17 C 205/2019-189

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] oba bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupení advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 za niž před soudem jedná Úřad pro zastupování státní ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 o zaplacení 116 216 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 22 295,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 295,30 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobci domáhali úhrady částky 93 920,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 93 920,70 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 44 106,02 Kč k rukám zástupce žalobců, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení státu, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci jsou manželé a podanou žalobou se po žalované domáhali odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 116 216 Kč s příslušenstvím Kč, která jim měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Liberci (dále jen„ okresní soud“) v řízení vedeném pod sp.zn. 17 C 247/2004 (dále jen„ posuzované řízení“), spočívajícím v nepřiměřené délce toho řízení. Žalobci uvedli, že žalobou ze dne [datum] proti nim bylo zahájeno řízení o určení neplatnosti darovací smlouvy, kde jako procesní žalobkyně vystupovaly sestry žalobce a) [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Posuzované řízení trvalo až do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2016, č.j. 35 Co 61/2012-445, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 2011, č.j. 17 C 247/2004-192. Řízení tedy trvalo 11 let, 3 měsíce a 23 dnů. Po celou tuto dobu byli žalobci omezeni ve výkonu svých vlastnických práv k těmto nemovitostem: pozemek p.č.st. 222, jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], [obec], pozemek p.č.st. 223, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, zemědělská stavba, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, kat. pracoviště [obec] na [list vlastnictví] pro kat. úz. [obec] u [obec], obec Dětřichov (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Zapsanými vlastníky byli žalobce a) (podíl o velikosti 4/6), [jméno] [příjmení] (podíl o velikosti 1/6) a [jméno] [příjmení] (podíl o velikosti 1/6), a to na základě rozhodnutí soudu v dědickém řízení vedeném Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 35 D 862/2004 po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně], která darovala podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech žalobkyni b). Před úmrtím [jméno] [celé jméno žalobkyně] však nedošlo k podání návrhu na vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy, bylo tedy rozhodnuto o nabytí tohoto podílu zákonnými dědici s tím, že na ně přešel závazek k převodu vlastnického práva z darovací smlouvy. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] však podaly výše uvedenou žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy. Po celou dobu řízení nemohla žalobkyně b) rozhodovat o vlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalobce a) byl limitován tím, že vlastnil podíl o velikosti 1/2 z doby před podpisem darovací smlouvy, a dále podíl o velikosti 1/6, který mu byl přiznán v rámci dědického řízení. Spoluvlastnice předmětných nemovitostí žalobci a) sdělily, že nemá provádět žádné rekonstrukce či zhodnocení nemovitostí, tedy mu zakázaly provádět jakoukoli rozsáhlejší údržbu. Zároveň bylo nutno vyřešit otázku, zda s jeho podílem o velikosti 1/6 je spojen také závazek k jeho převodu, nebylo tedy po celou dobu řízení zřejmé, kdo je vlastníkem nemovitostí a v jakém podílu. Vyřešení této otázky bylo bráno jako významné i v rámci řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zahájeného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a vedeného Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 53 C 27/2013. V posuzovaném řízení docházelo k průtahům, což bylo potvrzeno i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č.j. 70 Co 395/2018-183, jímž byla žalobcům přiznána náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení. Jelikož nemohly být předmětné nemovitosti řádně udržovány, zvýšilo se jejich opotřebení a tyto ztratily na své hodnotě. V posuzovaném řízení navíc došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2012, č.j. 35 Co 61/2012-212. Dle žalobci předloženého znaleckého posudku ze dne [datum] došlo ke zvýšenému opotřebení v letech 2004 až 2016 u obytné části budovy [adresa] ve výši 2,30 % (52 529 Kč), u hospodářské části budovy [adresa] ve výši 0,60 % (13 196 Kč), u stodoly ve výši 2,60 % (49 182 Kč) a u zděné kolny ve výši 3,10 % (1 309 Kč), celkem se tak jedná o částku 116 216 Kč, představující výši škody, která žalobcům vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem státního orgánu spočívajícím v porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené době. Nárok žalobci u žalované uplatnili dne [datum].

2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobců o předběžné projednání nároku obdržela dne [datum]. Nároku však nevyhověla, neboť měla za to, že není důvodný. Připustila, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, jakož i k vydání nezákonného rozhodnutí, což bylo deklarováno již Městským soudem v Praze, žalobci však neprokázali výši tvrzené škody ani příčinnou souvislost mezi délkou řízení a tvrzenou škodou. Částka opotřebení tvrzená žalobci odpovídá době od počátku posuzovaného řízení až do jeho pravomocného skončení, nikoliv době, která byla již nepřiměřená. Bez určení přiměřené délky řízení není možné stanovit okamžik, který je rozhodný pro vznik povinnosti státu nahradit škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť je třeba vycházet z délky řízení bez průtahů. Žalovaná namítla, že řízení bylo značně složité, když pro toto kritérium byla základní částka ponížena o 40 procent. Tvrzení žalobců, že před 15 lety měli dostatek finančních prostředků k provedení rekonstrukce předmětných nemovitostí, není nijak prokázáno. Držitel nebo i pouhý uživatel nemovitosti je povinen nemovitosti udržovat ve stavu, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení nebo chátrání, což žalobci nečinili, čímž porušili obecnou prevenční povinnost. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. V replice na vyjádření žalované žalobci uvedli, že výše škody je prokázána znaleckým posudkem. Žalobkyně b) byla po celou dobu posuzovaného řízení vyloučena z výkonu svého vlastnického práva, žalobce a) byl značně omezen, neboť neznal oprávněného spoluvlastníka, přičemž paní [příjmení] a paní [příjmení] zakázaly žalobci s předmětnými nemovitostmi hospodařit. Navíc žalobkyně b) podmiňovala použití společných finančních prostředků (SJM) okamžikem, kdy bude postaveno na jisto, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí. Není pravdou, že by žalobci neprováděli žádnou údržbu, ta však byla omezena na nezbytné minimum, tedy odstraňování závadného stavu, který hrozil zničením nemovitostí nebo významnou škodou na nich. Existence posuzovaného řízení bránila řádné údržbě předmětných nemovitostí od [datum] do [datum].

4. V duplice na vyjádření žalobců žalovaná uvedla, že žalobci neprokázali vznik škody, ani příčinnou souvislost mezi délkou soudního řízení a vzniklou škodou. Žalobce a) byl po celou dobu většinovým spoluvlastníkem, přičemž již při zahájení posuzovaného řízení byly předmětné nemovitosti značně zanedbány. Není prokázáno ani tvrzení žalobců o plánovaných opravách a rekonstrukcích. Dle žalované pak příčinou neprovádění rekonstrukcí byl výlučně nedostatek finančních prostředků na straně žalobců. Žalovaná rovněž poukázala na neshody v rodině žalobců, za něž nenese žádnou odpovědnost, případně vzniklá škoda není v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Žalovaná rovněž zpochybnila znalecký posudek znalce [příjmení] pro absenci znalecké doložky. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení ohledně nároku vztahujícího se k dřevěné kůlně.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci dne [datum] předběžně uplatnili svůj nárok u žalované, která stanoviskem ze dne [datum] nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) Mezi účastníky bylo dále nesporné, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nicméně sporným i nadále zůstalo, od kterého okamžiku se posuzované řízení stalo průtažným a trvalo již nepřiměřeně dlouhou dobu. Dále byla sporná otázka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a majetkovou újmou ve sféře žalobců, která je přičitatelná státu a s případě, že by zde byla, pak výše škody.

6. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Soud nedoplnil dokazování dopisem sester žalobce a) ohledně provádění udržovacích prací po dobu posuzovaného řízení, ani žalobci navrhovaným dodatkem ke znaleckému posudku ohledně aktualizace ceny předmětných nemovitostí, neboť ve věci již nastala koncentrace řízení a nenastala současně žádná výjimka z koncentrace, čehož si ostatně žalobci byli při jednání dne [datum] vědomi. Soud však současně poukazuje na to, že skutečnost neprovádění údržby má prokázanou jinými důkazy a to, zda žalobci mohli či nemohli údržbu provádět, by navrženým důkazem ani prokázáno bez dalšího být nemohlo.

7. Ze spisu Okresního soudu v Liberci, sp.zn. 17 C 247/2004, soud učinil následující skutková zjištění. [Obsah přílohového spisu]

8. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 5. 2018, č.j. 18 C 299/2016-153, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 70 Co 395/2018, soud zjistil, že v tam vedeném kompenzačním řízení bylo byla shledána nepřiměřená délka posuzovaného řízení, s čímž souhlasil i odvolací soud s tím, že zároveň konstatoval, že posuzované řízení bylo složité po stránce skutkové a procesní, proto byla základní částka přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, o něž v tomto řízení šlo, snížena o 40 %.

9. Ze znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] 2016 soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] došlo ke zvýšenému opotřebení předmětných nemovitostí v důsledku neprovádění základní údržby, a to v případě obytné části [adresa] o 2,30 %, v případě hospodářské části o 0,60 %, v případě stodoly o 2,60 % a v případě zděné kolny o 3,10 %, což činí v případě obytné části [adresa] částku 52 529 Kč, v případě hospodářské části částku 13 196 Kč, v případě stodoly částku 49 182 Kč a v případě zděné kolny částku 1 309 Kč, celkové zvýšené opotřebení tak činí 116 216 Kč s tím, že znalec vycházel z reprodukční ceny předmětných nemovitostí.

10. Ze znaleckého posudku znalce [titul] [celé jméno znalce] ze dne [datum], [číslo] jehož znaleckým úkolem bylo stanovit odhad zvýšeného opotřebení předmětných nemovitostí za období od [datum] do [datum], a z výslechu znalce při jednání dne [datum], soud zjistil, že se znalec zabýval otázkou stavebních úprav, k nimž došlo až po roce 2016. Dospěl k závěru, že v období od [datum] do [datum] došlo ke zvýšenému opotřebení předmětných nemovitostí v důsledku neprovádění základní údržby, a to v případě obytné části [adresa] o 0,50 %, v případě hospodářské části o 0,20 %, v případě stodoly o 0,30 %, v případě zděné kolny o 1,90 % a v případě dřevěné kolny o 0,90 % s tím, že těmito koeficienty je možné násobit zjištěné ceny předmětných nemovitostí k roku 2016, tak jak jsou uvedeny ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení]. Dle znalce [celé jméno znalce] jsou tzv. zjištěné ceny znalcem [příjmení] o něco nižší než by mohly být, pokud by byla použita tzv. cena obvyklá, stejně jako kdyby znalec [příjmení] použil i vyhlášku č. 53/2016 Sb. Znalec sice vycházel i z ústních informací žalobce a) a fotografií pocházejících z roku 2004, nicméně základem jeho znaleckého posudku jsou jeho vlastní závěry učiněné na místě samém. Znalec se výslovně zaměřil na to, aby do posouzení nezahrnoval úpravy, k nimž došlo až po roce 2016. Současně znalec při výslechu uvedl, že, pokud používal fotografie ze znaleckého posudku znalce [příjmení] z roku 2004, pak to bylo pro dokreslení stavu na místě samém a pro ucelenější představu, nicméně tyto fotografie neměly prakticky vliv na závěry znaleckého posudku. Z některých úprav, jako nový bojler, koupelna, ocelové vchodové dveře, bylo zjevné, že jde o úpravy až po roce 2016. Znalec zdůraznil, že listinná dokumentace a jeho vlastní zjištění na místě tvořily podklady pro to hlavní, o čem znalecký posudek je, a tím je stanovení pomocí analytické metoda opotřebení, tedy samotný výpočet a poté odhad, k jakému zvýšenému opotřebení mohlo dojít mezi v rozhodném období mezi lety 2013 a 2016. Znalec setrval i na závěru ohledně toho, že na místě samém nebyly zjištěny podprůměrné udržovací práce, ale jejich absence. Znalec zdůraznil o skutečnost, že jím stanovené zvýšené opotřebení je odhadem, neboť znalec na místě samém nebyl ani v roce 2004, 2013, ani v roce 2016. V tomto směru odkázal na svoji znaleckou erudici, na svoji zkušenost v tom směru, že i na místě samém si činí nějaký svůj vlastní názor, který poměřuje svojí odbornou zkušeností a z toho potom činí určité předpoklady a z nich potom provádí znalecké závěry. Přesnost svých závěrů ve znaleckém posudku uvedl na přibližně 95 % s tím, že je rovněž uvedeno, že 85 % až 97 % představuje velmi vysokou pravděpodobnost, že děj nastal.

11. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní (od [datum] do [datum]), Ze spisu posuzovaného řízení má soud za prokázané tyto průtahy: 1) od 21. 11. 2005, kdy se konalo jednání před okresním soudem, do 3. 1. 2007, kdy byl ustanoven znalec k posouzení zdravotního stavu [jméno] [celé jméno žalobkyně] v rozhodném období, přičemž soud počítal s obecně uznávanou lhůtou 3 měsíců k provedení procesního úkonu, tato lhůta však byla o 10 měsíců a 13 dní překročena, 2) od 8. 7. 2010 (s předkládací zprávou z tohoto dne byl spis předložen odvolacímu soudu) do 10. 2. 2011, kdy odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, kdy soud opět počítal s obecně uznávanou lhůtou 3 měsíců k provedení úkonu soudu, tato lhůta však byla o 4 měsíce a 2 dny překročena, 3) od 7. 3. 2011, kdy nabylo právní moci zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, do 5. 8. 2011, kdy bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeno dožádání o opětovný výslech znalkyně, kdy soud opět počítal s obecně uznávanou lhůtou 3 měsíců k provedení úkonu soudu, tato lhůta však byla o 1 měsíc a 29 dní překročena, 4) od 11. 7. 2012, kdy byl spis vrácen okresnímu soudu odvolacím soudem, do 13. 11. 2012, kdy bylo rozesláno rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž rozeslat rozhodnutí odvolacího soudu je třeba neprodleně, soudu se jeví jako nejzazší lhůta 14 dní, tato lhůta však byla o 3 měsíce a 19 dní překročena, 5) od 11. 1. 2013, kdy bylo okresnímu soudu doručeno dovolání žalovaných, do 21. 8. 2013, kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího soudu, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2012 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť celé dovolací řízení by nemuselo proběhnout, kdyby nebyl vydán rozsudek, který byl následně zrušen. Celkem se jednalo o 7 měsíců a 10 dní, 6) od 21. 7. 2014, kdy bylo okresnímu soudu doručeno dovolání žalovaných, do 6. 11. 2014, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu ze dne [datum] a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, neboť celé dovolací řízení by nemuselo proběhnout, kdyby nebylo vydáno rozhodnutí, které bylo následně zrušeno. Celkem se jednalo o 3 měsíce a 16 dní, 7) od 5. 5. 2015, kdy byl přechozím znaleckým ústavem spisový materiál vrácen odvolacímu soudu, do 27. 10. 2015, kdy teprve odvolací soud urgoval předložení znaleckého posudku, který měl být vypracován do dvou měsíců od předložení spisového materiálu. Záznam o tomto předložení soud ve spise nenašel, není však důvod počítat se lhůtou delší než 10 dní, znalecký posudek tak měl být předložen [datum], odvolací soud však urgoval znalce až o 3 měsíce později. S ohledem na výše uvedené soud má za prokázané průtahy v posuzovaném řízení v celkové délce 34 měsíců. Ze znaleckého posudku [titul]. [příjmení] má soud za prokázáno, že odhad reprodukční ceny předmětných nemovitostí činil v případě obytné části č.p. 16 2 283 858 Kč, v případě hospodářské části 2 199 343 Kč, v případě stodoly 1 891 599 a v případě zděné kolny 42 238 Kč. Ze znaleckého posudku [titul]. [celé jméno znalce] má soud za prokázané, že v rozhodném období mezi lety 2013 a 2016 nebyla prováděna základní údržba předmětných nemovitostí, přičemž odhad nadměrného opotřebení předmětných nemovitostí v období od [datum] do [datum] v důsledku neprovádění základní údržby činí v případě obytné části [adresa] 0,50 %, v případě hospodářské části 0,20 %, v případě stodoly 0,30 % a v případě zděné kolny 1,90 %.

12. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

21. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Žalovaná nejprve namítala promlčení nároku na odškodnění, pokud jde o dřevěnou kůlnu, který dle jejího názoru žalobou uplatněn nebyl (č.l. 160), posléze v písemném závěrečném návrhu namítla, že celý uplatněný nárok je promlčen. Pokud jde o námitku promlčení ve vztahu k dřevěné kůlně, tou se soud nezabýval, neboť tento nárok žalobou uplatněn nebyl, přičemž požadavek na zahrnutí i dřevěné kůlny do odškodnění byl uplatněn až ve vyjádření žalobců ze dne [datum], tedy po té co v řízení nastala koncentrace, a to skončením prvního jednání dne [datum]. Pokud jde o zbylé nároky, ty promlčeny dle názoru soudu nejsou, neboť tříletá promlčecí doba počala běžet až ode dne [datum], kdy byl vypracován znalecký posudek [titul]. [příjmení] a kdy se teprve žalobci dozvěděli, že jim v souvislosti s nesprávným úředním postupem vznikla škoda. Dle žalované počátek promlčecí doby je třeba vztahovat ke dni pravomocného skončení posuzovaného řízení. Dnem pravomocného skončení posuzovaného řízení se však žalobci dozvěděli pouze o tom, kdo za škodu odpovídá, nikoli též o tom, že jim škoda vznikla. To se mohli dozvědět ne dříve než právě z uvedeného znaleckého posudku. I kdyby však tříletá promlčecí doba měla mít počátek již dne [datum], považoval by ji soud s ohledem na konkrétní okolnosti souzené věci za rozpornou s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaná již s námitkou promlčení v průběhu řízení operovala a vznesla jí ve vztahu k nároku týkajícímu se dřevěné kůlny, kde její námitku uznal soud oprávněnou, byť z jiných důvodů. Poté proběhlo celé dokazování, jehož náklady byly zvýšeny ustanovením znalce a zadáním znaleckého posudku. Žalobci tak mohli být v dobré víře, že žalovaná sice jejich nárok neuznává, nicméně považuje jej za u soudu včas uplatněný. Důsledkem akceptace námitky promlčení, pokud by se soud s žalovanou ztotožnil ohledně počátku jejího běhu, by bylo nejen zamítnutí žaloby, ale rovněž nesení veškerých nákladů řízení žalobci, navíc již osobami v seniorním věku. Nadto považuje soud za potřebné dodat, že námitku promlčení žalovaná neuplatnila ani po poučení o neúplné apelaci při jednání dne [datum], ale až v písemném závěrečném návrhu, který soudu doručila přibližně hodinu před vyhlášením rozsudku, byť soud stanovil lhůtu k doručení závěrečných návrhů nejpozději do [datum], právě proto, aby se s nimi před vyhlášením rozsudku mohl seznámit. Formálně tedy námitka promlčení byla uplatněna před tím, než soud vyhlásil rozhodnutí, fakticky se však s ní soud seznámit nemohl. Soud tedy uzavírá, že dle jeho přesvědčení nárok promlčen není s ohledem na to, kdy počala promlčení doba běžet a i kdyby započala svůj běh již pravomocným skončením posuzovaného řízení, bylo by její uplatnění v rozporu s dobrými mravy.

23. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

24. S ohledem na uvedené, soud zprvu posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk.

25. Soud neměl důvod se v daném případě odchylovat od názoru vysloveného v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 5. 2018, č.j. 18 C 299/2016-153, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 70 Co 395/2018, tedy že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, když řízení trvalo celkem 11 let 3 měsíce a 23 dní (od [datum] do [datum]). Ostatně žalované nečinila sporným, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení došlo. Činila sporným délku, po jako lze již posuzované řízení považovat za nepřiměřeně dlouhé. Dle názoru soudu, tak jak výše vymezil průběh posuzovaného řízení, toto mohlo skočit již dne [datum], pokud by v řízení nevznikly průtahy a nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Toto datum je pak rozhodné pro okamžik, od kterého žalobcům začala vznikat škoda. Odpovědnostní titul ve věci je proto dán.

26. Z hlediska příčinné souvislosti, tedy zda lze majetkovou újmu, která žalobcům v souvislosti s nemožností provádět údržbu předmětných nemovitostí, dávat do souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, soud dospěl k následujícím závěrům. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3285/2015). Průběhem posuzovaném řízení bylo prokázáno, že žalobci po celou dobu, kdy probíhalo, nevěděli, kdo je vlastníkem předmětných nemovitosti. Jisté bylo, že žalobce a) je jejich spoluvlastníkem s podílem o velikosti 1/2, ohledně zbylé poloviny však nebylo zřejmé, zda ji spoluvlastní žalobce a) se svými sestrami (žalobkyněmi v posuzovaném řízení), či zda je vlastnicí této poloviny, resp. spoluvlastnicí předmětných nemovitostí s podílem o velikosti 1/2 manželka žalobce a), tedy žalobkyně b). Z posuzovaného řízení je zcela zřejmé, že vztahy mezi manžely [příjmení] a sestrami žalobce a), paní [příjmení] a paní [příjmení], byly více než napjaté. Pro soud je tedy pochopitelné, že žalobci nechtěli investovat žádné větší částky do oprav předmětných nemovitostí, když by se navíc ještě jednalo o prostředky ze společného jmění manželů, které by byly vydávány (přinejmenším v té době) na výlučný majetek žalobce a), jehož navíc v případě neúspěchu v posuzovaném řízení, by ani nebyl jediným vlastníkem. V daném případě je pak možno použít argument žalované ohledně nesplnění prevenční povinnosti žalobců i„ na druhou stranu“, tedy že žalobci naopak dostáli této své povinnosti, když neinvestovali své společné finanční prostředky do nemovitostí, jejichž vlastnictví bylo nejisté. Soud proto námitku žalované, že žalobci i tak mohli předmětné nemovitosti udržovat, nepovažuje za případnou, neboť to dle přesvědčení soudu nebylo možné po žalobcích spravedlivě požadovat, tím méně ne, pokud v posuzovaném řízení byl v jeho určité fázi vydán i pravomocný rozsudek, který nebyl pro žalobce příznivý. Jejich postoj k údržbě předmětných nemovitostí tak byl dle soudu racionální a pochopitelný.

27. Samotné neprovádění základní údržby v rozhodném období má soud za prokázané ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] a jeho výslechu. Soud obecně považuje znalecký posudek za pečlivě zpracovaný, vycházející ze všech dostupných podkladů a osobního zhlédnutí předmětných nemovitostí znalcem. Rovněž skutečnosti, které znalec uvedl při svém výslechu, byly podány přesvědčivě a se zjevnou podrobnou znalostí místa a předmětu znaleckého zkoumání. Soud vzal v úvahu, že úkolem znalce bylo určit odhad zvýšeného opotřebení v minulosti, a to v situaci, kdy nebyl a ani nemohl být přesně zdokumentován stav v roce 2013. Zdokumentován byl stav v roce 2016. Znalec dle názoru soudu přesvědčivě objasnil, jak j ke svým závěrům dospěl, vysvětlil, jak určil stavební úpravy, které byly provedeny až po roce 2016 a jak se vypořádal z informacemi pocházejícími z fotografií z roku 2004. Soud po zhodnocení obsahu znaleckého posudku a vyslechnutí znalce uvěřil tomu, že, jak je uvedeno ve znaleckém posudku, znalcem odhadnutá míra zvýšeného opotřebení předmětných nemovitostí s vysokou pravděpodobností takto nastala. Lze proto dospět k závěru, že znaleckými posudku vyčíslenou škodu vzniklou žalobcům v souvislosti s neprováděnou údržbou předmětných nemovitostí, lze dát do příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, neboť pokud by jí nebylo, škoda by žalobcům nevznikla.

28. Námitku žalované, že škodu není možné vztáhnout k celé délce posuzované řízení, soud reflektoval a v zásadě jí přisvědčil, když rovněž dospěl k závěru, že není možno vycházet při stanovení výše škody, která měla žalobcům znehodnocením nemovitostí vzniknout, když se o ně nemohli řádně starat, z celé délky posuzovaného řízení. Každé řízení musí nějakou dobu trvat, přičemž zahájení posuzovaného řízení nelze klást k tíži státu. Soud proto vycházel z délky řízení bez průtahů (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 3553/15).

29. Výši škody soud určil podle závěrů obou znaleckých posudků, které byly v řízení provedeny a jimiž je prokázána reprodukční cena předmětných nemovitostí a nadměrné opotřebení vyjádření procentem z takto zjištěné ceny za rozhodné období. Škoda, která žalobcům vznikla, je představována těmito částkami: 11 419,29 Kč (0,50 % 2 283 858 Kč), 4 398,69 Kč (0,20 % 2 199 343 Kč, 5 674,80 Kč (0,30 % 891 599) a 802,52 Kč (1,90 % 238), celkem tedy 22 295,30 Kč. Dřevěnou kůlnu soud nezohledňoval, neboť ohledně ní se žalobci odškodnění nedomáhali, když tato není ve znaleckém posudku [titul], [příjmení] ani oceněna a tedy ani zahrnuta do žalobci požadované náhrady škody.

30. Námitky žalované, která se snažila závěry znaleckého zkoumání zpochybnit, soud nepovažuje za důvodné. Žalovaná svoji obranu založila nejprve na tom, že žalobci nemohou požadovat odškodnění za celou dobu řízení, ale že je třeba nejprve určit, po jakou dobu mohlo řízení trvat, pokud by jeho délka byla přiměřená. Později v řízení namítala, že odpovědnostní titul ve věci není dán vůbec, což však soud vyvrátil, neboť z průběhu posuzovaného řízení má za prokázané, že v něm průtahům došlo, tyto soud přesně vymezil a stanovil také dobu, po kterou za škodu tím vzniklou nemožností provádět údržbu odpovídá žalovaná. Soud si je vědom závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených například v rozsudku ze dne 17.2.2015, sp.zn. 30 Cdo 1930/2014, nicméně má za to, že nyní posuzovaná situace se od situací uvedených v rozsudku citovaném odlišuje. I v nyní posuzovaném případě bylo prvotní příčinou nemožnosti udržovat předmětné nemovitosti podání žaloby ze strany sester žalobce a) na neplatnost darovací smlouvy, což samo o sobě nelze přičítat k tíži státu, a to i když žalobci nijak nezavinili, že byla žaloby proti nim podána a patrně jen těžko mohli zamezit tomu, aby podána byla. Proto i vedení posuzovaného řízení bylo následkem podání žaloby. Toto však dle soudu platí pouze za předpokladu, pokud by posuzované řízení trvalo přiměřenou dobu; pak by odpovědnost státu za jakékoli zvýšené opotřebení předmětných nemovitostí nemohla nastat. Příčinná souvislost mezi škodou a její příčinou (podáním žaloby) se však přerušila v okamžiku, kdy se řízení stalo průtažným, a kdy se jedinou příčinou jeho dalšího (nedůvodného) trvání stal nesprávný úřední postup, spočívající v přesně soudem specifikovaných průtazích. Došlo tedy k tzv. přetržení příčinné souvislosti, kdy již podaná žaloba nebyla bezprostřední příčinnou vzniklé škody, ale touto se staly právě a výlučně jen vzniklé nedůvodné průtahy v posuzovaném řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.2014, sp.zn. 25 Cdo 1212/2013). Proto také pouze za tuto soudem uvedenou a přesně vypočtenou dobu náleží žalobcům odškodnění. Dále žalovaná zpochybňovala závěry obou znaleckých posudků. Ohledně ceny předmětných nemovitostí určené znalcem [příjmení] soud nemá pochybnosti, neboť znalec [celé jméno znalce] při výslechu uvedl, že by spíše byly vyšší, a to jak v případě reprodukční ceny, pokud by znalec [příjmení] vzal v úvahu tehdy již účinnou vyhlášku č. 53/2016 Sb., tak v případě, že by vycházel z ceny obvyklé. Namítaná absence znalecké doložky u znaleckého posudku je odstranitelnou vadou znaleckého posudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3417/2016), a pokud žalovaná namítala nevěrohodnost stanovených cen, pak z výslechu znalce [celé jméno znalce] jednoznačně vyplynulo, že zjištěné ceny předmětných nemovitostí jsou spíše podhodnocené. V tomto směru se tedy i zamítnutí návrhu na doplnění dokazování dodatkem ke znaleckému posudku za účelem aktualizace ceny předmětných nemovitostí v roce 2016 pro nastalou koncentraci řízení jeví být v neprospěch žalobců, nikoli žalované. Pokud jde o znalecký posudek znalce [celé jméno znalce], soud již výše vyložil, že jeho závěry považuje za přesvědčivé a správné. Jedinou slabinou je skutečnost, že byl zjišťován stav mezi roky 2013 až 2016, přičemž žalovaná zpochybňovala správnost znaleckého posudku právě s ohledem na jí tvrzenou přílišnou nejistotu ohledně stavu předmětných nemovitostí v uvedeném období. K tomu soud předně poukazuje na to, že jde o odhad, přičemž pokud by to možné nebylo, znalecký úkol by nemohl být ani splněn. Jakkoli žalovaná může mít pravdu ohledně některých dílčích detailů předmětných nemovitostí, nelze přehlédnout, že znalec určil přesnost svých závěrů na 95 procent. Tedy právě těch zbývajících 5 procent představuje dle soudu onu přípustnou nepřesnost, k níž i přes veškeré vynaložené úsilí znalce mohlo dojít. Námitku žalované o neprokázaných tvrzeních žalobců o plánovaných opravách a rekonstrukcích soud nepovažuje pro posouzení věci za podstatnou. Je bez právního významu, zda skutečně žalobci na předmětné opravy měli finanční prostředky či nikoli. Soud žalobcům přiznal odškodnění pouze za tu dobu, v níž již posuzované řízení nemělo být podle názoru soudu vedeno. Vzniklá škoda je tak dávána do příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, nikoli se skutečností, zda žalobci měli či neměli dostatek finančních prostředků. Žalovaná se vlastně pokouší tvrdit, že žalobci beztak finanční prostředky neměli, tudíž to, jak dlouho posuzované řízení trvalo, je podružné, neboť by údržbu beztak provádět nemohli. S touto interpretací však soud nesouhlasí, neboť by přenášela nepřípustně důkazní břemeno na žalobce, aby nejprve prokázali, že by teoreticky údržbu provádět mohli a teprve pokud by toto prokázali, mohli by se domáhat odškodnění. Soud v této souvislosti znovu připomíná, že odškodnění je poskytováno nikoli za běžné opotřebení, k němuž by tak či tak došlo plynutím času, ani za to, že nemohlo být do předmětných nemovitostí investováno. Odškodnění je žalobcům poskytováno za zvýšené opotřebení, k němuž došlo právě proto, že v posuzovaném řízení vznikly průtahy, za které je odpovědný stát. K námitce rodinných neshod a k tomu, za co žalovaná dle názoru soudu nese odpovědnost, se již výše soud vyjádřil, když se zabýval tím, co bylo možné po žalobcích v průběhu posuzovaného řízení spravedlivě požadovat a kdy došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi příčinnou a následkem a kdy se jedinou příčinnou škody, jejíž náhradu soud žalobcům přiznal, se stal nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení.

31. Jelikož soud shledal naplnění všech tří podmínek, nutných k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škody, přiznal žalobcům částku 22 295,30 podle shora uvedeného výpočtu, neboť v této části je žaloba důvodná. Ohledně částky 93 920,70 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Soud přiznal žalobcům zákonný úrok z prodlení z částky 22 295,30 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,05 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byli sice úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo dílem na úvaze soudu, dílem na znaleckém posudku, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Tyto náklady žalobců spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), za 8 úkonů právní služby (za převzetí věci a přípravu zastoupení, podání žaloby, podání repliky ze dne [datum], účast při soudním jednání dne [datum], účast při místním ohledání přesahující dvě hodiny dne [datum], vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] a účast při soudním jednání dne [datum], § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT) z tarifní hodnoty 22 295,30 Kč (srov. nález ze dne [datum], sp.zn. IV.ÚS 2688/15) ve výši á 2 020 Kč (§ 7 bod 5 AT), 8 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudnímu jednání na trase [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět dne [datum] a dne [datum] učiněné osobním automobilem Ford, [registrační značka] se spotřebou 7,1/4,7/5,6 l/100km, palivem BA 95, podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. a č. 511/2021 Sb. při ceně paliva 32 Kč, resp. 37,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,20 Kč/km, resp. 4,70 Kč/km při délce cesty k jednání soudu (tam i zpět) 2*200 km, 1 211,20 Kč a 1 370,35 Kč, cestovné k místnímu ohledání znalcem na trase [obec] – [obec] a zpět dne [datum] učiněné týmž osobním automobilem, podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně paliva 27,80 Kč a náhradě za použití vozidla 4,40 Kč/km při délce cesty (tam i zpět) 40 km, 240,49 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu ve výši 1 400 Kč za 14 půlhodin po 100 Kč, to vše snížené o 20 % a násobené dvěma podle počtu žalobců (12 odst. 4 AT), celkem tedy 36 451,26 Kč ( (8*2 020 + 8*300 + 1 211,20 + 1 370,35 + 240,49 + 1 400) *0,80*2), to zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši 7 654,76 Kč na základě dokladu o registraci advokáta žalobců coby plátce této daně, tedy v celkové výši 44 106,02 Kč. Náhradu nákladů za uplatnění náhrady škody ze dne [datum] a předžalobní výzvu ze dne [datum] soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Náhradu nákladů za závěrečný návrh ze dne [datum] soud rovněž nepřiznal, neboť nejde o samostatně účtovatelný úkon právní služby podle § 11 AT. Nejblíže se podobá podání ve věci samé, nicméně v tomto případě jde pouze o shrnutí toho, co již v řízení vyšlo najevo, nikoli o uvedení nových skutečností. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně celkem částku 46 106,02 Kč (44 106,02 + 2 000), a to výrokem III.

34. Jelikož v řízení vznikly náklady, které hradil stát, má stát podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a to v plném rozsahu, neboť v řízení byli plně úspěšní žalobci, zatímco žalovaná nebyla úspěšná ani částečně z pohledu nákladů řízení, jak soud výše vyložil. Proto soud výrokem IV uložil žalované, aby státu náklady řízení, které nesl, nahradila, a to ve výši, která bude určena samostatným usnesením.

35. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejich zástupce.

Poučení