17 C 284/2021- 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupena advokátkou [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupen [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno] [obec a číslo] sídlem [adresa] o zaplacení částky 166 380 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 255,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 1,50 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 343,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou dne [datum] Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a postoupenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 166 380 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“). Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum] se pak žalobkyně dále po žalovaném v tomto řízení domáhala toliko vydání bezdůvodného obohacení představující částku 56 225,08 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě výše uvedené smlouvy byla žalovanému na jeho bankovní účet vyplacena dne [datum] částka 60 000 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal společně s úrokem ve výši 83,83 % ročně splácet pravidelně v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč, a to počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně řádně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházela zejména z dostupných informačních systémů, jakož i z údajů uvedených samotným žalovaným. Žalovaný podmínky plynoucí ze smlouvy řádně neplnil, když do data zesplatnění celého úvěru uhradil toliko celkovou částku 3 744,92 Kč. V souladu s tímto prodlením tak žalobkyni dle smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Vzhledem k tomuto prodlení pak žalobkyně k datu [datum] celý úvěr žalovaného zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 135 980,60 Kč představující novou jistinu (tj. jistina dosud nesplaceného úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky). Dlužnou částku žalovaný neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně tak nárokovala po žalovaném zaplacení částky 135 980,60 Kč představující dlužnou jistinu; dále částku 499 Kč představující smluvní pokutu; náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč; další smluvní pokuty ve výši 29 501 Kč a úrok z původní dlužné jistiny ve výši 59 843,82 Kč ve výši 62,46 % ročně.

3. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu zamítnout s tvrzením, že zdravotní stav žalovaného neumožňoval uzavření předmětné smlouvy a tudíž je smlouva neplatná. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017 byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, a to tak, že není způsobilý činit žádné právní jednání, s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života. V této souvislosti pak opatrovník odkázal na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přičemž skutečnost, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti až po podepsání smlouvy, nemohla hrát žádnou roli. Dále opatrovník uvedl, že jednání žalobkyně se příčí dobrým mravům, a to z důvodu vysokého příslušenství pohledávky a z důvodu, že žalobkyně se snaží vydělávat na duševně nemocných osobách. Současně pak z listinných důkazů nikterak nevyplývá, že by žalovanému finanční prostředky byly poskytnuty, jakož ani to, že by mu byla zaslána předžalobní výzva. Při jednání soudu dne [datum] pak opatrovník žalovaného dále vznesl námitku promlčení žalobního nároku.

4. Podáním ze dne [datum] předně žalobkyně ke zdravotnímu stavu žalovaného uvedla, že o duševní poruše žalovaného informována nebyla a ani neměla jak toto zjistit, když o nemoci žalovaného se dozvěděla až na základě výzvy soudu. Dále pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s tím, že nadále se bude po žalovaném v tomto řízení domáhat toliko vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatné smlouvy ve výši 56 225,08 Kč, neboť na poskytnutou částku 60 000 Kč žalovaný uhradil částku 3 744,92 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 17 C 284/2021-40 pak soud řízení ve zbývající části zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).

5. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění: Ve vztahu k jednání žalovaného a ke smlouvě ze dne [datum]:

6. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] soud zjistil přehled informací ohledně sjednávaného úvěru, zejména jeho výši, celkovou výši, kterou bude muset žalovaný v případě jeho poskytnutí uhradit, jakož i informace ohledně příslušenství. Formulář obsahuje prohlášení, že si klient (žalovaný) dokument přečetl, nechal se poskytovatelem informovat o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy a že předmětný formulář podepsal dobrovolně, svobodně, vážně a nikoli v tísni a pod nátlakem. Předmětný formulář obsahuje podpis žalovaného.

7. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], pracovní smlouvu, na základě které pracoval na pozici pracovník ostrahy, strážný. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Den nástupu do zaměstnání byl sjednán na den [datum].

8. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že odměna žalovaného byla sjednána v částce 61 Kč za hodinu s tím, že pracovní úvazek byl sjednán na 30 hodin týdně.

9. Ze mzdového výměru ze dne [datum] soud zjistil, že odměna žalovaného byla sjednána v částce 72,90 Kč za hodinu s tím, že pracovní úvazek byl sjednán na 30 hodin týdně.

10. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému za invaliditu třetího stupně náleží měsíční částka 9 241 Kč.

11. Z potvrzení [právnická osoba] o provedení plateb ze dne [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne [datum] připsána částka 11 430 Kč; dne [datum] částka 9 241 Kč představující důchod a dne [datum] částka 10 459 Kč.

12. Z hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, žalobkyně se před uzavřením smlouvy s žalovaným zabývala bonitou žalovaného. Z dokumentu vyplývá, že čistý příjem žalovaného činí 10 900 Kč ze zaměstnání a z důchodu. Dále má žalovaný další příjmy v celkové výši 9 200 Kč. Celkové příjmy žalované tak tvoří částka 20 100 Kč, přičemž jeho celkové výdaje představuje částka 6 010 Kč. Ve formuláři je dále započítána částka 1 000 Kč jako rezerva a volné prostředky představuje částka 13 090 Kč. Ve formuláři je uveden zaměstnavatel žalovaného [právnická osoba] s tím, že je zde žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou a v současné době se nenachází ve zkušební době. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je držitelem výučního listu a bydlí v pronájmu.)

13. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru /smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kdy výše poskytnutého úvěru byla sjednána na částku 60 000 Kč Celkem se touto smlouvou žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 196 740 Kč, a to formou pravidelných šedesáti měsíčních splátek ve výši 3 279 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 83,83 % ročně, jakož i smluvní pokuty a náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky. Ve smlouvě žalovaný uvedl číslo účtu [bankovní účet], na který měly být peněžní prostředky vyplaceny. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky žalobkyně.

14. Z prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný podepsal prohlášení, že byl řádně seznámen se všemi informacemi týkajících se spotřebitelského úvěru; že si je vědom, jaká je výše sjednaných úroků a tuto výši považuje za přiměřenou, jakož i dále zejména to, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu a že smlouvu o úvěru uzavírá dobrovolně.

15. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byly žalovanému zaslány peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Platba byla označena variabilním symbolem [číslo] a konstantním symbolem [anonymizováno].

16. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána upomínka, ve které byl upozorněn na to, že nebyla uhrazena splátka [číslo] která byla splatná dne [datum] a splátka [číslo] která byla splatná dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě těchto splatných splátek, jakož i vzniklých nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného s tím, že pokud k jejich úhradě, dojde z zesplatnění celého úvěru.

17. Z oznámení žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dopis, v němž jej vyrozuměla o tom, že z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru došlo v souladu se smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků z této smlouvy vyplývajících a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 136 879 Kč složené ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 59 843,82 Kč; úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 76 136,78 Kč; neuhrazené smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč.

18. Z podacího archu České pošty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána písemnost. Ve vztahu k žalovanému a jeho zdravotnímu stavu:

19. Soud v řízení dále provedl důkaz spisem zdejšího soudu ve věci 6 P 391/2020, ze kterého zjistil následující skutečnosti:

20. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 10. 3. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017 zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, paranoidní schizofrenií provázenou defektem osobnosti, když k manifestaci choroby došlo již v roce 1998. Choroba postihuje základní psychické funkce, myšlení, vnímání i emotivitu, tudíž jsou narušeny jak funkce rozpoznávací, tak ovládací, což vede k narušení schopnosti jednat i v kterých běžných každodenních záležitostech. Jedná se o chronické stadium nemoci s dlouhým kontinuálním průběhem, které neskýtá pozitivní prognózu. Žalovaný není schopen náhledu na svůj zdravotní stav. Dále pak žalovaný není schopen finančního hospodaření, je schopen nakládat toliko s určitou částkou představující kapesné. Žalovaný není schopen správy svého jmění a není ani schopen porozumět a zejména dbát důsledků uzavírání jakýchkoliv smluv.

21. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017-94 soud zjistil, že tímto rozsudkem byl žalovaný omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý činit žádné právní jednání, s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života (výrok ad I); že není způsobilý řídit motorová vozidla (výrok ad II) a že není způsobilý volit a být volen (výrok ad III). Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

22. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 1. 2021, č. j. 6 P 391/2020-198 soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo prodlouženo omezení svéprávnosti žalovaného v rozsahu omezení svéprávnosti rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017-94, a to na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

23. Ze zprávy veřejného opatrovníka v roce 2021 (č. l. 228 – 230 spisu 6 P 391/2018) soud zjistil, že k červnu 2021 měl žalovaný k dispozici celkové finanční prostředky ve výši 161 007 Kč.

24. Soud neprovedl dokazování dalšími listinami, neboť provedení takových důkazů bylo s ohledem na výsledky dosavadního řízení shledáno jako nadbytečné.

25. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] na základě návrhu ze dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu žalobkyně téhož dne vyplatila na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 60 000 Kč, přičemž poskytnutí těchto peněžních prostředků bylo v řízení spolehlivě prokázáno. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit celkovou částku 196 740 Kč, a to v pravidelných šedesáti měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč. Ve smlouvě byly sjednány další úroky a smluvní pokuty, jakož i náklady spojené s případným prodlením žalovaného.

27. Jak bylo dále zjištěno, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 11. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017-94 byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, a to tak, že není způsobilý činit žádné právní jednání, s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života (výrok ad I). Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 10. 3. 2018, č. j. 14 Nc 3071/2017 zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalovaný je již přibližně od roku 1998 stižen duševní poruchou, která postihuje jeho základní psychické funkce, myšlení, vnímání i emotivitu, v důsledku čehož jsou narušeny jak funkce rozpoznávací, tak ovládací. Dle tohoto znaleckého posudku žalovaný není schopen finančního hospodaření; je schopen nakládat toliko s určitou částkou představující kapesné a rovněž není schopen správy svého jmění, ani porozumět a zejména dbát důsledků uzavírání jakýchkoliv smluv. Z těchto skutečností lze uzavřít, že žalovaný nebyl způsobilý k uzavření předmětné smlouvy s žalobkyní, když duševní poruchou je stižen nejméně od roku 1998.

28. Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon (právní jednání) je podle § 581 věty druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“ neplatný (neplatné), musí být bez pochybností prokázáno (učiněno jistým v procesním smyslu), že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu úkonu (právnímu jednání) neschopnou (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 622/2020).

29. S ohledem na výše uvedené tak soud uzavřel, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] je neplatná, když i z dlouhodobé judikatorní praxe vyplývá, že„ eventuální rozhodnutí o omezení ve svéprávnosti před vyslovením neplatnosti právního jednání není nutné (srov. přiměřeně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1977, sp. zn. Cpj 160 / 1976; rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 19 C 69/2017)“. V tomto tedy lze přisvědčit tvrzení opatrovníka žalovaného spočívající v tom, že skutečnost, že žalovaný byl ve svéprávnosti omezen až teprve po uzavření smlouvy, nemá na posouzení platnosti smlouvy vliv. Soud má ostatně navíc za to, že neplatnost smlouvy nebyla mezi účastníky řízení sporná, když žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět s tím, že smlouva je pro duševní poruchu žalovaného neplatná a dále se tak v řízení domáhala toliko vydání bezdůvodného obohacení představující dosud nesplacenou jistinu ve výši 56 225,08 Kč.

30. Jak dále vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaný při jednání s žalobkyní doložil informace o svých příjmech a výdajích, k čemuž předložil pracovní smlouvu, mzdové výměry, jakož i potvrzení o výši důchodu. Žalobkyně dostatečným způsobem hodnotila bonitu žalovaného, když na základě žalovaným poskytnutých a doložených informací shledala, že žalovaný disponuje volnými prostředky ve výši 13 090 Kč, a to i po započítání rezervy ve výši 1 000 Kč. Žalovaný naopak žalobkyni nikterak neupozornil na svůj zdravotní stav a jeho jednání zcela zjevně nevybočovalo z běžných norem ve společnosti, když až do fáze soudního řízení neměla žalobkyně o duševním stavu žalovaného žádných informací.

31. Z tohoto důvodu tak neobstojí námitka opatrovníka žalovaného spočívající v promlčení žalobního nároku žalobkyně, a to zejména s přihlédnutím k zásadě dobrých mravů zakotvené v § 2 a dále pak především v § 547 OZ. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 1532/16; ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. I. ÚS 718/11 (N 124/65 SbNU 607) či nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 3403/11 (N 142/70 SbNU 333), bod 16; a odkazy v nich uvedené). Vždy je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních (nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 3512/19).

32. V tomto případě nelze opomenout tu skutečnost, že žalobkyně se svého práva domáhala v dobré víře v tom smyslu, že smlouva byla platně uzavřena a žalobkyně se tak pouze dožadovala svého práva. Soud má za to, že pokud by žalovaný žalobkyni sdělil informace o svém zdravotním stavu, mohla by být námitka promlčení na místě, avšak za tímto účelem by bylo nezbytné provést dalšího dokazování. K tíži žalobkyně by pak případně šlo i samotné poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. V řízení však nebylo nikterak prokázáno, že by si žalobkyně byla zdravotního stavu žalovaného jakkoliv vědoma, když naopak až teprve v podání ze dne [datum] žalobkyně na tuto skutečnost reagovala s tím, že jí toto dříve známo nebylo a sama uvedla, že smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná a žalobu vzala částečně zpět.

33. Nadto, v daném případě má navíc soud za to, že námitka promlčení by byla na místě pouze za situace, bylo-li by shledáno, že úvěrová smlouva byla uzavřena platně. V takovém případě by se totiž uplatnila ustanovení § 620 odst. 1 a § 623 OZ a promlčecí lhůta by tak počala běžet dnem následujícím po splatnosti druhé splátky, tedy dnem [datum], a skončila by [datum], přičemž žaloba byla podána [datum]. Jak však již bylo uvedeno výše, v daném případě byla předmětná smlouva shledána od počátku jako neplatná, a žalobkyně se tak nemohla domáhat nároku na náhradu škody, toliko nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Promlčecí lhůta u nároku na vydání bezdůvodného obohacení pak přitom dle § 621 OZ počíná běžet, jakmile se osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a kdo je osobou povinnou k jeho vydání. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se poprvé o vzniku bezdůvodného obohacení dozvěděla dne [datum] (č. l. 40 spisu), když ji bylo zasláno vyjádření opatrovníka žalovaného (č. l. 28 – 30 spisu), ze kterého duševní porucha žalovaného a skutečnosti vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy, vyplývaly. Soud má tak za to, že promlčecí doba počala běžet dnem [datum] a skončila by [datum]. Z tohoto důvodu je tak zřejmé, že námitka promlčení žalobního nároku vzneseného opatrovníkem žalovaného, je zcela nemístná. Současně soud podotýká, že právní názor ohledně promlčení nároku žalobkyně a běhu promlčecí lhůty, který účastníkům sdělil při jednání dne [datum], přehodnotil a uzavřel v rozsahu výše učiněných závěrů.

34. Pouze na okraj soud dodává, že se lze ztotožnit s tvrzením opatrovníka žalovaného ohledně nepřiměřeně vysokého příslušenství pohledávky, když žalovaný si od žalobkyně zapůjčil toliko částku 60 000 Kč, přičemž žalobkyně se žalobou prvotně domáhala zaplacení částky 166 380 Kč s příslušenstvím, tj. částky představující téměř 2,5 násobek zapůjčené částky. V případě platnosti této smlouvy by se tak soud musel zabývat skutečnou oprávněností nároku žalobkyně, jakož i jeho výší a posuzovat, zda takováto smlouva neodporuje některým zásadám soukromoprávních vztahů či ustanovením občanského zákoníku (§ 1796 OZ; obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, č. j. 33 Odo 236/2005). V daném případě však smlouva byla shledána neplatnou a skutečnosti obsažené v této smlouvě tak nejsou pro toto řízení jakkoli podstatné.

35. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval obecnou úpravu občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ OZ“).

36. Jak již uvedeno výše, na základě shora učiněných skutkových zjištění soud shledal, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] je neplatná, neboť tuto smlouvu žalovaný uzavřel v době, kdy byl stižen duševní poruchou a nebyl tak schopen právně jednat (§ 581 OZ). Jak dále bylo prokázáno, žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž na takto poskytnuté peněžní prostředky žalovaný uhradil celkovou částku 3 744,92 Kč. Zbývající částka 56 255,08 Kč potom představuje bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 a násl. OZ), které je povinen žalobkyni vydat. Jak přitom vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, č. j. 28 Cdo 527/2020,„ není vyloučeno bezdůvodné obohacení osoby s omezenou svéprávností.“ 37. Jak pak dále vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21,„ pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny“ Z provedeného dokazování spolehlivě vyplynulo, že žalobkyně se svého práva domáhala v dobré víře a plně v souladu s dobrými mravy. Žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělil informace o svém vzdělání, o svých majetkových poměrech a bydlení a k tomuto ji předložil dostatečné množství listin. Žalobkyně posuzovala bonitu žalovaného, zkoumala výdaje a příjmy žalovaného a dá se tak usuzovat, že při tomto předsmluvním jednání nevznikly žádné důvodné obavy pro to, že by žalovaný nebyl schopen právně jednat. Ostatně osoby stižené duševním onemocněním, kterým trpí i žalovaný, mohou mít tzv. světlé okamžiky, během kterých skutečně nelze duševní nemoc rozeznat. Soud má za to, že pokud by žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení nepřiznal, způsobil by zjevnou nespravedlnost, neboť peněžní prostředky byly prokazatelně poskytnuty, přičemž žalobkyně nepostupovala nikterak nerozvážně, když dostatečným způsobem zkoumala, komu peněžní prostředků půjčuje. Jak již soud uvedl, v řízení nebylo jakkoli prokázáno, že by žalobkyně o zdravotním stavu žalovaného čehokoli věděla a tohoto by zneužila k uzavření smlouvy apod. Skutečnost, že smlouva obsahovala zjevně nevýhodné podmínky pro žalovaného spočívající v nepřiměřeném příslušenství pohledávky, sama o sobě nikterak nedosvědčuje skutečnost, že žalobkyně míní tyto smlouvy uzavírat toliko s osobami stižené duševními poruchami. Soudu je naopak z úřední činnosti známo, že žalobkyně se svého nároku z obdobně nevýhodných smluv u zdejšího soudu domáhá v mnoha dalších případech, když se jedná o osoby plně svéprávné a způsobilé k právním úkonům.

38. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení tak soud shledal důvodným. Současně pak vzhledem k tomu, že výzva k zaplacení dlužné částky byla opatrovníkovi žalovaného doručena až dne [datum] (veškeré předchozí písemnosti byly zasílány žalovanému), došlo až tohoto dne ke splatnosti žalobkyní v tomto řízení uplatněného nároku (§ 1958 odst. 2 OZ), pročež až od tohoto dne je důvodný nárok žalobkyně na úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 OZ). Den prodlení je pak rozhodným i ke stanovení výše tohoto úroku z prodlení, kdy tento je stanoven ve výši 8,50 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

39. S ohledem na vše výše uvedené tak soud žalobě ve zbývající části (tj. po částečném zpětvzetí žaloby, o němž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 17 C 284/2021-40) ve výši 56 255,08 Kč s příslušenstvím vyhověl (výrok ad I.), neboť tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Současně má soud za to, žalovaný je tuto částku schopen uhradit najednou a nebylo tak nutné rozhodovat o plnění uložené povinnosti v pravidelných měsíčních splátkách (viz zpráva veřejného opatrovníka v roce 2021 (č. l. 228 – 230 spisu 6 P 391/2018)). Dále pak soud zamítl (výrok ad II.) část úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 1,50 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum], neboť, jak již uvedeno výše, tento úrok neodpovídal právním předpisům a současně, vzhledem k tomu, že výzva k zaplacení dlužné částky byla opatrovníkovi žalovaného doručena až [datum], nastalo prodlení žalovaného až ode dne [datum]).

40. Na náhradě nákladů řízení soud uložil (výrok ad III.) ve věci z 21,38 % úspěšné žalobkyni, aby z 78,62 % úspěšnému žalovanému zaplatil 343,44 Kč (§ 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).

41. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud vyházel z toho, že předmětem řízení byla částka 166 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 62,46 % ročně z částky 58 843,82 Kč od [datum] do zaplacení, tj. celkem 275 773,54 Kč (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 odst. 20). Žalobkyně byla úspěšnou ohledně nároků na zaplacení částky 56 255,08 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do [datum] (tj. dne vyhlášení rozsudku) ve výši 2 698,70 Kč, tj. celkem co do částky 58 953,78 Kč. Žalovaný byl úspěšný ohledně nároků žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 357,10 Kč a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 56 255,08 Kč od [datum] do [datum] (tj. dne vyhlášení rozsudku) ve výši 476,24 Kč, tj. celkem co do částky 10 833,34 Kč. Žalobkyně pak svým jednáním (to hodnoceno ryze z procesního hlediska) zavinila zastavení řízení ohledně nároků žalobkyně na zaplacení částky 110 124,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 623,92 Kč od [datum] do [datum] (tj. do dne zpětvzetí) ve výši 17 008,33 Kč a úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 59 843,82 Kč od [datum] do [datum] (tj. do dne zpětvzetí) ve výši 78 853,17 Kč, tj. celkem co do částky 205 986,42 Kč.

42. Výše náhrady hotových výdajů žalovaného, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o.s.ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za dva úkony spočívající ve vyjádření k věci a účasti při jednání soudu) činí celkem 600 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.).

43. Na těchto nákladech pak žalovanému náleží náhrada v rozsahu 57,24 % (78,62 % - 21,38 %), tedy výše uvedených 343,44 Kč.

44. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení