17 C 27/2022-276

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro 102.870 Kč / nájemné (platby za užívání bytu) takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 102.870 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 74.470 Kč od 20. 9. 2020 do zaplacení, z částky 28.400 Kč od 10. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému, k rukám České republiky – Okresního soudu v Karlových Varech, náhradu nákladů řízení v částce 86.829,60 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 102.870 Kč jako nedoplatků úhrad podle smlouvy o nájmu bytu z 27. 1. 2014, která se týkala bytu č. jednotky [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Dluh se týkal období a) za 1/ 2016 – 1/ 2017 (v částce 20.970 Kč) včetně nedoplatku vyúčtování nákladů za dodávku studené vody a teplé vody v roce 2016 (v částce 5.670 Kč), b) za 7/ 2017 – 12/ 2018 (v částce 28.400 Kč), c) za 1/ 2019 – 9/ 2020 (v částce 33.500 Kč), d) za 2/ 2019 – 9/ 2020 (v částce 20.000 Kč za zvýšení záloh na dodávku tepla, po 1.000 Kč měsíčně). Žalobce ke svým tvrzením doplnil dále: a) při uzavření smlouvy došlo k ústnímu ujednání plateb za teplo a elektřinu jako paušálních (bylo to pro uživatele výhodnější; paušální platby spojené se zajišťováním dodávky společné elektřiny vycházely z dosavadní praxe před uzavřením nájemní smlouvy), b) žalobce určoval krácené platby žalovaného za užívání bytu na náklady služeb, a tedy vzniklé dluhy považuje za dluhy na nájemném, c) žalobce prováděl vyúčtování vody (v souladu se smlouvou), termín vyúčtování byl dán i případnými požadavky příjemce služeb, d) žalobce provedl vyúčtování nákladů na teplo v souvislosti s předcházejícím sporem mezi účastníky o nedoplatky, při kterém žalovaný formuloval své výhrady, že nebylo zpracováno vyúčtování tepla (byly současně provedena vyúčtování za roky 2014 – 2018, následně 2019), a doručil je žalovanému, e) žalobce pro neplnění platebních povinností podle nájemní smlouvy dal žalovanému jako nájemci podle smlouvy výpověď odpovídající zákonným požadavkům; výpověď nebyla doručována manželce žalovaného, protože ta nebyla uvedena v nájemní smlouvě.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že primárně odporuje postupu žalobce při dodávce služby vytápění, protože tato služba nebyla poskytována řádně. Žalovaný službu nevyužívá (má vypnuté radiátory). Žalovaný rozporoval uzavření ústní dohody o paušální úhradě za teplo a elektřinu a rozporoval materiální a formální správnost vyúčtování za rozhodné období 2014 – 2018, dále nedostatek vyúčtování tepla za rok 2020. Žalovaný popíral, že by uznal část svého dluhu (za rok 2016 – 2017) a že by toto uznání bylo určité. Dále žalovaný namítal, že krácení plateb se týkalo již od počátku rozhodného období plateb za teplo (nikoli nájemného), uvedená informace (o účelu platby) byla uváděna ve stvrzenkách o úhradě plateb za užívání bytu žalobci. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil v definitivní podobě při jednání soudu dne 15. 3. 2023 vůči žalobci právo na zaplacení zákonné pokuty (pro nedostatek řádného vyúčtování za roky 2016 – 2018) a uplatnil kompenzační námitku pro případ, kdyby byl nárok, který uplatnil žalobce uznán po právu. Vyjádřil názor, že zákonná pokuta se stává splatnou na základě zákonné úpravy (bez další výzvy).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 27. 1. 2014 Smlouvu o nájmu bytu č. jednotky 6, [obec a číslo] od 1. 1. 2014 na dobu neurčitou se skladbou plateb za užívání bytu: nájemné 2.195 Kč, zálohová platba na služby 3.705 Kč (studená voda, teplá užitková voda, teplo, elektrická energie společných prostor, STA), platby byly splatné 1x měsíčně k 20. dni v měsíci se zúčtováním ročně se splatností výsledku vyúčtování do tří měsíců; celkem podle smlouvy mělo být placeno 5.900 Kč měsíčně. Stanovení výše záloh na náklady jednotlivých druhů služeb odkazovalo na předpis (z 27. 1. 2014, č.l. 9), specifikovaný v odstavci 6. odůvodnění. Mezi účastníky nebylo sporné, že byl vystaven nový předpis s účinností od 1. 2. 2019 na zvýšenou částkou záloh 4.705 Kč (zvýšení zálohové platby za teplo o 1.000 Kč).

4. Mezi účastníky bylo sporné, že účastníci učinili ujednání o paušální platbě za služby a to konkrétně za teplo a elektřinu s tím, že ohledně zbylých plateb za služby se jednalo o zálohové platby. Z nájemní smlouvy z 27. 1. 2014 vyplynulo, že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce ujednali nájem předmětného bytu od 1. 1. 2014 na dobu neurčitou za 2.195 Kč nájemného měsíčně. V této souvislosti účastníci ujednali povinnost nájemce hradit pronajímateli plnění spojená s užíváním bytu (studená voda, teplá užitková voda, teplo, elektrická energie společných prostor, společná televizní anténa s tím, že nájemce platí zálohy spolu s nájemným, a s tím, že zálohy budou ročně vyúčtovány a výše záloh podle jejich roční výše případně upravena. Účastníci ujednali celkovou výši měsíčních záloh na 3.705 Kč a odkázali na předpis. Účastníci ujednali písemné změny nájemní smlouvy. Z předpisu nájemného, služeb a energií z 27. 1. 2014 soud zjistil, že platby 5.900 Kč za užívání bytu byly členěny 2.195 Kč nájemné, 1.500 Kč teplo, 1.500 Kč teplá užitková voda, 345 Kč + 300 Kč studená voda a 60 Kč společná elektřina (měsíční zálohová platba za anténu a za odpad nebyla uvedena) s tím, že ani v průběhu řízení nevyšlo najevo, že by služby odvozu odpadu a společné televizní antény byly skutečně poskytovány; předpis byl pronajímatelem a nájemcem (konkrétně [jméno] [příjmení]) podepsán. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že informace majitelů o paušálních platbách na úhradu nákladů některých služeb (teplo) předávala uživatelům bytů s výzvou k případným výhradám. Ze zápisu z jednání SVJ z 10. 7. 2013 (č.l. 100) soud nezjistil žádné skutečnosti ve vztahu ke sjednání paušální platby za teplo. Vztah mezi spoluvlastníky nebyl sám o sobě pro vztah účastníků významný. Ani pasivita žalovaného (ve vztahu k nedostatku vyúčtování) na tom nic nemění.

5. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že paušální platby účastníky ujednány nebyly. Z nájemní smlouvy vyplývá ujednání zálohových plateb. Pokud svědkyně [příjmení] zmiňovala aktivitu žalobce (a dalších spoluvlastníků), který nabízel možnost (faktického) postupu, podle kterého by za teplo byly hrazeny paušální platby (místo ujednaných zálohových), pak z takového postupu nevyplývá změna písemného ujednání ve smlouvě (nedošlo ani k ústní ani k písemné akceptaci). Faktické plnění plateb, u kterých zálohová i paušální výše byla stejná, nelze považovat za souhlas s ujednáním o paušálních platbách (navíc v rozporu s právním předpisem, jak bude dále uvedeno). U platby za elektřinu ani žádná paušální platba ujednána nebyla (sám žalobce odkazoval na zavedenou praxi nevyúčtovávání nákladů na společnou elektřinu v minulosti).

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že výše záloh na služby byla určena v roce 2014 jednak v nájemní smlouvě z 27. 1. 2014 (č.l. 5), dále pak předpisem nájemného, služeb a energií z 27. 1. 2014 (č.l. 9 - 2 195 Kč nájem, 1.500 Kč teplo, 1.500 Kč TUV, 645 SV, 60 Kč elektro) a v roce 2019 mělo ze strany žalobce a SVJ dojít ke zvýšení zálohy na teplo o 1.000 Kč (na 2.500 Kč) od 1. 2. 2019 s tím, že oznámení o navýšení učinilo SVJ (Společenství Mír, [obec a číslo], [obec]) dopisem z 6. 1. 2019, (č.l. 28), který byl odesílán žalovanému podle podacího lístku 7. 1. 2019 a převzat dle doručenky 9. 1. 2019 (č.l. 30) vč. předpisu z 7. 1. 2019 (č.l. 187), předpis byl podepsán žalobcem; žalovanému bylo oznámeno navýšení záloh (měsíčních plateb) na dodávku tepla o 1.000 Kč, tedy oproti nájemní smlouvě měla být hrazena částka 6.900 Kč.

7. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce provedl vyúčtování služeb za roky 2014 – 2019, popřípadě 2016 - 2019 (č.l. 155 a násl. spisu, saldo bylo na č.l. 154). Žalobce tvrdil, že nejprve prováděl vyúčtování nákladů na dodávku studené a teplé vody (č.l. 182 – 185), následně po námitkách žalovaného provedl (v jeden okamžik) vyúčtování nákladů na dodávku tepla za roky 2014 – 2018, a poté ještě za rok 2019. Vyúčtování nákladů na dodávku společné elektřiny nebylo prováděno a nebylo provedeno vyúčtování tepla za rok 2020.

8. Ze salda vyúčtování tepla, studené vody a teplé užitkové vody za rok 2014 – 2018 (od 1 2. 2014 do 31. 12. 2018, č.l. 154) soud zjistil, že ve skladbě podle jednotlivých let měl být nedoplatek ve všech uvedených letech v souvislosti s dodávkou tepla (celkem 111.810 Kč a přeplatek vody za rok 2018 v částce 4.025 Kč); uvedené saldo (částečný přehled výsledků vyúčtování vody a přehled výsledků vyúčtování tepla) nebylo svou povahou vyúčtování služeb (za uvedené období), ale pouze přehledová listina. Z vyúčtování tepla pro vytápění za rok 2014 ohledně předmětného bytu (bez data, č.l. 155) soud zjistil, že žalobce provedl za 2/ 2014 – 12/ 2014 rozúčtování nákladů a dále jejich vyúčtování žalovanému při zohlednění zaplacených záloh 11x 1.500 Kč v částce výsledku (rozdílu nákladů a záloh) 13.092 Kč. Z vyúčtování téhož za rok 2015 (1/ 2015 – 12/ 2015, č.l. 157) soud zjistil, že bylo provedeno obdobným postupem (se zohledněním záloh 12x 1.500 Kč) s výsledkem nedoplatku 13.635 Kč. Z vyúčtování téhož za rok 2016 (1/ 2016 – 12/ 2016, č.l. 159) soud zjistil, že bylo provedeno obdobným postupem (se zohledněním záloh 4.400 Kč) s výsledkem nedoplatku 30.341 Kč. Z vyúčtování téhož za rok 2017 (1/ 2017 – 12/ 2017, č.l. 162) soud zjistil, že bylo provedeno obdobným postupem (se zohledněním záloh 7.900 Kč) s výsledkem nedoplatku 23.901 Kč. Z vyúčtování téhož za rok 2018 (1/ 2018 – 12/ 2018, č.l. 163) soud zjistil, že bylo provedeno obdobným postupem (se zohledněním záloh 1.100 Kč) s výsledkem nedoplatku 30.841 Kč. Z vyúčtování téhož za rok 2019 (1/ 2019 – 12/ 2019, č.l. 165) soud zjistil, že bylo provedeno obdobným postupem (se zohledněním záloh 1.200 Kč) s výsledkem nedoplatku 30.892 Kč.

9. Z vyúčtování vody za dobu od 1. 9. 2015 do 15. 11. 2016 (č.l. 182) soud zjistil, že žalobce vyčíslil vůči žalovanému (v souvislosti s užíváním předmětného bytu) zaplacené zálohy 30.030 Kč, dále údaje o počátečních a konečných stavech vodoměrů a výsledek odečtu (rozdíl) vynásobil cenou za m3 studené a teplé vody a dospěl k nedoplatku 5.670 Kč, ke kterému připočítával dlužné zálohy 1/ 2016 – 10/ 2016 ve výši 10.800 Kč, tedy dluh měl činit 16.470 Kč. Z vyúčtování vody za dobu od 15. 11. 2016 do 31. 12. 2018 (č.l. 183), které bylo provedeno obdobně, soud zjistil výsledek přeplatku 4.025 Kč (další dlužné zálohy nebyly přičítány). Z vyúčtování vody za dobu od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (č.l. 184), které bylo provedeno obdobně, soud zjistil nedoplatek 2.060 Kč (který měl být uhrazen do 15. 7. 2020). Z vyúčtování vody za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 (č.l. 185), které bylo provedeno obdobně, soud zjistil přeplatek 2.240 Kč.

10. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobce provedl vyúčtování tepla za roky (pokud jde o rozhodné období, vždy z období kalendářního roku) 2016 – 2019 a dále zvlášť vyúčtování studené a teplé vody (pokud jde o rozhodné období) od 1. 9. 2015 do 31. 12. 2020 (v čtyřech výše uvedených vyúčtováních).

11. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce žalovanému výše uvedená vyúčtování nákladů za služby (spojené s nájmem, popř. užíváním bytu) doručil (dodal do dispoziční sféry). Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a z podacího lístku z 2. 5. 2019 (č.l. 104, 188) má soud za prokázané doručení vyúčtování tepla 2016 – 2018 žalovanému. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (a z nedostatku námitek žalovaného v souvislosti s podáním žaloby a z čerpání přeplatku vyúčtování vody) má soud za prokázané, že žalovanému byla doručena vyúčtování nákladů na dodávku vody (uvedená výše). Soud neměl za prokázané doručení vyúčtování nákladů na dodávku tepla za rok 2019, u kterého nebylo doručení potvrzováno ani výpovědí svědkyně (svědkyně hovořilo o doručování většího počtu listin, evidentně s ohledem na hromadné vyúčtování za roky 2014 – 2018 podle pokynů žalobce), ani dokladem o poštovním doručování; soud nepoučoval žalobce o nebezpečí neunesení důkazního břemene ve věci doručení vyúčtování za rok 2019, protože vyúčtování nákladů na služby nebylo ani za rok 2019 provedeno řádně, jak bude vysvětleno v právním hodnocení věci, a tedy by doplnění dokazování nemohlo vést k jinému soudnímu rozhodnutí.

12. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný hradil žalobci za užívání bytu platby nižší, než byly platby podle smlouvy a podle předpisu záloh s tím, že pokud jde o období, kterého se týká řízení, od 1. 1. 2016 do 30. 9. 2020, pak rozdíly byly částky specifikované v podání žalobce z 4. 5. 2022 (č.l. 65 a násl. spisu). Pokud šlo o platby uvedené v podání žalobce z 4. 5. 2022, které byly uvedeny v rámci plateb v roce 2017 (v únoru až květnu 2017) jako platby na splátkový kalendář, pak se jednalo o částky, které podle žalobce žalovaný předal v příslušném měsíci správkyni [jméno] [příjmení] s vyjádřením, že se jedná právě o splátku dluhu podle splátkového kalendáře, který se týkal roku 2016 a ledna 2017.

13. Výše uvedených plateb odpovídala příjmovým pokladním dokladům, jak byly předloženy za roky 2016 – 2020 žalovaným (č.l. 252 a násl. a č.l. 269 a násl.); výše krácení měsíčních plateb za užívání bytu byly v rozhodném období (od 1/ 2016 do 9/ 2020) nižší než 1.500 Kč (popř. 2.500 Kč po zvýšení zálohové platby od 2/ 2019), kromě platby za 6/ 2018 1.300 Kč s poznámkou faktura za baterie, kromě platby za 5/ 2019 platba 500 Kč s poznámkou přeplatek voda (dle vyúčtování TUV a SV na č.l. 183 činil vyúčtovaný přeplatek 4.025 Kč); dle vyjádření žalobce neměl žalobce proti takovému postupu námitky. Z příjmových pokladních dokladů č.l. 252 a násl., č.l. 269 a násl. (9/ 2015 – 12/ 2020) soud zjistil, že v rozhodném období (kromě 2/ 2016, 4/ 2016, 6/ 2018) byla na příjmových pokladních dokladech poznámka v účelu platby„ bez tepla“ (nebo obdobná poznámka).

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný podepsal uznání dluhu z 22. 2. 2017 (č.l. 13) (žalobce odkazoval v souvislosti s vymezením dluhu na přehled nedoplatků č.l. 11, na které mělo být v uznání poukazováno).

15. Z uznání dluhu z 22. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaný podepsal uznání dluhu vůči žalobci ve výši 20.170 Kč (s odkazem na nájemní smlouvy z 27. 1. 2014 a výkaz přehledu nedoplatků) se závazkem dluh splácet po 2.000 Kč měsíčně k 20. dni v měsíci od února 2017 do zaplacení. Z přehledu nedoplatků z 8. 2. 2017 soud zjistil, že žalobce vyčíslil částku celkem 20.170 Kč jako dluh za jednotlivé měsíce od ledna 2016 do ledna 2017 (u dluhu za příslušný měsíc byla uveden jako důvod – nájem) a dále dluh z vyúčtování vody 2016 Kč ve výši 5.670 Kč. Uzavření uvedené dohody potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení], aniž by byla blíže o důvodech a okolnostech uzavření dohody informována; žalovaný podle ní plnil. Z předložených příjmových pokladních dokladů vyplýval postup odchylný od tvrzení žalobce, že žalovaný plnil 4x 1.000 Kč podle uznání dluhu v období 2/ 2017 – 5/ 2017, protože z příjmových pokladních dokladů (č.l. 256) vyplývalo platba 2.000 Kč dne 22. 2. 2017 (doklad zřejmě vypsán žalobcem s účelem platby – záloha – splátka za 2/ 2017 dle splátkového kalendáře), 1.000 Kč dne 30. 3. 2017 s účelem platby vyúčtování vody 2016, dne 29. 4. 2017 s účelem platby voda vyúčtování 2016, dne 30. 5. 2017 1.000 Kč s účelem platby voda 2016 a dne 28. 6. 2017 700 Kč s účelem platby doplatek vody 2016. Mezi účastníky bylo sporné, zda upomínka z 8. 2. 2017 (vztahující se k uznání dluhu) byla žalovanému doručena. Z uvedené upomínky, připojeného přehledu nedoplatků a podacího lístku s doručenkou (č.l. 10 – 12) soud zjistil, že uvedená upomínka byla žalovanému doručena.

16. Z úředního záznamu o podání vysvětlení z 31. 7. 2017 (č.l. 43) soud zjistil, že žalovaný uváděl k trestnímu oznámení žalobce v souvislosti s užíváním předmětného bytu, že nesouhlasí s hrazením nákladů na dodávku tepla (pro špatnou kvalitu dodávky a nedostatek vyúčtování). V dopise z 12. 7. 2017 (č.l. 47) žalovaný opakoval svůj nesouhlas s náklady na dodávku tepla, protože uhradil dostatečnou částku, a přesto nebylo dáno vyúčtování a dluh je údajně 20.970 Kč. Z vyjádření uživatelů domu (č.l. 46), ve kterém se nachází předmětný byt, soud zjistil, že podepsaní uživatelé bytů v uvedeném domě popírali existenci dohody o paušálních platbách; ostatně existenci dohody nepotvrdila ani svědkyně [jméno] [příjmení], která hovořila pouze o výzvě uživatelům domu, zda nemají proti paušálním platbám nějaké námitky. Z uvedených listin sice vyplývalo, že žalovaný v roce 2017 výslovně se způsobem vypořádání plateb na teplo nesouhlasil, nelze to však přijmout jako důkaz pro interpretaci podepsání uznání dluhu jako potvrzení převzetí listiny; pro potvrzování převzetí listiny totiž nebyl důvod (listina obsahovala uznání a dohodu o splácení). Nad to listiny následují s větším časovým odstupem po uznání dluhu.

17. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaný podepsal uznání dluhu, jehož součástí bylo vyčíslení dluhu, v úmyslu jej plnit (tomu odpovídají platby vázané na uznání a konkrétně nedoplatek vyúčtování vody); žalovaný však nepochybně plnil (splnil) pouze část uznaného dluhu, která se týkala nedoplatku vody. Žalovaný neplnil podle uznání pouze 4.000 Kč, ale 5.700 Kč (to odpovídalo vyčíslení nedoplatku vyúčtování vody).

18. Mezi účastníky bylo sporné, jaké části plateb se týkalo krácení plateb, zda nájemného, jak uváděl žalobce, nebo záloh na služby, konkrétně záloh na teplo (od 1/ 2016 do 9/ 2020), dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný neuhradil ani nedoplatky z vyúčtování služeb tak, jak byly žalobcem prezentovány.

19. Z výdajových pokladních dokladů (č.l. 252 a násl. a č.l. 257 a násl.) vyplývalo, že od 1/ 2016 (s výjimkou 2/ 2016, 4/ 2016, 6/ 2018) žalovaný uváděl v rámci účelu platby informaci, že platby je činěna kromě úhrady za teplo. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně vypisovala potvrzení o provedené platbě za užívání nájemního bytu (pro žalobce), včetně výhrady (poznámky) žalovaného, která se týkala platby za teplo. Z vyúčtování tepla za roky 2016, 2017, 2018, 2019 vyplývalo, že žalobce vycházel z existence dluhu na zálohových platbách na dodávku tepla (nikoli jako dluhu na nájemném). Pokud žalobce ve svých přehledech dluhu uváděl, že dluh tíží žalovaného na nájemném, bylo to v rozporu s výhradou žalovaného (jeho určením důvodu plnění). Akceptace tohoto určení žalovaným je zřejmá i z dopisu ze dne 24. 6. 2019 (č.l. 105; podací lístek č.l. 188). Pokud žalobce poukazoval na změnu svého stanoviska v řízení sp. zn. 15 C 141/2018, protože chtěl žalovanému v jeho námitkách (proti neexistenci vyúčtování tepla) vyhovět, je to v rozporu s protokolovaným důvodem zpětvzetí žaloby (tím bylo neunášení důkazního břemene ohledně platné ústní dohody o paušálních platbách za služby spojené s užíváním bytu viz protokol o jednání z 7. 2. 2019, č.l. 27 uvedeného spisu). Z dopisu nájemce z 12. 7. 2017 (č.l. 59), soud zjistil, že žalovaný nesouhlasil s výpovědí z nájmu předmětného bytu, protože náklady na dodávku tepla nebyly od roku 2015 do roku 2017 vyúčtovány (celkem za tuto dodávku bylo zaplaceno 42.000 Kč); služba dodávky tepla je nekvalitní (není v provozu po dobu 7 měsíců v roce).

20. Soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalovaný měl v úmysl krátit zálohové platby za teplo (jak je zřejmé zejména ze stvrzenek o provedených platbách). Pokud v některých měsících byla výše dluhu přesahující částku 1.500 Kč (od 2/ 2019 2.500 Kč), pak plnění poskytované v dalších měsících (zejména převyšující úhrn nájemného a zálohových plateb bez zálohy na teplo) a dále na nedostatečné (nesprávné) vyúčtování služeb (vody), kryla v plné výši nájemné (za všechny rozhodné měsíce).

21. Mezi účastníky bylo sporné, že žalobce nájemní vztah mezi žalobcem a žalovaným k předmětnému bytu ukončil výpovědí; sporné bylo, že žalobce výpověď učinil, sporné je i to, zda výpověď byla doručena žalovanému.

22. V této souvislosti má soud z výpovědi z nájmu bytu z 10. 7. 2017 (č.l. 17) a podacího lístku z 11. 7. 2017 (č.l. 18), že žalobce učinil vůči žalovanému úkon směřující k ukončení nájemního vztahu podle předmětné nájemní smlouvy z důvodu dluhu na platbách za užívání bytu; žalovaný nerozporoval, že u soudu se proti výpovědi nebránil (a soud takovou informaci ani neměl k dispozici z jiného zdroje). Soud měl však dále prokázané z CEO, že žalovaný je od 13. 6. 1981 ženatý s [jméno] [příjmení], [datum narození] (to potvrzoval i žalovaný). Z obsahu spisu se nepodávalo, že by manželé [celé jméno žalovaného] ujednali vyloučení ust. § 745 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“).

23. Soud učinil dílčí skutkový závěr, že žalobce dal výpověď z nájmu předmětného bytu výlučně žalovanému pro neplnění platebních povinností podle nájemní smlouvy (dluh dle žalobce činil 20.970 Kč).

24. Žalovaný tvrdil, že ukončil odběr tepla a od roku 2016 teplo neodebíral tak, že uzavřel radiátory topení. Ukončením dodávky tepla opatřením žalovaného se soud nezabýval, protože uvedené skutečnosti byly pro rozhodnutí soudu nepodstatné (uvedeným způsobem nemohl žalovaný vyloučit svou odpovědnost za úhradu nákladů za dodávku tepla). Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobce porušoval své povinnosti dodávat teplo do bytu žalovaného; mezi účastníky však bylo nesporné, že žalovaný vady dodávky tepla neuplatnil ve formě slevy z nájemného, či slevy z dodávané služby (dodávky tepla). S ohledem na to se soud ani otázkou řádnosti dodávky tepla nezabýval.

25. Mezi účastníky bylo nesporné, že v bytě žalovaného nejsou instalována poměrová měřidla tepla. Dále je mezi účastníky nesporné, že jsou osazeny podružné poměrové bytové vodoměry k odečtům teplé užitkové a studené vody.

26. Soud jako důkaz neprovedl důkaz upomínkou z 1. 6. 2017 s přílohami, upomínkou z 10. 1. 2019 (č.l. 20), přehledem nedoplatků z 10. 1. 2019 (7/ 2017 – 12/ 2018, č.l. 21), podacím lístkem z 11. 1. 2019 (č..l. 22), 1. upomínkou z 20. 9. 2020 (č.l. 23), přehledem nedoplatků z 20. 9. 2020 (1/ 2019 – 9/ 2020, č.l. 24), 2. upomínkou z 20. 9. 2020 (č.l. 25), přehledem nedoplatků z 20. 9. 2020 (1/ 2016 – 6/ 2017, č.l. 26), upomínkou z 20. 9. 2020 (č.l. 27), přehled nedoplatků z 20. 9. 2020 (2/ 2019 – 9/ 2020, č.l. 29), upomínka z 24. 6. 2019 (č.l. 105), podacím lístkem z 24. 6. 2019 (č.l. 106), kterými mělo být dokládáno stavení promlčecí doby, avšak s ohledem na chybnost tohoto předpokladu soud považoval tuto listinu za nadbytečnou (pro rozhodnutí nevýznamnou). Dále soud neprovedl jako důkaz předvoláním z 4. 9. 2018 (ve věci zdejšího soudu sp. zn. 15 C 141/2018, č.l. 19), protože pro rozhodnutí o žalobě nemělo význam.

27. Soud neprovedl důkaz usnesením o zastavení řízení pro zpětvzetí (ve věci zdejšího soudu sp. zn. 15 C 141/2018, č.l. 48), žalobou žalobce na zaplacení částky 20.970 Kč dluh (1/ 2016 – 6/ 2017, č.l. 49), protože předmět uvedeného řízení a způsob jeho ukončení neměly samy o sobě význam pro rozhodnutí ve věci. Příjmový pokladní doklad za [číslo] – z 24. 3. 2022 (č.l. 60) soud jako důkaz neprovedl, protože se netýkal rozhodného období.

28. Soud za svůj skutkový závěr ve věci samé převzal skutečnosti mezi účastníky nesporné a dále dílčí skutkové závěry o právně významných sporných skutečnostech.

29. Usnesení Krajského soudu v Plzni z 20. 8. 2020, sp.zn. 14 Co 108/2020 (č.l. 107) se týkalo sporu mezi nájemcem jednoho z bytů v [obec a číslo] a vlastníkem jednotky (jedním ze spoluvlastníků) u Okresního soudu v Sokolově. Z uvedeného rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně, který ukládal žalované zaplatit žalobkyni částku přeplatku plateb na nákladech na dodávku vody, protože se nezabýval protinámitkou (kompenzační námitkou), že vyúčtování služeb za roky 2014 – 2018 vede k nedoplatku žalobkyně na těchto službách. Soud II. stupně se zmínil o tom, že neosazení měřidel tepla nemusí být překážkou pro závěr o správnosti vyúčtování a že autor vyúčtování nemusí být nutně vlastníkem bytu. Usnesením Okresního soudu v Sokolově z 6. 1. 2021, č.j. 11 C 337/2019-129 (čl.. 110) bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby s ohledem na dohodu účastníků (související s řešením právního důvodu bydlení žalobkyně); v uvedené věci tedy k definitivnímu řešení„ správnosti“ vyúčtování, které se týkalo částečně totožného období dodávky, nedošlo. Soud uvedené stanovisko ve svém právním hodnocení věci uvážil (tedy nerozhodnost„ autora“ vyúčtování a postup v případě nedostatku osazení měřidel tepla), avšak s ohledem na skutkové závěry (a účelu plateb žalovaného za užívání bytu) a právní závěry o účincích vyúčtování, nebyla předestíraná rozhodnutí pro posouzení nároku žalobce podstatná.

30. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2201 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2270 odst. 1 o.z. uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. Podle § 2271 o.z. společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použití přiměřeně.

31. Podle § 2286 odst. 1 věta první o.z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně.

32. Podle § 745 odst. 1 o.z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy.

33. Nejprve se soud zabýval vztahem mezi účastníky. Mezi účastníky byl navázán smlouvou z 27. 1. 2014 nájemní vztah podle § 2.201 o.z. Protože žalovaný byl v době uzavření smlouvy ženatý a [jméno] [příjmení] a protože v řízení nevyšla najevo výhrada proti vzniku práva společného nájmu bytu (manžely; ostatně i předcházející vztah mezi pronajímatelem a nájemcem tohoto bytu musel být řešen způsobem, který vedl, popř. mohl vést ke vzniku předcházejícího práva společného nájmu bytu manžely), soud uzavřel, že k datu uzavření nájemní smlouvy došlo ke vzniku práva společného nájmu bytu manžely ve smyslu § 745 odst. 1 o.z. Pokud žalobce učinil výpověď z nájmu bytu pouze ve vztahu k jednomu z více společných nájemců bytu, nemohla tato výpověď způsobit zánik nájemního práva, přestože se žalovaný pořadem práva výpovědi nebránil. K uvedeným závěrům dospěla soudní judikatura, pokud jde o právní úpravu platnou do 31. 12. 2023 (rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 37/97, rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008). Změna právní úpravy nevyžaduje v tomto ohledu změnu judikatury, protože v důsledku musejí být práva společného nájemce, který nebyl adresátem výpovědi, chráněna. Mezi účastníky tedy k ukončení nájemního vztahu nedošlo. I když soud není oprávněn přezkoumávat oprávněnost výpovědi (existenci jejích důvodů v řízení o žalobě dle § 2290 o.z.), je oprávněn posoudit, zda výpověď není neplatná pro vážné vady (např. nedostatek poučení o obraně proti výpovědi, nebo okruh adresátů výpovědi). K vážným vadám takové výpovědi soud přihlížet musí (§ 580 odst. 1, § 588 o.z.) – např. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12. 6. 2018, sp zn. 8 Co 685/2018. Jednou z takových vad je právě doručení výpovědi pouze jednomu ze společných nájemců, manželů (popř. obecněji adresování výpovědi pouze jednomu z manželů – společných nájemců).

34. Uvedené závěry mají ale na spor účastníků omezený vliv, protože s ohledem na § 11 z. č. 67/2013 Sb. lze považovat za zřejmé, že i na faktický vztah majitele a uživatele bytu se právní úpravy vypořádání nákladů na dodávku služeb bude vztahovat. A ze skutkových zjištění plyne, že především o otázku vypořádání úhrad na náklady služeb v posuzované věci jde.

35. Podle § 1932 odst. 1 o.z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.

36. Podle § 2 z. č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, b) příjemcem služeb 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, c) zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb, d) náklady na služby cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb; nákladem na služby podle tohoto zákona nejsou revize zařízení a součástí domu a odpisy domu, popřípadě další podobné položky, e) rozúčtováním vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby, f) vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období.

37. Podle § 3 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb. službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Podle § 3 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. rozsah poskytovaných služeb si poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství.

38. Vztah mezi účastníky se jako nájemní vztah řídí v souvislosti s dodávkou služeb při užívání předmětného bytu z. č. 67/2013 Sb. Žalobce je ve smyslu § 2 písm. a) bod 1. z. č. 67/2013 Sb. poskytovatelem služeb a žalovaný podle § 2 písm. b) bod 2 z. č. 67/2013 Sb. příjemcem služeb. Účastníci konkrétní druhy dodávaných služeb ve smyslu § 3 odst. 1, odst. 2 z.č. 67/2013 Sb. ve smlouvě vymezili. Mezi služby patřily dodávka vody (studené i teplé), tepla, společné elektřiny, STA; v rámci předpisu nájemného, služeb a energií z 27. 1. 2014 se žalobce s manželkou žalovaného (jako společným nájemcem) dohodli na konkrétní skladbě jednotlivých zálohových plateb v rámci měsíční částky za služby ve výši 3.705 Kč.

39. Podle § 9 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb. částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají. Podle § 9 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. písemná dohoda o paušální platbě nemusí být uzavřena se všemi nájemci. Podle § 9 odst. 4 z. č. 67/2013 Sb. u nájmů uzavřených na dobu delší než 24 měsíců nebo na dobu neurčitou nelze do paušální platby zahrnout platbu za dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody a dodávku vody a odvádění odpadních vod; platby za tyto služby se musí vždy vyúčtovat.

40. Právní posouzení sporu mezi účastníky závisí na posouzení důvodu dluhu, jak jej vymezil žalobce v žalobě. V tomto podání žalobce velmi spoře popsal období vzniku dluhu (výši dluhu za konkrétní měsíce trvání nájemního vztahu), aniž by konkrétněji tvrdil důvod dluhu ve smyslu dluhu na konkrétní části (druhu) úhrad za užívání předmětného bytu, a tedy jaký byl důvod (účel) krácení plateb žalovaným (pokud mu byl znám), nebo jakým způsobem žalobce s platbami naložil (pokud mu účel krácení oznámen, popř. znám nebyl). V průběhu řízení v souvislosti s dotvrzováním žalobce upřesnil důvod vzniku dluhu jako dluh na nájemném (ledaže se jednalo o nedoplatek vyúčtování, který byl již v žalobě určen). Protože žalovaným bylo prokázáno, že v souvislosti s plněním za užívání bytu určil účel plnění („ bez tepla“ a nájem). Takovým určením je ve smyslu § 1932 odst. 1 o.z. věřitel vázán (smluvní ujednání o této otázce nic nestanoví). Pokud snad ve třech měsících rozhodného období není účel platby„ bez tepla“ výslovně uveden, je zřejmé (a žalovaným vyjádřené i v korespondenci účastníků), že žalovaný mínil krátit právě zálohové platby na teplo (pro údajnou špatnou kvalitu a nedostatek vyúčtování). Žalovaný však plnil částku zpravidla přesahující částku určenou na zálohovou platbu za teplo, dále plnil na výsledek vyúčtování vody, které nebylo řádné, a tedy uvedené„ přeplatky“ pokrývaly nedoplatky nájemného za měsíce, kdy platba byla krácena ve výši, která nepokrývala„ holé“ nájemné.

41. Mezi účastníky bylo předmětem sporu, zda byly ujednány platby za teplo a elektřinu jako paušální (s poukazem na to, že ve smlouvě sice byly platby uvedeny jako zálohové, ale ústní dohodou byly podle tvrzení žalobce sjednány jako paušální). Vztah mezi účastníky regulovala zejména písemná nájemní smlouva. Účastníci ujednali, že smlouva může být měněna pouze písemně, což se v průběhu trvání nájemního vztahu nestalo (byť lze připustit, že vlastník bytu má právo na zvýšení zálohových plateb dle nájemní smlouvy a ve smyslu § 4 odst. 4 z. č. 67/2013 Sb.). Co je však ještě podstatnější, z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že ve skutečnosti žádná dohoda mezi vlastníkem a nájemcem uzavřena nebyla. Spoluvlastníci uživatelům bytů představili svou představu o paušální platbě za teplo s výzvou k námitkám. I když uživatelé bytů na výzvu nijak nereagovali, nelze bez dalšího takovou pasivitu považovat za souhlas. Ani to, že požadavek na vyúčtování tepla začal být uplatňován žalovaným až v lednu 2016, není podstatný (ostatně do té doby mělo dojít pouze k jednomu vyúčtování tepla za rok 2014). Dále je podstatné i to, že i kdyby došlo k takové dohodě, je v rozporu s výslovným omezením v § 9 odst. 2 z.č. 67/2013 Sb. Případná dohoda o paušálních platbách by musela být vyhodnocena jako neplatná dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. Žalobce tedy nebyl od rozúčtování a vyúčtování nákladů na dodávku tepla osvobozen. To platilo i pro společnou elektřinu, u které nebylo zjištěno ani to, že by byl podán byť jen návrh na změnu plateb na paušální (do roku 2014 pak nebylo ujednání o paušálních platbách přípustné). Úprava postupu dle z. č. 67/2013 Sb. je kogentní (neumožňuje odchylnou dohodu), ledaže výslovně takovou dohodu připouští. Charakter normy dispozici účastníků vztahů z bydlení omezuje ve snaze regulovat aktivitu, která významným způsobem zasahuje do výkonu práv bydlení.

42. Podle § 5 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Podle § 5 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody1), b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek, d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování. Podle § 6 z. č. 67/2013 Sb. je postupováno v případě rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům (pokud není dohoda, pak se odkazovalo na prováděcí předpis).

43. Podle § 7 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 7 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 3 z. č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku.

44. Podle § 11 z. č. 67/2013 Sb. v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona.

45. Z. [číslo] Sb. reguluje postup při rozúčtování nákladů na služby a postup při vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby. V souladu se smlouvou a s § 2 písm. c) z. č. 67/2013 Sb. má být takové vyúčtování poskytnuto za období vymezené poskytovatelem s tím, že musí být nejvíce dvanáctiměsíční (smlouva ujednává o jeho vymezení na roční zúčtovací období, zřejmě má pak na mysli rok kalendářní, byť vyúčtování vody do konce roku 2018 uvedené pravidlo nedodržovalo; smluvním ujednáním byl poskytovatel – žalobce vázán). Ze zákona dále vyplývá, že vyúčtování by mělo být činěno ohledně všech poskytovaných služeb najednou i s ohledem na finanční vyrovnání, které má být ve vztahu k celkovým nákladům na dodávku služeb (§ 2 písm. f/, § 7 odst. 1, odst. 2 z. č. 67/2013 Sb., v souvislosti se souvisejícími náležitostmi lze též odkázat na § 11 odst. 1 zákona o účetnictví).

46. Náležitosti vyúčtování vyplývají z ustanovení citovaných v předcházejícím odstavci odůvodnění. Žalobci tak lze v souvislosti s vyúčtován vytknout: a) vyúčtování byla učiněna zvlášť za teplo, zvlášť za vodu a nebylo nikdy provedeno ohledně společné elektřiny, b) zúčtovací období bylo za dobu 2016 – 2018 učiněno za různá období (pokud jde o teplo a pokud jde o vodu) a v rozporu se smlouvou, pokud jde o o období vyúčtování, kterým měl být podle smlouvy kalendářní rok, c) vyúčtování vody neobsahovalo informace, které umožňovaly vyúčtování kontrolovat (vyúčtování obsahovalo pouze informaci o stavu poměrového měřidla v bytě, ne již informace o celkové spotřebě v zúčtovací jednotce o poměru žalovaného na celkových nákladech), d) vyúčtování tepla za rok 2020 nebylo vyhotoveno, e) vyúčtování vody za roky 2016 – 2018 přesáhlo dvanáct měsíců. Z toho plyne, že vyúčtování za rok 2016 – 2018 (pro druhově odlišená vyúčtování za různá období) a za rok 2020 (pro neexistenci vyúčtování tepla) nejsou řádnými vyúčtováními; vadou je i chybějící vyúčtování nákladů na společnou elektřinu. Vyúčtování za roky 2019 (stejně jako i další vyúčtování) neobsahovalo vyúčtování nákladů na dodávku elektřiny; pokud jde o druhově odlišená vyúčtování, lze považovat za rozporné se zákonem, že byla učiněna v různém čase a v různém čase doručena žalovanému, což významně ztěžuje přehlednost a srozumitelnost vyúčtování (byť samo o sobě rozdělení vyúčtování do více relativně samostatných částí nelze vyloučit), i když žalobce zpracoval tzv. saldo. Žádné vyúčtování nebylo datováno. Není-li vyúčtování řádné, nemůže způsobit splatnost nedoplatku (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, rozsudek Nejvyššího soudu z 2. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 423/2017).

47. Podle soudní judikatury zaniká právo poskytovatele služeb na zálohové platby v souvislosti s povinností vystavit vyúčtování, tj. v posuzované věci dnem 30. 4. (kalendářního roku - § 7 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb.) – rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015. Vzniká totiž odvozené právo na vypořádání rozdílu nákladů a záloh, které se stává podle smlouvy splatné do 31. 7. (kalendářního roku v souladu s § 7 odst. 3 z. č. 67/2013 Sb.). Žalobce nemohl v předmětném řízení uplatňovat právo na zálohové platby (žaloba uplatněna 9. 2. 2022, nejpozději splatné byly platby za 1/ 2020 – 9/ 2020, které s ohledem na svůj status plateb zálohových mohly být požadovány do 30. 4. 2021). [příjmení] platby, které nebyly uhrazeny, již sice nebylo možné požadovat (samostatně), ve vyúčtování (by) se neexistence uvedených zálohových plateb projevila (šlo o zúčtování skutečných nákladů a zálohových plateb na tyto náklady).

48. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 (odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 648 o.z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

49. Žalovaný vznesl námitku promlčení práva žalobce na úhradu dluhu (jako takového). Poté, co bylo vyjasněno, že dluh je představován dlužnými platbami za dodávku služeb, soud uzavřel, že námitka žalovaného by byla vyhodnocená jako zčásti důvodná, pokud by žalobce učinil řádné vyúčtování za roky 2016 - 2020, které by bylo způsobilé přivodit splatnost případného nedoplatku (zahrnujícího i případné nezaplacené zálohy). Žaloba byla podána 9. 2. 2022. Povinnost na úhradu případného nedoplatku žalobci se stala dospělou 31. 7. 2017, 31. 7. 2018 (vyúčtování za rok 2017), 31. 7. 2019 (vyúčtování za rok 2018), 31. 7. 2020 (vyúčtování za rok 2019) a 31. 7. 2021 (vyúčtování za rok 2020). I když žalobce dosud neučinil řádné vyúčtování, a tedy mu nárok na úhradu případného nedoplatku nevznikl, je jasné, že nárok za úhradu nedoplatku za rok 2016 a 2017 by již byl promlčený (právo na úhradu nedoplatku bylo možné uplatnit k 31. 7. následujícího kalendářního roku a promlčecí doba se stavěla až podáním žalobu u soudu dle § 648 o.z., nikoli doručením upomínky).

50. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Podle § 641 věta první o.z. bylo-li v uznání dluhu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci plnění rozloženo na jednotlivá dílčí plnění, platí desetiletá promlčecí lhůta i pro tato dílčí plnění a počíná běžet ode dne dospělosti každého dílčího plnění 51. I když soud považoval uznání dluhu za dostatečně určité ve smyslu § 2053 o.z., nemůže takové uznání budit účinky (v prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 639, § 641 věta první o.z.). V řízení bylo prokázáno, že za 1/ 2016 – 1/ 2017 žalovaný krátil zálohovou platbu za teplo (v různých částkách, nejvíce v plné výši v 1/ 2016). Nejde tedy o dluh na nájemném, jak je v uznání dluhu s odkazem na upomínku učiněno. Právo na úhradu zálohy poskytovateli služby zanikne s dospělostí povinnosti dát (řádné) vyúčtování, tedy zpravidla do 30.

4. V tomto smyslu by nárok na uznané zálohy zanikl ještě před podáním žaloby. Pokud jde o uznání výsledku vyúčtování vody za rok 2016, pak v řízení bylo zjištěno, že uvedené vyúčtování nebylo řádné (z výše uvedených důvodů). Žalovaný tak prokázal, že dluh v době uznání v části zálohových plateb existoval, ale k 30. 4. 2017, popř. 30. 4. 2018 zanikl. Dluh z vyúčtování vody za rok 2016 neexistoval (nebyl výsledkem řádného vyúčtování). Uznání dluhu tak nemohlo mít účinky v prodloužení promlčecí doby, ostatně promlčení nebylo důvodem pro neúspěch žalobce v řízení. Důvodem neúspěchu bylo, že žalobci právo na zaplacení záloh na náklady služeb (za předmětné období) zaniklo před podáním žaloby, právo na zaplacení výsledku vyúčtování (nedoplatků) nevzniklo, protože vyúčtování nebylo řádné.

52. Podle § 13 odst. 1 z. č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle § 13 odst. 2 z. č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

53. Žalovanému sice vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalobce s vyhotovením řádného vyúčtování služeb (za roky 2016 – 2018, jak žalovaný předpokládá), ale protože uvedené právo se nestalo splatným, protože ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. žalovaný žalobce před uplatněním kompenzační námitky žalobce k úhradě smluvní pokuty nevyzval. Z § 13 z. č. 67/2013 Sb. (popř. jiného ustanovení tohoto zákona) není úprava splatnosti (zákon splatnost zákonné pokuty neupravuje, stejně jako to nečiní ani u smluvní pokuty). Ostatně žalobce nebyl se svým nárokem úspěšný, a proto obrana zápočtem nebyla pro úspěch žalovaného v řízení potřebná.

54. Podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 2 o.s.ř. tíží žalobce povinnost k úhradě nákladů řízení zcela úspěšného žalovaného. Protože žalovanému osobně náklady řízení nevznikly (žalovaný je neuplatňoval), soud rozhodoval pouze o nákladech, které vznikl (vzniknou) státu v souvislosti s náklady ustanoveného zástupce z řad advokátů (tyto náklady jsou splatné k rukám státu). Náklady řízení odpovídají třinácti úkonům právní služby ustanoveného advokáta, stejnému počtu paušálních náhrad hotových výdajů a DPH z uvedených částek, v souladu s usnesením zdejšího soudu z 9. 5. 2023, sp. zn. 17 C 27/2022 ve výši 86.829,60 Kč.

Poučení