17 C 257/2024 - 96

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] pro 79 840 Kč / úvěr takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 27. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám zástupkyně žalobkyně, náhradu nákladů řízení v částce 7 222 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému právo na zaplacení částky 79 840 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou žalovaný podepsal 27. 7. 2023 a podle které bylo žalovanému žalobkyní poskytnuto na účet uvedený v úvěrové smlouvě 50 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo 28. 7. 2023. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni uvedený úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 3 344 Kč k 21. dni každého kalendářního měsíce od srpna 2023 Smlouva byla uzavírána prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, konkrétně e-mailovou cestou. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a vycházela z údajů, které žalovaný uvedl, prověřila pak tyto informace podle dokladů předložených žalovaným z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti s kladným výsledkem. Podle těchto informací a jejich ověření byl proveden tzv. scoring klienta. Žalobkyně vyhodnotila, že jsou splněny podmínky pro poskytnutí úvěru žalovanému podle jeho požadavku. Žalovaný však neplnil podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení, neuhradil žádnou splátku úvěru. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut, nákladů spojených s prodlením žalovaného. Protože se žalovaný dostal do prodlení, došlo v souladu se smlouvu automaticky k zesplatnění celého úvěru; žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky či její části v délce 65 dnů, tedy k zesplatnění došlo 25. 10. 2023.

2. Poté, co byla žalobkyně soudem vyrozuměna o tom, že došlo k omezení svéprávnosti žalovaného v rozsahu, který by ovlivňoval způsobilost žalovaného uhradit úvěrovou smlouvu, pokud by toto rozhodnutí bylo účinné už v době uzavírání úvěrové smlouvy, žalobkyně vzala žalobu částečně zpět tak, že se domáhala pouze zaplacení částky poskytnuté jistiny 50 000 Kč s úrokem z prodlení od 27. 10. 2023 do zaplacení, tedy od druhého dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ohledně částky 29 840 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu zpět včetně požadavku na úhradu úroků z úvěru.

3. Podle uvedeného zpětvzetí bylo usnesením zdejšího soudu z 10. 2. 2025, č. j. 17 C 257/2024-80 rozhodnuto o částečném zastavení řízení a o vrácení poměrné části soudního poplatku 492 Kč. Usnesení nabylo právní moci 12. února 2025.

4. Opatrovník žalovaného se vyjádřil k žalobě podáním z 9. 12. 2024 tak, že žalovaný pravděpodobně dobrovolně uzavřel smlouvu na uvedenou částku a tuto částku převzal. V řízení o svéprávnosti žalovaného je zpracován znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který potvrdil, že žalovaný trpí duševními poruchami (mírnou kognitivní poruchou a organickou poruchou osobnosti při roztroušené skleróze, rozvíjející se v posledních letech). Uvedené poruchy jsou léčebně ovlivnitelné jen velmi omezeně. Míra ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností se vždy vztahuje k aktuálnímu psychickému stavu a konkrétní posuzovanou skutečností a dalším podmínkám. Žalovaný byl schopen běžné komunikace, byl schopen vyřizovat běžné záležitosti, byl schopen pracovat, schopen sebeobsluhy, péče o domácnost, nakupování, avšak v sociálních interakcích jeho poruchy vedly k ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti s tím, že jako limit pro možnost hospodaření byly uvedeny prostředky ve výši měsíčního příjmu žalovaného; znalec doporučil uvážit opatření v souvislosti s uzavíráním smluv majetkoprávní povahy, a to v jakékoliv výši pro hrozbu majetkové újmy. Opatrovník dále výslovně popisoval, za jakých okolností došlo k uzavření smlouvy o půjčce s tím, že žalovaný se stal obětí podvodníků na základě smyšlených informací o budoucím partnerství a budoucím finančním plnění pro žalovaného ze zahraničí. Opatrovník žalovaného dále uvedl, že příjmy žalovaného jsou tvořeny příjmy ze zaměstnání 10 000 Kč měsíčně z [příjmení] [příjmení], 3 000 Kč za brigádní sběr golfových míčků a 8 000 Kč měsíčně z invalidního důchodu s tím, že žalovaný přispívá mamince částkou 4 000 Kč měsíčně. Opatrovník žalovaného navrhoval, aby soudem bylo rozhodnuto s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem s tím, že v zájmu opatrovného, tedy žalovaného je, aby výše jeho povinnosti byla co nejnižší 5. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech z 10. 12. 2024, č.j. 24 Nc 3601/2024-110 soud zjistil, že došlo k omezení žalovaného ve svéprávnosti na dobu tří let s tím, že není způsobilý nakládat s majetkem a s finančními prostředky přesahujícími částku 20 000 Kč měsíčně, smluvně a majetkově se zavazovat s výjimkou smluv pracovněprávního charakteru, měnit stávající právní vztahy a dále není schopen darovat a přijímat dar. Žalovanému byl jmenován opatrovník Statutární město Karlovy Vary. Z odůvodnění rozsudku pak vyplynulo, že u Okresního soudu v Karlových Varech bylo řízení vyvoláno na základě podnětu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, psychiatrické kliniky z 22. 1. 2024 pro podezření z psychotického onemocnění u žalovaného. Uvedené závěry byly učiněny na základě informací, které žalovaný v uvedené nemocnici uvedl o svých vztazích se zahraničím a o očekávaném hodnotném plněním majetkového charakteru. Ve věci byl zpracován znalecký posudek z obou zdravotnictví, oboru psychiatrie, který potvrdil, že žalovaný trpí dušeními poruchami popsanými opatrovníkem. Potvrzeno bylo též, v jakém rozsahu je schopen žalovaný spravovat své majetkové záležitosti, s tím, že prakticky bylo vyloučeno, aby ve smluvních vztazích kromě pracovních se samostatně zavazoval pro zvýšenou míru ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti. U žalovaného m. j. byla narušena schopnost se soustředit, krátkodobá paměť, schopnost se rozhodovat a organizovat své záležitosti. Bylo zjištěno, že informace poskytované žalovaným o jeho kontaktech s cizinou za účelem přijetí majetkového plnění jsou na pomezí mezi ovládanou představou a bludem. Situace žalovaného byla komplikována tím, že rovněž matka žalovaného věřila všem skutečnostem, pro které žalovaný převzal, m. j. předmětný úvěr. Znalec označil situaci za šílenství ve dvou. V rozsudku byly potvrzeny majetkové poměry žalovaného, o kterých se zmiňoval opatrovník, tedy jeho příjem ze tří zdrojů, jeho bydlení v domácnosti matky a míra jeho invalidity. Dále bylo ověřeno, že žalovaný má podle soudní evidence vícero dluhů. Rozsudek ve věci svéprávnosti nabyl právní moci.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru [číslo] z 27. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni prostřednictvím e-mailu o poskytnutí úvěru v částce 50 000 Kč za podmínek uvedených v žalobě. Uvedená žádost byla akceptována žalobkyní 28. 7. 2023, jak bylo z téže listiny zřejmé. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] z 31. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému uzavření smlouvy, resp. schválení žádosti o poskytnutí úvěru a zaslala žalovanému též splátkový kalendář datovaný 31. 7. 2023 (48 splátek po 3 344 Kč počínaje 21. 8. 2023). Uvedené oznámení podle doručenky (č. l. 14) bylo doručeno žalovanému 3. 8. 2023.

7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, pak z hodnocení klienta (č. l 20) vyplývalo, že žalovaný poskytl informace žalobkyni. Uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem je 9 581 Kč, druh příjmu zaměstnání a důchod. V rámci ostatních příjmů (výživné, dávky atd.) uvedl částku 7 838, celkem příjmy činily 17 419 Kč. Jako výdaje bylo uvedeno životními minimum 4 860 Kč, u splátek půjček nebylo uvedeno nic; pokud jde o bydlení, byla uvedena částka 3 915 Kč, celkem výdaje činily 8 775 Kč a rezerva pro splácení tedy byla 7 644 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán u Velkoobchodu s drogérii, sídlem Hlavní 74/12, Dalovice se dnem nástupu xanon-182x v hlavním pracovním poměru. Žalovaný uvedl, že je svobodný, pracovní poměr není na dobu určitou a neběží výpovědní lhůta. Dále uvedl, že nebydlí s manželkou/partnerkou ve společné domácnosti, že jeho nejvyšší dosažené vzdělání je maturita a že má nyní způsob zajištění bydlení. Žalovaný pak předložil, v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti mzdový lístek za měsíc 6/ 2023 z něhož vyplývala čistá mzda 9 873 Kč, dále žalovaný předložil svůj občanský průkaz (sken rubové i lícové strany občanského průkazu č. l. 22, 23) a dále vybrané pohyby na účtu žalovaného, na který byl poskytnut úvěr č. [bankovní účet], konkrétně vyplýval příjem od [jméno] [příjmení], [právnická osoba] dne 14. 4. 2023 v částce 9 908 Kč, dne 15. 5. 2023 v částce částka 8 970 Kč, dne 15. 6. 2023 v částce 10 112 Kč, dne 14. 7. 2023 v částce 9 663 Kč. Zůstatky na účtu byly kladné 10 043,90 Kč, 8 970 Kč, 10 112 Kč a 16 142,71 Kč. Z výpisu z registru SOLUS ohledně žalovaného nevyplynuly žádné informace, nebyla evidována žádná dlužná splátka. Pokud jde o výpis z nebankovního registru klientských informací NRKI (č.l. 29) pak expozice poskytnutých úvěru byla 10 113 Kč s tím, že žalovaný má možnost poskytnutí úvěru z kreditních karet, úvěrových rámců nesplátkových operací apod. 10 000 Kč, dluh po splatnosti byla evidována částka 113 Kč. Z předsmluvního formuláře z 27. 7. 2023 vyplývalo, že žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru.

8. Z úplného výpisu ze Seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registrovaných bankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení (č.l. 30).

9. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, smlouvě o úvěru [číslo] z 27. 7. 2023, akceptovaného 28. 7. 2023 žalobkyní a z Podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru tzv. produkt A vyplývalo, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a že žalovaný vyjádřil srozumění s tím, že důsledkem tohoto postupu je uzavření úvěrové smlouvy.

10. Žalobkyně evidovala ve svém elektronickém systému základní informace o klientovi, tzn. č. smlouvy, telefonní číslo, e-mailový kontakt, bankovní konto, datum uzavření smlouvy a vyplacení úvěru (č. l. 37). Z důkazu o odeslání 1 Kč (č.l. 37 p.v.) vyplývalo, že žalobkyně poslala na účet uvedený v žádosti o poskytnutí úvěru částku 1 Kč s informacemi o názvu a základní identifikaci poskytované úvěrové smlouvy 27. 7. 2023 a dále téhož dne poslala žalovanému SMS zprávu o odeslání 1 Kč s žádostí o potvrzení s poskytnutím úvěru SMS zprávou (č. l. 38). Z č. l. 38 p. v. vyplývalo, že žalovaný odeslal 27. 7. 2023 SMS zprávu s informací„ souhlasím, [celé jméno žalovaného]“ dle příslušného telefonního čísla uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, č. l. 27) soud zjistil, že 28. 3. 2023 byla z účtu žalobkyně odepsána částka 50 000 Kč na účet žalovaného uvedený v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy.

12. Z karty klienta (č.l. 11) vyplývalo, že žalovaný žádnou splátku úvěru neposkytl.

13. Z výzvy žalobkyně z 21. 9. 2023 a z 23. 10. 2023 vyplývalo, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu, aniž by však v řízení bylo prokázáno, že tyto dopisy byly odeslány žalovanému. Pokud jde o oznámení žalobkyně z 25. 10. 2023, pak z něj vyplývalo, že žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení delší 65 dnů, aniž by však v řízení bylo doručení tohoto oznámení žalobkyní žalovanému prokázáno. S ohledem na režim předmětného nároku žalobkyně, pak soud nepovažoval za potřebné prokázat doručení těchto výzev žalovanému, popř. dodání těchto výzev do jeho dispoziční sféry.

14. Z předžalobní výzvy z 12. 3. 2024 a podacího archu z 12. 3. 2024 soud zjistil že žalobkyně vyzývala žalovaného před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu.

15. Z přehledu věcí týkajících se žalovaného z informačního systému ISAS Okresního soudu v Karlových Varech soud zjistil, že jsou evidovány exekuční věci týkající se žalovaného, a to pod sp. zn. 48 EXE 262/2025 ve věci oprávněné [příjmení] [právnická osoba] pro částku 4 000 Kč s příslušenstvím, dále sp. zn. 48 EXE 217/2025 oprávněného [jméno] [jméno] pro částku 13 900 Kč s příslušenstvím, dále sp. zn. 15 C 370/2024 žalobkyně [právnická osoba] pro částku 9 422 Kč s příslušenstvím, sp. zn. 46 EXE 2388/2024 oprávněné [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] pro částku 18 400 Kč, sp. zn. 48 EXE 856/2024 oprávněné [právnická osoba] pro částku 122 059,48 Kč s příslušenstvím s tím, že pokud se jednalo o věci ve stádiu exekuce, soud pak neuváděl výslovně věci, které probíhajícímu exekučnímu řízení předcházely.

16. Soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci výše uvedená skutková zjištění dílčí.

17. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo toho, co plnila.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví Vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednané výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Uzavření této smlouvy předcházelo zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1, odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Zkoumání úvěruschopnosti sice mělo určité nedostatky, dá se však říci, že poskytlo přehled o příjmech a výdajích žalovaného. Je pravda, že nijak nepochytil skutečnost, že žalovaný v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy sjednával další úvěry s tím, že v době žádosti o poskytnutí úvěru žalobkyní byla úvěrová delikvence minimální, jak je zřejmé z výpisu z registru NRKI. Pokud žalobkyně splnila své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného a pokud se pokusila tvrzení žalovaného ověřit a z tohoto ověřování nevyplynuly žádné podezřelé okolnosti, nelze žalobkyni klást za vinu, že předmětný úvěr žalovanému poskytla.

22. I když žalovaný v době podání žádosti o poskytnutí úvěru nebyl nijak omezen na svéprávnosti je zřejmé, že již v uvedené době trpěl duševní poruchou, což vyplynulo ze znaleckého posudku, ze kterého vycházel soud při rozhodování o omezení svéprávnosti. Ostatně žalobkyně akceptovala, že úvěrová smlouva je neplatná právě pro duševní poruchu na straně žalovaného a vzala zpět žalobu částečně ohledně jednotlivých smluvních nároků. Soud dospěl k závěru, že tento postup žalobkyně byl odůvodněný. V souladu s § 581 o.z. je třeba úvěrovou smlouvu považovat za neplatnou.

23. V souladu s § 2991 odst. 1, odst. 2, § 2993 věta první o. z. by žalobkyni mělo příslušet právo na vrácení poskytnuté částky, tedy částky 50 000 Kč. S ohledem na mezinárodní smluvní závazky České republiky ve vztahu k osobám se zdravotním postižením však odvozuje soudní judikatura nutnost, aby před rozhodnutím o vrácení objektivně vzniklého bezdůvodného obohacení bylo posouzeno, zda výjimečné okolnosti případu nečiní takový požadavek na vydání bezdůvodného obohacení rozporný s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z.

24. Podle čl. 12 odst. 4 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením z 13. 12. 2006, publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s., dále jen„ Úmluvy“ státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby všechna opatření, která se týkají uplatnění právní způsobilosti poskytovala v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv odpovídající a účinné záruky zamezující zneužití. Tyto záruky musí zajistit, aby opatření týkající se uplatnění právní způsobilosti respektovala práva, vůli a preference dané osoby, zabraňovala konfliktu zájmů a nevytvářela prostor pro nežádoucí ovlivňování, byla přiměřená a odpovídala situaci dané osoby, byla uplatňována po nejkratší možnou dobu a podléhala pravidelnému přezkumu odpovědným nezávislým a nestranným orgánem nebo soudem. Tyto záruky musí být rovněž přiměřené stupni, jakým uvedená opatření ovlivňují práva a zájmy dané osoby. Podle čl. 12 odst. 5 Úmluvy s výhradou ustanovení tohoto článku, státy které jsou smluvními stranami této úmluvy, přijmou veškerá odpovídající a účinná opatření, aby osobám se zdravotním postižením zajistili rovné právo vlastnit nebo dědit majetek, spravovat své finanční záležitosti a mít rovný přístup k bankovním půjčkám, hypotékám a dalším formám finančních úvěrům a zajistila, aby osoby se zdravotním postižením nebyly svévolně zbavovány svého majetku. Podle čl.13 odst. 1 Úmluvy státy, které jsou smluvními stranami této úmluvy, zajistí osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti na rovnoprávném základě s ostatními, m. j. i prostřednictvím procedurálních a věku odpovídajících úprav s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých nebo nepřímých účastníků nebo svědků při všech soudních řízeních, a to ve fázi vyšetřování a předběžného řízení.

25. Uvedené mezinárodní závazky pak vedly soudy k řadě rozhodnutí, že u osob se zdravotním postižením, které uzavírají úvěrové smlouvy v duševní poruše, je třeba vždy pečlivě vážit okolnosti, za nichž ke sjednání úvěrového závazku a poskytnutí finančního plnění osobě s duševní poruchou došlo. Úkolem soudu je posoudit, zda osoba poskytující úvěr se nějak nepodílela na neuváženém poskytování prostředků osobě v duševní poruše za okolností, které vedou k tomu, že poskytnuté plnění nevede k rozšíření majetkové sféry osoby s duševní poruchou, ale vede k obohacení dalších osob. Pokud jde o nález Ústavního soudu z 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, pak Ústavní soud uzavřel, že požadavek zcela jednoznačného skutkového závěru o existenci duševní poruchy v době uzavření smlouvy narušuje spravedlivou rovnováhou mezi relevantními protichůdnými zájmy, v důsledku toho porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Ústavní soud považoval za standard vysokou míru pravděpodobnosti prokázání existence duševní poruchy v době sjednání. Pokud Nejvyšší soud ve svém usnesení z 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 rozhodl, že osoba, jejíž svéprávnost byla omezena, je zásadně povinna vydat bezdůvodné obohacení získala plnění z neplatné smlouvy o úvěru, pak současně uvedl, že nelze rezignovat na institut dobrých mravů. V konkrétním případě šlo o to, že pracovnice žalobkyně v době sjednání smlouvy mohla mít ponětí o nedostatku svéprávnosti žalované strany, což mohla použít ve svůj prospěch (získat provizi) z prodaných bankovních produktů. V nálezu Ústavního sodu z 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 Ústavní soud zdůraznil, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. I případné pominutí této okolnosti, navíc je-li uplatňována touto osobou výslovně v soudním řízení, může dojít k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V uvedené věci žalovaný namítal, že poskytovatel úvěru mu poskytl plnění bez osobního jednání, prostřednictvím webových stránek, ačkoliv již při krátkém rozhovoru je indispozice stěžovatele patrná. Ústavní soud podotkl, že uplatnění rozporu s dobrými mravy může být na místě v situaci, kdy dojde sice k objektivnímu bezdůvodnému obohacení osob s omezenou svéprávností, avšak poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli úvěr ze zištných důvodu, přestože ví, že spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení či dokonce k omezené svéprávnosti schopný uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy mohou rovněž vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomine svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost podle § 86 z. č. 257/2016 Sb. U spotřebitelských vztahů vzniklých v prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěru v postavení slabší smluvní strany. Konečně v rozsudku Nejvyššího soudu z 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 929/2021 Nejvyšší soud zdůraznil, že při rozhodování o požadavku poskytovatele úvěru na vydání bezdůvodného obohacení je třeba poskytnout přesvědčivou odpověď na otázku, zda by poskytovatel úvěru jednající za účelem dosažení zisku mohl při korektním postupu získat povědomost o tom, že žalovaný – spotřebitel není kvůli svému psychosociálním postižení, jež s sebou nese neschopnost právně jednat, jakož i neschopnost bránit se případnému zneužití práva, uzavřít platnou úvěrovou smlouvu.

26. V posuzované věci žalobkyně sjednává a poskytuje úvěr prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Tak se tomu stalo i v případě žalovaného. Nelze popřít, že osobním jednáním se žadatelem o úvěr šetří práva osob s psychosociálním postižením lépe než sjednání úvěru prostředky komunikace na dálku. Zákon však tento způsob poskytování nijak nelimituje, a proto nelze klást žalobkyni za vinu, že této možnosti využila. V řízení nebylo zjištěno, že této možnosti bylo využito s cílem poškodit žalovaného, zasáhnout do jeho práv bez spravedlivého důvodu. Navíc je zřejmé z provedeného dokazování (a vyjádření opatrovníka) vyplývá, že žalovaný vystupuje v osobním styku zpravidla přesvědčivě, ledaže je komunikováno o důvodech pro přebírání půjčky, tedy poskytnutí údajného finančního plnění ze zahraničí. Pokud by tedy ani osobní jednání žalovaného s poskytovatelem úvěru nemuselo odhalit, že žalovaný trpí duševní poruchou, která činí smlouvu neplatnou, nelze i z tohoto důvodu žalobkyni klást za vinu, že tímto způsobem se žalovaným úvěrovou smlouvu uzavřela.

27. Pokud jde o rozložení rizik, pak žalobkyně potupovala při ověřování úvěruschopnosti dostatečně pečlivě. V této souvislosti nemohla zjistit, že žalovaný trpí duševní poruchou ani že při žádosti o poskytnutí úvěru je ovlivňován třetími osoby s cílem podvést žalovaného a poškodit ho na majetkových zájmech. Důsledky, které má uvedené jednání pro žalovaného, nelze bez spravedlivého důvodu přenášet na poskytovatele úvěru, a proto soud uložil žalovanému vrátit žalobkyni částku 50 000 Kč.

28. Jinak je tomu s otázkou úroku z prodlení. V době, kdy žalovanému byly doručovány výzvy k zaplacení, nepochybně žalovaný byl již v duševní poruše, která vylučovala možnost, že by právo na vrácení bezdůvodného obohacení způsobilo prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného nemohlo vyplývat ani z úvěrové smlouvy, která je podle závěru soudu neplatná podle § 581o. z. Požadavek na úhradu úroku z prodlení za dobu prodlení způsobeného doručením žaloby žalovanému podle § 1958 odst. 2 o. z. nemůže být důvodný. Pokud jde o případné prodlení způsobené doručením opatrovníkovi žalovaného, pak soud shledal tento požadavek za rozporný s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o. z. rozložení rizik v souvislosti se sjednáním úvěrové smlouvy mezi žalobce a žalovaného přisouzení takového nároku vylučuje, zejména v případě, že žalobkyně komunikuje s žalovaným pouze elektronicky (i když jeho postižení je jen obtížně zjistitelné). Přesto může preference takového sjednání zasahovat do práv osob s psychosociálním postižením. Jestliže tedy se žalobkyně nesnaží nějak ověřovat osobní komunikací se žadatelem o úvěr jeho psychosociální postižení, může nést důsledky toho, že jí není přiznán úrok z prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla ve věci převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 7 222 Kč, přičemž tato částka představuje 25,26 % z jejich celkové výše 28 589 Kč, což je rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,63 % a úspěch u žalovaného v rozsahu 37,37 %. Za neúspěch žalobkyně ve věci je třeba považovat též částečné zpětvzetí žaloby ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Uvedené limitování práva na náhradu nákladů řízení též odpovídá rozložení rizik mezi účastníky v souvislosti s poskytováním úvěru osobě, která s ohledem na svou duševní poruchu nemohla obohacení z poskytnutého úvěru náležitě využít. I když ani snížené náklady řízení nelze pravděpodobně po žalovaném úspěšně vymáhat, jde o alespoň částečnou náhradu nákladů řízení žalobkyni, která i v tomto ohledu je výrazem rozložení rizik mezi účastníky při poskytování úvěru prostřednictvím komunikace na dálku. Náklady řízení v částce 28 589 Kč jsou tvořeny zaplacením SOP 3 500 Kč, náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 8 600 Kč stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 79 840 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každých dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), odměna ve výši 9 300 Kč stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající ze dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (písemné vyjádření, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání soudu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 650 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 i po 1. 1. 2025 (čtyři náhrady po 300 Kč a jedna ve výši 450 Kč), v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 2. 2025 náhrada 1 184,92 Kč za 108 ujetých km v částce 794,92 Kč (35,80 Kč/litr paliva dle vyhl. č. 475/2024 Sb. ve znění pozdějších předpisů při prům. spotřebě 4,1 l [číslo] km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle téže vyhlášky), podle § 13 AT a náhrada za ztrátu času v trvání 4 x 30 minut v částce 600 Kč dle § 14 odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a DPH ve výši 21% z částky 20 734,92 Kč ve výši 5 152,33 Kč 4 354,33 Kč 30. Soud též zvažoval otázku lhůty k plnění. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že žalovaný má pluralitu dluhů, které převyšují jeho aktuální ale i budoucí možnost své dluhy splatit. Za této situace po vyjádření opatrovníka soud uzavřel, že poskytnutí splátek nemá žádnou oporu v majetkových poměrech žalovaného, protože žalovaný by tyto splátky plnit nemohl. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jak částku 50 000 Kč, tak náhradu nákladů řízení v zákonné pariční lhůtě.