17 C 246/2023 - 56

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o ochranu osobnosti a o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný 1) a žalovaný 2) byli povinni společně a nerozdílně smazat komentář označený jako „[Jméno advokáta B]“ na facebookovém profilu žalovaného 1) k jeho příspěvku ze dne [datum], se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaný 1) byl povinen zaslat žalobci písemnou omluvu na adresu jeho bydliště ve znění „Já, [Jméno žalované], se tímto omlouvám [Jméno žalobce] za komentář [Jméno advokáta B] k mému příspěvku ze dne [datum] na zdi mého facebookového profilu v němž byl [Jméno žalobce] mimo jiné označen za profesionálního a chronického potížistu a parazita, a v němž bylo uvedeno, že s ním pro jeho nevhodné chování zaměstnavatel neobnovil pracovní smlouvu, že se jej zbavil. Tato tvrzení týkající se [Jméno žalobce] jsou nepravdivá a urážlivá a jejich zveřejněním a rozšířením bylo protiprávně zasaženo do osobnostních práv [Jméno žalobce], když došlo zejména k zásahu do jeho cti a vážnosti.“, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný 1) byl povinen zveřejnit písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. jako příspěvek na zdi svého profilu na sociální síti Facebook po dobu nejméně 47 týdnů, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaný 1) byl povinen zveřejnit písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku II. v tištěné verzi Zpravodaje Mikroregionu [adresa] na straně příslušné obci [adresa], se zamítá.

V. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen zaslat žalobci omluvu na adresu jeho bydliště ve znění Já, [Jméno advokáta B], se tímto omlouvám [Jméno žalobce], že jsem na síti Facebook na profilech [právnická osoba] [adresa] a [Jméno žalované] publikoval komentáře, v kterých jsem označil [Jméno žalobce] za profesionálního a chronického potížistu a parazita, a uvedl jsem v něm dále, že s ním pro jeho nevhodné chování zaměstnavatel neobnovil pracovní smlouvu, že se jej zbavil. Tato tvrzení týkající se [Jméno žalobce] jsou nepravdivá a urážlivá a jejich zveřejněním a rozšířením bylo protiprávně zasaženo do osobnostních práv [Jméno žalobce], když došlo zejména k zásahu do jeho cti a vážnosti.“, se zamítá.

VI. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen zveřejnit písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku V. jako trvalý příspěvek na zdi svého profilu na sociální síti Facebook po dobu nejméně 47 týdnů, se zamítá.

VII. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen zveřejnit písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku V. v tištěné verzi Zpravodaje Mikroregionu [adresa] na straně příslušné obci [adresa], se zamítá.

VIII. Žaloba, aby žalovaný 2) byl povinen zaplatit žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, se zamítá.

IX. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 18 695 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1).

X. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 17 144 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2).

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhal po žalovaných omluvy, a to písemně, zveřejněním na Facebooku a zveřejněním ve Zpravodaji Mikroregionu [adresa], a po žalovaném 2) dále zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, z důvodu, že mu žalovaný 1) svou nečinností a žalovaný 2) lživým komentářem zasáhli do jeho práv na ochranu osobnosti, a to do práva na čest, vážnost, dobré jméno, profesní čest a integritu. Dále namítal, že jednání žalovaných mohlo být důvodem jeho neúspěchu ve volbách.

2. Žalovaný 1) navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že se jednalo o svobodnou politickou diskuzi, komentář žalovaného 2) nebyl protiprávní a žalobce v něm byl vyzván, aby se k tvrzením v komentáři osobně vyjádřil. Žalobce mohl očekávat, že pokud během politické kampaně šíří letáky s nepravdivými či zkreslenými tvrzeními, bude na ně reagováno, dále mohl očekávat, že se voliči či ostatní kandidáti budou zajímat o jeho minulost, pracovní postavení apod., ať už v pozitivním či negativním slova smyslu.

3. Žalovaný 2) rovněž navrhoval zamítnutí žaloby, neboť považoval za svou morální povinnost reagovat na kritiku žalobce na bývalé vedení obce, žalovaný 2) vstoupil do veřejné diskuze dvou kandidátů do obecního zastupitelstva, přičemž tato diskuze byla vyvolána žalobcem. U žalobce jako kandidáta na politickou funkci jsou hranice mnohem měkčí ve prospěch původců kritiky. Žalovaný 2) výrok učinil z pozice běžného občana a je přesvědčen, že jeho reakce byla adekvátní situaci.

4. Soud ve věci nařídil k projednání věci ústní jednání na den [datum]. Na počátku ústního jednání žalobce požádal o odročení z důvodu, že nemá právního zástupce. Tuto žádost o odročení soud zamítl, neboť nebyla ani včasná ani důvodná. Přípisem ze dne [datum] sdělil předchozí právní zástupce žalobce, že mu téhož dne žalobce vypověděl plnou moc. Žalobce si tak nejpozději k [datum] musel být vědom toho, že je bez právního zástupce a že za deset dnů je ve věci konáno ústní jednání. To vše za situace, kdy od června [rok], kdy bylo účastníkům doručeno předvolání k ústnímu jednání, musel vědět, že se ve věci koná dne [datum] ústní jednání. Byl to tedy žalobce, který si sám způsobil, že nebyl právně zastoupen. Žádost o odročení pak učinil až na počátku ústního jednání, nezaslal ji soudu písemně dříve.

5. Žalobce dále navrhoval změnu v podobě rozšíření žaloby spočívající v dalším tvrzeném nezákonném zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti jednáním žalovaných. Soud v souladu s § 95 odst. 2 o. s. ř. tuto změnu žaloby nepřipustil, když žalobce tak mohl učinit kdykoli dříve za řízení, nad to se mělo jednat o tvrzené nezákonné jednání žalovaných cca rok poté, kdy mělo dojít k tvrzenému nezákonnému zásahu, který je předmětem žaloby, a tudíž by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

6. U ústního jednání účastníci učinili nesporným, že se ve dnech [datum] konaly komunální volby do zastupitelstva obce [adresa], ve volbách kandidoval žalobce a žalovaný 1). Zvolen do zastupitelstva byl žalovaný 1), žalobce nikoli. V rámci předvolební kampaně žalobce zveřejnil leták a dne [datum] umístil žalovaný 1) na svém Facebooku příspěvek, pod který napsal žalovaný 2) komentář. Žalobce zaslal žalovaným v srpnu [rok] předžalobní upomínky.

7. Dále soud provedl dokazování následujícími listinami: - výpisem z živnostenského rejstříku na jméno žalobce, ze kterého soud zjistil, že žalobci vzniklo dnem [datum] živnostenské oprávnění č. [hodnota] s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, toto oprávnění bylo přerušeno od [datum] do [datum], živnostenské oprávnění č. [hodnota] s předmětem podnikání [adresa] zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zaniklo [datum], - letákem politického hnutí [právnická osoba], ze kterého soud zjistil, že na 6. místě v seznamu je uveden žalobce, dále je u jeho jména uveden věk [rok] let a OSVČ, - volebním letákem žalobce, ze kterého soud zjistil, že žalobce zveřejnil leták s tímto zněním: „Vážení spoluobčané a voliči, jmenuji se [Jméno žalobce] a v těchto volbách kandiduji do zastupitelstva obce [adresa]. K vydání tohoto letáku mne vedly dva důvody. Ten první se dá shrnout do přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“. Přestože jsem [adresa] rodákem, stejně jako oba moji rodiče, tak mne mnoho obyvatel [adresa] nezná. Díky tomu, že posledních více než dvacet let jsem žil a pracoval mimo tento kraj, mne ti mladší z Vás ani možnost poznat neměli. A pro ty ostatní chci po těch letech, jednoduše řečeno, spojit jméno a tvář. Druhým důvodem je seznámit Vás s tím, proč kandiduji. Ty hlavní pohnutky jsou opět dvě, začnu tou pozitivní. kandiduji, protože jsem přesvědčen, že současné vedení obce dělá svou práci dobře a chci mu v tom být nápomocen. Tím myslím zejména místostarostu [jméno FO], radního [jméno FO] a radního a předsedu [jméno FO]. CO bylo i díky nim za poslední čtyři roky vykonáno a napraveno, můžete denně vidět v obci samotné, nebo si připomenout na stránce [web],cz, kde jsou jednotlivá témata rozepsána podrobněji. Ta pohnutka negativní je sice stará již deset let, ale ovlivňuje a bude život v obci ovlivňovat dál. Nikdy jsem netvrdil, že vše, co bylo v obci vykonáno za starostování J. [jméno FO] a M. [jméno FO], bylo děláno špatně. Ale fakt, že si tehdejší vedení [adresa] „nechalo utéct“ možnost získat pozemky po bývalé arcibiskupské pile a přenechalo je soukromému developerovi, považuji za naprosto skandální a největší selhání orgánů obce v její novodobé historii. Sami porovnejte centrum [adresa] – ty možnosti, které obě obce měly, byly v principu totožné. Různé byly pouze roky, kdy k tomu došlo a naprosto rozdílný je výsledek. Je velmi jednoduché zjistit a připomenout si, kdo byl v inkriminovaných letech [rok] ve vedení [adresa] a na kterých kandidátkách jsou ti lidé letos. Ale také to, kdo s nimi kandiduje nyní a je tudíž přesvědčen, že tehdejší „nicnedělání“ bylo správné. Stejně správné jako děravé střechy na ZŠ a DPS, předimenzovaný (a tudíž předražený) mostek u MŠ, žaloby v řádech mil. Kč na [právnická osoba] a jeho obstavený majetek, neřešené odpady atd., vše zděděné po předchozím vedení obce? Ne, tohle bylo špatné. Kandiduji proto, aby k něčemu podobnému již nedošlo. Kandiduji s [právnická osoba], protože to nedopustíme. Nechci Váš hlas pouze pro sebe, chci jej pro všechny na kandidátní listině č. 3 – [právnická osoba]. Děkuji [Jméno žalobce]“, - printscreenem z Facebooku žalovaného 1), ze kterého soud zjistil, že žalovaný 1) umístil na svůj soukromý profil tento text „Vážení občané, dovolte mi reagovat na LŽI a POMLUVY rozesílané kandidátem [Jméno žalobce] ([adresa]) viz foto pisatele. V přílohách daného sdělení je Vám dána možnost se se skutečnostmi seznámit a zaujmout objektivní pohled. Jelikož již není časový prostor pro tištěné vydání, je možné sdělení volně šířit a budu rád, když seznámíte i své blízké, kteří se neorientují na sociální síti. Děkuji a s úctou [Jméno žalované]“, (dále jen „příspěvek“), - printscreenem komentáře žalovaného 2), ze kterého soud zjistil, že tento byl umístěn k výše uvedenému příspěvku žalovaného 1) a v němž žalovaný 2) uvedl: „[jméno FO] by si měl, když chce kritizovat jiné v prvé řadě zamést před vlastním prahem. Z jeho textu je zřejmé, jak se mu nelíbí to či ono, prostě takový profesionální potížista. A stejně jako si stěžuje teď na bývalého starostu si stěžoval na své spolupracovníky když pracoval (no pracoval, pokud nebyl na nemocenské) v [adresa]. A protože to byl chronický potížista, tak s ním zaměstnavatel neobnovil pracovní smlouvu, jinými slovy se toho parazita zbavil. Viděli jste zaměstnavatele, který by se zbavil normálního pracovitého zaměstnance? Já ne, byl by to blázen, ale u pana [jméno FO] důvod měl. Když někdo roznáší do schránek občanům štvavé letáky jak to dělával pan [jméno FO], není divu. Ve svém volebním plátku použil pan [jméno FO] slovo „nicnedělání“. Ptám se, vážený pane, z čeho žijete poslední čtyři roky, tedy od roku [rok] od doby, kdy vám neobnovili v roce [rok] smlouvu pro nevhodné chování v [právnická osoba]. Pracujete někde a děláte něco pro [adresa] pro kterou se teď chcete „obětovat“ nebo jako mladý zdravý člověk sajete sociální dávky a podpory. Děkuji za odpověď. [jméno FO]“, (dále jen „komentář“), - vyjádřením žalovaného 1) k letáku žalobce, z něhož soud zjistil, že toto vyjádření žalovaný 1) umístil na svůj Facebook, je adresovaný žalobci a spoluobčanům a vyjadřuje se v něm žalovaný 1) k textu volebního letáku žalobce, a to k těmto bodům letáku: že si vedení obce [adresa] nechalo utéct možnost získat pozemky, že jsou děravé střechy na ŽS a DPS, k předimenzovanému (a tudíž předraženému) mostku u MŠ, k žalobě na [právnická osoba] a jeho obstavenému majetku, k neřešeným odpadům; závěrem vyjádření žalovaný 1) uvádí, že rozeslaný volební leták žalobce považuje za lživě populistický s úmyslem pošpinit jeho osobu a jelikož není prostor pro papírové vydání prohlášení, žádá spoluobčany, aby informovali o zkreslování skutečností žalobcem své rodiče, prarodiče, známé, o kterých ví, že se neorientují na Facebooku a v sociálních sítích, - printscreenem z Facebookových stránek obce [adresa], ze kterého soud zjistil, že žalovaný 2) zveřejnil komentář ve znění shodném, jak je uvedeno výše v páté odrážce, a to pod příspěvek obce [adresa] o koaliční smlouvě, - reakcí žalovaného 1) na předžalobní výzvu žalobce, ze které soud zjistil, že žalovaný 1) zaslal žalobci odpověď na předžalobní upomínku, ve které uvedl, že vlivem distribuce letáků žalobcem byl žalovaný 1) nucen reagovat na nesrovnalosti a nepravdy v letáku, k čemuž použil svůj Facebook, kde je možné uvést komentáře, na článek reagoval žalovaný 2), dále je v něm uvedeno, že to byl žalovaný 1), který spíše očekával omluvu ze strany žalobce a pokud by se mu žalobce chtěl omluvit, mohl žalobce využít i osobní setkání, nebo telefonicky, emailem a smazání textu ponechává na pisateli textu. Pokud chce žalobce projednat celou věc, vysvětlit mu své názory a postoje, je žalovaný 1) ochoten si s ním sjednat schůzku, proto uvedl i telefonní číslo [tel. číslo] email, - reakcí žalovaného 2) na předžalobní výzvu žalobce, ze které soud zjistil, že žalovaný 2) zaslal žalobci odpověď na předžalobní upomínku, ve které uvedl, že příspěvek žalovaného 2) nebyl samoúčelný, ale byl obranou proti písemnostem (letákům) rozšiřovaným žalobcem, které obsahovaly nepravdy a účelově negativní hodnocení žalovaného 1), jenž byl v té době kandidátem do obecního zastupitelstva obce [adresa], žalobce musel snést, že i ve vztahu k němu bude hodnocen jeho vlastní přístup k práci, i za použití expresivních výrazů, v příspěvku byla žalovaným 2) položena žalobci otázka ohledně jeho činnosti v roce [rok], na což mu nebylo věcně odpovězeno, žalobce se na kandidátní listině označoval jako OSVČ, ale žalovaný 2) si z veřejně dostupných zdrojů ověřil, že živnostenské oprávnění má žalobce od roku [rok] pozastaveno, byl to tedy žalobce, kdo uvedl voličům nepravdivý údaj a u žalovaného 2) to vyvolalo silnou emocionální reakci, zároveň má za to, že šlo o diskuzi zcela legitimní. Žalobce nereagoval bezprostředně svým vlastním komentářem, pokud by tak učinil, mohl seznámit veřejnost se svým vlastním hodnocením a rozporovat dle něj nesprávná stanoviska.

8. Co se týče dalších účastníky navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

9. Soud pouze na okraj podotýká, že pokud se žalobce domáhal v průběhu ústního jednání dalšího časového prostoru za účelem doplnění jeho vyjádření k vyjádření žalovaných k žalobě, je třeba na prvním místě zdůraznit, že v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, klást otázky a vyjadřovat se v průběhu jednání lze jen se souhlasem nebo na pokyn předsedy senátu (samosoudce). Soud má za to, že žalobce měl od doby doručení vyjádření žalovaných dostatečný časový prostor k reakci na tato vyjádření. Ústní jednání slouží podle § 115 odst. 1 o. s. ř. k projednání věci samé a je to předseda senátu, který v souladu s § 117 odst. 1 o. s. ř. zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání. Soud má za to, že v projednávané věci byl žalobci v rámci ústního jednání dán více než dostatečný prostor k jeho vyjádření nad rámec jím podané žaloby, přičemž další ústní projev žalobce by nemohl vést k jinému právnímu posouzení věci.

10. Na základě provedeného dokazování ve spojení se shodnými tvrzeními účastníků soud zjistil následující skutkový stav:

11. Ve dnech [datum] a [datum] probíhaly v obci [adresa] volby do obecního zastupitelstva. Kandidáty byli žalobce za hnutí [právnická osoba] a žalovaný 1). V rámci předvolební kampaně žalobce zveřejnil volební leták s textem viz výše v bodě 8, třetí odrážka. Dne [datum] umístil žalovaný 1) na svém osobním Facebookovém profilu příspěvek viz výše v bodě 8, čtvrtá odrážka, ke kterému připojil fotografie volebního letáku žalobce a tři strany svého vyjádření k letáku žalobce. Na tento příspěvek reagoval žalovaný 2) komentářem viz výše v bodě 8, pátá odrážka. Tento komentář žalovaný 2) také zveřejnil pod příspěvek na Facebookových stránkách obce [adresa]. Ve volbách uspěl žalovaný 1), žalobce nebyl zvolen. V srpnu [rok] zaslal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaným předžalobní upomínku, na tuto žalovaní reagovali. Žalobce byl na volebním letáku [právnická osoba] označen jako OSVČ. Žalobce má přerušené živnostenské oprávnění číslo jedna od [datum] do [datum], živnostenské oprávnění číslo dvě mu zaniklo [datum]. Žalobce pobýval cca od roku [rok] mimo obec [adresa], kam se natrvalo vrátil zpět v dubnu [rok]. Žalobce podal na žalované za výše uvedený komentář trestní oznámení, policie věc postoupila do přestupkového řízení. Žalovaný 2) nemá v obci [adresa] trvalý pobyt, v katastru obce vlastní nemovitost.

12. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), chráněna je osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

13. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

14. Podle článku 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

15. Podle článku 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

16. Podle článku 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

17. Na základě výše uvedeného soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě se střetává právo žalobce na ochranu jeho osobnosti s právem žalovaných na ochranu svobody projevu. Soud má za to, že v dané věci jednoznačně převládá a požívá větší ochrany právo na svobodu projevu. Již opakovaně Ústavní soud ČR judikoval (např. nález ÚS ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14 nebo novější nález ÚS ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 3161/23), že při posuzování kolize osobnostních práv a svobody projevu je nutno vycházet z řady kritérií, přičemž těmito jsou zejména 1. povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2. obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), 8. kdy tak učiní (např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil. Tento výčet kritérií není taxativní; v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z těchto kategorií zařadit.

