17 C 220/2020-372

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody a odškodnění újmy na zdraví ve výši 50.960 € takto:

Výrok

I. Žaloba ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 25.480 € s úrokem z prodlení ve výši 4 % p. a. ode dne 18. 2. 2021 do zaplacení z částky 25.480 €, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25.480 € s úrokem z prodlení ve výši 4 % p. a. ode dne 18. 2. 2021 do zaplacení z částky 25.480 €, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává znalci [celé jméno znalce], [IČO], se sídlem [adresa znalce], odměnu za znaleckou činnost, a to časovou odměnu ve výši 1.620 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále náhradu nákladů řízení ve výši 5.150 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále náhradu nákladů řízení ve výši 12.150 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále část soudního poplatku ve výši 33.660 Kč, a to do tří dnů po právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.960 € s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu škody a odškodnění újmy na zdraví, když žalobkyně byla dne [datum] sražena žalovaným při sjezdovém lyžování v [anonymizováno] [číslo] v [země]. Žalovaný při sjíždění nevěnoval dostatečnou pozornost jízdě na sjezdovce, přičemž nestačil zavčas zareagovat na žalobkyni, která jela před žalovaným, a následně vrazil svým pravým ramenem do levého ramene žalobkyně. Při ošetření v [anonymizováno] zdravotnickém zařízení bylo zjištěno, že žalobkyně utrpěla luxaci obou ramenních kloubů se zlomeninou velkého hrbolku konce pravé pažní kosti bez posunutí úlomků. Žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] shledán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kdy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku. Současně byl v rámci adhézního řízení žalovaný zavázán uhradit poškozené [příjmení] zdravotní pojišťovně České republiky částku 26.502 Kč, dále byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni náhradu škody představující náhradu nákladů péče o nesoběstačnou osobu a cestovné do zdravotnických zařízení v celkové výši 78.188 Kč. Žalovaná se léčila se svým zraněním až do dne [datum], kdy se její stav ustálil s trvalým omezením hybnosti v pravém ramenním kloubu se sníženou funkcí svalstva pravého pletence ramenního, čímž u žalobkyně vznikly trvalé následky, které se projevují v osobním životě, společenském uplatnění i pracovním zařazení. Nárok žalobkyně se skládá z nároku na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky dle tzv. tabulek hodnocení bolesti (Schmerzengeldsätze) ve výši 50.000 € a náklady spojené s uplatněním svého nároku, a to náklady na znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve výši 4.500 Kč (175,40 €), náklady za překlad znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 4.840 Kč (185,50 €) a náklady na právní posouzení případu dle [anonymizováno] práva advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 600 €. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k mimosoudnímu uhrazení svého nároku. Žalovaný do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že nárok žalobkyně neuznává v celém rozsahu, neboť je promlčený ke dni [datum], nejpozději ke dni [datum] s ohledem na tříletou promlčecí dobu dle ustanovení § 1489 Allgemeines bürgeliches Gesetzbuch (dále jen ABGB). Dále namítal žalovaný své zavinění, když žalobkyně nečekaně shora vjela žalovanému do jeho sjezdové dráhy, žalovaný tak žalobkyni nemohl vidět, když ona jela za ním. Žalovaný poukázal na skutečnost, že trestní řízení vedené vůči žalovanému u Státního zastupitelství v [anonymizováno] v [země] pod sp. zn. [anonymizováno] [příjmení] [číslo] bylo zastaveno z důvodu, že nebylo možno zjistit objektivní skutečnosti o průběhu nehody a jejím viníkovi. Žalovaný dále považoval výši nárokovaného odškodnění nemajetkové újmy za nadhodnocenou a neadekvátní. Žalovaný dále nepovažoval za důvodný ani nárok na faktické náklady spojené s uplatněním nároku žalobkyně, neboť rozporoval účelnost jejich vynaložení.

3. Okresní soud se v této právní věci musel především zabývat řešením otázky, zda je dána pravomoc českého soudu pro toto řízení a v kladném případě posoudit, podle jakého hmotného práva ve věci rozhodnout, neboť v řízení se v osobě žalovaného, který je státním příslušníkem [země], vyskytly prvky mezinárodního práva soukromého. Dále se vyskytuje v této právní věci prvek mezinárodního práva i ve skutečnosti, že ke škodné události došlo v [příjmení] republice.

4. Podle § 37 odst. 1) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 6. 2010, č. j. 59/2010 pro postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních (dále jen Instrukce) platí, že dojde-li soudu návrh na zahájení řízení a v právním vztahu je mezinárodní prvek, soud především zkoumá, zda je dána jeho pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost, a to podle jurisdikčních ustanovení právních předpisů Evropské unie, která mají obecnou závaznost a použijí se přednostně před ustanoveními českého práva, jde-li o mezinárodní prvek spočívající ve stání příslušnosti jednoho z rodičů ke státu, který je členským státem Evropské unie.

5. Podle § 38 odst. 1) Instrukce platí, že je-li dána mezinárodní příslušnost českých soudů, soud musí dále vyřešit otázku, jakým hmotným právem se řídí konkrétní právní vztah („ rozhodné právo“).

6. Podle ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“) a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

7. Protože Česká republika, [země] a [příjmení] republika jsou členskými státy Evropské unie a tedy i Evropských společenství, jsou pro ně, jako pro všechny členské státy Evropské unie a Evropských společenství závazné a přímo vykonatelné. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), které mají přednost před vícestrannými i dvoustrannými smlouvami o právní pomoci.

8. Na řízení v této právní věci je nutno aplikovat příslušná ustanovení Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze ne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I), když dle čl. 7 odst. 3 Nařízení Brusel I se stanoví, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná, jedná-li se o žalobu na náhradu škody nebo žalobu o uvedení do původního stavu vyvolanou jednáním, které je trestným činem, u soudu, u něhož byla podána obžaloba, je-li tento soud podle práva pro něj závazného oprávněn rozhodovat o občanskoprávních nárocích.

9. Ve vztahu k této právní věci byla podána dne [datum] obžaloba k Okresnímu soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] proti obviněnému - žalovanému pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Výše uvedeným postupem byla založena pravomoc českého státu pro toto řízení a příslušnost Okresního soudu v Bruntále pro rozhodování v této sporné věci.

10. Soud dále zhodnotil znění čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím II), kdy rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla, a to bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemí se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Ke škodné události došlo dne [datum] na území [příjmení] republiky, a proto rozhodným právem pro řešení uplatněného nároku žalobkyně je právo [anonymizováno].

11. Ze souhlasných tvrzení účastníků řízení (postup dle § 120 odst. 3 o. s. ř.), návrhu na léčebně rehabilitační péči v odborné léčebně, znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (obsahující zprávu [příjmení]. [jméno] [jméno] ze dne [datum], potvrzení [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], žádosti [stát. instituce], územní odbor [obec] o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení ze dne [datum], přílohy k faktuře ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], lékařské zprávy ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum], fotografií, sdělení ortopedické ambulance ze dne [datum]), faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], likvidace znalečného ze dne [datum], faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], poslední výzvy k plnění ze dne [datum], podacího lístku, trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], judikatury Vyššího krajského soudu v [anonymizováno], lékařské zprávy o pacientovi z Krajské nemocnice [anonymizováno] ze dne [datum], sazby bolestného v [země], vyúčtování honoráře ze dne [datum], vyrozumění obviněného o zastavení řízení ze dne [datum], vyjádření Spolkového ministerstva spravedlnosti k žádosti o právní pomoc, části [anonymizováno] občanského zákoníku ([anonymizováno]), prohlášení [anonymizováno] státních občanů [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], ze spisu [spisová značka]: zejména – uplatnění nároku v adhézním řízení dne [datum], návrhu na vydání rozhodnutí dle § 154 odst. 1 a § 155 odst. 4 tr. ř., znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce] dne [datum] pod [číslo] jeho doplnění ze dne [datum], z výslechu žalobkyně a výslechu znalce [celé jméno znalce] učinil soud závěr o skutkovém stavu věci.

12. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33Odo 579/2005, kdy při hodnocení důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

13. V projednávané věci provedl soud nejdříve dokazování směřující k vyřešení otázky promlčení žalobního nároku žalobkyně, s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným v průběhu soudního řízení, neboť teprve po dovození nedůvodnosti námitky promlčení může soud přistoupit ke zkoumání základu sporu - důvodnosti nároku žalobkyně, tj. základ odpovědnosti za škodu a výši škody.

14. Podle ustanovení § 1478 ABGB pokud v sobě každé vydržení zahrnuje promlčení, budou obě naplněna splněním předepsaných náležitostí ve stejnou dobu. K vlastnímu promlčení je však dostatečné, jestliže se právo, které samo o sobě již mohlo být vykonáno, nevyužívá po dobu třiceti let.

15. Podle ustanovení § 1489 ABGB každý nárok na náhradu škody se promlčuje za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a totožnosti toho, kdo škodu způsobil, ať už byla škoda způsobena porušením smluvní povinnosti nebo bez odkazu na smlouva. Nedozvěděl-li se poškozený o škodě ani o tom, kdo škodu způsobil, nebo vznikla-li škoda z jednoho či více zákonem postižitelných činů, které lze spáchat pouze úmyslně a za které lze uložit trest odnětí svobody na více než jeden rok, má právo na žalobu, která uplyne až po třiceti letech.

16. Podle ustanovení § 1497 ABGB nabytí a promlčecí doba se přeruší, jestliže ten, kdo se toho chce dovolávat, buď výslovně nebo mlčky uznal právo druhé osoby před uplynutím promlčecí doby; nebo je-li žalován oprávněnou osobou a v žalobě se řádně pokračuje. Je-li však žaloba prohlášena za nepřípustnou právně závazným rozhodnutím; pak se promlčecí lhůta považuje za nepřerušenou.

17. Podle ustanovení § 1497 ABGB se promlčecí lhůty nelze předem vzdát ani stanovit delší promlčecí lhůtu, než stanoví zákon.

18. Ve vztahu k námitce promlčení soud konstatuje tento skutkový stav zjištěný zejména ze spisové dokumentace Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka]:

19. Ke škodné události došlo dne [datum]. Žalobkyně ukončila své léčení, resp. rehabilitace dne [datum], kdy lze objektivně konstatovat ustálení zdravotního stavu žalobkyně po utrpěném zranění v důsledku škodné události. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství police [územní celek], územního odboru [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného jako obviněného ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] byl vypracován znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č. zd. [číslo] za účelem zhodnocení zranění žalobkyně pro potřeby adhézního řízení žalobkyně, která dne [datum] uplatnila nárok na nemajetkovou újmu vůči obviněnému - žalovanému v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka]. Adhézní řízení (řízení v němž žalobkyně uplatnila svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky, které skončilo odkazem žalobkyně na uplatnění svého nároku v civilním řízení) vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] skončilo právní mocí trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], a to ke dni [datum]. Žalobkyně uplatnila u Okresního soudu v Bruntále svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky včetně příslušenství spočívajícím v nákladech spojených s uplatněním nároku žalobou doručenou dne [datum].

20. Námitku promlčení hodnotil soud v první řadě podle § 1478 a násl. ABGB, kterým dovodil, že nárok žalobkyně vyplývá z jednání žalovaného, jímž porušil své zákonné povinnosti vůči žalobkyni, kdy v důsledku tohoto zaviněného jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda (nemajetková újma). S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud určil počátek běhu promlčecí lhůty k okamžiku, kdy žalobkyni byla známa konkrétní osoba (žalovaný), která žalobkyni způsobila škodu, tak jako žalobkyni byl znám způsob vzniku a výše škody. Tímto okamžikem je bezpochyby den ustálení zdravotního stavu žalobkyně dne [datum] (viz důkaz: lékařské zprávy, znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). Počátek běhu promlčecí doby příslušenství, tj. nákladů souvisejících s uplatněním nároku na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky se odvíjí od hlavního nároku (náklady byly vynaloženy až v roce 2019). V případě nároku na náhradu škody, která byla způsobena je stanoven tříletý běh promlčecí lhůty v souladu s ustanovením § 1489 ABGB. Konec promlčecí lhůty lze tak stanovit k datu [datum].

21. Následně soud určoval, zda došlo k přerušení či stavění běhu promlčecí doby.

22. Žalobkyně řádně uplatnila dne [datum] nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky v trestním - adhézním řízení vedeném u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka], které pravomocně skončilo dne [datum] odkazem žalobkyně na uplatnění svého nároku v civilním řízení. Soud tedy hodnotí uvedený průběh uplatňování nároku žalobkyně v souladu s ustanovením § 1497 ABGB, a proto lze konstatovat, že běh subjektivní promlčecí doby, jenž začal [datum], byl stavěn probíhajícím trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně dne [datum rozhodnutí] uplatnila nárok na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky v této právní věci. Při následování výše uvedených myšlenkových postupů soud dovodil, že nárok žalobkyně není ke dni [datum] promlčen a námitku promlčení vznesenou žalovaným vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Po vyřešení otázky promlčení se soud zabýval meritem věci.

23. Ze spisové dokumentace Okresního soudu v Bruntále sp. zn. [spisová značka], zejména trestního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl shledán jako obviněný vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kdy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku, neboť obviněný dne [datum] v dopoledních hodinách v lyžařském středisku [anonymizováno] [číslo] v [anonymizována dvě slova], při sjíždění červené sjezdovky směrem k [příjmení] [jméno], jako lyžař na sjezdových lyžích nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na sjezdovce a v důsledku toho nestačil včas zareagovat na lyžařku [celé jméno žalobkyně], jedoucí před ním malými oblouky, svým pravým ramenem vrazil do jejího levého ramene, čímž tuto srazil na zem, a poškozená v důsledku nehody utrpěla luxaci obou ramenních kloubů se zlomeninou velkého hrbolu pravé pažní kosti bez dislokace, s níž byla omezena v běžném způsobu života nejméně do [datum], a to bolestivostí utrpěných poranění a nutností fixace pravé horní končetiny ortézou. Současně byl v rámci adhézního řízení žalovaný zavázán uhradit poškozené [příjmení] zdravotní pojišťovně České republiky částku 26.502 Kč, dále byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni náhradu škody představující náhradu nákladů péče o nesoběstačnou osobu a cestovné do zdravotnických zařízení v celkové výši 78.188 Kč.

24. Podle ustanovení § 135 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

25. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1424/09 ze dne 8. 3. 2012:„ Vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem ve smyslu § 135 o. s. ř. se může prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. S ohledem na právo na právní slyšení, jež je součástí práva na spravedlivý proces, se však tato vázanost nemůže uplatnit vůči třetím osobám, které v trestním řízení takovou možnost neměly; v takovém případě lze v civilním řízení provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci. Soud je tedy vázán pouze výrokem, a nikoli odůvodněním odsuzujícího trestního rozsudku. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale - za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou.“ V takových případech se pak předmět dokazování v civilním řízení může omezit na zjišťování výše škody, a popř. na otázku, zda škoda nebyla způsobena také spoluzaviněním poškozeného, nebo zda za ni společně s žalovaným neodpovídá další osoba (R 47/54, R 22/79).

26. V daném případě, byl ve výrokové části trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] popsán skutkový děj škodné události, který nebyl v rámci trestního řízení vyvrácen a civilní soud posuzuje nárok žalobkyně na náhradu škody vzniklé v důsledku protiprávního jednání žalovaného, o němž bylo rozhodnuto pravomocně v trestním řízení, je povinen z popisu konkrétního jednání pachatele - škůdce vycházet. Soud opakovaně cituje skutkovou větu výrokové části trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]:„ Obviněný... jako lyžař na sjezdových lyžích nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na sjezdovce a v důsledku toho nestačil včas zareagovat na lyžařku [celé jméno žalobkyně], jedoucí před ním malými oblouky.“ 27. Pokud žalovaný konstruoval svou procesní obranu v následném civilním řízení argumentací úplné viny žalobkyně nebo částečného spoluzavinění žalobkyně, která mu měla shora vjet nečekaně do jeho lyžařské dráhy a narazit do žalovaného, nelze k této jeho argumentaci přihlížet jako k důvodné, když tato argumentace byla vyvrácena předcházejícím pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení (soud v tomto směru zhodnotil písemná prohlášení [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] jako důkazy, které nejsou s to zvrátit pravomocně zobjektivizovaný skutkový stav zjištěný v předcházejícím trestním řízení). Soud se tedy při určení výše nemajetkové újmy žalobkyně nezabýval dále otázkou zavinění či spoluzavinění žalobkyně, v podobě tvrzené žalovaným, na škodné události a vyšel ze shora popsaného skutkového děje škodné události a určení jediného škůdce - žalovaného.

28. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], znaleckého posudku vypracovaného [celé jméno znalce] dne [datum] pod [číslo] jeho doplnění ze dne [datum] a výslechu znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku úrazu ze dne [datum], kterým došlo k vykloubení levého ramene, vykloubení pravého ramene, odlomení velkého hrbolu horního konce pažní kosti vpravo bez posunutí úlomků, povrchové tržné ráně na nose bez nutnosti sešití, trpěla dne [datum] silnými bolestmi v rozsahu až 3 hodin, v období od [datum] do [datum] trpěla žalobkyně středně těžkými bolestmi a od [datum] do [datum] trpěla žalobkyně lehkými bolestmi. Znalec hodnotil typ úrazu žalobkyně jako středně těžký, když nebyla ohrožena na životě, ale způsobil jí bolestivost a omezení funkce horních končetin, v důsledku čehož byla v době od [datum] do [datum] zcela odkázána při zajišťování životních potřeb na pomoc třetích osob a od [datum] došlo ke zlepšení jejího stavu a odejmutí fixace levé ruky a od [datum] byla změněna fixace pravé ruky ortézou s povoleným rozsahem pohybu v sagitální rovině. Znalec dále dovodil, že v důsledku úrazu by do budoucna neměly být bolesti levého ramene a lze předpokládat bolesti lehkého stupně u ramene pravého při větší zátěži jako např. nošení těžkých předmětů a při dotahování kloubu do terminálních poloh. Znalec dále z jím zajištěných podkladů nezjistil žádná obecná onemocnění žalobkyně či predispozice, které by měly vliv na vznik a léčbu utrpěných zranění. Znalec se dále vyjádřil k trvalým následkům žalobkyně, kdy u levého ramene dne [datum] došlo k plnému obnovení jeho funkce. U pravého ramene však nastaly v důsledku komplikovanějšího poranění trvalé následky charakteru omezení hybnosti pravého ramene středního stupně u praváka (dominantní ruka žalobkyně je pravá ruka), a to zejména při činnostech, při kterých je nucena zvedat pravou horní končetinu nad hlavu. Znalec nepředpokládá zlepšení ani zhoršení stavu žalobkyně v souvislosti s utrpěným úrazem. Znalec se také vyjádřil k psychickému stavu žalobkyně, kdy konstatoval, že zejména v období od [datum] do [datum], tedy v době úplné odkázanosti na pomoc třetích osob při zajišťování základních životních potřeb, bylo období pro žalobkyni psychicky velmi náročné. V období od [datum] do [datum] lze dovodit intenzitu psychické náročnosti jako střední. Po datu [datum] lze dovodit občasné (nikoliv kontinuální) psychické zatížení žalobkyně v souvislosti s nástupem bolestivých symptomů a realizování rehabilitace. Dle znalce došlo k plné duševní kompenzaci žalobkyně. Závěrem znalec provedl, pro potřeby soudu, který posuzuje spornou věc v režimu [anonymizováno] práva, komprimační přepočet trvání jednotlivých typů bolestí na 24 hodinový den, a to tak, že těžké bolesti žalobkyně trvaly 0,5 dne, střední bolesti žalobkyně trvaly 19,3 dnů a lehké bolesti žalobkyně trvaly 71,10 dnů.

29. Ze [anonymizováno] in [anonymizováno] (www.lexisnexis.com) a vyjádření Spolkového ministerstva spravedlnosti k žádosti o právní pomoc ze dne [datum] činily sazby tabulky náhrad dle judikatury Vrchního zemského soudu v [anonymizováno] k období leden, únor 2017 za jeden den s těžkou bolestí částku 330 €, za jeden den s lehkou bolestí částku 220 € a za jeden den s lehkou bolestí částku 110 €.

30. Výpočtem (0,5 dne x 330 €) plus (19,3 dne x 220 €) plus (71,91 dne x 110 €) soud dospěl k orientačnímu základu pro stanovení nároku na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky ve výši 12.321 €.

31. Z faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], likvidace znalečného ze dne [datum], faktury [číslo] [rok] ze dne [datum], vyúčtování ze dne [datum], informací o historii středního kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou pro rok 2019 na www.kurzy.cz vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby vynaložila náklady na znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve výši 4.500 Kč (175,40 €), náklady za překlad znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 4.840 Kč (185,50 €) a náklady na právní posouzení případu dle [anonymizováno] práva advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 600 €.

32. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně byla již před škodnou událostí starobní důchodkyně v domácnosti, kdy se společně s manželem a přáteli věnovala sportu, a to lyžování běžeckému i sjezdovému s tím, že každý rok realizovala s manželem a přáteli sjezdové lyžování v [anonymizována dvě slova]. Dále byly její sportovní aktivity - turistika, cyklistika, sjíždění řek. Účast na společenských a kulturních aktivitách se po úraze u žalobkyně nezměnila, pouze v období jara a léta [rok] se nemohla žádných zúčastnit. Žalovaná se nadále věnuje svému koníčku - péči o okrasnou zahradu s tím, že do ustálení zdravotního stavu byla značně limitována ve své činnosti a nyní není schopna manipulovat s těžkými předměty a při velké zátěži ji začíná bolet pravá ruka. Běžné domácí práce žalobkyně do ustálení zdravotního stavu nebyla schopna zvládat či s pomocí dalších osob a po ustálení zdravotního stavu nadále zvládá tyto práce samostatně. Vztah žalobkyně s manželem a rodinou zůstal nezměněn, přestože v době od úrazu do ustálení zdravotního stavu se jednalo o náročné období, zejména s ohledem na psychický stav žalobkyně (sklony k plačtivosti a občasné nerudnosti pramenící z bolesti a pocitu bezmoci zejména v době úplného a částečného omezení pohybu horních končetin). V období, kdy žalobkyně měla úplně omezenou hybnost obou horních končetin (asi 3 týdny) byla zcela odkázána na pomoc třetích osob, a to i v těch nejintimnějších věcech, což pociťovala jako ponižující (např. stravování, hygiena, vykonávání tělesných potřeb, oblékání). Současně v té době nevnímala jen bolestivost, ale i pocity související s podrážděním kůže v důsledku fixace horních končetin. V záři [rok] absolvovala dovolenou u moře s kamarádkou, a nikoliv s manželem, který moře nemá rád a který absolvoval dovolenou v [anonymizováno]. V té době již byla žalobkyně soběstačná. Žalobkyně vnímá následky úrazu tak, že levá ruka se jí zhojila zcela bez následků a pravou ruku vnímá na 60 % původních schopností.

