17 C 220/2015-1056

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ondřeje Doubka a přísedících Václava Hampla a Mgr. Stanislava Makovičky ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba] sídlem [adresa] pro 3.000.000 Kč /náhrada škody z pracovního úrazu (ztížení společenského uplatnění) takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18.000 Kč od 20. 10. 2015 do placení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 2.982.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 253.800 Kč od 20. 10. 2015 do zaplacení, z částky 2.718.000 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám zástupce žalované, náhradu nákladů řízení v částce 22.500 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení v částce 1.230 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 3.000.000 Kč jako náhrady škody, která spočívala ve ztížení společenského uplatnění žalobce v souvislosti s pracovním úrazem žalobce dne 31. 10. 2012 (pádem ze žebříku), tj. v době, kdy žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 2. 10. 2006 ve znění dodatků a kdy vykonával pro žalovanou práce podle pracovní smlouvy. Žalobce byl uznán invalidním a byl mu přiznán invalidní důchod III. stupně (od 22. 8. 2013). Žalobce označil jako důsledky pracovního úrazu poškození meziobratlové ploténky C5/6, poškození pletence pažního a svalů v okolí opatky, poškození nervového kořene C5/6, zlomeninu lopatky, poranění šlachy manžety rotátoru a lehký otřes mozku. V důsledku uvedených poškození zdraví došlo u žalobce ke ztížení společenského uplatnění, které bylo ošetřujícími lékaři žalobce oceněno na [číslo] bodů (včetně navýšení o 50 %), kterým odpovídá částka 271.800 Kč; uvedené ztížení je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Protože důsledky poškození zdraví žalobce prakticky vylučují z pracovního, rodinného a sociálního života, je přiměřená výše náhrady za ztížení společenského uplatnění částka 3.000.000 Kč (i s přihlédnutí k navýšení hodnoty bodu po 1. 1. 2014). Žalobce zdůrazňoval, že před pracovním úrazem žil normálním způsobem života, po pracovním úrazu trpí vážnými zdravotními obtížemi (bolestmi), které mu znemožňují i běžné životní úkony (jako je sezení). Zdravotní obtíže žalobce v roce 2000 nemají se současným zdravotním stavem žalobce žádnou souvislost.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a činila spornou výši nároku na úhradu ztížení společenského uplatnění (postup stanovení bodového ohodnocení) a podmínky pro zvýšení částky odškodnění ztížení společenského uplatnění. Dále žalovaná namítala promlčení nároku, protože k ukončení pracovního poměru došlo 21. 8. 2013, k přiznání invalidního důchodu již 22. 8. 2013; žaloba byla podána po uplynutí dvou let od výše uvedených skutečností. 3. [ulice] účastník na straně žalované rozporoval správnost hodnocení ztížení společenského uplatnění (vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy a potíže po těžkých zraněních jiných částí těla – položky 015 a 017 – byly v hodnocení použity duplicitně), příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a psychickými následky, které žalobce tvrdí a promlčení nároku s ohledem na uplynutí dvouleté doby od ustálení zdravotního stavu. [ulice] účastník nesouhlasil též s navýšením náhrady za ztížení společenského uplatnění na částku 3.000.000 Kč, protože u žalobce nejde o případ zvláštního zřetele hodný; možnosti žalobce nejsou výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. Jedenáctinásobek základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění není na místě (viz rozsudek z 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1491/2009). [ulice] účastní nesouhlasil ani s tím, že by pro úpravu poměrů žalobce měla mít význam nová právní úprava z.č. 89/2012 Sb.

4. Mezi účastníky bylo nesporné: a) Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel podepsali pracovní smlouvu z 2. 10. 2006 (která založila vztah mezi účastníky), která byla změněna dodatkem k pracovní smlouvě z 2. 10. 2006 a dále byla modifikována s ohledem na sdělení z 27. 8. 2008 (pracovní poměr se prodloužil na dobu neurčitou); žalobce pracoval jako operátor linky od 2. 10. 2006 do 21. 8. 2013; k ukončení pracovního poměru došlo dohodou z 21. 8. 2013, protože podle lékařského posudku žalovaný nesměl vykonávat dosavadní práci pro pracovní úraz. b) Pracovní úraz žalobce utrpěl při práci pro žalovanou dne 31. 10. 2012, a to v rámci pracovního poměru vymezeného pod písmenem a) s tím, že pracovní úraz spočíval v tom, že žalobce při čištění dráhy preforem spadl ze závěsného žebříku, zachytil se horní končetinou (čímž ztlumil pád), neudržel se a spadl. c) Pracovní neschopnost žalobce po pracovním úrazu specifikovaným pod písmenem b) trvala od 1. 11. 2012 do 21. 8. 2013; od 22. 8. 2013 byl žalobci přiznán invalidní důchod. d) Žalobce byl uznán plně invalidním na základě posudku o invaliditě č.j. LPS/2013/2559 a navazujícího rozhodnutí o invaliditě, tedy od 1.7.2013; žalobce je dosud plně invalidní a o prodlužování invalidity je v pravidelných intervalech rozhodováno. e) Žalované byla doručena předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2015 dne 12. 10. 2015 a vedlejšímu účastníku byla doručena výzva k plnění z 25. 9. 2015. f) [ulice] účastník na straně žalované event. žalovaná neplnili žalobci nic na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

5. Mezi účastníky bylo sporné, zda v důsledku pracovního úrazu ad 4. písm. b) odůvodnění došlo k poškození zdraví: a) poškození meziobratlové ploténky C5/C6, b) poškození pletence pažního a svalů v okolí lopatky, c) poškození nervového kořene C5/C6, e) zlomenina lopatky, f) poranění šlachy manžety rotátoru, g) lehký otřes mozku.

6. Ke sporné skutečnosti ad 5. žalobce označil důkaz zdravotnickou dokumentací, která je založena v jednotlivých zdravotnických zařízeních a u jednotlivých lékařů v souvislosti s léčením následků pracovního úrazu žalobce: [právnická osoba], Chirurgická ambulance [nemocnice] [obec] s.r.o., [ulice] krajská nemocnice a.s., [právnická osoba], Fakultní nemocnice [obec] – neurochirurgická klinika, MUDr. [jméno] [příjmení], Krajská zdravotní a.s. - [nemocnice], Ústřední vojenská nemocnice, Mgr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatrička, MUDr. [jméno] [příjmení] u MUDr. [jméno] [příjmení], ([právnická osoba]), [právnická osoba], [nemocnice], [právnická osoba] Žalobce navrhoval zpracování znaleckého posudku znalci, kteří jsou specializováni na příslušné obory podle jednotlivých poškození žalobce, tedy neurologie, chirurgie (neurochirurgie), psychiatrie, algeziologie, ortopedie. Žalovaná označila k této sporné skutečnosti důkaz znaleckým posudkem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ve věci zdejšího soudu sp.zn. 12 C 227/2014, který již řešil některé aspekty poškození zdraví žalobce a důkaz výpisem úkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění od [ulice] průmyslová zdravotní pojišťovna za období od 31.10.2002 do současné doby. [ulice] účastník navrhl provedení důkazů posudky o invaliditě a dále rozhodnutími o invaliditě žalobce za dobu od pracovního úrazu do současné doby.

7. Soud uvedené důkazy provedl (s výhradou, že považoval za dostačující posudky o invaliditě žalobce a rozhodnutí o ní v rozsahu, v jakém je ke svému prospěchu předkládal žalobce). Podstatným byl znalecký posudek (a jeho dodatky), který zpracoval Institut pro další vzdělávání lékařů; uvedený posudek vycházel z obsahu soudního spisu, zejména zdravotnické dokumentace a dokumentace řízení o invaliditě žalobce (viz výše), jak byla vymezena účastníky při vymezování sporných a nesporných skutečností. V základním posudku z 21. 7. 2017 (č.l. 319 spisu) znalecký kolektiv (dva posudkoví lékaři, neurolog, traumatolog a ortoped, psychiatr) uzavřel, že a) žalobce při pracovním úrazu dne 31. 10. 2012 utrpěl distenzi krku, kontuzi levého ramene s iritací kořene C8 (bez parézy), drobné částečné natržení šlachy muskulus infraspinatus a odtržení distálního a laterálního okraje kloubní jamky levé lopatky, b) odškodnitelným trvalým zdravotním následkem je omezení pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně na nedominantní končetině (položka [číslo] přílohy 2 vyhl. č. 440/2001 Sb.), c) již před úrazem trpěl žalobce bolestmi hlavy, závratěmi, poruchami vědomí somatoformní vegetativní dysfunkcí, smíšenou úzkostně depresivní poruchou, polyvalentní alergií, průduškovým astmatem, vertebrogenním algickým syndromem krční a hrudní páteře a dyspetickými potížemi charakteru vředové nemoci žaludku a dvanáctníku, d) operace krční páteře v roce 2013, poruchy zraku, afektivní porucha při organickém postižení CNS a cervikobrachiální syndrom nemají souvislost s předmětným úrazem. Z MR krční páteře z 12. 11. 2012 vyplývala foraminální protruze disku C5/6 doleva s kompresí levého kořene C6, bez známek herniace disků, drobná parciální ruptura šlachy muskulus infraspinatus. Podle mechanismu úrazu bylo možné očekávat maximum postižení v oblasti levého ramene a krční páteře (která byla již v předchorobí postižená). Neurochirurgická operace 13. 3. 2013 byla provedena s ohledem na pokročilé degenerativní změny v segmentu C5/6, nikoli pro změny úrazové; operace neodstranila polymorfní obtíže, zejména bolesti dysestesie, závrativost, poruchy visu.

8. Dodatek znaleckého posudku znaleckého ústavu z 18. 10. 2017 (č.l. 406) a z 17. 5. 2019 (č.l. 746) reagoval na námitky žalobce, že žalobce od roku 2000 do úrazu potížemi, které uplatňuje jako důsledek pracovního úrazu, netrpěl. Informace o zdravotních obtížích žalobce v roce 2000 jsou obsaženy ve zdravotnické dokumentaci žalobce (založené u praktického lékaře žalobce) a jsou důležitým anamnestickým údajem. Údaj o pokročilých degenerativních změnách krční páteře vychází ze záznamu hospitalizace na neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice [obec] od 12. 3. 2013 do 15. 3. 2013. Při výslechu osoby pověřené znaleckém ústavem při jednání soudu dne 21. 5. 2018 (č.l. 479) reagovala pověřená osoba na otázky soudu a účastníků. Kromě hospitalizace v [nemocnice] v roce 2000 (4. 4. – 13. 4. 2000 s informací o bolestech hlavy od roku 1995 a o úrazu zad 1999, 13. 7. – 24. 7. 2000, 31. 10. – 7. 11. 2000) vyplývají z popisu RTG vyšetření z 2. 4. 2009 (v dokumentaci MUDr. [příjmení]) patologie mezi 5. a 6. krčním obratlem (obtíže jsou zřejmé též ze záznamu o RTG vyšetření z 21. 3. 2000). Z vyšetření neurologa bezprostředně po úrazu 1. 11. 2012 není postižení uvedeného segmentu zjištěno (pouze dráždění 8. krčního nervu). Z mechanismu úrazu, obsahu zdravotnické dokumentace a závěrů znaleckého posudku vyplývá, že potíže s páteří nemají vztah k době před pracovním úrazem; neurochirurgická operace podstatně obtíže žalobce neovlivnila (např. MRI páteře z 12. 11. 2012 poukazuje protruzi disku C5/6 bez známek výhřezu a bez porušení zadního vazu a bez postižení míchy). Pro pacienta je obtížné odlišení jednotlivých zdravotních obtíží (a jejich projevů), tím spíše, trpí-li i obtížemi psychickými. Pokud jde o somatoformní poruchu (diagnostikovanou v roce 2000 při hospitalizaci žalobce v [nemocnice] na Homolce), pak se vzniká v mladém věku pacienta a má kolísavý průběh; pokud byly zjištěny psychické obtíže žalobce již v době před úrazem, nelze jejich původ spatřovat v pracovním úrazu.

9. V souvislosti se získám kompletní zdravotní dokumentace žalobce z doby hospitalizace na Neurochirugické klinice Fakultní nemocnice [obec] od 12. 3. 2013 do 15. 3. 2013 byl zpracován dodatek znaleckého posudku z 22. 1. 2019 (č.l. 638) a ohledně tohoto doplnění byl též opakován výslech osoby pověřené znaleckým ústavem ke stvrzení písemného (dodatku) posudku (č.l. 841, z 11. 10. 2019). Soud z tohoto dodatku zjistil, že operační protokol znalecký ústav neměl při zpracování posudku k dispozici, avšak trhlina v zadním podélném vazu, která je popisována v operačním protokolu, nemůže vzniknout popsaným mechanizmem pracovního úrazu žalobce (a nemůže ovlivnit hodnocení ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu). Pokud by došlo k výhřezu ploténky v důsledku úrazu dne 31. 10. 2012, byl by zřejmý na MRI vyšetření 12. 11. 2012; nic takového zjištěno nebylo. Herniace je popisována až na neurochirurgii a byla důvodem provedené operace. Důvody pro uvedenou operaci a indikace operace nebyly pro závěry posudku podstatné, protože neměly souvislost s pracovním úrazem. Pokud jde o zmínky o herniaci ve zdravotnické dokumentaci (neurologické) z doby po úrazu, pak znalecký ústav poukazoval (kromě popisu výsledku zobrazovací metody) na skutečnost, že v odstranění hernie zjevně nespočívaly obtíže žalobce (po operaci bolesti neodezněly).