18. Vztaženo na tento spor je tedy nutné uvést, že volební leták žalobce i příspěvek žalovaného 1) a komentář žalovaného 2) byly zveřejněny v rámci předvolební kampaně, v době pár dnů před volbami do zastupitelstva obce. Komentář žalovaného 2) se týkal žalobce jako osoby ucházející se o politickou funkci, a tedy osobu aktivní v komunální politice. Jako taková osoba musel žalobce počítat s tím, že pokud bude kandidovat ve volbách, bude se veřejnost zajímat o jeho profesní, ale i soukromý život. Žalobce se na kandidátní listině hnutí označil povoláním jako OSVČ, přičemž z rejstříku živnostenského podnikání vyplývá, že má již od roku [rok] pozastaveno živnostenské oprávnění. Nelze tak shledat nic neobvyklého na tom, že se žalovaný 2) zajímal o to, jakou výdělečnou činnost ve skutečnosti žalobce vykonává, tedy čím se živí, a to za situace, kdy se žalobce ucházel o veřejnou funkci zahrnující spravování veřejných prostředků obce. V této souvislosti soud odkazuje kupříkladu na nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04, ve kterém soud judikoval, že „práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků.“ Dále je pak v nálezu uvedeno, že „osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti; zde je soudy volen benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na ni kladeny náročnější požadavky, a veřejnost je oprávněna vědět, např. jakého vzdělání předmětná osoba dosáhla, s kým se stýká apod., a to pro posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální tuto funkci zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné.“ Obdobně judikoval například Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2305/2007, ve kterém uvedl, že „z práva na ochranu osobnosti nejsou vyloučeni ani politikové a ostatní veřejně činné, resp. veřejnosti známé osoby. Měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případě mnohem měkčí v porovnání s ostatními fyzickými osobami. Na tyto osoby jsou z tohoto pohledu kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna být informována tak, aby měla podklady pro posouzení způsobilosti této osoby, a to jak např. z hlediska její odbornosti, ale též např. z hlediska jejích morálních předpokladů vykonávat činnosti dotýkající se veřejných zájmů apod.“ Sám žalobce ve svém volebním letáku uváděl, že jej zveřejňuje i proto, aby jej občané lépe poznali, a sám si je vědom toho, že jej mnoho obyvatel [adresa] nezná, neboť posledních dvacet let žil a pracoval mimo kraj. Žalobce tak musel počítat s tím, že se o něj budou lidé zajímat a že jeho osoba bude hodnocena, a to případně i nelichotivě.

19. Komentář žalovaného 2) pak nestojí osamoceně, ale byl reakcí na volební leták žalobce. Ve volebním letáku se žalobce vyjadřoval negativně o bývalém vedení obce [adresa], což zahrnuje mimo jiné i žalovaného 1). Žalovaného 1) v letáku výslovně označil a z kontextu je zřejmé, že právě výroky z volebního letáku jako „tehdejší vedení [adresa] nechalo utéct možnost získat pozemky“, jde o „největší selhání orgánů obce v její novodobé historii“, „tehdejší nicnedělání“, „děravé střechy na ZŠ a DPS“, „předimenzovaný (a tudíž předražený) mostek u MŠ“, …. dává žalobce do souvislosti právě s žalovaným 1). Pakliže se žalobce takto negativně kriticky vyjadřoval o žalovaném 1), potažmo i o dalších osobách, musel si být vědom toho, že může přijít ať už ze strany žalovaného 1) či jiných osob reakce, která nemusí být pouze pozitivní.

20. Sám žalobce v žalobě označuje volební leták jako svou kritiku, tudíž sám žalobce si byl vědom toho, že jeho volební leták byl kritický. Není podstatné, zda výroky žalobce obsažené ve volebním letáku byly pravdivé či nikoli. Žalovaný 1) reagoval příspěvkem na svém osobním Facebookovém profilu. Proti tomuto příspěvku žalobce nikterak ani nebrojil. K tomuto příspěvku žalovaný 2) připojil komentář. Z obsahu komentáře je zřejmé, že žalovaný 2) reaguje na kritiku, kterou žalobce uvedl ve svém volebním letáku.

21. V komentáři žalovaný 2) žalobce označil za profesionálního potížistu, parazita a dále se vyjadřoval k jeho pracovnímu poměru v [adresa]. Soud se zabýval tím, zda výroky žalovaného 2) v komentáři mají charakter skutkového tvrzení či hodnotícího soudu, což je důležité z hlediska toho, že samotné hodnotící soudy nepodléhají důkazu pravdy. Existenci faktů lze prokázat, leč pravdivost jejich hodnocení podrobit důkazům nelze. Podle soudu je zřejmé, že výrazy „profesionální stěžovatel“ či „parazit“ jsou jednoznačně hodnotícími soudy.

22. Soud má však za to, že i okolnosti či důvody, které žalovaný 2) v komentáři uvedl ve vztahu k neobnovení pracovní smlouvy žalobce, je třeba považovat za hodnotící soudy. Soud vychází ve svých úvahách z toho, že pokud žalobci nebyla obnovena pracovní smlouva, což ani sám žalobce nepopírá, pak o skutečnostech, které k tomu vedly, může ve skutečnosti vědět jen sám zaměstnavatel žalobce. Žalobci sice mohl sdělit skutečné důvody, proč mu pracovní smlouva nebyla obnovena, ale také mu je sdělit nemusel, nebo mohl sdělit jiné, ačkoli ve skutečnosti k tomu mohl mít i jiné důvody či pohnutky. Subjektem pracovního vztahu byl toliko žalobce a jeho zaměstnavatel, nikoli žalovaný 2) ani další osoby. Proto, ačkoli žalovaný 2) uváděl, že si u dalších osob ověřoval důvody neobnovení pracovní smlouvy žalobce, má soud za to, že ani tyto osoby by nebyly s to sdělit skutečný důvod neobnovení pracovní smlouvy. Takovým (oficiálním) důvodem pak zcela jistě není to, že žalobce měl být „chronický potížista“ nebo že měl roznášet štvavé letáky.

23. Je nutno však doplnit, že i kdyby se v případě tvrzení žalovaného 2) jednalo nikoli o hodnotící soud, ale o (nepravdivé) skutkové tvrzení, nebylo by způsobilé zasáhnout do žalobcových osobnostních práv, a to zejména s ohledem na nízkou intenzitu daného tvrzení; soud zdůrazňuje, že ne každé nepravdivé tvrzení je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv dotčené osoby. Pokud žalobce namítá, že žalovaný 2) obvinil žalobce z nadužívání nemocenské, pak z obsahu komentáře takové tvrzení výslovně nevyplývá; sám žalobce pak uvedl, že opravdu na nemocenské byl, a to dvakrát.

24. Pokud jde o formu výroků žalovaného 2), soud má za to, že jde o výroky expresivní; výrazy parazit a chronický potížista nelze podle soudu považovat za výrazy vulgární. Soud v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13, ve kterém soud uvedl, že „i expresivnímu nebo kritickému projevu je v zásadě poskytována ochrana ve smyslu čl. 17 LZPS a takový projev zpravidla nezasahuje do osobnostních práv kritizované veřejně činné osoby. Ochrana nesvědčí jen např. osobním samoúčelným urážkám, jejichž intenzita není adekvátní ve vztahu ke kritizované skutečnosti.“ Jinak také řečeno, že svobodné šíření názorů a myšlenek nelze zúžit natolik, že bude ve veřejném prostoru zapovězeno vůbec hodnotit projevy politických představitelů, že bude zapovězeno kritizovat politické představitele a ochraně tak podléhají i projevy mající povahu nadsázky a které mají za cíl též vyjádřit určité hodnotící (kritické) názory či postoje a nelze je brát doslova.

25. Soud dále zdůrazňuje právě kritérium chování kritizované osoby a to, jak se posléze ke kritice postavila. Jednak tedy to, že jednání žalovaných bylo reakcí na jednání žalobce, zadruhé pak reakce samotného žalobce. V komentáři žalovaného 2) byl žalobce výslovně vyzván k tomu, aby odpověděl na komentář, což však žalobce neučinil. Žalobce mohl rozvinout debatu, obhájit se a vysvětlit žalovaným nebo i jiným osobám, jak to bylo s jeho pracovním poměrem v [adresa], jaké je nyní jeho zaměstnání nebo čím se živí, mohl přesvědčit své příznivce o své pravdě. Přitom taková diskuze by byla nejlepším fórem pro vyjasnění si názorů a postojů. Pokud žalobce k tomu uvedl, že nebylo jeho povinností reagovat a že ani nemá Facebook, nelze tomuto zcela přisvědčit. Je nerozhodné, zda má žalobce zřízen na Facebooku svůj osobní profil či nikoli. S příspěvkem a komentářem žalovaných byl seznámen, a to krátce po jejich zveřejnění, takže je zřejmé, že přístup na Facebook zajištěn má a mohl tak odpovědět, nebo mohl odpovědět prostřednictvím Facebooku svého politického hnutí, popřípadě jakýmkoliv jiným způsobem. I v reakci žalovaného 1) na předžalobní upomínku byl žalobce žalovaným 1) vyzván k tomu, že se mohou sejít a své názory prodiskutovat; žalobce ani tohoto nevyužil.

26. Pokud žalobce uvedl, že nebyl povinen reagovat na komentář žalovaného 1), je třeba uvést, že taková reakce by byla jistě přirozenější a smysluplnější než podání trestního oznámení. Soud zdůrazňuje, že trestní právo je ovládáno zásadou subsidiarity trestní represe („ultima ratio“), tedy že trestní právo může přijít do úvahu jen tehdy, pokud již byly vyčerpány nebo jsou zjevně neúčinné či nevhodné jiné (právní) prostředky ke sjednání nápravy. Jak je judikováno např. v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03, „lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj. musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvod tohoto principu je dvojí. Jednak se tím podporuje veřejná diskuze o veřejných věcech a svobodném utváření názorů. Co největší bohatost diskuze o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře nezbytně nutné. Současně tím stát akceptuje, že jeho mocenský zásah do svobody projevu za účelem ochrany dobrého jména jiných občanů by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napravit jinak. Škodu lze napravit jinak než zásahem státu, např. užitím přípustných možností k oponování kontroverzním a zavádějícím názorům. Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektivněji než cestou soudního řízení.“ 27. Soud tak přihlédl k tomu, že žalobce na komentář nereagoval, mohl se ke kritickým názorům žalovaného 2) vyjádřit, čímž by mohl zamezit spekulacím, avšak místo toho jednání žalovaných oznámil na policii. Z uvedeného soud dovodil jediný cíl sledovaný žalobcem, a to (jakékoli) potrestání žalovaných.

28. Navíc žalobce ke smazání komentáře a k omluvě vyzval žalované až předžalobní výzvou v srpnu [rok], tedy téměř až po roce od zveřejnění komentáře. Žalobce netvrdil, že by o smazání komentáře žádal provozovatele Facebooku. Intenzita tvrzeného zásahu obecně plynutím času klesá. Skutečnost, že žalobce se smazání komentáře domáhal nejdříve až téměř po roce, svědčí podle soudu o tom, že tvrzenou újmu nemohl pociťovat jako závažnou.

29. V této souvislosti soud dále pro srovnání poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3108/2021 a dále pak na nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 3161/2023, kdy v této věci se soudy zabývaly označením stěžovatele výrazem „Pitomio“, a který byl na fotografiích nalíčen a vyobrazen jako klaun s červeným nosem, což bylo zveřejněno v celkem 14 článcích a mediálních výstupech s celostátní působností, navíc stěžovatel byl v době tvrzeného nezákonné zásahu do osobnostních práv vrcholným politikem a kandidátem v prezidentských volbách. I zde soudy porovnávaly kolizi práva na ochranu osobnosti stěžovatele s právem na svobodu projevu a při zohlednění výše uvedených kritérií se přiklonily k ochraně svobody projevu před ochranou osobnostních práv stěžovatele, a to z toho důvodu, že „ve veřejné či politické debatě jsou názory nadnesené i přehánějící ústavně chráněnými; každý názor, stanovisko nebo kritika je vzhledem k významu svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny zásadně přípustným, omezení svobody projevu je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a lze ji ospravedlnit jen kvalifikovanými okolnostmi. Ani přehánění nebo nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným.“ Soud dále zdůrazňuje, že i rozhodovací praxe ESLP chrání svobodu projevu i při kritice ad personam, např. označení veřejně činných osob výrazy jako „blbec“ (rozsudek ze dne 1. 7. 1997 ve věci Oberschlick proti Rakousku č. 20834/92, „hlupák, „přiblblý úředník“ (rozsudek ze dne 5. 7. 2016 ve věci Ziembinsku proti Polsku č. 1799/07) či „ubožák“ (rozsudek ze dne 14. 3. 2013 ve věci Eon proti Francii č. 26118/10). Pokud tedy ani v takových případech soudy stěžovatelům neposkytly ochranu jejích osobnostních práv, tím spíše nemůže být poskytnuta ochrana osobnostních práv žalobce.

30. Komentář byl zveřejněn na osobním profilu žalovaného 1), komentář si tak mohl přečíst okruh přátel žalovaného 1), popřípadě okruh přátel těchto přátel, kteří obsah sdíleli, případně osoby, které cíleně sledují profil žalovaného 1). Lze usuzovat, že větší část těchto osob je příznivcem žalovaného 1) než jeho odpůrcem, a tudíž stojí hodnotově na straně žalovaného 1) bez ohledu na vyjádření dalších osob. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 167/2019, ve které soud uvedl, že „to, že je Facebook celosvětovým médiem a používá ho několik miliard uživatelů, ještě neznamená, že každá diskuze, jež se na Facebooku vede, je předmětem zájmu většího počtu uživatelů, a to ani v tuzemsku a už vůbec ne v celosvětovém měřítku, neboť nelze předpokládat, že by běžný uživatel věnoval úsilí předkladu obdobné diskuze z češtiny do své mateřštiny.“ Nelze tak ani přeceňovat dosah Facebooku, na kterém byl komentář zveřejněn.

31. Soud tak uzavírá, že výroky žalovaného 2) pronesené v komentáři nedosahují za výše uvedených okolností takové intenzity, které by zasáhly do žalobcova práva na ochranu osobnosti, nebo které by vůbec byly schopné objektivně zasáhnout do osobnostních práv. Výroky jsou přiměřenou reakcí žalovaného 2), byť vyjádřenou expresivně. Žalobce netvrdil žádnou výraznou újmu, která by mu měla vzniknout, a pokud dává do souvislosti předmětné jednání žalovaných s možným neúspěchem jeho samotného nebo jeho politického hnutí, za které kandidoval, ve volbách, pak k tomu soud uvádí, že volební kampaně mají skutečný vliv pouze na určitou skupinu voličů, především tzv. nerozhodnuté, příp. fluktující, zatímco naopak stabilní voliči politických stran jsou vůči jakékoliv kampani v podstatně imunní. Není možné a priori jen „z povahy věci“ dovodit ovlivnění všech potencionálních voličů způsobem vedení volební kampaně, resp. jejím obsahem; naopak je zásadně třeba počítat se svobodnou vůlí každého voliče, odvisle od všech skutečností, majících na jeho konečné rozhodnutí vliv. Sluší se v této věci připomenout závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, dle kterých „...Pokud jde o obsah volební kampaně jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou formou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí, koho budou volit. Smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii však je nepochybně také to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci a jen tak může být naplněna ústavní zásada, podle které je lid zdrojem veškeré státní moci. Pokud volební zákon [tj. zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky – pozn. soudu] hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně, má tím na mysli to, co se dříve označovalo jako čistota voleb (srov. § 56 odst. 1 zákona č. 75/1919 Sb., řád volební v obcích republiky Československé). Nelze však tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů. Jeho negativní projevy lze regulovat, nelze je však zákonem vyloučit. Chybějící účinná ochrana průběhu voleb ve volebním zákonu povede vždy ke snaze řešit takové spory cestou volebních stížností. Ochrana osobnostních práv však v tomto řízení může plnit jen pomocnou úlohu z hlediska zajištění a dodržování pravidel řádného průběhu volební kampaně.“ Pokud tedy žalobce neuspěl ve volbách do zastupitelstva obce, nelze to přičítat jednání žalovaných.

32. Soud tak dospěl k závěru, že nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobce a žalobci tak nepřiznal ani právo na omluvu, ani na přiměřené zadostiučinění. K žalovanému nároku vůči žalovanému 1) pak soud ani nemá za to, že text omluvy koresponduje s vytýkaným jednáním žalovanému 1), když tento by se měl omlouvat za výroky žalovaného 2). Žalobou označené jednání žalovaným 1) však spočívalo v tom, že žalovaný 1) nezasáhl proti výrokům žalovaného 2) vůči žalobci a nechal komentář zveřejněný na svém profilu na Facebooku. Soud má za to, že je nepřiléhavý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 45581/15, ve věci Sanchez proti Francii, na který žalobce v žalobě odkazuje, neboť v dané věci měly komentáře zveřejněné na zdi účtu stěžovatele na Facebooku zjevně protiprávní povahu, neboť zahrnovaly rasistické nebo xenofobní projevy přispívající k nenávisti a nesnášenlivosti ve společnosti, účet Facebooku byl volně přístupný veřejnosti, a samotný stěžovatel byl odsouzen vnitrostátním soudem. Jedná se tedy o zcela odlišné skutkové okolnosti věci.

33. Vzhledem k tomu, že byli žalovaní ve věci procesně úspěšní, přiznal jim soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši vůči neúspěšnému žalobci. Náklady řízení žalovaného 1) sestávají z odměny za právní zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) spočívající v částce 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, žalovanému 1) náleží náhrada za 4 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, vyjádření k žalobě, další porada přesahující jednu hodinu a účast u ústního jednání, celkem 4x 3 100 Kč = 12 400 Kč, a dále úkonu právní služby za účast u jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí ve výši 1 550 Kč, dále 5x režijní paušál á 300 Kč, celkem 1 500 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 3 244 Kč, celkem zaokrouhleno 18 695 Kč.

34. Náklady řízení žalovaného 2) sestávají z odměny za právní zastoupení podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) spočívající v částce 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, žalovanému 1) náleží náhrada za 4 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu věci, vyjádření k žalobě, další porada přesahující jednu hodinu a účast u ústního jednání, celkem 4x 3 100 Kč = 12 400 Kč, dále 4x režijní paušál á 300 Kč, celkem 1 200 Kč, dále 2x ztrátu času á 100 Kč, celkem 200 Kč, a dále cestovné k ústnímu jednání za 46,4 Km vozem zn. Renault Laguna, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km, palivo motorová nafta o průměrné ceně 38,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km, v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., celkem cestovné 369 Kč to vše zvýšené o 21 % DPH ve výši 2 975,49 Kč, celkem zaokrouhleno 17 144 Kč.

35. Na daný spor se aplikuje § 9 odst. 4 AT, když právě tarifní hodnota 50 000 Kč se použije právě v případě neúspěchu žalobce, neboť není-li dán základ požadovaného nároku (závisejícího na úvaze soudu), nelze zjistit hodnotu věci nebo práva, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo.

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právních zástupců žalovaných. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř., podle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení