17 C 210/2020-353

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 2 541 560 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 114 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 811 132 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 4 114 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 537 446 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 537 446 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 344 464 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 92 283,75 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [jméno], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za podání žaloby ve výši 8 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Liberci a postoupenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne [datum] domáhal po žalované nároků souvisejících s trestním řízením vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. 52 T 9/2016. Žalobce se původně domáhal po žalované částky 3 357 136 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, sestávající z částky 632 032 Kč na náhradě nákladů obhajoby, částky 495 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou, částky 95 104 Kč coby ušlého výdělku po dobu vazby, částky 2 000 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním a částky 135 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobce dále uvedl, že v řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestní čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. b) a h) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství, ze dne 11. 6. 2014, č.j. UOOZ-50/TČ-2008-290010, proti kterému podal žalobce nespěšně stížnost, když toto trestní řízení skončilo zproštěním žalobce obžaloby, což bylo potvrzeno i odvolacím trestním soudem usnesením ze dne 30. 1. 2019, sp.zn. 8 To 116/2018. Žalobce uvedl, že ve vazbě v ČR strávil 140 dní, ve vazbě v [země] pak 95 dní. Za vazbu v [země] požaduje žalobce dvojnásobek z důvodu výrazně horších podmínek, tedy 1 500, resp. [číslo] Kč/den. K ušlému zisku žalobce uvedl, že jde o ušlou mzdu v důsledku vzetí do vazby. Ohledně dopadů trestního stíhání žalobce uvedl, že byl vystaven značnému stresu a psychické zátěži, došlo k dopadům do jeho rodinného a společenského života, věc byla výrazně medializována, když s ohledem na okolnosti se jednalo o sledovanou kauzu. Žalobce se tím cítil ponížen a dehonestován. Byl také omezen na možnosti vycestovat, což mu ztěžovalo výkon práce na pozici obchodního ředitele. Trestní stíhání mělo dopady i na blízké žalobce. K délce trestního řízení žalobce uvedl, že trvalo téměř pět let. Z hlediska významu žalobce poukázal na to, že po určitou dobu byl stíhán vazebně, ke složitosti připustil, že bylo třeba vyslechnout více svědků, nicméně ani tak nebyl důvod, aby trestní řízení trvalo tak dlouho. Průtahy v řízení dle žalobce konstatoval již trestní soud I. stupně, neboť se vyšetřování částečně zabývalo i jinými skutku než pro které bylo zahájeno. Žalobce k délce trestního řízení nijak nepřispěl. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že nároky uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nároky popsané v žalobce uplatnil v celkové částce 11 357 136 Kč, přičemž k projednání došlo dne [datum]. Ve stanovisku ze dne [datum] žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a žalobci poskytla odškodnění celkem ve výši 807 018 Kč spočívající v náhradě nákladů obhajoby 607 018 Kč, v odškodnění za nezákonné trestní stíhání 82 500 Kč, a odškodnění za nezákonnou vazbu 117 500 Kč. Ve zbytku byla žádost žalovanou zamítnuta. Celkovou dobu řízení 4 roky a 7 měsíců žalovaná považovala za přiměřenou, a to zejména s ohledem na skutkovou složitost projevující se především značným množstvím svědků, přičemž část řízení byla proti žalobci vedena coby proti uprchlému. U nákladů obhajoby žalovaná uvedla, že neuznala některé úkony, dále krátila obhájci žalobce náhradu na cestovném a celkem nepřiznala 25 014 Kč. U nemajetkové újmy za nezákonné trestní řízení žalovaná zohlednila, že šlo o trestní stíhání za trestný čin vraždy, zásahy do zdravotní, rodinné a pracovní sféry žalobce nijak nedoložil. Masivní medializaci věci žalovaná učinila nespornou, a to včetně ztotožnění a vyobrazení žalobce. Současně však žalovaná poukázala na to, že byla zveřejněna informace i o tom, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Medializaci však žalovaná považovala za prostý důsledek veřejnosti soudního jednání s poukazem na rozsudek NS sp.zn. 30 Cdo 4280/2011. Dále poukázala na to, že žalobce je osobou s trestní minulostí, v RT má 5 záznamů, a to i za násilnou trestnou činnost či nedovolené ozbrojování. Poukázal i na důvody zprošťujícího rozsudku. Stran nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu žalovaná plnila částku 117 500 Kč, a to i proto, že žalobce konkrétní dopady vazby do jeho sfér nedoložil, stejně jako nedoložil tvrzení o horších podmínkách vazby v Černé Hoře. Nárok žalobce na náhradu ušlé mzdy v důsledku vzetí do vazby neuznala, neboť neshledala příčinnou souvislost. Spornou činí výši mzdy i skutečnost, že žalobce mzdu nepobíral před zadržením a vzetím do vazby.

3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce doplnil některá skutková tvrzení k nákladům obhajoby a označil další důkazy ke svým tvrzením. K účelnosti porad mezi obhájcem a žalobcem poukázal na to, že byl trestně stíhán pro jeden z nejzávažnějších trestných činů. Žalobce trestní řízení prožíval velmi intenzivně a byl v permanentním kontaktu s obhájcem V průběhu roku 2014 a jarních měsíců roku 2015 do měsíce dubna probíhaly v přípravném řízení vcelku plynule vyšetřovací úkony. Následně však došlo v přípravném řízení k průtahům a další vyšetřovací úkony, ohledně nichž je povinnost obhájce vyrozumět, se nekonaly. Žalobce se v průběhu léta 2015 opakovaně telefonicky dožadoval informací o stavu trestního řízení a jelikož nebyly konány zmíněné vyšetřovací úkony, tak dne [datum] požádal o schůzku a další poradu. Dne [datum] bylo přípravné řízení ukončeno prostudováním vyšetřovacího spisu a v této souvislosti byl obhajobou učiněn návrh, aby státní zástupce trestní stíhání žalobce podle ustanovení § 172/1a) tr. řádu zastavil. Obžaloba v této trestní věci nakonec byla podána a je datována až [datum]. V návaznosti na shora popsanou časovou osu je zjevné, že se mezi úkony prostudování spisu [datum] a podáním obžaloby krajskému soudu dne [datum] žalobce o stav trestní věci intenzivně zajímal, a proto byly konány další porady mezi obhájcem a žalobcem ve dnech [číslo] a [datum] Tyto obě porady byly poměrně obsáhlé, a proto i časově náročné přesahující bohatě 1 hodinu. Žalobce opakovaně žádal obhájce, aby stav trestní věci sledoval aktivně, nečekal až bude vyrozuměn orgány činnými v trestním řízení. Ve dnech 29.- [datum] mělo být konáno první hlavní líčení ve věci a žalobce měl zájem se na hlavní líčení připravit. Porada byla konána dne [datum] a s ohledem na rozsah spisového materiálu bylo v poradě pak pokračováno ještě dne [datum]. Žalobce, pokud jde o úkony dle § 11/1c) advokátního tarifu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. II.ÚS 3523/15. Dále žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že v roce 2014, kdy bylo zahájeno trestní řízení, žil ve společné domácnosti se svojí přítelkyní [jméno] [příjmení]. V té době uvažovali o uzavření manželství a založení rodiny. Policejní orgán na den [datum] v ranních hodinách naplánoval„ realizaci podezřelých osob“ včetně žalobce, kdy provedl domovní prohlídku, které byla přítomna přítelkyně [jméno] [příjmení], která byla spolu se žalobcem následně vystavena mnohaletému„ martiriu“ nezákonného trestního řízení. Současně nenašla oporu ve své rodině. Otec přítelkyně žalobce včetně rodiny po celou dobu požadovali, aby [jméno] [příjmení] okamžitě ukončila jakýkoli vztah se žalobcem a distancovala se od něj. Byla tak rovněž vystavena spolu se žalobcem tlaku trestního řízení, ale i tlaku vlastní rodiny. OD žalobce se nicméně nedistancovala a byla mu oporou. V okolí rodiny [jméno] [příjmení] sice bylo vzato na vědomí, že byl obžalovaný obžaloby zproštěn, avšak někteří to vnímají, že se tak stalo jen pro„ nedostatek důkazů“. I matka žalobce a sestra byly po dobu několika let vystaveny téměř nepředstavitelnému tlaku okolí. Opakovaně se stalo, že se do [obec] dostavili novináři, kteří čekali před domem matky, kontaktovali sousedy a ve svém důsledku šířili další nepravdivé či zkreslené informace o kauze. Lidé ve vesnici si na rodinu žalobce, tj. na matku a sestru ukazovali, vyhýbali se jim a vysmívali se jim. Trestní řízení vedené proti žalobci zasáhlo rodinný, společenský a pracovní život žalobce a jednoznačně narušilo pohodu jeho života a jeho rodiny. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že kauza byla velmi intenzivně mediálně sledovaná po celou dobu trestního stíhání, a to zejména s ohledem na osobu údajného poškozeného [jméno] [příjmení]. Vzetím do vazby byl žalobce zásadně omezen ve svém zaměstnání jako obchodní ředitel ve společnosti [právnická osoba], kdy z povahy funkce plynula potřeba vést obchodní jednání nejenom v ČR, ale i mimo území ČR. Žalobce nemohl vycestovat do zahraničí. Žalobce disponoval pilotní licencí. V souvislosti s omezením osobní svobody, zahájením trestního řízení a následným stresem nemohl pokračovat v dokončení potřebných licencí a získání zkušeností v zahraničí nalétáním potřebných letových hodin. Žalobce se setkával s tím, že od něho lidé tzv. dávali ruce pryč, vyhýbali se mu, nezvedali telefony a odmítali s ním komunikovat.

4. Při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 807 018 Kč a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil usnesením ze dne 1.6.2021, č.j. 17 C 210/2020- 252. Dále vzal žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum] ohledně částky 6 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 15.8.2022, č.j. 17 C 210/2020- 320. Dále vzal žalobce žalobu částečně zpět při jednání dne [datum] ohledně částky 2 043 s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 3.3.2023, č.j. 17 C 210/2020- 352. Předmětem řízení je tak nadále částka 2 541 560 Kč s příslušenstvím, sestávající z požadované náhrady nákladů obhajoby v žalovanou neuznané částce 16 456 Kč, z náhrady ušlého výdělku po dobu vazby ve výši 95 104 Kč, z peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou ve výši 377 500 Kč, z peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním ve výši 1 917 500 Kč a z peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve výši 135 000 Kč.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při kterém poskytl žalobci potřebná procesní poučení podle § 118a o.s.ř. Soud neprovedl dokazování listinami o návštěvách obhájce žalobce ve Vazební věznici Liberec na čl. 78 až 86, neboť se tohoto nároku žalobce již na obhajném nedomáhal. Rovněž otázka nákladů na ubytování a na parkovné v souvislosti s poskytováním právních služeb nebyla mezi účastníky sporná, žalobce se již nároků s tím souvisejících nedomáhal a soud tak neprováděl dokazování listinami na čl. 89 až 94. Žalobce se již po částečném zpětvzetí žaloby nedomáhal rozdílu mezi náklady na pohonné hmoty podle kombinované spotřeby a aritmetickým průměrem spotřeb a soud tak neprováděl dokazování osvědčeními o registraci vozidla na čl. 96 a 98. Soud neprovedl výslech matky žalobce a partnerky [příjmení], neboť žalobce uvedl, že nechce, aby před soudem vypovídaly a připomínaly si znovu trestní stíhání žalobce.

6. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne [datum] a že žalovaná nárok žalobce projednala a plnila částku 807 018 Kč, a to 607 018 Kč na náhradě nákladů obhajoby, 117 500 coby odškodnění za nezákonnou vazbu a 83 500 Kč coby odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že trestní kauza žalobce byla medializována, a dokazování tak bylo prováděno toliko k prokázání tvrzení žalobce o masivnosti medializace.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

8. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek někdy v roce 2013 koupil ještě s dalšími osobami [právnická osoba] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení], které se zabývaly výrobou oděvů a to konkrétně uniformního typu. Soustředili se pouze na veřejné zakázky a to pro veřejný i soukromý sektor. V roce 2014 svědek potřeboval někoho, kdo by cestoval do oblastí Vietnamu, Korey a bylo potřeba tam zajišťovat práci spočívající v nákupu. Spolupráce se žalobcem byla navázána někdy v období kolem roku 2014, 2015, svědek si s ohledem na plynutí času již přesné datum nepamatuje, ale bylo to tak, že žalobce měl základní plat, který byl kolem 20 000 Kč, to bylo po zkušební dobu a potom se k tomuto základnímu platu navyšovala provizní odměna. V té době měl svědek asi dva až tři nákupčí, s tím, že potom průměrné platy se mohly pohybovat i kolem 50 000 Kč. Pak došlo k nějakému problému, že žalobce byl nějak zajištěn nebo zadržen, neboť museli také jako firma potom dokládat policii i soudu nějaké věci. K pracovní smlouvě na ř.l. 108 předestřené soudem svědek potvrdil, že takto pracovní smlouvy vypadaly, že to řešila mzdová účtárna s tím, že [jméno] [příjmení], která je na ní podepsaná je bývalou manželkou svědka. Ohledně trvání pracovního poměru žalobce v době, kdy byl žalobce ve vazbě, svědek uvedl, že si to přesně nevzpomíná, že společnost [právnická osoba] již byla vymazána z obchodního rejstříku, nicméně veškerá dokumentace je vedena a případně soudu může některé dokumenty předložit dodatečně. Dále svědek vypověděl, že v té době žalobce po nějakou dobu neměl pas. V tomto směru vznikalo pro společnost i tzv. reputační riziko, takže pak patrně dali žalobci výpověď, ale toto si svědek nevzpomíná, nicméně je opět schopen se podívat do pracovněprávní dokumentace a soudu případně doložit informace vztahující se k trvání pracovního poměru s žalobcem. Ke kvalitě práce žalobce svědek vypověděl, že s jeho prací neměl žádné problémy, žalobce hovořil anglicky, byl schopen zajistit veškeré činnosti, které souvisely právě s přípravou podkladů pro zadání veřejných zakázek. K pozici obchodního ředitele svědek uvedl, že to bylo takto zejména kvůli reputaci firmy na asijských trzích. Ve firmě bylo v té době asi padesát zaměstnanců, žalobce byl na pozici obchodního ředitele i proto, aby mohl případně najímat další osoby jako obchodní zástupce. K pilotní licenci žalobce svědek uvedl, že věděl o tom, že jí žalobce disponuje, nicméně neví, o jaký typ se jednalo s tím, že pro žalobce by to bylo plus v případě, pokud by tím například zajistil překlenutí nějaké situace, kde by bylo potřeba rychle zajistit nějaké zboží pro plnění zakázky s tím ale, že tuto pilotní licenci žalobce jako firma nevyužili. K okolnostem zadržení žalobce svědek vypověděl, že ví, že k tomu mělo dojít někde v [země], kde byl žalobce na pracovní cestě, toto všechno bylo plánované, protože potom i propláceli náklady spojené s touto cestou, bylo to proto, že v těchto zemích na jih či na východ od ČR je levnější pracovní síla, takže žalobce tam měl zajistit zejména šičky, kterých je nedostatek. Souviselo to se zakázkou pro resort Ministerstva vnitra, kde bylo úkolem žalobce stlačit náklady alespoň tak, aby zakázka nebyl ztrátová. Ohledně nutnosti dobré reputace firmy svědek vypověděl, že [právnická osoba] [anonymizováno] koupili právě proto, že měla zavedený byznys, byla na trhu již 20 let, spolupracovala jak se státními orgány, tak se soukromými společnostmi, a právě ve vztahu ke státním orgánům bylo nutné, aby si společnost zachovala tzv. tvář. Ke vztahu společností [právnická osoba] a [právnická osoba] svědek ještě dodal, že šlo o vztah kdy [jméno] [příjmení] byla tzv. matkou a [jméno] [příjmení] byla dceřiná společnost a byly personálně a obchodně propojeny s tím, že ani jedna z těchto společností již nyní neexistuje a to z důvodu velkého požáru v roce 2019, který není dodnes dořešen.

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (sestra žalobce) soud zjistil, že žalobce odjel na cesty do [země], odjel tam na vodu, na nějaký sport, jehož název si svědkyně nevzpomíná. Skutečnost, že byl v [země] žalobce zadržen, se dozvěděla od jeho přítelkyně [jméno] [příjmení], podle svědkyně tam jel na dovolenou. Svědkyně chodila za žalobcem na návštěvy, ale až v době, kdy už byl tady v České republice. K osobě žalobce uvedla, tak vždycky lpěl na rodině, takže těžce nesl to, že četl ty články o sobě, to jak se na něj a i na celou rodinu dívají lidé, takže se snažil rodinu v tomto směru podporovat. V [obec], kde celá rodina bydlí, tak tam byli pořád novináři, obcházeli sousedy, taky čekali na to, aby mohli mluvit s někým z rodiny. Ohledně medializace se dle svědkyně jednalo o mohutný tlak, svědkyně uvedla, že měla za to, že kdykoliv si pustila zprávy, tak tam byla vždycky nějaká informace o trestním případu žalobce. Svědkyně uvedla, že má sice jiné příjmení než žalobce, ale [obec] je malá, má asi 500 obyvatel, takže tam bez ohledu na to, jak se kdo jmenuje, tak v podstatě všichni ví, kdo kam patří. Svědkyně též uvedla, že pociťovala poměrně silný tlak novinářů, kteří se neptali ani tak na to, zda si myslí, že to žalobce udělal, ale jak svědkyně snáší to, že to žalobce udělal. Ten, kdo žalobce zná, tak ale věděl, že je to nesmysl. Když chodili za žalobcem do vazby, tak si všimla, že tam zhubnul a hlavně řešil, jaká je situace v rodině. K dopadům trestního stíhání na žalobce, svědkyně uvedla, že celá kauza je se jménem žalobce spojena, takže dneska když si někdo zadá třeba do Googlu příjmení žalobce, tak mu vyběhne spousta informací. Svědkyně uvedla, že by někoho takového sama nezaměstnala, protože má také svoji firmu. Jinak ale neví o nějakém konkrétním případu, že by se žalobci stalo, že by ho právě z tohoto důvodu nezaměstnali, v takovém rozsahu se spolu nebavili. Ale svědkyně sama pociťovala to, jak se na ní dívali kolegové v práci jenom z toho důvodu, že je sestrou žalobce. Žalobce si také v souvislosti s mediálními dopady trestní kauzy změnil příjmení a nyní se jmenuje [celé jméno žalobce]. Ke změně v povahových rysech žalobce svědky vypověděla, že trestní stíhání mělo dopady především na otázku důvěry žalobce v ostatní lidi, není si teď jistý, komu může a komu nemůže důvěřovat. Je to i v souvislosti s tím, že žijí na vesnici, což je malá komunita lidí, kde dřív se se žalobcem všichni bavili, zastavovali se na kafe, teď už ne, jsou i lidé, kteří ho ani nepozdraví, nicméně se ta situace už nějakým způsobem zlepšuje. Ke změně v přístupu k žalobci ze strany otce jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] svědkyně uvedla, že před trestním stíháním se běžně vídali, neměli žádné problémy, znají se dlouho, protože žalobce s [jméno] [příjmení] je ve vztahu někdy od roku 2005. Během trestního stíhání podle svědkyně otec přítelkyně žalobce nechtěl, aby se dál se žalobcem stýkala, a v zásadě to trvá dodneška. Nebaví se spolu, i když se žalobce o nějaké znovunavázání kontaktů pokoušel, snažil se otci [jméno] i nějak pomoct, protože byl potom nemocný, ale ani tak k obnovení vztahu nedošlo. [Výslech žalobce]

11. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] od zaměstnavatele [právnická osoba] pro zaměstnance [příjmení] [jméno], na čl. 304 rub zjištěno, že se vydává potvrzení o délce zaměstnání a zápočtu do zaměstnání, kdy je uveden druh pracovněprávního vztahu – pracovní poměr, doba zaměstnání u zaměstnavatele od [datum] do [datum], tedy 5 let a 150 dní. Zaměstnán jako obchodní ředitel, 12. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], na čl. 305 zjištěno, že den nástupu do práce je sjednán dne [datum] s druhem práce obchodní ředitel a místem výkonu práce [obec], pracovní poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou do [datum], 13. Ze mzdového výměru ze dne [datum], na čl. 306 zjištěno, že vydáno zaměstnavatelem [právnická osoba] pro [jméno] [příjmení], přiznána smluvní měsíční mzda 15 000 Kč od [datum], při úvazku týdenním 40 hod. za výkon funkce obchodního ředitele, s místem výkonu [obec], [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku] [Obsah novinového článku]

22. Z vyúčtování právní služby na čl. 72 zjištěno vyúčtování právních služeb žalobci za obhajobu v trestním řízení sp.zn. 52 T 9/P2016 23. Z daňového dokladu [číslo] 2019 na čl. 75 zjištěno, že obhájce žalobci fakturoval částku 200 000 Kč 24. Z kopie daňového dokladu příjmového [číslo] na čl. 76 zjištěno, že obhájce od žalobce přijal v hotovosti dne [datum] 242 000 Kč a dne [datum] 190 032 Kč.

25. Z výpisu z účtu UniCredit bank [číslo] na čl. 77, což je účet zástupce žalobce, zjištěno, že na účet přišla od plátce – žalobce - částka 200 000 Kč.

26. Z potvrzení žalobce o realizaci porad s klientem v letech 2015 až 2019 ze dne [datum] na čl. 87 zjištěno, že porady se konaly mj. dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a přesahovaly délkou svého trvání jednu hodinu.

27. Z lékařské zprávy ze dne [datum], [právnická osoba], gynekologie k osobě [jméno] [příjmení] na č.l. 262, zjištěno: PM [datum] po 60 dnech. Menses nepravidelné po [číslo] dnech. Nyní amenorrhoea půl roku, od dubna 2018. Snaží se o graviditu. Únor 2007 konizace [příjmení] [jméno] in sano, 2010 LEEP branky [příjmení] [jméno] in sano 2013, PB bez D, HR HPV negat. – poslední 8/ 2017. Nyní váha 45 kg. Zhubla. Dokončit vyšetření interní [obec], event. endokrinologie, též stanovit hodnoty gynek. hormonů s výsledky. Kontrola gyne FNKV za měsíc, ablace polypu, expertní UZ vag (objedná se), poučena.

28. Z lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Královské [část obce] ze dne [datum] k osobě [jméno] [příjmení] na č.l. 263, zjištěno: diagnóza: N841, polyp hrdla děložního. Pacientka referována dr. [příjmení] k odstranění cervikálního polypu. cca 5 let nepravidelná menstruace, 2 roky neúspěšná snaha o graviditu. OC [číslo] norm. Subjektivně nepravidelný cyklus. Jinak nekrvácí, nešpiní. Zevně: norm. Po domluvě s pacientkou provedena abtorze polypu in toto peanem – ad histologie. Doporučeno objednat se do ambulance gynekologické endokrinologie.

29. Z trestního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 52 T 9/2016, zjištěny následující skutečnosti. [Obsah přílohového spisu] Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 52 T 9/2016 dále zjištěno: Z usnesení o zahájení trestního stíhání s žalobcem, tehdy pod jménem [jméno] [příjmení], dále s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na č.l. 841, zjištěno, že toto usnesení je datováno dne [datum] [Obsah přílohového spisu] Z protokolu o výslechu obviněného ze dne [datum] na č.l. 1382, zjištěno, že v rubrice dřívější tresty uvedeno:„ ano“ 3krát. Z protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] na č.l. 1674, zjištěno, že byl proveden dne [datum]. Z protokolu o výslechu svědka [jméno] [příjmení] na č.l. 1795, zjištěno, že byl proveden dne [datum]. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie k osobě žalobce na č.l. 1999, zjištěno: subjektivně: Posuzovaný, tedy žalobce, při vyšetření znalcům uvedl, že ve vazbě je cca půl roku, špatně spí, ale neužívá žádnou medikaci. Snaží se s tím vyrovnat. Celkově se cítí dobře. Všechno zvládá. Posuzovaný byl schopen se znaleckému vyšetření podrobit v plném rozsahu. Z časových přehledů od zaměstnavatele [jméno] [příjmení] k osobě žalobce na č.l. 2575-2578 za období 4/ 2014 – 7/ 2014, zjištěno, že v měsíci 4/ 2014 odpracováno celkem 176 hodin, tedy 22 dnů, s poznámkou, že pracovní dny 21, placené svátky 1, omluvená absence 0, uvedeno za období od 1.4. do [datum] částka 15 000 Kč smluvní mzda měsíční, dále zjištěno, že v měsíci 5/ 2014 vykázány odpracované dny [číslo] a [číslo] vždy po 8 hodinách, celkem 16 hodin, tedy 2 dny, a jinak vykázáno v dalším období neplacené volno v rozsahu 160 hodin, tedy 20 dnů, dále v poznámce uvedeno: pracovní dny 20, placené svátky 2, omluvená absence 0, od 1.5. do [datum] částka 7 578 Kč neplacené volno bez nároku dle zákoníku práce a [číslo] až [datum] 1 364 Kč smluvní mzda měsíční, v období 6/ 2014 zjištěno, že odpracováno hodin 16, tedy 2 dny, a to konkrétně 2.6. a [číslo], vždy po 8 hodinách, a dále vykázáno v ostatních dnech neplacené volno, celkem 152 hodin, tedy 19 dnů, dále uvedeno s poznámkou: pracovní dny 21, placené svátky 0, omluvená absence 0, dále v poznámce uvedeno, že [datum] [datum] smluvní mzda měsíční, částka 715 Kč, od [datum] do [datum] částka 7 084 Kč neplacené volno bez nároku dle zákoníku práce a [datum] [datum] 714 Kč smluvní mzda měsíční, za období 7/ 2014 vykázáno: odpracováno 30.- [datum] vždy po 8 dnech celkem 16 hodin, tedy 2 dny, a vykázáno neplacené volno ve zbývajícím období 168 hodin, tedy 21 dnů s poznámkou: 23 pracovních dnů, placené svátky, omluvená absence 0 s poznámkou: od 1.7. do [datum] částka 7 952 Kč, neplacené volno bez nároku dle zákoníku práce a od [datum] do [datum] částka 1 305 Kč smluvní mzda měsíční. Z opisu evidence Rejstříku trestu fyzických osob k osobě žalobce na č.l. 2 630, zjištěno, že z obsahu evidence rejstříku trestů ČR vyplývá 5 záznamů: 1) dne [datum] odnětí svobody podmíněně, osvědčení se [datum], 2) dne [datum] odnětí svobody nepodmíněně, počet roků 3, počet měsíců 6, dále dne [datum] zákaz činnosti, 3) dne [datum] obecně prospěšné práce, 4) dne [datum] peněžitý trest 50 000 Kč, 5) dne [datum] odnětí svobody podmíněně. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 29.- [datum] na č.l. 2935, zjištěno, že žalobce coby obžalovaný po zákonném poučení dle § 33 a 91-95 t.ř. uvedl, že poučení rozumí a vypovídat nebude.

30. Soud blíže nehodnotil uplatnění nároku na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] na čl. 100, potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] na čl. 1054, výzvu k doplnění ze dne [datum] na čl. 105, doplnění uplatněného nároku a doložení listin ze strany žalobce ze dne [datum] na čl. 106 a stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] na čl. 235, neboť skutečnosti těmito listinami prokazované nebyly mezi účastníky sporné.

31. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Pokud jde o dopady do osobnostních sfér žalobce v souvislosti se samotným trestním stíháním, pak má soud, nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, za prokázáno, že došlo k zásadu do osobního, rodinného a společenského života žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce více prožíval dopady na svoji rodinu než na svoji osobu. V řízení nevyšlo najevo, že by žalobce nad rámec toho, že ve vazbě zhubl a že se obával o svoji bezpečnost ve vazbě v Černé Hoře, nějak zvlášť těžce trestní řízení prožíval osobně. Bylo též prokázáno, že si žalobce změnil příjmení. Bylo prokázáno, že se obával o dopady na svoji rodinu, a to zejména v souvislosti s intenzivní medializací případu. Bylo prokázáno, že přítelkyni žalobce [příjmení] se výrazně zhoršil zdravotní stav, zejména z hlediska možnosti otěhotnět, nicméně nebylo prokázáno, že se tak stalo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Bylo prokázáno, že se od žalobce odvrátili přátelé a známí, bylo však také prokázáno, že když se s žalobcem chtěl usmířit otec [příjmení], tak o to žalobce zájem neměl. Nebylo prokázáno, že v souvislosti se samotným trestním stíháním došlo k zásahu do pracovního života žalobce. Bylo sice prokázáno, že žalobce má potíže s dozvuky známosti trestního stíhání až dosud, nicméně nevyšlo najevo, že by to mělo konkrétní dopady na současnou pracovní sféru žalobce. Byla prokázána významná medializace trestního případu nad rámec mezi účastníky nesporné obecné medializace a rovněž to, že několikrát byla v médiích uvedena i fotografie žalobce včetně popisu konkrétních obžalobou tvrzených mučících praktik, které měly být na tvrzené oběti [příjmení] prováděny.

32. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

33. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

34. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

35. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

36. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

37. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

38. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

39. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

40. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

41. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

43. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

44. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

45. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

46. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

47. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

48. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

49. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

50. Žalobce se v tomto řízení po částečných zpětvzetích žaloby domáhal celkem pěti nároků.

51. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Tímto je dána odpovědnost žalované i za újmu vzniklou žalobci z titulu výkonu vazby dle § 9 odst. 1, příp. § 10 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk, neboť právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže byl mj. obžaloby zproštěn, aniž by muselo být rozhodnutí o vzetí do vazby a navazujícím výkonu trestu odnětí svobody zrušeno nebo změněno pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

52. Odpovědnostním titulem zde tak je, pokud jde o nárok na náhradu škody v souvislosti s náklady vynaloženými na obhajobu a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním nezákonné rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím je usnesení policejního orgánu ze dne 11.6.2014 č. j. UOOZ-50/TČ-2008-290010, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, jakožto obviněného, pro podezření ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2, písm. b) a h) trestního zákona 1961 ve spolupachatelství. Pokud jde o nároky odvozené od výkonu vazby, je odpovědnostním titulem usnesení o vzetí do vydávací vazby, vydané Višim sudem v Podgorici dne [datum] v rámci mezinárodní justiční spolupráce na základě příkazu k zadržení vydaného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou a dále usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne [datum] (č.l. 1089), na jejichž základě byl žalobce vzat do vazby. Obě tato rozhodnutí byla odklizena rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 17.7.2018, č. j. 52 T 9/2016-3761, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.2019, sp.zn. 8 To 116/2018, jímž bylo odvolání státního zástupce zamítnuto podle § 256 trestního řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení se žalobce domáhal z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení povinnosti projednat trestní věc v přiměřené době a bez zbytečných průtahů.

53. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

54. Při úvaze o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla vazbou, se soud řídil následujícím.

55. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, č. 52/2012, str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

56. Žalobce požadoval maximální částku shora stanoveného rozpětí, tedy 1 500 Kč za 1 den vazby v ČR a dvojnásobek této částky, tedy 3 000 Kč za 1 den vazby v Černé Hoře. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 500 Kč za 1 den trvání vazby, tedy částku na spodní hranici stanoveného rozpětí finančního zadostiučinění, které již bylo žalovanou dobrovolně poskytnuto, a to z následujících důvodů. Soud obecně vychází z předpokladu, že pokud nejsou zjištěny žádné okolnosti, které by v konkrétním případě odůvodňovaly poskytnutí nižšího nebo vyššího odškodnění než je právě středová částka 1 000 Kč za 1 den trvání odnětí svobody, pak je tato částka odpovídající a je i referenčním výchozím rámcem pro další úvahy soudu o možné modifikaci. Soud předně konstatuje, že žalobce nebyl ve výkonu vazby nijak dlouhou dobu s přihlédnutím k tomu, z jak závažného trestného činu byl obviněn – 95 dnů v Černé Hoře a 140 dnů v ČR. V tomto směru je třeba připomenout, že rozhodnutí o vzetí do vazby nebyla pro nezákonnost zrušena, nýbrž se žalobci poskytuje odškodnění již z toho důvodu, že byl obžaloby posléze zproštěn. Délka vazby se současně projevuje v celkové výši poskytnutého odškodnění, neboť se touto délkou násobí a nejedná se tak o primární kritérium, ke kterému by soud měl při stanovení základní částky přihlížet. Soud by k celkové délce vazby přihlédl tehdy, pokud by odškodňoval bezúhonnou osobu, u níž lze důvodně předpokládat, že traumatizující prožitek vazby se prohlubuje úměrně s její délkou. To však není případ žalobce. Žalobce nejen, že byl již pětkrát soudně trestán, nýbrž i byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Na tom nic nemění to, že se v současné době na žalobce pohlíží, jakoby nebyl trestán. Podstatné v tomto směru je, že žalobce je osobou s trestní minulostí, která již ve věznici pobývala a pobyt ve vazbě tak pro žalobce nemohl být natolik šokující a traumatizující jako by tomu bylo u osoby, která dosud nikdy trestána nebyla, natož někdy byla ve vězení. Provedeným dokazování rovněž vyšlo najevo, že i trestní soud, který žalobce z vazby propouštěl na svobodu, poznamenal, že s ohledem na všechny okolnosti není pochyb o naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. V době, kdy soudy o vazbě žalobce rozhodovaly, nemohly předjímat, jak budou důkazy vyhodnoceny a že bude žalobce nakonec zproštěn obvinění proti němu vznesených. Z výslechu svědkyně [příjmení] vyplynulo pouze to, že žalobce ve vazbě zhubnul a že spíše než o sebe měl starosti o rodinu. Z účastnického výslechu žalobce k podmínkám vazby v Černé Hoře sice vyplynulo, že jsou horší než ve vazbě v ČR a soud žalobci jím uváděné zážitky uvěřil. Na straně druhé však žalobce spíše uváděl, co všechno ve vazbě v Černé Hoře hrozí, nikoli, že se něco z toho stalo žalobci. Žalobce naopak uváděl, že se jej„ ujal“ jistý Černohorec, s nímž sdílel celu a s nímž se žalobce dorozuměl. Je tedy zjevné, že se žalobce ve výkonu vazby poměrně rychle zorientoval v situaci, přičemž sám uvedl, že se mu podařilo vazbou v Černé Hoře tzv. prokličkovat, aniž by přišel k nějaké úhoně. Žalobce sice vypověděl, že strava tam byla hrozná, ale současně uvedl, že měl peníze, tudíž si mohl jídlo kupovat v kantýně. Soud proto dospěl k závěru, že sice výkon vazby v Černé Hoře mohl představovat méně bezpečné prostředí než v ČR, žalobce však v souvislosti s jejím výkonem žádnou konkrétní újmu, která by odůvodňovala přiznání vyšší denní sazby odškodnění, neutrpěl. Soud zohlednil rovněž to, že žalobce o zážitcích z černohorské vazby vypovídal bez nějakých zvláštních emocí, které by svědčily o nějakém tam prožitém traumatu či hrůzném zážitku. Soud naopak nabyl dojmu, že žalobce je osobou, která se v poměrech vazební věznice poměrně rychle zorientovala. Nebyly prokázány ani závažnější dopady do zdravotní sféry žalobce nad rámec dopadů, které postihují každou vazebně stíhanou osobu. Soud opět připomíná, že žalobce nebyl ve věznici poprvé a„ pobyt za mřížemi“ pro něj nebyl nová zkušenost. Soud proto dospěl k závěru, že částka 500 Kč za 1 den vazby je spravedlivá a plně odpovídající okolnostem případu žalobce ve všech jeho souvislostech včetně pobytu v černohorské vazbě. Žalobci celkem náleží částka 117 500 Kč. Jelikož žalovaná tuto částku žalobci již přiznala, soud ohledně další požadované částky 377 500 Kč žalobu zamítl.

57. Pokud jde o ušlý zisk, kterého se žalobce domáhal za období, kdy byl ve vazbě, tedy za období [datum] až [datum] ve výši 95 104 Kč, uvádí soud následující.

58. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že u společnosti [právnická osoba] žalobce pracoval v pracovním poměru od [datum] do [datum] jako obchodní ředitel, s místem výkonu práce [obec], pracovní poměr na dobu neurčitou, se zkušební dobou do [datum] s přiznanou měsíční smluvní mzdou 15 000 Kč hrubého. Dále má soud za prokázáno (výslechem svědka [celé jméno svědka]), že žalobce tuto činnost vykonával. Z účastnického výslechu žalobce pak vyplynulo, že žalobcům pracovní poměr byl přinejmenším nestandardní v tom, že žalobce ani nevěděl, zda v době, kdy jel do Černé Hory měl dovolenou, neboť„ s panem [celé jméno svědka] fungovali tak, že mu žalobce zavolal, že někam jede a prostě jel.“ Stejně tak žalobce nebyl soudu schopen objasnit, zda po dobu pobytu v Černé Hoře pobíral nějakou náhradu za dovolenou, nebo jestli pobíral plat. Dle přesvědčení soudu by žalobce, který se domáhá odškodnění za ušlý výdělek měl soudu přesně, přesvědčivě a bez pochybností objasnit, zda pobíral v určité době mzdu, či její náhradu. V tomto směru soud konstatuje, že prokazování ušlého výdělku je v zásadě jednodušší než prokazování ušlého zisku ze samostatné výdělečné činnosti. Jakkoli mzda 15 000 Kč v pozici obchodního ředitele působí jako velmi nízká, v zásadě je uvěřitelné, že šlo o základní mzdu, kterou žalobce pobíral bez ohledu na jeho výkony a další složky mzdy mu byly případně poskytovány podle pracovních výkonů. Z provedeného dokazování (trestním spisem) však současně vyplynuly pochybnosti o tom, v jakém režimu dle zákoníku práce se žalobce po dobu vazby nacházel. Přestože byl žalobce vzat do vazby až dne [datum], již v měsíci květnu 2014 žalobce odpracoval 2 dny a v ostatních 20 dnech čerpal neplacené volno. I v měsíci červnu 2016 žalobce odpracoval dva dny, a to překvapivě i [datum], kdy již byl ve vazbě (měl obdržet mzdu či náhradu ve výši 715 Kč + 714 Kč), v ostatních dnech vykazoval neplacené volno (měl obdržet 7 084 Kč). V měsíci červenci 2014, kdy byl žalobce ve vazbě měl odpracovat 2 dny (30 a [datum], měl obdržet 1 305 Kč)), zbylých 21 dnů vykázáno neplacené volno (měl obdržet 7 952 Kč). Žalobce tyto nesrovnalosti nijak soudu nevysvětlil. Soud tak jednak konstatuje, že žalobce čerpal neplacené volno ještě předtím, než byl vzat do vazby, a to již v květnu, tedy bez zjevné souvislosti s cestou do Černé Hory, kam měl žalobce odjet až v červnu 2014. Zadržení v Černé Hoře a vzetí do vazby tak nebylo příčinnou toho, že žalobce nemohl vykonávat práci pro svého zaměstnavatele, neboť ve světle toho, co vyšlo najevo z trestního spisu, došlo ke zpochybnění tvrzení žalobce, že nebýt vzetí do vazby, pracovní činnost by vykonával. Soud má naopak obsahem listin obsažených v trestním spise, které byly provedeny k důkazu, za prokázané, že tomu tak spíše nebylo. Současně je zjevné, že ve vykazování odpracovaných dnů u tehdejšího zaměstnavatele žalobce jsou zásadní nesrovnalosti. Je podivné, pokud žalobci byla vyplácena mzda za odpracované dny i v době, kdy prokazatelně pracovat nemohl, neboť byl ve vazbě. Současně z přehledů od tehdejšího zaměstnavatele žalobce vyplynulo, že za neplacené volnou jakousi„ náhradu“ pobíral. Soud tak nemá za prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mu ušla mzda v jím tvrzené výši za období výkonu vazby. Naopak má soud za prokázáno, že v této době žalobce nejen, že za některé dny pobíral mzdu, ale za neplacené volno pobíral i další částky. Žalobce tak soudu zcela zjevně pravdivě nepopsal poměry, za jakých pracoval u svého tehdejšího zaměstnavatele a nepředložil ke svým tvrzením veškeré listiny. Soud pak je toho názoru, že za situace, kdy listinnými důkazy navrženými žalovanou byl zpochybněn skutkový stav tvrzený a prokazovaný žalobcem (že po celou dobu vazby nepobíral mzdu ani náhradu mzdy) a žalobce nenavrhl důkazy další za současného dovolání se příslušné výjimky z koncentrační zásady, nebylo procesní povinností soudu poskytovat žalobci procesní poučení a dávat mu za tímto účelem výzvu podle § 118a o.s.ř. Jelikož žalobce jednak nárok v tvrzené výši neprokázal a nenavrhl ani důkazy, na jejichž základě by soud mohl posoudit, zda vůbec a pokud ano, jaká část mzdy žalobci ušla, a jednak vyšlo najevo, že, i kdyby žalobci nějaká mzda ušla, nestalo se tak v příčinné souvislosti s vzetím do vazby, ale v souvislosti s tím, že žalobce požádal o čerpání neplaceného volna (za které však jakousi náhradu i tak pobíral) žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Nad rámec již uvedeného pak soud považuje za nezbytné zopakovat, že nárok žalobce se stal pochybným rovněž v souvislosti s tím, že jeho tehdejší zaměstnavatel platil žalobce i v době, kdy byl ve vazbě, jako by takový den odpracoval 59. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud o jednotlivých úkonech, které mezi účastníky zůstaly sporné rozhodl následujícím způsobem: -) porady žalobce s obhájcem dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. V řízení bylo prokázáno, že porady trvaly déle než 1 hodinu Mezi účastníky byla sporná účelnost těchto porad, kdy žalovaná namítala, že na ně nenavazoval žádný úkon v trestním řízení. Soud posoudil jednotlivé úkony právní služby z hlediska jejich účelnosti, tedy jak přispěly ke změně nebo zrušení nezákonného rozhodnutí. Soud na straně jedné přisvědčuje žalobci, že je v souladu s právem obviněného na obhajobu, aby byl v kontaktu se svým obhájcem. Současně však je odškodnitelným úkonem jen taková porada, která trvá déle než 1 hodinu. Žalované je pak třeba přisvědčit v jejím názoru, že požadovat odškodnění za porady obviněného z obhájcem není bezbřehá. Je třeba pečlivě zjišťovat a přihlížet k tomu, zda se žalobce s obhájcem radil před vykonání nějakého úkonu v trestním řízení, který mohl přispět ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí, či zda porada žádnému takové úkonu nepředcházela a jednalo se o setkání například za účelem informování žalobce o průběhu trestního řízení. Soud tedy nijak nepochybuje, že porady, za něž žalobce požaduje odškodnění, proběhly. Současně však až na jednu výjimku, dává žalované za pravdu, že z trestního spisu nebylo zjištěno, že porady předcházely nějakému úkonu v trestním řízení. Toliko porada dne [datum] předcházela hlavnímu líčení, které se konalo ve dnech 29. a [datum], v důsledku čehož ji soud považuje za účelnou a žalobci za ni přísluší právo na odškodnění. Dle názoru soudu není důvod omezovat účelnou poradu pouze na jedno setkání s obhájcem (dne [datum]). Soud uznává, že příprava na hlavní líčení vskutku mohla být velmi náročná a vyžádala si dvě samostatné porady. Proto soud shledal spravedlivým přiznat žalobci odškodnění i za předchozí poradu dne [datum]. Žalobci náleží odškodnění za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 100 + režijní paušál 300 Kč + náhrada za 21% DPH; celkem 4 114 Kč.

60. V souhrnu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na odškodnění dalších neuznaných nákladů obhajoby je v částečně důvodný a žalobci přiznal 4 114 Kč (výrok I). Ve zbytku požadovaného nároku (ohledně částky 12 342 Kč) soud žalobu zamítl (výrok II).

61. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení ve výši 135 000 Kč uvádí soud následující.

62. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

63. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

64. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne [datum], kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 4 roky a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti ještě přiměřená.

65. Soud k tomuto závěru vede zejména vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) a d) odškodňovacího zákona. Konkrétně tedy kritérium složitosti řízení a postupu orgánů veřejné moci během řízení. Z obsahu posuzovaného trestního řízení se podává, že řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, neboť předmětem trestního řízení byla obžaloba podaná za situace, kdy nebylo dohledáno tělo osoby, která měla být zavražděna. Již s ohledem na tuto skutečnost bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování jinými prostředky, což se projevilo zejména v rozsahu svědeckých výpovědí, když v rámci přípravného řízení i řízení před soudem byly vyslechnuty desítky svědků, celkově v součtu přesahujícím 50 osob a bylo vypracováno i několik znaleckých posudků, ať už z oblasti kybernetiky, psychiatrie, nebo písmoznalectví Tedy zejména skutečnost, že se nepodařilo dohledat tělo pohřešovaného [příjmení], který měl být zavražděn, a to, že ve věci byly slyšeny desítky svědků a prováděno rozsáhlé znalecké dokazování, pak odůvodňuje závěr o tom, že věc byla extrémně skutkově složitou. Z tohoto důvodu lze pak uzavřít, že i po stránce procesní bylo řízení nadstandardně složitým, neboť velké množství svědků s sebou neslo značnou procesní náročnost, pokud šlo o obstarávání účasti těchto svědků u hlavních líčení. Z průběhu naříkaného řízení se podává, že toto bylo odročováno právě z důvodu, že se vždy některý ze svědků, kteří byli předvoláváni v řádech desítek osob, omluvil. I po procesní stránce tak bylo řízení tedy nadstandardně složitým. Rovněž po stránce právní bylo řízení zvýšeně složité, neboť jeho předmětem byl jeden z nejzávažnějších trestných činů, tj. podezření ze spáchání trestného činu vraždy, a soud musel vyhodnocovat naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu za komplikované situace, kdy nebylo dohledáno tělo tvrzené oběti, tedy musel hodnotit důkazy nepřímé, což nakonec vedlo k aplikaci zásady in dubio pro reo, kdy obžalovaní byli obžaloby zproštěni, neboť verze, prezentovaná státním zástupcem, nebyla beze všech pochybností prokázána. S ohledem na tuto vysokou složitost (ve všech ohledech) předmětu řízení pak soud uzavírá, že jak policejní orgány, tak soud I. i II. stupně činily úkony v přiměřených lhůtách a nelze v jejich úkonech shledat ani dílčí období nečinnosti, či průtahů. Usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k žalobci bylo vydáno [datum], lhůta k ukončení vyšetřování byla prodlužována a obžaloba byla podána [datum], což vzhledem k tomu, že v přípravném řízení bylo vytěženo více než 50 svědků, byly prováděny domovní prohlídky, bylo prováděno několik znaleckých zkoumání, dožadovány informace, pokud jde o použitá vozidla, a vyhodnocovány a prováděny i odposlechy telekomunikačního provozu, lze hodnotit jako dobu přiměřenou a nelze v tomto shledávat ani dílčí průtah. Pokud žalobce namítal, že se v přípravném řízení pozornost policejních orgánů při vyšetřování ubírala jiným směrem k objasňování trestné činnosti, které nebyla předmětem posuzovaného trestního řízení, pak sice z usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby, tyto skutečnosti uvedeny jsou. Na straně druhé však tyto závěry nelze v kompenzačním řízení přeceňovat. Je třeba mít na paměti, že odůvodnění soudního rozhodnutí se vždy vztahuje k jeho výroku a nelze mu tak přisuzovat širší smysl či jej zevšeobecňovat. Slova krajského soudu je třeba vnímat v kontextu toho, o čem trestní soud rozhodoval, což bylo ponechání žalobce ve vazbě či jeho propuštění na svobodu. V tomto ohledu se pak nejeví nijak překvapujícím, že krajský soud posuzoval i způsob, jakým postupovalo přípravné řízení vzhledem k tomu, že je povinností soudu dbát na to, aby vazba byla ve všem okamžicích trestního stíhání důvodná. Pokud tedy krajský soud zmínil, že vyšetřování se ubíralo i jiným směrem a byla objasňována i jiná než trestná činnost, který byla předmětem posuzovaného řízení, pak z toho nelze a priori činit závěr o tom, že v řízení docházelo k průtahům. I když se totiž trestnímu soudu mohlo vyšetřování takto jevit a neshledal další důvody pro ponechání žalobce ve vazbě, neznamená tentýž závěr pro kompenzační soud, že v trestním řízení docházelo k průtahům. Soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat účelnost vyšetřování, vhodnost konkrétních úkonů OČTŘ či to, jakým směrem se vyšetřování ubíralo. Za průtahy by tak bylo případně na místě považovat absolutní nečinnost OČTŘ, nikoli situaci, kdy se pozornost vyšetřujících orgánů ubírala směrem k objasňování jiné trestné činnosti, která nebyla předmětem posuzovaného řízení. Jakkoli se nyní z retrospektivního pohledu toto může jevit žalobci jako neúčelné a posuzované trestní řízení protahující, nelze tentýž závěr činit viděno pohledem tehdy vyšetřujících orgánů. Jak již soud výše uvedl, v kompenzačním řízení nemají místo úvahy, které by smysluplnost tehdy prováděných úkonů hodnotily. Ve fázi policejního vyšetřování soud průtahy neshledal.

66. Pokud pak jde o řízení před samotnými soudy, zde soud připomíná, že ani žalobce v této fázi průtahy ani nenamítal. Lze současně konstatovat, že řízení probíhalo velmi plynule a rychle; jak uvedeno, obžaloba byla podána v říjnu roku 2016 a i přes nadstandardní skutkovou složitost a rozsáhlost důkazního materiálu bylo hlavní líčení nařízeno již na březen roku 2017, a poté bylo odročováno vždy v řádech jednotek měsíců, většinou na dobu za další 2 měsíce, což je fakticky doba nezbytně nutná k tomu, aby soud vůbec mohl se pokusit zajistit účast svědků na dalším hlavním líčení. Rovněž jednání před soudem odvolacím bylo velmi rychlé, věc mu byla předložena v prosinci roku 2018 a tento již [datum] v takto složité věci obratem rozhodl. Soud tak tedy uzavírá, že zejména s ohledem na závěr, že věc byla extrémně skutkově složitá, nadstandardně procesně složitá a zvýšeně právně složitá a že i přes toto orgány činné v trestním řízení, a to jak policie, tak soudy, postupovaly ve věci velmi rychle a plynule, lze ještě celkovou dobu řízení v délce trvání 4 let a 7 měsíců s ohledem na tato kritéria považovat ještě za přiměřenou.

67. Pokud jde o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. c) odškodňovacího zákona, pak soud v rámci naříkaného řízení neshledal jednání poškozeného, které by bylo možno vyhodnotit tak, že žalobce se snažil o urychlení předmětu řízení a i přes jeho snahu nedošlo k urychlení, když postoj žalobce v rámci řízení byl neutrálním, tedy nelze shledat ani úkony, kterými by řízení prodlužoval, ale ani úkony, kterými by se snažil o jejich urychlení. Tedy ani toto kritérium nesvědčí pro závěr o tom, že celková délka řízení je nepřiměřená. Bylo zjištěno a prokázáno, že žalobce v řízení nevypovídal, což mu soud nepřičítá k tíži, současně však nelze takový postoj hodnotit ve prospěch žalobce, jakkoli toliko využíval své zákonné právo.

68. Pokud jde o poslední kritérium významu předmětu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) odškodňovacího zákona, pak lze obecně dospět k závěru, že i Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení typově řadí mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam pro účastníky. V tomto případě však žalobce zároveň žalobou uplatnil nemajetkovou újmu, způsobenou samotným vydáním nezákonného rozhodnutí, a jak uvedeno, v tomto ohledu žalovaná částečně plnila; soud sice dospěl k závěru, že není důvod žalobci poskytnuté finanční zadostiučinění ještě navýšit. Žalobce tak za význam řízení byl již odškodněn v rámci nemajetkové újmy za vydání nezákonného rozhodnutí a tedy ani pohledem tohoto kritéria významu řízení nelze dospět k závěru, že celková délka řízení v rozsahu 4 let a 7 měsíců by měla být nepřiměřenou.

69. Soud tak uzavírá, že dospěl k závěru, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení (k témuž závěru dospěl za podobných skutkových okolností Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24.11.2021, č. j. 91 Co 299/2021- 222, ve věci spoluobžalovaného [ulice], proti němuž bylo podané dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.10.2022, sp.zn. 30 Cdo 1794/2022 -243), a proto nárok na finanční zadostiučinění (ve výši 135 000 Kč) za tuto nemajetkovou újmu pro absenci odpovědnostního titulu v celém rozsahu zamítl.

70. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání (nezákonné rozhodnutí) uvádí soud následující.

71. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

72. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě zasaženo do práv žalobce obecně ve sféře cti, důstojnosti a dobrého jména, dále v oblasti společenského života a rodinného života, jak uvedeno v odstavci 31, na který soud pro stručnost odkazuje.

73. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

74. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro trestný čin vraždy, což je jeden z nejvíce zavrženíhodných trestných činů, který s sebou nese jednu z nejvyšších forem odsouzení společnosti. Soud toto kritérium zohlednil tím, že vyšel v porovnávaných případech z trestních stíhání pro stejný druh trestné činnosti.

75. Pokud jde o délku trestního stíhání, trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 7 měsíců, což ještě nelze považovat za dobu nepřiměřeně dlouhou. Soud toto kritérium vyhodnotil tak, že kritérium délky řízení zohledňoval při porovnávání výše finančního zadostiučinění přiznaného v posuzovaných případech v porovnání s tamní délkou řízení a toto kritérium v návaznosti na toto zohlednil. Soud současně konstatuje, že žalobce se domáhal za nepřiměřenou délku řízení samostatného odškodnění, přičemž soud délku trestního řízení nepřiměřenou neshledal.

76. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, tyto soud shrnul již výše v odstavci 31 a na tomto místě dodává, že trestní stíhání zasáhlo žalobce na důstojnosti, cti a dobrém jménu. Toto je dáno zejména povahou trestné činnosti - vraždy, tedy činu, který je společensky jedním z nejvíce odsuzovaných. Toto bylo znásobeno obecnou (nikoli státem vyvolanou) medializací kauzy (články, reportáže), kdy se o trestním stíhání pro podezření ze spáchání vraždy dozvědělo i okolí žalobce. Soud dává žalobci za pravdu, že medializace případu byla výrazná. Nicméně ani případné reakce veřejnosti v souvislosti s výjimečností kauzy i v souvislosti s popisy údajného provedení trestného činu, vycházející z informací získaných v rámci veřejného hlavního líčení, nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná nemůže být činěna odpovědnou za to, jakým způsobem zpracují média určité téma, ani to, že patrně v zájmu zvýšeného zájmu veřejnosti o něm informovali častěji. V tomto směru soud odkazuje ustálenou judikaturu, vycházející z toho, že není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by zde byla medializace bezprostředně vyvolaná orgány činnými v trestním řízení, nebo negativně ovlivněná v tom směru, že by se orgány činné v trestním řízení k této vyjadřovaly způsobem porušujícím trestní řád, či presumpci neviny. Soud tedy zásahy vyvolané medializací posuzuje pouze v tom směru, že trestní stíhání vešlo více v známost, že jím vyšla najevo i podoba žalobce a že se tak dělo v určitém období ve vysoké frekvenci. Na straně druhé však je třeba poukázat na to, že trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Nebylo prokázáno, že došlo k narušení vztahů v rodině. Matka žalobci věřila, jeho sestra sice žalobci zcela nevěřila, ale neodvrátila se od něj a navštěvovala jej i ve vazbě. Došlo k narušení vztahů s rodinou partnerky [příjmení], nicméně bylo též prokázáno, že na jejich urovnání žalobce zájem neměl. Rovněž nedošlo k rozpadu partnerského vztahu s partnerkou [příjmení], tato žalobce naopak podporovala i přes nátlak své rodiny s žalobcem zůstala. Soud má z provedeného naopak za prokázáno, že došlo k utužení tohoto partnerského vztahu, kdy žalobce těžce nese zhoršení partnerčina zdravotního stavu spojeného s aktuální nemožností otěhotnět a do jeho zlepšení vynakládá energii a čas. Souvislost zhoršení zdravotního stavu partnerky s trestním stíhání však soud z provedeného dokazování za prokázanou nemá. Přesvědčení žalobce, že tomu tak bylo, k prokázání této skutečnosti nepostačuje. V této souvislosti však soud podotýká, že předmětem řízení je nárok žalobce na odškodnění jeho nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, nikoli jiných osob. To platí i ohledně tvrzené újmy, jíž měla utrpět matka a sestra žalobce. Došlo však ke konkrétnímu prokázanému dopadu do dobrého jména žalobce, kdy soud uvěřil tomu, že si žalobce své rodné příjmení změnil v souvislosti s tím, že bylo spojeno s předmětnou trestní kauzou a vešlo tak ve všeobecnou známost v této negativní konotaci. Soud má rovněž za prokázané zásahy v oblasti společenských vztahů, což se projevovalo zejména tím, že část známých a sousedů se vyhýbala kontaktu se žalobcem. V řízení však nebylo prokázáno, že by tím žalobce utrpěl nějakou zásadní újmu, když vypověděl, že sice někteří téma jeho trestního stíhání nadále využívají proti žalobci, nicméně současně uvedl, že si našel přátele nové. V této souvislosti pak soud poukazuje na výše citovanou judikaturu, z níž plyne, že zásahy způsobené trestním stíháním, za něž je možné žádat odškodnění, se omezují pouze na dobu trvání trestního stíhání. Pokud i nadále někteří lidé nerespektují, že byl žalobce obžaloby zproštěn a nadále věří, že možná čin spáchal, pak to nelze přičítat k tíži žalovaného státu. Stát z povahy věci nemůže odpovídat za smýšlení a chování svobodně uvažujících lidí, kteří nerespektují zásadu presumpce neviny. V souvislosti se samotným trestním stíháním rovněž nedošlo k zásahům do sféry pracovní. Nebylo prokázáno, že by žalobce v souvislosti s trestním stíhání přišel o práci. Jeho pracovní poměr skončil až několik měsíců po skončení trestního stíhání, dne [datum]. Jakákoli souvislost s trestním stíháním je tak vyloučena, nadto bylo prokázáno, že tehdejší žalobcův zaměstnavatel mu vyplácel mzdu či jakousi její náhradu i v průběhu vazby. Ke konkrétním dopadům do žalobcova zdraví nedošlo. Soud z výše uvedených důvodů nehodnotil, že se okolí podle tvrzení vyhýbalo i matce a sestře žalobce. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.7.2018, č.j. 52 T 9/2016- 3761, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30.1.2019, sp. zn. 8 To 116/2018 se podává, že žalobce byl obžaloby z trestného činu vraždy zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu poté, co soud provedl rozsáhlé dokazování a uzavřel, že i přes velké množství důkazů se nepodařilo prokázat, že skutek spáchali obžalovaní. Zproštění obžaloby pak odůvodnil jakožto uplatnění zásady presumpce neviny projevující se mimo jiné tím, že neprokázaná vina má tentýž význam jako prokázaná nevina a trestní soud tak tedy musel v duchu zásady in dubio pro reo postupovat ve prospěch obžalovaných. Tedy trestní soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchali obžalovaní, neboť se nepodařilo spolehlivě potvrdit, i přes úplné a řádně provedené dokazování, že pachateli těchto trestných činů jsou právě obžalovaní, když tito nemohli být dostatečně usvědčeni výsledky dokazování, a odsuzující rozsudek nelze postavit pouze na podezření. Navíc vyplývající z výslechu osob z kriminálního prostředí. Z tohoto důvodu proto trestní soud žalobce obžaloby zprostil.

77. Soud všechna tato kritéria vyhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žalobci je třeba poskytnout zadostiučinění ve formě finančního odškodnění, když konstatování porušení práva by nebylo dostatečnou satisfakcí za vydání nezákonného rozhodnutí, a to pro svoji nižší intenzitu formy odškodnění ve vztahu k závažnosti obvinění z vraždy. K závěru o nutnosti finanční satisfakce pro žalobce dospěla i žalovaná, která v rámci předběžného projednání nároku žalobci přiznala částku 82 500 Kč. Soud se tak dále zabýval tím, jestli částka přiznaná žalovanou je postačující, či zda žalobci náleží odškodnění vyšší.

78. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 3.3.2022 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ani žalovaná nevyužili možnosti navrhnout případy srovnatelné s případem žalobce. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 377/2013 a 28 C 420/2014. Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 25.10.2022 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce navrhl ke srovnání případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 93/2014 a 31 C 47/2020. Žalovaná navrhla, aby případ žalobce byl srovnáván s případem spoluobžalovaného [ulice] ve věci sp. zn. 10 C 146/2020. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 197/2018 a 31 C 268/2015.

79. V případech navržených žalobcem, ve věci řešené pod sp. zn. 10 C 93/2014 byl tamní žalobce stíhán od [datum] do [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu spáchaného formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 a § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, za který hrozil trest odnětí svobody až na 8 let. Dne [datum] byla trestná činnost překvalifikována na trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 trestního zákona, za který hrozil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 5 let. Celková délka trestního řízení činila 5 let a 10 měsíců, byla přiměřená, věc byla poměrně složitá po skutkové i právní stránce. Tamní žalobce byl vystaven stresu a nejistotě. Věc byla značně medializována i veřejnoprávní televizí a rozhlasem a bulvarizována. Tamní žalobce byl stíhán pro skutek při výkonu své profese vojáka z povolání. Trestní stíhání jej zasáhlo zejména v jeho profesním a rodinném životě. Byl kvůli trestnímu stíhání dočasně zproštěn výkonu služby a bylo mu vypláceno pouze 50% platu bez nároku na odměny. Přitom měl vysoké ambice s vyhlídkou kariérního postupu. Po zahájení trestního stíhání se stal depresivní, v armádě se od něho téměř všichni odvrátili a došlo k narušení rodinných vztahů. Neměl dostatek finančních prostředků na zabezpečení rodiny, a proto prodal část svého majetku. Soud vzal za významnou příčinu rozpadu manželství tamního žalobce trestní stíhání. Trestní stíhání neznamenalo konec profesního života či kariérního růstu žalobce v armádě, ale jeho pozastavení. Žalovaná poskytla dobrovolně 75 000 Kč, soud I. stupně odškodnění navýšil na celkových 200 000 Kč, odvolací soud pak na celkových 875 000 Kč. Pokud jde o navržený případ sp.zn. 31 C 47/2020, soud konstatuje, že jde o případ [příjmení] (dříve [příjmení]) proti ČR, kde bylo žalovanou v rámci předběžného projednání přiznáno 108 000 Kč, soud přiznal dalších 892 000 Kč, celkem tedy 1 000 000 Kč. K tomuto případu soud konstatuje, že věc dosud není pravomocně skončena, neboť v ní bylo podáno odvolání oběma účastníky. Nejde tak o pravomocně rozsouzený případ, který by byl v tuto chvíli vhodný ke srovnání.

80. V případu navrženém žalovanou, sp. zn. 10 C 146/2020, šlo o spoluobžalovaného žalobce, šlo tedy o shodný trestný čin vraždy se stejnou právní kvalifikací a se stejným hrozícím trestem odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 9 měsíců, neboť k podání obžaloby došlo vůči tamnímu žalobci až později. Byl prokázán zásah na důstojnosti, cti a dobrém jménu, a to zejména v souvislosti povahou trestné činnosti - vraždy, která je společensky jednou z nejvíce odsuzovaných. Dále bylo přihlédnuto k významné medializaci, kdy se o trestním stíhání pro podezření ze spáchání vraždy dozvědělo i okolí tamního žalobce. Nebylo však prokázáno, že šlo o medializaci bezprostředně vyvolanou orgány činnými v trestním řízení. Byly prokázány zásahy v oblasti sociální sféry, což se projevovalo zejména tím, že část známých a sousedů se vyhýbala kontaktu s tamním žalobcem. Byly prokázány i zásahy ve sféře rodinné, když trestní stíhání, spolu se zavrženíhodnou povahou trestné činnosti, přispělo k rozpadu partnerského soužití tamního žalobce a matky jeho dvou dětí. Dočasně došlo k narušení vztahu žalobce s jeho dcerou, která byla vystavena ve školním prostředí odsouzení v důsledku trestního stíhání otce; vztahy se synem narušeny trestním stíháním nebyly. Došlo i v obecné rovině k zásahu ve sféře zdravotní, a to v úrovni stresu a uzavření se do sebe. Závažnější zásahy ve sféře zdravotní prokázány nebyly. Nebyly prokázány zásahy ve sféře pracovní, tamnímu žalobci neušla nějaká konkrétní pracovní příležitost, ani nemusel přestat vykonávat nějakou konkrétní pracovní nebo jinou výdělečnou činnost. Tamní žalobce byl v minulosti opakované (4krát) trestán, v jednom případě k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Žalovaná tamnímu žalobci poskytla částku 67 500 Kč, soudy přiznaly další částku 12 500 Kč, celkem 80 000 Kč.

81. V případech, které pro srovnání vybral soud, v případu sp.zn. 10 C 197/2018, byla tamní žalobkyně stíhána rovněž pro zločin vraždy, za který jí hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 10 až 18 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 1 měsíc. U žalobkyně nedošlo k zásadním zásahům do její profesní sféry, nebyly shledány zásadnější zásahy do rodinného života s výjimkou těch, které byly způsobeny samotným výkonem trestu odnětí svobody či vazbou, které však byly zohledněny v rámci samostatně požadovaných nároků. Trestním řízením bylo zasaženo do cti a důstojnosti žalobkyně, když část okolí žalobkyně negativně reagovala na toto trestní stíhání, bylo pro žalobkyni obtížnější sehnat si bydlení a komplikace nastaly i v oblasti zaměstnání. Na druhou stranu větší část sociálního prostředí žalobkyně tuto podporovala a trestní stíhání tak nemělo do sociální sféry žalobkyně naštěstí zásadnější dopad. Případ byl medializován, ale nebylo prokázáno, že by medializace byla důsledkem nevhodného chování orgánů činných v trestním řízení. Šlo o osobu s trestní minulostí, která byla opakované odsouzena, ve výkonu trestu však do té doby nebyla- Žalovaná přiznala tamní poškozené 84 000 Kč, soud tuto částku shledal postačující. V případu řešeném pod sp. zn. 31 C 268/2015, byl tamní žalobce rovněž stíhán pro trestný čin vraždy, a to po dobu trvání jednoho roku a 4 měsíců, a shodně, jako u zdejšího žalobce, byla kauza široce medializována a tamní poškozený rovněž nebyl v minulosti bezúhonným. U tamního žalobce však nebyly shledány další zásahy do osobnostní sféry. Tamnímu poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 20 000 Kč.

82. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že finanční odškodnění ve výši poskytnuté žalovanou ve výši 82 500 Kč je plně postačující, spravedlivé a odpovídající všem okolnostem případu ve všech jeho souvislostech. Soud v rámci porovnání s výše uvedenými případy zohlednil zejména to, že žalobce je osobou s výraznou trestní minulostí, neboť byl opakovaně trestně stíhán, opakovaně mu byl soudem uložen trest a v jednom případě žalobce i vykonával trest odnětí svobody. V žádném případě tak nemůže pomýšlet na to, že by bylo možné jeho případ srovnávat s případy bezúhonných osob, kterým jsou přiznávány v obdobných případech vyšší částky. Ze srovnávací judikatury vyplynulo, že částka kolem 80 000 Kč je odpovídajícím zadostiučiněním i u tak závažného trestného činu, jakým je trestný čin vraždy, pokud z něj byla obžalována osoba s trestní minulostí a pokud nedošlo k zásadním či výrazným, případně nevratným zásahům do osobnostních sfér poškozeného. Za přiléhavý ke srovnání je tak třeba označit jednak případ vybraný žalovanou ve věci spoluobžalovaného [ulice] i první případ zvolený soudem. V obou těchto případech došlo k významné medializaci, nebylo však prokázáno, že by ji způsobily OČTŘ, rovněž dopady byly obdobné případu žalobce. Došlo k zásahům do osobní a rodinné sféry a společenských vztahů, nedošlo k zásahům do pracovní sféry. V případu spoluobžalovaného [ulice] nadto došlo k mírnějšímu zásahu do zdravotní sféry, což v případě žalobce prokázáno nebylo. Naopak v druhém případě, vybraném soudem, bylo poškozenému s trestní minulostí přiznáno výrazně méně, což odůvodňuje závěr o přiměřenosti zadostiučinění ve výši 82 500 Kč ve vztahu k žalobci, u kterého byly navíc shledány i určité zásahy ve sféře rodinné, společenské a osobní, jak byly soudem výše shrnuty. Rovněž toto navýšení odůvodňuje delší doba trestního řízení, když zbývající zásahy, vyvolané povahou trestné činnosti, byly jako v porovnávaném případě shodné (plynou z povahy trestního stíhání pro vraždu). Případ sp.zn. 10 C 93/2014 není pro posouzení výše finančního zadostiučinění v případě žalobce přiléhavým. V tomto případě šlo o jiný druh trestné činnosti, konkrétně o podezření ze spáchání trestného činu majetkového charakteru, trestní stíhání trvalo delší dobu, a rovněž dopady do rodinného a profesního života byly zásadnější. Především se však jednalo o dosud bezúhonnou osobu, u níž dopady nedůvodného trestního stíhání jsou naprosto odlišné a s případem žalobce neporovnatelné. Rovněž šlo o osobu ve zcela jiném společenském postavení, o vojáka z povolání ve vysoké důstojnické hodnosti a s reálnou šancí na další profesní růst. Z tohoto důvodu z něj soud nevycházel, stejně jako nevycházel z případu sp.zn. 31 C 47/2020 z důvodů již výše uvedených. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Soudu se tak v dané věci nejeví spravedlivé a bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby žalobci bylo přiznáno vyšší odškodnění v penězích. Opak by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. K uvedenému lze dodat, že poskytnutí vyššího finančního odškodnění je na místě pouze v případech závažných porušení práva, závažných zásahů do osobnostních sfér především osob, které doposud žádné zkušenosti s trestním stíháním neměly, což není případ žalobce. Žalobce tak dle soudu nemá nárok na vyšší finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním, než jaké mu již přiznala žalovaná. Soud s ohledem na uvedené, žalobu i v rozsahu požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 917 500 Kč zamítl.

83. V souhrnu tak soud žalobě částečně vyhověl ohledně požadovaného nároku na nákladech obhajoby, a to v částce 4 114 Kč (výrok I), ve zbylém rozsahu (ohledně částky 2 537 446 Kč) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

84. Soud žalobě dále vyhověl ohledně požadovaného úroku z prodlení z žalovanou přiznané částky 807 018 Kč od [datum] do [datum] (výrok I), kdy došlo k plnění uvedené částky žalovanou (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 1450/2008, podle něhož má věřitel právo na úroky z prodlení i za den, v němž dluh splněním zanikl) a dále z částky přiznané soudem ve výši 4 114 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 10 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou škody proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Ve zbylém rozsahu soud požadovaný úrok z prodlení zamítl, kdy k tomu soud dodává, že žalobce nevzal žalobu zpět i ohledně příslušenství z částky 807 018 Kč. Proto ohledně požadovaného úroku z prodlení z této částky soud žalobu zamítl za období od [datum] do zaplacení.

85. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k částečnému uspokojení došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení 5 nároků, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné plnění žalované, a to usnesením ze dne [datum] (č.l. 252), které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 877 136 Kč (50 000 + 50 000 + 50 000 + 632 032 + 95 104). Žalovaná žalobci dobrovolně plnila 807 018 Kč, což tarifně představovalo hodnotu 707 018 Kč (50 000 + 50 000 + 607 018). Dílčí úspěch žalobce tak v této fázi řízení činil 80,61 % (707 [číslo] 136 * 100). Od tohoto okamžiku byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 270 118 Kč (50 000 + 50 000 + 50 000 + 25 014 + 95 104). Žalobce poté vzal žalobu zpět ještě o částky 6 515 Kč a 2 043 Kč na požadovaných nákladech obhajoby, nicméně k tomuto částečnému zpětvzetí z procesního rozhodnutí žalobce soud pro jeho zanedbatelnost z hlediska celkového poměru úspěchu účastníků nahlíženo celkovým předmětem řízení nepřihlížel. Recipročně pak soud nepřihlížel v tomto směru ani k nepatrnému dílčímu úspěchu žalobce ohledně částky 4 114 Kč na zbylých nákladech obhajoby. Žalovaná byla naproti úspěšná v nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, neboť soud dal za pravdu žalované, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a dále v majetkovém nároku – ušlém výdělku, ohledně něhož soud žalobu rovněž žalobu zamítl. I když soud žalobě v souhrnu vyhověl jen ohledně částky 4 114 Kč, žaloba byla podána před tím, než žalovaná nároky žalobce projednala a současně po uplynutí šestiměsíční lhůty s tím, že výše případného plnění ohledně dvou v základu důvodných nároků na nemajetkovou újmu (za nezákonné trestní stíhání a nezákonnou vazbu) záležela na úvaze soudu. V těchto dvou nárocích jde proto i tak o úspěch žalobce, který již byl soudem zohledněn v příslušné tarifní hodnotě při hodnocení předchozího dílčího úspěchu po zpětvzetí žaloby pro plnění žalované.. Celkový dílčí úspěch žalobce tak činil toliko 80,61 % a je tak zjevné, že žalobce byl i převážně úspěšný v rozsahu 61,22 % (80,61 – 19,39), po zaokrouhlení tak celkově v rozsahu 61 %. V tomto rozsahu má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným, resp. částečně žalobci k doplacení uloženým soudním poplatkem ve výši 10 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 10 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum], [datum] přesahující 2 hodiny, [datum], [datum] a [datum]), a to 3 úkony z tarifní hodnoty 877 136 á 11 820 (35 460 Kč) a 7 úkonů z tarifní hodnoty 270 118 á 9 380 Kč (65 660 Kč) (§ 7, bod 6, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)), a 10 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudním jednání na trase [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (198 km), učiněné osobním automobilem JEEP WRANGLER, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 9,9 l/100km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu), dne [datum] podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při ceně paliva 27,20 Kč a náhradě za použití vozidla 4,4 Kč/km, 1 404,37 Kč, dne [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při ceně paliva 36,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 1 638,23 Kč, dne [datum] a [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. při ceně paliva 47,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 2* 1 853,85 Kč a dne [datum] podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při ceně paliva 44,10 Kč a náhradě za použití vozidla 5,2 Kč/km, 1 894,04 Kč (cestovné celkem: 8 644,34 Kč), dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 4 000 Kč za 5* 8 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 116 764,34 Kč (35 460+65 660+3 000+8 644,34+4 000), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 24 520,50 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 92 283,75 Kč ( (10 000 + 116 764,34 + 24 520,50) *0,61). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 92 283,75 Kč k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

86. Lhůtu k plnění soud stanovil ohledně výroku ve věci samé a v nákladovém výroku podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

87. Soud dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek ve výši 8 000 Kč (4 x 2 000 Kč podle § 9 odst. 6 a položky 8a Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona [číslo] Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), když žalobce se žalobou domáhal celkem pěti nároků, a to zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním jako takovým, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu výkonem vazby, a dále náhrady škody na nákladech obhajoby a náhrady škody na ušlém výdělku, kdy za každý z těchto nároků se samostatným skutkovým základem žalobce musí zaplatit soudní poplatek dle položky 8a Sazebníku, tj. 2 000 Kč. Prozatím žalobce uhradil soudní poplatek pouze za jeden nárok, nutno dodat, že k zaplacení soudního poplatku za zbývající čtyři nároky nebyl vyzván. Soud tak uložil doplatit soudní poplatek za zbývající čtyři nároky a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích (výrok IV.).

Poučení