17 C 269/2022-91

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Koutným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o stanovení výživného takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna platit výživné na žalobce částkou 6.000 Kč měsíčně s účinností od 10. 6. 2022 do 31. 10. 2022, dále částkou 5.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a dále částkou 4.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2023 do budoucna. Běžné výživné je splatné každého 15. dne v měsíci předem, to vše k rukám žalobce. Výživné vyplývající za dobu od 10. 6. 2022 do 28. 2. 2023 ve výši 13.034 Kč je žalovaná povinna zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč, první splátku do tří dnů od doručení rozsudku a další vždy prvního dne následujícího měsíce vedle běžného výživného až do úplného vyrovnání pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba ze dne 24. 10. 2022, kterou se žalobce domáhá stanovení povinnosti žalované platit žalobci výživné ve výši 600 Kč měsíčně od 10. 6. 2022 do 31. 10. 2022, ve výši 1.000 Kč od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a ve výši 1.500 Kč měsíčně od 1. 1. 2023 do budoucna se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 24. 10. 2022 domáhal stanovení povinnosti žalované hradit výživné žalobci ode dne 10. 6. 2022, kdy žalobce odešel po sporu se žalovanou ze společné domácnosti a našel bydlení u svého otce. Žalobce studuje 4. ročník oboru – dopravní prostředky na [ulice] průmyslové škole v [anonymizováno] s tím, že se studiem jsou spojeny zvýšené potřeby a náklady, jež vyčíslil takto: obědy - 800 Kč měsíčně, zkouška autoškola - 700 Kč, poplatek za provedení opravné zkoušky autoškola - 400 Kč, školní výlet – 1.231 Kč, zahraniční pobyt se školou – 1.808 Kč, učební pomůcky – 970 Kč, ISIC karta – 250 Kč. Žalobce dále popsal své majetkové a výdělkové poměry, zejména uvedl náklady spojené s jeho zdravotním stavem: léky po úraze kolene 472 Kč, očkování 1.050 Kč, dále náklady na ošacení a obuv – 1.485 Kč, dále náklady spojené s koníčkem SDH [obec]: dres – 540 Kč, opasek – 424 Kč, hasičské oblečení – 2.920 Kč a volným časem: CD Kabáti – 323 Kč, vstupenka na automobilovou show – 250 Kč, seskok padákem – 1.190 Kč, dále náklady spojené s pořízením a údržbou automobilu: pořízení – 14.000 Kč, technická kontrola – 1.500 Kč, technická kontrola po termínu – 1.800 Kč, díly na automobil – 2.906 Kč, pojištění automobilu – [číslo] [spisová značka], dále ostatní náklady: životní pojištění – 372 Kč, paušál na telefon – 259 Kč, Spotify – 50 Kč, Netflix – 259 Kč, dovybavení pokoje – 1.387 Kč. Dále žalobce specifikoval celkové náklady spojené s bydlením v rodinném domě přítelkyně svého otce.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že souhlasila se stanovením vyživovací povinnosti k žalobci, avšak nikoliv ve výši požadované žalobcem, neboť její osobní, majetkové a výdělkové poměry nedovolují žalované hradit výživné v podobě 6.000 Kč měsíčně, když žalovaná má kromě žalobce další vyživovací povinnosti k nezl. dceři [jméno], [datum narození] a od 27. 10. 2022 je bez zaměstnání. Žalovaná uvedla, že od 1. 12. 2021 do 26. 10. 2022 byla zaměstnána u firmy [právnická osoba], kdy pracovní poměr byl ukončen ze strany zaměstnavatele. Žalovaná je invalidní důchodkyní 1. stupně, kdy pobírá invalidní důchod. Po skončení pracovního poměru žalovaná pobírala dávky nemocenského pojištění od 28. 10. 2022 do 21. 11. 2022, dále pobírá příspěvek v nezaměstnanosti a přivydělává si na základě dohody o provedení práce jako taxikářka u firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že od března 2023 by mohla být zaměstnána u firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě klasické pracovní smlouvy. Žalovaná dále podrobně popsala své majetkové poměry a zejména náklady spojené s bydlením a náklady spojené s plněním vyživovací povinnosti k nezl. dceři [jméno], [datum narození].

3. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 27. 2. 2023, byla připuštěna změna žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o. s. ř., kterou se žalobce domáhal rozšíření stanovení vyživovací povinnosti za období od 10. 6. 2022 do 31. 10. 2022 o 500 Kč, tedy na částku 6.500 Kč.

4. Soud provedl hodnocení důkazů v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. s přihlédnutím k ustálené judikatuře, a to rozsudku NS ČR ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 579/2005, kdy při hodnocení důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež provázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům, získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.

5. Z potvrzení o studiu, rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. l. 0 [spisová značka], oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení [obec] ze dne 29. 8. 2022, potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 14. 11. 2022, potvrzení o zaměstnání (zápočtovým listem) ze dne 26. 10. 2022, oznámení o předčasném ukončení dočasného přidělení zaměstnance ze strany uživatele ze dne 26. 10. 2022, potvrzení Úřadu práce [obec] o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, výpisu obratů zúčtovaných na účet u [obec] [anonymizováno] za období od 1. 1. 2022 – 7. 12. 2022, informací o platebních transakcích ze dne 7. 12. 2022, protokolu o ústním jednání u Úřadu práce [obec] ze dne 24. 11. 2022, platebního rozpisu Úřadu práce [obec] ze dne 20. 12. 2022, potvrzení Úřadu práce [obec] ze dne 20. 12. 2022 o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, potvrzení o zaměstnání ze dne 30. 11. 2021, potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 12. 12. 2022, dohody o skončení pracovního poměru podle § 49 odst. 1) ZP ze dne 30. 11. 2021, sdělení Střední průmyslové školy a obchodní akademie [obec] ze dne 24. 1. 2023, součinnosti zaměstnavatele [právnická osoba] s exekutorem ze dne [datum], oznámení o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 15. 12. 2022, oznámení České správy sociálního zabezpečení [obec] ze dne 30. 12. 2022, pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance ze dne 15. 8. 2022, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění ze dne 14. 11. 2022, fotografií, dokladu o výši čtvrtletního příjmu žalované u [příjmení] [příjmení] ze dne 2. 2. 2023, dohody o provedení práce ze dne 21. 11. 2022, mzdového listu, sdělení [stát. instituce] ze dne 2. 2. 2023, informací o druhu a výši vyplacených dávek nemocenského pojištění ČSSZ, sdělení Finančního úřadu pro [územní celek] ze dne 6. 2. 2023, sdělení ÚP [obec] ze dne 3. 2. 2023, karet volných míst u ÚP [obec], rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

6. Žalobce bydlí ode dne 10. 6. 2022 ve společné domácnosti spolu se svým otcem, kdy žalobce netvrdil, že by hradil náklady spojené s bydlením v rodinném domě přítelkyně svého otce. Dne 1. 9. 2022 nastoupil žalobce ke studiu 4. ročníku Střední průmyslové školy v [anonymizováno], obor dopravní prostředky, kde náklady spojené s přípravou na budoucí povolání činí 40 Kč/oběd na stravném ve školní jídelně, činí 2.000 Kč ročně náklady na studium (učebnice a učební materiál), činí 250 Kč na ISIC kartu, činí 200 Kč na exkurze a 200 Kč na dar škole, dále jízdné za cestu [obec] – [obec] a zpět. Žalobce nemá žádného příjmu s ohledem na prezenční denní formu studia. Žalobce nemá žádný majetek větší hodnoty (pouze osobní vozidlo v hodnotě 14.000 Kč). Zdravotní stav žalobce je dobrý.

7. Žalovaná bydlí v rodinném domě, kdy náklady spojené s bydlením činí dle tvrzení žalované měsíčně 16.200 Kč (zálohy na elektřinu, dodávku vody, odvoz jímky, svoz domovního odpadu, pojištění domu, náklady na otop a plyn, internet, splátka hypotéčního úvěru). Žalovaná je příjemkyní měsíčního invalidního důchodu prvního stupně, který činil do 31. 8. 2022 částku 8.390 Kč, od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 činil 8.624 Kč a od 1. 1. 2023 činí 9.005 Kč. Žalovaná byla ode dne 1. 12. 2021 do 26. 10. 2022 zaměstnána u firmy [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 25.791 Kč. Jednostranným prohlášením uživatele bylo ukončeno dočasné přidělení žalované u zaměstnavatele dne 26. 10. 2022. Žalované byly od 28. 10. 2022 do 5. 11. 2022 vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 5.157 Kč a od 6. 11. 2022 do 21. 11. 2022 byly žalované vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši 9.690 Kč. Žalovaná dne [datum] uzavřela dohodu o provedení práce s [právnická osoba] [příjmení] - taxislužba, kdy byl sjednán rozsah práce ve výši 300 Kč za rok při sjednané odměně 100 Kč za každou jednu vykonanou hodinu práce. Žalované byla vyplacena odměna [právnická osoba] [příjmení] – taxislužba za měsíc listopad 2022 ve výši 1.275 Kč a za měsíc prosinec 2022 ve výši 1.658 Kč. Kromě žalobce má žalovaná další vyživovací povinnost, a to k [celé jméno žalované], [datum narození].

8. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a z výpisu obratů na účtu žalované za období od 1. 1. 2022 do 7. 12. 2022 vyplývá, že žalovaná uhradila dne 20. 6. 2022 žalobci částku 1.966 Kč (s označením„ doplatek alimentů od 11.

6. Odečteno kapesné 700 Kč“), tedy poměrné výživné za červen 2022 a dále pravidelně žalovaná hradila na výživné žalobci částku 4.000 Kč měsíčně.

9. Soud dále zamítl důkazní návrhy žalobce na provedení důkazu elektronickou komunikací mezi žalobcem a žalovanou (žalovaná nedala souhlas k provedení důkazu projevy soukromé a osobní povahy – ochrana osobnostních práv účastníka), potvrzením [právnická osoba] [příjmení] o příjmu žalované za období leden a únor 2023 (soud neprovedl důkaz z důvodu nehospodárnosti, když jednání soudu ze dne 27. 2. 2023 by muselo být odročeno nejméně na měsíc duben 2023 a nově by mohl žalobce u dalšího jednání soudu opakovaně požadovat doklad o příjmech žalované za období března až dubna 2023 – neúčelné prodlužování délky řízení), dotazem na [právnická osoba], kolik žalovaná odpracovala a v jakých dnech v měsíci červnu až říjnu 2022 k posouzení pracovní schopnosti žalované (soud neprovedl důkaz z důvodu nehospodárnosti, když [právnická osoba] příjmy žalované za požadované období sdělila a zaměstnavatel není relevantním subjektem, jenž by měl posuzovat zdravotní možnosti žalované pro výkon práce), znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví na posouzení pracovních možností žalované (soud neprovedl důkaz z důvodu nehospodárnosti, když je nutno vycházet z faktického stavu prokázaného listinnými důkazy, zejména oznámeními [obec] správy sociálního zabezpečení o invaliditě prvního stupně žalované), znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví mzdy za účelem výpočtu průměrné mzdy žalované v období od listopadu 2022 (soud neprovedl důkaz z důvodu nehospodárnosti, když vyplacená mzda za předmětné období byla doložena [právnická osoba] [jméno] [příjmení]), výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] st. (soud neprovedl důkaz, neboť navržení svědkové nemohli prokázat délku výkonu pracovní činnosti žalované ani faktický příjem žalované, kdy pouhé osvědčení o tom, že žalovanou v konkrétní dny viděli ve vozidle taxislužby, nejsou s to osvědčit rozhodné skutečnosti pro posouzení skutkového stavu věci), dotazem na zaměstnavatele [jméno] [příjmení], zda vozidla [právnická osoba] [příjmení] jsou opatřena GPS, výpisem z telefonních účtů [jméno] [příjmení], případně zaměstnance [jméno] [příjmení] – dispečera k otázce telefonické komunikace a četnosti telefonické komunikace (soud neprovedl důkazy, neboť údaje GPS ani údaje o telefonické komunikaci nemohou prokázat délku výkonu pracovní činnosti žalované, realizování služeb taxislužby a reálnou hodinovou odměnu žalované, kdy tyto důkazy nejsou s to osvědčit rozhodné skutečnosti pro posouzení skutkového stavu věci) a dále nabídkou volných pracovních míst z úřadu práce, které budou korespondovat i s náplní práce, kterou měla žalovaná dělat ve [právnická osoba], když obdobné firmy se nachází i v [obec], např. [anonymizována čtyři slova] (soud neprovedl důkaz z důvodu nehospodárnosti, když soud provedl důkaz kartami volných míst u Úřadu práce [obec], jež byla vyhodnocena úřadem práce jako vhodná místa pro žalovanou v regionu [obec] a [obec] s ohledem na zdravotní limity žalované, jež byly objektivizovány zprávami a rozhodnutími České správy sociálního zabezpečení).

10. Nárok na určení výživného se v této právní věci posuzuje podle zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 2014.

11. Podle ustanovení § 910 odst. 1 až 4 občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

12. Podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

13. Podle ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle ustanovení § 923 odst. 2 občanského zákoníku, změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

15. Soud vycházel i z myšlenkových postulátů nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14:„ V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“.“ V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba zvážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn., zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád.

16. Jak tedy opakovaně konstatoval Ústavní soud ve svých nálezech zabývajících se problematikou výživného zletilých dětí, vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. Soud se v projednávaném případě zabýval okolnostmi, které dle Ústavního soudu podstatně ovlivňují nárok zletilého dítěte na výživné. Žalobce po ukončení základní školní docházky dosud řádně absolvuje střední vzdělání.

17. Po provedeném dokazování a po zhodnocení všech výše uvedených skutečností, za použití citovaných ustanovení občanského zákoníku rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť na straně žalobce – zletilého dítěte je dána odkázanost na výživu na straně žalované.

18. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na poměry účastníků řízení (žalobce i žalované) vyvstala nutnost upravit soudním rozhodnutím vyživovací povinnost žalované ke svému zletilému synovi. Počátek účinnosti vyživovací povinnosti žalovaného ve výši 6.000 Kč soud stanovil od 10. 6. 2022 (den, kdy žalobce opustil společnou domácnost žalované), a to v době soustavné přípravy žalobce na budoucí povolání, ve kterém kontinuálně a řádným způsobem pokračuje. Výživné, které je žalovaná povinna platit pro žalobce ve výši 6.000 Kč měsíčně od 10. 6. 2022 do 31. 10. 2022, odpovídá odůvodněným potřebám žalobce vzhledem k jeho věku (věk žalobce je podřazen pod kategorii 5. v tabulce – doporučených výchozích rozmezí pro stanovení výživného zpracovaného Ministerstvem spravedlnosti, kdy pro věk dítěte od 18 let a více je stanoveno procentuální rozmezí výživného stanoveného dle čistého měsíčního příjmu povinné osoby v rozsahu 19 % až 25 %). Soud dále přihlédl k nezbytným výdajům žalobce (náklady na uspokojování základních životních potřeb a náklady na studium). Výživné v této výši odpovídá také schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Průměrný čistý měsíční příjem žalované v červnu až říjnu 2022 činil částku 34.181 Kč (průměrný čistý měsíční příjem od firmy ADECCO činil 25.791 Kč + invalidní důchod činil 8.390 Kč; zohledněn jednorázový příspěvek na dítě v září 2022 ve výši 5.000 Kč). Soud zohlednil i skutečnost, že žalovaná žije ve společné domácnosti s nezl. [celé jméno žalované], k níž má žalovaná také vyživovací povinnost.

19. Dále soud stanovil výživné, které je žalovaná povinna platit pro žalobce ve výši 5.000 Kč měsíčně od 1. 11. 2022 do 31. 12. 2022, odpovídá odůvodněným potřebám žalobce vzhledem k jeho věku (věk žalobce je podřazen pod kategorii 5. v tabulce – doporučených výchozích rozmezí pro stanovení výživného zpracovaného Ministerstvem spravedlnosti, kdy pro věk dítěte od 18 let a více je stanoveno procentuální rozmezí výživného stanoveného dle čistého měsíčního příjmu povinné osoby v rozsahu 19 % až 25 %). Soud dále přihlédl k nezbytným výdajům žalobce (náklady na uspokojování základních životních potřeb a náklady na studium). Výživné v této výši odpovídá také schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalované skončil dne 26. 10. 2022 pracovní poměr. Ode dne 28. 10. 2022 do 5. 11. 2022 pobírala žalovaná dávky nemocenského pojištění ve výši 5.157 Kč a ode dne 6. 11. 2022 do 21. 11. 2022 pobírala žalovaná dávky nemocenského pojištění ve výši 9.690 Kč. Dále pobírala žalovaná invalidní důchod ve výši 8.624 Kč měsíčně. Žalovaná dne 21. 11. 2022 uzavřela dohodu o provedení práce s [právnická osoba] [jméno] [příjmení], kdy za měsíc listopad 2022 obdržela příjem 1.275 Kč a za měsíc prosinec 2022 obdržela příjem 1.658 Kč. Současně žalované byl ode dne 22. 11. 2022 do 31. 12. 2022 vyplácen příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 16.765 Kč. Soud zohlednil i skutečnost, že žalovaná žije ve společné domácnosti s nezl. [celé jméno žalované], k níž má žalovaná také vyživovací povinnost.

20. Dále soud stanovil výživné, které je žalovaná povinna platit pro žalobce ve výši 4.500 Kč měsíčně od 1. 1. 2023 do budoucna, odpovídá odůvodněným potřebám žalobce vzhledem k jeho věku (věk žalobce je podřazen pod kategorii 5. v tabulce – doporučených výchozích rozmezí pro stanovení výživného zpracovaného Ministerstvem spravedlnosti, kdy pro věk dítěte od 18 let a více je stanoveno procentuální rozmezí výživného stanoveného dle čistého měsíčního příjmu povinné osoby v rozsahu 19 % až 25 %). Soud dále přihlédl k nezbytným výdajům žalobce (náklady na uspokojování základních životních potřeb a náklady na studium). Výživné v této výši odpovídá také schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalované ve smyslu ustanovení § 913 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaná pobírala ode dne 1. 1. 2023 invalidní důchod ve výši 9.005 Kč měsíčně. Žalované byl do dne 22. 1. 2023 vyplácen příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 16.765 Kč a od 23. 1. 2023 jí byl vyplácen příspěvek v nezaměstnanosti ve výši 12.896 Kč. Soud zohlednil skutečnost, že dle vyjádření žalované získala žalovaná v lednu 2023 příjem asi 2.500 Kč z pracovní činnosti pro [právnická osoba] [jméno] [příjmení], a že žalovaná žije ve společné domácnosti s nezl. [celé jméno žalované], k níž má žalovaná také vyživovací povinnost.

21. Žalované vznikl dluh na výživném za období od 10. 6. 2022 do 28. 2. 2023 v celkové výši 13.034 Kč (dluh za červen 2022 – 6000 Kč/60 dní x 20 dní = poměrná část výživného za období od 10. 6. 2022 do 30. 6. 2022 činí 4.000 Kč – platba žalované na účet žalobce ze dne 20. 6. 2022 činila 1.966 Kč = 2.034 Kč, za červenec až říjen 2022 - 4 x 2.000 Kč = 8.000 Kč, za listopad a prosinec 2022 - 2 x 1.000 Kč = 2.000 Kč, za leden a únor 2023 - 2 x 500 Kč = 1.000 Kč). Podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu byly žalované povoleny přiměřené splátky ve výši 1.000 Kč měsíčně na dlužné výživné, vedle běžného výživného pod ztrátou výhody splátek. Běžné výživné je splatné každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

22. Výrokem II. rozsudku soud zamítl nárok žalobce na určení výživného v části, již soud dovodil jako nedůvodnou s ohledem na předmět žaloby vymezený žalobou ve znění pozdějších podání.

23. Závěrem si soud dovoluje účastníkům sdělit, že smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud jako celek odůvodnění účastníkům řízení umožňuje„ seznatelnost“ těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3050/17 ze dne 10. 1. 2018 či sp. zn. I. ÚS 4093/17 ze dne 29. 3. 2018). V tomto směru lze taktéž odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle které závazek soudů k odůvodňování rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí, bod 61 a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 Ruiz Torija proti Španělsku, bod 29). Zejména soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy soud zohlednil předmět řízení (stanovení vyživovací povinnosti rodiče k nezl. dítěti) a dále skutečnost, že žalobce nebyl ve sporu zcela úspěšný, avšak žalovaná se vzdala práva na náhradu nákladů řízení.

25. Podle ustanovené § 162 odst. 1 o. s. ř. předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.