17 C 203/2019-446

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 za niž před soudem [anonymizováno 8 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 151 751 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 813 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 136 938 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 136 938 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 538 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal na žalované úhrady shora uvedené částky jakožto náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 7/2014 (dále jen„ předmětné řízení“ či„ posuzované řízení“). Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality ze dne 23. 4. 2013, č.j. KRPC-12656-160/TČ-2011-020080, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen„ tr.z.“). Žalobce podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 2. 5. 2013 stížnost, která byla státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2013, č.j. VZT 561/2012-112, jako nedůvodná zamítnuta. Dne 27. 2. 2014 byla na žalobce podána obžaloba ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č.j. 20 T 7/2014-3434, shledal žalobce vinným. Proti tomuto rozsudku podal žalobce bezprostředně po jeho vyhlášení do protokolu odvolání, které odůvodnil dne 21. 7. 2016 (po doručení písemného vyhotovení rozsudku). V neprospěch žalobce podal odvolání rovněž státní zástupce. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č.j. 11 To 90/2016-3598, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch žalobce dovolání, načež Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. 10. 2017, č.j. 5 Tdo 334/2017-I-98, rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2018 Vrchní soud v Praze žalobce obžaloby opět zprostil. Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce opět dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, č.j. 5 Tdo 1045/2018-101, odmítnuto. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 5. 2019. Vůči žalobci tedy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, v souvislosti s nímž byla žalobci způsobena škoda a nemajetková újma. Žalobce do dnešního dne vynaložil náklady na obhajobu ve výši 59 895 Kč. Jednalo se však o odměnu smluvní, žalobce tedy uplatňoval pouze částku 11 979 Kč odpovídající mimosmluvní odměně. Zároveň došlo v rámci uvedeného řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Řízení trvalo bezmála 6 let a 1 měsíc (29. 4. 2013 – 21. 5. 2019). Věc nebyla hmotněprávně, procesně ani skutkově složitá. Trestní řízení probíhalo výhradně na území České republiky, nebylo třeba provádět žádné úkony v cizině ani aplikovat cizí právo. Předmětem trestního řízení byl jeden skutek kvalifikovaný jako jeden trestný čin. Co se týče procesní stránky, byl zde malý počet výpovědí, dokazování nebylo rozsáhlé. Doručování písemností bylo bezproblémové. Žalobce nijak nepřispěl k nepřiměřené délce trestního řízení. Věc byla opakovaně rozhodována na různých stupních soudní soustavy. Věc mohla být skončena již rozsudkem soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2016, případně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016. Délka řízení byla prodloužena i podáním druhého dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že ačkoliv byl rozsudek soudu I. stupně vyhlášen dne 20. 1. 2016, byl mu doručen až dne 2. 6. 2016, přičemž písemné vyhotovení rozsudku čítá toliko 9 stran. Totéž platí i o usnesení Nejvyššího soudu, které bylo vydáno dne 26. 10. 2017, žalobci však bylo doručeno až dne 4. 1. 2018. Druhé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 pak bylo žalobci doručeno dne 21. 5. 2019. Trestní řízení má samo o sobě zvýšený význam pro poškozeného. Navíc bylo zasaženo do pověsti žalobce jako osobnosti veřejně známé, když žalobce působil jako aktivní politik a podílel se na chodu města České Budějovice. Věc byla medializována. Trestní stíhání znemožnilo žalobcovu kandidaturu [anonymizováno 8 slov]. Základní částku požadovaného zadostiučinění stanovil žalobce ve výši 140 000 Kč (7 započatých let). Tuto částku navýšil o 20 %, neboť mu nebylo možno v rámci jeho chování nic vytknout, naopak soudům ano, a o dalších 50 %, neboť věc měla pro žalobce velký význam. Celkem by se tedy žalobci mělo dostat přiměřené zadostiučinění v částce 238 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila částku 90 000 Kč, zbývá uhradit částku 148 000 Kč. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 23. 9. 2019. Na náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení přiznala žalovaná žalobci částku 90 000 Kč (požadována částka 238 000 Kč) a na náhradě nákladů právního zastoupení částku 8 228 Kč (požadována částka 11 979 Kč). Žalobce se tedy domáhal úhrady částky 151 751 Kč (přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 148 000 Kč, náhrada škody ve výši 3 751 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 3. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil dne 23. 9. 2019 svůj nárok na náhradu škody představující náklady na právní zastoupení účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve výši 11 979 Kč a dále nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve výši 238 000 Kč. Uplatněný nárok na náhradu škody je součástí nároku na náhradu nákladů obhajoby, který byl žalovanou projednán v rámci žádosti o náhradu škody řešené pod sp. zn. MSP-2043/2019-ODSK-ODSK. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná shledala délku řízení nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 90 000 Kč. Co se týče vynaložených nákladů na obhajobu, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2013 označit za nezákonné rozhodnutí. Tvrzení ohledně vzniku škody a zejména příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nezákonným rozhodnutím jsou však zcela nedostatečná. Žalobce náklady obhajoby blíže nespecifikuje, je však na něm, aby jednoznačně tvrdil a prokazoval, které úkony právní služby byly vykonány a zároveň, zda a v jaké výši byly obhájcem žalobci vyúčtovány a tímto následně uhrazeny. Žalobce navíc již v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 67/2019 uplatnil konkrétně nespecifikovaný nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na zrušení uvedeného nezákonného rozhodnutí ve výši 572 574,32 Kč (žaloba ze dne 15. 3. 2019). K tomuto tedy vznesla žalovaná námitku litispendence. Co se týče nepřiměřené délky řízení, předmětné řízení trvalo 6 let a necelý 1 měsíc. Ve věci bylo rozhodováno jednou soudem I. stupně, dvakrát soudem II. stupně a dvakrát Nejvyšším soudem. Věc byla poměrně složitá, když spis zahrnuje několik tisíc stran důkazního materiálu vztahujícího se k danému hospodářskému trestnému činu, bylo nutno vypracovat revizní posudek z oboru kybernetiky. V dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání žalobce, za což se žalovaná žalobci omluvila a poskytla mu náhradu ve výši 90 000 Kč. Žalovaná vycházela ze základní sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále za každý následující rok, neboť délku řízení nelze mít za extrémně nepřiměřenou. Za řízení trvající 6 let se tak jedná o částku 70 000 Kč. Tuto částku žalovaná navýšila o 50 % z důvodu velkého významu řízení pro žalobce, z důvodu chování žalobce žalovaná k navýšení částky nepřistoupila, když žalobce sice svým jednáním nezpůsobil průtahy v řízení, zároveň však nečinil aktivní kroky k tomu, aby k prodlužování řízení nedocházelo. Z důvodu složitosti věci pak žalovaná základní částku snížila o 10 %, o dalších 20 % pak s ohledem na počet stupňů soudní soustavy. Lhůta pro doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 1. 2016 pak byla procesními předpisy předvídaným způsobem řádně prodloužena.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že dokazování v předmětném řízení nelze považovat za rozsáhlé, když se jednalo pouze o devět jednacích dnů v průběhu pěti let. Pokud by soudy postupovaly správně, mohlo řízení probíhat podstatně kratší dobu, projednávání věci na tolika stupních soudní soustavy považuje žalobce v daném případě za zbytečný průtah, kterého se soudy mohly vyvarovat. K jednání žalobce tento uvedl, že nemá žádnou zákonnou povinnost využít procesní prostředky k urychlení řízení a jejich nevyužití mu nemůže být z hlediska odškodnění za nepřiměřenou délku řízení přičítáno k tíži. Co se týče nákladů na právní zastoupení, nejedná se o překážku litispendence, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 67/2019 jsou požadovány jiné úkony než v této věci. V předmětné věci je požadována pouze zvýšená sazba za úkon vyjádření k dovolání. Původně byla uplatněna porada s klientem a vyjádření k dovolání ve zvýšené částce, přičemž porada s klientem a vyjádření k dovolání v základní částce bylo žalovanou odškodněno. Žalobci by však měla náležet zvýšená sazba na dvojnásobek, neboť byly řešeny důležité právní otázky ohledně viny žalobce, toto vyjádření bylo zároveň Nejvyšším soudem shledáno jako případné, když dovolání bylo odmítnuto.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, SKPV Odboru hospodářské kriminality ze dne 23. 4. 2013, č.j. KRPC-12656-160/TČ-2011-020080, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako primátor Statutárního města České Budějovice v postavení úřední osoby neoprávněně [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 4. 2013. K zastupování v tomto řízení udělil žalobce dne 30. 4. 2013 plnou moc JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 6. 5. 2013 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí stížnost, kterou odůvodnil dne 21. 5. 2013. Usnesením ze dne 11. 7. 2013, č.j. 1 VZT 561/2012-112, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] tuto stížnost pro nedůvodnost zamítl. Ve dnech 16. 7. 2013, 17. 7. 2013, 31. 7. 2013, 4. 9. 2013, 5. 9. 2013, 10. 9. 2013, 11. 9. 2013, 22. 10. 2013, 6. 11. 2013 a 14. 11. 2013 byli vyslechnuti svědci. Přípisem ze dne 11. 9. 2013 byl [stát. instituce] žádán o součinnost, na to reagoval dne 3. 10. 2013. Dne 12. 11. 2013 byl žalobce jakožto obviněný vyslechnut. Dne 3. 12. 2013 se se svým nárokem na náhradu škody ve výši 8 776 962 Kč připojil k trestnímu stíhání poškozený ([územní celek]). Přípisem ze dne 18. 12. 2013 byla žádána zpráva z místa bydliště ohledně žalobce, na to bylo reagováno následujícího dne. Přípisem ze dne 19. 12. 2013 bylo žádáno pracovní hodnocení žalobce, na to bylo reagováno dne 7. 1. 2014. Ve dnech 14. 1. 2014 a 6. 2. 2014 využil zmocněnec poškozeného možnosti prostudovat spis, ve dnech 17. 1. 2014, 23. 1. 2014 a 6. 2. 2014 této možnosti využil obhájce žalobce. Tento zároveň navrhl nové zpracování znaleckého posudku. Dne 20. 2. 2014 byl Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni doručen návrh na podání obžaloby. Obžaloba ze shora uvedeného trestného činu byla doručena Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 4. 3. 2014, zde jí byla přidělena sp. zn. 20 T 7/2014. Přípisem ze dne 16. 5. 2014 předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích navrhla, aby Vrchní soud v Praze tuto věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích odňal a přikázal ji jinému krajskému soudu. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 7. 2014, ten usnesením ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 1 Ntd 5/2014, rozhodl tak, že se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích neodnímá. Na základě referátu soudu ze dne 17. 10. 2014 bylo nařízeno hlavní líčení na 1. – 2. 12. 2014. Při hlavním líčení dne 1. 12. 2014 byly provedeny listinné důkazy, byli vyslechnuti čtyři svědci a hlavní líčení bylo přerušeno do 2. 12. 2014. Při tomto hlavním líčení bylo vyslechnuto šest svědků (z toho jeden využil práva nevypovídat) a hlavní líčení bylo za účelem provedení dalších důkazů navržených v obžalobě odročeno na 3. – 4. 2. 2015. K tomuto hlavnímu líčení se nemohl dostavit znalec z důvodu prodělané operace. Při hlavním líčení dne 3. 2. 2015 byli vyslechnuti čtyři svědci a hlavní líčení bylo za účelem výslechu znalce odročeno na 16. – 17. 4. 2015. Dne 13. 4. 2015 vznesl žalobce námitky proti osobě znalce. Znalec se s poukazem na svou pracovní neschopnost omluvil z hlavního líčení, hlavní líčení tedy bylo odročeno na 2. – 3. 6. 2015. Při hlavním líčení dne 2. 6. 2015 byl vyslechnut znalec a s ohledem na přetrvávající pochybnosti bylo hlavní líčení za účelem vypracování revizního znaleckého posudku odročeno na 30. 9. – 1. 10. 2015. Dne 19. 6. 2015 navrhl žalobce otázky pro znalce, opatřením předsedkyně senátu ze dne 19. 6. 2015 byl znalec přibrán s tím, že má revizní znalecký posudek vypracovat do 21. 9. 2015. Dne 17. 9. 2015 požádal znalec o prodloužení termínu s ohledem na obtížnost věci do 8. 1. 2016, resp. do 6. 11. 2015, netrvá-li soud na zodpovězení otázky č.

1. Dne 17. 9. 2015 požádal žalobce o odročení nařízeného hlavního líčení. Hlavní líčení tedy bylo odročeno na 7. – 8. 12. 2015, lhůta k vypracování revizního znaleckého posudku byla znalci prodloužena do 6. 11. 2015 s tím, že není trváno na zodpovězení otázky č. 1, tohoto dne také znalec revizní znalecký posudek soudu předložil. Dne 16. 11. 2015 navrhl žalobce výslech znalce. Při hlavním líčení dne 7. 12. 2015 byl vyslechnut znalec, byly provedeny listinné důkazy a obhájce žalobce předložil revizní znalecký posudek. Za účelem jeho prostudování bylo hlavní líčení odročeno na 19. – 20. 1. 2016. Při hlavním líčení dne 19. 1. 2016 byl k důkazu proveden předložený znalecký posudek, byly předneseny závěrečné řeči a za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí bylo hlavní líčení přerušeno do 20. 1. 2016. Při tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 20 T 7/2014-3434), jímž byl žalobce shledán vinným a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému [příjmení] [anonymizováno] [obec] na náhradě škody částku [částka]. Dne 10. 2. 2016 udělil žalobce k zastupování v řízení plnou moc advokátovi doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., zastupování JUDr. [příjmení] bylo ukončeno. Lhůta k napsání rozsudku byla předsedkyni senátu prodloužena do 29. 4. 2016 a následně do 31. 5. 2016. Rozsudek má celkem 91 stran. Dne 9. 6. 2016 podal státní zástupce proti tomuto rozsudku odvolání v neprospěch žalobce, dne 21. 6. 2016 se odvolal žalobce, toto své odvolání odůvodnil dne 1. 8. 2016. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 8. 9. 2016. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, č.j. 11 To 90/2016-3598, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Toto rozhodnutí bylo doručeno obhájci žalobce dne 2. 1. 2017. Dne 8. 2. 2017 podal Nejvyšší státní zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, dne 21. 2. 2017 se k tomuto dovolání vyjádřil žalobce. Dne 10. 3. 2017 byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR. Dne 28. 6. 2017 se konalo neveřejné zasedání dovolacího soudu, kdy bylo přečteno napadené rozhodnutí, rozsudek soudu I. stupně, dovolání a vyjádření žalobce k dovolání a toto neveřejné zasedání bylo odročeno na 12. 7. 2017, kdy byly konstatovány podstatné části spisu a neveřejné zasedání bylo za účelem doplnění zprávy o stavu věci odročeno na 19. 7. 2017. Při tomto neveřejném zasedání byla doplněna zpráva o stavu věci a byly konstatovány podstatné části spisu a neveřejné zasedání bylo odročeno na neurčito. Následně se konalo neveřejné zasedání dne 18. 10. 2017, kdy byl zrekapitulován průběh řízení a neveřejné zasedání bylo odročeno na 26. 10. 2017, kdy bylo vyhlášeno usnesení (pod č.j. 5 Tdo 334/2017-I-98), jímž bylo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016 zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí s tím, že je třeba odstranit konkrétně vytčené vady. Spis byl vrácen Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27. 12. 2017 k rozeslání rozhodnutí, následně byl dne 18. 1. 2018 předložen Vrchnímu soudu v Praze. Na základě referátu soudu ze dne 13. 2. 2018 bylo nařízeno veřejné zasedání odvolacího soudu na 16. 3. 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 11 To 90/2016-3645), jímž byl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 3. 2018. Dne 25. 5. 2018 podal Nejvyšší státní zástupce proti tomuto rozhodnutí dovolání v neprospěch žalobce, dne 22. 8. 2018 byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne 24. 8. 2018 se k dovolání vyjádřil žalobce. Toto vyjádření má celkem 13 stran, je zde odkazováno na množství literatury a judikatury včetně tří cizojazyčných publikací. Usnesením vyhlášeným při neveřejném zasedání dne 27. 3. 2019 pod č.j. 5 Tdo 1045/2018-101 Nejvyšší soud ČR dovolání státního zástupce odmítl jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí bylo doručeno obhájci žalobce dne 21. 5. 2019 (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 20 T 7/2014).

6. Za právní služby v období od 1. 5. 2018 do 31. 8. 2018 vyúčtovala [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] žalobci fakturou ze dne 14. 9. 2018 částku 59 895 Kč (zjištěno z faktury – daňového dokladu č. 2018 ze dne 14. 9. 2018). Tuto částku žalobce uhradil dne 16. 10. 2018 (zjištěno z transakční historie k účtu [číslo] vedeného u [příjmení] [příjmení]).

7. K vypracování vyjádření k dovolání užil obhájce žalobce zahraniční literaturu ([příjmení], [anonymizována tři slova] [příjmení], J. [anonymizováno]. [anonymizována tři slova]. [příjmení] [jméno] [příjmení]: [příjmení], 2012), a tedy cizího jazyka (zjištěno z potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb ze dne 20. 9. 2019).

8. Ve věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 67/2019 se žalobce domáhá rovněž odškodnění v souvislosti s předmětným řízením, a to náhrady škody spočívající v nákladech na znalecké posudky a v obhajném za úkony do 16. 3. 2018, a dále přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným rozhodnutím (zjištěno z žaloby ze dne 15. 3. 2019 projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 67/2019 včetně přiloženého potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb ze dne 5. 6. 2017; potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb ze dne 12. 9. 2018). Ve věci dosud nebylo rozhodnuto, jak soud zjistil ze své úřední činnosti.

9. Žalobce uplatnil u žalované dne 23. 9. 2019 svůj nárok na náhradu škody představující náklady na právní zastoupení účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí ve výši 11 979 Kč a dále nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve výši 238 000 Kč. Co se týče nároku na náhradu nemajetkové újmy, žalovaná shledala v rámci předběžného projednání nároku žalobce délku řízení nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 90 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

10. Podáním ze dne 12. 9. 2018 uplatnil žalobce u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 8 072 574,21 Kč, toto doplnil podáním ze dne 20. 9. 2019 (správně má být 23. 9. 2019 – pozn. soudu) o nárok ve výši 11 979 Kč. Žalovaná přiznala žalobci na vynaložených nákladech obhajoby částku 268 499 Kč, když mu v rozporu se žádostí byla za vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce ze dne 24. 8. 2018 přiznána náhrada pouze za jeden úkon bez navýšení, které žalobce požadoval. K následně uplatněnému nároku na náhradu škody ve výši 11 979 Kč žalovaná žalobci v rámci předběžného projednání jeho nároku sdělila, že tento nárok je projednáván v rámci žádosti o náhradu škody řešené pod sp. zn. [jednací číslo MSP] (zjištěno ze stanovisek žalované ze dne 2. 12. 2019, č.j. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]).

11. Soud neprovedl dokazování potvrzením o poradě ze dne 16. 7. 2018, neboť nárok na náhradu škody spočívající v odměně za tento úkon nebyl žalobou v této věci uplatněn. Dále soud neprovedl dokazování uplatněním nároku na náhradu škody ze dne 23. 9. 2019, neboť uplatnění nároku u žalované bylo mezi účastníky nesporné.

12. Po právní stránce soud posoudil věc takto:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 3 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

16. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 8 odst. 3 zák. o OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Podle § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

21. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

23. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

24. Podle § 31a odst. 3 zák. o OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných může advokát zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek.

26. Soud se nejprve domáhal nárokem žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu, a to ve vztahu k úkonu obhájce žalobce spočívajícímu ve vyjádření se k dovolání státního zástupce ze dne 24. 8. 2018, když žalovaná poskytla žalobci náhradu škody ve výši odměny za jeden úkon právní služby včetně paušální náhrady hotových výdajů, to vše navýšeno o DPH, žalobce se však domnívá, že odměna by měla být s ohledem na obtížnost úkonu zvýšena na dvojnásobek. Předně soud uvádí, že námitka litispendence (§ 83 odst. 1 o.s.ř.) původně vznesená žalovanou ve vztahu k tomuto nároku není důvodná, neboť v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 67/2019 je řešena (ve vztahu k žalobci a předmětnému řízení) náhrada škody spočívající v nákladech na znalecké posudky a v obhajném za úkony do 16. 3. 2018 (a dále přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím), úkon posuzovaný v řízení sp. zn. 17 C 203/2019 byl však učiněn až v srpnu 2018, jedná se tedy o jiný předmět řízení.

27. Ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno a jenž byl zproštěn obžaloby, má ve smyslu výše řečeného zásadně právo na náhradu škody, způsobené sdělením obvinění; takové právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

28. V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2013, když žalobce byl následně zproštěn obžaloby s odůvodněním, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

29. V příčinné souvislosti s uvedeným nezákonným rozhodnutím pak vznikla žalobci škoda spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu, když za právní služby za období od 1. 5. 2018 do 31. 8. 2018 vyúčtoval obhájce žalobci částku 59 895 Kč. Jedinou spornou otázkou mezi účastníky zůstala skutečnost, zda má být vyjádření žalobce k dovolání státního zástupce ze dne 24. 8. 2018 ohodnoceno odměnou v dvojnásobné výši či nikoliv. Žalobce pro podporu zvýšení odměny na dvojnásobek argumentuje mimo jiné nutností užití cizího jazyka. S touto okolností jakožto důvodem pro zvýšení mimosmluvní odměny § 12 odst. 1 AT výslovně počítá. Z provedeného dokazování vyplynulo, že při zpracování předmětného vyjádření obhájce žalobce využil rovněž zahraniční literaturu, když jsou zde odkazy na tři zahraniční publikace. Zvýšení odměny na trojnásobek by přicházelo v úvahu za situace, kdy by obhájce žalobce vyhotovoval dané podání v cizím jazyce či by závěry přejaté ze zahraniční literatury činily téměř celý obsah daného podání. Žalobce požaduje zvýšení odměny na dvojnásobek, ani k tomuto zvýšení však soud neshledal důvod. Obsah daného podání ani z poloviny nevychází z cizojazyčné literatury, není tedy důvod přistoupit k takovémuto navýšení. Soud však shledal důvodným navýšení odměny o polovinu, když cizího jazyka skutečně bylo k provedení úkonu částečně užito, přičemž je pochopitelné, že obhájce žalobce vyhledával i jiné než české prameny, když se jednalo o opětovné rozhodování o dovolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce, kdy byla řešena otázky viny a neviny žalobce.

30. Za jeden úkon právní služby by v daném případě náležela odměna ve výši 3 100 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 10 odst. 3 písm. d/ AT a § 329 odst. 3 písm. b/ trestního zákoníku). Dle shora vyjádřeného názoru soudu je tedy na místě navýšit odměnu obhájce žalobce ve vztahu k předmětnému úkonu o 50 %, tedy o částku 1 550 Kč, s navýšením o 21% DPH se pak jedná o částku 1 875,50 Kč. Ve zbytku tohoto nároku, tedy ohledně částky 1 875,50 Kč, soud žalobu zamítl.

31. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou předmětného řízení.

32. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věty první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“ či„ Soud“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu.

33. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

34. Pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba splnění tří kumulativních podmínek, a to nesprávný úřední postup (v tomto případě), vznik nemajetkové újmy (v tomto případě) a příčinná souvislost mezi předchozími dvěma podmínkami.

35. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

36. Posuzované řízení trvalo celkem 6 let a necelý 1 měsíc (od 23. 4. 2013, kdy bylo trestní stíhání žalobce zahájeno, do 21. 5. 2019, kdy bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci doručeno konečné usnesení Nejvyššího soudu).

37. Řízení lze považovat za skutkově a procesně složitější, bylo řešeno zneužití pravomoci úřední osoby, tedy žalobce jakožto primátora Statutárního města České Budějovice, čímž měla být způsobena škoda nejméně ve [anonymizováno] [částka]. V řízení bylo vyslechnuto větší množství svědků, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem. Ve věci byl vypracován revizní znalecký posudek, znalec byl rovněž vyslechnut. Spis je poměrně obsáhlý, má téměř 4 000 stran, z toho přes 2 000 stran příloh. Po právní stránce soud zvýšenou složitost věci neshledal. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, jednou rozhodoval soud I. stupně, dvakrát odvolací soud a dvakrát soud dovolací.

38. Žalobce sám se na délce řízení nepodílel. V tomto směru lze přisvědčit tvrzení žalobce, že nevyužití procesních prostředků žalobcem k urychlení řízení mu nemůže být přičítáno k tíži, nic takového však také žalovaná v rámci předběžného posouzení nároku žalobce nečinila, když základní částku přiměřeného zadostiučinění nesnížila. Naopak, kdyby jich žalobce využil, byl by to důvod pro navýšení základní částky. Vzhledem k tomu, že tak tento neučinil, nebyla z tohoto důvodu základní částka snižována ani zvyšována.

39. Co se týče postupu soudu, tento činil úkony plynule a v přiměřených lhůtách, přesto je třeba celkovou délku šest let trvajícího trestního řízení považovat za nepřiměřenou. K žalobcem namítané dlouhé době mezi vyhlášením rozsudku soudu I. stupně a jeho doručením žalobci soud uvádí, že lhůta k vyhotovení rozhodnutí a jeho vypravení byla řádně prodloužena, její prodloužení pak bylo odůvodněno rozsáhlostí předmětného rozhodnutí, které má 91 stran. Soud však vzal v potaz skutečnost, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016 bylo zrušeno dovolacím soudem s pokynem k odstranění vytčených vad, Vrchní soud v Praze pak znovu o věci rozhodl dne 16. 3. 2018, o dobu jednoho roku a tří měsíců (8. 12. 2016 – 16. 3. 2018) tedy bylo řízení zbytečně prodlouženo. Skutečnost, že státní zástupce podal proti druhému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovolání, které bylo následně Nejvyšším soudem ČR jako neopodstatněné odmítnuto, soud k tíži státu nepřipisoval, neboť státní zástupce vystupuje v řízení před soudem jako jedna ze stran a stejně jako obžalovaný má právo na využití opravných prostředků, které mu zákon za tím účelem svěřuje. Podání dovolání státním zástupcem (byť bylo následně odmítnuto) tedy nelze klást k tíži státu.

40. Při posouzení významu řízení pro žalobce vyšel soud ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ stanovisko“), dle něhož trestní řízení patří mezi ta řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. V daném případě soud rovněž bral v potaz skutečnost, že žalobce se v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 67/2019 domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu právě předmětným trestním stíháním. Újma u trestního stíhání spočívá v morálním poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života, zatímco v případě nepřiměřené délky řízení újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. Z toho důvodu i délka řízení, jež je pro posouzení posledně uvedeného nároku shledána přiměřenou, může při posouzení nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním vést k závěru o vzniku této újmy, případně o vzniku újmy vyšší intenzity. Z toho důvodu je nezbytné, aby při posouzení tohoto nároku byla délka řízení rovněž zohledněna. Uvedené neplatí pouze v tom případě, kdy se žalobce již dříve domáhal nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, přičemž při posouzení tohoto nároku již bylo přihlédnuto ke zvýšenému významu řízení pro poškozeného. Pokud však soud ze zvýšeného významu řízení pro poškozeného nevycházel a následně při posouzení nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním se nezabýval délkou trestního stíhání, je jeho rozhodnutí neúplným, a tudíž nesprávným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Ve věci sp. zn. 17 C 67/2019 dosud nebylo rozhodnuto, soud tedy zohlednil rovněž zvýšený význam předmětného řízení pro žalobce s tím, že v rámci rozhodování ve věci sp. zn. 19 C 67/2019 bude na soudu, aby již nezohledňoval délku posuzovaného řízení, aby žalobce nebyl odškodněn za tutéž skutečnost dvakrát.

41. Na základě shora popsaného průběhu řízení je nutné uzavřít, ve shodě s žalovanou, že celková délka řízení 6 let byla nepřiměřená, a to zejména z důvodu, že se jednalo o řízení trestní. V řízení tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zák. o OdpŠk, přičemž v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Pole názoru soudu pak vzhledem k okolnostem případu a zejména tomu, že se jednalo o trestní řízení, se nejeví odškodnění ve formě morálního zadostiučinění, jakožto primárního zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk jako dostačující a soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě.

42. Soud v daném případě vycházel ze základní částky za rok trvání řízení ve výši 15 000 Kč (blíže viz stanovisko), přičemž za první dva roky trvání řízení počítal soud s částkou v poloviční výši. V daném případě soud neshledal důvodným vycházet z částky vyšší než 15 000 Kč, neboť délka trestního řízení v trvání 6 let a 1 měsíc je sice nepřiměřená, nedá se však hovořit o tom, že by se snad blížila délce extrémní. Celkem základní částka proto činí 76 250 Kč. Tuto částku soud ponížil ve shodě se žalovanou o 10 % z důvodu obtížnosti věci (skutková obtížnost 5 %, procesní obtížnost 5 %) a o dalších 20 % z důvodu stupňů soudní soustavy. Rovněž v souladu se žalovanou soud zvýšil základní částku o 50 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce. Postup orgánů státu pak soud ohodnotil 15 %, o které základní částku zvýšil, neboť soudy se svým postupem, tedy zrušením prvního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, resp. vydáním tohoto rozhodnutí, na délce řízení podílely. Z důvodu chování žalobce soud základní částku nesnížil ani nezvýšil, jak je zdůvodněno výše. Základní částka je tedy takto navýšena na 135 %, žalobci tedy náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 102 937,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již uhradila žalobci částku 90 000 Kč, a to již před podáním žaloby, byla mu přiznána částka 12 937,50 Kč, ve zbytku tohoto nároku, tedy v částce 135 062,50 Kč, soud žalobu zamítl.

43. Úrok z prodlení žalobci náleží ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované (k tomu srov. stanovisko), tedy ode dne 24. 3. 2020, když žádost žalobce byla žalované doručena dne 23. 9. 2019. Výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

44. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce byl úspěšný v rozsahu 96,5 %, když mu byla přiznána část požadovaného přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), přičemž je nutno brát v potaz hodnotu 50 000 Kč (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015), ohledně nároku na náhradu škody byl úspěšný ohledně částky 1 875,50 Kč, stejně jako žalovaná. Žalovaná pak byla úspěšná v rozsahu 3,5 %, soud tedy v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů žalobci, neboť ten měl neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Žalobci tedy byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25 538 Kč zahrnující uhrazený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT ve výši 16 300 Kč za pět úkonů právní služby po 3 260 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci, 2x účast na jednání soudu), 5x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a odst. 4 AT ke každému z uvedených úkonů právní služby a z náhrady za 21% DPH z odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 3 738 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

45. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.