17 C 234/2024 - 43

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Filovou ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[právnická osoba], IČO: [IČO] [adresa] o zaplacení 25.671 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 525 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 525 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25.146 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 25.146 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25.9.2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 25.671 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že u Krajského soudu v Brně pod sp. zn [spisová značka] bylo vedeno soudní řízení mezi žalobkyní jako navrhovatelkou a [právnická osoba], IČ [IČO], se sídlem [adresa], [adresa] (dále jen jako „odpůrce“), o určení neplatnosti rozhodnutí kontrolní komise družstva. Předmětné řízení bylo vedeno od 20.2.2017 do 14.10.2023, tedy 6 let, 7 měsíců a 14 dnů. Současně žalobkyně zdůraznila, že řízení u Vrchního soudu v Olomouci byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Žalobkyně má za to, že ze strany soudu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž bylo porušeno právo žalobkyně ve smyslu článku 38 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti žalobkyně odkázala např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003 sp. zn. 25 Cdo 319/2002. Dne 11.3.2024 žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované, který vyčíslila na částku 101.046 Kč. Dne 10.9.2024 žalovaná vydala stanovisko č.j. [Anonymizováno] na základě kterého jí byla následně 12.9.2024 vyplacena částka ve výši 75.375 Kč. Předmětem tohoto řízení je tedy rozdíl ve výši 25.671 Kč. Žalobkyně má za to, že v jejím případě je třeba základní výši dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovit na částku 18.000 Kč za první dva roky řízení, dále 18.000 Kč za třetí až šestý rok řízení a 11.046 Kč za 7 měsíců a 14 dní řízení, tj. za období od 20.2.2017 do 4.10.2023. Žalobkyně se neztotožnila s hodnocením žalované stran a) složitosti případu a za b) významu řízení pro žalobkyni. Dle žalobkyně bylo předmětní řízení před Krajským soudem v Brně řízením jednoduchým, věc nebyla po procesní, důkazní ani jiné stránce složitá. Délka řízení byla způsobena především pochybeními Krajského soudu v Brně, která vedla k opakovanému zrušení jeho rozsudku ze strany Vrchního soudu v Olomouci. Dále žalobkyně uvedla, že vedení předmětného řízení mělo negativní vliv do jejího pracovního, osobního i společenského života, kdy uvedla, že byla od roku 1984 členkou a zaměstnankyní u [právnická osoba], s tím, že od roku 2005 do 2010 byla místopředsedkyní představenstva [Anonymizováno] a od roku 2010 potom předsedkyní představenstva, kdy byla v daném místě známou osobou. Do podzimu roku 2016 bylo vše bez problému. Následně jí bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru a současně jí byl pozastaven výkon funkce v představenstvu, kdy byla poté odvolána a vyloučena z [Anonymizováno]. Na žalobkyni také [Anonymizováno] podalo dvě trestní oznámení. Uvedené bylo všeobecně známo. Následně tedy žalobkyně přistoupila k podání žaloby, kterou se domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí kontrolní komise, což bylo předmětem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Vedení předmětného řízení bylo negativní dopad v oblasti jejího psychického i celkového zdravotního stavu. Psychické obtíže se u žalobkyně začaly projevovat již od podzimu 2016 a postupně se prohlubovaly. Žalobkyně trpěla úzkostnými a depresivními stavy, poruchami spánku, ztrátou zájmu o běžné činnosti, sníženou schopností koncentrace a pocity bezvýchodnosti, kdy v této souvislosti byla medikována. Dlouhotrvající soudní řízení a jeho průběh, kdy byla zpochybňována její profesní pověst v ní vyvolávaly pocity nespravedlivosti, zklamání a bezmoci. Toto vše vedlo k vydání rozhodnutí o přiznání invalidity. Po ukončení pracovního poměru se žalobkyně ocitla bez zaměstnání a jen obtížně se uplatňovala na trhu práce. Nebyla schopna nalézt odpovídající pracovní pozici, neboť její profesní pověst byla v regionu zpochybňována jednáním žalovaného a medializací sporu, a proto musela po roce 2017 přijímat krátkodobé či méně kvalifikované práce, často mimo své bydliště a mimo dosavadní obor působení. Dále uvedla, že předmětné řízení mělo také závažný dopad v podobě veřejné dehonestace, narušení profesní pověsti a osobní důstojnosti, kdy [Anonymizováno] publikovalo a šířilo o žalobkyni informace, v družstevním periodiku [Anonymizováno] a na vývěskách umístěných na prodejnách [Anonymizováno] přístupných členům [Anonymizováno] i široké veřejnosti. Vedení řízení mělo rovněž dopady na finanční stránku života žalobkyně, kdy jí v důsledku pozastavení členství v [Anonymizováno] nebyly vypláceny odměny volených funkcionářů za rok 2016 a 2017.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok podáním ze dne 16.2.2024 neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 12. 3. 2024 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 101.046 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném a účinném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 10. 9. 2024 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 75.375 Kč. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Ministerstvo spravedlnosti vycházelo ze základní částky 15.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení, které v posuzovaném případě trvalo 6 let a 7 měsíců. V rámci posouzení složitosti řízení následně žalovaná základní výši zadostiučinění snížila o 10 %, neboť se jednalo o řízení o neplatnosti rozhodnutí kontrolní komise družstva. V řízení bylo procesně rozhodováno o návrhu na přerušení řízení, přičemž o návrhu rozhodoval dvakrát i odvolací soud. Dále došlo k přerušení posuzovaného řízení do skončení řízení u Nejvyššího soudu ČR v jiné věci. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3175/2015, má řešení procesních otázek vliv na složitost řízení, a tudíž na celkovou délku řízení. V posuzované věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud II. stupně dvakrát. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni měla žalovaná za to, že tento byl běžný. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. U těchto typů řízení se zvýšený význam presumuje. Dále žalovaná uvedla, že pokud jde o tvrzené dopady na profesní pověst a údajnou dehonestaci žalobkyně, je třeba zdůraznit, že žalobkyně tyto výslovně spojuje s publikováním a šířením informací ze strany [Anonymizováno]. Takové jednání ale nelze přičítat k tíži žalované, ani jej jakkoli spojovat s předmětným řízením, neboť se jedná o samostatné jednání soukromoprávního subjektu, za jehož případné následky odpovídá výlučně družstvo, a proto nelze dovodit příčinnou souvislost. Uvedené obdobně lze vztáhnout rovněž na tvrzení žalobkyně, které se týkají dopadů do její finanční sféry.

