17 C 262/2020-92

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 60 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 48 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 14.4.2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 000 Kč od 20.3.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 8 554 Kč k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení smluvních pokut ve výši 5 krát 12 000 Kč a úroků z prodlení uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále„ banka“) poskytla žalovanému úvěr v částce 600 000 Kč za úrok 5,89 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet formou 240 splátek ve výši 4 260,60 Kč měsíčně. Úvěr byl čerpán dne 2. 6. 2010 ve výši 600 000 Kč. Dne 27. 2. 2020 byl žalovaný upozorněn na porušení úvěrové smlouvy a vyúčtování smluvní pokuty, pokud nesjedná nápravu. Protože k nápravě nedošlo, vyzvala žalobkyně žalovaného dne 9. 3. 2020 k úhradě žalovaných smluvních pokut, a to smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení článku 4.1 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy, tedy za porušení závazku splácet v měsících říjen až prosinec 2019 úvěr v měsíčních splátkách, smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení článku 4.4 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy, tedy za porušení závazku v měsících říjen až prosinec 2019 zajistit, aby nejpozději v poslední pracovní den předcházející dni, v nichž má být splátka podle smlouvy uhrazena, byl na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení článku 4.5 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy, tedy za porušení závazku uhradit veškeré své finanční závazky ke dni splatnosti jednotlivých závazků, vzhledem k čemuž došlo k zesplatnění, smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení článku 6.3 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy, tedy za porušení závazku uhradit v měsících říjen až prosinec 2019 poplatky a odměny v souladu s uzavřenou úvěrovou smlouvou, smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení článku 7.1.2 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy, tedy za porušení závazku doložit doklady týkající se zajištění vinkulace pojistného plnění.

2. Žalovaný namítal, že výzvy, ani zesplatnění od žalobkyně ani banky neobdržel, tudíž není s plněním po splatnosti. Namítá, že byl v jiném řízení nespravedlivě poškozen žalobkyní, která do exekučního řízení, v němž byla prodávána polovina zajištěné bytové jednotky, přihlásila pohledávku v poloviční výši, ačkoli pohledávka byla zajištěna v prvním pořadí a mohla být uspokojena ve výši plné, čímž se žalobkyně bezdůvodně vzdala možnosti plnění. Také namítá, že jedno jednání může zakládat nárok pouze na jednu, nikoli více smluvních pokut. Rovněž namítá, že smlouva nestanovila konkrétní povinnosti, za jejichž porušení měla být smluvní pokuta sjednána. Namítá, že jeho povinností nebylo provést vinkulaci, stačilo alternativně prokázat pojištění nemovitosti, k čemuž došlo. Namítá, že poplatky jsou obsaženy pouze v sazebníku poplatků, nejsou součástí úvěrové smlouvy a neměly být po něm požadovány. Namítá, že smluvní pokuty byly sjednány neplatně, když k jejich sjednání došlo odkazem na všeobecné obchodní podmínky. Namítá nepřiměřenou výši smluvních pokut. Zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně.

3. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 11. 5. 2010 mezi [právnická osoba] a žalovaným jako dlužníkem a spotřebitelem. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč (článek 1.1) za účelem financování bytu. Žalovaný se zavázal jistinu spolu úrokem ve výši 5,89 % ročně hradit splátkami ve výši 4 260,60 Kč měsíčně se splatností vždy k 16. dni. (článek 4.1) Pod bodem 4.3 smlouvy je uvedeno, že splátky úvěru, úroků, poplatků, popř. smluvních pokut a úroků z prodlení budou bankou inkasovány k tíži běžného účtu uvedeného ve smlouvě. Žalovaný banku zmocnil k inkasu splátek a ostatních dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o úvěru, zároveň se zavázal, že po dobu platnosti smlouvy není oprávněn běžný účet zrušit. Pod bodem 4.4 smlouvy se žalovaný zavázal zajistit, aby nejpozději v poslední pracovní den, předcházející dni, v němž má být splátka uhrazena, byl na běžném účtu dostatek peněžních prostředků. Bylo dohodnuto, že pokud dostatek finančních prostředků na účtu k uvedenému dni nebude, zmocňuje žalovaný banku, aby zatížila dlužnou částkou kterýkoli jiný účet žalovaného vedený u banky, a oprávnění banky zatížit běžný účet do debetu s povinností žalovaného hradit bance úrok z prodlení. Pod bodem 4.5 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit veškeré finanční závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru ke dni splatnosti jednotlivých závazků, nejpozději však k datu splatnosti poslední splátky úvěru (článek 4.5). V bodě 6.3 smlouvy se žalovaný zavázal hradit poplatky a odměny v souladu se smlouvou a platným ceníkem produktů a služeb banky za podmínek dle článku III. 5 produktových podmínek. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že podpisem smlouvy vyslovuje s platným ceníkem produktů a služeb banky souhlas. V článku 7 je uvedeno, že splácení úvěru je zajištěno zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy, kterou byl bance dán do zástavy byt [číslo] v budově [adresa] v [obec] a spoluvlastnický podíl ve výši 1/6 na společných částech budovy a na pozemku p.č. st. [číslo]. Pod bodem 7.1.2 je uvedeno, že k zajištění dochází také vinkulací pojistného plnění z pojistné smlouvy – pojištění výše specifikovaných nemovitostí, přičemž vinkulace pojištění nemovitostí se nevyžaduje v případě, že klient před čerpáním úvěru prokáže, že je pojištěna budova, ve které se bytová jednotka nachází. Žalovaný se zavázal, že po dobu trvání úvěrového vztahu nebude jednat tak, aby byť jen částečně zmařil uspokojení banky. V článku 8.1 je dohodnuto:“ V případě jakéhokoliv porušení této smlouvy včetně Produktových podmínek je banka oprávněna po předchozím písemném upozornění uplatnit vůči klientovi nejen opatření dle článku III. 7 produktových podmínek, ale i uložit mu za každý takový případ porušení smluvní pokutu až do výše 2 % z celkového limitu úvěru specifikovaného v článku 1 odst. 1.1 této smlouvy.“ Zároveň bylo dohodnuto, že banka je oprávněna požadovat za porušení povinnosti vedle smluvní pokuty i náhradu škody. Pod bodem 10.5 smlouvy je stanoveno, že nedílnou součástí smlouvy jsou platné všeobecné obchodní podmínky banky, obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, produktové podmínky banky pro poskytování hypotečních úvěrů a ceník produktů a služeb banky pro soukromé osoby. Zároveň je uvedeno, že podpisem úvěrové smlouvy žalovaný stvrzuje, že se s obchodními, technickými i produktovými podmínkami seznámil, že s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat.

4. Z žádosti o čerpání hypotečního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný požádal banku o čerpání částky 600 000 Kč dne 31. 5. 2010.

5. Ze souhrnného výpisu pohybu na účtu bylo zjištěno, že banka žalovanému částku 600 000 Kč vyplatila dne 2. 6. 2010. Dále bylo zjištěno, že žalovaný vedle splátek hradil bance poplatek za správu úvěru ve výši 150 Kč měsíčně a v případě pozdní úhrady splátky poplatek za výzvu ve výši 500 Kč. Žalovaný byl několikrát vyzýván bankou k úhradě splátky, přičemž v roce 2019 byl takto vyzýván 22. 1. 2019, 22. 2. 2019, 23. 4. 2019, 22. 7. 2019. Splátky v roce 2019 pak hradil takto 25. 1. 2019 částkou 4.500 Kč, 14. 3. 2019 částkou 4 700 Kč, 26. 3. 2019 částkou 4 200 Kč, 28. května 5 000 Kč, 19. 6. 2019 8 400 Kč, 11. 9. 2019 4 800 Kč, 13. 10. 2019 4 500 Kč, 10. 12. 2019 4 200 Kč.

6. Žalovaný předložil originál úvěrové smlouvy, z tohoto originálu bylo zjištěno, že banka spolu s úvěrovou smlouvou podepsanou oběma účastníky předložila žalovanému rovněž všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro poskytování hypotečních úvěrů, technické podmínky, obchodní podmínky pro vydání a používání kreditních karet. Žádné jiné listiny nejsou ke smlouvě o úvěru připojeny. Podpisy se nacházejí pouze na straně 8 úvěrové smlouvy.

7. Z všeobecných obchodních podmínek banky účinných od 1. 11. 2008 bylo zjištěno, že žalovaný se pod bodem 8.3.1 zavázal bance do 10 kalendářních dnů sdělit veškeré změny údajů uvedených ve smlouvě, v článku 9 se zavázal platit poplatky v souladu s ceníkem banky, a to bez zbytečného odkladu.

8. Z produktových podmínek banky pro poskytování hypotečních úvěrů účinných od 10. 12. 2009 bylo zjištěno, že pod bodem III .2.2 je uvedeno, že klient je povinen nejméně v rozsahu, který odpovídá hodnotě pojišťovaného objektu, zajistit pojištění zastavené nemovitosti u bankou akceptované pojišťovny za pojistných podmínek bankou předem schválených a pojištění udržovat za těchto podmínek v platnosti po dobu trvání úvěrového vztahu. Pod bodem III .2.3 je stanoveno, že klient je povinen doložit skutečnosti uvedené v článku III .2.2 produktových podmínek, zejména to, že zastavená nemovitost je pojištěná a je řádně hrazeno pojistné a pojistné plnění je vinkulováno ve prospěch banky, zároveň bylo stanoveno, že pokud tak neučiní, je banka oprávněna opatřit si podklady na jeho náklady. Pod bodem III.7 je uvedeno, že banka má v případě porušení jakéhokoli závazku klienta vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a podmínek právo požadovat splacení celé dosud nesplacené části úvěru v termínu uvedeném v oznámení banky.

9. Z výzvy a z podacího archu bylo zjištěno, že banka ke dni 3.1.2020 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k splacení celého úvěru včetně příslušenství v částce 425 091,24 Kč do 26. 1. 2020. Zásilku s výzvou doručovala žalovanému prostřednictvím pošty na adresu uvedenou v hlavičce tohoto rozsudku a shodnou s adresou v úvěrové smlouvě (zjištěno z úvěrové smlouvy a podacího archu).

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové a zástavní smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou dne 10. 2. 2020.

11. Z vyrozumění o postoupení a z dodejky bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení bankou oznámeno dopisem podaným na poště dne 20. 2. 2020, zasílaným na adresu uvedenou v hlavičce tohoto rozsudku.

12. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby banky účinného od 7. 7. 2008 bylo zjištěno, že poplatek za správu hypotečního úvěru činí 150 Kč měsíčně (strana 17 ceníku), poplatek za první upomínku 250 Kč, 300 Kč za druhou a 500 Kč za třetí upomínku.

13. Z listiny označené výzva k doložení listin a z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 27. 2. 2020 podala žalobkyně u pošty zásilku adresovanou žalovanému na adresu uvedenou v hlavičce tohoto rozsudku, ve které ho vyzývala k doložení pojištění předmětu zástavy a vinkulaci pojistného plnění týkající se předmětu zástavy do 30 dnů od odeslání výzvy. Zároveň ho upozornila, že pokud nedoloží požadované dokumenty, bude mít za to, že tyto neexistují a došlo k porušení úvěrové smlouvy a za to mu bude uložena smluvní pokuta ve výši 12 000 Kč. Z upozornění a z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 27. 2. 2020 podala žalobkyně na poště upozornění adresované žalovanému na adresu uvedenou v hlavičce tohoto rozsudku, ve kterém uvedla, že porušil články 4.1, 4.4, 4.5 a 6.3 úvěrové smlouvy. Zároveň bylo sděleno, že při trvání porušení smluvních povinností mu budou vyúčtovány smluvní pokuty dle článku 8.1 smlouvy.

14. Z výzev, z podacích lístků a ze sledování zásilek bylo zjištěno, že dne 9. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvních pokut ve výši 4 krát 12 000 Kč ve lhůtě do 19. 3. 2020 za porušení povinností stanovených dle článku 4.1, 4.4, 4.5 a 6.3 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy. Zásilku podala na poštu dne 9. 3. 2020. Dne 1. 4. 2020 podala na poštu zásilku doručovanou žalovanému, ve které ho vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč za porušení povinnosti dle článku 7.1.2 ve spojení s článkem 8.1 úvěrové smlouvy. Vyzvala ho k zaplacení částky 12 000 Kč do 13. 4. 2020. Zásilky adresovala na adresu uvedenou v hlavičce tohoto rozsudku.

15. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o úvěru se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále obč. zák.) a zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. zák.).

17. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 273 odst. 1, 2 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.

19. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

20. Podle § 301 obch. zák. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

21. Podle § 544 odst. 1, 2 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

22. Podle § 3 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

23. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

25. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

26. Podle § 45 odst. obč. zák. projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.

27. Předloženými listinami žalobkyně prokázala (a nebylo rozporováno), že mezi bankou a žalovaným byla dne 11. 5. 2010 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci. Rovněž prokázala, že nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné podmínky, produktové a technické podmínky a rovněž ceník. Závaznými se uvedené podmínky včetně ceníku staly pro žalovaného ve smyslu § 273 obchodního zákoníku už tím, že žalovaný měl možnost se s nimi seznámit při uzavření smlouvy o úvěru, což on sám nerozporuje, aniž by bylo nutné fyzicky žalovanému, podmínky (ceník) předat. S ohledem na uvedené není námitka žalovaného, že mu spolu s ostatním listinami vážícími se ke smlouvě o úvěru nebyl předán ceník, relevantní a jeho povinností bylo hradit i poplatky dle ceníku banky.

28. Žalobkyně prokázala, že si strany rovněž sjednaly smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě může být dohodnuto i za porušení jakékoli povinnosti, jak tomu bylo v posuzované smlouvě. Výše smluvní pokuty i povinnosti v článcích 4.1, 4.5, 4.4 jsou i ve spojení s článkem 8.1 stanoveny jasně a určitě.

29. Soud posuzoval ujednání o smluvních pokutách i z hlediska ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák.

30. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11:„ …v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí takzvaných všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojil svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (například smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhl.č. 185/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podobně.)“.„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud, tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ 31. Ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti hradit poplatky, je před spotřebitelem co do rozsahu plnění, za jehož nesplnění mu hrozí smluvní pokuta, skryto, když výši poplatku se dozvídá až z ceníku, a to až ze strany 17. Aby bylo žalovanému - spotřebiteli zřejmé, za jakých konkrétních okolností je povinen platit smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit poplatek, musí se spojit článek 8.1 smlouvy o úvěru s článkem 6.3 smlouvy o úvěru a zároveň se prolistovat na stranu 17 ceníku, přičemž ze smlouvy o úvěru samotné nevyplývá, že poplatek, který mu bude účtován, byť oprávněně (viz výše), je spojován právě se smluvní pokutou ve výši 12 000 Kč. Z důvodů citovaných z nálezů Ústavního soudu je ujednání o této smluvní pokutě neplatné pro rozpor s § 56 odst. 1 občanského zákoníku, tudíž neplatné ve smyslu § 39 občanského zákoníku.

32. Ze stejných důvodů nemá žalobkyně nárok na smluvní pokutu za údajné porušení článku 7.1.2 úvěrové smlouvy. Ve smlouvě samotné se žalovaný zavázal buďto k vinkulaci pojistného plnění z pojistné smlouvy k pojištění zastavovaných nemovitostí, nebo k prokázání, že budova je pojištěná. Ze smlouvy o úvěru žádný závazek opakovaně dokládat vinkulaci či prokazovat pojištění nevyplývá. Takový závazek lze dohledat pouze v článku III .2.3 produktových podmínek banky pro poskytování hypotečních úvěrů. Pokud tedy měla banka skutečně v úmyslu sjednat smluvní pokutu i za porušení povinnosti na výzvu opětovně prokázat vinkulaci či pojištění, pak je před žalovaným jako běžným spotřebitelem skryto v produktových podmínkách, za co vlastně konkrétně má být smluvní pokuta sjednána. I toto ujednání je pak ve smyslu § 39 občanského zákoníku z důvodů shodných jako jsou uvedeny pod body 30 a 31 tohoto odůvodnění neplatné.

33. Nadto smluvní pokuta ve výši 12 000 Kč za porušení povinnosti platit poplatek ve výši 150 Kč měsíčně 80 násobně převyšuje cenu nesplněné povinnosti. Judikatura soudu považuje i u podnikatelů za nemravnou už smluvní pokutu ve výši dvou a půl násobku ceny nesplněné povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013 sp.zn. 33 Cdo 131/2012 nebo rozhodnutí ze dne 14. 2. 2014, sp.zn. 26 Cdo 203/2014). Takto vysoká pokuta je zjevně nepřiměřená a ve smyslu § 3 a 39 občanského zákoníku neplatná. Dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sjednanou se spotřebitelem nelze moderovat dle § 300 obchodního zákoníku a je nutné ji pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 a 39 občanského zákoníku posoudit jako absolutně neplatnou, když posouzení dle občanského zákoníku je pro žalovaného jako spotřebitele příznivější.

34. Dle bodu 8.1 úvěrové smlouvy podmínkou udělení jakékoli smluvní pokuty bylo předchozí písemné upozornění žalovaného. Žalobkyně žalovaného upozornila na porušení smluvních povinností dne 27. 2. 2020. Jak však sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá z listin ke dni 3. 1. 2020, tedy ještě před upozorněním a údajným vznikem nároku na smluvní pokuty, došlo k zesplatnění. Po datu 3. 1. 2020 již žalovaný nebyl povinen hradit splátky, neměl tedy ani povinnost mít na svém účtu dostatek finančních prostředků na převod splátek, když jeho povinností bylo ve smyslu produktových podmínek doplatit celý zůstatek úvěru. K datu 27. 2. 2020 už byl požadavek žalobkyně na úhradu splátek a zajištění dostatku peněžních prostředků na účtu bezpředmětným a v rozporu s nároky, které sama banka uplatnila, tedy v rozporu s nárokem na zesplatnění. Jestliže k vydání upozornění a následně k uplatnění smluvní pokuty nedošlo do zesplatnění, nelze se již pro změnu práv a povinností způsobených zesplatněním smluvních pokut za porušení článků 4.1 a 4.4 domáhat.

35. Soud rovněž shledává důvodnou námitku žalovaného, že nelze za porušení téže povinnosti přiznat víc než jednu smluvní pokutu. Jak vyplývá z článku 4.3 smlouvy, banka splátky inkasovala z běžného účtu žalovaného. Jestliže na běžném účtu žalovaného nebylo dostatek prostředků k úhradě splátek, znamená to zároveň, že žalovaný nebyl schopen splácet splátku. Žalobkyně se tak za porušení téhož domáhá smluvní pokuty dvakrát, jednou s odkazem na článek 4.1 smlouvy, podruhé s odkazem na článek 4.4 smlouvy.

36. S ohledem na výše uvedené závěry byla žaloba na zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta.

37. Jako jedinou řádně sjednanou i řádně uplatněnou smluvní pokutu soud vyhodnotil smluvní pokutu na zaplacení částky 12 000 Kč za porušení článku 4.5 smlouvy. Žalobkyně prokázala, že uvedená smluvní pokuta byla řádně sjednána v úvěrové smlouvě, prokázala upozornění na porušení povinnosti, prokázala porušení povinnosti a prokázala také uplatnění smluvní pokuty u žalovaného. Smluvní pokuta ve výši 12 000 Kč je odpovídající porušení závazku zaplatit včas zesplatněnou částku úvěru.

38. Dle smlouvy o úvěru nebylo předpokladem zesplatnění faktické převzetí oznámení o zesplatnění žalovaným. Žalobkyně prokázala, že banka doručovala oznámení o zesplatnění prostřednictvím pošty na adresu žalovaným v komunikaci s bankou uváděnou jako adresa pro doručování. Ve smyslu § 45 občanského zákoníku postačuje, že se oznámení dostalo do sféry jeho dispozice. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy byla zásilka vhozena do schránky a adresát tak měl možnost se se zásilkou seznámit, přitom není nezbytné, aby se s ní skutečně seznámil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 4082/2018).

39. Případná existence nároku na náhradu škody žalovaného vůči žalobkyni nemá sama o sobě vliv na nárok žalobkyně k zaplacení smluvní pokuty.

40. Úroky z prodlení z přiznané smluvní pokuty byly přiznány v souladu s ustanovením § 517 občanského zákoníku, podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

41. S ohledem na právní závěry v bodu 32 odůvodnění bylo nadbytečné provádět dokazování k existenci pojištění zastavené nemovitosti.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný je ve věci úspěšný co do 80 %, neúspěšný co do 20 %, má tak právo na 60 % svých účelně vynaložených nákladů. Jeho náklady sestávají z nákladů na právní zastoupení - 3 úkonů právní pomoci po 3 500 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k věci, účast u jednání) dle §§ 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 a.t., tři režijních paušálů za tytéž právní úkony dle § 13 a.t. Za účast u jednání náleží i náhrada za ztrátu času ve výši 2x 100 Kč dle § 14 a.t. a cestovné ve výši 182,36 Kč ze sídla advokáta do sídla soudu a zpět při délce trasy 2 krát 14 km, průměrné spotřebě 7,6 litrů /100 km, ceně benzínu 95 27,80 Kč a náhradě za opotřebení 4,40 Kč/km (poslední dva údaje dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). K nákladům na zastoupení je třeba přičíst i DPH z částky 11 782,40 Kč, tj. ve výši 2 474,30 Kč 60 % z částky 14 256,66 Kč činí 8 554 Kč.

43. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.

Poučení