17 C 200/2019-96

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] o zaplacení částky 11 117,83 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 887,17 Kč od 29. 11. 2019 do 14. 4. 2020 a z částky 2 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 11 115,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 115,83 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 810,40 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2019 domáhal na žalované úhrady částky 41 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 29. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že proti němu bylo usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 4. oddělení obecné kriminality č.j. KRPA-326102-45/TČ-2016-001474 zahájeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zák. Žalobce se však jednání, z něhož byl obviněn, nedopustil. Žalobce si zvolil obhájcem advokáta [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 37 T 43/2017, byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce, jeho odvolání Městský soud v Praze zamítl. Výše uvedeným nezákonným rozhodnutím byla žalobci způsobena škoda spočívající v účelně vynaložených nákladech na obhajobu, přičemž svému obhájci uhradil částku 31 005 Kč včetně DPH. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila 1 500 Kč, tato byla snížena o 20 % dle § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Obhájce žalobce učinil celkem 10 úkonů po 1 200 Kč, a to převzetí obhajoby dne 26. 5. 2017, stížnost proti obvinění ze dne 26. 5. 2017, výslech obviněného dne 1. 6. 2017, jednání s klientem dne 20. 11. 2017, hlavní líčení dne 21. 11. 2017, dne 10. 7. 2018 a dne 27. 9. 2018, jednání s klientem dne 18. 1. 2019, vyjádření k odvolání dne 18. 1. 2019 a veřejné zasedání dne 4. 2. 2019. Dále obhájce učinil dva úkony za poloviční odměnu po 600 Kč týkající se hlavních líčení dne 11. 1. 2018 a dne 29. 3. 2018, která se nekonala. Odměna obhájce tedy činí celkem 13 200 Kč. K tomu je třeba připočíst cestovné za sedm cest z [obec] do Prahy a zpět ve výši 6 024 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 2 800 Kč k těmto cestám. Cesty byly vykonány osobním automobilem tov. zn. Mercedes GLS ze sídla advokáta v době trestního řízení v ulici [ulice a číslo], [PSČ] [obec], do Prahy a zpět, vzdálenost jedné cesty činí 65 km, průměrná spotřeba vozidla je 7,6 l nafty na 100 km. Dále je ještě připočteno 12 režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 3 600 Kč a DPH. Zároveň byla žalobci způsobena nezákonným trestním stíháním nemajetková újma, neboť trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního, rodinného i pracovního života. Žalobce byl a je poživatelem invalidního důchodu v důsledku jeho neuspokojivého zdravotního stavu (diabetes, lupénka) a stres vyvolaný trestním řízením měl negativní dopad na jeho glykemickou křivku, a tedy i na celkový zdravotní stav. Žalobce tedy požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 5. 4. 2019.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil u dne 5. 4. 2019 svůj nárok na náhradu škody, a to ve výši 41 005 Kč, spočívající v nákladech právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání. V rámci předběžného projednání nároku žalobce žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 29 889,17 Kč. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 10. 5. 2017, zprošťující rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2019. Co se týče nákladů obhajoby, v případě stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání se nejedná o úkon ve věci samé, ale o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT. Žalobci tedy byla přiznána na nákladech obhajoby částka 19 602 Kč představující odměnu za 9 úkonů právní služby po 1 200 Kč, 3 půlúkony po 600 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %. Na cestovném byla žalobci přiznána částka 6 899,17 Kč včetně DPH, když žalovaná použila k výpočtu kombinovanou spotřebu vozidla shodně jako žalobce i shodný výpočet kilometrů. Promeškaný čas byl přiznán v žádané částce 3 388 Kč včetně DPH. Na nákladech obhajoby tak byla žalobci přiznána částka 29 889,17 Kč. Co se týče nemajetkové újmy, žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci a za toto se mu omluvila. K tvrzenému výrazně citelnému zásahu do osobní, pracovní a rodinné sféry žalobce ničeho nedoložil, a to ani přes výzvu ze strany žalované. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozpětí 1-5 let, uložení nepodmíněného trestu ale s ohledem na bezúhonnost žalobce a již vydaný trestní příkaz soudem I. stupně a závěrečnou řeč státního zástupce žalobci nehrozil. Trestní stíhání trvalo od 10. 5. 2017 do 4. 2. 2019, tedy 1 rok a 9 měsíců, což není nepřiměřené, mezi úkony orgánů činných v trestním řízení nebyly shledány prodlevy.

3. Podáním ze dne 4. 5. 2020 vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 29 887,17 Kč s tím, že tato mu byla žalovanou dne 14. 4. 2020 uhrazena. Usnesením ze dne 11. 5. 2020, č.j. 17 C 200/2019-68, tedy bylo řízení ohledně uvedené částky zastaveno. Následně se tedy žalobce domáhal kromě přiměřeného zadostiučinění ve výši 10 000 Kč úhrady částky 1 117,83 Kč na nákladech obhajoby (odměna obhájce a cestovné včetně DPH).

4. Při jednání dne 21. 1. 2021 žalovaná uvedla, že žalobci byla v rámci předběžného projednání jeho nároku přiznána částka 29 889,17 Kč, omylem mu však byla uhrazena pouze částka 29 887,17 Kč.

5. Po provedeném dokazování soud má soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV Služby kriminální policie a vyšetřování, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 10. 5. 2017, č.j. KRPA-326102-45/TČ-2016-001474, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 12. 2015 uzavřel s poškozenou [jméno] [příjmení] kupní smlouvu na prodej dřevní hmoty k těžbě nacházející se na blíže specifikovaném lesním pozemku a převzal finanční hotovost ve výši 170 000 Kč jako kupní cenu, poškozená však následně zjistila, že předmětný lesní pozemek je zahrnut v probíhajícím dědickém řízení, kdy podezřelý vystupující v doložené plné moci jako„ [jméno] [jméno]“, který převzal finanční hotovost a byl zprostředkovatelem prodeje, neměl k jednání žádný právní vztah, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 170 000 Kč. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne 23. 5. 2011. Proti uvedenému usnesení podal žalobce prostřednictvím svého obhájce [titul] [jméno] [příjmení], [titul], kterého zmocnil k zastupování plnou mocí ze dne 26. 5. 2017, stížnost datovanou dnem 26. 5. 2017. Stížnost žalobce byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 2. 6. 2017 jako nedůvodná zamítnuta. Dne 1. 6. 2017 proběhl na policii v ulici U Plynárny 2, Praha 4 výslech žalobce jakožto obviněného, tohoto výslechu se zúčastnil rovněž obhájce žalobce. Žalobce neměl ke dni 1. 6. 2017 ani ke dni 16. 1. 2019 žádné záznamy v evidenci rejstříku trestů. Dne 13. 7. 2017 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena obžaloba pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku Trestním příkazem ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 37 T 43/2017, byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného trestného činu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 30 měsíců. Zároveň mu bylo uloženo nahradit poškozené škodu ve výši 170 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 18. 8. 2017 odpor. Dne 27. 11. 2017 se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 4 hlavní líčení za účasti žalobce i jeho obhájce. Hlavní líčení dne 11. 1. 2018, jehož se účastnil žalobce i obhájce žalobce, bylo za účelem zajištění účasti svědků odročeno, odročeno bylo za účelem zajištění důkazních návrhů i hlavní líčení dne 29. 3. 2018, jehož se opět účastnil žalobce i jeho obhájce. Dne 10. 7. 2018 se konalo hlavní líčení, jehož se účastnil obhájce žalobce. Při hlavním líčení dne 27. 9. 2018, jehož se účastnil žalobce i jeho obhájce, v rámci své závěrečné řeči státní zástupce navrhl uložit žalobci podmíněný trest cca 12 měsíců se zkušební dobou na dva roky. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2019, když odvolání podané státním zástupcem v neprospěch žalobce, k němuž se žalobce prostřednictvím svého obhájce vyjádřil dne 18. 1. 2019, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 61 To 16/2019, vyhlášeným při neveřejném zasedání, jehož se zúčastnil žalobce i jeho obhájce, zamítnuto (zjištěno ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 37 T 43/2017).

7. Žalobce uhradil dne 18. 3. 2019 advokátovi [titul] [jméno] [příjmení], [titul] za právní služby ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 43/2017 částku 31 005 Kč (zjištěno z příjmového platebního dokladu) [titul] [jméno] [příjmení] je od 1. 3. 2013 plátcem daně z přidané hodnoty (zjištěno z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty).

8. Žalobce trpí onemocněním diabetes mellitus 1. typu a běžnou lupénkou s tím, že je pravděpodobná postupná progrese pozdních komplikací diabetu včetně možných komplikací z toho vyplývajících (zjištěno z ambulantní lékařské zprávy Institutu klinické a experimentální medicíny, kliniky diabetologie ze dne 24. 3. 2020). Žalobci je od lednové splátky 2020 vyplácen invalidní důchod prvního stupně ve výši 10 287 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 12. 2019).

9. Žalobce uplatnil u žalované dne 5. 4. 2019 svůj nárok na náhradu škody, a to ve výši 41 005 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení a nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná vyzvala žalobce v rámci předběžného projednání jeho nároku k doložení písemného přehledu úkonů právní služby vykonaných advokátem v souladu s advokátním tarifem a k doložení výpočtu cestovného a technického průkazu použitého vozidla, je-li žádáno cestovné. Dále vyzvala žalobce k doplnění tvrzení a důkazů ohledně vzniku nemajetkové újmy (zjištěno z výzvy žalované ze dne 27. 5. 2019). Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se mu omluvila. Na náhradě škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu žalobci přiznala částku 29 889,17 Kč (odměna za devět úkonů právní služby po 1 200 Kč, 3 půlúkony, 12 režijních paušálů a DPH v celkové výši 19 602 Kč, dále cestovné ve výši 6 899,17 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 3 388 Kč) (zjištěno z kopie stanoviska žalované ze dne 9. 4. 2020). Dne 14. 4. 2020 byla žalobci uhrazena částka 29 887,17 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

10. Soud neprovedl dokazování žádostí o náhradu škody ze dne 5. 4. 2019 a potvrzením žalované ze dne 8. 4. 2019, neboť skutečnosti prokazované těmito listinami byly mezi účastníky nesporné. Dále soud neprovedl dokazování zápisem z jednání ze dne 20. 11. 2017 a ze dne 18. 1. 2019, neboť v části nároku, jež měl být těmito listinami prokázán, bylo řízení zastaveno.

11. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

12. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV Služby kriminální policie a vyšetřování, 4. oddělení obecné kriminality ze dne 10. 5. 2017, č.j. KRPA-326102-45/TČ-2016-001474, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Proti uvedenému usnesení podal žalobce prostřednictvím svého obhájce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] stížnost, která byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 dne 2. 6. 2017 jako nedůvodná zamítnuta. Dne 1. 6. 2017 proběhl na policii v ulici U Plynárny 2, Praha 4 výslech žalobce jakožto obviněného, tohoto výslechu se zúčastnil rovněž obhájce žalobce. Dne 13. 7. 2017 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena obžaloba. Trestním příkazem ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 37 T 43/2017, byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného trestného činu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 30 měsíců. Zároveň mu bylo uloženo nahradit poškozené škodu ve výši 170 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 18. 8. 2017 odpor. Ve dnech 27. 11. 2017, 11. 1. 2018, 29. 3. 2018 a 10. 7. 2018 se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 4 hlavní líčení za účasti obhájce žalobce. Při hlavním líčení dne 27. 9. 2018, jehož se účastnil žalobce i jeho obhájce, v rámci své závěrečné řeči státní zástupce navrhl uložit žalobci podmíněný trest cca 12 měsíců se zkušební dobou na dva roky. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal žalobce. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2019, když odvolání podané státním zástupcem v neprospěch žalobce, k němuž se žalobce prostřednictvím svého obhájce vyjádřil dne 18. 1. 2019, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2019 vyhlášeným při neveřejném zasedání, jehož se zúčastnil žalobce i jeho obhájce, zamítnuto. Žalobce uhradil dne 18. 3. 2019 advokátovi [titul] [jméno] [příjmení], [titul] za právní služby ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 43/2017 částku 31 005 Kč. Žalobce trpí onemocněním diabetes mellitus 1. typu a běžnou lupénkou a je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 5. 4. 2019, žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Na náhradě škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu žalobci přiznala žalobci částku 29 889,17 Kč (odměna za devět úkonů právní služby po 1 200 Kč, 3 půlúkony, 12 režijních paušálů a DPH v celkové výši 19 602 Kč, dále cestovné ve výši 6 899,17 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 3 388 Kč).

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zák. o OdpŠk) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

16. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního.

17. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 8 odst. 3 zák. o OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 31 odst. 1 zák. o OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

23. Podle § 31 odst. 2 zák. o OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

24. Podle § 31 odst. 3 zák. o OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

25. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

26. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Podle § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ AT“) mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: e) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona.

28. Podle § 11 odst. 3 AT za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

29. Podle § 12a odst. 1 AT sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem se snižují o 20 %.

30. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT při obhajobě v trestním řízení, nejde-li o věci podle odstavce 2, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let.

31. Podle § 7 bodu 4 AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 5 000 Kč do 10 000 Kč …………. 1 500 Kč.

32. Podle § 13 odst. 1 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.

33. Podle § 13 odst. 4 AT nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

34. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu je nutno splnění tří podmínek, a to nezákonného rozhodnutí (v tomto případě), vzniku škody (v tomto případě) a příčinné souvislosti mezi prvními dvěma předpoklady.

35. Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má ve smyslu výše řečeného zásadně právo na náhradu škody, způsobené sdělením obvinění; takové právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

36. V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne ze dne 10. 5. 2017, když žalobce byl následně zproštěn obžaloby s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že uvedený skutek spáchal žalobce.

37. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobce domáhal odměny a náhrady za DPH za jeden půlúkon, když původně požadoval odměnu za 10 úkonů právní služby po 1 200 Kč a za 2 půlúkony po 600 Kč, přičemž v úkonech po 1 200 Kč byla zahrnuta rovněž stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, žalovaná však za tento úkon přiznala žalobci odměnu pouze v poloviční výši, když mu byla přiznána odměna za 9 úkonů po 1 200 Kč a dále odměna za 3 úkony po 600 Kč. Soud se v tomto případě zcela ztotožňuje s názorem žalované, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání není úkonem podle § 11 odst. 1 AT, nýbrž podle § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 AT, za tento úkon tedy náleží odměna ve výši jedné poloviny (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 3 To 161/2006). Žalobce požadoval odměnu sníženou o 20 % v souladu s § 12a odst. 1 AT, za jeden úkon právní služby mu tak náležela částka 1 200 Kč, když horní hranice trestu, který žalobci hrozil, činila 5 let, tarifní hodnotou tedy byla částka 10 000 Kč (§ 10 odst. 3 písm. b/ AT), sazba mimosmluvní odměny pak činí 1 500 Kč (§ 7 bod 4 AT), resp. po snížení o 20 % dle § 12a odst. 1 AT činí tato odměna 1 200 Kč. Žalovaná pak správně vypočetla odměnu za 9 úkonů právní služby po 1 200 Kč a za 3 půlúkony po 600 Kč, kam je třeba zařadit i stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, jak je uvedeno výše, navýšenou o dvanáct paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a o náhradu za 21% DPH, když obhájce žalobce je (a v rozhodné době byl) plátcem DPH. Takto tedy vychází částka 19 602 Kč. Co se týče požadovaného cestovného, žalovaná uvedla, že vycházela ze spotřeby (7,6 l nafty na 100 km), vzdálenosti (65 km, resp. 130 km se zpáteční cestou) i počtu cest (7) uváděných žalobcem. Obhájce žalobce vykonal v roce 2017 dvě cesty, v roce 2018 čtyři cesty a v roce 2019 jednu cestu. Za rok 2017 se tak jedná o cestovné ve výši 1 579,12 Kč (2x 789,56 Kč), když soud vycházel z vyhlášky č. 440/2016 Sb. Za rok 2018 se pak jedná o cestovné ve výši 3 257,68 Kč (4x 814,42 Kč), když soud vycházel z vyhlášky č. 463/2017 Sb. Za rok 2019 se jedná o cestovné ve výši 864,96 Kč (jedna cesta), když soud vycházel z vyhlášky č. 333/2018 Sb. Při navýšení celkové částky 5 701,76 Kč o náhradu za 21% DPH pak soud dospěl ke stejné částce jako žalovaná, tedy k částce 6 899,17 Kč. Žalovaná tedy správně přiznala žalobci částku 29 899,17 Kč (včetně požadované náhrady za promeškaný čas ve výši 2 800 Kč, resp. 3 388 Kč včetně DPH), když ve zbytku je jeho nárok na náhradu škody nedůvodný, avšak nedopatřením vyplatila žalobci částku 29 887,17 Kč, tedy o 2 Kč méně. Soud tak uložil žalované tuto zbývající částku žalobci uhradit.

38. Následně se soud zabýval nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

39. Trestní stíhání zcela jistě představuje zátěž psychickou i osobnostní, přičemž došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je (…) vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše, zadostiučinění.

40. Co se týče povahy trestní věci, žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 1 rok – 5 let nebo peněžitý trest, přičemž ale trestním příkazem (proti kterému byl podán odpor) nebyl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a ani státní zástupce v rámci své závěrečné řeči uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nenavrhoval. Trestní stíhání žalobce trvalo 1 rok a necelých 9 měsíců (od 10. 5. 2017 do 4. 2. 2019). Žalobce k tvrzené nemajetkové újmě ničeho bližšího neuvedl, pouze poukázal na to, že předmětné trestní stíhání zasáhlo do jeho osobního, rodinného i pracovního života. Soud byl tedy připraven žalobce vyzvat podle § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění tvrzení ohledně nemajetkové újmy, kterou je třeba v případě nezákonného rozhodnutí tvrdit a prokázat, když tato se (na rozdíl od případu nepřiměřené délky řízení) nepresumuje. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, se však k jednání nařízenému na 21. 1. 2021 bez omluvy nedostavil, připravil se tedy o tuto výzvu ze strany soudu, když tato je činěna při jednání, a neunesl v tomto směru břemeno tvrzení. Zároveň žalobce uvedl, že byl a je poživatelem invalidního důchodu v důsledku jeho neuspokojivého zdravotního stavu (diabetes, lupénka) a stres vyvolaný trestním řízením měl negativní dopad na jeho glykemickou křivku, a tedy i na celkový zdravotní stav. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by špatný zdravotní stav žalobce byl způsoben právě předmětným trestním stíháním žalobce, přičemž s ohledem na skutečnost, že se strana žalující ke shora uvedenému jednání nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění důkazních návrhů dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobce tedy v tomto směru neunesl břemeno důkazní. Soud tedy konstatuje, že, jak je uvedeno výše, každé trestní stíhání je způsobilé zasáhnout do života stíhané osoby, přičemž žalobce byl stíhán nezákonně. Byť byl ohrožen trestní sazbou 1 – 5 let, nedalo se v daném případě předpokládat, že by byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, když k tomuto nebyl odsouzen původně vydaným trestním příkazem a ani státní zástupce toto nenavrhoval. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 9 měsíců, což nelze považovat za délku nepřiměřenou. Žádný konkrétní zásah pak žalobce neuvedl, resp. zásah do svého zdraví neprokázal, konstatování vydání nezákonného rozhodnutí (které je plnohodnotnou formou zadostiučinění) a omluva, které se žalobci ze strany žalované dostalo, je tak v daném případě dostačující.

41. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl kromě částky 2 Kč, kterou žalovaná (v souladu s názorem soudu) žalobci přiznala, avšak neuhradila. Zároveň má žalobce nárok v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na úhradu úroků z prodlení z přiznané částky (tedy celkem z částky 29 889,17 Kč) ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 29. 11. 2019 (den následující po uplynutí 6měsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované) do zaplacení (což je v případě částky 29 887,17 Kč den 14. 4. 2020), neboť žalovaná nároku žalobce ve lhůtě 6 měsíců od podání žádosti nevyhověla.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části (ohledně částky 1 115,83 Kč), žalobci tedy byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, přičemž soud vycházel ze součtu tarifní hodnoty 31 005 Kč (náhrada škody, ohledně částky 29 887,17 Kč bylo řízení zastaveno pro chování žalované, která tuto částku po podání žaloby žalobci uhradila) a z tarifní hodnoty 35 000 Kč, když žalovaná určité zadostiučinění (byť ve formě konstatování porušení práva a omluvy) žalobci po podání žaloby poskytla (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Žalobci tedy byla přiznána náhrada nákladů ve výši 16 810,40 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve spojení s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. d/ AT ve výši 11 340 Kč za tři úkony právní služby po 3 780 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby), 3x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ke každému z uvedených úkonů a náhrada za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 2 570,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Poučení