17 C 232/2020-30

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 176.030,68 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 21.513 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 21.513 Kč od 4.9.2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 154.517,68 Kč, úrok z prodlení z částky 52.494,11 Kč od 4.9.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 61.390 Kč od 4.9.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 176.030, 68 s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 25.3.2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla částku 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok ve výši 42.603 Kč uhradit v 72 splátkách ve výši 1.286 Kč měsíčně. Smluvní strany sjednaly na výslovnou žádost žalovaného doplňkové služby - doplňkovou inkasní službu, doplňkovou služba„ PODPORA“. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.6.2020. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 2.163, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši Kč 206 měsíčně a splátka za výkon doplňkové služby Podpora ve výši Kč 671 měsíčně, které byly splatné společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20.6.2020 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaný své závazky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku dne 5.7.2020 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Na toto nebylo reagováno, a proto žalobkyně přistoupila dle ustanovení V. 5.

5. Smlouvy k zesplatnění úvěru. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na úvěru zaplatil 4.326 Kč a žalobou se domáhá jistiny úvěru ve výši 49 338,07 Kč, zbylé části úroků 40 692,81 Kč, poplatku za inkasní služby 14 420 Kč, poplatku za služby PODPORA - odklad 10 570 Kč, nemoc 18 200 Kč, práce 18 200 Kč a smluvní pokuty dle ust. V. 5.5. smlouvy 24 669,04 Kč 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 25.3.2020 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč, kdy částka 30.373 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy [číslo] ze dne 2.9.2019, částka 9.627 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do 3 pracovních dnů a částka ve výši 10.000 Kč bude započtena na administrativní náklady poskytovatele. Zápůjční úroková sazba je roční ve výši 23 %, RPSN 38,69 %. V bodě 4.8. smlouvy je uvedeno, že spotřebitel výslovně souhlasí s uhrazením potřebných účelných vynaložených nákladů na vyřizování úvěru ve výši 10.000 Kč. V bodě 4.9. smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobkyni také úrok v celkové výši 42.603 Kč. V bodě 5.1. smlouvy je sjednána výše jednotlivé splátky 1.286 Kč. V bodě 5.3. jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Toto omezení se nevztahuje na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným a za další právo na úhradu způsobené majetkové a nemajetkové újmy. Pod bodem 5.4. smlouvy je uvedeno, že žalobkyně zašle žalovanému 1. písemnou upomínku k úhradě dlužné částky. Upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč. Za 2. písemnou upomínku pak žalobkyně požaduje 500 Kč. Pod bodem 5.5. smlouvy je uvedeno, že pokud ze strany žalovaného ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě, je žalobkyně oprávněna zesplatit jistinu úvěru, veškerá příslušenství, upomínky a doplňkové inkasní služby a službu„ Podpora“, a proto je sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % zůstatku jistiny, kterou je žalovaný povinen uhradit.

4. Ke smlouvě o úvěru byla účastníky řízení téhož dne jako úvěr sjednána inkasní služba, na základě které žalovaný souhlasil s inkasem z účtu s tím, že inkasní služba je zpoplatněna částkou 206 Kč měsíčně a částka za výkon inkasní služby má být žalovaným hrazena současně se splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal, že inkasní službu nezruší po dobu platnosti smlouvy o úvěru, žalobkyně se zavázala, že inkasní službu využije pouze k úhradě splátek, sankcí a příslušenství úvěru. Pod bodem [číslo] smlouvy je sjednána smluvní pokuta pro spotřebitele ve výši ušlého zisku, pokud spotřebitel svévolně zruší inkasní službu nebo vypoví inkasní smlouvu nebo na účtu spotřebitele nebude disponibilní částka minimálně ve výši 3 celkových splátek úvěru sjednaných ve smlouvě o úvěru. Ke smlouvě o úvěru byla účastníky řízení téhož dne jako úvěr sjednána služba„ Podpora“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Služby Podpora jsou zpoplatněny částkami 151 Kč a 2x26 0 Kč měsíčně, které se žalovaný zavázal hradit současně se splátkou úvěru. Pod bodem [číslo] smlouvy o inkasu a [číslo] smlouvy o Podpoře je uveden nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky poplatků za uvedené služby do zaplacení. (zjištěno z citovaných smluv)

5. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že částka 9.627 Kč byla vyplacena v souladu se smlouvou, částka 30.373 Kč byla převedena na úhradu smlouvy [číslo].

6. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby upomínala a úvěr a služby zesplatnila v termínech uvedených pod bodem 1 tohoto odůvodnění. Oznámení o zesplatnění bylo podáno na poštu dne 21.7.2020 (zjištěno ze zesplatnění a podacího lístku).

7. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z dokladů o příjmech, výpisu z účtu žalovaného, z centrální evidence exekucí a z výpisu z databáze neplatných dokladů.

8. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že proti němu není vedeno insolvenční, exekuční ani jiné řízení, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení, ani takové řízení, pokud ví, nehrozí. Uvedl, že je svobodný, má 1 vyživovací povinností, má příjem ve výši 24.233 Kč měsíčně ze zaměstnání, přičemž pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou a ve firmě pracuje od roku 2018, nevlastní nemovitosti, za bydlení platí 0 Kč měsíčně, má náklady na děti ve výši 2.000 Kč, na sebe 6.800 Kč. Přehledy závazků nejsou vyplněny.

9. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně fotokopii občanského průkazu a rodný list žalovaného, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku (obojí s negativním výsledkem), výpis zaměstnavatele žalovaného z obchodního rejstříku, výplatní pásku žalovaného z února 2020, podle které měl žalovaný čistý příjem ve výši 24.233 Kč, výpis z účtu žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že měl k 28.2.2020 i k 1.2.2020 záporný zůstatek, že je žalovanému vyplácena mzda na tento účet, která za leden činila 21.573 Kč. Na uvedený účet byl zaslán i rodičovský příspěvek ve výši 11.949 Kč.

10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 9. 2019 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč – částku 8.361 Kč na jeho účet, 15.639 Kč na úhradu závazku ze smlouvy [číslo] ze dne 29.8.2019, za poplatek ve výši 6.000 Kč, s úrokem 23 % p.a., přičemž žalovaný měl uvedené splácet spolu s poplatky za inkaso a podporu 72 měsíčními splátkami po 1.298 Kč.

11. Ke zjišťování úvěruschopnosti u smlouvy ze dne 2. 9. 2019 žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z dokladů o příjmech, výpisu z účtu žalovaného, z centrální evidence exekucí a z výpisu z databáze neplatných dokladů.

12. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr dne uvedl, že proti němu není vedeno insolvenční, exekuční ani jiné řízení, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení, ani takové řízení, pokud ví, nehrozí. Uvedl, že je svobodný, má 1 vyživovací povinností, má příjem ve výši 23.966 Kč měsíčně ze zaměstnání, přičemž pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou a ve firmě pracuje od roku 2018, nevlastní nemovitosti, za bydlení platí 0 Kč měsíčně, má náklady na děti ve výši 2.000 Kč, na sebe 3.800 Kč. Přehledy závazků nejsou vyplněny.

13. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně fotokopii občanského průkazu a rodný list žalovaného, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku (obojí s negativním výsledkem), výpis zaměstnavatele žalovaného z obchodního rejstříku, výplatní pásku žalovaného z února 2020, podle které měl žalovaný čistý příjem ve výši 23.966 Kč, výpis z účtu žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že měl v červenci 2019 záporný zůstatek, že je žalovanému vyplácena mzda na tento účet, která za červen činila 21.948 Kč.

14. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že částka 24.000 Kč byla vyplacena v souladu se smlouvou.

15. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný u smlouvy o úvěru [číslo] uhradil 6 splátek po 1.298 Kč.