3. Z níže uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

4. Z nesporných tvrzení účastníků řízení, ze žádosti žalobkyně ze dne 11.3.2024 a ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 10.9.2024 č.j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 12. 3. 2024 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 101.046 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném a účinném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení, o kterém bylo rozhodnuto dne 10. 9. 2024 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 75.375 Kč. Uváděná tvrzení korespondují s tvrzením žalobkyně v žalobě, jakož i s tvrzením žalované v jejím vyjádření ze dne 16.12.2024.

5. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] – byla zjištěna časová osa 1. dne 20. 2. 2017 – zahájení řízení u KS – podání žaloby – č.l. 1-4 2. dne 27. 2. 2017 – výzvy k úhradě SOP – č.l. 18 3. dne 31. 3. 2017 – doklad o úhradě SOP – č.l. 22 4. dne 5. 5. 2017 – vyjádření žalovaného k žalobě – č.l. 29-30 5. dne 10. 5. 2017 – nařízeno jednání na 28.6.2017 – č.l. 31 6. dne 22. 6. 2017 – doplnění vyjádření žalovaného – č.l. 36 7. dne 26. 6. 2017 – vyjádření žalobkyně – č.l. 54-55 8. dne 28. 6. 2017 – jednání ve věci – zahájeno jednání ve věci samé – č.l. 57-58, kdy odročeno na 3. 7. 2017, a to za účelem vyhlášení rozhodnutí 9. dne 28. 6. 2017 – reakce žalovaného – č.l. 59 10. dne 3. 7. 2017 – vyhlášení rozhodnutí KS – zamítnutí žaloby – č.l. 67 pozn. usnesení č.j. [spisová značka] 11. dne 18. 8. 2017 – odvolání žalobkyně ze dne 17. 8. 2017 – č.l. 74-76 12. dne 21. 8. 2017 – výzva k úhradě SOP za odvolání – č.l. 78 13. dne 27. 9. 2017 – doklad o složení SOP – č.l. 80 14. dne 2. 10. 2017 – pokyn k odeslání odvolání – čl. 89 (vypraveno dne 31. 10. 2017) 15. dne 1. 11. 2017 – vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně – č.l. 86 16. dne 2. 11. 2017 – předkládací zpráva na Vrchní soud v Olomouci – čl. 88 17. dne 7. 11. 2017 – odeslání spisu Vrchnímu soudu v Olomouci, doručeno dne 9. 11. 2017 – č.l. 87 18. dne 27. 2. 2018 – vyhlášení rozhodnutí VS – vyhlášení usnesení – zrušení usnesení KS a vrácení věci KS k dalšímu řízení – č.l. 94-96 19. dne 28. 3. 2018 – vrácení spisu KS – č.l. 94 20. dne 17. 4. 2018 – výzva k doplnění návrhu – č.l. 104 21. dne 24. 5. 2018 – doplnění návrh žalobkyni – č.l. 107-108 22. dne 28. 5. 2018 (vypraveno 21. 6. 2018) pokyn k rozeslání doplnění žalovanému – č.l. 112 23. dne 16. 7. 2018 – nařízeno jednání na den 17. 9. 2018 – č.l. 115 24. dne 6. 8. 2018 – stanovisko žalovaného – č.l. 121-123 25. dne 23. 8. 2018 – žádost o prodloužení lhůty ze strany žalobkyně – čl. 148 26. dne 4. 9. 2018 – vyjádření žalobkyně – č.l. 152-154 vč. návrhu na přerušení řízení, zrušení nařízeného jednání 27. dne 7. 9. 2018 – vydáno usnesení o přerušení řízení – č.l. 161 28. dne 18. 9. 2018 – odvolání žalovaného do přerušení řízení – č.l. 167 29. dne 19. 9. 2018 – pokyn k zaslání odvolání žalobkyni – č.l. 168 30. dne 22. 10. 2018 – vyhotovení předkládací zprávy na Vrchní soud v Olomouci, doručeno dne 24. 10. 2018 – č.l. 172 31. dne 13. 11. 2018 - řízení u VS sp. zn. [spisová značka] – rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání; – č.l. 174 32. dne 5. 12. 2018 – vrácení spisu KS; - č.l. 174 33. dne 13. 11. 2018 – vyjádření žalobkyně k odvolání – čl. 178-179 34. dne 17. 1. 2019 – vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení; – č.l. 186 35. dne 21. 2. 2019 – podáno odvolání žalobkyní – č.l. 189-190 36. dne 25. 2. 2019 – dán pokyn k zaslání odvolání žalovanému na vědomí – č.l. 191 37. dne 25. 3. 2019 – předkládací zpráva na VS – č.l. 195 38. dne 27. 3. 2019 – doručení spisu VS sp. zn. [spisová značka]; – č.l. 195 39. dne 10. 4. 2019 – vydáno rozhodnutí VS – odvolání odmítnuto; – č.l. 196 40. dne 24. 4. 2019 – vrácení spisu KS; – č.l. 196 41. dne 20. 5. 2019 – nařízeno jednání na 16. 9. 2019 – č.l. 201 42. dne 16. 9. 2019 – nařízené jednání u KS – odročeno za účelem doplnění dokazování, a to na 16. 12. 2019 – č.l. 208-209 43. dne 5. 11. 2019 – vyjádření žalobkyně k důkazům předloženým žalovaným při soudním jednání dne 16. 9. 2019 – č.l. 221-222 44. dne 11. 12. 2019 – nařízené jednání zrušeno z důvodu nemoci žalobkyně – č.l. 229, přeodročeno na den 4. 5. 2020 dne 30. 4. 2020 – stanovisko žalovaného – č.l. 243-245 45. dne 4. 5. 2020 – nařízené jednání u KS – odročeno z důvodu podání vyjádření zástupce žalobkyně a doplnění dokazování, a to na 25.5.2020 – č.l. 233-234 46. dne 19. 5. 2020 – vyjádření žalobkyně ke stanovisku žalovaného – č.l. 276-278 47. dne 21. 5. 2020 – stanovisko žalovaného k vyjádření žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 – č.l. 280 48. dne 25. 5. 2020 – nařízené jednání u KS – odročeno za účelem doplnění dokazování na den 24. 8. 2020 – č.l. 239 49. dne 1. 6. 2020 – žádost o zaslání protokolu z jednání ze dne 25. 5. 2020 – čl. 283 50. dne 12. 6. 2020 – opakovaná žádost o zaslání protokolu z jednání ze dne 25. 5. 2020 – č.l. 285 51. dne 3. 7. 2020 – žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k doplnění důkazů – č.l. 287 52. dne 31. 7. 2020 – doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu žalobkyně – č.l. 290- 291 53. dne 15. 8. 2020 – stanovisko žalovaného k doplnění tvrzení a důkazů ze dne 31. 7. 2020 – č.l. 297 54. dne 24. 8. 2020 – jednání u KS – č.l. 302-303 55. dne 24. 8. 2020 – vydáno rozhodnutí KS – vydáno usnesení – zamítnutí návrhu žalobkyně – č.l. 308-312 56. dne 6. 10. 2020 – odvolání žalobkyně – č.l. 314 57. dne 5. 11. 2020 – doplnění odvolání žalobkyně; – č.l. 316-317 58. dne 8. 10. 2020 – výzva k úhradě SOP (doručeno 13. 4. 2021) – č.l. 319 59. dne 7. 4. 2021 – zasláno odvolání na vědomí žalovanému – č.l. 320 60. dne 20. 4. 2021 – záznam o složení o úhradě SOP – č.l. 323 61. dne 30. 4. 2021 – stanovisko žalovaného k odvolání – č.l. 326 -327 62. dne 26. 4. 2021 – předkládací zpráva na VS – č.l. 328 63. dne 5. 5. 2021 – doručení spisu VS sp. zn. [spisová značka] – č.l. 328 64. dne 18. 5. 2021 – vydáno rozhodnutí VS – vydáno usnesení – zrušení usnesení KS a vrácení věci KS k dalšímu řízení – č.l. 337-339 65. dne 26. 5. 2021 – vrácení spisu KS – č.l.337 66. dne 6. 9. 2021 – nařízení jednání na den 8. 11. 2021 – č.l. 346 67. dne 2. 11. 2021 – návrh na přerušení řízení z důvodu podaného dovolání a odročení jednání – č.l. 351 68. dne 2. 11. 2021 – zrušeno jednání – č.l 354 69. dne 10. 11. 2021 – vydáno usnesení o přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí NS – č.l. 357 70. dne 26. 9. 2022 – pokračování řízení – č.l. 364 71. dne 8. 11. 2022 (vypraveno 7. 2. 2023) – nařízeno jednání na 13. 3. 2023 – č.l. 366 72. dne 13. 3. 2023 – nařízené jednání u KS – odročeno na den 26. 6. 2023 za účelem pokračování v řízení – č.l. 371-373 73. dne 28. 3. 2023 – doplnění důkazních návrhů žalobkyně – č.l. 377-381 74. dne 19. 5. 2023 – pokyn k rozeslání doplnění – č.l. 388 75. dne 15. 6. 2023 – stanovisko žalovaného k podání žalobkyně ze dne 28. 3. 2023 – č.l. 394-398 76. dne 26. 6. 2023 – jednání KS odročeno na 4.9.2023 za účelem pokračování v řízení – č.l. 416 77. dne 24. 7. 2023 – účastníky řízení podepsána dohoda o narovnání – č.l. 419-420 78. dne 24. 7. 2023 – zpětvzetí žaloby – č.l. 418 79. dne 14. 8. 2023 – souhlas se zpětvzetím žaloby – č.l. 425 80. dne 29. 8. 2023 – vydání usnesení o zastavení řízení – č.l. 427 81. dne 4. 10. 2023 – pravomocné skončení věci – č.l. 427 Soudní řízení bylo vůči žalobkyni vedeno od 20. 2. 2017 do 4. 10. 2023, tedy 6 let, 7 měsíců a 14 dnů.

6. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8.12.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně byla léčena pro psychické problémy, které přetrvávají od podzimu 2016, které vznikly v souvislosti s prací, kdy byla 32 let v jedné firmě s tím, že ji 30.9.2016 propustili na minutu. Dále lékaři uvedla, že se bude soudit o neplatnosti rozvázání pracovního poměru, kdy podala žalobu, avšak následně tato byla vzata zpět, ale žalobkyni je při představě, že by se tam měla vrátit špatně. Žalobkyně trpí úzkostí, nemá chuť k jídlu, hůře spí. Žalobkyni byl naordinován [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno].

7. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26.1.2017 bylo zjištěno, že žalobkyně vysadila [Anonymizováno], cítí se klidnější, není utlumená. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] bere stále, necítí se však optimálně. Medikace zachována.

8. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25.5.2017 bylo zjištěno, že léky si ještě ponechává, pokusí se je snížit, spaní je někdy horší, někdy lepší. Medikace zachována. Stále v pracovní neschopnosti.

9. Z posudku o invaliditě ze dne 3.1.2020 bylo zjištěno, že od 5.12.2019 byla pro dlouhodobý, nepříznivý zdravotní stav žalobkyně shledána tato invalidní – první stupeň, kdy poklesla její pracovní schopnost o 35%. U žalobkyně byla dle lékařských zpráv zjištěna mj. anxiózně depresivní porucha – středně těžký až těžký stupeň.

10. Z fotodokumentace vývěsky zveřejněné na prodejnách [jméno FO] bylo zjištěno, že na vývěsce obchodu bylo zveřejněno oznámení, z něhož zjištěno, že v říjnu minulého roku (2016) došlo k odvolání bývalé předsedkyně představenstva paní [Jméno žalobkyně], a to z několika velmi závažných důvodů. V dané době [Anonymizováno] podniká proti ní příslušné právní kroky. Dále bylo zjištěno, že v blíže neurčeném termínu by se měla konat členská schůze, kdy vedení [Anonymizováno] mělo signály o tom, že některé osoby by se měli snažit od členů získat plné moci, aby je na schůzi zastupovali. Proto bylo apelováno na to, aby se členové schůze zúčastnili osobně.

11. Z návrhu odměn funkcionářům [právnická osoba] ze dne 9.12.2016, 31.5.2017, 30.8.2017, 29.12.2017, 31.5.2018 bylo zjištěno, že žalobkyni nebylo na odměnách vyplaceno ničeho.

12. Z pracovní smlouvy s [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 25.10.2017 na dobu určitou od 1.11.2017 do 3.10.2018. Žalobkyně měla pracovat na pozici manager implementace IS s místem výkonu práce [adresa]. V článku VII. bylo uvedeno, že jí náleží mzda dle platového výměru, tento však předložen nebyl.

13. Z pracovní smlouvy s [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 1.5.2020 na dobu určitou od 1.5.2020 do 31.10.2020. Žalobkyně měla pracovat na pozici strážný s místem výkonu práce [adresa]. V bodu 8 bylo dohodnuto, že výplatní pásky budou zasílány na email.

14. Z pracovní smlouvy s [právnická osoba] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26.2.2021 na dobu určitou od 1.3.2021 do 28.2.2022. Žalobkyně měla pracovat na pozici ekonomická asistentka s místem výkonu práce [adresa]. V článku IV. bylo uvedeno, že jí náleží za vykonanou práci mzda. Následně byl pracovní poměr prodloužen do 28.2.2023.

15. Z pracovní smlouvy s [právnická osoba]. bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 27.2.2023 na dobu určitou od 27.2.2023 do 29.2.2024. Žalobkyně měla pracovat na pozici obchodní referent s místem výkonu práce [adresa]. V článku III. bod 1, 2 bylo uvedeno, že jí náleží mzda dle mzdového výměru, tento však předložen nebyl.

16. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

17. Dle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti státu odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Dle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

19. Dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen zákon č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

20. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

21. Dle ust. § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, 22. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

25. Dle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného 27. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Dle ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

29. Dle ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

30. Dle č.l. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

31. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně.

32. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky řízení bylo nesporným, že v rámci projednání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 89/1998 Sb., kdy toto řízení trvalo od 20.2.2017 do 4.10.2023, tedy 6 let, 7 měsíců a 14 dní.

33. V ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. V žádném jiném ustanovení citovaného zákona není (výjimkou ust. § 22) nesprávný úřední postup blíže definován. V samotném ustanovení jsou uvedeny demonstrativně pouze 2 typy nesprávného úředního postupu – učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Důvodem k tomuto rozhodnutí zákonodárce je především možná různorodost takového nesprávného úředního postupu. Obecně lze tedy konstatovat, že nesprávným úředním postupem je činnost úřadů spočívající v porušení pravidel uvedených v právních předpisech, které jsou pro činnost těchto úřadů závazná. Podstatné pro nesprávný úřední postup je ta skutečnost, že tento postup se neodráží v obsahové části rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2303/2009).

34. Ustanovení § 13 obsahuje také pojem přiměřená lhůta. Tato přiměřená lhůta se použije tam, kde zákon, podle kterého se provádí úkon nebo vydává rozhodnutí, k této činnosti žádnou lhůtu nepředepisuje. Je to zejména z důvodu složitosti a náročnosti jednotlivých případů, které jsou řešeny. V občanském soudním řádu je přiměřenost lhůty uvedena v § 6 o.s.ř tj. v řízení posupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Toto ustanovení patří mezi tzv. zásady řízení, kdy se konkrétně jedná o zásadu rychlosti řízení. Za porušení uvedené zásady rychlosti lze dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000 tedy považovat stav, kdy soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouho v poměru k jeho složitosti a právní náročnosti tj. za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem, lze považovat tedy jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení (dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2991/2009).

35. V obou případech odpovědnosti státu se jedná o odpovědnost objektivní, tudíž bez ohledu na zavinění. K tomu, aby odpovědnost státu nastala, je třeba splnit následující podmínky: a) musí existovat nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, b) musí existovat určitá škoda nebo nemajetková újma, c) musí existovat příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy, 36. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.11.2011 sp. zn. 28 Cdo 4231/2010 je třeba, aby „předpoklady odpovědnosti byly naplněny kumulativně; není-li splněn jeden z nich, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních.“ 37. V řízení bylo dále prokázáno a o uvedeném nebylo mezi účastníky řízení sporu, že žalobkyně dne 11.3.2024 ve smyslu ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 101.046 Kč.

38. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 10.9.2024 tj. ve 6-měsíční lhůty dle ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb.

39. Pokud jde o výši přiznaného zadostiučinění Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 dospěl k závěru, že pro poměry České republiky, je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se pro určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše. Při stanovení základní částky tak hraje roli celková doba řízení. Navíc bylo-li řízení extrémně celkově dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit k horní hranici výše uvedených intervalů. Částku, k níž soud dospěje součinem částky za jeden rok řízení a celkové doby počítané v letech či měsících lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedenými pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Je tedy vždy nutno přihlédnout ke kritériím: a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) významu předmětu řízení pro poškozeného.

40. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánů veřejné moci, je třeba zkoumat, zda jeho postup řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci k zjevnému prodloužení řízení oproti stavu kdy by orgán veřejné moci, postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2065/2018).

41. Závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení je možné s jistotou učinit až poté, co bude přesně vymezen jeho počátek a konec. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání bylo trvalo 6 let, 7 měsíců a 14 dní (od zahájení řízení dne 20.2.2017 do pravomocného skončení dne 4.10.2023). Poté, co soud určil délku posuzovaných řízení, se dále zabýval otázkou, zda byla taková doba přiměřená či přiměřená nebyla, a bylo by tedy možné usuzovat na nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. Požadavek přiměřené délky soudního řízení je jako jedna z hlavních zásad a lidských práv zakotvena ve vnitrostátních právních předpisech (Listina základních práva a svobod, Ústava České republiky), a také v mezinárodních právních předpisech, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Hodnocení, zda je soudní řízení co do jeho trvání přiměřené, je nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na jeho průběh a okolnosti, které jeho průběh mohou ovlivnit.

42. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

43. V daném řízení pak soud pro posouzení otázky, zda je doba od 20.2.2017 do 4.10.2023, tedy 6 let, 7 měsíců a 14 dní přiměřená, vyšel zejména z postupu soudů v posuzovaných řízení, složitosti řízení, chování žalobkyně v posuzovaných řízení, významu předmětu řízení pro poškozenou a ze samotného posouzení samotné délky řízení, tedy z kritérií, která jsou podobně hodnocena i při určení výše přiměřeného zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

44. Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Obecné vyjádření žádoucího postupu je ostatně obsaženo např. v § 6 o. s. ř., tedy, že „v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny“. Podobně § 6 odst. 1, věta první, spr. ř. stanoví, že „správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů“. Toto pravidlo je po jisté modifikaci uplatnitelné ve všech soudních řízeních i v řízeních před jinými orgány veřejné moci v České republice Z hlediska postupu orgánu veřejné moci ustálená judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že v případě bezvadného postupu soudu v posuzovaném řízení by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za žalobcem utrpěnou újmu. Z toho důvodu, je-li řízení shledáno nepřiměřeně dlouhým, jsou určité nesprávnosti na straně soudu zohledněny již v základní částce, z níž odvolací soud při stanovení zadostiučinění vychází (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011).

45. V projednávané věci tedy soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ve věci vedeného řízení sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že nedošlo k vydání rozhodnutí ve věci samé v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů při respektování základních zásad ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je třeba uvést, že úkony byly v dané věci činěny průběžně, kdy k prvnímu rozhodnutí ve věci samé došlo dne 3. 7. 2017, kdy byla žaloba zamítnuta č.j. [spisová značka], po odvolání žalobkyně ze dne 17. 8. 2017 bylo dne 27. 2. 2018 Vrchním soudem v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení; spis byl vrácen dne 28. 3. 2018. Ve vazbě na závazný právní názor odvolacího soudu následovaly výzvy k doplnění ze strany žalobkyně a vyjádření protistrany. Následně bylo dne 7. 9. 2018 vydáno usnesení o přerušení řízení, které bylo dne 13. 11. 2018 Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání; dne 17. 1. 2019 bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení; kdy dne 10. 4. 2019 bylo Vrchním soudem v Olomouci podané odvolání odmítnuto. Podruhé bylo meritorně rozhodnuto soudem prvního stupně dne 24. 8. 2020, kdy byl návrh opět zamítnut, k odvolání žalobkyně ze dne 6. 10. 2020 bylo dne 18. 5. 2021 vydáno rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. [spisová značka], kdy došlo ke zrušení usnesení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení; spis byl vrácen 26. 5. 2021. Daná rozhodnutí Krajského soudu v Brně nebyla zrušena pro nepřezkoumatelnost, ani proto že by snad nebyl respektován následně vyslovený závazný právní názor Vrchního soudu v Olomouci, kdy tento měl za to, že některé závěry Krajského soudu v Brně byly předčasné s tím, že bylo uloženo, jak má v dalším řízení pokračovat, k čemu má účastníky vyzvat apod. Dále je ale třeba např. uvést, že dne 8. 10. 2020 byla v projednávané věci výzva k úhradě soudního poplatku, která však byla doručena až dne 13. 4.2021. Dne 10. 11. 2021 bylo vydáno usnesení o přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu v jiné věci s tím, že následně bylo v řízení pokračováno dne 26. 9. 2022. Je třeba uvést, že dne 8. 11. 2022 bylo nařízeno jednání na 13.3.2023, avšak toto bylo vypraveno 7. 2. 2023. Následně byla nařízená jednání zrušena, neboť dne 24.7.2023 byla účastníky řízení podepsána dohoda o narovnání, dne 24.7.2023 došlo ke zpětvzetí žaloby, kdy dne 14.8.2023 vyslovil žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlas a soud vydal dne 29.8.2023 usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 4.10.2023. Souhrnně je třeba říct, že v řízení bylo dvakrát rozhodnuto meritorně, kdy pro odlišný právní názor byla rozhodnutí soudu prvního stupně zrušena, kdy v návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu byly účastníci řízení vyzváni k doplnění tvrzení a označení důkazů, opakovaně bylo rozhodováno o návrzích na přerušení řízení, dále bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení před Nejvyšším soudu v jiné věci, které mělo význam i pro rozhodnutí v projednávané věci. Potřetí v projednávané věci soud prvního stupně rozhodl v návaznosti na uzavřenou dohodu o narovnání mezi účastníky řízení.

46. Důsledkem porušení shora uvedených práv vzniklo žalobkyni právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a to v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva by se nejevilo jako zadostiučinění dostatečné.

47. Chování poškozené je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o „průtahy“ (užívá-li zákon tohoto pojmu i ve vztahu k chování poškozeného) vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) zákona jím způsobenému. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení - v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. Soud neshledal, že by žalobkyně ve věci sp. zn. [spisová značka] jakkoliv významně přispěla k průtahům v řízení, současně soud nezaznamenal, že by žalobkyně brojila proti délce řízení, či se snažila činit úkony k jejich odstranění.

48. Spor mezi účastníky řízení spočíval v odlišném hodnocení: a) složitosti řízení sp. zn. [spisová značka], b) významu tohoto řízení pro žalobkyni.

49. Složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Ke složitosti řízení soud uvádí, že zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK) upravuje neplatnost rozhodnutí statutárních i kontrolních orgánů separátně. Tento institut není plně převzat z občanského zákoníku, a jeho aplikace vyžaduje často přiměřené použití pravidel občanského zákoníku, především ust. § 245 občanského zákoníku (rozhodnutí učiněná mimo působnost = nicotnost) nebo ust. § 245, ust. § 45 odst. 1 ZOK. Celkově je řízení o neplatnosti rozhodnutí kontrolní komise dle zákona o obchodních korporacích řízením složitějším, kdy nabízí nejen praktickou náročnost (analýza oprávnění), ale i zásadní procesní složitost týkající se výskytu vad, jejich právní kvalifikace a aplikace platných zákonných ustanovení. Jinými slovy řečeno samotná právní kvalifikace (neplatnost vs. zdánlivost/nicotnost) je složitá – ZOK pracuje s odkazem na § 245 občanského zákoníku; rozhodnutí „mimo působnost“ orgánu se zpravidla považují za zdánlivá (nicotná) a nevyžadují žalobu na neplatnost. To řízení zpřehledňuje, ale současně klade nároky na správné rozlišení vad. Soud musí posoudit, zda rozhodnutí pochází z kompetentního orgánu podle ZOK, rozhodnutí mimo působnost nesmí být automaticky zpochybněno návrhem na neplatnost, což zvyšuje nároky na kvalifikaci právních vad, nutnost odlišení a aplikace občanského zákoníku pouze přiměřeně znamená, že právní argumentace vyžaduje vhled do soudní praxe i konkrétní situace korporace. Dále ve věci bylo řízení vedeno před soudy dvou stupňů, kdy soud prvního stupně rozhodl třikrát ve věci samé a dvakrát rozhodoval odvolací soud. Dokazování bylo vedeno standartně formou listinných důkazů, kdy účastníci řízení byli opakovaně vyzýváni k doplnění, ať již skutkových tvrzení, tak označení důkazů. Dále bylo rozhodnuto o přerušení řízení do skončení řízení Nejvyššího soudu v jiné právní věci. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3175/2015 ze dne 22.8.2017, skutečnost, že důvod a obsah přezkumu vyšším soudem tu není podstatný, neboť i řešení procesních otázek má vliv na posuzovanou složitost řízení a tudíž jeho celkovou délku. Soud se tedy v tomto bodě ztotožnil se žalovanou při hodnocení složitosti řízení před Krajským soudem v Brně s tím, že v této souvislosti snížení základní částky o 10% považuje za odůvodnitelné, a to právě složitostí řízení, kdy i přes toto uvedené bylo trvání předmětného řízení ve zjištěném rozsahu nepřiměřené.

50. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, jímž navázal na závěry uvedené ve svých předchozích rozhodnutích (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013 , a ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 ), uzavřel: „Složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.] je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá proces ním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. K uvedeným kritériím bylo již žalovanou přihlédnuto v rámci poskytnutého odškodnění.

51. Ve vztahu k významu řízení Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl: Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Dalším typovým hlediskem je věk a zdravotní stav účastníka řízení. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srov. např. rozsudek senátu Druhé sekce ESLP ze dne 10. 7. 2003, ve věci H. proti České republice, stížnost č. 53341/99, odst. 75-76). Takový postup připustil ESLP v citovaném rozhodnutí Zimmermann a S. proti Švýcarsku, v odstavci 29. V případě dočasné přetíženosti je možné přednostně vyřizovat případy podle stupně naléhavosti a důležitosti a zvláště pak podle důležitosti předmětu řízení pro dotčenou osobu. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob; byly-li takové jejich poměry soudu známy, lze dovodit předpoklad přednostního a bezprůtahového (ve smyslu činnosti rozhodujícího orgánu) postupu v jejich věcech. Dle rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2292/2012: Osobami v pokročilejším věku jsou tedy myšleny osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni bylo v rozhodném období od 51 do 57 let.

52. Dle rozhodnutí Nevyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011 význam předmětu řízení pro poškozeného jako kritérium pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení není neměnnou veličinou, nýbrž v průběhu řízení může dojít k jeho snížení či zvýšení.

53. K významu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že dospěl k závěru, že význam řízení vedeného u Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] pro žalobkyni nepřesahuje běžný rámec statusových věcí. Skutečnost, že žalobkyně byla odvolána z funkce, sama o sobě neprokazuje mimořádný dopad vedeného řízení na její osobní či profesní sféru. K tvrzeným psychickým obtížím žalobkyně soud uvádí, že bylo prokázáno, že tyto se u žalobkyně projevovaly již před zahájením předmětného řízení (20.2.2017), žalobkyně trpěla úzkostnými a depresivními stavy, poruchami spánku, kdy v této souvislosti byla medikována, kdy následně byla shledána částečně invalidní, kdy šlo o invaliditu I. stupně. Současně bylo prokázáno, že tyto potíže pramenily zejména s ohledem na problémy žalobkyně v práci (pozn. [právnická osoba]). Nebylo prokázáno, že by tyto primárně souvisely s vedením předmětného řízení sp. zn. [spisová značka] a že by se tyto postupně právě v souvislosti s daným řízení prohlubovaly. Byly předloženy lékařské zprávy ze dne 8.12.2016, ze dne 26.1.2017 (opět před zahájením řízení), a poté ze dne 25.5.2017, kdy byla žalobkyně sice v pracovní neschopnosti, ale více méně stabilizovaná. Poté byl předložen již jen posudek o invaliditě ze dne 3.1.2020, kdy byla invalidita stanovena od 5.12.2019, a to pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Z uvedeného nelze bez dalšího učinit závěr, že tento stav žalobkyně je zapříčiněn právě vedením daného řízení, kdy toto ke dni stanovení invalidity trvalo cca 2,5 roku. Nebyl předložen žádný důkaz prokazující, že by vedení řízení vedlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že poté co žalobkyně již nebyla zaměstnána ani nevykonávala žádné funkce u [právnická osoba], vykonávala práci u několika zaměstnavatelů na různých pozicích, a to u společnosti [právnická osoba] od 1.11.2017 do 3.10.2018 na pozici manager implementace IS s místem výkonu práce [adresa], dále u společnosti [právnická osoba] od 1.5.2020 do 31.10.2020 na pozici strážný s místem výkonu práce [adresa], dále u společnosti [právnická osoba] od 1.3.2021 do 28.2.2023 na pozici ekonomická asistentka s místem výkonu práce [adresa] a dále u společnosti [právnická osoba]. od 27.2.2023 do 29.2.2024 na pozici obchodní referent s místem výkonu práce [adresa]. Z předložených pracovních smluv nebyla zjištěna výši mzdy žalobkyně, a tedy ani případný zásadní ekonomický dopad odvolání z funkce. Bez konkrétních údajů o ztrátě příjmu či jiných závažných následcích nelze dovodit, že by význam řízení pro žalobkyni přesahoval běžný rámec. Nebyl předložen důkaz o tom, že žalobkyně v souvislosti s vedením shora uvedeného řízení u Krajského soudu v Brně, nemohla nalézt zaměstnání v dosavadním oboru působení, které by odpovídalo její kvalifikaci a zkušenostem tj. uvedené prokázáno z předložených důkazů nebylo. Pokud žalobkyně uváděla, že dlouhotrvající soudní řízení a jeho průběh vedl k tomu, že byla zpochybňována její profesní pověst tj. že její profesní pověst byla v regionu zpochybňována a, že došlo i k medializaci sporu, toto prokázáno nebylo. Pokud medializací sporu mínila žalobkyně informace v rámci družstevního periodika [Anonymizováno], tak toto tvrzení nebylo prokázáno. Rovněž nebylo prokázáno, že by vedení sporu sp. zn. [spisová značka] a jeho průběh měl veřejný ohlas. Předložená fotografie vývěsky z obchodu neprokazuje souvislost s vedením řízení u krajského soudu, a tudíž není relevantní pro posouzení významu věci. Nebyly předloženy důkazy o tom, že by předmětné řízení mělo na žalobkyni závažný dopad v podobě veřejné dehonestace, narušení profesní pověsti a osobní důstojnosti. Pokud [Anonymizováno] publikovalo či šířilo o žalobkyni informace, je třeba toto klást k tíži [Anonymizováno] nikoliv žalované, kdy předložené fotografii vývěsky umístěné na prodejně [Anonymizováno] byly uvedeny informace v souvislosti s působením žalobkyně u [Anonymizováno], nikoliv informace, které by souvisely s vedením předmětného řízení. Rovněž soud nemá za prokázané, že by skutečnost, že [Anonymizováno] žalobkyni v letech 2016, 2017 nevyplatilo odměny bylo v přímé souvislosti s vedením předmětného řízení u Krajského soudu v Brně. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se při stanovení výše zadostiučinění přihlíží mimo jiné k významu předmětu řízení pro poškozeného. Tento význam však musí být prokázán konkrétními okolnostmi, které svědčí o mimořádném zásahu do osobní, profesní či společenské sféry účastníka. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, sp. zn. 30 Cdo 3583/2024, sp. zn. 30 Cdo 2557/2020) i Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 1586/09) zdůrazňuje, že zvýšení odškodnění je namístě pouze tehdy, pokud je prokázán nadstandardní význam řízení, například v důsledku veřejné medializace, zásadní ekonomické újmy nebo jiných závažných dopadů na osobní či profesní život účastníka. V projednávané věci nebyly takové skutečnosti doloženy a prokázány. Za těchto okolností soud uzavírá, že význam řízení pro žalobkyni nepřesahuje běžný rámec, a proto není dán důvod pro zvýšení odškodnění za nesprávný úřední postup z titulu významu řízení (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

54. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010 smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo.

55. S ohledem na uvedené soud má za to, že žalobkyni přísluší náhrada nemajetkové újmy v částce 75.900 Kč, ke které dospěl následujícím výpočtem (snížení základní částky o 10% z důvodu složitosti posuzovaného řízení): 1 rok částka 13.500 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 6.750 Kč, 2 rok částka 13.500 Kč redukovaná na jednu polovinu, tj. částka 6.750 Kč, 3 až 6 rok částka 13.500 Kč x 4 let – 54.000 Kč, 7 měsíce částka 1.125 Kč tj. 7 x 1.125 – 7.875 Kč, 14 dnů částka 525 Kč, kdy při výpočtu částky odpovídající 1 dni, tj. částky 37,50 Kč (1.125 Kč děleno 30 dní x 14 dní) tato náleží za 14 dnů .

56. Vzhledem k částečnému plnění žalované ve výši 75.375 Kč, činí nedoplatek částku ve výši 525 Kč.

57. Soud v projednávané věci neshledal důvody pro zvýšení základní částky na 18.000 Kč, tak jak žalobkyně uváděla v žalobě.

58. Žalobkyně byla prostřednictvím svého zástupce při jednání konaném dne 15.10.2025 vyzvána ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně měla uvést: - zda a příp. jak konkrétně vedení předmětného řízení sp. zn. [spisová značka] dopadlo do psychické sféry žalobkyně, např. nespavost, zdravotní problémy a zda např. vyhledala odbornou pomoc, - jaká konkrétní omezení jí vedení předmětného řízení sp. zn. [spisová značka] způsobilo v obvyklém způsobu života tj. konkrétně uvede, jak se tedy toto negativně projevilo, zasáhlo a narušilo její pracovní, osobní a společenský život žalobkyně, - jak konkrétně shora uvedené žalobkyni omezilo a dehonestovalo v jejích profesních, obchodních a osobních vztazích.

59. Dále zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. měl označit důkazy k prokázání tvrzení, že v souvislosti s vedením řízení sp. zn. [spisová značka] se toto projevilo i v oblasti finanční, což by mělo, také umocňovat význam řízení pro žalobkyni.

60. Pokud na shora uvedenou výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 12.11.2025, je třeba uvést, že z tohoto doplnění resp. z označených a následně provedených důkazů nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, stran složitosti řízení vedeného sp. zn. [spisová značka] tj. že se jednalo o řízení jednoduché a zejména nebyl prokázán tvrzený význam daného řízení pro žalobkyni (viz bod 53 rozsudku). Dle soudu nebyla tedy prokázána zejména újma žalobkyně a příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a nesprávným úředním postupem žalované ve věci sp. zn. [spisová značka] tj. že by k uvedenému došlo právě a jedině v souvislosti s vedením řízení sp. zn. [spisová značka].

61. Pro úplnost a nad rámec odůvodnění soud uvádí, že např. výslech účastníka řízení je sice podle občanského soudního řádu možný a může být významným podpůrným důkazem, avšak jeho provedení je v zásadě v dispozici účastníků – tedy je na nich, aby tento důkaz navrhli, pokud mají za to, že může přispět k objasnění skutkového stavu. Pokud žádná ze stran výslech účastníka nenavrhne, soud není povinen jej provádět z úřední povinnosti. Výslech účastníka řízení se provádí zejména tehdy, pokud nelze tvrzené skutečnosti prokázat jinými důkazy, například listinnými důkazy, svědeckými výpověďmi či znaleckými posudky. V projednávané věci však tento důkazní prostředek nebyl např. ani žalobkyní navržen, ačkoliv byla soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, kdy řada tvrzení, která se týkala zejména dehonestace žalobkyně, poškození její pověsti, psychických obtíží a dalších negativních dopadů, tak zůstala pouze v rovině tvrzení, neboť k jejich prokázání nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy. Soud proto hodnotil pouze ty skutečnosti, které byly řádně doloženy a prokázány jinými důkazními prostředky.

62. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl výrokem I. a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 525 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 525 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení. Úroky z prodlení jsou odůvodněny ust. § 1970 občanského zákoníku, kdy náleží žalobkyni ode dne následujícího po uplynutí 6-ti měsíční zákonné lhůty, kterou má žalovaná k vyřízení tj k předběžnému projednání nároku žalobkyně tj. od 12.9.2024 do zaplacení z částky ve výši 525 Kč.

63. Výrokem II. soud následně tedy žalobu zamítl v rozsahu částku ve výši 25.146 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 25.146 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, jako nedůvodnou.

64. Výrok III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a soud přiznal žalované, která měla neúspěch toliko v nepatrné části, náklady řízení ve výši 1.200 Kč, kdy tyto se sestávají z částky 300 Kč za každý ze 4 úkonů dle vyhlášky č. 254/2015 Kč, a to za sepis vyjádření ze dne 16.12.2024, účast u jednání dne 15.10.2025, sepis vyjádření ze dne 18.12.2025, účast u jednání dne 14.1.2026.

65. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., s tím, že soud prodloužil žalobkyni i žalované lhůtu k plnění na 15 dní z organizačně -technických důvodu na straně žalované a s ohledem na zachování rovnosti účastníků řízení u žalobkyně.

Poučení