17 C 202/2014-652

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa původního účastníka a žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zadostiučiněné za nemajetkovou újmu 210 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 406 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 193 594 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 700 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném do 31.3.2020 (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 210 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 58 C 307/2007. Žalobce se původně domáhal po žalované rovněž omluvy a částky 361 800 Kč za utrpěnou majetkovou újmu představovanou ztrátou z nájemného vycházející z průměrné měsíční výše ušlého nájemného. V tomto rozsahu bylo dovolání žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu (viz dále) odmítnuto. V řízení rovněž původně vystupoval ještě druhý žalobce [celé jméno původního účastníka] s totožným nárokem. Ve vztahu ke němu však řízení bylo pravomocně skončeno zamítnutím žaloby na základě původního rozsudku ze dne 13.6.2017 č.j. 17 C 202/2014-368, ve znějí rozsudku Městského soudu v Praze 31. 1. 2018, č. j. 72 Co 431/2017-536, který nabyl právní moci dne 13.3.2018, neboť řízení o dovolání původního žalobce b) bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.

2. Žalobce jako spoluvlastník nemovitosti, ve které je umístěn byt, který měla v nájmu [jméno] [příjmení], podal prostřednictvím svých zákonných zástupců výpověď z nájmu bytu [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] proti výpovědi podala u Okresního soudu Ostrava žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, která byla doručena Okresnímu soudu v Ostravě dne 2.10.2007 a bylo o ní vedeno předmětné soudní řízení. Z povahy věci plyne, že možnost dání výpovědi z nájmu bytu slouží zejména k ochraně majetku pronajímatelů, proto by měly být spory, týkající se platnosti či neplatnosti podané výpovědi rozhodovány přednostně a co nejrychleji. Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v neučinění úkonu, resp. nevydání rozhodnutí v zákonné, resp. přiměřené lhůtě a paralelně v nucení žalobce k činění jiných úkonů, které byly nadbytečné. Do celkové doby řízení je třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednávána v přiměřené lhůtě. Za utrpěnou nemajetkovou újmu žalobce žádá po žalované částku 210 000 Kč.

3. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobce u ní dne 6.1.2014 uplatnil jednak nárok na poskytnutí náhrady škody ve výši 289 800 Kč za majetkovou újmu a jednak nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 210 000 Kč jako náhradu za nemateriální újmu z titulu nepřiměřené délky předmětného soudního řízení, přičemž žalovaná neshledala nárok žalobců důvodným. Na tomto stanovisku žalovaná setrvala i po podání žaloby, kterou navrhla zamítnout.

4. Soud ve věci původně rozhodl rozsudkem ze dne 13.6.2017, č.j. 17 C 202/2014-379, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2018, č.j. 72 Co 431/2014-536, který nabyl právní moci dne 13.3.2018. Na základě žalobcem podaného dovolání byl původní zamítavý rozsudek ve vztahu k žalobci zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13.7.2021, č.j. 30 Cdo 731/2020-625 v části vztahující se k požadavku na zaplacení 210 000 Kč za utrpěnou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky předmětného soudního řízení. Nejvyšší soud zavázal zdejší soud, aby se v dalším řízení zabýval nejen tím, zda přerušení předmětného soudního řízení do skončení vedlejších řízení bylo důvodné (když správně uzavřel, že rozhodnutí ve vedlejších řízeních byla určující pro rozhodnutí), nýbrž také tím, zda délka vedlejších řízení (v rozsahu jejich souběhu s hlavním řízením) byla či nebyla přiměřená a tento závěr promítl do závěru o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky předmětného soudního řízení. Případnou překážkou duplicitního odčinění téže újmy je na místě se zabývat teprve v případě, pokud bude shledán nesprávný úřední postup soudu spočívající v nepřiměřené délce předmětného soudního řízení. Tímto právním názorem dovolacího soudu je soud při novém projednání věci vázán.

5. Soud o věci rozhodl při jednání v nepřítomnosti žalobce ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., který ač byl k jednání konanému dne 21.1.2022 řádně předvolán (doručení jeho zástupci vykázáno dne 16.11.2021), se jej nezúčastnil, aniž požádal o jeho případné odročení.

6. Soud zjistil ve věci z důkazů následující skutečnosti.

7. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen„ okresní soud“) sp. zn. 58 C 307/2007 soud zjistil, že dne 2.10.2007 byla okresnímu soudu doručena žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu – procesní žalobkyně [jméno] [příjmení], procesní žalovaní tehdy nezl. žalobce a tehdy nezl. [celé jméno původního účastníka]. Dne 6.12.2007 byla žalobkyně vyzvána soudem k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 18.12.2007 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků, dne 7.1.2008 byl žalobkyni doručen formulář potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, dne 15.1.2008 okresnímu soudu doručeno vyplněné potvrzení od žalobkyně. Usnesením okresního soudu ze dne 17.1.2008 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudního poplatku v plném rozsahu. Usnesení nabylo právní moci dne 23.1.2008. Usnesením okresního soudu ze dne 31.1.2008 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení obsažených v žalobě ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesením okresního soudu ze dne 8.2.2008 bylo řízení přerušeno, neboť ze spisu okresního soudu, sp. zn. 64 C 21/20027 a 16 C 16/2008 bylo zjištěno, že pod uvedenými sp. zn. probíhají taktéž řízení o určení neplatnosti výpovědi z totožného bytu mezi týmiž účastníky řízení. Dne 28.3.2008 žalovaní podali proti usnesení odvolání. Referátem okresního soudu ze dne 1.4.2008 byl vyzván právní zástupce žalovaných, nechť do spisu doloží plnou moc ve lhůtě 3 dnů – doručení vykázáno dnem 8.4.2008. Podáním ze dne 8.4.2008 právní zástupce žalovaných doložil plné moci. Dne 24.4.2008 se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaných a požádala o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Usnesením okresního soudu ze dne 28.4.2008 byl žalobkyni k ochraně jejích zájmů ustanoven advokát. Usnesením ze dne 13.5.2008 bylo opraveno usnesení okresního soudu ze dne 28.4.2008 - chybně uvedeno příjmení ustanovené zástupkyně. Právní moci usnesení nabylo 13.6.2008. Dne 10.7.2008 spis předložen nadřízenému soudu. Usnesením Krajského soudu Ostrava ze dne 29.8.2008, č.j. 42 Co 442/2008-55, bylo usnesení okresního soudu ze dne 8.2.2008 (kterým bylo přerušeno řízení) potvrzeno. Právní moci usnesení nabylo dne 4.10.2008. Návrhem ze dne 14.1.2009 žalovaní požádali, aby soud žalobkyni zrušil ustanovení zástupce pro řízení. Dne 22.1.2009 žalovaní požádali soud, aby nařídil přezkoumání duševního stavu žalobkyně. Dne 27.1.2009 a 2.2.2009 došlo soudu vyjádření žalobkyně k návrhu žalovaných na zrušení ustanovení zástupce pro dané řízení, dne 19.2.2009 se žalobkyně vyjádřila k návrhu žalovaných na přezkoumání duševního stavu. Dne 9.3.2009 zaslal okresnímu soudu vyjádření JUDr. [příjmení], dne 7.4.2009 byl spis zapůjčen k trestnímu spisu 9 T 166/2008. Usnesením okresního soudu ze dne 12.4.2013 bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení, právní moci usnesení nabylo dne 18.5.2013. Usnesením okresního soudu ze dne 30.5.2013 byli žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřili k žalobě, doručení vykázáno dne 3.6.2013. Dne 24.6.2013 žalovaní založili do spisu návrh k opatrovnickému soudu na vyslovení souhlasu s právním úkonem za nezletilé žalované. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 3.9.2013, následně jednání odročeno na den 3.12.2013. Dne 10.12.2013 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu je neplatná, dalšími výroky rozhodnuto o nákladech řízení a o zaplacení soudního poplatku. Žalovaní se proti rozsudku odvolali dne 23.12.2013, dne 2.1.2014 byli žalovaní soudem vyzváni k zaplacení SOP z odvolání, SOP zaplacen 9.1.2014. Usnesením okresního soudu ze dne 4.3.2014 byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně, dne 20.3.2014 spis předložen k rozhodnutí nadřízenému soudu. Dne 14.5.2014 byl spis vrácen bez věcného vyřízení - žalobkyně zemřela před předložením věci odvolacímu soudu. Usnesením ze dne 27.6.2014 okresní soud výrokem I. rozhodl o zastavení řízení, výrokem II zrušil rozsudek ze dne 10.12.2013, výrokem III. rozhodl, že žalovaní nemají právo na náhradu nákladů řízení, výrokem IV. bylo rozhodnuto, že po právní moci bude žalovaným vrácen SOP za podané odvolání. Právní moci rozsudek nabyl dne 24.7.2014.

8. Ze spisu okresního soudu, sp.zn. 16 C 16/2008, soud zjistil, že u okresního soudu byla dne 10.7.2007 podána žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu – procesní žalobkyně [jméno] [příjmení], procesní žalovaní tehdy nezl. žalobce a tehdy nezl. [celé jméno původního účastníka]. Dne 15.1.2008 byl proveden výslech mimo jednání Mgr. [jméno] [příjmení], dne 30.5.2008 došlo k vypovězení plné moci právní zástupkyně žalobkyně, dne 23.6.2008 byl učiněn dotaz soudu na právní zástupkyni žalobkyně, zda došlo k vypovězení plné moci jako v ostatních případech, dne 7.7.2008 sdělila právní zástupkyně žalobkyně, že došlo k vypovězení plné moci a současně podala žádost o osvobození od soudních poplatků žalobkyně a ustanovení právního zástupce. Usnesením okresního soudu ze dne 9.7.2008 byla žalobkyně osvobozena od soudních poplatků a výrokem II. byl žalobkyni ustanoven zástupce. Právní moci nabyl výrok I. dne 28.7.2008, výrok II. dne 13.8.2008. Dne 16.1.2009 žalovaní navrhli, aby soud vyloučil advokátku [příjmení] z právního zastoupení žalobkyně, dne 25.2.2009 se žalobkyně k návrhu vyjádřila. Usnesením okresního soudu ze dne 20.8.2009 bylo řízení o vyloučení advokátů ze zastupování žalobkyně v řízení zastaveno. Usnesením okresního soudu ze dne 24.8.2009 byli žalovaní vyzváni, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřili k žalobě. Dne 27.8.2009 požádala právní zástupkyně žalobkyně o odročení jednání z důvodu pobytu v zahraničí - jednání odročeno na 7.10.2009 -, následně odročeno jednání na 21.10.2009. Právní zástupce žalovaných požádal o odročení jednání vzhledem k tomu, že dne 14.10.2009 bylo zahájeno řízení o schválení pr. úkon za nezl. Usnesením okresního soudu ze dne 21.10.2009 bylo řízení přerušeno. Rozsudkem okresního soudu ze dne 26.5.2010, č.j. 41 P a Nc 242/2009, 0P1288 /2003-401 byl schválen právní úkon za nezletilé, právní moci rozsudek nabyl dne 14.7.2010. Usnesením okresního soudu ze dne 15.11.2010 bylo rozhodnuto, že se v přerušeném řízení pokračuje, dne 10.1.2011 ve věci jednáno, jednání odročeno na 30.3.2011, pro nemoc soudkyně jednání odročeno na 25.5.2011. Dne 24.5.2011 žádá právní zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu dosud nepravomocného rozhodnutí ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 64 C 21/2007 a dále pro nový důkazní návrh. Jednání odročeno na 27.10.2011, na žádost právního zástupce žalovaných jednání odročeno na 21.11.2011, dne 21.11.2011 jednání odročeno na 30.11.2011. Dne 30.11.2011 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu je neplatná, výrokem II bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Žalobkyně se dne 13.2.2012 odvolala do výroku o nákladech řízení, žalovaní se proti rozsudku odvolali dne 15.2.2012. Usnesením okresního soudu ze dne 22.2.12012 byla žalobkyně vyzvána, aby se vyjádřila k odvolání žalovaných, dne 22.2.2012 žalovaní vyzváni, aby se vyjádřili k odvolání žalobkyně. Dne 31.7.2012 byli žalovaní vyzváni k zaplacení SOP z odvolání, dne 21.8.2012 byla odvolání předložena k rozhodnutí nadřízenému soudu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2012, č.j. 11Co 534/20120-378, byli žalovaní vyzváni k zaplacení SOP za odvolání, ve věci bylo nařízeno jednání na den 6.2.2013, při kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzen, ve výroku II. změněn tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní moci odvolací rozhodnutí nabyla dne 18.3.2013. Dne 7.5.2013 bylo soudu doručeno dovolání žalovaných SOP zaplacen), usnesením ze dne 17.5.2013 přiznána zástupci žalobkyně odměna za zastupování, právní moci usnesení nabylo dnem 26.5.2013. Dne 18.6.2013 byl spis předložen Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne 2.10.2013, č.j. 26 Cdo 1803/2013-425, dovolání odmítl. Právní moci usnesení nabylo 29.10.2013.

9. Ze spisu okresního soudu, sp. zn. 64 C 21/2007 soud zjistil následující skutečnosti: dne 12.1.2007 byla soudu doručena žaloba o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu - procesní žalobkyně [jméno] [příjmení], procesní žalovaní tehdy nezl. [celé jméno žalobce] tehdy nezl. [celé jméno původního účastníka]. Dne 8.2.2007 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu, dne 14.2.2007 došlo soudu vyjádření žalovaných k žalobě, další podání žalovaných došlo soudu ve dnech 20.2.2007, a 6.3.2007. Usnesením okresního soudu ze dne 8.3.2007 bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu. Usnesením okresního soudu ze dne 20.4.2007 bylo usnesení o zastavení řízení zrušeno – SOP zaplacen, právní moci usnesení nabylo dnem 18.5.2007. Dne 25.7.2007 byl dán soudcem pokyn kanceláři k připojení spisu, sp. zn. 31 C 431/2003 – zjištěno, že spis nelze zapůjčit, je na Nejvyšším soudu. Dne 30.8.2007 byla žalobkyně vyzvána k doložení rozsudků, dne 7.9.2007 žalobkyně zaslala požadované rozsudky. Dne 12.9.2007 žalobkyně podala návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, dne 29.11.2007 byla předvolána právní zástupkyně žalobkyně k výslechu mimo jednání na den 15.1.2008. Dne 9.4.2008 byli žalovaní soudem vyzváni, aby předložili rozhodnutí opatrovnického soudu. Podáním ze dne 30.4.2008 žalovaní uvádí, že se jedná o běžnou záležitost v nakládání s majetkem, není třeba doložení rozhodnutí opatrovnického soudu. Usnesením okresního soudu ze dne 21.8.2008 žalovaní byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda výpověď z nájmu bytu byla schválena opatrovnickým soudem, pokud ano, nechť toto schválení doloží. Usnesením okresního soudu ze dne 2.10.2008 byli žalovaní opětovně soudem vyzváni, aby sdělili, zda výpověď z nájmu bytu byla schválena opatrovnickým soudem. Dne 14.10.2008 žalovaní předložili návrh podaný opatrovnickému soudu dne 10.10.2008 se žádostí, aby soud vyčkal rozhodnutí opatrovnického soudu. Usnesením okresního soudu ze dne 16.10.2008 bylo řízení zastaveno, neboť teprve dne 10.10.2008 podali žalovaní návrh k opatrovnickému soudu. Nebyl tedy odstraněn nedostatek podmínky řízení. Proti tomuto usnesení podali žalovaní odvolání ze dne 21.11.2008. Rozsudkem okresního soudu ze dne 29.10.2008, č.j. 76 P a Nc 273/2008-282, P 1288/2003 byl schválen za nezletilé právní úkon – výpověď z nájmu bytu. Právní moci rozsudek nabyl dne 13.12.2008. Žalovaní dne 19.1.2009 podali návrh na zrušení ustanoveného zástupce žalobkyni, dne 22.1.2009 žalovaní navrhli prozkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Žalobkyně se k tomuto návrhu vyjadřovala 24.3.2009. Předkládací zprávou ze dne 12.5.2009 byl spis předkládán Krajskému soudu v Ostravě, jehož usnesením ze dne 21.5.2009 bylo rozhodnuto, že řízení se nezastavuje; právní moci usnesení nabylo dne 16.6.2009. Referátem okresního soudu ze dne 10.7.2009 bylo nařízeno ústní jednání na den 11.8.2009, když v rámci tohoto ústního jednání byl vyhlášen konečný rozsudek ve věci. Výrokem I. byla určena neplatnost výpovědi a výrokem II. bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Žalovaní se proti tomuto rozsudku odvolali dne 27.9.2009, žalobkyně se k odvolání žalovaných vyjadřovala svým podáním z 29.10.2009. Žalovaní byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ze dne 20.1.2010, soudní poplatek byl zaplacen dne 2.2.2010, předkládací zprávou ze dne 5.10.2010 byl spis postoupen Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o odvolání. U Krajského soudu v Ostravě bylo nařízeno ústní jednání na den 23.3.2010, při kterém byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena soudu k dalšímu řízení, právní moci nabylo usnesení dne 22.4.2010. Následně okresní soud žádal o připojení přílohových spisů, dne 22.7.2010 bylo nařízeno ústní jednání na den 16.9.2010, následoval návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ze strany žalovaných ze dne 20.8.2010. Návrh byl zaslán žalobkyni dne 30.8.2010, žalobkyně se vyjádřila k návrhu dne 14.9.2010. Ve věci bylo jednáno dne 16.9.2010, následně byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném procesním návrhu dne 19.11.2010. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011, č.j. 4 Nd 448/2010-228, byl návrh na delegaci z důvodu vhodnosti zamítnut, usnesení nabylo právní moci dne 26.2.2011. Další ústní jednání bylo nařízeno na den 31.3.2011, které bylo odročeno na den 5.5.2011, následně bylo jednání odročeno na den 24.5.2011, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto výrokem I, že výpověď je neplatná, výrokem II. bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci 14.7.2011.

10. Z dopisu žalobce ze dne 2.1.2014 s razítkem žalované ze dne 6.1.2014 a stanoviska žalované ze dne 4.6.2014 má soud prokázáno, že žalobce uplatnil u žalované nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a náhradu škody z titulu nepřiměřené délky předmětného soudního řízení, přičemž žalovaná tento nárok neshledala důvodným.

11. Ze soudního informačního systému ISAS bylo zjištěno, že délka řízení ve věci vedené u OS Ostrava pod sp. zn. 64 C 21/2007 byla předmětem přezkumu u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 395/2014, délka řízení ve věci vedené u OS Ostrava pod sp.zn. 16 C 16/2008 byla předmětem přezkumu u zdejšího soudu pod sp.zn. 31 C 97/2014.

12. Z přípisu předsedy okresního soudu ze dne 3.9.2013, který byl adresován právnímu zástupci žalobce, bylo zjištěno, že tímto podáním reagoval předseda okresního soudu na stížnosti žalobce (v daných řízeních v postavení jednoho z procesních žalovaných) na průtahy v řízení vedených u okresního soudu pod sp.zn. 58 C 307/2007, 54 C 143/2010, 34 C 19/211 a 61 C 1/2011, se závěrem, že pouze stížnost ve věci vedené pod sp.zn. 54 C 143/2010 je částečně důvodná.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4.6.2015, č.j. 19 C 395/2014-101, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.3.2016, č.j. 12 Co 423/2015-173 (dovolání proti uvedeným rozsudkům bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2017 č. j. 30 Cdo 4106/2016-195 odmítnuto, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10.4.2018, sp. zn. III. ÚS 1550/17), má soud za prokázané, že v řízení vedeném u okresního soudu, sp. zn. 64 C 21/2007, byly úkony ze strany soudu činěny bezprůtahově, celkovou délku řízení 4 roky a 4 měsíce lze s ohledem na počet úkonů a počet zapojených orgánů soudní soustavy považovat za délku přiměřenou. Byť šlo o spor víceméně jednoduchý, žalobce v procesním postavení jednoho z žalovaných svým chováním společně s dalším procesním žalovaným k délce řízení významně přispěl. Procesní žalovaní (v tomto řízení žalobce a původní žalobce b)) dali výpověď procesní žalobkyni, tedy původní nájemkyni bytu [jméno] [příjmení], z nájmu bytu, aniž by si předtím vyžádal schválení opatrovnického soudu, pokud jde o úkon za nezletilého – původního žalobce b). Tento úkon musel být následně nahrazen a dokládán soudu, který jej vyžadoval zcela po právu, a řízení bylo proto z tohoto důvodu nejprve usnesením z 16.10.2008 zastaveno pro nedodání tohoto rozhodnutí, a až následně, když procesní žalovaní začali činit požadované úkony, přičemž teprve dne 14.10.2008 předložili návrh k opatrovnickému soudu o schválení úkonu, byl vydán okresním soudem rozsudek ze dne 29.10.2008 (právní moc dne 13.12.2008), kterým byly dodatečně schváleny úkony za nezletilé. Teprve poté mohl okresní soud dále ve věci jednat. Žalovaní dále podávali návrhy na vyloučení advokátky, zkoumání zdravotního stavu procesní žalobkyně, byli vyzýváni k zaplacení soudního poplatku, když tuto povinnost řádně nesplnili v rámci podaného odvolání, podali návrh na přikázání věci k jinému soudu z důvodu vhodnosti, o kterém bylo negativně rozhodnuto Nejvyšším soudem Tyto procesní návrhy značně prodloužily dané řízení, které však bylo jinak bez průtahů. S ohledem na počet stupňů soudní soustavy, ve kterých soudy rozhodovaly, a počet rozhodnutí potom taktéž celková délka řízení je délkou přiměřenou. Řízení skončilo pro nynějšího žalobce nepříznivě, dvakrát bylo soudem I. stupně rozhodnuto shodně tak, že výpověď daná nájemnici [jméno] [příjmení] je neplatná. Právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nebylo porušeno, k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.6.2019, č.j. 31 C 97/2014-385, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2019, č. j. 30 Co 366/2019-414, má soud za prokázané, že v řízení vedeném u okresního soudu, sp. zn. 16 C 16/2008, vznikla žalobci nemajetková újma následkem nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a že za tuto nemajetkovou újmu žalobci náleží zadostiučinění v penězích. Posuzované řízení trvalo celkem 7 let a 4 měsíce, ve vztahu k žalobci pak 6 let a 10 měsíců, a to od ledna 2008 (kdy se otec žalobce dozvěděl o tam podané žalobě) do listopadu 2014, přičemž tato délka byla hodnocena jako nepřiměřená. Žalobci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 26 250 Kč (základní částka 87 500 Kč – 15 000 Kč za první dva roky řízení a stejná částka za každý následující rok). Základní částka byla snížena o 25 % s ohledem na procesní složitost posuzovaného řízení, o 30 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, v nichž bylo v posuzovaném řízení rozhodováno, a o 15 % s ohledem na skutečnost, že žalobci jako bratři nemajetkovou újmu v posuzovaném řízení sdíleli. Celkem tedy byla základní částka snížena o 70 %.

15. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedených před okresním soudem pod. sp. zn. 58 C 307/2007, 64 C 21/2007 a 16 C 16/2008 a průběhu kompenzačních řízení vedených před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 395/2014, vztahujícího se k řízení vedenému okresním soudem pod sp. zn. 64 C 21/2007 a pod sp. zn. 31 C 97/2014, vztahujícího se k řízení vedenému okresním soudem pod sp. zn. 16 C 16/2008. Řízení vedená okresním soudem pod sp. zn. 64 C 21/2007 a 16 C 16/2008 mají ve vztahu k předmětnému soudnímu řízení povahu řízení vedlejších.

16. Soud v původním řízení zamítl návrh na doplnění dokazování nájemními smlouvami, uzavřenými v letech 2010 a násl. v daném místě a čase vzhledem pro nadbytečnost pro právní posouzení věci samé. S ohledem na změnu předmětu řízení soud nic podstatného pro posouzení důvodnosti žaloby nezjistil ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení].

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

28. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017; uvedená rozhodnutí stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná jsou veřejně dostupná na www.nsoud.cz).

29. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2011 sp. zn. 30 Cdo 1313/2010).

30. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení je nezbytné při posuzování přiměřenosti délky řízení nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Zásadně je třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno (srov. část III. stanoviska Nejvyššího soudu).

31. V případě nepřiměřené délky (hlavního) řízení se následně při stanovení výše zadostiučinění zohlední, že obě řízení (přerušené hlavní řízení i řízení vedlejší) je třeba v rozsahu jejich souběhu (celé doby jejich souběhu, nikoliv pouze doby, po kterou bylo hlavní řízení přerušeno) vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2208/2016, či ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1437/2019).

32. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval předně tím, zda byla délka předmětného soudního řízení přiměřená, přičemž vycházel ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“), dle kterého se při posuzování přiměřenosti délky řízení má přihlížet i k době, po kterou bylo namítané řízení přerušeno. Předmětné soudní řízení trvalo od 2.10.2007, kdy byla okresnímu soudu doručena žaloba, do 24. 7. 2014, kdy nabylo právní moci usnesení okresního soudu o zastavení řízení z důvodu úmrtí procesní žalobkyně - tj. 6 let, 9 měsíců a 22 dnů. V souladu se shora citovanou judikaturou je třeba do celkové délky řízení započítat i délku řízení vedlejších, pro jejichž vedení bylo správně (což potvrdil i Nejvyšší soud v dovolacím rozsudku) přerušeno.

33. Při řešení otázky přiměřenosti předmětného soudního řízení vycházel soud z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž prozatím nezohlednil přiměřenost délky řízení vedlejších, které měly za následek přerušení hlavního řízení a protažení jeho celkové délky.

34. V dané věci se nejednalo o věc složitější skutkově, procesně však věc byla složitější v důsledku nutnosti vyčkat skončení řízení ve věcech vedených u okresního soudu pod sp. zn. 64 C 21/2007 a pod sp. zn. 16 C 16/2008, která se týkala totožných účastníků řízení a téže věci – tedy žalob na určení neplatnosti dříve podané výpovědi z nájmu bytu, která měla význam pro dané řízení (v případě, že by byly žaloby zamítnuty, dřívější výpověď by byla platná a odpadl by daný spor). Ve věci samé bylo konáno jedno jednání, soud prvního stupně vydal ve věcí samé jeden rozsudek, který následně z důvodu úmrtí žalobkyně zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud se věcí samou nezabýval, spis mu byl dvakrát předložen s odvoláním procesních žalovaných (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk).

35. Z hlediska postup žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), lze konstatovat, že žalobce měl i jistý podíl na tom, že řízení muselo být přerušeno, když dával (společně s původním žalobcem b)) [jméno] [příjmení] opakovaně výpovědi z nájmu bytu, a aniž by vyčkal skončení řízení o určení neplatnosti dříve dané výpovědi, dal jí výpověď další. [jméno] [příjmení] tak nezbylo, než vždy podat proti dané výpovědi z nájmu bytu, pokud s ní nesouhlasila, žalobu k soudu. Na délce řízení se žalobce podílel i tím, že teprve na výzvu soudu předložil plnou moc pro zastupování v řízení a téměř 7 let po podání žaloby [jméno] [příjmení] dne 24.6.2013 založil do spisu návrh k opatrovnickému soudu na vyslovení souhlasu s právním úkonem za tehdy nezletilého žalobce. Dále se na délce řízení žalobce podílel podáváním návrhu na zrušení ustanovení zástupce pro řízení a nařízením přezkoumání duševního stavu procesní žalobkyně.

36. Dle přesvědčení soudu postupoval okresní soud v předmětném soudním řízení koncentrovaně a činil úkony směřující k vydání rozhodnutí ve věci samé, pročež ve vedení samotného hlavního řízení nelze spatřovat průtahy (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk).

37. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) posuzované řízení, jak vyplývá i ze stanoviska Nejvyššího soudu, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní (zejména, je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinnněprávní vztahy, řízení ve věch osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění apod.). V předmětném soudním řízení žalobce teprve na výzvu soudu doložil plnou moc udělenou advokátovi pro předmětné řízení a teprve dne 24.6.2013 (tedy téměř 7 let ode dne zahájení soudního řízení) založil do spisu návrh k opatrovnickému soudu na vyslovení souhlasu s právním úkonem za tehdy nezletilého žalobce. Takové chování svědčí o nižším významu předmětu řízení pro osobu žalobce. V této souvislosti nelze zcela odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobce iniciuje velké množství soudních sporů (u zdejšího soudu 15 žalob), což jej ve vztahu k prožívání intenzity újmy způsobené případnou nepřiměřenou délkou jednoho z nich staví do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2014, sp.zn. 30 Cdo 3275/2013). Žalobce pak není osobou nemocnou, ani osobou vyššího věku, kteréžto osoby vnímají délku řízení zpravidla intenzivněji (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29.11. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2292/2012).

38. Soud má pravomocným rozsudkem vydaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 395/2014-101, za prokázané, že v řízení vedeném u okresního soudu, sp. zn. 64 C 21/2007, nebyly shledány průtahy a jeho délku lze považovat za přiměřenou. Pravomocným rozsudkem vydaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 97/2014-101 má pak soud za prokázané, že vedlejší řízení vedené u okresního soudu pod sp. zn. 16 C 16/2008 stiženo průtahy v řízení bylo. Jelikož soud v tomto řízení posuzuje nárok, který se opírá o týž právní důvod, tedy tvrzenou nepřiměřenou délku řízení, je v souladu s § 135 odst. 2 a § 159a odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) vázán tím, jak byla tato otázka vyřešena v jiném řízení mezi týmiž účastníky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, či z recentní judikatury rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2775/2021). Žalobce se sice v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 395/2014 domáhal z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, náhrady újmy majetkové, nicméně v tomto řízení byla pravomocně vyřešena otázka neexistence odpovědnostního titulu, spočívajícího právě v nepřiměřené délce řízení mezi týmiž účastníky.

39. V důsledku učiněných zjištění o jednom z vedlejších řízení je proto nutné uzavřít, že i délka řízení hlavního, tedy řízení posuzovaného, byla nepřiměřená. Soud však za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlíží k zadostiučinění poskytnutému (přiznanému) za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení a přizná přiměřené zadostiučinění za tu část řízení, kdy hlavní řízení neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016). Hlavní řízení ve vztahu k žalobci trvalo celkem 6 let, 9 měsíců a 22 dnů, z čehož na řízení vedlejší vedené pod sp. zn. 16 C 16/2008 připadalo období od 4.10.2008 do 18.5.2013. Za toto období, tedy za nepřiměřenou délku trvání vedlejšího řízení byl žalobce odškodněn v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 97/2014. V tomto řízení tedy zbývá žalobce odškodnit za tu část, kdy obě řízení neprobíhala současně, tedy za období od 2.10.2007 do 4.10.2008 a od 18.5.2013 do 24.7.2014, celkem tedy za 2 roky 2 měsíce a 7 dnů.

40. Základní částka za zbývající část hlavního řízení trvající ve vztahu k žalobci 2 roky 2 měsíce a 7 dnů činí 32 812,50 Kč (2 x 15000 + 2,25 x 1250). Soud je toho názoru, že není na místě přiznat za první dva roky řízení základní částku v poloviční výši, neboť ke snížení základní částky o polovinu za první dva roky řízení došlo již v kompenzačním řízení vedeném pod sp. zn. 31 C 97/2014 za samotné vedlejší řízení a jednalo by se tak o dvojí krácení částky odškodnění v řízeních, na která se pro účely odškodnění hledí jako na jeden celek.

41. Základní částku soud dále ponížil o 25 % za procesní složitost věci (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) a o 15 % za skutečnost, že žalobce vystupoval v předmětném soudním řízení společně se svým bratrem, tudíž nemajetkovou újmu nepochybně sdíleli. Základní částku soud dále ponížil o 10 % pro jednání žalobce, který k průtahům v řízení přispěl, kdy soud zohlednil především neúspěšné návrhy na zrušení ustanovení zástupce pro řízení pro procesní žalobkyni a nařízením přezkoumání jejího duševního stavu (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk). Skutkově nebyla věc složitá a není na místě základní částku snižovat. Protože význam řízení pro žalobce byl standardní, jak bylo výše rozebráno, není na místě základní částku zadostiučinění navyšovat (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). Postup okresního soudu během předmětného soudního řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) byl v době, kdy řízení nebylo přerušeno, plynulý, soud činily úkony směřující k vydání rozhodnutí v přiměřených lhůtách. V podrobnostech k jednotlivým kritériím soud odkazuje na body 34 až 36 odůvodnění. Po shora popsaném ponížení základní částky o 50 % činí výsledné přiměřené zadostiučinění částku 16 406 Kč (po zaokrouhlení). Výrokem I. proto soud uložil žalované, aby tuto částku žalobci uhradila. Ve zbytku, tedy ohledně požadavku na zaplacení částky 193 594 Kč, výrokem II. nedůvodnou část žaloby zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a 3 a § 150 o.s.ř.. Účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a to v poměru úspěchu a neúspěchu. Jelikož soud rozhoduje ve věci podruhé, rozhoduje o náhradě nákladů ve vztahu k celému řízení zohledňujíc jeho jednotlivé části z hlediska úspěchu a neúspěchu účastníků. Žalobce se původně domáhal po žalované odškodnění z titulu dvou nároků, z nichž uspěl pouze s jedním poté, co Nejvyšší soud věc vrátil zdejšímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Ohledně druhého nároku je úspěch žalobce plný bez ohledu na to, že nebyl úspěšný celým nárokem, neboť jeho výše závisela na úvaze soudu. Za úsek řízení od podání žaloby do podání dovolání (jej v to nepočítaje) byl výsledný úspěch žalobce roven nule, neboť žalobce byl úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná byla úspěšná ohledně nároku na náhradu újmy majetkové. Za tuto část proto žádnému z účastníků nenáleží náhrada jeho nákladů. Pokud jde o úsek řízení počínaje podaným dovoláním do vyhlášení rozsudku, je třeba vzít dle přesvědčení soudu v úvahu to, že soudní poplatek se z dovolaní se platí jedenkrát bez ohledu na to, kolika nároků se dovoláním napadené rozhodnutí týká. Prosté matematické vyjádření poměru úspěchu a neúspěchu žalobce zde nedává uspokojivou odpověď na faktický úspěch žalobce, které byl v rozsahu jedné poloviny, neboť na základě podaného dovolání před dovolacím soudem s jedním ze svých nároků uspěl. Proto soud posoudil úspěch žalobce za část řízení od podání dovolání v rozsahu 50 % a přiznal mu polovinu z od té doby účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 14 000 Kč (za podání dovolání) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za 1 úkon právní služby (sepis dovolání) z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 7, bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), ve výši á 3 100 Kč a 1 režijního paušálu ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tentýž úkon právní služby, celkem tedy 3 400 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 8 700 Kč (14 000 + 3 400 * 50 %). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.