17 C 235/2020 - 278

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 774 996 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 679 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 95 996 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] po žalované původně domáhal částky 1 411 685,14 Kč, sestávající z částky 20 934,24 Kč představující náklady právního zastoupení v trestním řízení vedeném posléze u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 3 T 60/2014, které žalovaná neuznala a částky 1 390 750,90 Kč představující ušlý zisk po dobu nezákonného trestního, neboť žalobce nemohl v plném rozsahu vykonávat svoji výdělečnou činnost. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV, ze dne 31.3.2011, č.j. KRPE-22-1481/TČ-2010-170080, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.12.2017, sp. zn. 3 T 60/2014, byl žalobce dle § 226 písm. a) tr.řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. b) trestního zákona, spáchaného ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro nějž byl žalobce nezákonně stíhán. Tímto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byla věc pravomocně skončena ohledně žalobce. Dne [datum] podal žalobce Ministerstvu spravedlnosti žádost, ve které se domáhal nároku na náhradu škody, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla tím, že vynaložil náklady na obhájce. Nároku na náhradu nákladů na obhájce Ministerstvo spravedlnosti vyhovělo pouze částečně, když žalobci přiznalo částku ve výši 151 434,36 Kč místo požadované částky ve výši 213 785, 46 Kč. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] vyplývá, že žalobci nebyla přiznána náhrada za následující úkony (mimo jiné) a s nimi související cestovní výdaje a náhrady za promeškaný čas, pouze z důvodu nedohledání listin v trestním spise. Žalobce si je vědom toho, že trestní spis je ve zcela nepřehledném stavu, na což ostatně upozorňoval již ve své žádosti, ovšem nelze toto přičítat k tíži žalobce a nepřiznat mu náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech na obhajobu pouze z toho důvodu, že se nepodařilo dohledat protokoly o výsleších svědků, kterých se obhájce žalobce účastnil. Z toho důvodu žalobce dne [datum] zaslal Ministerstvu spravedlnosti svoji žádost o opětovné mimosoudní projednání nároku ve výši 20 934,24 Kč. Dále žalobce uvedl, že mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním také vznikla škoda ve výši 1 390 750,90 Kč, spočívající v ušlém zisku, jelikož v době nezákonného trestního stíhání nemohl vykonávat v plném rozsahu svou samostatně výdělečnou činnosti – oceňování majetku pro věci nemovité (pod [IČO]). Žalobce byl trestně stíhán pro trestnou činnost, přímo související s jeho samostatnou výdělečnou činností, v důsledku čehož byla jeho dobrá profesní pověst znalce, kterou si budoval spoustu let, fakticky zdecimována. Přirozeným následkem pak byl pokles zakázek žalobce od svých klientů, zejména ze strany finančních institucí (bank), jelikož tyto s ním ukončily spolupráci.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] (žádostí ze dne [datum]) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve formě obhajného v celkové výši 20 934,24 Kč a dále žalobce žádostí doručenou dne [datum] uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 1 390 750,90 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve formě obhajného ve výši 19 788,24 Kč, ve zbytku byly žádosti žalobce zamítnuty. K požadovaným nákladům obhajoby žalovaná dále uvedla, že žalobci nebyla přiznána odměna ve výši půlúkonu spolu s 20% DPH za tento požadovaný úkon právní služby, a to za úkon konaný dne [datum], kdy se neuskutečnil výslech Ing. [anonymizováno], který se měl konat od 12:30 hod., neboť právní zástupce se o nekonání úkonu dozvěděl v 9:00 hod., tudíž neměl důvod setrvávat na místě výslechu svědka. Pokud však setrval, tuto skutečnost nijak nedoložil. Ovšem i kdyby doložil, nejednalo by se o účelně vynaložený náklad. K požadovanému nároku na ušlý zisk žalovaná uvedla, že z žalobcem předložených daňových přiznání z let 2008 až 2017 sice vyplývá, že v době trvání trestního stíhání výdělky žalobce poklesly, avšak z trestního spisu není zřejmá přímá příčinná souvislost s předmětným trestním stíháním. Není známo, zda byla žalobci ukončena znalecká činnost či zda mu byl uložen zákaz činnosti od orgánů činných v trestním řízení. Žalobce pouze doložil jedinou zprávu o tom, že s ním pozastavila spolupráci [právnická osoba], přičemž dále však nebylo doloženo, kdy se zase spolupráce znovu navázala, případně již dosud nenavázala. Není zřejmé, zda žalobce spolupracoval pouze s jednou bankou nebo více bankami. Není zřejmé, kdo další s žalobcem spolupracoval a z jaké další činnosti měl žalobce své příjmy. Pouhá skutečnost snížení výdělků v době, kdy probíhalo trestní stíhání, neznamená, že je zde příčinná souvislost se vznikem tvrzené škody. Žalobce nedoložil skutečnost, že po skončení trestního stíhání výdělky dosahovaly dřívější výše svých výdělků. Nadto žalovaná činila spornou i výši tvrzené škody, kdy žalobcem učiněný výpočet není správný. Výpočet ušlého zisku se získává z položky dílčího základu daně z příjmů dle § 7 zákona, nikoli pouze rozdílem mezi příjmy a výdaji. Žalovaná neshledala především příčinnou souvislost mezi trestním stíháním žalobce a tvrzeným ušlým ziskem a dále činila sporným vznik a výši uplatněné škody. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce dále reagoval na předběžnou písemnou výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. podáním ze dne [datum]. V něm svá tvrzení doplnil a uvedl, že před zahájením nezákonného trestního stíhání byly významnými klienty žalobce banky, se kterými dlouhodobě spolupracoval a pro které připravoval odhady, tržní ocenění a znalecké posudky jako znalec zapsaný do seznamu znalců dnem [datum] v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Žalobce před zahájením nezákonného trestního stíhání spolupracoval se řadou bank, například s [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a dalšími, kterým prováděl odhady, ocenění a znalecké posudky. V důsledku trestního stíhání došlo k poklesu příjmů žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání. Jednou ze spolupracujících klientů v bankovním sektoru byla [právnická osoba], která ukončila spolupráci právě z důvodu nezákonného trestního stíhání žalobce. V letech 2004 – 2010, tedy před zahájením nezákonného trestního stíhání, provedl žalobce pro [právnická osoba], celkem 226 odhadů (průměrně 32,3 odhadů ročně) za celkovou odměnu 1 278 840 Kč (průměrně 182 691 Kč ročně). Při pravidelném běhu věcí by žalobce v letech 2011 až 2017, tedy v letech probíhajícího nezákonného trestního stíhání, získal od [právnická osoba] podle průměru za období 7 let předcházejících nezákonnému trestnímu stíhání 226 zakázek a odměnu ve výši 1 278 840 Kč (bez započtení inflace ani zvedající se ceny služeb žalobce). [příjmení] 1 278 840 Kč proto představuje minimální ušlý zisk žalobce v důsledku ukončení spolupráce ze strany [právnická osoba] v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Žalobci kvůli nezákonnému trestnímu stíhání ušel zisk z podnikání ve znaleckém oboru. Žalobce jako trestně stíhaný znalec přišel o významnou část klientů v bankovním sektoru, kteří z důvodu probíhajícího nezákonného trestního stíhání, které souviselo s podnikatelskou činností žalobce, přestali s žalobcem spolupracovat. Příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a omezením/ukončením spolupráce je dle žalobce zjevná zjevná. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 30.11.2020, sp. zn. I. ÚS 922/18. V případě žalobce, který znaleckou činnost v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí vykonával ode dne [datum], je přímo zřejmé, že tato činnost byla významným způsobem omezena, čímž mu prokazatelně ušel zisk v důsledku nezákonného trestního stíhání. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku, musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.

4. V replice ze dne [datum] žalovaná uvedla, že žalobci jistý ušlý zisk sice v souvislosti se zakázkami od finanční instituce [právnická osoba] mohl hypoteticky vzniknout, a to s ohledem na doloženou listinu ze dne [datum] stran pozastavení spolupráce. Avšak tato byla pozastavena až od srpna 2011, přičemž k zahájení trestního stíhání žalobce došlo již v březnu 2011, tedy téměř půl roku před pozastavením spolupráce. Zároveň žalovaná uvedla, že jí není zřejmé, z jakého důvodu nebyla s [právnická osoba] obnovena spolupráce po určitém čase, když s jinými finančními institucemi žalobce spolupracoval i v době vedeného trestního řízení. V neposlední řadě žalovaná poukázala na to, že žalobce v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 26 C 147/2021 uvedl, že již od roku 2020 jako znalec nevystupuje, neboť na funkci rezignoval. Žalovaná však náhledem do seznamu znalců zjistila, že tento je nadále veden jako aktivní v evidenci znalců. Dále žalovaná nesouhlasila s výpočtem škody z průměru za posledních 7 let před zahájením trestního stíhání žalobce. Dle žalované si žalobce uměle navyšuje počet vypracovaných odhadů právě na základě toho, že v letech 2004 2007 vypracoval největší počet odhadů. Požadovaná škoda se váže k vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo vydáno dne [datum], tudíž by měl být průměr vypočten nanejvýš z posledních tří let před zahájením trestního stíhání. Dle žalované by rozhodným měl být právě rok předcházející vydání nezákonného rozhodnutí. A jelikož k pozastavení spolupráce s [právnická osoba] došlo až dne [datum], měl by se výpočet odvíjet i od počtu odhadů do té doby vypracovaných. Pokud bude žalobce uvádět, že se mu počet odhadů snižoval právě od roku 2008, kdy mělo začít prověřování trestné činnosti, je nutné vzít v potaz rovněž skutečnost, že v roce 2008 nastala velká krize, kdy lidé neměli primárně zájem o investování a koupi nových nemovitostí. Postupné snižování výdělků žalobcem uvedených v tabulce na str. 5 podání neshledává žalovaná v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Co se týče samotného doložení výše škody doklady předloženými žalobcem, a to konkrétně tržními oceněními – deník za léta 2008 [číslo], znaleckým deníkem z let 2008 [číslo] a dále znaleckým deníkem od roku 2004 do 2008, žalovaná namítla, že uvedené znalecké deníky mají formu obyčejného dokumentu s vypracovanou tabulkou bez jakéhokoli jednoznačného značení k prokázání pravosti, které by odlišilo tyto deníky od jakéhokoliv vytvořeného dokumentu uměle pro účely odškodňovacího řízení (např. razítko, potvrzení jednotlivých finančních institucí či cokoli jiného). Seznam posudků vypracovaných pro ostatní banky je řádně veden včetně data vyhotovení a popisu předmětu úkonu, nicméně v rámci znaleckého deníku, kde jsou vedeny odhady pro [právnická osoba] objednané bankou tyto informace nejsou vůbec uvedeny (s výjimkou roku 2009, kde jsou tyto informace řádně vyplněny). Dále není zřejmé, z jakého důvodu není v rámci uváděných tabulek na listinách nazvaných„ Přehled ocenění dle klientů“ uvedeno, že by došlo k vypracování nějakého odhadu pro [právnická osoba], i přestože se jednalo stále o období, kdy tato se žalobcem dosud neměla rozvázat spolupráci (tedy předcházela datu [datum]).

5. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět pro plnění ze strany žalované co do částky 19 788,24 Kč. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 616 900,90 Kč. Usnesením ze dne 6.10.2021, č.j. 17 C 235/2020-209, soud řízení částečně zastavil co do požadavku na zaplacení částky 19 788,24 Kč a usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 17 C 235/2020-255, soud řízení částečně zastavil co do požadavku na zaplacení částky 616 900,90 Kč.

6. Předmětem řízení tak zůstala částka 774 996 Kč, sestávající z dílčích nároků ve výši 773 850 Kč za ušlý zisk za období od roku 2011 do roku 2017 od [obec] spořitelny, a 1 146 Kč za žalovanou neuznaný jeden úkon právní služby v poloviční hodnotě. V podání ze dne [datum] žalobce upřesnil, že částka 773 850 Kč představuje ušlý zisk za období sedmi let 2011 až 2017, vycházející z ročního průměrného zisku za předchozí čtyři roky 2007 až 2010 ve výši 110 550 Kč za rok.

7. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, kdy žalobci poskytl rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. Žalované nemohlo být případné procesní poučení ani výzva podle § 118a o.s.ř. dáno, neboť se soudních jednání neúčastnila, přičemž souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud provedl veškeré navržené důkazy, s výjimkou důkazních návrhů ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné a těch, na nichž zejména v důsledku částečného zpětvzetí žaloby již později žalobce netrval.

8. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, z žádosti o opětovné mimosoudní projednání nároku ze dne [datum], na čl. 37, z potvrzení Ministerstva spravedlnosti o doručení žádosti o odškodnění dne [datum], ze dne [datum], na čl. 41, z žádosti o náhradu škody (ušlý zisk) za nezákonné trestní stíhání ze dne [datum], adresované Ministerstvu spravedlnosti na čl. 161, ze Stanoviska žalované ze dne [datum] na čl. 182 a Stanoviska Ministerstva spravedlnosti – doprojednání ze dne [datum], na čl. 195 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, že došlo k ukončení spolupráce mezi žalobce a [právnická osoba] dopisem ze dne [datum], že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] a [datum], a to ve výši 1 390 750,90 Kč za náhradu ušlého zisku, a ve výši 20 934,24 Kč na náhradě nákladů obhajoby. Žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přičemž konstatovala nezákonné rozhodnutí a poskytla odškodnění 19 788,24 Kč na náhradu nákladů obhajoby, ve zbytku nárok žalobce zamítla (před podáním žaloby žalovaná přiznala stanoviskem ze dne [datum] na nákladech obhajoby ještě další částku 151 434,36 Kč, která nebyla předmětem tohoto řízení).

9. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV ze dne 31. 3. 2011, č. j. KEPE-22-1481/TČ-2010-170080 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. b) trestního zákona spáchaného ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 3 T 60/2014, byl žalobce zproštěn obžaloby pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. b) trestního zákona z důvodu podle § 226 písm. a) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

11. Z dopisu [obec] spořitelny pozastavení spolupráce žalobci ze dne [datum], na čl. 36 soud nad rámec nesporné skutečnosti, že s žalobcem byla ukončena spolupráce, zjistil, že tato listina byla již součástí žaloby podané dne [datum].

12. Z žádosti o náhradu škody (ušlý zisk) za nezákonné trestní stíhání ze dne [datum], adresované Ministerstvu spravedlnosti na čl. 161, zjištěno, že jednou z příloh pod [číslo] byl dopis [právnická osoba] o ukončení spolupráce s žalobcem ze dne [datum]. Z obsahu tohoto uplatnění rovněž vyplývá v části III., že žalobce uvádí, že mu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda ve výši 1 390 750,90 Kč spočívající v ušlém zisku, jelikož v době nezákonného trestního stíhání nemohl vykonávat v plném rozsahu svou samostatně výdělečnou činnost – oceňování majetku pro věci nemovité ([IČO]). Žalobce dovozuje, že byl trestně stíhán pro trestnou činnost přímo související s jeho samostatnou výdělečnou činností, přirozeným následkem pak byl pokles zakázek žalobce od jeho klientů, zejména ze strany finančních institucí (bank), jelikož tyto s ním ukončily spolupráci s poukazem na dopis [obec] spořitelny o ukončení spolupráce ze dne [datum].

13. Ze Stanoviska žalované ze dne [datum] na čl. 182, zjištěno, že se týká předběžného projednání nároku žalobce na přiznání náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 1 390 750,90 Kč, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s tím, že byl trestně stíhán pro činnost související s jeho samostatnou výdělečnou činností. Dále, že žalobce přiložil k žádosti daňová přiznání za rok 2008 – 2017, přičemž vypočetl ušlý zisk na základě rozdílu mezi příjmy a výdaji na částku 1 390 750,90 Kč. K tomu bylo žalovanou konstatováno, že z žadatelem předložených daňových přiznání z let 2008 – 2017 sice vyplývá, že v době trestního stíhání výdělky žadatele poklesl, avšak z trestního spisu není zřejmá přímá příčinná souvislost s předmětným trestním stíháním. Není známo, zda byla žadateli ukončena znalecká činnost, zda mu byl uložen zákaz činnost od orgánů činných v trestním řízení. Žadatel pouze doložil jinou zprávu o tom, že s ním pozastavila spolupráci [ulice] spořitelna, přičemž dále však nebylo doloženo, kdy se zase spolupráce znovu navázala, případně již dosud nenavázala. Není také zřejmé, zda žadatel spolupracoval pouze s jednou bankou, nebo více bankami, není zřejmé, kdo další s žalobcem spolupracoval, a z jaké další činnosti měl žalobce své příjmy. Pouhá skutečnost snížení výdělku v době, kdy probíhalo trestní stíhání, neznamená, že je zde příčinná souvislost se vznikem škody. Žadatel nedoložil skutečnost, že po skončení trestního stíhání výdělky dosahovaly dřívější výše svých výdělků. Žalovaná rovněž činila spornou i výši tvrzené škody, kdy žadatelem učiněný výpočet není správný. Výpočet ušlého zisku se získává z položky dílčího základu daně z příjmů dle § 7 zákona, nikoli pouze rozdílem mezi příjmy a výdaji. Nárok na náhradu ušlého zisku tak nebude přiznán.

14. Ze znaleckého deníku 2007, [celé jméno žalobce] odhady pro [právnická osoba], objednané bankou zjištěno, že žalobce pro [anonymizována dvě slova] vyhotovil celkem 26 znaleckých ocenění pod čísly [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v celkové výši 152 600 Kč.

15. Z tabulky zpracovaná žalobcem za rok 2007, kdy je vždy uvedeno číslo posudku, tak jak bylo zjištěno ze znaleckého deníku za rok 2007, je uvedeno jméno fyzické osoby, pro níž bylo znalecké ocenění provedeno, dále datum vyhotovení, předmět úkonu, kde je vždy uvedena nemovitost, které se znalecké ocenění týkalo a dále účtovaná odměna zjištěno, že se jedná o tatáž čísla posudků, která jsou uvedená ve znaleckém deníku, a jedná se o stejný počet znaleckých ocenění s celkovou cenou 152 600 Kč.

16. Ze znaleckého deníku 2008, [celé jméno žalobce], odhady pro [anonymizována dvě slova] objednané bankou zjištěno, že v roce 2008 bylo zpracováno 19 znaleckých ocenění pro [anonymizována dvě slova]. [příjmení] posudků [číslo] až [číslo] s celkovou cenou 116 700 Kč.

17. Z faktury [číslo] až [číslo], zjištěno, že dodavatelem je vždy žalobce, příjemci jsou různé osoby, s tím že částky uvedené v jednotlivých fakturách odpovídají částkám, které jsou uvedeny ve znaleckém deníku za rok 2008 - 116 700 Kč.

18. Ze znaleckého deníku 2009, [celé jméno žalobce], odhady pro [právnická osoba] objednané bankou, zjištěno, že za toto období bylo vyhotoveno 21 znaleckých ocenění pod čísly: [číslo] až [číslo] dále [číslo] až [číslo] dále [číslo] A/09, [číslo] A/09. Dále zjištěno, že je u každého tržního ocenění uvedena právnická nebo fyzická osoba, která si ocenění objednala, datum vyhotovení, předmět úkonu kdy je vždy uvedená konkrétní nemovitost a to s uvedením obce a čísla popisného tam kde je to možné s celkovou hodnotou 97 000 Kč. U posledních dvou znaleckých ocenění je v předmětu úkonu uvedeno – [anonymizováno], účtovaná částka 2 000 Kč v obou případech.

19. Z faktury [číslo] až [číslo] [číslo] až [číslo] [číslo] [spisová značka] a [číslo] [spisová značka], zjištěno že dodavatelem je ve všech případech uveden žalobce, příjemci jsou uvedeny osoby, jejichž jména odpovídají jménům, které jsou uvedeny ve znaleckém deníku 2009. Rovněž fakturované částky odpovídají údajům uvedeným ve znaleckém deníku a stejně tak odpovídá i předmět znaleckého úkonu.

20. Ze znaleckého deníku 2010, [celé jméno žalobce], odhady pro [anonymizována dvě slova] objednané bankou, zjištěno, že v tomto období bylo učiněno 17 znaleckých ocenění pod čísly posudků [číslo] až [číslo] v celkové ceně 77 900 Kč.

21. Z faktury [číslo] [číslo] zjištěno, že na faktuře [číslo] jako dodavatel uveden [právnická osoba] s.r.o., [ulice a číslo], [obec a číslo], příjemce [jméno] [příjmení], částka 6 500 Kč. Souhlasí s částkou uvedenou ve znaleckém deníku. Na faktuře [číslo] uveden jako dodavatel žalobce, jako příjemce [právnická osoba], částka 5 200 Kč odpovídá částce uvedené ve znaleckém deníku, 22. Z objednávkových listů na smluvního znalce [příjmení] spořitelny získané z interního systému [obec] spořitelny, v němž je vždy uveden předmět ocenění, objednatel, vystavitel, seznam ocenění zjištěno, že požadovaný termín odevzdání je vždy v průběhu roku 2010, dále zjištěná a uvedená jména objednatelů, dále jméno vystavitele za [anonymizována dvě slova] a dále zjištěny ceny 5 200 Kč, 4 700 Kč, 4 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 4 700 Kč, 4 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 3 700 Kč, 4 700 Kč, 4 200 Kč, 4 700 Kč.

23. Z Přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2008 na č.l 42, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 458 794 Kč, 24. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2009 na č.l.86, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 316 020 Kč, 25. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2010 na č.l.74, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmů podle § 7 zákona, částka 431 889 Kč, 26. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2011, na č.l. 98, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 165 989 Kč, 27. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2012 na č.l.108, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 181 687 Kč, 28. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2013 na č.l.128, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 205 828 Kč, 29. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2014 na č.l.119, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona, částka 191 867 Kč, 30. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2015 na č.l.140, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmu podle § 7 zákona po vynětí, částka 252 382 Kč, 31. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období kalendářní rok 2016 žalobce na č.l.146, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmů podle § 7 zákona, částka 281 516 Kč, 32. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářní rok 2017 na č.l.155, zjištěn na řádku [číslo] dílčí základ daně z příjmů podle § 7 zákona, částka 184 755 Kč, 33. Z Potvrzení o účasti advokáta – JUDr. [jméno] [příjmení], ze dne [datum] na č.l. 271, zjištěno, že policejní orgán Policie České republiky KŘP Pardubického kraje potvrzuje, že dne [datum] v 9.00 se osobně dostavil Mgr. [jméno] [příjmení] v zastoupení JUDr. [jméno] [příjmení] k provedení následujících úkonů a to jednak výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] na den [datum] v 9.00 hodin a k výslechu obviněného [příjmení] [příjmení] dne [datum] ve 12.30 hodin, které se měly konat v budově Policie ČR KŘP Pardubického kraje, [ulice a číslo] [obec]. Úkony nebyly provedeny z důvodu překážky na straně Policie ČR.

34. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Soud má za prokázané, že žalobce byl obžaloby zproštěn a že [ulice] spořitelna ukončila s žalobcem spolupráci, neboť byl prošetřován policií. Dále bylo prokázáno, v jakých objemech žalobce prováděl v letech předcházejících trestnímu stíhání (2007 – 2010) znalecká posouzení a dále to, že v období po zahájení trestního stíhání (2011 – 2017) jeho příjmy z podnikatelské činnosti výrazně poklesly.

35. Soud blíže nehodnotil obsah žádosti o odškodnění za neoprávněné stíhání ze dne [datum], potvrzení žalované ze dne [datum] o tom, že podání žalobce jí bylo doručeno dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum], jímž byla žalobci přiznána náhrada majetkové újmy ve výši 151 434,36 Kč, neboť šlo jednak o skutečnosti nesporné a jednak tam uplatněný nárok nebyl předmětem tohoto řízení.

36. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

37. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

38. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

39. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

40. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

41. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

43. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

44. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk platí, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

45. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

46. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

47. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení nároku žalobce ve vztahu k nároku na ušlý zisk, kterou vznesla žalovaná při jednání dne [datum] poté, co žalobce vzal žalobu částečně zpět. Žalovaná namítla, že žalobce ušlý zisk vztahuje k řízení, vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6, pod sp. zn. 3 T 60/2014, které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce původně koncipoval žalobu jiným způsobem, dožadoval se ušlého zisku z celé své samostatné výdělečné činnosti. Nyní, poté co svá žalobní tvrzení změnil, koncipuje své žalobní žádání zcela jiným způsobem, kdy požaduje náhradu škody za neprovedenou práci pro [anonymizována dvě slova], kdy žalovaná namítla, že jde o jiný ušlý zisk, než byl uplatněn u žalované a u soudu, tedy že k uplatnění u žalované došlo až doručením těchto změn, které žalobce učinil v únoru 2022. Žalobce uvedl, že rozsah uplatněný po částečném zpětvzetí žaloby, uplatňoval již na počátku, tedy že se jedná o zúžení toho, co žalobce žádal již na počátku a že tedy požadovaný nárok byl již v nároku uplatněném u žalované obsažen.

48. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Podstatou námitky promlčení vznesené žalovanou bylo, zda žalobcem uplatněný nárok je nadále požadován na základě týchž skutkových tvrzení a zda tedy je na něj možné pohlížet jako na uplatněný u žalované v roce 2020. Soud dospěl k závěru, a v tomto směru sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor, že v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby nedošlo k uplatnění žádného nového nároku. Dle soudu žalobcem požadovaný nárok v souvislosti s požadovaným ušlým ziskem za práce pro [anonymizována dvě slova] byl již obsažen jak v uplatnění nároku u žalované, tak v původní žalobě. Částečným zpětvzetím žalobce tento nárok omezil tak, že se již nedomáhal ušlého zisku za veškerou svoji činnost, kterou vykonával, ale žádal odškodnit toliko zisk, který mu ušel v souvislosti s tím, že s ním [ulice] spořitelna pro jeho trestní stíhání zastavila spolupráci. O tom svědčí to, že jednou z příloh žádosti žalobce ([číslo]) o předběžné projednání nároku ze dne [datum] byl i dopis [právnická osoba] o ukončení spolupráce s žalobcem ze dne [datum]. Na tento dopis žalobce poukazoval v souvislosti s tím, že mu poklesly zakázky mj. od [obec] [anonymizováno]. Rovněž žalovaná se ve stanovisku ze dne [datum] k pozastavení spolupráce mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] vyjádřila, přičemž měla za to, že žalobce nepředložil dostatek podkladů. Je tedy zjevné, že i žalovaná při projednání žádosti žalobce věděla, že se žalobce domáhá odškodnění i za zisk ušlý v souvislosti s ukončením spolupráce s [anonymizována dvě slova]. Z hlediska totožnosti skutkového základu nároku je podstatné, že se jej žalobce stále domáhá na základě tvrzení, že s ním byla ukončena ze strany různých institucí spolupráce a že mezi těmito institucemi [anonymizována dvě slova] zmínil. Otázka toho, jakým způsobem bude ušlý zisk určen, je otázkou dokazování a rovněž právního posouzení soudem, když s výjimkou § 28 OdpŠk neexistuje předepsaný postup, jak má poškozený svůj ušlý zisk vypočítat. V tomto směru je podstatné je že se nezměnily rozhodující skutečnosti podstatné pro vymezení předmětu řízení, přičemž případná absence rozhodných skutečností nepředstavuje vadu žalobu, ale je důvodem pro procesní poučení a výzvu soudu podle § 118a odst. 1 o.s.ř. Soud tedy vyhodnotil žalovanou vznesenou námitku promlčení jako nedůvodnou a přistoupil k věcnému posouzení nároku žalobce.

49. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence jen jednoho z těchto předpokladu odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

50. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV ze dne 31. 3. 2011, č. j. KEPE-22-1481/TČ-2010-170080, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. a), písm. b) trestního zákona spáchaného ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 3 T 60/2014, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby pro tento trestný čin. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

51. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak ve vztahu k oběma tvrzeným nárokům splněna a soud se bude dále po jednotlivých nárocích zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

52. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce na odškodnění úkonu právní služby v poloviční hodnotě ve výši 1 146 Kč, a to konkrétně za nekonaný výslech Ing. [anonymizováno] dne [datum] Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Žalovaná ohledně žalobcem požadovaného úkonu namítla, že v předmětný den měl proběhnout jednak výslech Ing. [příjmení] a jednak Ing. [anonymizováno]. Žalovaná žalobci náhradu za jeden úkon v poloviční hodnotě přiznala a nespatřovala důvod, proč by měl být přiznán další úkon právní služby v poloviční hodnotě, když obhájce se na služebnu dostavil jednou, nesetrvával tam ani se na služebnu znovu nedostavoval. Z potvrzení, které bylo provedeno k důkazu, vyplývá, že se obhájce žalobce dostavil n a služebnu v 9h, kdy mu bylo sděleno, že se oba výslechy nekonají pro překážku na straně policejního orgánu. Podle § 14 odst. 2 části před středníkem advokátního tarifu advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn. Bylo prokázáno, že se obhájce žalobce dostavil na služebnu policie pouze jednou a náleží mu tak úkon právní služby v poloviční hodnotě rovněž pouze jednou. Žalovaná postupovala správně a žalobci další odškodnění nenáleží.

53. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu zisku, který mu ušel v souvislosti s tím, že s ním [ulice] [anonymizováno] ukončila spolupráci, konstatuje soud, že se nepotvrdilo původní podezření orgánů činných v trestním řízení, že žalobce spáchal trestný čin, kvůli němuž se stal účastníkem trestního řízení v pozici obviněného a posléze obžalovaného, a proto mu vznikl nárok na náhradu újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí. Soud shledal příčinnou souvislost vzniku žalobcem tvrzené újmy v podobě ušlého zisku s trestním stíháním žalobce, neboť má za prokázané, že spolupráce žalobce s [právnická osoba], pro kterou do té doby nejméně po dobu 4 let (2007 – 2010) prováděl zakázky, byla ukončena právě z důvodů zahájeného trestního stíhání. Na toto nemá žádný vliv žalovanou namítaná skutečnost, že k ukončení (přerušení) spolupráce došlo až po několika měsících od zahájení trestního stíhání žalobce, neboť důvod ukončení spolupráce byl jednoznačně a nezaměnitelně konkretizován. V důsledku ukončení spolupráce s [právnická osoba] došlo na straně žalobce ke vzniku újmy v podobě ušlého zisku.

54. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl. Ušlý zisk tedy znamená ztrátu očekávaného přínosu. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popřípadě k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2112/2014, nebo ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014). Soud v tomto směru, i v zájmu případného smírného řešení sporu, seznámil účastníky, že bude vycházet z jednoho z nejnovějších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to usnesení ze dne 21.11.2021, sp.zn. 30 Cdo 2979/2020, který byl navržen k publikaci do Sbírky rozhodnutí a stanovisek s právní větou„ Tvrdí-li žalobce při uplatňování nároku na náhradu ušlého zisku, že existoval pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, ale do nějž zasáhla škodná událost, je logické, že okolnosti, k jejichž naplnění již (vlivem škodné události) nedošlo, nebude možné popsat do podrobností a že rovněž výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých obrysech. Platí, že soud musí nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání škůdce, žalobce by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch. Soudy však musí mít při tom na paměti, že jde o prokazování něčeho, co se ve skutečnosti nestalo.“ 55. Soud vyšel z toho, že pokud by žalobce jako znalec v oboru oceňování nemovitostí mohl realizovat očekávatelné zakázky od [právnická osoba], jeho příjem by se zjevně zvýšil o odměnu z nich. Z provedeného dokazování je zřejmé, že v letech 2011 až 2017, za něž žalobce požaduje náhradu újmy, byl jeho příjem vykazovaný v daňových přiznáních podstatně nižší, než v letech bezprostředně před trestním stíháním. Je tak zřejmé, že ani zakázky od jiných finančních institucí nedokázaly nahradit výpadek příjmů, které bylo možné očekávat od [právnická osoba] Z hlediska příčinné souvislosti a splnění další z kumulativních podmínek odpovědnosti žalované za škodu je podstatné, což jednoznačně vyplynulo z dokazování, že pro [právnická osoba] bylo základním důvodem pro přerušení spolupráce právě trestní stíhání žalobce, které v předmětných letech stále ještě nebylo ukončeno.

56. Soud se dále zabýval otázkou, v jaké výši by měla být žalobci náhrada ušlého zisku přiznána. Krom již výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2979/2020, dále v rozsudku ze dne 13.9.2021, sp. zn. 30 Cdo 333/2021, Nejvyšší soud poukázal na judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou jeho nálezem ze dne 30.11.2020, sp. zn. I. ÚS 922/18, z níž vyplynulo, že při řešení otázky ušlého zisku podnikatele nelze odhlížet od charakteru podnikání jako takového. I z této judikatury vyplývá, že požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného a zohledňovat to, že podstatnou je především ta skutečnost, že v důsledku nezákonného rozhodnutí poškozený nemohl vykonávat svou podnikatelskou činnost. V tomto směru soud dospěl k závěru, že výše příjmu žalobce získaného od [právnická osoba], závisela na množství a předmětu jí objednaných a žalobcem provedených odhadů, přičemž nelze dopředu zcela přesně určit, kolik zakázek a v jaké hodnotě by v předmětných letech mohl žalobce pro [právnická osoba], realizovat, kdyby nebyl trestně stíhán. Soud v tomto směru vycházel z odvolacího rozsudku Městského soudu v Praze 4.8.2022, č.j. 70 Co 231/2022- 79, ve věci týchž účastníků s tím rozdílem, že se v tamním řízení žalobce domáhal ušlého zisku na shodném skutkovém základu, ovšem za jiné období. V tomto rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že není namístě vycházet ze zprůměrování veškerých odměn za zakázky realizované pro [právnická osoba], tj. za roky 2007 až 2010, ale aproboval závěr, vycházející při stanovení pravděpodobného zisku žalobce z roku nejbližšího roku, kdy bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Soud proto rovněž vyšel z období jednoho roku, avšak vzal za rozhodný rok 2009, neboť zisk v tomto roce jako jediný žalovaná nečinila sporným a nemůže tak vznášet výhrady, že jich bylo dosaženo. Soud považuje za potřebné dodat, že má za prokázáno, že žalobce i v ostatních letech tvrzených zisků dosáhl, neboť ze strany žalované nebylo konkrétně tvrzeno a prokázáno, které zakázky žalobce nerealizoval, přičemž soud jí nemohl v tomto směru dát případně procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř. Soud však přistoupil k řešení, které jde spravedlivé, kdy soud vyšel z roku, kdy příjmy žalobce žalovaná nijak nerozporovala a současně volba tohoto roku žalobce nijak nepoškozuje, neboť v roce 2009 dosáhl o něco vyššího zisku než v roce 2010. Současně rok 2009 je stále dostatečně blízko okamžiku, kdy bylo se žalobcem zahájeno trestní stíhání a soud tak je přesvědčen o tom, že by žalobce pravděpodobně a přinejmenším zisku dosaženého v roce 2009 v letech 2011 – 2017 dosáhl.

57. V roce 2009 žalobce dosáhl hrubého příjmu 97 000 Kč, přičemž se náhrady domáhal za období od roku 2011 do roku 2017, tedy za období 7 let. Žalobci tak náleží odškodnění za toto období za výpadek příjmů od [právnická osoba] ve výši 679 000 Kč (7*97 000). V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I), ve zbytku, tedy ohledně částky 95 996 Kč (včetně nepřiznaného nároku ve výši 1 146 Kč) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení dva nároky, jednak nárok na náhradu majetkové újmy v souvislosti s žalovanou neuznanými náklady obhajoby a jednak nárok na náhradu ušlého zisku, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 1435/2015, a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 19 788,24 Kč usnesením ze dne 6.10.2021, č.j. 17 C 235/2020-209, které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 1 411 685,14 Kč (20 934,24 + 1 390 750,90). Jelikož ke zpětvzetí došlo pro dobrovolné plnění ze strany žalované, je třeba dospět k závěru, že zpětvzetí žaloby zavinila žalovaná. Úspěch žalobce tak v této fázi řízení činí 1,40 %. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 616 900,90 Kč usnesením ze dne 3.6.2022, č.j. 17 C 235/2020-255, které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 1 391 896,90 Kč (1 146 + 1 390 750,90). Jelikož ke zpětvzetí nedošlo pro dobrovolné plnění ze strany žalované, ale z důvodu procesního rozhodnutí žalobce, je třeba dospět k závěru, že zpětvzetí žaloby zavinil žalobce. Úspěch žalované tak v této fázi řízení činí 43,70 %. Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 774 996 (1 146 + 773 850), přičemž žalobce byl tarifně úspěšný v částce 679 000 Kč, neuspěl ohledně částky 95 996 Kč. Úspěch žalobce v této závěrečné fází řízení činil 48,10 %. Celkový úspěch žalobce po sečtení zaznamenaných dílčích úspěchů v tomto řízení činil 49,50 % a procesně úspěšnější tak byla žalovaná. Celkově byla v řízení procesně úspěšná žalovaná v rozsahu 1 % (50,50 - 49,50) %. Jelikož je tento procesní úspěch nepatrný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

59. Lhůtu k plnění ve věci samé soud stanovil ohledně výroku I. podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Poučení