17 C 20/2020-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 252 205 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 252 205 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 252 205 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 1. 2020, doručenou zdejšímu soudu dne 2. 2. 2020, domáhala na žalované zaplacení částky 252 205 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 2. 2020 do zaplacení představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 9. 5. 2001 a pravomocně skončeno dne 26. 2. 2019, celková doba řízení tak dosáhla 6 502 dnů. Tato doba je s ohledem na charakter řízení nepřiměřená a konstatování porušení práva je zcela nedostačující. Délka řízení zvyšuje přiměřené zadostiučinění. Do věci nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, nebylo třeba provádět dokazování v cizině a nejednalo se o nijak zvlášť skutkově složitou věc. Absence okolností zvyšujících složitost řízení zvyšuje výši přiměřeného zadostiučinění. Žalobkyně nezavdala příčinu ke vzniklým průtahům, což nezvyšuje ani nesnižuje výši přiměřeného zadostiučinění. Svůj nárok u žalované žalobkyně uplatnila dne 7. 8. 2019, kdy ta o jejím nároku do podání žaloby nerozhodla.

3. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že k požadovanému zadostiučinění dospěla přepočtením celkového počtu dní, po které řízení trvalo (6 502) na roky, tj. 17, 8136986 let. Za každý rok trvání řízení požaduje částku 15 000 Kč, přičemž za první dva roky řízení požaduje částku poloviční.

4. Žalovaná ve svém podání ze dne 10. 8. 2020 navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaná uvedla, že u ní žalobkyně dne 7. 8. 2019 uplatnila svůj nárok, ovšem nemůže učinit tvrzení žalobkyně nespornými, neboť nemá poznatky ze své vlastní činnosti. Žalovaná sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy tak, jak byla uplatňována žalobkyní. Posuzované řízení bylo v podstatné míře ovlivněno souvisejícím konkurzním řízením vedeným u stejného soudu pod sp. zn [spisová značka], po jehož trvání bylo posuzované řízení přerušeno. Při posuzování délky konkurzního řízení je třeba vzít na zřetel specifikum tohoto řízení, které nesměřuje k vyřešení sporu mezi dvěma stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony nelze nahlížet jako na úkony soudu nebo orgány státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce, což soud v dané věci činil. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) lze nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a lze jeho nečinnost přičítat státu k tíži. Druhá fáze konkurzního řízení je ovlivněna řadou okolností, jako je chování účastníků (konkurzní věřitelé a úpadce) a ostatních osob (zejména dlužníci úpadce), rozsah majetku v konkurzní podstatě, prodejnost věcí v konkurzní podstatě, atd. Chování účastníků a ostatních osob, které prodloužilo dané konkurzní řízení, nelze přičítat k tíži státu. Ke složitosti konkurzního řízení přispělo i enormní množství konkurzních věřitelů (přes 1 300), značné množství incidenčních sporů a komplikované zpeněžování značné majetkové podstaty. Na straně soudu nedošlo k průtahům. S ohledem na uvedené nedošlo ani v jednom řízení k nesprávnému úřednímu postupu. Dále žalovaná uvedla, že z hlediska významu předmětu řízení pro věřitele je určující částka, jaká se mu dostala na uspokojení jeho pohledávky, kdy rozvrhovým usnesením ze dne 2. 6. 2016 bylo stanoveno uspokojení pohledávky žalobkyně do výše 17 999,77 Kč. Význam předmětu řízení pro žalobkyni je tak zcela zásadně snížený, tedy i v případě existence nesprávného úředního postupu by nebylo finanční zadostiučinění na místě 5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná výslovně; žalobkyně konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí).

6. Soud učinil tato skutková zjištění:

7. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Dne 9. 4. 2001 podala [celé jméno žalobkyně] ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu na určení neplatnosti usnesení členské schůze (žalovaná [ulice] [anonymizována tři slova]). Původně bylo řízení vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 13. 4. 2001 byla žalobkyně vyzvána k doplnění a opravě vad žaloby, čemuž vyhověla dne 30. 4. 2001. Dne 3. 5. 2001 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 23. 5. 2001 požádala o osvobození od soudních poplatků, načež byla vyzvána k doložení svých majetkových poměrů, které doložila dne 7. 6. 2001. Dne 20. 7. 2001 soud žalobkyni osvobodil od soudních poplatků. Ve spise bylo dále založeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. [spisová značka], jímž byl prohlášen konkurz na žalovanou, posuzované řízení tak bylo ze zákona přerušeno. Dne 20. 8. 2001 urgovala žalobkyně vyřízení věci. Dne 13. 9. 2001 nařídil soud jednání na 28. 11. 2001 a zároveň vyzval žalovanou, nechť se k žalobě vyjádří. Dne 20. 9. 2001 se žalovaná vyjádřila, a to prostřednictvím správce konkurzní podstaty s dotazem, zda je (správce konkurzní podstaty) účastníkem řízení. Dne 24. 9. 2001 mu soud sdělil, že není účastníkem řízení. Dne 26. 9. 2001 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Dne 15. 10. 2001 navrhla žalobkyně předvolání svědků. Soud jí dne 22. 10. 2001 vyzval, aby sdělila, k jakým skutečnostem se má každý jednotlivý svědek vyjádřit, což učinila dne 29. 10. 2001. Dne 14. 11. 2001 požádala žalobkyně o ustanovení zástupce. Dne 22. 11. 2001 ji soud vyzval k doložení majetkových poměrů, které doložila dne 23. 11. 2001, a zároveň rozšířila svou žalobu. Dne 28. 11. 2001 se ve věci konalo jednání. Nebyla připuštěna změna žalobního návrhu, bylo provedeno dokazování, byli vyslechnuti svědci. Za účelem rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce bylo jednání odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 30. 11. 2001 byla žalobkyni ustanovena zástupkyně, advokátka Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne 3. 12. 2001 požádala svědkyně o přiznání svědečného. Dne 6. 12. 2001 se k věci vyjádřila žalobkyně. Dne 9. 12. 2001 soud vyzval svědkyni k doložení dalších dokladů, čemuž vyhověla dne 17. 12. 2001. Soud tak dne 21. 12. 2001 rozhodl o svědečném. Dne 7. 2. 2002 bylo nařízeno jednání na 3. 4. 2002. Dne 10. 2. 2002 rozhodl soud o dalším svědečném. Dne 14. 2. 2002 navrhla žalobkyně slyšení dalších svědků. Dne 3. 4. 2002 se konalo jednání. Soudem bylo sděleno, že s ohledem na prohlášený konkurz na žalovanou je řízení ze zákona přerušeno, proto nemůže být ve věci rozhodnuto. Navíc bylo odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je účastníkem řízení namísto žalované správce konkurzní podstaty. Dále účastníkům sdělil, že v řízení může být pokračováno pouze na návrh správce konkurzní podstaty. Dne 6. 4. 2002 byl vyzván správce konkurzní podstaty ke sdělení svého stanoviska. Ten dne 9. 4. 2002 navrhl pokračování v řízení. Dne 11. 4. 2002 soud nařídil jednání na 27. 5. 2002. Dne 18. 4. 2002 bylo správci konkurzní podstaty sděleno, že do seznámení se s judikaturou Nejvyššího soudu předestřené na jednání dne 3. 4. 2002, soud jednal s žalovanou, kdy měl ovšem jednat na místě žalované s ním, proto se ho dotázal, zda trvá na opakovaném provedení důkazů (výslechy svědků). Dále týž den vyzval žalobkyni k doplnění žaloby. Dne 18. 4. 2002 správce konkurzní podstaty souhlasil se skutečností, že doposud provedené důkazy nebudou prováděny opakovaně, a požádal o zaslání protokolů z jednání. Soud mu vyhověl dne 24. 4. 2002. Dne 21. 5. 2002 se žalovaná prostřednictvím správce konkurzní podstaty k žalobě vyjádřila. Dne 27. 5. 2002 se ve věci konalo jednání. Bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo řízení sp. zn. [spisová značka] spojeno s řízením sp. zn. [spisová značka] (nyní žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně], žalobce b) [jméno] [příjmení]; žalovaná 1) [ulice] [anonymizováno 6 slov]; žalovaný 2) správce konkurzní podstaty JUDr. [jméno] [příjmení] (. Bylo provedeno dokazování a byly předneseny závěrečné návrhy. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení ze dne 26. 6. 2002, č. j. [číslo jednací], bylo výrokem I. rozhodnuto, že usnesení členské schůze [obec] [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] je neplatné, výrokem II. byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti usnesení členské schůze [obec] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] ze dne 15. 7. 2000 a 18. 9. 1999 a výrokem III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Výrok II. nabyl právní moci dne 20. 6. 2003, výroky I., III. a IV. byly zrušeny a řízení zastaveno usnesením Vrchního soudu ze dne 25. 9. 2018, č. j. [číslo jednací] (viz dále). Dne 29. 5. 2002 podal žalobce b) námitky do protokolu o jednání ze dne 27. 5. 2002. Dne 27. 6. 2002 podala žalobkyně a) proti výroku II. usnesení odvolání. Dne 1. 7. 2002 podal odvolání žalobce b). Dne 2. 7. 2002 podal odvolání žalovaný 2). Během července 2002 byla odvolání doručena ostatním účastníkům k vyjádření. Žalobkyně a) se vyjádřila dne 16. 7. 2002, žalobce b) dne 24. 7. 2002. Usnesením ze dne 1. 8. 2002 bylo rozhodnuto o odměně ustanovené advokátky. Dne 7. 8. 2002 urgoval žalobce b) postoupení spisu Vrchnímu soudu v Olomouci. Soud k uvedenému žalobci b) sdělil, že spis bude postoupen Vrchnímu soudu v Olomouci po nabytí právní moci usnesení o přiznání odměny advokátce a jejím vyplacení. Dne 26. 8. 2002 se žalobkyně a) vzdala práva na odvolání proti usnesení o výši odměny, dne 27. 8. 2002 tak učinila advokátka a dne 4. 9. 2002 tak učinil žalobce b). Dne 28. 8. 2002 se k věci vyjádřila žalovaná 1). Dne 5. 9. 2002 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 25. 9. 2002 požádalo Krajské státní zastupitelství o zaslání kopie konečného rozhodnutí. Dne 31. 1. 2003 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě bez věcného vyřízení, neboť usnesení ze dne 30. 5. 2002 nebylo doručeno žalované 1), ale pouze správci konkurzní podstaty. Nicméně z úředního záznamu ze dne 10. 3. 2003 bylo zjištěno, že soud I. stupně usnesení doručoval dne 11. 7. 2002 všem účastníkům řízení, včetně žalované 1). Dne 7. 4. 2003 urgoval správce konkurzní podstaty vyřízení věci. Dne 17. 4. 2003 byla věc opět předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 28. 4. 2003 požádala žalobkyně a) o ustanovení právního zástupce. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 5. 2003, č. j. [číslo jednací], výrokem I. potvrdil usnesení soudu I. stupně ve výroku II. Výrokem II. určil, že se odvolání žalovaného 2), směřující proti rozhodnutí soudu prvého stupně v části výroku I., kterým určil, že usnesení členské schůze [obec] [anonymizováno 5 slov] ze dne 10. 3. 2001 je neplatné, se vyjma bodu 8. tohoto usnesení, kterým členská schůze [obec] [anonymizováno 5 slov] rozhodla o výši uhrazovací povinnosti a o krytí formou uhrazovací povinnosti, odmítá. Výrokem III. rozhodl tak, že o odvolání žalovaného 2) proti usnesení soudu I. stupně ve zbylé části výroku I., kterým soud určil, že usnesení členské schůze [obec] [anonymizováno 5 slov] ze dne 10. 3. 2001 je neplatné, bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 6. 2003. Dne 30. 5. 2003 byla věc vrácena soudu I. stupně s tím, že až odpadne zákonná překážka (zrušení konkurzu), nechť je věc opětovně předložena Vrchnímu soudu. Dne 19. 6. 2003 požádala Policie ČR o zaslání rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Dne 3. 7. 2003 podal žalobce b) dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2003 a zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 20. 8. 2003 byl vyzván k odstranění vad dovolání a zároveň byl vyzván k doložení majetkových poměrů. Soudu vyplněné prohlášení doručil dne 26. 8. 2003. Dne 18. 9. 2003 urgoval správce konkurzní podstaty vydání rozhodnutí ve věci, kdy vyjádřil nesouhlas s přerušením řízení, neboť řízení o neplatnosti usnesení členské schůze není řízením, které se týká majetku patřícího do majetkové podstaty. Usnesením ze dne 19. 9. 2003 byl žalobci b) ustanoven zástupce z řad advokátů. Dne 22. 9. 2003 požádal žalobce b) o prodloužení lhůty k doplnění dovolání. Dne 30. 9. 2003 podala dovolání žalobkyně a) a zároveň požádala o ustanovení zástupce. Dne 16. 10. 2003 správce konkurzní podstaty opět urgoval rozhodnutí ve věci. Ve dnech 27. 10. 2003, 20. 11. 2003 a 25. 11. 2003 doplnil žalobce b) dovolání. Dne 3. 12. 2003 se k dovolání vyjádřil žalovaný 2). Dne 17. 12. 2003 byl žalobkyni a) ustanoven zástupce. Dne 19. 1. 2004 doplnila žalobkyně a) dovolání. Dne 21. 1. 2004 urgovala žalobkyně a) rozhodnutí ve věci. Dne 29. 1. 2004 byla věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky. Dne 12. 2. 2004 požádal Vrchní soud v Olomouci k jejich sp. zn. [spisová značka] zapůjčení spisu sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud mu dne 18. 2. 2004 spis zapůjčil, tento byl vrácen dne 31. 3. 2004. Dne 15. 4. 2004 žalobkyně a) navrhla změnu žaloby. Dne 14. 6. 2004 požádal Krajský soud v Ostravě o zapůjčení spisu, čemuž Nejvyšší soud vyhověl dne 22. 6. 2004. Dne 28. 6. 2004 Nejvyšší soud žádal o urychlené vrácení spisu. Dne 12. 7. 2004 byl spis vrácen Dne 6. 12. 2004 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě bez věcného vyřízení, neboť účastníci nebyli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne 29. 12. 2004 byla vyzvána žalobkyně a) k zaplacení soudního poplatku, dne 6. 1. 2005 byl vyzván žalobce b). Dne 3. 1. 2005 požádala žalobkyně a) o osvobození od placení soudního poplatku, soud jí dne 4. 1. 2005 vyhověl. Dne 10. 1. 2005 požádal žalobce b) o osvobození od soudního poplatku, soud mu dne 10. 1. 2005 vyhověl. Dne 26. 1. 2005 se k věci vyjádřila žalobkyně a) a uvedla, že žádá o vyloučení věci původně vedené pod sp. zn. [spisová značka] k samostatnému řízení, soud jí dne 31. 1. 2005 sdělil, že řízení je ze zákona spojeno, proto ho nelze vyloučit k samostatnému projednání a rozhodnutí. Dne 2. 2. 2005 byla věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky. Usnesením ze dne 29. 11. 2005, č. j. [číslo jednací], Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobců a) a b). Usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2006. Dne 13. 12. 2005 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě. Dne 20. 1. 2006 požádala advokátka o přiznání odměny. Dne 26. 1. 2006 požádala žalobkyně a) o pokračování v řízení. Usnesením ze dne 2. 2. 2006, č. j. [číslo jednací], soud nepřipustil změnu návrhu učiněnou žalobkyní a) dne 15. 4. 2004. Dne 23. 3. 2006 bylo soudu doručeno rozhodnutí Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo jednací]. Dne 20. 7. 2006 bylo rozhodnuto o odměně advokátky. Dále je ve spise úřední záznam, že spis byl od 19. 9. 2006 zapůjčen ke sp. zn. [spisová značka]. Dne 6. 4. 2007 požádal [jméno] [příjmení] o nahlédnutí do spisu, dne 19. 4. 2007 mu bylo vyhověno. Usnesením ze dne 14. 3. 2008 bylo rozhodnuto o odměně advokáta, ta byla vyplacena dne 2. 6. 2008. Dne 28. 5. 2009 požádal Obvodní soud pro Prahu 10 o sdělení stavu řízení. Na to soud reagoval dne 3. 6. 2009 s tím, že řízení není stále skončeno, neboť probíhá konkurzní řízení a předmětné řízení je tak ze zákona přerušeno. Uvedené během roku 2009 pravidelně sděloval k dotazu Policie ČR, ostatních soudů a účastníků řízení. Dále byly prováděny pravidelné kontroly ohledně stavu konkurzního řízení (mezi lety 2008 – 2016). Dne 14. 11. 2016 požádalo Ministerstvo financí o zaslání konečného rozhodnutí ve věci. Soud mu dne 15. 11. 2016 sdělil, že řízení s ohledem na konkurzní řízení nebylo prozatím skončeno. Dne 12. 12. 2016 požádal soud o zaslání konečného rozhodnutí v konkurzním řízení s doložkou právní moci, načež konkurzní soud reagoval dne 14. 12. 2016 s tím, že konečné rozhodnutí ve věci prozatím není v právní moci. Opětovně soud požádal dne 16. 1. 2017 a dne 3. 7. 2017 se stejným výsledkem. Dne 30. 11. 2017 bylo soudu doručeno konečné rozhodnutí v konkurzním řízení ze dne 24. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 25. 11. 2017. Dne 18. 12. 2017 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání žalovaného 2) proti usnesení ze dne 30. 5. 2002 Vrchní soud v Olomouci dne 26. 5. 2018 vyzval žalovaného 2), zda na podaném odvolání trvá. Dále dne 14. 6. 2018 vyzval soud žalobce, aby uvedli, zda na podané žalobě trvají. Dne 26. 6. 2018 žalobce b) uvedl, že na žalobě trvá. Dne 28. 6. 2018 Vrchní soud v Olomouci nařídil odvolací jednání na 26. 9. 2018. Dne 20. 9. 2018 soud odročil nařízené jednání z důvodu zániku žalované 1) bez právního nástupce. Usnesením ze dne 25. 9. 2018, č. j. [číslo jednací], Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení soudu I. stupně v napadené zbývající části výroku I., kterým soud I. stupně určil, že usnesení členské schůze [obec] [anonymizováno 5 slov], kterým bylo rozhodnuto o výši uhrazovací povinnosti a o krytí ztráty formou uhrazovací povinnosti, a ve zbývajících nákladových výrocích III. a IV. a řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 10. 2018.

8. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Dne 12. 2. 2001 byl podán návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka [ulice] [anonymizováno 6 slov]. K návrhu se dne 14. 2. 2001 připojila i žalobkyně (navrhovatelka d) (. Dne 7. 3. 2001 soud vyzval k odstranění vad návrhu, čemuž bylo dne 16. 3. 2001 a dne 21. 3. 2001 vyhověno. Dne 3. 4. 2001 soud vyzval navrhovatele a) a b) k zaplacení zálohy na náklady konkurzu a k doložení listin. Dne 5. 4. 2001 doložili navrhovatelé listiny. Dne 11. 4. 2001 a dne 20. 4. 2001 navrhovatelé a) a b) uvedli, že složení zálohy je pro ně nemožné. Dne 11. 5. 2001 vyzval soud ostatní navrhovatele ke složení zálohy na náklady konkurzu. Dne 29. 5. 2001 podal dlužník návrh na prohlášení konkurzu. Dne 12. 6. 2001 soud vyzval dlužníka k doplnění jeho podání, což učinil dne 28. 6. 2001. Dne 13. 6. 2001 vzal jeden z navrhovatelů svůj návrh zpět s ohledem na podání dlužníka. Dne 13. 7. 2001 soud vyzval dlužníka ke složení zálohy na náklady konkurzu a zastavil řízení v části, v němž byl návrh vzat zpět. Usnesením ze dne 25. 7. 2001, č. j. [číslo jednací], byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz a správcem konkurzní podstaty byl ustanoven JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 25. 7. 2001 soud sdělil úřadu práce, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Dne 9. 8. 2001 bylo proti usnesení ze dne 25. 7. 2001 podáno odvolání. Dne 13. 8. 2001 byla složena dlužníkem záloha na náklady konkurzu. Dne 24. 8. 2001 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy na odměnu a zároveň o určení měsíční mzdy vedoucího zaměstnance úpadce. Dne 28. 8. 2001 správce konkurzní podstaty podal zprávu o zpeněžování majetku. Dne 28. 8. 2001 dlužník doplnil seznam věřitelů. Dne 31. 8. 2001 byla podána stížnost na správce konkurzní podstaty. Dne 13. 9. 2001 se ke stížnosti vyjádřil správce konkurzní podstaty a zároveň se konal informativní výslech správce konkurzní podstaty. Dne 13. 9. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1 – 50. Usnesením ze dne 14. 9. 2001 soud udělil souhlas s vyplácením měsíční hrubé mzdy pro vedoucího zaměstnance dlužníka a zároveň správci konkurzní podstaty vydal zálohu na náklady konkurzu. Dále zamítl návrh na zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Dne 19. 9. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 51 - 100. Dne 20. 9. 2001 podal správce konkurzní podstaty zprávu o řízení. Dne 25. 9. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 101 – 200. Dne 1. 10. 2001 byl spis postoupen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání. Dne 4. 10. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 201 – 300 a dne 5. 10. 2001 přihlášky č. 301 – 400. Dne 8. 10. 2001 podali další účastníci řízení odvolání (včetně žalobkyně). Odvolání byla postoupena dne 11. 10. 2001 Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí. Dne 16. 10. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 401 – 500 a dne 17. 10. 2001 přihlášky č. 501 – 600 ([číslo] ve výši 223 000 Kč je přihláška žalobkyně). Dne 19. 10. 2001 podal správce konkurzní podstaty seznam závazků úpadce. Dne 22. 10. 2001 byla Vrchnímu soudu v Olomouci doručena další odvolání. Dne 23. 10. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 601 – 700 a dne 29. 10. 2001 přihlášky č. 701 – 800. Dne 24. 10. 2001 požádal Okresní soud Frýdek Místek o zaslání usnesení o prohlášení konkurzu. Soud reagoval dne 30. 10. 2001. Dne 1. 11. 2001 se dotázal Okresní soud v Ostravě na stav řízení. Dne 2. 11. 2001 doručil správce konkurzní podstaty soupis konkurzní podstaty. Dne 12. 11. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 801 – 900. Dne 15. 11. 2001 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas se zpeněžením movitých věcí prodejem mimo dražbu. Dne 19. 11. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 901 – 1000. Dne 19. 11. 2001 podal správce konkurzní podstaty návrh na svolání schůze věřitelů. Dne 21. 11. 2001 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1001 – 1100, dne 7. 12. 2001 přihlášky č. 1101 – 1200 a dne 13. 1. 2002 přihlášky č. 1201 – 1292. Dne 14. 1. 2002 soud postoupil částečné zpětvzetí jednoho z věřitelů správci konkurzní podstaty. Dne 30. 1. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1294-1296. Dne 30. 1. 2002 soud požádal Vrchní soud v Olomouci o vrácení spisu za účelem přikázání zálohy na náklady konkurzu. Dne 4. 2. 2002 se dotazoval Okresní soud v Ostravě, zda bylo konkurzní řízení pravomocně skončeno, načež bylo odpovězeno dne 5. 2. 2002. Dne 11. 2. 2002 se dotazoval jeden z věřitelů na stav řízení, soud reagoval dne 22. 2. 2002. Dne 22. 2. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1297 – 1300. Dne 26. 2. 2002 požádal správce konkurzní podstaty o dohled nad svou činností, neboť věřitelé a členové dlužníka se domáhají nahlédnout do různých dokladů, čemuž správce konkurzní podstaty opakovaně nevyhovuje, nicméně se domnívá, že někteří budou žádat přezkoumání jeho stanoviska cestou stížnosti, proto žádá soud, aby jeho odmítavé stanoviska přezkoumal. Dne 1. 3. 2002 soud opětovně požádal Vrchní soud v Olomouci o zapůjčení spisu. Dne 4. 3. 2002 požádali věřitelé o nahlédnutí do spisu. Dne 6. 3. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky č. 642 a k přezkoumání přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo] – 1303. Během měsíce března soud přezkoumal další podání, zda se jedná o doplnění přihlášek, či nové přihlášky a věřitelům zaslal přípisy. Dne 11. 3. 2002 soud opět urgoval Vrchní soud v Olomouci o krátkodobé vrácení spisu. Vrchní soud v Olomouci dne 26. 3. 2002 spis vrátil s tím, že nelze rozhodnout o odvolání, neboť usnesení nebylo doručeno všem věřitelům, a dále že usnesení o zastavení vůči jednomu z věřitelů nebylo doručeno ostatním věřitelům. Dne 26. 3. 2002 podal jeden z věřitelů stížnost na správce konkurzní podstaty. Dne 27. 3. 2002 byly připojeny doručenky k usnesením soudu na základě výzvy Vrchního soudu v Olomouci a zároveň byla usnesení doručena ostatním věřitelům. Dne 2. 4. 2002 byla vyplacena záloha na náklady konkurzního řízení správci konkurzní podstaty. Dne 4. 4. 2002 požádal jeden z věřitelů o sdělení stavu řízení. Dne 8. 4. 2002 soud svolal schůzi konkurzních věřitelů na den 29. 5. 2002. Dne 18. 4. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo] – [číslo] a dne 22. 4. 2002 přihlášku č. 1316. Dne 23. 4. 2002 požádal jeden z věřitelů o sdělení stavu řízení. Dne 3. 5. 2002 soud doručil správci konkurzní podstaty doplnění přihlášky č.

642. Dne 3. 5. 2002 se věřitelé dotazovali, kdy lze očekávat svolání schůze věřitelů. Během měsíce května soud na jejich dotazy reagoval. Dne 16. 5. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 1307 a doplnění přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Dne 14. 5. 2002 do konkurzního řízení vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě, což soud sdělil správci konkurzní podstaty dne 27. 5. 2002, zároveň mu zaslal doplnění přihlášek č. 479-481. Dne 28. 5. 2002 správce konkurzní podstaty podal zprávu o své činnosti. Dne 29. 5. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů a bylo schváleno složení věřitelského výboru. Dne 29. 5. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 1318. Dne 6. 6. 2002 byla věc opětovně předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 21. 6. 2002 byly podány námitky proti protokolu ze schůze konkurzních věřitelů. Dne 8. 7. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo] – [číslo]. Dne 12. 7. 2002 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Dne 15. 7. 2002 bylo doplněno odvolání proti usnesení o prohlášení konkurzu. Dne 17. 7. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání další přihlášky. Dne 18. 7. 2002 vzala žalobkyně zpět svůj návrh na prohlášení konkurzu. Dne 25. 7. 2002 správce konkurzní podstaty požádal o souhlas s prodejem věcí mimo dražbu a o souhlas s vyloučením majetku z konkurzní podstaty. Dne 7. 8. 2002 požádal jeden z věřitelů o vyplacení své pohledávky. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] další s věřitelů vzal svůj návrh na prohlášení konkurzu zpět. Dne 15. 8. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1323 a 1324. Dne 16. 8. 2002 bylo opětovně doplněno odvolání proti usnesení o prohlášení konkurzu. Dne 21. 8. 2002 byla jedním z věřitelů podána žádost o vyjmutí věcí z konkurzní podstaty. Na uvedené soud reagoval přípisem ze dne 5. 9. 2002. Dne 4. 9. 2002 byla jedním z věřitelů podána žádost o písemnou zprávu ohledně jeho stížnosti do protokolu ze schůze věřitelů. Dne 6. 9. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 1325. Dne 20. 9. 2002 opětovně požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s prodejem věcí mimo dražbu. Dne 26. 9. 2002 věřitel požádal o vyplacení své přihlášené pohledávky. Dne 26. 9. 2002 požádal jeden z věřitelů o osvobození od poplatků za pořizování kopií. Dne 14. 10. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 1326. Dne 25. 10. 2002 byla podána stížnost proti protokolu o konání schůze věřitelů. Dne 29. 10. 2002 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Dne 1. 11. 2002 bylo soudem rozhodnuto, že zpětvzetí návrhu na prohlášení konkurzu učiněné žalobkyní je neúčinné. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 12. 2002. Dne 1. 11. 2002 soud udělil souhlas správci konkurzní podstaty prodat věci mimo dražbu. Dne 1. 11. 2002 dále rozhodl, že se věřitelům nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Dne 7. 11. 2002 bylo opětovně požádáno o vyplacení přihlášené pohledávky. Dne 13. 11. 2002 podal správce konkurzní podstaty zprávu o prodeji věcí mimo dražbu. Dne 15. 11. 2002 jeden z věřitelů požádal o vyplacení přihlášené pohledávky. Dne 18. 11. 2002 na uvedené soud reagoval přípisem. Dne 21. 11. 2002 byl (žalobkyní) podán návrh na předběžné opatření, ten byl usnesením ze dne 26. 11. 2002 zamítnut. Dne 21. 11. 2002 byl podán návrh na neplatnost volby věřitelského výboru a neplatnost usnesení schůzí věřitelského výboru. Dne 9. 12. 2002 byl žalobkyní podán návrh na zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Dne 17. 12. 2002 podala žalobkyně odvolání do rozhodnutí soudu ze dne 26. 11. 2002. Dne 18. 12. 2002 podala žalobkyně opětovný návrh na zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Dne 13. 1. 2003 podal správce konkurzní podstaty zprávu o své činnosti. Dne 22. 1. 2003 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy, a to s ohledem na probíhající soudní řízení, kdy nemohly být přezkoumány veškeré přihlášky a nemohlo být ukončeno zpeněžení konkurzní podstaty. Dne 24. 1. 2003 soud přípisem reagoval na všechna podání. Dne 24. 1. 2003 soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření a prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy do 25. 7. 2004. Usnesením Vrchního soudu ze dne 20. 2. 2003 č. j. [číslo jednací], bylo odmítnuto odvolání proti usnesení ze dne 25. 7. 2001 (prohlášení konkurzu). Usnesení nabylo právní moci dne 18. 3. 2003. Dne 26. 2. 2003 se správce konkurzní podstaty vyjádřil k návrhům na zproštění funkce. Dne 4. 3. 2003 požádal věřitel o vynětí jeho pohledávky z majetkové podstaty a vyplacení mu příslušné peněžité částky. Dne 25. 3. 2003 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě. Zároveň byl bez věcného vyřízení vrácen spis s odvoláním proti usnesení ze dne 14. 9. 2001 (zamítnutí návrhu na zproštění funkce), neboť usnesení nebylo doručeno Krajskému státnímu zastupitelství. Dne 14. 5. 2003 a dne 27. 5. 2003 se věřitel dotazoval na vyplacení jeho přihlášené pohledávky. Soud reagoval dne 12. 6. 2003. Dne 23. 6. 2003 se k odvolání (proti usnesení ze dne 14. 9. 2001) vyjádřilo Krajské státní zastupitelství v Ostravě. V červenci 2003 bylo doručováno dle výzvy Vrchního soudu v Olomouci. Dne 10. 7. 2003 se věřitel dotázal na stav řízení, soud reagoval dne 15. 7. 2003. Dne 16. 7. 2003 správce konkurzní podstaty sdělil, že nesouhlasí se zproštěním funkce. Dne 1. 8. 2003 podali věřitelé (včetně žalobkyně) odvolání do složení věřitelského výboru (29. 5. 2002). Dne 7. 8. 2003 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 8. 8. 2003 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Dne 27. 8. 2003 Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 26. 11. 2002. Dále usnesením ze dne 2. 9. 2003 potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 14. 9. 2001. Dne 29. 9. 2003 bylo podáno žalobkyní dovolání proti usnesení ze dne 20. 2. 2003 č. j. [číslo jednací]. Dne 1. 10. 2003 byl spis vrácen soudu I. stupně bez věcného vyřízení v řízení o odvolání proti usnesení ze dne 24. 1. 2003, neboť nebylo doručeno Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě. V období říjen až prosinec 2003 bylo soudu sděleno úmrtí některých věřitelů, kdy následně soud rozhodoval o procením nástupnictví. V tomto období byly taktéž činěny dotazy ohledně stavu řízení, načež soud v řádu několika dní reagoval. Dne 11. 11. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu spolu s žádostí o zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 300 000 Kč. Dne 16. 12. 2003 konkurzní soud rozhodl o vyplacení zálohy správci konkurzní podstaty. Dne 5. 1. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášku č. 1327. Dne 13. 1. 2004 věřitel vzal svou přihlášku zpět. Dne 2. 2. 2004 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 12. 2. 2004 Vrchní soud v Olomouci požádal Nejvyšší soud o zapůjčení spisu sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2004 bylo zastaveno řízení o přihlášené pohledávce věřitele [číslo]. Dne 18. 2. 2004 byl Vrchnímu soudu v Olomouci zapůjčen spis. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 2. 2004, č. j. [číslo jednací], odmítl odvolání (mimo jiné i žalobkyně) proti usnesení soudu I. stupně ze dne 29. 5. 2002. Usnesením z téhož dne č. j. [číslo jednací] Vrchní soud v Olomouci zrušil usnesení soudu I. stupně ze dne 24. 1. 2003. Dne 10. 3. 2004 byla podána stížnost na průtahy. Dne 31. 3. 2004 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě. V období dubna až září 2004 byla soudu doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a to i k urgenci konkurzního soudu, kdy soud následně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dne 28. 5. 2004 byl spis na týden zapůjčen Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě. Dne 4. 6. 2004 podal zprávu o své činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 18. 6. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek. Dne 28. 6. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal k přezkoumání přihlášky č. 1328 a 1329. Dne 30. 6. 2004 a dne 16. 7. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek. Dne 8. 7. 2004 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s ohledem na to, že prozatím nebyly přezkoumány veškeré pohledávky, neboť probíhala soudní řízení o neplatnosti členských schůzí úpadce. Dne 15. 7. 2004 soud lhůtu prodloužil do 31. 12. 2005. Dne 21. 7. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek. Dne 23. 7. 2004 a dne 26. 7. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal další doplnění přihlášek. Usnesením ze dne 22. 7. 2004 soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2001, neboť bylo podáno opožděně. Dne 26. 7. 2004 byl soud urgován k rozhodnutí s ohledem na stížnost na průtahy. Dne 29. 7. 2004 bylo podáno žalobkyní odvolání proti usnesení ze dne 22. 7. 2004. Dne 30. 7. 2004 byly správci konkurzní podstaty doručeny fotokopie další přihlášky. Dne 5. 8. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky. Dne 12. 8. 2004 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání proti usnesení ze dne 22. 7. 2004. Dne 31. 8. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek. Dne 24. 8. 2004 zaslal správce konkurzní podstaty seznam přihlášených věřitelů. Dne 27. 8. 2004, dne 30. 8. 2004 a dne 31. 8. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek. Dne 1. 9. 2004 bylo podáno nejasné podání, načež byl věřitel týž den vyzván, aby uvedl, zda podáním zamýšlel zpětvzetí přihlášené pohledávky. Dne 3. 9. 2004 věřitel uvedl, že přihlášenou pohledávku zpět nebere. Dne 6. 9. 2004 bylo řízení o přihlášené pohledávce věřitele [číslo] zastaveno, neboť ten vzal svůj návrh zpět. Dne 9. 9. 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášených pohledávek. Dne 8. 9. 2004 doručil správce konkurzní podstaty seznam přihlášených pohledávek. Dne 10. 9. 2004 požádal jeden z věřitelů o kopie ze spisu ke sp. zn. [spisová značka]. Soud mu dne 13. 9. 2004 vyhověl. Během období září až prosinec 2004 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky a ten vždy soudu doručil seznam přihlášených pohledávek. Během října až prosince 2004 soud opětovně rozhodoval o procesním nástupnictví s ohledem na učiněné dotazy a dále v tomto období reagoval na dotazy věřitelů. Během ledna, února a března 2005 soud správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášek a ten vždy soudu doručil seznam přihlášených pohledávek. Dále v tomto období bylo soudem rozhodováno o procesním nástupnictví a reagováno na dotazy věřitelů ohledně stavu řízení. Dne 14. 1. 2005 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy. Dne 9. 2. 2005 vzal jeden z věřitelů svou přihlášenou pohledávku zpět. Usnesením ze dne 10. 2. 2005 bylo řízení o přihlášce věřitele [číslo] zastaveno. Dne 15. 3. 2005 soud nařídil přezkumné jednání na 9. 5. 2005. Dne 9. 5. 2005 se konalo přezkumné jednání. V období květen až červenec 2005 byl soud několikrát dotazován na stav řízení, načež vždy v rozmezí několika dní reagoval. Dále v tomto období bylo soudu sděleno několik úmrtí věřitelů, na základě čehož si soud vyžádal úmrtní listy a rozhodnutí v dědických řízeních (příp. se dotazoval na stav takových řízení), aby mohl rozhodovat o procesním nástupnictví. Dále soud v tomto období správci konkurzní podstaty zaslal doplnění přihlášky a ten vždy soudu doručil seznam přihlášených pohledávek. Dne 24. 6. 2005 sdělil správce konkurzní podstaty seznam přihlášených pohledávek, které popřel, a požádal soud o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne 1. 7. 2005 vzal věřitel svou pohledávku zpět. Dne 15. 7. 2005 uvedl jeden z věřitelů, že nesouhlasí s tím, že jeho přihláška byla popřena. Dne 18. 7. 2005 soud na uvedené reagoval. Soud si během měsíce srpna a září 2005 průběžně vyžádal další konečná rozhodnutí v dědických řízeních, načež bylo průběžně reagováno. Posléze v řádu několika dní rozhodoval o procesním nástupnictví na základě zjištěného. Dne 22. 7. 2005 byl podán návrh na přerušení řízení. Na uvedené soud reagoval dne 4. 8. 2005. Dne 5. 8. 2005 se k věci vyjádřil správce konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 25. 8. 2005 bylo řízení o přihlášené pohledávce věřitele [číslo] zastaveno. Dne 31. 