33. Podle ustanovení § 1325 ABGB každý, kdo někoho zraní na těle, hradí náklady na léčení zraněného; nahradí mu ušlý výdělek, nebo stane-li se poškozený neschopný se živit, i budoucí ušlý výdělek a na požádání mu zaplatí i náhradu za bolest a ztížené zacházení přiměřenou vymáhaným poměrům.

34. Podle ustanovení § 1333 odst. 1 a 2 ABGB škoda, kterou dlužník způsobil svému věřiteli prodlením s placením peněžité pohledávky, se nahrazuje zákonným úrokem (§ 1000 odst. 1). Kromě zákonných úroků může věřitel požadovat i náhradu jiných škod způsobených dlužníkem a jemu vzniklých, zejména nezbytných nákladů na přiměřená mimosoudní inkasní nebo inkasní opatření, pokud tyto jsou v odpovídající vztah k uplatněnému nároku.

35. Podle ustanovení § 1334 ABGB dlužník odpovídá za prodlení, pokud nedodrží termín splatnosti stanovený zákonem nebo smlouvou. Nedohodnou-li se strany jinak, je dlužník povinen, je-li protiplnění poskytnuto v souladu se smlouvou, plnit bez zbytečného odkladu po splnění věřitelem nebo, pokud se strany na takovém postupu dohodly, po převzetí nebo kontrole plnění věřitele, nebo v případě, že výše nároku ještě nebyla stanovena, po obdržení faktury nebo rovnocenné výzvy k platbě. Není-li platební lhůta stanovena jinak, nese dlužník následky prodlení s platbou, pokud se po dni soudní nebo mimosoudní upomínky s věřitelem nedohodl.

36. Soud si dovoluje v rámci svého odůvodnění předložit exkurz do problematiky [anonymizováno] metodiky stanovení bolestného s ohledem na rozhodování předmětné právní věci dle cizího - [anonymizováno] práva.

37. ABGB, jak je uvedeno výše, neposkytuje žádné relevantní vodítko (kritéria), podle kterých by mělo být bolestné stanoveno. Dokonce ani explicitně nestanoví, že má být určeno podle zásad slušnosti, tak jako OZ. Také v [země] se ovšem řešilo, jak interpretovat § 1325 ABGB, tak aby výše náhrady odpovídala okolnostem konkrétního případu a zároveň by byl naplněn požadavek legitimního očekávání. Určitý návod, resp. klasifikaci stupňů bolestí provedl v roce 1975 Institut für Gerichtliche Medizin an der Universität [příjmení]. Hlavním autorem byl soudní lékař [jméno] [příjmení]. Tato klasifikace se následně začala objevovat v odborných lékařských znaleckých posudcích a rovněž ji v zásadě přijaly také soudy, zejména nižších stupňů (např. rozhodnutí [příjmení] [příjmení] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] nebo [anonymizována dvě slova] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Klasifikace dělí bolest (tělesnou i psychickou) podle intenzity na závažný stav, středně silnou bolest a lehkou bolest a podle dnů, po které bolest určité intenzity trvá. Původně měla být pouze„ cvičná a neoficiální“. Ačkoli si svou neoficiální podobu ponechala, tak ji dnes soudy a znalci aplikují především z důvodu určitého zjednodušení. Jde totiž o velmi cennou pomůcku při stanovení bolestného. Jak ale uvádí především OGH (např. předseda senátu [anonymizována dvě slova]) nesmí to být jediná metoda pro výpočet. Bolestné nesmí být stanoveno na základě tabulek. Existují totiž ještě další kritéria, která je nutné zohlednit a aplikace pouze této klasifikace je v rozporu se samotnou podstatou bolestného ve smyslu § 1325 ABGB. Při stanovení bolestného je nutné zohlednit typ, dobu a intenzitu, což nelze na základě pevně daných částek, ale částku lze stanovit na základě celkového psychického a fyzického stavu. Pouze to umožňuje stanovit konkrétní hodnotu strasti. Soudce má mít při stanovení bolestného volnost, nikoli být svázán pevně stanovenými denními paušály. V žádném případě to ale neznamená, že by OGH vybízel k nějaké libovůli, naopak zdůrazňuje, že bolestné musí být stanoveno na základě okolností konkrétního případu. Avšak zároveň je nutné zabránit právní nejistotě, a proto musí existovat určitá objektivní kritéria, která ale lze odvodit z judikatury. Zde je podstatný rozdíl oproti české realitě, kde NS vydal Metodiku za účelem sjednocování, tak [anonymizováno] OGH se k těmto pomůckám staví kriticky. Tato klasifikace má své zastánce především u znalců z toho důvodu, že je pro laika snadno pochopitelná. Poškozený si snadno představí, co znamená, že pacient je zcela neschopný a jaký je rozdíl např. mezi lehkou bolestí, kdy poškozený nosí jen berle. Obdobnou povahu má také klasifikace bolestí, kterou používají znalci i soudy v [země], ačkoli je na rozdíl od metodiky mnohem méně podrobná a není zaštítěna oficiálním orgánem.

38. Bolestné podle ABGB Základní ustanovení pro uhrazení bolestného je upraveno v § 1325 ABGB. Na rozdíl od české úpravy ale není dále rozvedeno. Z judikatury lze ovšem dovodit, jak je uvedeno výše, že pod pojem bolestné lze podřadit také ZSU. Tzv. Schmerzengeld vychází z německého práva. Je to majetkové odškodnění, které náleží poškozenému za vytrpěné tělesné a duševní ublížení. Uplatňuje se vedle majetkové újmy, tzn. škody, zejména ušlého zisku a nákladů léčení. Je to odškodnění za vytrpěnou bolest, pocit neštěstí a újmu na požitku ze života. Nejde pouze o odškodnění fyzického poškození, ale také o duševní útrapy. (Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 62-64). Vymezení okolností, resp. kritérii, která mají být vzaty v úvahu při stanovení jeho výše, je velmi diskutabilní. Hledání takových kritérií ovšem není pouze otázka určení výše bolestného, ale může se vztahovat také na ostatní případy nemajetkové újmy mimo bolestné (KOZIOL, Helmut; APATHY, Peter; KOCH, Bernhard A. Österreichisches Haftpflichtrecht Bd 3, 3. Auflage. Wien: Manz, 2014 s. 359). Např. v případě náhrady nemajetkové újmy při znásilnění ve smyslu § 1328 či újmu na osobní svobodě podle § 1329 ABGB. Ačkoli § 2958 OZ upravuje jak bolestné, tak ZSU, zatímco ABGB v § 1325 pouze bolestné, tak obsah těchto pojmů se prakticky neliší. Při určení bolestného dle ABGB totiž musí být vzaty v úvahu také následky pro život poškozeného, tj. co OZ zahrnuje pod pojmem (KOZIOL, Helmut, BYDLINSKI, Peter, BOLLENBERGER, Raimund. Kurzkommentar zum ABGB: allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, Ehegesetz, Konsumentenschutzgesetz, IPR-Gesetz und Europäisches Vertragsstatutübereinkommen. 2., Überarb. und erw. Aufl. Wien: Springer, 2007, s. 1520). Člověk a jeho tělesná integrita jsou neocenitelné, a proto neexistuje v [anonymizováno] právu žádná obecná cena lidského života či zdraví. Zásah do tělesné integrity a jeho vyčíslení tak není snadné. Poškozenému náleží bolestné, které je přiměřené vyšetřeným okolnostem („ ein den erhobenen Umstände angemessenes Schmerzengeld.“) Ustanovení § 1325 ABGB už ovšem neuvádí, které okolnosti mají být zohledněny v konkrétním případě a podle čeho se stanoví ona přiměřenost a rozsah bolestného. Příslušné zásady tak dotváří především judikatura, a to zejména judikatura OGH, která vyvinula určitá objektivní kritéria (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 66-67). Obdobně ale svá kritéria vytváří také znalci. Bolestné má poškozenému dopřát potěšení, díky kterému třeba může i na způsobenou bolest zapomenout. Měla by také být obnovena rovnováha osobnosti poškozeného a mělo by být dosaženo pozitivní změny jeho pocitů. Odškodnění je proto vyšší, čím je poranění závažnější, léčba nebo zdravotní poškození delší, bolest spojená s poraněním intenzivnější a špatné následky citlivější pro život a zdraví poškozeného (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 71).

39. Rozsah bolestného podle ABGB Doktrína dovodila, že ustanovení § 1325 ABGB dopadá na poškození integrity člověka ve čtyřech oblastech: anatomické (např. amputace nohy), funkční (např. ztráta zraku), intelektuální (např. omezení schopnosti myslet) a psychické (např. vyskytující se deprese). Takové vymezení převzala také judikatura. Bolestné je zadostiučinění za všechny strasti, které poškozený prožil jako následek zranění. Stejně tak musí být kompenzovány také duševní útrapy, které musel poškozený vytrpět (Rozhodnutí OGH ze dne 27. 2. 1979, sp. zn. 20b9/79). Na první pohled je zřejmé, že poškozený (poraněný) musí cítit také bolest. Jak ale postupovat v situaci, kdy poškozený bolest necítí, a to ani tělesnou, ani psychickou? Starší judikatura (např. Z V R 1985/49) odmítala, aby bolestné náleželo také těm, kteří necítí bolest (RUMMEL, Peter. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch: mit EheG, KSchG, MRG, WGG, WEG 2002, BTVG, HeizKG, IPRG, EVÜ: in zwei Bänden. 3., neubearb. und erw. Aufl. Wien: Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 2002, s. 330). Novější judikatura dospěla k závěru, že není rozhodující, zda ji poškozený vnímá, či nikoli. Jde zejména o případy tzv. apalického syndromu (vegetativního stavu), kdy intelekt člověka klesne pod úroveň zvířete. Obdobně to platí pro bezvědomí (Rozhodnutí OGH ze dne 30. 9. 1971, sp. zn. 2Ob293/70, Rozhodnutí OGH ze dne 3. 12. 1985, sp. zn. 5Ob608/84, Rozhodnutí OGH ze dne 18. 3. 1971, sp. zn. 20b46/71).

40. Podle § 1325 ABGB, stejně jako podle § 253 BGB bolestné zahrnuje jak újmu za samotnou bolest, ale také ztížení společenského uplatnění. Pokud bychom tedy vycházeli jednak z diskontinuity OZ a také z důvodové zprávy, které odkazuje na rakouskou a německou úpravu, došli bychom k závěru, že jde o jeden nárok.

41. Role znalců V [anonymizováno] právu musí znalec splňovat pouze obecné podmínky podle zákona BGB1. Nr. 137/ 1975, o znalcích a tlumočnících. Soudy mohou poté vybírat ze seznamu znalců pro konkrétní oblast (Seznam soudních znalců a tlumočníků v [země] (cit. 20. 2. 2014). Dostupné [webová adresa]). Znalecké posudky mají velký význam pro posouzení výše bolestného. Při výběru znalce musí být splněna dvě kritéria. Jednak odbornost, resp. specializace znalce a také jeho osobní kvality. Soudce je prakticky vždy odkázán na znalecký posudek lékaře o způsobené bolesti a následcích. Každý znalecký posudek tak musí obsahovat tři body, resp. zohlednit tato tři hlediska: a) druh zranění, který musí být vyjádřen v obecné němčině, nikoli příliš odborně, b) délka a intenzita bolesti, c) následky bolesti. OGH judikoval, že vyměření bolestného je otázka právního, nikoli odborného lékařského posouzení, resp. není kompetence znalce, aby rozhodoval o přiměřenosti bolestného (Rozhodnutí OGH ze dne 25. 10. 1972, sp. zn. 20M57/72).

42. Znalci ve svých posudcích využívají různé klasifikace. Významnou roli má klasifikace Mezinárodní společnosti pro studium bolesti (International Association far the study of pain), která patřila mezi první a která se zaměřila na chronické nemoci. Druhou významnou klasifikací je Mezinárodní klasifikace bolestí (International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems), která se také používá v ČR a je mezi odbornou lékařskou veřejností dobře známa, jelikož označuje a definuje onemocnění (Mezinárodní klasifikace nemocí (online) (cit. 15. 2. 2015). Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html). Pro psychická onemocnění má význam také D S M (Diagnostic and Statistical Manuál of Mentol Disorders), která byla vypracována v USA. Znalec stanoví především míru bolesti (silnou, střední, slabou) a dny, po které bolest trvá. Průměrná denní sazba (Tagessatz): lehká - 100 €, střední - 200 € a těžká 300 € (částky pro jednotlivé bolesti se liší u jednotlivých soudů - Aktuální denní sazby jednotlivých soudů jsou dostupné zde: https://www.jusline.at/schmerzengeld.html).

43. Příklady:

1. Rozhodnutí OLG Wien č. 5 R 218/05y ze dne 20. 1. 2006: Studentka ve věku 15 let utrpěla traumatické poranění mozku a zlomeninu bérce. Silná bolest - 35 dní, střední bolest - 50 dní a slabá bolest 190. Znalec tak stanovil částku 39.500 €. Soud ještě zohlednil pobyt v nemocnici, další operace a stanovil výslednou částku na 46.500 €; 2. Rozhodnutí OLG Linz č. 2 R 108/03w ze dne 17. 6. 2003: Důchodkyně ve věku 77 let utrpěla frakturu stehna. Znalec stanovil částku 17.400 €. Soud určil konečnou částku 18.000 €; 3. Rozhodnutí OLG Innsbruck 3 R 191/03t ze dne 12.12. 2003: Muž, povoláním účetní, utrpěl pohmoždění lokte. Znalec stanovil částku na 1.100 €. Soud určil konečnou částku 900 €.

44. Na základě výše uvedených rozhodnutí, ačkoli se jedná pouze o tři případy, lze usoudit, že znalec má významný podíl na celkové částce, avšak soudy ji zvyšují, resp. snižují v závislosti na ostatních relevantních okolnostech (např. spoluzavinění) ve smyslu ustanovení § 1325 ABGB a judikatury OGH (např. rozhodnutí OGH ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 2 Ob83/14s). V případě nesprávného znaleckého posudku se vztahuje na znalce odpovědnost za škodu ve smyslu ustanovení § 1299 ABGB (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 317-321). Znalec ručí stranám sporu za správnost vypracovaného posudku (Rozhodnutí OGH ze dne 5. 11. 1929, sp. zn. 3 Ob 907/29).

45. Faktory, které ovlivňují výši nemajetkové újmy dle [anonymizováno] judikatury Při stanovení výše nemajetkové újmy na zdraví se vychází z [anonymizováno] judikatury, když zákon (ABGB) neposkytuje žádná kritéria, která je nutné při stanovení výše vzít v úvahu. Soudy by měly zvažovat relevantní kritéria jak na straně škůdce, tak poškozeného. Nejde o úplný (taxativní) výčet faktorů, které by měly být zohledněny, což ani není možné s ohledem na charakter bolestného, ale jen o ty nejvýznamnější a nejčastější.

46. A/Faktory na straně poškozeného a) Povaha zranění a možnost vyléčení: Toto kritérium zahrnuje klasifikace bolestí podle Wilhelma Hoczabka; b) Věk zmiňuje rozhodnutí OGH: Obecně podle [anonymizováno] judikatury i doktríny platí, že věk nemá vliv na vnímání bolesti jako takové a není hlavním kritériem pro určení výše bolestného. Podle OGH není správná úvaha, že by se vnímání bolesti se zvyšujícím věkem snižovalo. Avšak stanovení bolestného podle § 1325 ABGB musí zohlednit všechny okolnosti. Má tedy být komplexní, a proto může být také věk rozhodujícím kritériem v konkrétním případě. Např. s ohledem na věk dívky, které bylo teprve 8 let a byly jí amputovány obě ruce, ji OGH přisoudil vyšší bolestné 30.000 [anonymizováno], jelikož takové postižení má velký dopad na její další životní rozvoj (Rozhodnutí OGH ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 7 Ob36/03z). K věku jako faktoru, ke kterému by měly soudy přihlížet, se vyjádřili dva přední odborníci na náhradu újmy Huber a Koziol. Koziol uvádí, že by výše nároku měla záviset na zbývající délce života poškozeného. Ochrnutí mladého člověka tak má pro něj mnohem závažnější dopady, než pro staršího člověka. Každopádně platí, že rozdíly by neměly být velmi výrazné (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Šicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 87 - 88). Pokud srovnáme rozdíl např. mezi 75 let seniorem (- 20 %) a dívkou ve věku 15 let (+ 35 %), tak podle Metodiky dostane mladší dívka až dvojnásobek za stejné utrpěné zranění. Takové pojetí by pravděpodobně před [anonymizováno] soudy nyní neobstálo, jelikož rozdíl je příliš velký. Huber dodává, že v souvislosti s reformou deliktního práva se má u dlouho trvajících zranění stát doba zbytku života jedním z hlavních kritérií vedle intenzity bolesti a následků. Neznamená to ovšem, že by měla být stanovena jednoduchá rovnice, včetně přímé úměry. Takové zjednodušení by bylo v rozporu se smyslem bolestného (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 87 - 88). c) Pohlaví: Podle [anonymizováno] judikatury nemá pohlaví v zásadě vliv na vyměření bolestného. Pozoruhodné je rozhodnutí OGH z roku 1969 (Rozhodnutí OGH ze dne 24. 4. 1969, sp. zn. 2 OM 09/69), ve kterém judikoval, že znetvoření (např. obličeje) má těžší dopad na ženu, než muže. Toto rozhodnutí se váže také k ustanovení § 1326 ABGB, podle kterého byla-li poškozená osoba zlým nakládáním zohyzděna, musí se, zvláště, jde-li o ženu, potud k této okolnosti přihlížet, pokud může to býti na překážku jejímu lepšímu zaopatření. Takový závěr je ovšem velmi diskutabilní a s ohledem na genderové vyvážení zcela nekorektní. Mohli bychom nalézt celou řadu mužů, pro které je vzhled podstatný. d) Ztráta skutečně lepší budoucnosti: Jde především o srovnání aktivit a způsobu života před a po poškození zdraví. Soudy by měly zkoumat zejména společenské zapojení a rodinný život, psychické stavy a sexuální život, profesní růst a možnost vzdělávání, záliby, včetně sportu. e) Rodinné a partnerské vztahy: Bolestné se podle [anonymizováno] judikatury nevztahuje na případy tzv. ztracené lásky (Rozhodnutí OGH ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 6Obl24/ 02g). Pokud jde ale o intimní život poškozených, tak jeho omezení je podle [anonymizováno] soudů nutné zohlednit. Obtíže spojené s hledáním partnera rovněž zmiňuje [anonymizováno] judikatura (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 86). e) Záliby, studium, profesní a sociální postavení: Podstatným faktorem je ztráta možnosti sportovat a věnovat se dalším zálibám, která postihuje poškozeného bez ohledu na jeho věk. Pokud je někdo vášnivý celoživotní lyžař a kvůli zranění se tomu již věnovat nemůže, takto pro něj znamená nepochybně velkou ztrátu. Na druhou stranu v pokročilém věku nebude v zásadě podstatným faktorem studium, resp. příprava na další povolání. U sportu je nutné rozlišit, zda jde o aktivního sportovce profesionála, např. závodní atlet anebo sportovce rekreanta, který vedl před poškozením zdraví sportovní život, avšak jeho zapojení nebylo na vysoké úrovni ani mimořádné (veškeré aktivity provozoval na rekreační úrovni). U rekreačního sportovce nebude omezení či vyloučení obecně tak významné jako u profesionálního sportovce, u kterého zranění znamená také omezení či vyřazení z profesního života. [příjmení] judikatura zohledňuje profesi a dosavadní život poškozeného obdobně jako NS ČR. V zásadě se nepřihlíží k sociálnímu postavení poškozeného (RUMMEL, Peter. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch: mit EheG, KSchG, MRG, WGG, WEG 2002, BTVG, HeizKG, IPRG, EVÜ: in zwei Bänden. 3., neubearb. und erw. Aufl. Wien: Manzsche Verlagsund Universitätsbuchhandlung, 2002, s. 328). Nelze přeci tvrdit, že bolest cítí jinak člověk, který má nižší resp. vyšší sociální postavení. Bolestné nemá zajistit poškozenému zlepšení sociálního postavení, což potvrzuje jeho kompenzační, nikoli výdělečný charakter. Nicméně, jak potvrzuje judikatura, smyslem bolestného je náhrada odepřené radosti ze života a určitá snaha o ulehčení těžké situace poškozenému. Z těchto důvodů je ovšem potřeba určitá pomůcka pro odlišení konkrétní situace, kterou může být právě i sociální postavení. K tomu se přiklání především rozhodnutí OGH SZ 58/80. Sociální postavení sice není relevantní kritérium, avšak určité sociální prostředí může být příčinou mimořádného psychického narušení a potom také důvodem pro zvýšení bolestného (Rozhodnutí OGH ze dne 15. 7. 1987; sp. zn. 1 Ob32/87). Podle rozhodnutí OGH ze dne 9. 5. 1985, sp. zn. 7 Ob 566/85 je pro účely stanovení bolestného důležitý ovšem také subjektivní princip, vedle těch kritérií jako je doba a intenzita bolesti. Smyslem bolestného je totiž kompenzovat určitou ztrátu štěstí, nahradit nepříjemné pocity, a z toho důvodu je tak nutné zohlednit také zejména sociální postavení, kulturní potřeby a profesní zařazení. Pokud jde o profesní vztahy, lze ji částečně zohlednit, např. pokud jde o úspěšnou herečku, u níž není jisté, zda bude moci v budoucnu své povolání vykonávat (Rozhodnutí OGH ze dne 17. 5. 1988, sp. zn. 2 Ob51/88). f) Majetkové poměry poškozeného: Otázka majetkových poměrů poškozeného jako relevantního kritéria je sporné. [příjmení] soudní praxe i doktrína tuto problematiku řeší, ale v současné době neposkytuje jednoznačný závěr. Převažující [anonymizováno] judikatura (bapř. rozhodnutí OGH ze dne 15. 11. 1989, sp. zn. 1 Ob43/89) zastává názor, podle kterého majetkové poměry poškozeného nemají význam. Není důvod pro rozdílnou výši bolestného pro chudé a bohaté, když pociťují bolest stejně, jelikož jsou to lidé a vnímají ji bez ohledu na své majetkové poměry (KOZIOL, Helmut; APATHY, Peter; KOCH, Bernhard A. Österreichisches Haftpflichtrecht Bd 3, 3. Auflage. Wien: Manz, 2014 s. 359 - 361). Bolestné nemá s ohledem na svůj kompenzační, nikoli výdělečný charakter, zajistit poškozenému zlepšení majetkových poměrů. Obdobně se k tomu staví také doporučení Rady Evropy z roku 1975, podle kterého nemá být při poškození zdraví brán zřetel na finanční situaci poškozeného (Council of Europe - Committe of Ministers. Resolution (75) 7, on compensation for physical injury or death (online). 14. 3. 1975 (cit. 15. 2. 2015). Dostupné z: [webová adresa] [anonymizováno] [číslo]). Na druhé straně ovšem lze nahlédnout do oblasti náhrady škody, tzn. majetkové újmy, která se zvyšuje, resp. snižuje podle výše ušlého výdělku poškozeného zaměstnance podle ABGB (KOZIOL, Helmut; APATHY, Peter; KOCH, Bernhard A. Österreichisches Haftpflichtrecht Bd 3, 3. Auflage. Wien: Manz, 2014, s. 359 - 361). Zohlednění majetkových poměrů při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy je ovšem problematické s ohledem na její smysl, kterým je shodně podle české i [anonymizováno] doktríny kompenzace, nikoli sankce. Z toho důvodu by tak mělo být zohledňování majetkových poměrů poškozeného nepřípustné.

47. Spoluodpovědnost poškozeného Na základě obecné prevenční povinnosti je každý, povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví. Porušení prevenční povinnosti je např. nepoužití ochranné přilby cyklistou. Podle [anonymizováno] judikatury platí, že v případě nepoužití cyklistické helmy je možné krátit zpravidla o čtvrtinu výši bolestného podle míry spoluzavinění poškozeného. Musí však být zohledněny okolnosti konkrétního případu (KOZIOL, Helmut, BYDLINSKI, Peter, BOLLENBERGER, Raimund. Kurzkommentar zum ABGB: allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, Ehegesetz, Konsumentenschutzgesetz, IPR-Gesetz und Europäisches Vertragsstatutübereinkommen. 2., Überarb. und erw. Aufl. Wien: Springer, 2007, s. 1523). Obdobně lze výši náhrady krátit, pokud nebyly použity bezpečnostní pásy v autě nebo bylo dovozeno spoluzavinění opilého poškozeného z 20 %, který cestoval autem, ale nebyl připoután (rozhodnutí OGH ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 2 Ob 220/02w). Zároveň ale OGH v jiném rozhodnutí dodává, že posouzení míry zavinění závisí na okolnostech konkrétního případu a nelze tak zobecňovat (rozhodnutí OGH ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 2 Ob 13/06k).

48. Podle většinového názoru [anonymizováno] soudů spoluzavinění poškozeného nemá být u stanovení výše bolestného samo o sobě zohledněno (rozhodnutí OGH ze dne 11. 4. 1956, sp. zn. 3 OM 62/56).

49. Na druhou stranu je ovšem nutné brát v úvahu také ustanovení § 1304 ABGB, podle kterého nese poškozený poměrně škodu se škůdcem, pokud se podílel na jejím zavinění, např. nenasazení helmy nebo nepřipoutání se bezpečnostním pásem. Může jít třeba o nedostatečnou snahu poškozeného o uzdravení nebo nedodržování lékařem stanové léčby (rozhodnutí OGH ze dne 1. 7. 1955, sp. zn. 2 Ob 333/54). Pokud tedy svědek Jehovův odmítne transfuzi, nemůže následně požadovat odškodné za tuto vytrpěnou bolest (rozhodnutí OLG Innsbruck ze dne 16. 8. 1994, sp. zn. ZVR 1996). Pro spoluzavinění tak není rozhodné, zda k němu došlo již v průběhu zranění samotného (např. požití alkoholu a nepřipoutání se), anebo až následně (např. poškozený nedbal pokynů lékaře, nenavštěvoval pravidelné lékařské prohlídky a necvičil s poraněným ramenem).

50. Faktory na straně škůdce a) Forma zavinění a motiv: Koziol nebo Steininger považují za vhodné, aby se stanovení rozsahu náhrady nemajetkové újmy podle [anonymizováno] práva odvíjela také od stupně zavinění (ELISCHER, David. Základní principy náhrady škody. In DVOŘÁK, Jan; MALÝ, Karel. 200 let Všeobecného občanského zákoníku. Vyd.

1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 341). b) Postoj škůdce a jeho majetkové poměry: Majetek a příjmy škůdce nejsou relevantním kritériem pro stanovení výše bolestného podle [anonymizováno] judikatury. Důvodem odmítnutí tohoto kritéria je především smysl bolestného jako kompenzace, nikoli pokuta či trest. Obdobně nezáleží na tom, zdaje škůdce pojištěn (DANZL, Karl-Heinz. Das Schmerzengeld in medizinischer undjuristischer Sicht, 9. Auflage. Manz'sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung.Wien. 2008, s. 93).

51. Stanovení minimální a horní hranice náhrady Výše bolestného podle ABGB je ve srovnání s ČR, ale také ostatními evropskými státy (KOCH, Bernhard. Austrian Cases on Medical Liability. European Journal of Health Law. (online). 2003, č. 1) nízká, ale zvyšuje se. Do roku 1990 bylo přiznáno nejvyšší bolestné 72.673 €. V roce 1997 se hranice zvedla na 127.177 €. Nejvyšší bolestné bylo přiznáno 218.000 € v roce 2002 (rozhodnutí OGH ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 2 Ob 237/01v). Podle některých autorů však lze očekávat, že částka bude postupně narůstat (GREITER, Ivo. Personenschaden in Österreich, inbesondere Schmerzensgeld. Regionaler Anwaltskongress. (online). 2013, s. 2-7. (cit. 15. 2. 2015). Dostupné z: http://www.ordineavvocati.bz.it/filesfree/uploads/Greiter Vortrag 13 05 ll%5B.pdf), avšak od r. 2002 k navýšení nedošlo.

52. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno úmyslné protiprávní jednání žalovaného (v trestněprávní rovině), jehož objektem byla žalobkyně. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, byla žalobkyni způsobena újma na zdraví a následné těžkosti utrpěné v pocitové sféře, které trvaly od [anonymizováno] [číslo] do září [rok] a jejichž následky v psychické sféře žalobkyně nezanechaly trvalé stopy. Mezi protiprávním jednáním žalovaného a duševními útrapami (těžkostmi utrpěnými v pocitové sféře) žalobkyně byla bez pochybností dovozena přímá souvislost (viz. závěry znaleckého posudku, který se otázce příčinné souvislosti jednoznačně vyjádřil). Za způsobenou nemajetkovou újmu vzniká soukromoprávní odpovědnost, v rámci níž způsobitel (zasahovatel) za ni odpovídá, přičemž existence zavinění a jeho formy může mít podle okolností vliv na formu i míru zadostiučinění (satisfakce), které může mít v závislosti na povaze porušeného práva podobu reparace (náhrady) peněžité i nepeněžité. Duševní útrapy se podstatným způsobem odrazily v běžném, rodinném i společenském životě žalobkyně, který se v důsledku protiprávního jednání žalovaného jednoznačně negativně změnil.

53. Soud vzal při posouzení otázky, zda žalobkyní požadovaná náhrada nemajetkové újmy je přiměřená, v úvahu, že žalobkyně v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného a jeho důsledky zažívala po dobu od [datum] do [datum] těžkosti utrpěné v pocitové sféře (jako komplex bolestí, nepříjemných pocitů a utrpení za ztracenou radost ze života) s tím, že tato změna v důsledku zranění pravé horní končetiny je ve 40 % nevratná, takže lze dovodit, že určité duševní útrapy (slabé intenzity) budou po zbytek života žalobkyni provázet i do budoucnosti. Dále soud při posouzení otázky, zda žalobkyní požadovaná náhrada nemajetkové újmy je přiměřená, vzal v úvahu i okolnosti, za nichž k porušení osobnostních práv žalobkyně došlo, a to při sportovní aktivitě žalobkyně a žalovaného, který nedbalostí způsobil zranění žalobkyně, jež se žádným způsobem na vzniku škody nepodílela a neměla ani možnost škodě předejít.

54. Má-li být tedy náhrada nemajetkové újmy v penězích satisfakcí v oblasti narušených nemateriálních osobnostních práv žalobkyně, pak je třeba při vyjádření peněžního ekvivalentu zhodnotit, že následky zásahu žalovaného do zdraví, důstojnosti žalobkyně a její vážnosti ve společnosti nelze již zcela odstranit a žalobkyni vzniklo právo na přiměřené zadostiučinění za období od úrazu do ustálení zdravotního stavu, tak i částečně i do budoucna, kdy s přihlédnutím ke shora uvedenému má soud za to, že za odpovídající náhradu by měla být považována částka 24.519 €, kterou soud dovodil jako navýšení znalecky určeného orientačního základu pro stanovení nároku na odškodnění nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky ve výši 12.321 € násobkem 1,99, čímž soud zhodnotil jednak obvyklou soudní praxi [anonymizováno] soudů přiznávajících nemajetkovou újmu v rozsahu 14.000 € až 30.000 € a dále výše uvedené konkrétní okolnosti intenzity tělesné bolesti žalobkyně a vliv na její osobní život i do budoucna.

55. Soud tedy po posouzení všech okolností věci a zejména z perspektivy principů uvedených v exkurzu do [anonymizováno] metodiky pro vyhodnocení nemajetkové újmy na zdraví kompenzující vytrpěné bolesti a trvalé následky dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy za psychické bolesti a psychické strádání je důvodná ve výši 24.519 €.

56. Soud dále dovodil důvodnost nároku žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 960,90 € podle ustanovení § 1333 odst. 1 a 2 ABGB, když dovodil účelnost vynaložených nákladů na znalecký posudek vypracovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve výši 4.500 Kč (175,40 €), náklady za překlad znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 4.840 Kč (185,50 €) a náklady na právní posouzení případu dle [anonymizováno] práva advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 600 €. Soud hodnotil skutečnost, že tyto hotové náklady žalobkyně vznikly před zahájením tohoto soudního řízení, tedy nelze je považovat za náklady řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že se jedná o náklady, které vznikly žalobkyni v průběhu trestního - adhézního řízení.

57. Soud dále dovodil důvodnost nároku žalobkyně na úroky z prodlení z částky 25.480 € podle ustanovení § 1333 odst. 1 ABGB ve spojení s § 1000 odst. 1 ABGB ve výši 4 % ročně ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, tj. ode dne 18. 2. 2021 do zaplacení.

58. Ve zbytku uplatněného nároku na částku 25.480 € s úrokem z prodlení ve výši 4 % p. a. ode dne 18. 2. 2021 do zaplacení z částky 25.480 € soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

59. O lhůtě stanovené ve výroku II., V., VI., VII. rozsudku rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

60. Závěrem si soud dovoluje účastníkům sdělit, že smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud jako celek odůvodnění účastníkům řízení umožňuje„ seznatelnost“ těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3050/17 ze dne 10. 1. 2018 či sp. zn. I. ÚS 4093/17 ze dne 29. 3. 2018). V tomto směru lze taktéž odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle které závazek soudů k odůvodňování rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí, bod 61 a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 Ruiz Torija proti Španělsku, bod 29). Zejména soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

61. O náhradě nákladů soudního řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch 50 % a žalovaný měl ve věci také úspěch 50 %. Soud nepřiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, přestože rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, když žalobkyně prokazatelně již při zajišťování podkladů pro uplatnění budoucího nároku disponovala údaji, z nichž bylo možno dovodit násobné nadhodnocení svého nároku (lékařskými zprávami, znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sdělením [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum]). V daném případě soud dovodil vhodnost rozhodnutí o nepřiznání žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, resp. soud určil, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení.

62. Soud rozhodl o odměně znalce [celé jméno znalce], za učiněný znalecký úkon – výslech u jednání soudu dne [datum] ve smyslu ustanovení § 139 o. s. ř., v souladu s ustanovením § 30 a násl. zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen„ zákon o znalcích“) a vyhláškou č. 504/2020 Sb., o znalečném, která provádí zákon o znalcích, a to tak, že soud přiznal znalci časovou odměnu (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb.), kdy soud určil časovou odměnu za každou hodinu účelně vynaložené práce v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb. na horní hranici sazby, tj. v částce 450 Kč. Za využití ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb. byla dále sazba odměny zvýšena o 20 % z důvodu obtížnosti, kdy soud zohlednil skutkové okolnosti daného případu a náročnost splnění zadaného znaleckého úkolu. Sazba časové odměny po navýšení tedy činí 540 Kč za každou hodinu práce: za 2 hodiny po 540 Kč (příprava k jednání soudu), tj. 1.080 Kč, za 1 hodinu po 540 Kč (účast u jednání soudu). Znalci byla tedy přiznána celková odměna související s výslechem u jednání soudu dne [datum] částkou 1.620 Kč.

63. O nákladech státu tj. ČR – Okresního soudu v Bruntále rozhodl soud podle výsledku řízení v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni a žalovanému, kdy každý z účastníků je povinen uhradit polovinu těchto nákladů. Náklady státu jsou tvořeny znalečným [celé jméno znalce] ve výši 24.300 Kč (22.680 Kč + 1.620 Kč). Celkové náklady státu v tomto řízení činily částku 24.300 Kč, kdy činí částku 12.150 Kč, a proto soud zavázal žalobkyni uhradit ČR – Okresnímu soudu v Bruntále vynaložené náklady řízení ve výši 5.150 Kč (po odečtení zálohy složené na důkaz ve výši 7.000 Kč) a dále soud zavázal žalovaného uhradit ČR – Okresnímu soudu v Bruntále vynaložené náklady řízení ve výši 12.150 Kč.

64. V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích zavázal soud žalovaného k povinnosti uhradit část soudního poplatku dle svého neúspěchu ve věci (50 %), když žalobkyně byla osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích a soud žalobě zcela vyhověl. Vyměřený soudní poplatek z předmětu řízení 50.960 € (přepočet předmětu řízení z cizí měny na měnu tuzemskou proveden dle středního kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni podání žaloby) činil 67.320 Kč, proto soud zavázal žalovaného k uhrazení části soudního poplatku ve výši 33.660 Kč.

Poučení