často ani známy veškeré údaje o jeho konečné výši; především vzhledem k jeho příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení, atd.), jehož obsah i výše se může v průběhu času měnit. Typicky u hypotéčních úvěrů či jiných dlouhodobých závazků. Jestliže soud rozhodne o vypořádání dluhu rovným dílem, je tím zabezpečeno i „spravedlivé“ vypořádání v budoucnu splatných, v době rozhodování soudu „nejistých“, částí společného závazku; to i s ohledem na případný následný regres. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí navíc zdůraznil, že ,,soudy jsou povinny vypořádat celý dluh, který byl učiněn předmětem řízení o vypořádání SJM, včetně jeho příslušenství, byť přiroste i v budoucnu po rozhodnutí o vypořádání SJM, aby tak byl zcela vypořádán předmět řízení. Soudy však nemohou vedle zjištění aktuální výše dluhu a rozsahu splatného, avšak doposud neuhrazeného příslušenství, složitě dopočítávat či jakkoliv odhadovat výši příslušenství až do okamžiku úplného splacení dluhu. Pomine-li dovolací soud obtíže s tímto zjišťováním spojené, je nutno upozornit i na tu skutečnost, že například úvěrové produkty (na jejichž základě společné dluhy vznikají) v současnosti často umožňují předběžné splacení úvěru, mění se tzv. fixační období, dochází ke změnám v úročení, ke změnám v délce následných fixačních období, změnám bankovních ústavů poskytujících daný úvěr apod., což jsou okolnosti, které brání ke dni rozhodování soudu zjistit výši budoucího příslušenství (srov. přim. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016). Soud s ohledem na výše uvedené rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. a IV. tohoto rozsudku, kdy každému účastníku přikázal na úvěr ze smlouvy reg. č. [číslo] ze dne [datum] uhradit zůstatek poloviny dluhu z úvěru ve výši 430 047,04 Kč.

13. Soud při rozhodování o vypořádání SJM jakožto o celku (za situace, že o prodeji nemovitostí bylo rozhodnuto tak, že byl nařízen jejich prodej ve veřejné dražbě, dále s ohledem na to, že o movitých rozdělení movitých věcí bylo rozhodnuto ve shodě s vůlí účastníků, jak uvedeno ve výroku II. a III. tohoto rozsudku, dále s přihlédnutím k tomu, že ve výroku IV. a V. bylo rozhodnuto o pasivech náležejících do SJM), musel tedy zohlednit ještě vnosy žalobkyně. Jak již bylo uvedeno výše, podle ust. § 742 odst. 1 písm. b) a c) OZ platí, že každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek a současně každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 vyplývá závěr, že: ..jestliže se některý z manželů po rozvodu manželství podílel na zaplacení společného dluhu již ze svých výlučných prostředků, má právo na jejich náhradu. Tato skutečnost se pak promítne do výroku o povinnosti jednoho z manželů zaplatit určitou částku druhému na vyrovnání jejich podílů“. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019 pak plyne, že: ,,Vnosem je tedy vždy celá částka, kterou účastník ze svého majetku vynaložil na majetek společný, či naopak kterou manželé vynaložili na výlučný majetek jen jednoho z nich; celou takovou částku je třeba do výpočtu zahrnout. To platí i v případě, že jeden z manželů po zániku manželství vynaloží své výlučné prostředky na splátku společného dluhu a nárok na náhradu takto vynaložených prostředků v řízení uplatní.“ Jak již bylo uvedeno výše, v rámci řízení bylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že vnos žalobkyně do SJM činil a) částku 620 000 Kč představující vloženou částku při zakupovaní nemovitosti do SJM a za b) částku 73 333,40 Kč představující úhrady splátek úvěru, konkrétně (5 238,10 Kč x 14 měsíců). Výlučný vnos žalovaného nebyl tvrzen ani zjištěn žádný. Skutečnost, že žalovaný dluží žalobkyni částku 36 666,70 Kč byla nesporná. Podle judikatury Nejvyššího soudu výdaje na majetek patřící do zaniklého společného jmění manželů po rozvodu manželství netvoří součást společného jmění manželů, lze je ale v rámci širšího vypořádání SJM vypořádat. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5703/2015 ,,Přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění manželů v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku společného jmění do jeho vypořádání, již striktně vzato součást společného jmění netvoří, protože po zániku společného jmění nelze nadále jeho masu rozšiřovat. Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí (stejně jako majetek v doposud nevypořádaném společném jmění manželů) podle ust.§ 853 OZ přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o společném jmění manželů a tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Platí tedy, že při užívání tohoto majetku jednotlivými účastníky či braní plodů a užitků z něho nevzniká mezi nimi závazkový vztah z bezdůvodného obohacení. Tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů pouze za podmínky, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn ve lhůtě tří let od zániku společného jmění manželů.“ Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1172/2022, pak ,,valorizace přichází v úvahu v zásadě jen při dohodě účastníků o zohlednění zvýšení hodnoty věci, na kterou bylo něco vynaloženo. Nejsou-li skutečnosti odůvodňující snížení nebo zvýšení vnosu uplatněny, je třeba při vypořádání SJM zohlednit to, co bylo vynaloženo, bez korekce výše takového vnosu“. Soud vycházel z ustálené judikatury ve směru, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty a investice (vnosy) tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku majetkového společenství.

14. Shrne - li soud výše uvedené, aktiva SJM činí: věci movité - automobil v hodnotě 50 000 Kč, stojan za auto na kola a alu disky s pneumatikami v ceně 7 000 Kč a vybavení domácnosti v ceně 36 000 Kč, celkem 93 000 Kč, z toho připadá na každého z účastníků základní podíl 46 500 Kč. Jestliže žalobkyni byly přikázány věci movité ve výši 57 000 Kč, dostalo se jí o 10 500 Kč více, než činí její podíl (57 000 Kč – 36 000 = 21 000 Kč; 21 000 Kč : 2 = 10 500 Kč) . Od této částky, kterou by na vypořádání měla žalovanému žalobkyně zaplatit, je však třeba odečíst polovinu vnosu žalobkyně (splátky na úvěr za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok], které žalovaná plnila po zániku SJM z výlučných prostředků na společný dluh), vnos byl ve výši 73 333,40 Kč, tj. polovina činí částku 36 666,70 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit po započtení této částky žalobkyni na vyrovnání ve vztahu k tomuto vnosu již jen 26 166,70 Kč (10 500 Kč – 36 666,70 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila ještě další vnos v částce 620 000 Kč a tento nebyl sporným, byl rovněž tento vnos ve výpočtu podílu zohledněn, výše vypořádacího podílu žalobkyně z tohoto vnosu činí 310 000 Kč (620 000 Kč : 2 = 310 000 Kč). Žalovanému byla proto uložena ve výroku VI. povinnost zaplatit žalobkyni částku 336 166,70 Kč. Tento postup vede celkově k výsledku, že každý z účastníků se podílí na majetku i na úhradě společných dluhů zásadně rovným dílem, ve výši finančního vypořádání podílu soud zohlednil celé vypořádávané jmění. Lhůta k plnění žalovanému nebyla stanovena dle ust. § 160 OSŘ, jako třídenní, když se dle názoru soudu nejedná o zanedbatelnou částku, a lze důvodně předpokládat, že žalovaný nemá tuto částku okamžitě k dispozici. Jako přiměřená se jeví soudu lhůta 60 dnů, kdy v této lhůtě si žalovaný již může tuto částku opatřit (např. formou půjčky apod.), přičemž může být i reálné, že v brzké době mohou být prodány nemovitosti, o kterých bylo rozhodnuto ve výroku I. např. prodejem z volné ruky.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení si byl soud vědom, že obecně zpravidla nelze v případě řízení o vypořádání SJM určit míru úspěchu ve věci a tedy obecným východiskem bývá závěr, že účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení; ledaže pro to jsou důvody zvláštního zřetele hodné (viz například nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2148/23 ze dne [datum]). V tomto případě má soud za to, že zvláštního zřetele hodné důvody zde nejsou dány, neboť bylo možné rozhodnout v krátké době, po jediném jednání, kterého se účastníci zúčastnili a byť byl spor vyvolán zřejmě prvotním nereagováním žalovaného na výzvu žalobkyně. Soud nemá za to, že by bylo možné procesní postup některého účastníka řízení v tomto řízení posoudit jako šikanózní výkon práva, obstrukční chování anebo zneužití procesních práv, není proto dán důvod postupovat podle § 142 odst. 3 OSŘ, tedy uložit povinnost zaplatit jednomu z účastníků náhradu nákladů řízení účastníku druhému. Za této situace má soud tedy za to, že není v rozporu se spravedlivým vypořádáním věci, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodl, jak uvedeno ve výroku VII. tohoto rozsudku, kdy dle názoru soudu navíc nelze ani míru úspěchu stanovit.

Poučení