16. Žalobce soudu předložil znalecký posudek [číslo] 2018 o posouzení podmínek [anonymizováno] při poskytování spotřebitelských úvěrů, kdy posudek vypracoval Ing. [jméno] [příjmení], znalec z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, řízení, plánování a organizace ekonomiky, peněžnictví a pojišťovnictví, specializace peněžnictví, ze kterého se podává, že úroková sazba i sazba RPSN tak, jak ji nabízí a používá [právnická osoba] (žalobce) u spotřebitelských úvěrů, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. [příjmení] doplňkové služby nabízené společností jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé. Sankční ujednání používaná společností jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Společnost [anonymizováno] posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu i mírně nad rámec zákona. V případě zajištění úvěru nemovitostí společnost nepoužívá nemovitosti ve výrazném nepoměru vzhledem k poskytovaným částkám a ani nezajišťuje do celé hodnoty nemovitosti, ale pouze k poměrné části.

17. Znalecký posudek se však týká obecných informací, nikoliv konkrétně sjednaných úvěrů se spotřebiteli, nemá tedy žádný význam pro rozhodování soudu a z jeho závěrů nelze vycházet.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

24. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

25. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008 [číslo] Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C [číslo] [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] CILFIT. [obec] nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci [číslo] [anonymizována dvě slova]. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

26. Zákon [číslo] Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). [příjmení] cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

27. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

28. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], CA [anonymizována dvě slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 29. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

30. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť vůbec neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje na bydlení – tvrzení o nulových výdajích nelze akceptovat za situaci, kdy není zjišťováno, zda s někým žalovaný žije a zda a jaké má tato osoba příjmy a výdaje, žalobkyně nezjišťovala stav jeho závazků a jejich splácení. Při uzavření smlouvy dne 25.3.2020 přitom věděla, že žalovanému v srpnu 2019 půjčovala finanční prostředky a v září 2019 částku navyšovala. Přitom při uzavírání všech tří smluv o úvěru měla k dispozici informace, že i přes příjem, který byl zasílán na jeho běžný účet, měl žalovaný záporný zůstatek na účtu.

31. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

32. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

33. Přesto žalobkyně smlouvy o úvěru [číslo] i [číslo] uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru a smlouvy o doplňujících službách k úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

34. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici [číslo], rozsudek ze dne 4. 6. 2009, [anonymizováno] GSM, C 243/08, EU:C: [číslo], bod 32; k směrnici Rady [číslo], rozsudek ze dne 17. 12. 2009, [jméno] [jméno], C 227/08, EU:C: [číslo], bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 [číslo], rozsudek ze dne 3. 10. 2013, [příjmení] [jméno], C 32/12, EU:C: [číslo], bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo]. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, [příjmení], C 497/13, EU:C: [číslo], bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, [anonymizováno] a [anonymizováno], C 429/05, EU:C: [číslo], body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 35. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

38. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

40. Ve smyslu § 2993 o.z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy [číslo] žalobkyně prokázala poskytnutí částky 24.000 Kč (částka 6.000 Kč je ve skutečnosti poplatkem, nikoli jistinou), žalovaný zaplatil 7.788 Kč a chybělo mu doplatit 16.212 Kč. Jestliže je smlouva o úvěru [číslo] neplatná, což bylo prokázáno, nelze akceptovat tvrzení žalobkyně, že žalovanému poskytla u úvěru [číslo] částku vyšší nežli 16.212 Kč + 9.627 Kč (žalobkyně prokázala vyplacení částky 9.627 Kč na jeho účet). Na neplatné smlouvě o úvěru [číslo] tak žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému celkem jen (a nikoli více) 25.839 Kč, ze kterých dosud zaplatil 4.326 Kč (viz tvrzení žalobkyně) a chybí doplatit 21.513 Kč. [příjmení] 10.000 Kč uváděná jako jistina je ve skutečnosti poplatkem na smlouvu o úvěru. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost obou smluv o úvěru a smluv doplňkových důvodný není.

41. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. nejpozději v souladu s výzvou k zesplatnění a zaplacení.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaný, kterému zatím náklady v řízení nevznikly.