8. 2005 bylo nařízeno přezkumné jednání na 27. 9. 2005. Dne 14. 9. 2005 požádal správce konkurzní podstaty o doručení výzvy k uplatnění popřené nevykonatelné pohledávky věřitele [číslo] neboť jemu se doručit nepodařilo. Soud mu dne 13. 10. 2005 sdělil, že se mu podařilo doručit fikcí. Dne 27. 9. 2005 se konalo přezkumné jednání. Dále během měsíce října, listopadu a prosince 2005 opět byly činěny dotazy ohledně úmrtních listů a konečných rozhodnutí v dědických řízeních, načež bylo průběžně reagováno a následně rozhodováno o procesním nástupnictví. V tomto období soud taktéž reagoval na dotazy věřitelů a soudů ohledně stavu řízení. Dne 20. 10. 2005 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu za období do 25. 8. 2005 a požádal o doručení výzvy k uplatnění popřené nevykonatelné pohledávky. Soud dne 21. 10. 2005 učinil dotaz na adresu uvedenou v centrálním registru občanů. Dne 1. 11. 2005 soud písemnost doručil. Dne 22. 11. 2005 správce konkurzní podstaty požádal o doručení výzev k uplatnění popřených nevykonatelných pohledávek. Dne 28. 11. 2005 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že byl opraven přezkumný list. Dne 19. 12. 2005 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, neboť věřitelský výbor se dohodl na vypracování znaleckého posudku, načež následně rozhodne o způsobu zpeněžení souboru pohledávek. Během měsíce ledna, února a března 2006 byly činěny dotazy ohledně stavu dědických řízení a byla opět doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a úmrtní listy. Soud v tomto období reagoval na dotazy věřitelů ohledně stavu řízení a průběžně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dne 6. 1. 2006 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy do 31. 12. 2006. Dne 2. 2. 2006 oznámil správce konkurzní podstaty vyloučení majetku z podstaty. Dne 9. 2. 2006 soud vyzval správce konkurzní podstaty, nechť zašle aktualizovaný výpis konkurzní podstaty. Dne 6. 2. 2006 se Krajský soud v Ostravě dotazoval na výši přihlášené pohledávky žalobkyně ke sp. zn. [spisová značka]. Soud dne 7. 2. 2006 vyhověl a sdělil, že přihlásila pohledávku ve výši 223 000 Kč, správce konkurzní podstaty ji popřel v rozsahu 205 000,23 Kč a z přezkumného listu vyplývá, že jí [anonymizována čtyři slova] bylo vyplaceno 109 898,73 Kč. Dne 8. 2. 2006 bylo požádáno o kopii z protokolu z přezkumného jednání. Dne 8. 2. 2006 správce konkurzní podstaty sdělil, že byla dodatečně uznána pohledávka věřitele [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Soud tedy rozhodl usnesením ze dne 14. 2. 2006 tak, že pokládá pohledávku věřitele [osobní údaje žalobkyně] [číslo] za zjištěnou. Dne 13. 3. 2006 bylo soudu sděleno, že dnem 1. 4. 2006 zaniká [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] a pohledávka tak přechází na [anonymizována čtyři slova]. Dne 24. 3. 2006 správce konkurzní podstaty žádal o schválení vyloučení majetku z podstaty a zároveň sdělil, že soupis konkurzní podstaty aktualizován nebyl a proto není pro aktualizaci důvod. Dále požádal o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne 28. 3. 2006 požádal soud Vrchní soud v Olomouci o součinnost. Dne 30. 3. 2006 soud vyžádal údaje z centrálního registru občanů. Dne 31. 3. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o rozhodnutí o procesním nástupnictví. V období od dubna do července 2006 byly činěny dotazy ohledně stavu dědických řízení a byla opět soudu doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a úmrtní listy, na základě čehož soud rozhodoval o procesním nástupnictví. Dne 30. 3. 2006 byl spis vrácen z Vrchního soudu v Olomouci bez věcného vyřízení, neboť nebylo usnesení ze dne 22. 7. 2004, proti kterému podala žalobkyně odvolání, doručeno všem účastníkům a navíc odvolatelka namítá, že usnesení jí nebylo doručeno vůbec, což soud I. stupně neposoudil. Dne 10. 4. 2006 soud schválil, aby správce konkurzní podstaty vyloučil z konkurzní podstaty neprodejné movité věci. Dne 24. 4. 2006 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že ze soupisu konkurzní podstaty byly vyloučeny ve zprávě uvedené movité věci, a požádal soud o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne 27. 4. 2006 požádal Krajský soud v Ostravě ke sp. zn. [spisová značka] o zaslání fotokopie rozhodnutí členské schůze, což soud učinil dne 2. 5. 2006. Dne 7. 6. 2006 soud správci konkurzní podstaty doručil doplněnou přihlášku. Dne 19. 7. 2006 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 5 790 Kč věřitele [číslo] to z důvodu částečného zpětvzetí učiněného dne 13. 7. 2006 (ve spise chybí). Dne 9. 8. 2006 požádal jeden z věřitelů o vyplacení přihlášené pohledávky. Soud fotokopie podání dne 17. 8. 2006 doručil správci konkurzní podstaty k vyjádření. Dne 15. 8. 2006 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu za období do 30. 6. 2006. Dne 23. 8. 2006 se správce konkurzní podstaty vyjádřil k podání ze dne 9. 8. 2006. Dne 30. 8. 2006 byla podána stížnost na postup správce konkurzní podstaty. Dne 5. 9. 2006 správce konkurzní podstaty doručil soudu zápis ze zasedání věřitelského výboru. Dne 11. 9. 2006 bylo věřitelem doplněno podání ze dne 9. 8. 2006. Dne 18. 9. 2006 Okresní soud v Ostravě požádal o sdělení stavu řízení, načež soud reagoval dne 22. 9. 2006. Dne 26. 9. 2006 správce konkurzní podstaty požádal o sdělení, zda mu budou v souvislosti s plánovaným výběrovým řízením na prodej souboru pohledávek kladeny pokyny soudu. Během září 2006 byly činěny dotazy ohledně stavu dědických řízení a byla opět doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a úmrtní listy, včetně úmrtí věřitelů, kteří byli cizinci. Dne 6. 10. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí zálohy a podal dílčí zprávu za období do 30. 9. 2006. Dne 20. 10. 2006 vzal jeden z věřitelů (občan Slovenské republiky) přihlášku zpět. Soud ho dne 26. 10. 2006 vyzval, nechť podání doručí s vlastnoručním podpisem. To učinil dne 9. 11. 2006. Dne 6. 11. 2006 se správce konkurzní podstaty dostavil po telefonickém předvolání a shrnul dosavadní průběh konkurzního řízení. Dne 9. 11. 2006 správce konkurzní podstaty specifikoval výdaje. Dne 13. 11. 2006 bylo řízení o přihlášce věřitele [číslo] zastaveno. Dne 21. 11. 2006 byl udělen souhlas se zálohou správce konkurzní podstaty ve výši 1 547 000 Kč. Dne 24. 11. 2006 správce konkurzní podstaty soudu doručil zápis z jednání věřitelského výboru. Dne 12. 12. 2006 soud vyzval žalobkyni dle pokynu Vrchního soudu v Olomouci (odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 22. 7. 2004), resp. kde se zdržovala v době od 30. 5. 2003 do 15. 7. 2003 a dále ji předvolal k výslechu dne 18. 1. 2007. Dne 6. 12. 2006 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy a soudu doručil zápis z jednání věřitelského výboru a požádal o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 7. 12. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na určení odměn za výkon funkce člena věřitelského výboru za dobu do 31. 12. 2006. Během prosince 2006 byly činěny dotazy ohledně stavu dědických řízení a byla opět doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a úmrtní listy. Dne 14. 12. 2006 se k výzvě soudu vyjádřila žalobkyně. Dne 18. 12. 2006 sdělil správce konkurzní podstaty skutečnosti ohledně prodeje mimo dražbu. Usnesením ze dne 19. 12. 2006 bylo rozhodnuto o odměně za výkon funkce členů věřitelského výboru. Dne 20. 12. 2006 byl udělen souhlas správci konkurzní podstaty k prodeji majetku mimo dražbu a byla mu prodloužena lhůta k podání konečné zprávy. Během ledna a února 2007 byly činěny dotazy ohledně stavu dědických řízení a byla opět doručována konečná rozhodnutí v dědických řízeních a úmrtní listy. V tomto období bylo také rozhodováno o procesním nástupnictví. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] správce konkurzní podstaty soudu sdělil své rozhodnutí o vyřazení majetku z podstaty. Dne 8. 1. 2007 podal dílčí zprávu za období od 31. 12. 2006 (zpeněžování majetku). Dne 11. 1. 2007 ho soud vyzval k doložení souhlasu věřitelského výboru s vyloučením obchodního podílu z majetkové podstaty. Dne 15. 1. 2007 podal správce konkurzní podstaty námitky proti výzvě soudu. Dne 19. 1. 2007 mu soud sdělil, že na doložení souhlasu věřitelského výboru netrvá. Dne 18. 1. 2007 se konal výslech žalobkyně, která se vyjádřila ke svému pobytu za uvedené období dle pokynu Vrchního soudu v Olomouci, a zároveň v průběhu výslechu vznesla námitku podjatosti soudkyně. Dne 25. 1. 2007 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o námitce podjatosti. Okresní soud v Ostravě dne 1. 2. 2007 požádal o sdělení stavu řízení. Soud reagoval dne 14. 2. 2007. Dne 23. 2. 2007 bylo soudu doručeno rozhodnutí správce konkurzní podstaty o vyřazení majetku z podstaty. Dne 2. 3. 2007 soud vyzval správce konkurzní podstaty o upřesnění jeho podání, což učinil týž den, a dále soudu doručil zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 1. 3. 2007 a podal podnět k dohledu nad jeho činností, neboť věřitelským výborem byl schválen pokyn správci konkurzní podstaty, aby nárokoval od [anonymizována čtyři slova] částku 80 052 973 Kč. Tento pokyn shledává nezákonným a nevyhověl mu. Dne 5. 3. 2007 požádal soud I. stupně Vrchní soud v Olomouci o kopii ze spisu, ten vyhověl dne 12. 3. 2007. Dne 5. 3. 2007 správce konkurzní podstaty požádal soud o doručení výzev k uplatnění popřených pohledávek. Dne 6. 3. 2007 sdělil soudu své rozhodnutí o vyřazení majetku z podstaty, načež soud reagoval dne 12. 3. 2007. Dne 12. 3. 2007 a dne 13. 3. 2007 požádal správce konkurzní podstaty soud o doručení výzev k uplatnění popřených nevykonatelných pohledávek. Dne 15. 3. 2007 soud schválil vyloučení z konkurzní podstaty nedobytné pohledávky. Dne 20. 3. 2007 správce konkurzní podstaty rozhodl o vyloučení nedobytných pohledávek z podstaty. Dne 13. 4. 2007 soud správci konkurzní podstaty oznámil doručení výzev. Usnesením ze dne 21. 3. 2007 Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci. Usnesením ze dne 21. 3. 2007, č. j. [číslo jednací], potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2004, č. j. [číslo jednací]. Dne 18. 4. 2007 požádal předseda senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Dne 4. 5. 2007 byla věc vrácena Krajskému soudu v Ostravě. Dne 20. 4. 2007 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s vyloučením nedobytných pohledávek z podstaty a s prodejem mimo dražbu a doručil soudu zprávu ze zasedání věřitelského výboru ze dne 19. 4. 2007 Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 4. 2007 udělil správci konkurzní podstaty souhlas k prodeji majetku mimo dražbu. Dne 23. 4. 2007 požádal soud Vrchní soud v Olomouci o kopie ze spisu, ten mu vyhověl dne 26. 4. 2007. Dne 27. 4. 2007 požádal správce konkurzní podstaty o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 2. 5. 2007 opětovně soud požádal Vrchní soud v Olomouci o zaslání kopií. Dne 30. 4. 2007 soud vyslovil souhlas s prodejem majetku v konkurzní podstatě. Dne 7. 5. 2007 správce konkurzní podstaty soudu doručil jeho rozhodnutí o vyloučení nedobytných pohledávek z podstaty. Během května 2007 soud činil dotazy ohledně dědických řízení a byly mu průběžně sdělovány výsledky těchto řízení. Dne 11. 5. 2007 soud udělil souhlas správci konkurzní podstaty k prodeji majetku mimo dražbu. Dne 21. 5. 2007 se jeden z věřitelů vyjádřil k věci a bylo požádáno o sdělení stavu řízení, načež soud reagoval dne 8. 6. 2007. Dne 29. 5. 2007 se jeden z věřitelů vyjádřil k věci. Dne 19. 6. 2007 soudu správce konkurzní podstaty doručil své rozhodnutí. Za období červenec až říjen 2007 soud činil dotazy ohledně dědických řízení a byly mu průběžně sdělovány výsledky těchto řízení. Dne 25. 10. 2007 bylo podáno vyjádření jednoho z věřitelů. Dne 21. 11. 2007 požádal jeden z věřitelů o zrušení rozhodnutí správce konkurzní podstaty. Dne 22. 11. 2007 správce konkurzní podstaty soudu zaslal zápis ze zasedání věřitelského výboru, zároveň soud požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Během ledna 2008 soud činil dotazy ohledně dědických řízení a byly mu průběžně sdělovány výsledky těchto řízení. Dne 31. 1. 2008 požádal Okresní soud v Ostravě o sdělení stavu konkurzního řízení. Dne 6. 2. 2008 soud správci konkurzní podstaty prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy. Během února až června 2008 bylo soudu průběžně sdělováno úmrtí jednotlivých věřitelů, na základě čehož si soud vyžádal rozhodnutí v dědických řízeních a následně rozhodoval o procesním nástupnictví. V tomto období taktéž reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 27. 6. 2008 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti za dobu do 26. 5. 2008 a zároveň požádal o doručení výzvy k uplatnění popřených nevykonatelných pohledávek. Dne 18. 7. 2008 a dne 11. 9. 2008 urgoval jeden z věřitelů zrušení rozhodnutí správce konkurzní podstaty. Dne 29. 7. 2008 se Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dotázal na stav konkurzního řízení. Během září a října 2008 soud učinil dotazy ohledně dalších dědických řízení a následně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dále v tomto období reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 22. 10. 2008 byly odpojeny přílohové spisy [spisová značka] a [spisová značka]. Dne 8. 12. 2008 požádal Okresní soud v Ostravě o poskytnutí kopií listin ze spisu. Dne 18. 12. 2008 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s ohledem na incidenční spory. Během prosince 2008 soud učinil dotazy ohledně dalších dědických řízení a následně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dále v tomto období reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 6. 1. 2009 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy do ukončení incidenčního sporu sp. zn. [spisová značka]. Dne 5. 1. 2009 správce konkurzní podstaty oznámil soudu úmrtí jednoho z věřitelů. Dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo] byl soud Okresním soudem v Ostravě požádán o zaslání kopií ze spisu a o sdělení stavu řízení. Dne 11. 2. 2009 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti do 31. 12. 2008. Dne 12. 3. 2009 správce konkurzní podstaty soudu doručil zápis ze schůze věřitelů. Během dubna až srpna 2009 soud učinil dotazy ohledně dalších dědických řízení a následně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dále v tomto období reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 4. 8. 2009 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti do 30. 6. 2009. Dne 11. 8. 2009 požádal správce konkurzní podstaty o dohled nad svojí činností. Dne 12. 8. 2009 požádala žalobkyně o svolání mimořádné schůze věřitelů, načež soud reagoval dne 15. 3. 2010. Dne 8. 9. 2009 správce konkurzní podstaty soudu zaslal zápis ze zasedání věřitelského výboru. Dne 9. 9. 2009 soudu zaslal své rozhodnutí o vyřazení majetku z podstaty. Dne 16. 9. 2009 jeden z věřitelů doručil nesouhlas s rozhodnutím správce konkurzní podstaty. Dne 18. 9. 2009 soud rozhodl o procesním nástupnictví. Dne 17. 9. 2009 jeden z věřitelů navrhl zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Dne 19. 10. 2009 bylo uvedené zasláno správci konkurzní podstaty k vyjádření. Dne 15. 10. 2009 soud prodloužil správci konkurzní podstaty lhůtu k podání konečné zprávy do ukončení incidenčního sporu sp. zn. [spisová značka]. Dne 27. 10. 2009 se správce konkurzní podstaty vyjádřil k návrhu na jeho zproštění. Během října 2009 soud učinil dotazy ohledně dalších dědických řízení a následně rozhodoval o procesním nástupnictví. Dále v tomto období reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 16. 12. 2009 správce konkurzní podstaty soudu doručil zápis ze zasedání věřitelského výboru a požádal o rozhodnutí o odměně za výkon funkce členů věřitelského výboru. Usnesením ze dne 18. 12. 2009, č. j. [číslo jednací], soud zamítl návrh na zproštění funkce správce konkurzní podstaty. Dne 7. 1. 2010 a dne 8. 1. 2010 byla proti usnesení podána odvolání (mimo jiné i žalobkyně). Dne 2. 2. 2010 se jeden z věřitelů dotázal na stav řízení. Dne 12. 2. 2010 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti do 26. 1. 2010. Dne 3. 3. 2010 správce konkurzní podstaty soudu oznámil úmrtí věřitele. Dne 4. 3. 2010 Krajské státní zastupitelství v Ostravě vystoupilo z konkurzního řízení. Dne 15. 3. 2010 soud rozhodl o procesním nástupnictví. Dne 15. 3. 2010 soud rozhodl o odměně za výkon funkce členů věřitelského výboru. Dne 26. 3. 2010 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 20. 4. 2010 požádal člen věřitelského výboru o vyznačení doložky právní moci na usnesení ze dne 15. 3. 2010. Dne 22. 4. 2010 Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 18. 12. 2009, č. j. [číslo jednací]. Dne 26. 4. 2010 žalobkyně spolu s dalšími členy věřitelského výboru doplnila důkazy. Dne 28. 4. 2010 požádal Okresní soud v Ostravě o sdělení stavu řízení. Soud reagoval dne 29. 4. 2010. Dne 23. 4. 2010 požádal Krajský soud v Ostravě ke sp. zn. [spisová značka] o fotokopii přihlášky věřitele [číslo] (žalobkyně). Soud dne 30. 4. 2010 žádosti vyhověl a zapůjčil část spisu. Spis mu byl vrácen dne 3. 6. 2010. Dne 18. 6. 2010 byla věc vrácena soudu I. stupně. Dne 25. 6. 2010 se Okresní soud v Ostravě opětovně dotázal na stav konkurzního řízení. Soud reagoval dne 30. 6. 2010. Dne 14. 7. 2010 správce konkurzní podstaty soudu doručil zápis ze zasedání věřitelského výboru. Dne 19. 7. 2010 se Okresní soud v Ostravě opětovně dotázal na stav konkurzního řízení. Soud reagoval dne 21. 7. 2010. Dne 30. 7. 2010 požádal Okresní soud Nový Jičín o zapůjčení spisu, soud mu vyhověl dne 19. 8. 2010. Dne 27. 8. 2010 byl spis vrácen. Dne 20. 8. 2010 správce konkurzní podstaty požádal o rozhodnutí o procesním nástupnictví. Soud tak dne 7. 9. 2010 rozhodl o procesním nástupnictví. Dne 16. 9. 2010 byla soudu doručena dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty za dobu do 26. 8. 2010. Dne 16. 9. 2010 se Okresní soud v Ostravě dotazoval na stav řízení, čemuž soud vyhověl dne 22. 9. 2010. Dne 12. 10. 2010 byl podán návrh na změnu účastníka. Tento návrh byl dne 20. 10. 2010 opraven. Dne 21. 10. 2010 doručil správce konkurzní podstaty zápis ze zasedání věřitelského výboru a požádal o povolení zálohy na odměnu. Dne 27. 10. 2010 soud připustil záměnu účastníků. Dne 1. 11. 2010 požádal Okresní soud v Ostravě o sdělení stavu řízení. Dne 11. 11. 2010 správce konkurzní podstaty požádal o souhlas s prodejem mimo dražbu. Dne 24. 11. 2010 soud rozhodl o záloze správce konkurzní podstaty. Dne 20. 12. 2010 odstoupil jeden z členů věřitelského výboru z funkce. Dne 22. 12. 2010 správce konkurzní podstaty soudu doručil zápis ze zasedání věřitelského výboru. Dne 23. 12. 2010 se jeden z věřitelů dotazoval na stav řízení. Usnesením ze dne 28. 12. 2010 soud udělil souhlas k prodeji pohledávek mimo dražbu. Dne 3. 1. 2011 navrhl správce konkurzní podstaty odvolání člena věřitelského výboru z funkce. Dne 7. 1. 2011 byl podán návrh na změnu člena věřitelského výboru. Soud dne 11. 1. 2011 jmenoval nového člena věřitelského výboru. Dne 31. 1. 2011 bylo navrženo doplnění důkazů. Dne 2. 2. 2011 požádala Policie ČR o zaslání rozhodnutí, soud jim vyhověl dne 9. 2. 2011. Dne 10. 2. 2011 správce konkurzní podstaty oznámil soudu částečné zpeněžení konkurzní podstaty. Dne 25. 3. 2011 se Okresní soud v Ostravě dotázal na stav řízení, načež soud reagoval dne 4. 4. 2011. Dále byl ve věci založen rozsudek ze dne 9. 11. 2010, č. j. [spisová značka] [anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2011, č. j. [číslo jednací]. Dne 30. 11. 2011 se dotázal Okresní soud v Ostravě na stav řízení. Soud reagoval dne 6. 1. 2012. Dne 8. 12. 2011 doručil správce konkurzní podstaty soudu zápis ze zasedání věřitelského výboru a zároveň navrhl určení odměny za výkon funkce člena věřitelského výboru. Dne 9. 1. 2012 byla podána konečná zpráva. Dne 12. 3. 2012 soud konečnou zprávu vyvěsil na úřední desce soudu do 16. 3. 2012. Dne 19. 4. 2012 soud rozhodl o odměně členů věřitelského výboru. Dne 19. 4. 2012 soud nařídil jednání o konečné zprávě na den 12. 6. 2012. Dne 24. 5. 2012 se dotazoval Okresní soud v Ostravě na stav řízení, což mu soud sdělil dne 29. 5. 2012. Dne 12. 6. 2012 se konalo jednání o konečné zprávě. Soud v rámci jednání schválil konečnou zprávu (usnesení č. j. [číslo jednací], v právní moci dne 9. 7. 2012). Během srpna až října 2012 soud reagoval na dotazy ohledně stavu řízení. Dne 12. 11. 2012 předložil správce konkurzní podstaty návrh na rozvrh. Od prosince 2012 do září 2013 se pravidelně věřitelé nebo ostatní soudy dotazovali na stav konkurzního řízení a soud jim pravidelně odpovídal. Dne 10. 9. 2013 správce konkurzní podstaty soud upozornil, že prozatím nebylo rozhodnuto o návrhu na rozvrh. Dále od prosince 2013 do srpna 2015 se pravidelně věřitelé nebo ostatní soudy dotazovali na stav konkurzního řízení. Konkurzní soud pravidelně reagoval s tím, že probíhá kontrola návrhu na rozvrh u 1334 věřitelů a následně bude vydáno rozvrhové usnesení. Dne 21. 2. 2014 soud požádal správce konkurzní podstaty o spolupráci (zaslání tabulky s přehledem věřitelů). Správce konkurzní podstaty soudu vyhověl dne 25. 2. 2014. Dne 8. 9. 2015 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení dalších listin a k vyjádření se ke stavu řízení u přihlášek věřitelů dle seznamu, ten reagoval dne 22. 9. 2015. Během měsíce října 2015 až dubna 2016 se pravidelně Okresní soud v Ostravě dotazoval na stav řízení a soud pravidelně reagoval. Dne 2. 6. 2016 soud vydal rozvrhové usnesení č. j. [číslo jednací], kdy zjištěná a pravomocně určená pohledávka zařazená do 2. třídy bude uspokojena poměrně do výše [anonymizováno] a k uspokojení bude použito 343 937 Kč (žalobkyně měla zjištěnou pohledávku ve výši 17 999,77 Kč a k uspokojení při rozvrhu bylo určeno [anonymizováno]). Usnesení nabylo právní moci dne 12. 7. 2016. Dne 22. 7. 2016 se Okresní soud v Ostravě dotázal na stav řízení, načež soud reagoval dne 27. 7. 2016. Dne 29. 7. 2016 požádal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaslání rozvrhového usnesení, čemuž soud dne 2. 8. 2016 vyhověl. Dne 16. 8. 2016 požádal správce konkurzní podstaty o vydání opravného usnesení. Soud dne 17. 8. 2016 vydal opravné usnesení, jímž opravil přihlášky [osobní údaje žalobkyně] [číslo] [osobní údaje žalobkyně] [číslo]. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 9. 2016. Dne 18. 8. 2016 se Okresní soud v Ostravě dotázal, kdy lze očekávat zrušení konkurzu, načež soud reagoval dne 24. 8. 2016. Dne 10. 10. 2016 správce konkurzní podstaty soudu doručil zprávu o provedeném rozvrhu. Soud dne 12. 10. 2016 správci konkurzní podstaty sdělil, že nerozdělenou částku ve výši 33 505 Kč má uložit na depositní účet. Správce konkurzní podstaty dne 18. 10. 2016 výzvě vyhověl. Správce konkurzní podstaty dne 24. 10. 2016 navrhl zrušení konkurzu. Usnesením ze dne 24. 10. 2016, [číslo jednací] [spisová značka] – [číslo], soud zrušil konkurz na úpadce po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 11. 2017. Dne 25. 10. 2016 se Okresní soud v Ostravě dotázal na stav řízení. Soud reagoval dne 31. 10. 2016. Dne 13. 12. 2016 požádal Krajský soud v Ostravě k jejich sp. zn. [spisová značka] o zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci. Soud mu dne 13. 12. 2016 sdělil, že s ohledem na množství věřitelů a doručování usnesení toto prozatím nenabylo právní moci. Dne 21. 11. 2016 byla vydána soudní úschova ve výši 18 Kč. Ve dnech 30. 11. 2016 a 6. 12. 2016 byly na depositní účet soudu složeny další částky. Dne 3. 7. 2017 požádal Krajský soud v Ostravě k jejich sp. zn. [spisová značka] o zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci. Soud mu dne 10. 7. 2017 sdělil, že s ohledem na množství věřitelů a doručování usnesení prozatím nenabylo právní moci. Dále byly během roku činěny průběžné dotazy Okresního soudu v Ostravě, ČSS, správce konkurzní podstaty atd. k doručení konečného usnesení s doložkou právní moci. Soud průběžně na tyto dotazy reagoval obdobně jako výše. V listopadu 2017 jim soud doručil usnesení s doložkou právní moci. Správce konkurzní podstaty dne 21. 12. 2017 oznámil, že s účastníky uzavřel účetní knihy a sestavil účetní závěrku úpadce. Usnesením ze dne 3. 1. 2018 soud zprostil JUDr. [jméno] [příjmení] funkce správce konkurzní podstaty. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2018. Dne 31. 7. 2020 soud rozhodl o tom, že částka 32 395 Kč připadne státu, pokud se o ni nikdo do roka nepřihlásí.

9. Podáním ze dne 7. 8. 2019 žalobkyně u žalované týž den uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (podání žalobkyně ze dne 7. 8. 2019; potvrzení příjmu podání vystavené žalovanou dne 8. 8. 2019)

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestní.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestní obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

19. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu ČR. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze taxativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

21. V posuzovaném případě bylo řízení zahájeno dne 9. 4. 2001, kdy byla doručena ke krajskému soudu žaloba, a skončeno bylo ke dni 24. 10. 2018, tedy nabytím právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR. Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 17 let, 6 měsíce a 2 týdny. Nutno ovšem konstatovat, že řízení bylo od 25. 7. 2001 do 25. 11. 2017, tj. 16 let a 4 měsíce přerušeno s ohledem na probíhající konkurzní řízení vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (viz dále).

22. Posuzované řízení probíhalo (opakovaně) na třech stupních soudní soustavy, u krajského soudu jako soudu I. stupně, u vrchního soudu jako soudu odvolacího a u Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále také jen„ stanovisko“).

23. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl soudem shledán jako spíše snížený. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají pro účastníky řízení presumovaný zvýšený význam (taková jsou dle Stanoviska zejména trestní řízení, péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociální zabezpečení a věci týkající se zdraví a života nebo řízení, které s ohledem na věk a zdravotní stav účastníka je třeba vyřídit přednostně). Žalobkyně netvrdí ani nedokládá případný zvýšený význam předmětu řízení a soud taktéž neshledal výjimečné okolnosti svědčící o zvýšeném významu řízení pro žalobkyni.

24. Řízení nebylo nijak významně složité (po skutkové, procesní i právní stránce). Nicméně soud opakovaně rozhodoval o osvobození účastníků od soudních poplatků a ustanovení jim zástupce, o svědečném a odměnách ustanovených zástupců, o rozšíření žaloby, o spojení řízení. Určitou složitost lze shledat v tom, zda účastníkem řízení byl i správce konkurzní podstaty.

25. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že postup samotného soudu ve věci byl až na dále uvedené výjimky plynulý a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. V posuzované části řízení se ve věci konala 3 jednání ve věci samé (dne 28. 11. 2001, dne 3. 4. 2002 a dne 27. 5. 2002). Soud pravidelně činil dotazy na stav konkurzního řízení. Nutno dodat, že soud o části předmětu řízení, na niž nemělo konkurzní řízení vliv, rozhodl pravomocně dne 13. 5. 2003 (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací]), tedy do 2 let a 1 měsíce. Uvedené svědčí o snaze soudu rozhodnout ve věci bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě. Nicméně i tak lze na postupu soudu shledat jisté nedostatky a zbytečné průtahy. Jednak Vrchní soud v Olomouci dne 31. 1. 2003 vrátil věc bez věcného projednání, neboť nebylo doručeno usnesení ze dne 30. 5. 2002, č. j. [číslo jednací], jednomu z účastníků. Nicméně soudem I. stupně bylo zjištěno, že usnesení bylo doručováno řádně všem účastníkům. Spis tak dne 17. 4. 2003 opětovně předložil Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání. Dále dne 6. 12. 2004 byl spis vrácen Nejvyšším soudem České republiky zpět soudu I. stupně bez věcného vyřízení, neboť účastníci nebyli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Je sice pravdou, že uvedené mělo vliv na délku řízení, nicméně nutno konstatovat, že soud v obou případech své pochybení neprodleně napravil a ve věci činil úkony bez zbytečných průtahů. Navíc tato pochybení (mající eventuálně vliv na délku řízení) byla učiněna v době, kdy probíhalo konkurzní řízení, a věc tak nemohla být pravomocně skončena, proto lze konstatovat, že neměly vliv na délku řízení. Dále soud pravidelně reagoval na dotazy a součinnostní dotazy ostatních soudů, správce konkurzní podstaty a Policie ČR.

26. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela. Soud musel žalobkyni vyzývat k doplnění žaloby a k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za dovolání.

27. V posuzovaném případě je nicméně nutno přihlédnout i k délce konkurzního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], neboť v důsledku tohoto řízení bylo posuzované řízení ze zákona přerušeno na více jak 16 let. Celková délka konkurzního řízení činila 16 let, 9 měsíců a 1 týden. Konkurzní řízení představuje zvláštní typ řízení, na rozdíl od většiny jiných soudních řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [osobní údaje žalobkyně] [číslo], sp. zn. 29 Cdo 3213/2010). Ovšem soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo z posuzovaného řízení, soud řádně činil a nebylo shledáno pochybení při dohledové činnosti soudu nad správcem konkurzní podstaty podle § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen„ z.k.v.“). Je třeba konstatovat, že pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V předmětném konkurzním řízení se žalobkyně stala účastníkem řízení dne 14. 2. 2001, kdy se připojila k návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka a k prohlášení konkurzu došlo dne 25. 7. 2001. V mezidobí soud vyzval navrhovatele ke složení zálohy na náklady konkurzu, vyzýval je k doplnění návrhu a částečně zastavoval řízení (ke zpětvzetí návrhu jednoho z navrhovatelů). V tomto období tak nedošlo k žádným nečinnostem, které by zapříčinily průtahy řízení.

28. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu, resp. od 25. 7. 2001, do pravomocného skončení konkurzního řízení, resp. 25. 11. 2017) se jednalo o řízení složité. Co se týká významu předmětu konkurzního řízení pro žalobkyni, soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, dle kterého, jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. V posuzované věci, se žalobkyni dostalo uspokojení pohledávky (223 000 Kč) ve výši 17 999,77 Kč, kdy v částce 205 000,23 Kč byla pohledávka popřena správcem konkurzní podstaty. Význam předmětu řízení pro žalobkyni tak nelze než shledat jako nicotný, neboť z provedeného dokazování nevyplynuly skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že žalobkyně mohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, nutno konstatovat, že postup samotného soudu byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup v řízení jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím soudem, nebyl zatížen průtahy. V konkurzním řízení přihlásilo své pohledávky 1334 věřitelů. Ve věci se konala tři přezkumná jednání (dne 29. 5. 2002, dne 9. 5. 2005 a dne 27. 9. 2005). Soud musel opakovaně rozhodovat o procesním nástupnictví, což činil neprodleně poté, co se o úmrtí či zániku věřitele dozvěděl. S rozhodováním o procesním nástupnictví bylo spojeno i opakované doručování jednotlivých rozhodnutí. Navíc správce konkurzní podstaty v několika případech požádal soud o doručení písemností, neboť věřitelé nebyli kontaktní. Ve věci byl zapojen mezinárodní prvek, kdy jeden z věřitelů, který vzal svou přihlášku zpět, byl občanem Slovenské republiky, a dále jeden z věřitelů, který v průběhu řízení zemřel, byl také cizinec. Soud tak doručoval do ciziny a navíc rozhodoval o procesním nástupnictví cizince. Soud několikrát rozhodoval o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí přihlášených pohledávek. Dále bylo rozhodováno o zániku funkce člena věřitelského výboru a zvolení nového člena. Bylo rozhodováno o námitce podjatosti soudkyně, jež podala přímo žalobkyně. Soud musel opakovaně rozhodovat o záloze poskytované správci konkurzní podstaty a o odměně za výkon funkce člena věřitelského výboru. Dále byl ve věci učiněn několikrát informativní výslech správce konkurzní podstaty a také žalobkyně. V průběhu konkurzního řízení byl veden mimo jiné incidenční spor (sp. zn. [spisová značka]), v důsledku čehož soud několikrát správci konkurzní podstaty prodloužil lhůtu k podání konečné zprávy. Soud vždy reagoval na dotazy věřitelů, ostatních soudů a Policie ČR v rozsahu několika dní. Správce konkurzní podstaty v přiměřených lhůtách soud vyzýval k předložení zprávy o své činnosti a následně konečné zprávy s tím, že z jeho strany vždy byla podána zpráva příp. žádost o prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy, která byla odůvodněna a odůvodněnost byla taktéž shledána ze strany soudu na místě, když je vždy na konkrétním konkurzním soudu, aby posuzoval nutnost a důvodnost prodloužení 18 měsíční lhůty stanovené v § 14a odst. 2 z. k. v. a tímto byl schopen ovlivňovat přiměřenost délky daného řízení, což soud v posuzovaném řízení činil. Jak je patrno z průběžných zpráv, správce konkurzní podstaty plnil během řízení své povinnosti ohledně zjišťování majetku úpadce a jeho následného zpeněžení, když se správce konkurzní podstaty snažil o urychlené vyřízení konkurzního řízení, což je například zřejmé z jeho opakovaných žádostí o povolení prodeje nemovitosti mimo dražbu. Správce konkurzní podstaty taktéž pravidelně podával dílčí zprávy o své činnosti. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že správce konkurzní podstaty několikrát žádal soud o dohled nad jeho činností, neboť členové věřitelského výboru si na postup správce konkurzní podstaty stěžovali a on několikrát nesouhlasil s jimi schváleným pokynem správci konkurzní podstaty. S ohledem na to, že očekával podání stížnosti na jeho postup, sám vyzval soud, aby nad jeho postupem byl činěn dohled. Uvedené svědčí o snaze správce konkurzní podstaty v co nejkratší možné době dosáhnout zpeněžení majetku dlužníka a skončení konkurzního řízení. Nicméně soud shledal určitou nečinnost konkurzního soudu v období od 12. 11. 2012, kdy byl podán správcem konkurzní podstaty návrh na rozvrh, do 21. 2. 2014, kdy soud požádal správce konkurzní podstaty o spolupráci při rozhodnutí o rozvrhu. V tomto mezidobí správce konkurzní podstaty soud upozornil, že prozatím o rozvrhu nebylo rozhodnuto. Dále lze shledat nečinnost soudu v období od 25. 2. 2014, kdy správce konkurzní podstaty soudu doručil tabulky věřitelů, do 8. 9. 2015, kdy soud správce konkurzní podstaty vyzval k doložení dalších listin. Dále v období od 22. 9. 2015, kdy správce konkurzní podstaty doložil soudu další listiny, do 2. 6. 2016, kdy soud vydal rozvrhové usnesení. Lze tak shledal průtahy v délce 3 roky a 5 měsíců. Soud ovšem přihlédl ke skutečnosti, že soud se musel vypořádat s rozvrhem mezi 1 334 věřitelů, kdy nelze očekávat, že soud rozhodne ve standartní lhůtě 3 měsíců. Dále soud taktéž přihlédl ke skutečnosti, že konkurznímu soudu byla věc opakovaně vrácena soudem odvolacím bez věcného vyřízení, neboť rozhodnutí nebylo doručeno všem věřitelům. Nicméně i v tomto ohledu soud přihlédl k počtu věřitelů. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ačkoliv v konkurzním řízení byly určité průtahy, byla délka konkurzního řízení přiměřená.

29. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za to, že délka posuzovaného řízení byla ve vztahu k žalobkyni přiměřená. Řízení bylo zejména ovlivněno probíhajícím konkurzním řízení, které nebylo shledáno jako nepřiměřeně dlouhé. Dále bylo řízení ovlivněno chováním žalobkyně, která doplnila žalobu až k výzvě soudu a zaplatila soudní poplatek také až k výzvě soudu, a význam řízení pro žalobkyni byl spíše nižší. Soud se v řízení nedopustil žádných průtahů, které by měly vliv na celkovou délku řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠK nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Soud nezjistil z obsahu předmětného spisu žádné delší období nečinnosti soudu nebo jeho významné procesní pochybení, které by mohlo zásadním způsobem ovlivnit délku řízení tak, aby je bylo možno označit za nesprávný úřední postup. Soud dospěl v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk a v důsledku toho ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně.

30. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem přiznal náhradu 1 paušálního nákladu za vyjádření se k žalobě podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tedy celkem částku 300 Kč.

32. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení