17 C 281/2019-127

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 225 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 225 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 225 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 39 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nedoplatku přiměřeného zadostiučinění způsobeného nepřiměřenou délkou soudních řízení vedených u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se již dříve obrátil se svým nárokem na žalovanou, kdy žalovaná se vyjádřila svým stanoviskem ze dne [datum], kde sama žalovaná konstatovala objektivní existenci průtahů v obou řízeních a uznala nárok žalobce, přiznala a uhradila žalobci odškodnění ve výši jedné poloviny, tedy v celkové výši 225 000 Kč s argumentem toho, že obě řízení byla svým předmětem, obsahem a náročností de facto stejná a tedy je důvodné odškodnění ve výši pouze 225 000 Kč (tedy de facto plnění ve výši jako když by byly průtahy pouze v jednom řízení). Toto plnění od žalované v částce 225 000 Kč žalobce obdržel následně na účet. Stejnou procesní obranu uplatnil žalovaný i v tomto řízení - tedy že vzhledem ke stejnosti soudních řízení náleží odškodnění žalobci pouze ve výši poloviny (tedy za obě vedená zdlouhavá řízení ve výši jako za řízení jedno).

3. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby. Žalovaná v rámci procesní obrany zdůraznila, že podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnil žalobce nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění 2 x 225 000 Kč jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudních řízení vedených před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka]. Prvé z těchto řízení řešilo rozdíl mezi zaplacenými a skutečně dodanými médii za rok [rok], druhé řízení pak pro totéž za rok [rok]. Předmětné podání žalobce bylo žalovanou podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a ve svém vyjádření k žádosti se žalovaná žalobci za průtahy v řízení omluvila, jako nepeněžní náhradu. V rámci procesní obrany žalovaná tvrdila, že sám žalobce a také ostatní účastníci řízení se na celkové délce řízení také podíleli. Podle žalované žalobce podal žalobu u věcně nepříslušného soudu, měl problémy se včasným plněním svých procesních povinností, nečinil žádnou ani prostou urgenci postupu soudu, a to ani v době, kdy k průtahům docházelo, dále žalobce soudní poplatek za podanou žalobu zaplatil s dvouměsíční prodlevou, žalobce musel být urgován o doplnění dotazů na znalce, k nimž se sám zavázal. V rámci procesní obrany žalovaná dále tvrdila, že stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu podávány žalobcem nebyly, kdy postup soudu urgovala jen v těchto sporech žalovaná strana, kdy také v těchto sporech žalovaná, tj. [právnická osoba], posléze nástupce [právnická osoba] svým jednáním řízení značně prodlužovala. Patrnost souběžnosti obou je podle žalované dána také v důvodech průtahů v obou řízeních. Stejnou procesní obranu tedy uplatnila žalovaná i v tomto řízení - tedy že vzhledem ke stejnosti soudních řízení náleží odškodnění žalobci pouze ve výši poloviny (tedy za obě vedená zdlouhavá řízení ve výši jako za řízení jedno). Žalovaná tedy namítala nedůvodnost žalobcem uplatněného nároku s tím, že na kompenzaci bylo již vyplacena žalobci částka 225 000 Kč, která je podle žalované dostačující pro oba spory.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: - mezi účastníky je nespornou skutečností, že žalovaná rozhodla o dobrovolném plnění žalobci v částce 225 000 Kč přípisem ze dne [datum], tzn. 8 měsíců před ukončením řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] a 11 měsíců před ukončením řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že teprve více, jak tři roky po podání žaloby, bylo rozhodnuto [název soudu] o věcné příslušnosti soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], dále ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] od měsíce [anonymizováno] roku [rok], kdy uvedený spis napadl u [název soudu] do dne [datum], kdy byla do spisu dodána plná moc JUDr. [jméno] [jméno], AK v [obec], soud žádný úkon neučinil, ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] byl v měsíci [anonymizováno] roku [rok] učiněn první úkon zákonného soudce, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], odvolací soud zdůraznil právní názor, že je potřeba v rámci předmětu tohoto řízení zabývat se objektivním stavem věci a mělo být vyhověno po doplnění dokazování procesnímu návrhu žalobce v těchto sporech na vypracování znaleckého posudku, kdy takový právní názor odvolacího soudu se dozvěděli účastníci až u odvolacího soudu v rámci jeho rozhodnutí, tedy [anonymizováno] let po podání žaloby, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že žalobce v těchto sporech ve věci sp.zn. [spisová značka] sám v průběhu tohoto řízení byl i mimo soudní spis aktivní a zajišťoval sám veškeré možné informace a podklady k zajištění odborné osoby znalce, který by byl vůbec způsobilý znalecký posudek vypracovat a z jakých všech podkladů znalec má vycházet, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že smlouvy na dodávku tepla a TUV uváděné v předmětných žalobách (č. smluv [číslo], [číslo] a [číslo]) byly uzavřeny mezi žalobcem v těchto sporech a původním žalovaným v těchto sporech dne [datum] ode dne [datum] a žalobce musel v řízení sp. zn. [spisová značka] u [název soudu], pokud jde o vyúčtování za rok [rok], tvrdit a prokazovat jiné skutečnosti, než žalobce v řízení sp.zn. [spisová značka], pokud jde o vyúčtování za rok [rok], - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že v připojeném spise sp. zn. [spisová značka] se jedná o počátek řízení ve věci dne [datum], kdy žaloba napadla původně [název soudu] a jedná se tedy o podání, které došlo [název soudu] dne [datum], dále se jedná se o žalobce [název žalobkyně], [obec] a o žalovaného [právnická osoba], kdy předmětem řízení je zaplacení částky 772 479,02 Kč s přísl., - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že předmět řízení ve věci [spisová značka] je následující: žalovaný byl, a to na základě smluv o dodávce tepla a teplé užitkové vody čísel [číslo], [číslo] a [číslo] ze dne [datum], uzavřených mezi žalovaným v těchto sporech a žalobcem v těchto sporech, ode dne [datum] dodavatelem tepla určeného k vytápění tepla obsaženého v teplé užitkové vodě a vody, která je chápána jako nosič tepelné energie do objektu, který je majetkem žalobce v těchto sporech, dále žalovaný v těchto sporech vyúčtoval dodávky tepla pro účely vytápění přípravy teplé užitkové vody TUV a studené vody pro přípravu teplé užitkové vody za rok [rok] daňovým dokladem, fakturou [číslo], - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že v připojeném spise sp. zn. [spisová značka] se jedná o počátek řízení ve věci dne [datum], kdy žaloba byla podána [název soudu] dne [datum], jedná se o žalobu žalobce [název žalobkyně] proti žalovanému 1. [právnická osoba] o zaplacení částky 132 219,92 Kč s přísl., kdy předmět řízení je následující: žalovaný je, a to na základě smluv o dodávce tepla a teplé užitkové vody [číslo], [číslo] a [číslo] ze dne [datum], uzavřených mezi v těchto sporech žalobcem a žalovaným, dodavatelem tepla určeného k vytápění tepla obsaženého v teplé užitkové vodě a užitkové vody, která je chápána jako nosič tepelné energie do objektu, který je majetkem v těchto sporech žalobce, kdy žalobce v těchto sporech v žalobě argumentuje, že vzniklo na straně žalovaného v těchto sporech bezdůvodné obohacení celkem v částce 132 219,92 Kč, - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že žalobou ve věci sp. zn. [spisová značka] se žalobce v těchto sporech vůči žalovanému v těchto sporech domáhá zaplacení z přeplatku z chybně provedeného vyúčtování za rok [rok], kdy se jedná se o smlouvy na dodávky tepla a teplé užitkové vody, a to smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným v těchto sporech, jedná se smlouvy, které byly uzavřeny dne [datum] s účinností ode dne [datum], když v roce [rok] přešly objekty žalobci v těchto sporech do vlastnictví v průběhu roku a žalobce jako vlastník objektu byl napojen na výměníkovou stanici žalovaného v těchto sporech, a to pouze část roku, původně bylo připojeno [územní celek], které tyto domy zprivatizovalo, tzn. že jednotlivé skutkové okolnosti napojení domů náležejících do vlastnictví v těchto sporech žalobce, a to, co bylo dokazováno, jsou obsahem spisu sp. zn. [spisová značka], - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], námitka promlčení a námitka nepříslušnosti soudu, které vznesl žalovaný v těchto sporech je jednou z mnoha a mnoha dalších procesních námitek, který žalovaný vznášel, žalovaný v těchto sporech činil obstrukce v řízení, - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], o věcné příslušnosti rozhodoval [název soudu], kdy o věcné příslušnosti bylo rozhodnuto v měsíci [anonymizováno] roku [rok], námitka promlčení vznesená v těchto sporech žalovaným byla bezdůvodná, nebyla případná, dále je ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] nutno poukázat na množství ústních jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] a podstatu a rozsah dokazování v této věci, - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu], právní zástupkyně žalobce v těchto sporech do spisu založila plnou moc datovanou dne [datum], tak současně ve spise sp. zn. [spisová značka] k tomuto datu dne [datum] účastníci absolvovali odvolací řízení před [název soudu], kdy na základě odvolání žalobce v těchto sporech proti rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], odvolací soud konstatoval důvodnost odvolání žalobce v těchto sporech, rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k doplnění dokazování a k pokračování v řízení, současně je nutno zdůraznit, že v tomto rozsudku, se kterým žalobce v těchto sporech nesouhlasil, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná a jednalo se o vyúčtování za rok [rok], - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že předmět dokazování ve sporu sp. zn. [spisová značka] byl zatížen jinými skutkovými okolnostmi připojení objektů žalobce do sítě žalovaného, kdy v roce [rok] a v roce [rok] byli po určitou dobu do dané výměníkové stanice [číslo] napojeny větve odběratelů jiných počtů, kdy změna počtu větví z výměníkové stanice 61 se promítla i do obsahu znaleckého posudku vypracovaného v tomto řízení, - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že v obou sporech byl od počátku stejný okruh účastníků a v základu stejný předmět sporu (bezdůvodné obohacení z nesprávně vyúčtované energie - tepla a TUV), jednalo se v každém z těchto řízení o zcela rozdílné skutkové parametry připojení na výměníkovou stanici a o zcela rozdílné roky vyúčtování energie - tepla a TUV, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že po dobrovolném plnění žalované žalobci v částce 225 000 Kč docházelo k dalšímu trvání obou předmětných sporů, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že v každém z obou řízení soud postupoval jiným způsobem, kdy obě řízení byla pro žalobce velmi náročná, jednak časově, jednak se jednalo o otázku skutkově, odborně velmi obtížnou, kdy bylo potřeba velkých odborných znalostí k řádnému uplatnění a prosazení procesních práv v těchto sporech žalobce, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že soudní řízení sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] od podání žaloby (dne [datum]) do dne [datum] trvalo celkem skoro [anonymizováno] let, soudní řízení sp. zn. [spisová značka] vedené u [název soudu] od podání žaloby (dne [datum]) do dne [datum] trvalo celkem více než [anonymizováno] let, kdy uvedená doba trvání obou soudních řízení je podle soudu zcela nepřiměřenou, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že žádné z obou předmětných řízení nebylo na to druhé řízení navázáno a bylo po celou dobu vedeno samostatně, bez ohledu na postup soudu v druhé z věcí, kdy ani jeden ze zákonných soudců v celém řízení nepostupoval tak, že by vyčkával na rozhodnutí druhého sporu, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že v každém, ze soudních sporů byl na předmětnou výměníkovou stanici připojen jiný počet větví a šlo o jiné skutkové okolnosti, jiné účtování, jinou spotřebu a v obou sporech bylo prováděno jiné dokazování, kdy skutková tvrzení žalobce ohledně rozdílných skutkových parametrů připojení na výměníkovou stanici a ohledně zcela rozdílných roků vyúčtování energie - tepla a TUV byla prokázána provedeným dokazováním, kdy ve sporu sp. zn. [spisová značka] vedeného u [název soudu] se jednalo o přeplatky za rok [rok] a ve sporu sp. zn. [spisová značka] vedeného u [název soudu] se jednalo o přeplatky za rok [rok], - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že v každém tomto období (rok [rok] a rok [rok]) bylo připojení žalobce v těchto sporech na rozvody žalovaného v těchto sporech vedeno jiným způsobem, neboť v každém z těchto řízení bylo vyúčtování energie - tepla a TUV ovlivněno připojením z výměníkové stanice v těchto sporech žalovaného, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že žalovaným v těchto sporech byla dodávána energie do jiného počtu objektů, jiného počtu rozdílných odběratelů, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy vyplynulo, že vyúčtování v roce [rok] bylo řešeno ve sporu sp. zn. [spisová značka] u [název soudu], kdy byl žalobce v těchto sporech vlastníkem objektů napojených na výměníkovou stanici v těchto sporech žalovaného v poměrné části roku, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že procesní strategie žalovaného v těchto sporech byla poskytovat prakticky nulovou součinnost ke skutečnému zjištění skutkového stavu věci a naopak řízení zdržovat různými formami, nečinností a různými procesními námitkami v průběhu soudních sporů, kdy žalobce v těchto sporech byl tzv. procesně slabší stranou, kdy neměl k dispozici, na rozdíl od žalovaného v těchto sporech, přístup ke všem odborným interním materiálům týkajících se výměníkové stanice [číslo] dále příjmu a odběru vody a tepla souvisejících s předmětem těchto sporů, současně v těchto sporech žalovaný žalobci žádnou součinnost neposkytoval, v těchto sporech žalovaný jakožto odborník a procesně odborně silnější strana, zaujal negativní přístup, kdy žalovaný v těchto sporech odmítl v řízení poskytnout soudem ustanovenému znalci [příjmení] [příjmení] součinnost, nepředložil soudem ustanovenému znalci doklady, neumožnil soudem ustanovenému znalci prohlídku výměníkové stanice, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že každý soud každou věc projednával samostatně, věc jinak hodnotil, jinak vyslýchal svědky, prováděl každý jiné listinné důkazy, jinak vybíral a jmenoval znalce atd., - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že řízení bylo ve věci sp.zn. [spisová značka] přerušeno až po deseti letech existence obou soudních řízení na jaře roku [rok], tedy po deseti letech soudních martyrií pro oba účastníky, na základě jejich shodného procesního návrhu, a to na dobu do vypracování revizního posudku v řízení sp. zn. [spisová značka], kdy revizní posudek ve věci sp. zn. [spisová značka] nikdy vypracován soudním znalcem nebyl a po změně osoby žalovaného došlo za přispění mediace ke smírnému vyřešení sporu, k čemuž původní žalovaný v těchto sporech, jak vyplývá z jeho procesních úkonů, nebyl nakloněn, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že revizní znalecký posudek v řízení sp. zn. [spisová značka] vypracován nebyl, jak shora uvedeno, neboť bylo později zjišťováno soudem, že odborníci v této oblasti mezitím skončili svoji znaleckou činnost, znalci s touto odborností chybí a soudní řízení se dále prodlužovala, kdy soud nebyl schopen po dlouhou dobu žádného znalce s danou odborností zajistit, - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že následně došlo v rámci probíhajících smírných jednání k dohodě účastníků, a to za přispění mediace, jak shora uvedeno, kdy účastníci uzavírali dohodu, kdy jeden bod této mediační dohody, která se vztahuje jak ke spisu sp. zn. [spisová značka], tak ke spisu sp. zn. [spisová značka], kde se pod bodem b) bod III účastníci zavázali uzavřít smlouvu o dodávce tepla a teplé užitkové vody [číslo], [číslo] a [číslo], na dobu [anonymizováno] let s účinností ode dne [datum] a z toho důvodu se strana 2 zavazuje, že součástí smlouvy bude po dobu účinnosti smlouvy sleva ve výši 3% z ceníkové ceny tepla a teplé vody, sazby [anonymizováno] DPH ve složkách rezervovaná kapacita teplá voda, ohřev a ústřední vytápění, tato sleva představovala ve svém výsledku adekvátní finanční plnění, které bylo předmětem soudních řízení., - z provedeného dokazování připojenými soudními spisy dále vyplynulo, že tato smlouva uzavřená mezi stranou 1 a 2 dne [datum] ve znění dodatku je novou smlouvou o dodávce tepelné energie platné podle ustanovení § 76 odst. 3 energetického zákona v souladu s aktuálními obchodními podmínkami, strany 2 platnými ode dne [datum], a to do 30-ti kalendářních dnů od právní moci usnesení o schválení soudního smíru, se účastníci stávající smlouvy takovou smlouvu zavazují uzavřít, tzn. že účastníci uzavřeli novou smlouvu se slevou, - z provedeného dokazování obsahem připojených spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vyplynulo, že objektivní průtahy byly v obou dotčených řízeních, kdy ani jedno z těchto řízení nebylo na sebe až do samého závěru dokazování nijak vázáno.

5. Procesní obrana žalované ohledně stejného předmětu řízení a stejné náročnosti nebyla úspěšná, neboť z obsahu provedených důkazů z připojených soudních spisů [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], jak shora uvedeno, vyplynulo, že každý spis byl veden samostatně, a to po celou dobu trvajících soudních řízení, teprve až v závěru těchto soudních řízení bylo rozhodnuto, a to na základě shodného návrhu obou účastníků v zájmu ekonomie řízení - usnesením [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že se toto řízení přerušuje do doby vypracování revizního znaleckého posudku k posudkům Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Procesní obrana žalované spočívající v tom, že nejde o to, aby spory byly totožné, ale o to, aby spolu úzce souvisely, nebyla úspěšná, neboť v obou sporech bylo prováděno jiné dokazování, jak shora uvedeno, znalecký posudek, kterým řízení bylo přerušeno až v závěru těchto soudních řízení, neprokazuje, že ta řízení spolu souvisela.

6. Hodnocení shora koresponduje žalobním tvrzením žalobce.

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: skutkový závěr o naplnění předpokladu nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, nebyla-li vyvrácena nemajetková újma poškozeného, zakládá důvodnost uplatněného nároku. Obě shora citovaná řízení nelze hodnotit jako proběhlá v přiměřené délce svého trvání, odpovědnost za škodu ve smyslu ustanovení § 13 a ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem lze dovodit. Soud uzavřel, že žalobce má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, protože v obou těchto řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] vedených u [název soudu] došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy obě řízení byla skutečně nepřiměřeně dlouhá. Ve vztahu k žalobci celková doba obou řízení (16 let) mohla znamenat natolik vážný zásah do jeho sféry účastníka řízení, potažmo způsobit nemajetkovou újmu. Pro tyto účely považuje Nejvyšší soud ČR za nezbytné vymezit pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však podle Nejvyššího soudu ČR dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daných případech byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Soud uzavřel, a to v souladu se shora citovanou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, že obě tato řízení ve věci sp. zn. 14 C 225/2006 a sp. zn. 33 C 215/2006 vedená u Okresního soudu v Mostě jako celek neodpovídala dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat (obě řízení jak shora uvedeno trvala 16 let). Pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení, soud především ohraničil jeho trvání, tedy určil jeho počátek a konec. Určení okamžiku, kdy došlo k zahájení řízení, nečinil soudu větších potíží, neboť ten je zpravidla stanoven přímo zákonem. Zahajuje-li se řízení na návrh, je řízení započato dnem, kdy návrh na zahájení řízení (žaloba) došel orgánu (soudu) - ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Při úvaze o celkové době řízení není možné odhlížet od té jeho části, která se odehrála před tím, než se Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod stala závaznou pro Českou republiku. K posouzení počátku řízení se vztahuje i problematika časové působnosti Evropské úmluvy pro Českou republiku. Nejvyšší soud ČR vychází z předpokladu, že kompenzační způsob nápravy porušení práva na přiměřenou délku řízení byl do právního řádu České republiky zaveden pod vlivem rozhodovací činnosti Evropského soudu, a je proto třeba, aby kompenzační řízení, jakož i rozhodnutí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, odpovídaly kritériím stanoveným tímto soudem. Na druhé straně však nelze zcela odhlédnout od vnitrostátní právní úpravy a dovozovat pro účely právního posouzení něco, co v ní obsaženo není a co směřuje proti jejímu smyslu. Je pravdou, že Evropský soud je ve svém rozhodování omezen tím, kdy Úmluva vstoupila v platnost pro Českou republiku, a není příslušný k posuzování stížností vztahujících se ke skutečnostem a rozhodnutím předcházejícím tomuto datu. Uvedené časové omezení se však týká pouze aplikovatelnosti Úmluvy ve vztahu k České republice, nikoli omezení aplikovatelnosti ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí, ustanovení § 22 odst. 1 věta druhá a třetí a ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jestliže se v ustanovení § 13 odst. 1 větě třetí a v ustanovení § 22 odst. 1 větě třetí citovaného zákona objevuje v poznámce pod čarou [číslo] odkaz na čl. 6 Úmluvy, je třeba jej chápat jako potvrzující tu skutečnost, že se při hodnocení přiměřenosti délky řízení či rozhodování vychází z kritérií, která ve své judikatuře dovodil ESLP, nikoli tak, že je použitelnost tohoto ustanovení omezena časovou působností Úmluvy. Co se týče skončení řízení ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 věty druhé zákona zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta). Nejvyšší soud ČR to dovodil v rozsudku ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2742/2009. Ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby (ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá zákona), soud zdůrazňuje, že počíná běžet vždy s koncem řízení, v němž bylo právo na projednání věci v přiměřené lhůtě porušeno. Došlo-li k porušení daného práva v nalézacím řízení, odvíjí se zde běh promlčecí lhůty podle ustanovení § 32 odst. 3 věta druhá zákona od právní moci posledního rozhodnutí, které v něm bylo vydáno. Do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Do celkové doby řízení se započítá i doba, po níž bylo řízení přerušeno v důsledku shodného návrhu účastníků (ustanovení § 110 o. s. ř.), aniž by zde však šlo o prodloužení řízení přičitatelné státu. Je-li určena celková délka řízení, je třeba přistoupit k posouzení, zda je toto řízení možno považovat za přiměřeně dlouhé. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě často protichůdné složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka (např. ustanovení § 2 o. s. ř.). Již z tohoto důvodu není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu ustanovení § 31a citovaného zákona, popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Soud proto přihlížel ke konkrétním okolnostem tohoto individuálního případu a vycházel z kritérií, která vyplývají z judikatury Evropského soudu, kdy je při zvažování přiměřenosti délky řízení nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného. Evropský soud též zohledňuje počet instancí, které se řešením daného sporu zabývaly. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, budou ale zpravidla těmi zásadními. Od obecného pravidla, že přiměřenost délky řízení je nutno posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem individuálního případu, je však nutno odlišit ty situace, v nichž zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat určité rozhodnutí ve stanovené lhůtě či klade důraz na jeho rychlý postup. V těchto případech pak samozřejmě platí zásada speciality - tam, kde zákon stanoví lhůtu pro určitý úkon soudu či pro vydání rozhodnutí, neuplatní se výše uvedená obecná úvaha o přiměřenosti celkové doby řízení.

8. Jinak je vždy nutno přihlédnout ke kritériím uvedeným výše, tedy k : a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postupu příslušných orgánů, d) významu předmětu řízení pro poškozeného. Tedy za a) Složitost případu (řízení) je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Vždy by se ale mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán (kritérium ad c/), neboť obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samu o sobě. V této souvislosti je však nutno upozornit na to, že účastník může zasáhnout do délky řízení i tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, popřípadě uplatňuje jiné námitky dané mu k dispozici procesními předpisy, a případ tak projednávají soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci, ve více stupních, což však zpravidla nelze klást k tíži poškozeného (viz kritérium ad b/). Lze však vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků - výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti, povinnosti položit předběžnou otázku Evropskému soudnímu dvoru, nyní Soudnímu dvoru Evropské Unie či předběžném vyřešení ústavnosti aplikovaného právního předpisu atd.), a dále samozřejmě musí být uvažována i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). V rozsudku ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, Nejvyšší soud ČR vyjádřil, že pro závěr o složitosti věci je podstatné například to, zda šlo o věc se zapojením mezinárodního prvku, který obecně přispívá ke složitosti věci, zejména je-li třeba provádět dokazování v cizině či aplikovat cizí právo, zda šlo o věc skutkově složitou v závislosti na rozsahu předmětu řízení, zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze (např. nutnost zadání znaleckého posudku) či jejich obtížné dosažitelnosti (např. u svědků neznámého pobytu, po kterých je třeba pátrat nebo historických či technických dokumentů). Pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení (nebude sem spadat povinné předběžné uplatnění nároku např. ve smyslu ustanovení § 14 zákona, neboť při něm správní orgán o právech účastníků nijak nerozhoduje). V posuzované věci bylo možno dovodit, že šlo o věc složitou z hledisek shora uvedených. V tomto směru je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí (popř. stupňů jiných orgánů veřejné moci), které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Jednotlivé důvody složitosti věci je na místě vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Tedy za b) Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a to jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním, zde jde pak o„ průtahy“ (užívá-li zákon tohoto pojmu i ve vztahu k chování poškozeného) vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) zákona jím způsobené. Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení - v což lze zahrnout i využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení způsobené nečinností rozhodujícího orgánu. Ani po novele ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích účinné od dne [datum] není přiléhavé přičítat absenci postupu podle tohoto ustanovení k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu (viz např. ustanovení § 6 o. s. ř. ukládající soudu postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná nebo ustanovení § 101 odst. 2 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní). Tím méně je možné přičítat k tíži účastníka řízení (poškozeného), že nepodal stížnost podle ustanovení § 164 odst. 1 téhož zákona. V rozsudku ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009, Nejvyšší soud ČR dovodil, že se o nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí citovaného zákona zpravidla jedná i tehdy, jestliže povinnost učinit úkon či vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě byla porušena v důsledku prodlev při vypracování znaleckého posudku. Na druhou stranu nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení, zvláště jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné. Tedy za c) Postup orgánu veřejné moci během řízení může být kvalifikován buď jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo na druhé straně jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu (tzv. průtahy v řízení). Obecné vyjádření žádoucího postupu je ostatně obsaženo např. v ustanovení § 6 o. s. ř., tedy, že„ v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.“ Toto pravidlo je po jisté modifikaci uplatnitelné ve všech soudních řízeních i v řízeních před jinými orgány veřejné moci v České republice. Porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bylo soudem shledáno v obou těchto řízeních sp. zn. 14 C 225/2006 a sp. zn. 33 C 215/2006 vedených u Okresního soudu v Mostě zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jednalo se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi). Pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout i takové případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy), který mu byl z jeho úřední činnosti znám, popř. byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), jak dovodil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 1637/2009. Ve zrušovacím rozhodnutí musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady soudu nižšího stupně. Toto kritérium souvisí též s kritérii uvedenými pod písmenem a) i b). Půjde tedy zejména o to, zda příslušný orgán v reakci na vzniklé procesní situace či v souvislosti s chováním účastníků využil či využíval všech jemu dostupných procesních prostředků, zda na podané návrhy reagoval bez prodlení či zda sám bez ohledu na chování účastníků řešením vedlejších (marginálních) otázek přispěl k celkové délce řízení (např. v rámci sporů o věcnou či místní příslušnost - viz [příjmení], P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 179). To se týká i těch řízení, která jsou ovládána zásadou dispoziční. Ohled je zde výjimečně možné brát i na dočasnou přetíženost konkrétního soudu či konkrétního soudce, avšak jinak by takoví činitelé jako nedostatečná organizace práce, špatná personální situace, nedokonalá právní úprava atd., mající svůj původ uvnitř soudního či právního systému, neměly sloužit k ospravedlnění nepřiměřené délky řízení. Dočasné nahromadění nápadu neznamená odpovědnost na straně smluvních států pod podmínkou, že tyto státy přijmou s náležitou rychlostí nápravná opatření za účelem vypořádání se s výjimečnými situacemi tohoto druhu. Tedy za d) Význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Dalším typovým hlediskem je věk a zdravotní stav účastníka řízení. Nejvyšší soud ČR se ztotožňuje s názorem Evropského soudu, že soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku. V případě dočasné přetíženosti je možné přednostně vyřizovat případy podle stupně naléhavosti a důležitosti a zvláště pak podle důležitosti předmětu řízení pro dotčenou osobu. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob; byly-li takové jejich poměry soudu známy, lze dovodit předpoklad přednostního a bezprůtahového (ve smyslu činnosti rozhodujícího orgánu) postupu v jejich věcech. K těmto typovým aspektům však může přistoupit i tvrzení žalobce (poškozeného) umocňující hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou daného řízení. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce toto své tvrzení prokázal, neboť jím poukazuje na skutečnost, která se vymyká obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníka; tvrdí totiž něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, a je tedy třeba aby existence tvrzeného následku jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení (kauzální nexus) byly postaveny najisto. Takto tvrzené a prokázané skutečnosti (subjektivně pociťovaného dopadu nepřiměřeně dlouze vedeného řízení) jsou ovšem předmětem hodnotících úvah až při stanovení výše zadostiučinění. V rozsudku ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2800/2009 proto Nejvyšší soud ČR dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Nejvyšší soud ČR zde k tomu poznamenává, že ani uvedené nemusí ovšem se zřetelem k okolnostem případu platit bezvýjimečně a může být ke skutkové obraně v řízení vyvráceno. Právě příkladmo uvedená kritéria musí být brána v potaz jednak každé zvláště a jednak ve svém souhrnu jakožto soubor okolností daného případu. Jednotlivá kritéria se zpravidla nevyskytují sama o sobě, bez závislosti na kritériích jiných, neboť každé řízení je více či méně interakcí mezi příslušným orgánem veřejné moci a účastníky řízení. Obecná a závěrečná úvaha o přiměřenosti délky řízení musí vycházet z okolností případu, jejichž jsou daná kritéria součástí, přičemž tyto okolnosti musí být hodnoceny ve své celistvosti.

9. Pokud se jedná o přiměřené zadostiučinění, pak Evropský soud dospěl k závěru, že celková výše přiměřeného zadostiučinění přiznaného vnitrostátním orgánem smluvního státu nemusí dosahovat takové výše, kterou by ve svém rozhodnutí přiznal sám Soud, jestliže celková výše zadostiučinění nebude nepřiměřeně nízká. K podobnému závěru dospěl již i Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 5. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1145/2009. K tomu Nejvyšší soud ČR dodává, že takový postup je možný jen za podmínek, že příslušná rozhodnutí, která musí být v souladu s právní tradicí a životním standardem dotčené země, jsou rychlá, odůvodněná a velmi rychle vykonaná. Uvedené neznamená, že poskytnuté zadostiučinění musí být vždy nižší, než to které by přiznal Evropský soud. Závisí vždy na posouzení okolností konkrétního případu, přičemž se jedná jen o zohlednění skutečností, že poškozený se prostřednictvím řízení před vnitrostátními orgány zpravidla domůže nápravy způsobené újmy snadněji, než kdyby musel se svou žádostí předstoupit před Evropský soud. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je nutno obecně vycházet z několika faktorů (několika proměnných), které jsou vypočteny v ustanovení § 31a odst. 3 citovaného zákona. Jedná se sice o výčet demonstrativní, avšak zpravidla půjde o hlediska, jejichž zohlednění postačí pro náležité posouzení výše přiměřeného zadostiučinění. Evropský soud ve svých rozhodnutích k podobným okolnostem též přihlíží - zejména k faktoru významu řízení pro stěžovatele, chování stěžovatele či složitosti věci. Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí a ustanovení § 22 odst. 1 věty třetí citovaného zákona žalobce tvrdil a žalovanou nebyla úspěšně popřena, současně nepostačuje konstatování porušení práva, proto soud za ni přiznal žalobci zadostiučinění v penězích. Evropský soud vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu - jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení žalobce bylo obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhal (ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace žalobce k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka podle ustanovení § 131 o.s.ř.. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu.

10. Pokud se jedná o stanovení výše zadostiučinění, tak odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) citovaného zákona. Z pohledu těchto údajů pak Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. částka 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud ČR přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud ČR pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč). Při stanovení základní částky v tomto případě hrála roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. Stejně tak lze zvýšit základní částku za příslušný časový úsek v případě, kdy je samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé a žalobce zvýšení odškodnění z tohoto důvodu navrhne. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 citovaného zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Soud s ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího soudu ČR v tomto projednávaném případě nevybočil z konstantní praxe, co se týče hodnocení průtahů či spravedlivého zadostiučinění a při výpočtu spravedlivého zadostiučinění využil shora konkretizovaného výpočtu. Ke shora uvedenému výpočtu je třeba dodat, že nastíněné možnosti procentuálního zvýšení či snížení základního odškodnění soud v tomto projednávaném případě nevyužil, a to i s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem obou případů, které se vymykají standardním situacím. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1320/10 vyjádřil, že pokud Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 stanovil základní pravidla pro výpočet výše přiměřeného zadostiučinění, a to mj. určením tzv. základní částky, resp. základního rozpětí, jedná se o důležité východisko, které však obecné soudy nižších stupňů nezbavuje povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud ČR.

11. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle ustanovení § 14 citovaného zákona. Nejvyšší soud ČR i na tomto místě považuje za potřebné zopakovat, že úroky z prodlení náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v ustanovení § 6 zákona k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu (ustanovení § 15 citovaného zákona) Nejvyšší soud ČR již ve svém rozsudku ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 dovodil, že ze znění ustanovení § 517 odst. 1 věty první ObčZ a ustanovení § 15 odst. 1 citovaného zákona vyplývá, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle ustanovení § 14 citovaného zákona. Teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím lhůty stanovené poškozeným při uplatnění nároku, ocitá se stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu (ustanovení § 489 ObčZ) v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Tento právní závěr byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1612/09.

12. Nárok žalobce, jak byl žalobcem uplatněn, odpovídá zcela shora citovaným závěrům Nejvyššího soudu ČR, a to v obdobných věcech.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ustanovení § 13 odst. 1 shora citovaného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v ustanovení § 6 zákona č. 82/1998 Sb.. Došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení je tímto úřadem Ministerstvo spravedlnosti. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. V tomto případě je uplatnění nároku žalobce u Ministerstva spravedlnosti nesporné a prokázáno. Podle ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které se podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Zjištěný skutkový stav a provedená hodnocení postupu posoudil soud podle citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že nečinnost a pochybení soudu při projednávání obou věcí jsou ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nesprávným úředním postupem, když došlo k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nesprávnost postupu soud spatřuje v průtazích způsobených faktickou nečinností soudu (nekonáním úkonů) a v průtazích zaviněných nekoncepčností vedení sporu, dále nerespektováním procesní úpravy v ustanovení § 101 odst. 2 o.s.ř.. Hodnocení koresponduje žalobním tvrzením žalobkyně.

14. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud vycházel jak shora uvedeno ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] Cpjn 206/2010, které uvádí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.. Soud při stanovení výše základní částky postupoval shodně se žalovanou a s ohledem na délku řízení shodně vyšel ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení a částky 15 000 Kč, která je odpovídající vzhledem k době řízení, když tato částka je modifikována v souladu s citovaným stanoviskem poloviční výší náhrady za první dva roky řízení. Soud se dále zabýval okolnostmi uvedenými pod písmeny a) až e) ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., jak to vyžaduje výše uvedené stanovisko. Délku [anonymizováno] let, co každé z řízení trvalo, žalobce žádnou svojí procesní neaktivitou nezavinil, naopak byl v řízení aktivní a sám žalobce např. dotazoval po celé ČR znalce a znalecké ústavy k podání znaleckých posudků či jiných odborných stanovisek. Původní věcná příslušnost soudu byla otázkou na počátku obou řízení zcela nejasnou, o které rozhodovaly soudy vyšší instance. I k pouhému vyměření soudního poplatku z obou podaných žalob došlo až po několika letech po podání každé ze žalob podaných u [název soudu]. Navíc žalobce v těchto sporech byl v oboru dodávek tepla a vyúčtování tepla a TUV tzv. laikem a procesně slabší znevýhodněnou stranou sporu oproti v těchto sporech žalovanému a tato okolnost v těchto sporech žalobce limitovala. Veškeré platby spojené s vedením zdlouhavých soudních řízení u [název soudu] (např. zálohy na znalecké posudky atd.) hradil žalobce ze svého, což opět ve svém důsledku představuje finanční zatížení pro jednotlivé členy bytového družstva, kteří jsou tzv. spotřebiteli. Při splnění podmínek vyjádřených v ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a v ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je požadavek žalobkyně na náhradu škody důvodný a soud tedy plnění v částce 225 000 Kč jako odpovídající žalobci přiznal, když žalované určil přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti. Přiměřenost délky řízení posoudil soud podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování žalobce a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro žalobce. Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená. Při posouzení věci vzal soud v úvahu i právní složitost věci, kdy se jednalo o poměrně odborně sofistikovaný spor. Procesní obrana žalovaného, že v obou řízeních se jedná o totožné účastníky, věc je skutkově u obou shodná a na sobě závislá zejména znaleckými posudky, že věci týkající se rozúčtování energií jsou věcí spolu úzce související, nebyla s ohledem na shora uvedené úspěšná.

15. O příslušenství pohledávky rozhodnuto podle ustanovení § 1968 NOZ, podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Prodlení spočívající v opožděnosti plnění tedy předpokládá splatnost (dospělost) dluhu. Dluh je splatný v době ujednané stranami nebo jinak stanovené. Neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu (ustanovení § 1958 NOZ). Podle ustanovení § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. Lhůta k plnění stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., podle kterého, uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 026 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna: náklady právního zastoupení (tarifní hodnota á 50 000 Kč, tedy 1 úkon á 3 100 Kč) - celkem 9 úkonů: - PPZ sepis žaloby, - sepis stanoviska ze dne [datum], - sepis stanoviska ze dne [datum], - účast při jednání dne [datum] (1 úkon), - účast při jednání dne [datum] (2 úkony), - účast při jednání dne [datum] (2 úkony), dále 9 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem částka 27 900 Kč plus částka 2 700 Kč, celkem tedy náklady právního zastoupení ve výši 30 600 Kč plus 21% DPH, tj. celkem částka 37 026 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.. Podle ustanovení § 149 odst. (1) o.s.ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

Poučení