17 C 27/2019-102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Kateřinou Pelišovou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] za niž před soudem jedná [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 776,50 Kč od 14. 3. 2019 do 23. 5. 2019, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal úhrady částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení a z částky 23 776,50 Kč od 13. 9. 2018 do 13. 3. 2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 182,70 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 4. 2019 domáhal na žalované úhrady částky 226 923 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly být způsobeny nezákonným trestním stíháním vedeným následně u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 30. 11. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro podezření ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák. a zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 tr. zák. Spolu se žalobcem byl stíhán pan [jméno] [příjmení], který byl obviněn z přečinu výtržnictví. Dne 6. 12. 2017 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 12. 12. 2017, [číslo jednací], jako nedůvodná zamítnuta. Dne 9. 1. 2018 podal žalobce ke Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] - [anonymizována dvě slova] [obec] písemný podnět k výkonu dohledu s přiloženou videonahrávkou předmětného incidentu. Dne 15. 1. 2018 byla podána obžaloba k [název soudu] projednávaná pod sp. zn. [spisová značka], trestní stíhání vůči [jméno] [příjmení] bylo podmíněně zastaveno. Přípisem ze dne 6. 2. 2018 bylo žalobci sděleno, že dohled nemůže být vykonán, neboť již byla podána obžaloba. Usnesením ze dne 26. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2018, byla věc postoupena přestupkové komisi [stát. instituce]. Jedinou stíhanou osobou měl být v dané věci [jméno] [příjmení], žalobce se pouze bránil jeho agresivnímu a nevypočitatelnému chování. Postupem orgánů činných v trestním řízení bylo žalobci znemožněno uplatnit vůči [jméno] [příjmení] práva poškozeného, neboť jednáním pana [příjmení] mu bylo způsobeno zranění na hlavě, přičemž důkazy k tomu jsou založeny v trestním spise. Orgány činné v trestním řízení měly od počátku k dispozici videozáznam, z něhož je zřejmé, kdo je obětí a kdo agresorem. Fakturou [číslo] ze dne 14. 8. 2018 vyúčtovala obhájkyně žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] žalobci mimosmluvní odměnu a hotové výdaje za obhajobu v předmětném trestním řízení ve výši 26 923 Kč, z čehož odměna činila 19 550 Kč, paušální náhrady činily 2 700 Kč a DPH činilo 4 673 Kč. Uvedenou částku žalobce uhradil dne 27. 8. 2018. Žalobci tedy byla způsobena škoda ve výši 26 923 Kč. Dále žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 2 až 8 let, a zároveň i postupem orgánů činných v trestním řízení, které mu znemožnily uplatnit práva poškozeného a zabránily řádnému stíhání pana [příjmení]. Svůj nárok uplatnil žalobce u žalované dne 13. 9. 2018. Na přiměřeném zadostiučinění uplatnil pouze částku 100 000 Kč, uvedl však, že se jedná o minimální částku 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně uplatnil dne 13. 9. 2018 svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 126 923 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná přiznala žalobci náhradu škody ve výši 23 776,50 Kč, ohledně nemajetkové újmy byla žalobci poskytnuta satisfakce ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení. V rámci náhrady škody nebyly žalovanému přiznány náklady obhajoby za účast při vyšetřovacích úkonech přes dvě hodiny dne 8. 1. 2018, resp. byl přiznán pouze jeden úkon, neboť výslech obviněného trval od 10:00 hod. do 10:57 hod., nepřekročil tedy dvě hodiny. Co se týče nemajetkové újmy, trestní řízení trvalo 5 měsíců, což je přiměřené. Jednotlivé úkony byly konány plynule a v přiměřených lhůtách. Žalobce ani přes výzvu žalované nepředložil žádné doklady prokazující vznik a závažnost tvrzené nemajetkové újmy, nebyly tedy splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. Ohledně částky 100 000 Kč převyšující částku uplatněnou u žalované vznesla žalovaná námitku promlčení, přičemž ani není splněna podmínka řízení (uplatnění nároku u žalované). Trestní řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 27. 4. 2018, nárok v části 100 000 Kč byl uplatněn až žalobou, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Přihlášení nároku do adhezního řízení pak není jedinou možností, jak se domoci náhrady škody proti pachateli. Žalobce mohl proti [jméno] [příjmení] podat žalobu o náhradu škody v občanskoprávním řízení. V prodlení by pak žalovaná mohla být až ode dne [datum].

3. Při jednání dne 14. 7. 2020 byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), aby konkrétně uvedl, jaká nemajetková újma mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla, a nechť navrhne důkazy k prokázání vzniku a intenzity takové nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným rozhodnutím. K tomu žalobce uvedl, že musel žít s vědomím, že trestní stíhání proti viníku a agresorovi bylo podmíněně zastaveno, ale on sám je nadále trestně stíhán. Policie i státní zástupce nesprávně vyhodnotili dostupné důkazy. Kdyby k obvinění žalobce nedošlo, mohl žalobce vykonávat práva poškozeného a současně by bylo vyloučeno podmíněné zastavení trestního stíhání spoluobviněného [jméno], resp. tento by musel škodu žalobci uhradit či se na úhradě škody s ním dohodnout. Žalobci hrozil vysoký trest (2 – 8 let), naopak viník nedostal prakticky žádný trest. Žalobce pozbyl jakékoliv důvěry v orgány státní správy v ČR.

4. Při jednání dne 14. 7. 2020 pak vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 126 923 Kč s příslušenstvím s tím, že částka 26 923 Kč byla uplatněna jako náhrada škody v rámci vynaložených nákladů posuzovaného řízení, přičemž tento nárok byl žalovanou odškodněn, nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč pak nebyl řádně uplatněn u žalované. Usnesením ze dne 14. 7. 2020, č.j. 17 C 27/2019-88, tedy bylo řízení částečně zastaveno ohledně žalobního požadavku na úhradu částky 126 923 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 100 000 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení a dále z částky 3 146,50 Kč od 13. 9. 2018 do zaplacení a dále z částky 23 776,50 Kč od 24. 5. 2019 do zaplacení.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Usnesením Policie ČR ze dne 30. 11. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák. a zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 tr. zák. Dne 6. 12. 2017 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 12. 12. 2017, [číslo jednací], jako nedůvodná zamítnuta. Dne 15. 1. 2018 byla podána obžaloba k [název soudu] projednávaná pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 26. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2018, byla věc postoupena přestupkové komisi [stát. instituce], neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). Spolu se žalobcem byl obviněn rovněž [jméno] [příjmení], [datum narození], a to ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit (spolu se spoluobviněným žalobcem) tím, že dne 30. 12. 2016 v době od 00:58 hod. do 01:03 hod. v [obec], [ulice] [číslo] v baru [jméno] veřejně a na místě veřejnosti přístupném slovně napadl barmanku, této se zastal žalobce, který [jméno¨] požádal, aby svého jednání zanechal, na to se [příjmení] pokusil udeřit žalobce pěstí pravé ruky do obličeje, žalobce vzal do rukou barovou židli a držel ji před sebou jako kryt před dalšími útoky [jméno], který dále postupoval proti žalobci, přičemž žalobce jej židlí úmyslně odstrčil. [příjmení] upadl na zem a při tom utrpěl tržnou ránu na čele o délce 10 cm a rupturu předního křížového vazu pravého kolena (zjištěno z usnesení Policie ČR, [stát. instituce], Územního odboru [obec] ze dne 30. 11. 2017, [číslo jednací]). Prostřednictvím své obhájkyně podal žalobce podnět k výkonu dohledu ke Krajskému státnímu zastupitelství [obec] – [anonymizována dvě slova] [obec] s tím, že žádnou trestnou činnost nespáchal, neboť se pouze bránil agresivnímu chování [jméno] [příjmení]. Žalobce poukázal na videozáznam, který je policii od počátku znám a z něhož mělo být patrné, že ho [jméno] [příjmení] udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil otřes mozku (a několikadenní pracovní neschopnost). Zároveň žalobce uvedl, že dne 12. 1. 2018 má proběhnout seznámení s vyšetřovacím spisem, který bude následně předložen státnímu zástupci. Žalobce tedy požádal o přezkoumání postupu Okresního státního zastupitelství v [obec] s případnou nápravou jeho pochybení (zjištěno z podnětu k výkonu dohledu ze dne 9. 1. 2018). Dne 7. 2. 2018 byl obhájkyni žalobce doručen přípis Krajského státního zastupitelství v [obec] – [pobočka] s tím, že na základě jeho podnětu doručeného příslušné pobočce dne 11. 1. 2018 byl vyžádán příslušný spisový materiál, vzhledem k tomu, že však dne 17. 1. 2018 byla ve věci podána obžaloba, nelze se jeho výhradami vůči postupu dozorového státního zástupce v přípravném řízení v rámci výkonu dohledu již zabývat (zjištěno z přípisu Krajského státního zastupitelství v [obec] – [pobočka] ze dne 6. 2. 2018, č.j. [číslo jednací], včetně doručenky). Žalobce uplatnil u žalované dne 13. 9. 2018 svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 126 923 Kč (náhrada škody ve výši 26 923 Kč a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč) v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků). V rámci předběžného projednání nároku žalobce mu byla žalovanou přiznána na náhradě škody (náhradě nákladů trestního řízení) částka 23 776,50 Kč, když účast při vyšetřovacích úkonech byla počítána jako jeden úkon a nikoli úkony dva, jak uplatnil žalobce. Ohledně nemajetkové újmy žalobce žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci se za to omluvila, což považovala za dostatečnou satisfakci (zjištěno ze stanoviska žalované ze dne 20. 5. 2019, [číslo jednací]). Žalovanou přiznaná částka v rámci předběžného projednání nároku žalobce byla žalobci uhrazena dne 23. 5. 2019 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

7. Vzhledem k tomu, že ohledně náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu vzal žalobce žalobu zpět, nezjistil soud z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne 14. 8. 2018 a z historie transakcí k běžnému účtu [číslo] za období 27. 8. 2018 – 29. 8. 2018 žádné rozhodné skutečnosti.

8. Soud neprovedl dokazování usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 12. 12. 2017, [číslo jednací], stížností proti zahájení trestního stíhání ze dne 6. 12. 2017 včetně doručenky, usnesením [název soudu] ze dne 26. 4. 2018, č.j. [spisová značka], uplatněním nároku žalobcem ze dne 5. 9. 2018 a vyjádřením žalované ze dne 14. 9. 2018, neboť těmito listinami prokazované skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

9. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

10. Usnesením Policie ČR ze dne 30. 11. 2017, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák. a zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 tr. zák. Dne 6. 12. 2017 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] usnesením ze dne 12. 12. 2017, [číslo jednací], jako nedůvodná zamítnuta. Dne 15. 1. 2018 byla podána obžaloba k [název soudu] projednávaná pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 26. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 27. 4. 2018, byla věc postoupena přestupkové komisi [stát. instituce], neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Spolu se žalobcem byl obviněn rovněž [jméno] [příjmení]. Prostřednictvím své obhájkyně podal žalobce podnět k výkonu dohledu ke Krajskému státnímu zastupitelství [obec] – [anonymizována dvě slova] [obec], dne 7. 2. 2018 bylo obhájkyni žalobce sděleno, že vzhledem k tomu, že dne 17. 1. 2018 byla ve věci podána obžaloba, nelze se jeho výhradami vůči postupu dozorového státního zástupce v přípravném řízení v rámci výkonu dohledu již zabývat. Žalobce uplatnil u žalované dne 13. 9. 2018 svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 126 923 Kč, žalovanou mu byla přiznána na náhradě škody (náhradě nákladů trestního řízení) částka 23 776,50 Kč, ohledně nemajetkové újmy žalobce žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci se za to omluvila. Žalovanou přiznaná částka byla žalobci uhrazena dne 23. 5. 2019.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 1 odst. 3 zák. o OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 3 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

15. Podle § 5 písm. a) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

16. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 8 odst. 3 zák. o OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zák. o OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. V posuzovaném řízení bylo vůči žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 11. 2017, když věc byla následně postoupena přestupkové komisi [stát. instituce], neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015).

23. Trestní stíhání zcela jistě představuje zátěž psychickou i osobnostní, přičemž došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je (…) vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše, zadostiučinění.

24. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

25. Co se týče povahy trestní věci, žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zák. (trest odnětí svobody až na dvě léta) a zločinu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 tr. zák. (trest odnětí svobody na dvě léta až osm let). Žalobce byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody v délce 2 – 8 let, přičemž trestní stíhání trvalo 4 měsíce a 25 dní (od 30. 11. 2017 do 27. 4. 2018). Žalobce byl tedy ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou, na druhou stranu je třeba zohlednit, že trestní stíhání trvalo pouze krátkou dobu. Žalobce k nemajetkové újmě uvedl, že musel žít s vědomím, že trestní stíhání proti viníku a agresorovi bylo podmíněně zastaveno, ale on sám je nadále trestně stíhán, přičemž mu na rozdíl od viníka hrozil poměrně vysoký trest. Žalovaná nesporovala, že bylo žalobci znemožněno uplatňovat práva osoby poškozené v trestním řízení, pouze uvedla, že se svých práv mohl domáhat i jinak. K tomu soudu uvádí, že se žalobce sice mohl domáhat svých práv rovněž občanskoprávní žalobou proti viníkovi, ve skutečnosti, že bylo se žalobcem zacházeno jako s viníkem, ačkoliv by se tento měl nacházet v postavení poškozeného, soud však spatřuje nemajetkovou újmu, která byla žalobci nezákonným rozhodnutím způsobena. Tato újma však dle názoru soudu nemůže odůvodnit přiznání zadostiučinění v penězích, když takovouto újmu je dle názoru soudu na místě odčinit konstatováním porušení práva žalobce, což žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce učinila a za toto se mu rovněž omluvila. Nijak blíže již žalobce ani přes výzvu soudu tvrzení ohledně způsobené nemajetkové újmy nedoplnil, nebyl tedy důvod přiznat mu zadostiučinění v penězích, když žalobce ani přes výzvu soud neunesl břemeno tvrzení ve vztahu k nemajetkové újmě, která by měla být odčiněna v penězích.

26. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 13. 9. 2018, žalovaná přiznanou částku 23 776,50 Kč uhradila žalobci dne 23. 5. 2019, ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované pak žalobci náleží úrok z prodlení (k tomu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), v daném případě tedy byla žalovaná v prodlení počínaje dnem 14. 3. 2019, přičemž výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci byl tedy přiznán úrok z prodlení z žalovanou přiznané částky 23 776,50 Kč od 14. 3. 2019 do 23. 5. 2019 (den úhrady přiznané částky žalobci), ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta.

27. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce byl neúspěšný jen v nepatrné části, a to v částce 3 146,50 Kč spočívající v náhradě škody, ohledně níž vzal žalobu zpět, aniž by tato částka byla žalovanou uhrazena, v této části tedy zavinil zastavení řízení, a to nikoliv z důvodu chování žalované (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Ohledně částky 23 776,50 Kč spočívající v náhradě škody byl žalobce úspěšný, neboť tato částka byla žalovanou žalobci uhrazena po podání žaloby, načež vzal žalobce žalobu v této části zpět, řízení tedy bylo zastaveno pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Co se týče přiměřeného zadostiučinění, žalobce se domáhal původně úhrady částky 200 000 Kč, žalovaná po podání žaloby konstatovala porušení práva žalobce, což je třeba posuzovat jako úspěch žalobce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), přičemž při výpočtu odměny je nutno vycházet z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT), neboť žalobci nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Žalobce byl tedy úspěšný v částce 58 776,50 Kč (95 %) a neúspěšný v částce 3 146,50 Kč (5 %). Žalobce tedy byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), a to ve výši 31 182,70 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady zastoupení - odměna advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. d) a § 8 odst. 1 AT ve výši 14 320 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 580 Kč dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu, vyjádření ve věci) z tarifní hodnoty 61 923 Kč (35 000 Kč + 26 923 Kč), odměna advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. d) AT ve výši 5 000 Kč za dva úkony právní služby po 2 500 Kč dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření ve věci, účast na jednání soudu) z tarifní hodnoty 35 00 Kč po částečném zastavení řízení, 6x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ke každému z uvedených úkonů, dále částka 345 Kč (190 Kč + 155 Kč) jakožto náhrada za cestu z [obec] do Prahy a zpět při použití hromadné dopravy na jednání dne 19. 1. 2021, a dále částka 1 000 Kč jakožto náhrada za promeškaný čas k uvedené cestě dle § 14 AT (10 půlhodin), a náhrada za 21% DPH z odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 4 717,70 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

28. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.