10. Pokud jde o dokumentaci Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov (oznámení Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov, dále jen„ OSSZ Chomutov“ z 7. 3. 2016, č.l. 80, posudek o invaliditě OSSZ Chomutov z 7. 3. 2016, č.l. 81, posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov z 22. 7. 2013, č.l. 79), pak z nich vyplývá, že hernie disku C5/6 byla vztahována k pracovnímu úrazu z 31. 10. 2012 a že pokles pracovní schopnosti (a vznik invalidity k 1. 7. 2013) byly vztahovány k téže události. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu vyplývá, že takový závěr nebyl správný (i když na vlastním závěru o invaliditě žalobce to nic nemění); ostatně účelem posudku o invaliditě nebyl závěr o souvislosti zdravotních obtíží žalobce a pracovního úrazu, ale o invaliditě žalobce. Znalecký ústav ve znaleckém posudku vysvětlil (viz výše), proč není dána příčinná souvislosti mezi pracovním úrazem a převážnou většinou zdravotních obtíží žalobce. Žádná část dokumentace OSSZ Chomutov to nevyvrací (a není důvod předpokládat, že by na tom něco měnila jakákoli další část této dokumentace; ostatně to ani žalobce nenamítal).

11. Pokud jde o dokumentaci MUDr. [jméno] [příjmení], ošetřujícího psychiatra žalobce (zprávy z 30. 10. 2014, č.l. 129, 2014 – 2016, č.l. 258 – 261 p.v., č.l. 262), pak z ní vyplývají psychiatrické obtíže žalobce; ty jsou vztahovány k pracovnímu úrazu žalobce. Stejně jako u dokumentace OSSZ Chomutov lze uzavřít, že závěr o souvislosti psychických obtíží žalobce s pracovním úrazem nebyl znaleckým ústavem potvrzen. Psychické obtíže žalobce jsou potvrzeny z doby před úrazem, byť po dobu 2000 – 2012 nebyla zjištěna jejich léčba (dokumentace týkající se úhrad pojišťovny byla k dispozici pouze od roku 2008). To s ohledem na průběh somatoformní poruchy neznamená, že by příčiny obtíží žalobce neměly svůj původ ve zdravotním stavu žalobce z doby před pracovním úrazem.

12. Pokud jde o zjištění z dalších důkazů (dokumentace nemocnice [právnická osoba], č.l. 103 p.v., č.l. 114, [právnická osoba], č.l. 108, [nemocnice] [obec] s.r.o., č.l. 111, [právnická osoba] č.l. 103 p.v., č.l. 114, NEURO – [právnická osoba], č.l. 117, Krajské zdravotní a.s., [nemocnice], č.l. 121, Karlovarské krajské nemocnice a.s., č.l. 124, 130, 135, 140, 168, 585 [právnická osoba], č.l. 161, [nemocnice] na [jméno], č.l. 165, MUDr. [jméno] [příjmení], č.l. 134, 138, 239, Fakultní nemocnice v [obec], č.l. 139, č.l. 243, Mgr. [jméno] [příjmení], č.l. 255), pak uvedenou dokumentaci měl znalecký ústav k dispozici při pracování znaleckého posudku, včetně kompletní zdravotní dokumentace praktického lékaře žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Konkrétní skutečnosti, které byly významné pro odborné posouzení znaleckého úkolu (zejména souvislosti pracovního úrazu a zdravotních obtíží žalobce, které přetrvávají) znalecký ústav zmiňoval ve znaleckém posudku. Z uvedené dokumentace pak nevyplývalo nic, co by bylo v logickém rozporu se závěry znaleckého posudku, uvedená dokumentace se týkala doby po pracovním úrazu (s výhradou zdravotní dokumentace praktické lékařky.

13. Pokud jde o hodnocení výslechů žalobce a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (při jednání soudu dne 12. 2. 2020, č.l. 910), pak skutečnosti, které vyplývají z uvedených výslechů nemohou převážit objektivní zjištění, jak vyplývají ze zdravotní dokumentace. I když žalobce vysvětluje časovou lokalizaci svých obtíží do období své protiprávní činnosti, pak je to v rozporu s propouštěcí zprávou z hospitalizace v roce 2000, protože tam žalobce hovořil o dlouholetých obtížích (4 – 5 let) před hospitalizací. Svědkyně sice potvrzují, že žalobce žádnými významnými zdravotními problémy před úrazem netrpěl, nebyly však evidentně informovány o obtížích žalobce v roce 2000 a 2009, které vedly ke zjištěným vyšetřením (které jsou pro závěry znaleckého ústavu podstatné). Soud tedy z uvedených důkazů nemohl vycházet, protože uvedené skutečnosti (u svědkyň navíc bez úplných informací o zdraví žalobce) nemohou převážit odborné posouzení obsahu zdravotnické dokumentace žalobce znaleckým ústavem (kterého se účastnilo pět odborníků čtyř znaleckých specializací po posouzení kompletní disponibilní zdravotní dokumentace žalobce).

14. Pokud jde o znalecký posudek Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení] z 6. 3. 2016 ve věci sp. z.n 12 C 227/2014 (č.l. 468) a výslech uvedeného znalce při jednání soudu v uvedené věci dne 28. 3. 2017 (č.l. 462) je třeba zdůraznit účel zpracování posudku: tím bylo posouzení okolností pracovního úrazu jako běžného, či mimořádného (pokud jde o následky) ve vztahu k hodnocení bolesti a dále přezkoumání postupu při hodnocení bolestného; znalec neměl k dispozici žádné doklady o zdraví žalobce, které by byly vytvořeny před datem 31. 10. 2012. Znalec neměl k dispozici zdravotnickou dokumentaci žalobce, která vedla znalecký ústav k diametrálně odlišným závěrům, neměl jako předmět znaleckého posouzení zkoumat příčinnou souvislost mezi úrazem a jednotlivými poškozeními zdraví (byť k této otázce z hlediska hodnocení bolestného se znalec vyjadřoval). Pokud jde o hernii disku C5/6, znalec se přiklonil ve sporném případě k hernii (úrazového postižení), aniž by, jako znalecký ústav, měl informace o předcházejících obtížích žalobce s páteří. Pokud se znalecký ústav se závěry jiného znalce, který se převážně zabýval jinými otázkami, učiněnými na základě neúplné zdravotní dokumentace žalobce, neztotožnil, nepostupoval svévolně a nelogicky. Znalecký ústav se k této otázce vyjadřoval v dodatku (č.l. 746) a v rámci výslechu osoby pověřené ke stvrzení písemného dodatku posudku (č.l. 842); ostatně popis MRI z 12. 11. 2012 z doby těsně po úrazu závěr o protruzi neobsahuje. Není účelem znaleckého posudku přezkoumávat součásti zdravotní dokumentace, pokud není relevantní důvod o jejich obsahu pochybovat (např. pokud by byly výsledky zobrazovacích metod rozporné).

15. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že v souvislosti s úrazem žalobce utrpěl distenzi krku, kontuzi levého ramene s iritací kořene C 8 (bez parézy), drobné částečné natržení šlachy muskulus infraspinatus a odtržení distálního a laterálního okraje kloubní jamky levé lopatky s tím, že trvalým zdravotním následkem pracovního úrazu bylo omezení pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně na nedominantní končetině (položka [číslo] přílohy 2 vyhl. č. 440/2001 Sb.).

16. Mezi účastníky bylo sporné, že ztížení společenského uplatnění v důsledku pracovního úrazu ad 4/ písm. b) odůvodnění je představováno bodovým ohodnocením ztížení: položka 017 – potíže po těžkých zraněních jiných částí těla 210 bodů, položka [číslo] poúrazové omezení hybnosti páteře těžkého stupně 400 bodů, položka 015 vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy 900 bodů a zda jsou splněny podmínky o navýšení bodového ohodnocení o 50 % tak, že bodové ohodnocení činí [číslo] bodů. Žalobce k těmto sporným skutečnostem označil důkaz hodnocením ztížení společenského uplatnění (č.l. 29), lékařskou zprávou ze 4. 6. 2015 (č.l. 28 spisu).

17. Soud vyšel ze znaleckého posouzení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění znaleckým ústavem z 21. 7. 2017 (č.l. 319 spisu) s přihlédl i k reakcím znaleckého ústavu na otázky (zejména žalobce). Znaleckým posudkem byla jako trvalý následek hodnocena pouze omezená pohyblivost ramenního kloubu lehkého stupně na nedominantní končetině (položka [číslo] přílohy 2 vyhl. č. 440/2001 Sb.). Jak je zřejmé z odůvodnění posudku, položky 015 (vážné duševní poruchy po jiných těžkých poraněních kromě poranění hlavy) a 017 (potíže po těžkých zraněních jiných částí těla) byly přičítány v rámci hodnocení z č.l. 29 a zprávě z č.l. 28 duplicitně, a nemají s ohledem na souvislosti zdravotního stavu žalobce s úrazem místa (znalecký ústav psychické obtíže s ohledem na předcházející problémy označil za nesouvisející s pracovním úrazem) a položka [číslo] nebyla též uplatnitelná (omezení hybnosti páteře nebylo v souvislosti s pracovním úrazem). S ohledem na mírný charakter omezení souvisejících s pracovním úrazem není důvod pro navýšení bodového ohodnocení. V této souvislosti byl odmítnut jako neodůvodněný závěr posudkového lékaře v souvislosti s posuzováním invalidity žalobce, že invalidita 3. stupně vznikla v souvislosti s pracovním úrazem. Znalecký ústav měl k dispozici veškerou disponibilní zdravotní dokumentaci žalobce a svůj závěr s odkazem na tuto dokumentaci odůvodnil. MUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 28) sice své závěry odůvodnila, znalecký ústav neshledal příčinu psychických obtíží v pracovním úraze (ale v době před úrazem); MUDr. [ulice] též neměla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce z doby před pracovním úrazem.

18. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce v souvislosti s pracovním úrazem žalobce dne 31. 10. 2012 činilo 150 bodů (omezení pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně na nedominantní končetině).

19. Mezi účastníky bylo sporné, že u žalobce došlo v důsledku pracovního úrazu k rozvoji bolestí a depresí a ke změně možností a schopností v osobním a rodinném životě popsaným v žalobě. Žalobce označil k uvedené sporné skutečnosti důkaz svým výslechem v pozici žalobce, výslechem svědkyň [příjmení] a [příjmení], zdravotnickou dokumentaci vedenou ošetřujícím psychiatrem a algeziologem a znaleckým posudkem, který měl být zpracován k souvislosti současných zdravotních obtíží žalobce a pracovního úrazu (dne 31. 10. 2012). Žalovaná se k důkazu znaleckým posudkem připojila.

20. Pro posouzení souvislosti bolestí a depresí (včetně ztížení možností osobního a rodinného života) byly podstatné již výše prezentovaná hodnocení příčin zdravotních obtíží žalobce znaleckým posudkem. Je jasné, že žalobce má vážné zdravotní potíže, m.j. trpí bolestmi a má psychické obtíže, které se odráží v podstatných omezeních v běžném životě. Protože však příčinná souvislost pracovního úrazu s bolestmi a psychickými obtížemi nebyla shledána (mají příčiny ve změnách zdraví žalobce již v době před úrazem), nebyl podstatný popis obtíží psychiatrem a algeziologem (ty pouze popisují obtíže žalobce dnes a hodnocení jejich příčin žalobcem), nemají vypovídací hodnotu z hlediska odborného posouzení souvislosti obtíží s pracovním úrazem. Z výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] a z výslechu žalobce sice vyplývá projev obtíží v době po úrazu, z toho samotného však na příčinu těchto obtíží nelze usuzovat; navíc svědkyně o zdraví žalobce podrobně informovány nebyly. Je sice pravda, že z přehledu péče hrazeného z veřejného zdravotního pojištění (CD-R na č.l. 247) nevyplývá, že by žalobce čerpal zdravotní péči (hrazenou ze zdravotního pojištění) v souvislosti s obtížemi s páteří a v souvislosti s psychikou (nad rámec zjištění ze zdravotní dokumentace), to však s ohledem na rozvahu znaleckého ústavu nebylo podstatné (již zjištění, která vyplývala z dokumentace, postačovala pro vyloučení souvislosti většiny zdravotních obtíží žalobce s pracovním úrazem dne 31. 10. 2012); ostatně evidence úhrad z veřejného zdravotního pojištění se týká pouze období 20. 2. 2008 – 24. 2. 2016, a tedy neměla dostatečnou vypovídací hodnotu o celém období od hospitalizací žalobce v roce 2000 do roku 2008.

21. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že bolesti a deprese žalobce (včetně jejich důsledků pro život žalobce) nesouvisí s pracovním úrazem z 31. 12. 2010 tak, že by byly podstatnou (významnou) příčinou těchto obtíží.

22. Mezi účastníky bylo sporné, zda pracovní neschopnost žalobce (odst. 4. písm. c/ odůvodnění tohoto rozsudku) po celou dobu trvala v důsledku poškození zdraví při pracovním úrazu nebo v důsledku jiných poškození zdraví. Dále bylo mezi účastníky je sporné, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce tak, že bylo možno stanovit bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění; žalobce k tomu uváděl, že k ustálení zdravotního stavu došlo nejdříve jeden rok po neurochirurgické operaci žalobce, ke které došlo 13. března 2013; žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované poukazovali na to, že k ustálení zdravotního stavu muselo dojít před uznáním invalidity na straně žalobce.

23. Žalobce k této skutečnosti navrhoval provedení důkazu, zdravotnickou dokumentací žalobce označenou výše, dohodou o ukončení pracovního poměru z 21. 8. 2013 (č.l. 18, uvedený důkaz byl vzat zpět s ohledem na nespornost skutečností uvedených v uvedené listině), dále posudkem o invaliditě z 22. 7. 2013 (č.l. 79), znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví. Ze zpracování posudku k této otázce se přiklonili též žalovaná a vedlejší účastník. K ustálení zdravotního stavu žalobce dále označoval důkaz lékařskou zprávy MUDr. [příjmení] z 28. 1. 2016 (č.l. 84) a lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] z 27. 1. 2016 (č.l. 83).

24. S ohledem výsledky dokazování (znalecký posudek, který by ve věci zpracován) je jasné, že pracovní neschopnost žalobce netrvala pouze pro poškození zdraví vyvolané pracovním úrazem; k ustálení zdravotního stavu (v souvislosti s ramenem žalobce, jehož zranění souviselo s pracovním úrazem) došlo k 7. 1. 2013. Na tom nic nemění ani zdravotní dokumentace žalobce (z ní vyplývá pouze to, že zdravotní obtíže žalobce trvaly až do skončení pracovního poměru a byly důvodem pro uznání invalidity žalobce, aniž by byl zřejmý vztah příčiny a následku mezi pracovním úrazem a těmito přetrvávajícími obtížemi žalobce). Z dohody o skončení pracovního poměru je zřejmé pouze to, že žalobce a žalovaná ukončili pracovní poměr, protože žalobce nemůže práci (v pracovním poměru) vykonávat nadále pro poškození zdraví; účastníci zdravotní obtíže žalobce, které vedly k ukončení pracovního poměru, kladly do souvislosti s pracovním úrazem, aniž by však žalovaná měla k dispozici veškeré informace o zdravotním stavu žalobce (a jeho příčinách). Vyjádření MUDr. [příjmení] z [nemocnice], o. z. z 28. 1. 2016 pro posudkové účely, že bolesti, pro které se žalobce léčí, se nepodařilo stabilizovat, bylo třeba hodnotit s ohledem na příčiny tohoto stavu, znalecký posudek se k tomu vyjádřil negativně (a svůj závěr odůvodnil zdravotními obtížemi, kterými žalobce trpěl již před úrazem). Totéž platí i pro zprávu MUDr. [jméno] [příjmení] ([právnická osoba]) z 27. 1. 2016; údaj o pracovním úrazu krční páteře nemá oporu ve zdravotnické dokumentaci; jde o souvislost časovou, tj. obtíže žalobce se znovu projevily po pracovním úrazu, aniž by v něm měly příčinu; stabilizace onemocnění (bolesti) v době podání zprávy se vztahovala k té části zdraví žalobce, která neměla souvislost s pracovním úrazem. Posudek o invaliditě z 22. 7. 2013 sice činí souvislost mezi pracovním úrazem a invaliditou žalobce, aniž by však posuzující lékař měl (podle obsahu posudku) kompletní zdravotní dokumentaci žalobce (jako měl znalecký ústav). Soud tedy závěry posudkového lékaře a závěry lékařů o této souvislosti nepovažoval za přesvědčivé s ohledem na komplexní posouzení věci znaleckým ústavem ve znaleckém posudku.

25. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že pracovní neschopnost žalobce v souvislosti s pracovním úrazem trvala do 7. 1. 2013 a k tomuto datu se též ustálil zdravotní stav žalobce.

26. Mezi účastníky je sporné, kdy žalobce požádal své ošetřující lékaře MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] o vyčíslení ztížení společenského uplatnění a s jakým výsledkem (to mělo podstatný význam při úvaze o vědomosti žalobce o ustálení zdravotního stavu, tj. v souvislosti s úvahou o promlčení). K uvedené sporné otázce žalobce označil důkaz zprávami MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] event. jejich výslechem v pozici svědků.

27. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatričky z 18. 6. 2018 (č.l. 502) soud zjistil, že hodnocení ztížení společenského uplatnění zpracovala 4. 6. 2015; žádost žalobce učinil několik dní až týdnů před jejím vypracováním. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] (za [právnická osoba]) z 9. 11. 2018 (č.l. 596) soud zjistil, že zpracování hodnocení společenského uplatnění řešila MUDr. [jméno] [příjmení] jako pomocný lékař (činný do 30. 9. 2017), aniž by byl proveden záznam do zdravotnické dokumentace. [právnická osoba] (č.l. 636) o doplnění údajů je datován do 4. čtvrtletí 2014, lze vyplnění formuláře s uvedeným hodnocením směřovat do uvedeného období. V souvislosti s posuzováním vědomosti žalobce o ustálení zdravotního stavu jsou významné lékařské zprávy MUDr. [příjmení] (č.l. 84) a MUDr. [příjmení] (č.l. 83), které uzavírají, že vývoj zdraví žalobce (zejména bolesti) se ještě v lednu 2016 neustálil. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že ztížení společenského uplatnění žalobce v souvislosti s uvedeným pracovním úrazem bylo hodnoceno v posledním čtvrtletí 2014 (na žádost vedlejšího účastníka) praktickou lékařkou žalobce a na základě žádosti žalobce z května 2015 psychiatrem žalobce. Ještě v lednu 2016 byl žalobce informován svým ošetřujícím praktickým lékařem a ošetřujícím algeziologem, že jeho zdravotní stav po úrazu se neustálil.

28. Mezi účastníky bylo sporné, že ke změně nastalého nepříznivého zdravotního stavu žalobce v důsledku pracovního úrazu by přispěla tzv. okcipitální stimulace, která neměla být hrazena zdravotní pojišťovnou; cena činí 460.000 Kč. Žalobce označil k této skutečnosti důkaz zprávou Ústřední vojenské nemocnice (č.l. 146, z 4. 4. 2016). Žalovaná k této skutečnosti označila důkaz zprávou Ministerstva zdravotnictví (č.l. 252, z 14. 4. 2016) a znaleckým posudkem.

29. Znalecký ústav v rámci základního posudku (č.l. 319) uvedl, že jde o účinnou léčbu farmakorezistentních bolestí hlavy (u chronické migrény, syndromu nakupených bolestí, bolestí hlavy s původem v krční páteři, u neuralgie okcipitálního nervu); u žalobce by mohla ovlivnit bolesti hlavy, ne další obtíže (např. psychické). Ze zprávy Ústřední vojenské nemocnice z 4. 4. 2016 vyplynulo, že v současné době se řeší předpoklady pro možné nasazení okticipální stimulace; metoda je hrazena po schválení revizním lékařem. Ze zprávy Ministerstva zdravotnictví z 14. 4. 2016 vyplynulo, že léčba okcipitální stimulací, jejíž úhrada z veřejného zdravotního pojištění není vyloučena (záleží na vztazích mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou). Z předchozích závěrů o vztahu mezi bolestmi (onemocněním krční páteře) vyplývá dílčí skutkový závěr, že a) okcipitální stimulace nesměřuje k omezení důsledků pracovního úrazu, b) její úhrada z veřejného zdravotního pojištění je možná.

30. Soud jako důkazy neprovedl listiny týkající se vzniku pracovně právního vztahu a změn jeho obsahu (č.l. 14 – 18) s ohledem na nespornost skutečností ke kterým se listiny vztahují. Soud neprovedl jako důkaz listiny, které vyzývaly k plnění před podáním žaloby (č.l. 19, 20, 24) a dále provedení výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], protože skutečnosti, ke kterým se měla vyjadřovat (doba žádosti o hodnocení ztížení společenského uplatnění), byly osvětleny listinou; žalobce po získání uvedené listiny výslechu této svědkyně ani nepožadoval. Posudky o invaliditě a rozhodnutí o ní postačovaly pro rozhodnutí v rozsahu, v jakém je žalobce (ve svůj prospěch) prezentoval. Pro revizní znalecký posudek nebylo v řízení místo. Rozsah posuzování znaleckého úkolu znaleckým ústavem byl nestandardní a vypořádal se se všemi otázkami, které ho tvořily a které byly položeny účastníky. Žalobci se nepodařilo přesvědčit soud, že znalecký ústav se dopustil svévolného závěru (aniž by pro to měl k dispozici podklad v zdravotní dokumentaci žalobce). Je třeba vidět, že podklady shledal znalecký ústav pro dostatečné pro jednoznačný závěr o vztahu pracovního úrazu a obtíží žalobce (neobstála verze žalobce, která stavěla na tvrzené gradaci obtíží žalobce po úrazu a na neexistenci obdobných obtíží před úrazem). Znalecký posudek zpracovaný k posouzení některých otázek bolestného (v souvislosti se stejným pracovním úrazem) sice obsahoval odlišné posouzení některých otázek, soud považuje vysvětlení znaleckého ústavu, proč k těmto odchylkám došlo a proč je pozdější hodnocení předestřených otázek (v tomto řízení) přiléhavější.

31. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal dílčí skutkové závěry k jednotlivým sporným skutečnostem výše a skutečnosti mezi účastníky nesporné.

32. Soud dospěl k právním závěrům: Podle § 365 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb. (ve znění účinném do 30. 9. 2015; dále jen„ z.pr.“) ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců se řídí odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání § 272 až 274 a ustanoveními této hlavy, § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona [číslo] Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., a vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb. a vyhlášky č. 487/2001 Sb.

33. Podle § 366 odst. 1 z. pr. zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 273 odst. 1 z. pr. plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

34. Podle § 369 odst. 1 z. pr. zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížení společenského uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

35. Podle § 372 odst. 1 z. pr. náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Podle § 372 odst. 2 z. pr. ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Podle 380 odst. 1 z. pr. pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

36. Podle § 3079 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z. 2012“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadním právních předpisů. Podle § 3036 o. z. 2012 podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

37. Podle § 100 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb. (dále jen „o.z. 1964“) právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 o.z. 1964 promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 106 odst. 1 o.z. 1964 právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 3 odst. 1 o. z. 1964 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

38. Podle 388 z. pr. ve výjimečných případech může soud výši odškodnění stanovenou prováděcím právním předpisem (§ 372 odst. 2) přiměřeně zvýšit.

39. Podle § 10 nařízení vl. č. 276/2015 Sb. byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.

40. Podle § 1 vyhl. č. 440/2001 Sb. touto vyhláškou se stanoví výše, do které se poskytuje náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením zdraví (dále jen "škoda na zdraví"), a určování výše této náhrady v jednotlivých případech (dále jen "odškodnění"). Podle § 3 odst. 1 cit. vyhl. odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách [číslo] této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Pode § 3 odst. 2 cit. vyhl. bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku. Podle § 7 odst. 1 cit. vyhl. výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle § 7 odst. 2 cit. vyhl. hodnota 1 bodu činí 120 Kč. Podle § 7 odst. 3 cit. vyhl. ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Podle přílohy [číslo] k vyhl. č. 440/2001 Sb., položky [číslo] přísluší při omezení pohyblivosti ramenního kloubu (i po poranění svalů paže) lehkého stupně odškodnění 150 bodů při poškození nedominantní končetiny.

41. Soud posuzoval uplatněný nárok dle zákoníku práce (ve znění účinném do 30. 9. 2015), tj. ke dni vzniku škodné události (úrazu). Podpůrně se aplikoval o. z. 1964 s ohledem na § 3079 odst. 1 o.z. 2012 (splnění zákonem stanovených předpokladů pro odpovědnost za škodu lze postavit naroveň porušením zákonné, tj. zákonem stanovené povinnosti).

42. Žalobce utrpěl v době existence pracovního poměru k žalované (podle § 33 odst. 1 z. pr.) poškození zdraví (pádem za žebříku) při výkonu činnosti v rámci povinnosti z pracovní smlouvy (na pracovišti), tedy utrpěl pracovní úraz dle § 366 odst. 1 z. pr. Žalovaná tak odpovídá za důsledky pracovního úrazu v rámci objektivní odpovědnosti bez ohledu na své zavinění (existence pracovního poměru a vznik pracovního úrazu 31. 10. 2012 nebyly předmětem sporu). Část nároků žalobce již byla odškodněna, popř. je odškodňována dosud.

43. Nejprve bylo potřeba se zabývat tím, zda nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění dle § 369 odst. 1, § 372 odst. 1, odst. 2 z. pr. (jako jedné složek škody z pracovního úrazu) byl ke dni uplatnění nároku promlčen ve smyslu § 100 odst. 1, odst. 2, § 106 odst. 1 o.z. 1964. Podle znalce se ustálení zdravotního stavu žalobce stalo k 7. 1. 2013; tedy k tomuto datu bylo možné ztížení společenského uplatnění bodově ohodnotit; s ohledem na uplatnění nároku žalobou 27. 10. 2015 by byl žalobcův nárok promlčen.

44. Žalobce uplatnil rozpor uvedené námitky s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 o. z. 1964 s ohledem na nejasnost okamžiku ustálení zdravotního stavu, protože na ustálení nebyl žalobce svými ošetřujícími lékaři upozorněn; ostatně tento případný rozpor by soud musel zkoumat i z úřední povinnosti. Soud má z provedených důkazů za to, že žalobci nelze klást k tíži, že svůj nárok (v této části) neuplatnil v návaznosti na posudkem zjištěné ustálení zdravotního stavu žalobce. Z listin vyhotovených OSSZ Chomutov v rámci posuzování invalidity žalobce, z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z 28. 1. 2016 (č.l. 84) i z lékařské zprávy MUDr. [příjmení] (za MUDr. [příjmení]) z 27. 1. 2016 (č.l. 83) lze dovodit, že žalobce měl důvod se domnívat, že jeho léčení (v důsledku pracovního úrazu) dosud neskončilo (rozhodnutí o invaliditě neznamená nutně to, že došlo k ustálení zdravotního stavu; navíc OSSZ Chomutov kladlo do souvislosti, že stále progradující zdravotní obtíže mají souvislost s pracovním úrazem). Jen těžko lze klást laiku v oboru zdravotnictví za vinu, že nedokázal rozlišit zdravotní obtíže, které mají dle odborného posouzení svůj původ v době před úrazem, od obtíží, které vznikly v důsledku úrazu, pokud navíc většina důsledků úrazů neměla trvalé následky pro zdraví žalobce (byť byla nepochybně po úrazu citelná), na rozdíl od jiných zdravotních obtíží, které v současně době žalobce trápí. V úvahu je dále třeba vzít řízení o bolestném vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 227/2014, ve kterém (jiný) znalec o vztahu zdravotních obtíží žalobce a pracovního úrazu uzavřel odlišným způsobem (z důvodů, které již byly vyloženy výše). Sám znalecký ústav připustil obtížné rozpoznání ustálení zdravotního stavu žalobce, navíc za situace, kdy měl žalobce psychické obtíže. Soud tedy dospěl k závěru (v souladu s judikaturou Ústavního soudu: nález Ústavního soudu z 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18), že promlčení doba počala běžet od 1. 9. 2014, tedy tehdy v souvislosti s tím, co sám vedlejší účastník požádal o doplnění informací o důsledcích úrazu pro život žalobce (ztížení společenského uplatnění) a co následně takové posouzení bylo praktickou lékařkou žalobce učiněno; v září 2014 lze považovat za splněné podmínky pro vědomost žalobce o tom, že jeho zdravotní stav umožňuje posouzení ztížení společenského uplatnění.

45. I kdyby se soud měl přiklonit k dosavadní převažující judikatuře Nejvyššího soudu o významu objektivního posouzení ustálení zdravotního stavu (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018), pak by okolnosti vyložené v předchozím odstavci vylučovaly možnosti žalobce včas (před uplynutím promlčecí doby) své právo u soudu uplatnit, zejména protože ze zdravotní dokumentace žalobce, popř. fakticity jednoznačně taková možnost uplatnění nevyplývala (tj. vědomost žalobce, popř. podmínky pro vědomost). Soud přihlédl ke složitosti posuzování ustálení zdravotního stavu a z toho, že pro samotného pacienta (žalobce) není bez výslovného upozornění ošetřujícího lékaře snadné z dokumentace takové ustálení dovodit (odborné termíny, trvání kontrol apod.).

46. Soud vyšel tedy ze závěrů znaleckého posudku, který činí souvislost pouze poškozením funkce nedominantní končetiny (omezení pohyblivosti ramenního kloubu lehkého stupně na nedominantní končetině) a pracovním úrazem. Z důvodů, které již byly vyloženy v hodnocení skutkovém (znaleckého posudku), nelze klást do souvislosti další uplatňované poškození zdraví do souvislosti s pracovním úrazem. 47. [příjmení] ohodnocení vzniklé škody se pak řídilo prováděcím předpisem vyhl. č. 440/2001 Sb. (§ 3 odst. 1, odst. 2, § 7 odst. 1 – 3, přílohy [číslo] vyhlášky) ve znění účinném ke dni vzniku pracovního úrazu. Nařízení vl. [číslo] 2015 Sb. bylo nepoužitelné, protože k bodovému ohodnocení ve smyslu § 10 nař. vl. č. 276/2015 Sb. došlo před datem účinnosti uvedeného nařízení (tj. před 26. 10. 2015, kdy byla sepsána žaloba). Soud vyšel z bodového ohodnocení příslušné položky (označené znaleckým ústavem). [příjmení] ohodnocení činilo 150 bodů a hodnota bodu ke dni vzniku úrazu činila 120 Kč. Žalobci tak přísluší náhrada za ztížení ve výši 18.000 Kč. Jiná poškození zdraví, která žalobce uplatňoval v souvislosti s příslušným úrazem, nebyla dle znaleckého ústavu zapříčiněna pracovním úrazem.

48. S ohledem na vyjádření znaleckého ústavu nebyl důvod pro zvýšení bodového ohodnocení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb. (ostatně takové zvýšení je pouze věcí úvahy znalce). Soud pak neshledal důvod pro zvýšení bodového ohodnocení dle 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. (§ 388 z. pr.). Poškození zdraví, v rozsahu, v jakém odpovídá za poškození zdraví žalovaná (podle znaleckého posudku), není natolik závažné (ovlivňující život žalobce), aby umožňovala navýšení bodového ohodnocení úvahou soudu. Uvedené zvýšení je namístě tehdy, pokud s ohledem na životní náklady a substituci funkcí neplněných v důsledku poškození zdraví není náhrada stanovená na základě„ zákonného“ bodového ohodnocení přiměřená. Nic takového však nelze v posuzovaném případě dovodit. Změna právního předpisu, kterým dojde ke změně podmínek odškodňování nemajetkové újmy v důsledku pracovního úrazu, není sama o sobě důvodem pro zvýšení míry odškodnění.

49. Soud žalobci přisoudil náhradu ztížení společenského uplatnění v rozsahu, jaký byl stanoven znaleckým ústavem (včetně příslušenství dle § 517 odst. 2 o.z. 1964 v návaznosti na předžalobní výzvu). Ve zbytku požadavku soud žalobu žalobce zamítl.

50. Podle § 142 odst. 3 z.ř. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) přísluší žalované právo na náhradu nákladů řízení, protože byla ve věci zcela převážně úspěšná (neúspěch měla pouze v 0,6 % z předmětu sporu). Soud k návrhu žalobce uvažoval o důvodech zvláštního zřetele hodných pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované (§ 150 o. s. ř.). Je pravda, že žalobce je osobou závislou na invalidním důchodu (a vyplácené náhradě za ztrátu na výdělku), není schopen samostatné výdělečné činnosti (byť to dle zjištění znaleckého ústavu nesouvisí s pracovním úrazem; důsledky úrazu samy o sobě pracovní nezpůsobilost žalobce nevyvolávají). Žalovaná je právnickou osobou, podnikatelem, jejíž obrat odpovídá jejímu postavení na světovém trhu minerálních vod. Soud však musel uvážit i námitky žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované, že postup žalobce byl obstrukční, tedy že jeho námitky proti znaleckému posudku nepřinesly nic nového (oproti původnímu písemnému vyhotovení), tedy že došlo k navýšení celkových nákladů řízení (a prodloužení jeho délky), aniž by to bylo účelné. Žalovaná v této souvislosti uplatnila (jako náklady zaviněné postupem žalobce) část nákladů řízení (vzniklých po zpracování znaleckého posudku) a to pouze v části 45.000 Kč (úkony vyjádření žalované z 4. 1. 2019, 7. 3. 2019, 29. 3. 2019, účast na soudním roku 11. 10. 2019, vyjádření z 23. 1. 2020). Tomuto argumentu musí dát soud za pravdu. Doba, která uplynula od zpracování posudku, byla využita žalobcem k námitkám, které se snažily podklady pro posudek a závěry posudku zpochybnit, aniž by to přineslo pro postavení žalobce nějaký užitek. Námitky však byly takového charakteru, že soudu neumožňovaly jejich posouzení (šlo o námitky vyžadující odborné posouzení). Soud se tedy domnívá, že žalobce by se měl, přes své nedobré poměry (zdravotní i sociální), podílet na nákladech řízení, které žalované vznikly. Soud nepovažoval tyto náklady jednoznačně za„ marně“ vzniklé (jako je účast na jednání soudu, které se nekonalo apod.), a tedy je posuzoval ve standardním režimu § 142 odst. 3, § 150 o.s.ř. Soud považoval za přiměřenou částku žalovanou výslovně uplatňovaných nákladů, tj. 22.500 Kč (z uplatňované částky 90.838,33 Kč), tj. cca 20 % z těchto„ separovaných“ nákladů a cca 6 % z celkových nákladů řízení (ty činily bez přihlédnutí k cestovním nákladům 397.364 Kč za 12 úkonů právní služby, vykonaných zástupcem žalované, a souvisejících 12 paušálních náhrad a DPH). Uvedená částka poskytne alespoň určitou náhradu vynaložených nákladů řízení a současně bude tato částka reálně uhraditelná žalobcem.

51. Obdobně měl soud posuzovat náklady řízení uplatněné vedlejším účastníkem na straně žalované (§ 142 odst. 3, § 150 o.s.ř.) [ulice] účastník uplatnil právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 12.349 Kč za 15 úkonů /vyjádření k žalobě, příprava a účast na přípravném jednání 21. 3. 2016 (2x), návrh otázek pro znalecký ústav z 29. 3. 2016, účast příprava na jednání soudu dne 21. 5. 2018 (2x), vyjádření ke znaleckému posudku z 7. 2. 2019, stanovisko z 13. 3. 2019, vyjádření z 11. 4. 2019, vyjádření k dodatku znaleckého posudku z 4. 6. 2019, účast a příprava na jednání soudu dne 11. 10. 2019 (2x), účast a příprava na jednání soudu dne 12. 2. 2020 (2x) a písemný závěrečný návrh z 28. 2. 2020 po 300 Kč (tj. 4.500 Kč) a za náhradu jízdného za použití motorového vozidla 7.849 Kč (v souvislosti s účastí na uvedených soudních rocích: průměrná spotřeba 10,06 l [číslo] km, délka cesty 264 km a cena nafty a sazby základní náhrady v příslušném roce podle prováděcího předpisu) za cesty k procesnímu soudu dne 21. 3. 2016, 21. 5. 2018, 11. 10. 2019. Rovněž v tomto případě je úvaha soudu obdobná a soud přiznal vedlejšímu účastníku práva na 10 % z uplatněných nákladů řízení ve výši 1.230 Kč (o něco vyšší procento na celkových nákladech účastníka bylo stanoveno s ohledem na vyšší podíl cestovních nákladů pro zajištění účasti zástupkyně vedlejšího účastníka u soudních jednání procesního soudu).

52. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stíhá neúspěšného účastníka povinnost k úhradě nákladů řízení státu, pokud je účastník ve věci neúspěšný. Žalobce byl zcela převážně neúspěšný. Již v souvislosti s rozhodováním o nákladech řízení dospěl soud k závěru, že u žalobce jsou splněny podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků s ohledem na jeho poměry (§ 138 odst. 1 o.s.ř.), a proto nemohl uložit žalobci, aby státu vzniklé náklady řízení uhradil. S ohledem na právní jistotu bylo rozhodnuto ve smyslu § 150 o.s.ř., že žalobci (z důvodů jeho tíživých osobních poměrů) se vůči státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení