17 C 302/2023 - 121

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/2] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zapl. 126 250 Kč s přísl. z titulu nesprávného úředního postupu takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 126 250 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, která byla doručena Okresnímu soudu v Domažlicích dne [datum], domáhala zaplacení částky 126 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a náhrady účelně vynaložených nákladů řízení.

2. Žalobkyně žádala náhradu nemajetkové újmy, která jí vznikla z důvodu nesprávného úředního postupu ve věci pod sp. zn. [spisová značka] vedené u Okresního soudu v Domažlicích. Žalobkyně zaslala soudu dne [datum] žalobu, kterou se domáhala, aby žalovaným - manželům [jméno FO] - byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 30 048 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno bylo [datum]. Předmětem byl nárok z titulu smlouvy o podnájmu, na základě které bylo povinností žalovaných hradit nájemné za byt ve výši 6 000 Kč měsíčně a zálohu za služby ve výši 1 000 Kč měsíčně; celkem byla předmětem řízení částka 30 048 Kč. V průběhu řízení došlo dne [datum] k přerušení řízení z důvodu zahájení insolvenčního řízení žalovaných. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum] bylo oddlužení žalovaných zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Nalézací soud adresoval žalobkyni výzvu dne [datum], zda na podané žalobě trvá. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení a jednání bylo nařízeno dne [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k zahájení insolvenčního řízení se žalovanou, paní [jméno FO]. Řízení bylo opět přerušeno. K přerušení řízení jako celku nemělo dojít, k přerušení mělo dojít pouze ve vztahu k paní [jméno FO]. Řízení pokračovalo až dne [datum], kdy Okresní soud v Domažlicích sdělil účastníkům, že účinky přerušení se vztahují pouze na paní [jméno FO] a bylo nařízeno jednání. Rozsudek ve věci byl vyhlášen dne [datum] a nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] uplatnila nárok na náhradu škody u [právnická osoba], které vydalo ve věci stanovisko dne [datum], kterým byla žalobkyni přiznána nemajetková újma ve výši 50 500 Kč, ač žalobkyně požadovala 189 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že základní částka odpovídá 126 250 Kč, přičemž částka má být navýšena, neboť se jednalo o řízení skutkově a právně jednoduché (navýšení o 20 %) a věc byla projednána pouze v jedné instanci (navýšení o dalších 20 %), celkem 176 750 Kč. Vzhledem k tomu, že od Ministerstva spravedlnosti obdržela 50 500 Kč, domáhala se úhrady rozdílu, tj. částky 126 250 Kč.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná učinila nesporným skutečnost, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění ve výši 189 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žádost žalobkyně byla projednána dne [datum] a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 50 500 Kč. Žalobkyně dále popsala průběh nalézacího řízení. Žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná shledala důvody pro celkové snížení zadostiučinění o 60 %. Řízení nebylo skutkově ani právně složité, ale došlo k přerušení řízení z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení žalovaných (snížení o 30 %). Žalobkyně proti přerušení řízení ve vztahu k oběma žalovaným nic nenamítala. Žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, žádala soud o odročení jednání z důvodu probíhajících mimosoudních jednání a v roce 2018 nereagovala opakovaně na výzvy soudu, zda na podané žalobě trvá (snížení o 5 %). V nalézacím řízení byla předmětem řízení částka 30 048 Kč s příslušenstvím, přičemž požadované odškodnění několikanásobně převyšuje hodnotu sporu. Z důvodu uplatnění principu limitace základní výše zadostiučinění byla snížena o dalších 25 %. Poskytnuté zadostiučinění je odpovídající a dostatečnou kompenzací.

4. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu, že nejistota ohledně výsledku nalézacího řízení měla negativní vliv na plánování rozhodování žalobkyně, o čemž mimo jiné svědčí i výkyvy v obratech žalobkyně.

5. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti: - částka ve výši 50 500 Kč byla žalovanou uhrazena žalobkyni před podáním žaloby v této věci.

6. Z nalézacího spisu sp. zn. [spisová značka], který je veden u Okresního soudu v Domažlicích (dále jen nalézací řízení), soud zjistil tyto skutečnosti: - žalobkyně zahájila řízení proti [jméno FO] a [jméno FO] dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích. - žalobou se žalobkyně domáhala úhrady částky ve výši 30 048 Kč společně příslušenstvím. Nárok žalobkyně uplatnila na základě uzavřené podnájemní smlouvy. Žalobkyně uzavřela dne [datum] s [tituly před jménem] [jméno FO], jako pronajímatelem, smlouvu o pronájmu bytu nacházejícím se v obci [adresa]. Žalobkyně dne [datum] uzavřela podnájemní smlouvu se žalovanými. Předmětem řízení byl nárok za nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a 1 000 Kč měsíčně jako záloha na služby. - usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplacení soudního poplatku. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla žalobkyni doručena fikcí do datové schránky, a to dne [datum]. - dne [datum] byl doplacen soudní poplatek. - dne [datum] byl soudem vydán platební rozkaz, který byl do datové schránky žalobkyně doručen fikcí. - dne [datum] byl platební rozkaz - vzhledem k tomu, že se jej nepodařilo doručit oběma žalovaným - zrušen a zároveň bylo soudem nařízeno jednání na [datum]. - dne [datum] proběhlo ve věci jednání, na kterém byl vyslechnut žalovaný, svědkyně [jméno FO], svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], svědkyně [jméno FO] a bylo dáno poučení účastníkům řízení. Jednání bylo odročeno na [datum]. Protokol z jednání byl do datové schránky žalobkyně doručen fikcí. - na jednání dne [datum] byl vyslechnut žalobce, žalobkyni byla uložena povinnost doložit listiny a jednání bylo odročeno na [datum]. Protokol z jednání byl do datové schránky žalobkyně doručen fikcí. - přípisem ze dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání, a to o 60 dní. - dne [datum] bylo jednání odročeno na neurčito. - dne [datum] soud zjišťoval, zda stále probíhají mimosoudní jednání mezi žalobkyní a žalovanými. Žalobkyně se do datové schránky přihlásila desátým dnem po dodání zprávy do datové schránky. - přípisem ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání mezi stranami dále probíhají. - dne [datum] bylo u žalovaných zahájeno insolvenční řízení Krajským soudem v Plzni. - soud dopisem ze dne [datum] požádal účastníky o sdělení, zda stále probíhají mimosoudní jednání. - dopisem ze dne [datum] požádala žalobkyně o odročení jednání na neurčito z důvodu zahájení insolvenčního řízení. - nalézací soud dne [datum], poté, co byl dne [datum], zjištěn úpadek dlužníka [jméno FO] a [jméno FO], účastníkům sdělil, že došlo k přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona. - insolvenční řízení bylo sledováno ze strany nalézacího soudu v pravidelných intervalech ve lhůtě 3 – 6 měsíců. - usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] bylo schválené oddlužení dlužníků zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. - přípisem ze dne [datum] soud informoval žalobkyni, že insolvenční řízení bylo ukončeno a požádal, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení přípisu vyjádřila, zda trvá na podané žalobě. Žalobkyně se ve věci nevyjádřila, a proto byla soudem urgována dne [datum]. Tato výzva byla žalobkyni doručena fikcí. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala, a proto Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne [datum] rozhodl o pokračování v řízení. Toto usnesení, které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobkyni doručeno fikcí. - soud nařídil dne [datum] ústní jednání na den [datum]. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno fikcí do datové schránky. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila dopisem ze dne [datum] a navrhla důkaz insolvenčním spisem. - na jednání dne [datum] nebyl přítomen žádný z účastníků a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyžádání insolvenčního spisu u Krajského soudu v Plzni. Předvolání k jednání bylo žalobkyni doručeno fikcí do datové schránky. - dopisem ze dne [datum] se žalobkyně omluvila z jednání a požádala o zaslání protokolu z jednání. - dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito, neboť u žalované [jméno FO] bylo opětovně zahájeno insolvenční řízení. - soud přípisem ze dne [datum] informoval žalobkyni, že jednání je přerušeno ze zákona z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení žalované. Tato zpráva byla žalobkyni doručena fikcí do datové schránky. - spis byl poté pravidelně lhůtován ve 3 měsíčních intervalech. - dne [datum] byl spis z důvodu zániku soudcovského mandátu soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] přidělen [tituly před jménem] [jméno FO]. - spis byl lhůtován ve lhůtě 2 – 3 měsíců a dne [datum] bylo soudem sděleno, že účinky přerušení řízení se vztahují pouze na žalovanou a bylo nařízeno jednání na den [datum]. Předvolání bylo žalobkyni doručeno fikcí do datové schránky. - na jednání dne [datum] bylo provedeno dokazování a vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení v částce 1 800 Kč společně s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a dále bylo rozhodnuto, že žalovaný [jméno FO] je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 28 248 Kč společně s úroky z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a rozhodnuto o nákladech řízení. Zároveň soud vyloučil řízení ve věci žalobkyně proti žalované [jméno FO] k samostatnému projednání. Vyhlášený rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozsudek byl žalobkyni doručen fikcí do datové schránky.

7. Z připojeného insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL [spisová značka] soud zjistil tyto skutečnosti: - insolvenční řízení [jméno FO] a [jméno FO] – žalovaných v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] - bylo zahájeno dne [datum]. - usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků [jméno FO] a [jméno FO] a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum], ve výroku o ustanovení insolvenčního správce dne [datum]. - žalobkyně jako věřitel č. [hodnota] přihlásila pohledávku za dlužníky do insolvenčního řízení, a to přihláškou č. [hodnota] doručenou soudu dne [datum] v celkové výši 131 475,45 Kč. Důvod vzniku pohledávky koresponduje s nárokem vymáhaným v nalézacím řízení. - dlužníci dopisem ze dne [datum] popřeli přihlášenou pohledávku žalobkyně z důvodu promlčení. - na přezkumném jednání dne [datum] insolvenční správce popřel pohledávku žalobkyně v celkové výši 86 925,48 Kč, stejně tak dlužníci. - usnesením ze dne [datum] insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. - insolvenční správce podával zprávy v pravidelných intervalech – [datum], [datum], [datum], mimořádná zpráva dne [datum], dále [datum], [datum], [datum]. - dne [datum] došlo k nařízení ústního jednání na [datum] k projednání zrušení schváleného oddlužení. - usnesením ze dne 6. 4. 218 bylo rozhodnuto o zrušení schváleného oddlužení a o zastavení insolvenčního řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. - z oddílu C insolvenčního spisu, že žalobkyně podala dne [datum] žalobu o určení popřené nevykonatelné pohledávky ve výši 30 048 Kč. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum] tak, že soud určil, že pohledávka ve výši 30 048 Kč přihlášená žalobkyní za dlužníky je po právu.

8. Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL [spisová značka] soud zjistil tyto skutečnosti: - insolvenční řízení [jméno FO] – žalované v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] - bylo zahájeno dne [datum] - usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka [jméno FO] a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum], ve výroku o ustanovení insolvenčního správce dne [datum]. - usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. - žalobkyně nepřihlásila pohledávku za žalovanou [jméno FO] do insolvenčního řízení seznamu (viz seznam přihlášených pohledávek). - usnesením ze dne [datum] insolvenční soud rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení [jméno FO] a osvobodil dlužnici od placení pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

9. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nalézací řízení mělo pro žalobkyni význam, neboť obrat žalobkyně se mezi lety 2015 – 2022 pohyboval kolem 265 000 Kč, když v roce 2018 činil pouze 127 200 Kč, v roce 2020 pouze 132 000 Kč a v roce 2021 pouze 140 846 Kč. Hodnota předmětu řízení tvoří nezanedbatelnou část průměrného obratu žalobkyně. Nejistota měla negativní vliv na plánování rozhodování, o čemž svědčí výkyvy v obratech žalobkyně.

10. Z daňových přiznání žalobkyně soud zjistil, že průměrný čistý měsíční obrat žalobkyně činil v roce 2015 částku 40 726 Kč, v roce 2016 částku 18 780 Kč, v roce 2017 částku 26 630 Kč, v roce 2018 částku 10 600 Kč, v roce 2019 částku 29 250 Kč, v roce 2020 částku 11 050 Kč, v roce 2021 částku 11 737 Kč a v roce 2022 částku 28 054 Kč. Z těchto listin vyplývá, že žalobkyně byla povinna státu hradit daň v letech 2015, 2021 a 2022, vždy po 190 Kč.

11. Soud dospěl k těmto právním závěrům.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde u žalované).

18. Podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč – 20 000 Kč za první dva roky, dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč – 1 667 Kč za 1 měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobena (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

19. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouhotrvajícího řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009).

20. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum] (kdy byla podána žaloba), přičemž skončilo dne [datum] právní mocí rozhodnutí okresního soudu. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činí cca 9 let a 6 měsíců. Soud proto stanovil základní částku za 9 let a 6 měsíců na 127 500 Kč (2 x 7 500 Kč + 7,5 x 15 000 Kč).

21. Posuzované nalézací řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, přičemž soud ve věci od [datum] postupoval řádně a bez zbytečných průtahů. Řízení bylo ze zákona, poté, co byl u žalovaných [jméno FO] zjištěn úpadek, přerušeno od [datum] do [datum]. V řízení pod sp. zn. [spisová značka] soud spatřuje průtah od [datum] (právní moc rozhodnutí o pokračování v řízení) do [datum], kdy bylo nařízeno jednání. Řízení bylo přerušeno dále z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení žalované od [datum] (sdělení této informace žalobkyni) do [datum]. Podle soudu k druhému přerušení řízení mělo dojít pouze vůči žalované [jméno FO], nikoliv i vůči žalovanému [jméno FO]. Soud konstatuje, že již samo první insolvenční řízení nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení, konkrétně 41 měsíců, tj. 35 % z celkové doby řízení. Podle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu je do doby řízení v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno; je ale nutno zkoumat, zda v insolvenčním řízení, které si nečinnost s původním řízením vynutilo, věc byla projednána v přiměřené lhůtě.

22. Jak vyplývá z insolvenčního spisu (insolvenční řízení vůči oběma žalovaným [jméno FO]) Krajského soudu v Plzni, sp. zn. KSPL [spisová značka], insolvenční řízení bylo vedeno v zákonných lhůtách, bez zbytečného odkladu bylo rozhodnuto o úpadku žalovaných, stejně tak o incidenční žalobě (určení pravosti pohledávky) a insolvenční správce podával zprávy v určených lhůtách. Rovněž bez zbytečného odkladu bylo – po zjištění relevantních informací - rozhodnuto o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení.

23. Po hmotněprávní stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou. Po skutkové stránce podle přesvědčení soudu věc vykazovala vyšší náročnost, neboť soud ve věci prováděl rozsáhlé dokazování, vyslýchal účastníky a řadu svědků.

24. Dále je třeba uvést, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení podílela ve smyslu nečinnosti. Žalobkyni byla jedenáctkrát doručena písemnost ze strany soudu fikcí do datové schránky; žalobkyně sama požádala soud o odročení jednání o 60 dní z důvodu mimosoudních jednání, žalobkyně byla dvakrát urgována soudem o stanovisko (urgence ze dne [datum]) a omluvila se dvakrát z jednání. Soud nezaznamenal, že by se v průběhu řízení žalobkyně snažila o urychlení řízení. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

25. Pokud jde o význam řízení, platí, že u sporů majetkové povahy se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Žalobkyně ovšem ani – po poučení podle § 118a o. s. ř. netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému vnímání důležitosti jednotlivých typů. Žalobkyně pouze uvedla, že hodnota předmětu řízení tvoří nezanedbatelnou část žalobkyně obratu a nejistota ohledně výsledku sporu měla vliv na rozhodování.

26. Soud uvádí, že význam řízení pro žalobkyni hodnotí jako méně významný. Žalobkyně je společností s ručením omezeným a předmětem řízení byla částka ve výši 30 048 Kč s příslušenstvím (ke dni právní moci rozsudku s úroky celkem částka cca 51 000 Kč). Význam řízení snižuje sama žalobkyně svým přístupem k soudu, jak bylo výše uvedeno. Jen namátkou soud uvádí, že platební rozkaz, předvolání k ústnímu jednání, i rozsudek byl žalobkyni doručen fikcí do datové schránky. Je dozajista právem účastníka se do datové schránky nepřihlašovat a nést s tím nejen procesně právní důsledky, ale i takové, které budí dojem, že se účastník řízení o věc nezajímá a výsledek soudního řízení je pro žalobkyni nevýznamný. Význam řízení pro žalobkyni snižuje i její neúčast u soudních jednání a nereagování na výzvy soudu. Dále i fakt, že žalobkyně svůj nárok nepřihlásila do druhého insolvenčního řízení vedeného proti [jméno FO]. Lze shrnout, že žalobkyně v nalézacím řízení byla velmi pasivní. Z obchodního rejstříku vyplývá, že žalobkyně má jako předmět podnikání uvedenou činnost účetních poradců a vedení daňové evidence. Soud souhlasí se žalobkyní, že není nutné disponovat živnostenským oprávněním pro pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor. V nalézacím řízení byl předmětem řízení nárok ze smlouvy o podnájmu bytu uzavřené mezi žalobkyní a [jméno FO] a [jméno FO], kdy byt byl žalobkyni pronajat smlouvou o nájmu mezi vlastníkem bytové jednotky [tituly před jménem] [jméno FO] a nájemcem, tj. žalobkyní. Přestože se nejednalo o živnost, měla být tato činnost podle názoru soudu zapsána v obchodním rejstříku podle § 35 písm. b) zákona č. 513/1991 Sb., v rozhodném znění, kdy zápis této činnosti v obchodním rejstříku by mohl vést soud k úvaze o vyšším významu nalézacího řízení pro žalobkyni.

27. Lze shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

28. Soud připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředky nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu, a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009).

29. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 44 625 Kč. Při stanovení dané částky soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v souvislosti na zjištěné okolnosti případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2301/2009).

30. Vypočtená základní částka ve výši 127 500 Kč byla ponížena o 50 % odpovídající tomu, že řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení obou žalovaných. Dále byla vypočtená částka ponížena o 25 % z důvodu přístupu žalobkyně k řízení a nižšího významu řízení pro žalobkyni, jak bylo výše uvedeno, zejména s ohledem na velice časté doručování fikcí do datové schránky, nereagování na výzvy soudu, žádosti o odročení jednání a i neúčasti u jednání či nepřihlášení pohledávky do insolvenčního řízení vedeného proti žalované. Soud naopak dospěl k tomu, že základní částku je nutno zvýšit o 10 % z důvodu toho, že věc byla projednávána pouze soudem jednoho stupně. Co se týče ostatních základních kritérií, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 65 % (50 + 25 – 10), žalobkyně má nárok na 35 % základní částky, tj. na výslednou částku 44 625 Kč (0,35 x 127 500 Kč). Pro úplnost soud uvádí, že požadavek žalobkyně na zaplacení částky 127 500 Kč je nadhodnocený, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3412/2011 není obecně důvodné, je-li předmětem řízení peněžité plnění, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo. Podle soudu je částka 44 625 Kč jako náhrada za nemajetkovou újmu zákonná a spravedlivá vzhledem k výši požadovaného plnění v nalézacím řízení a výše uvedeným okolnostem případu.

31. S ohledem na to, že v řízení bylo nesporné, že žalovaná žalobkyni již zaplatila částku 50 500 Kč před podáním této žaloby, soud žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl včetně požadovaných úroků z prodlení.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za úkon. V této věci žalované náleží částka 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky – vyjádření k žalobě, 2 x příprava k účasti na jednání a 2 x účast na jednání.

33. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.,jh část věty za středníkem. Žalovaná uvedla, že v případě vyhovění žalobě žádá o lhůtu k plnění v délce 15 dní. Soud si je vědom toho, že u státních orgánů nebo velkých obchodních společností může být problematické dodržet základní třídenní pariční lhůtu k zaplacení, byť samotný převod peněžních prostředků lze realizovat prakticky okamžitě. Pokud žádá poskytnutí delší lhůty Ministerstvo spravedlnosti, které může jednoduše iniciovat změnu právní úpravy pod něj spadající a která se, co se týče pariční lhůty, nezměnila od [datum], potom je nutno v rámci zásad fair procesu stejnou lhůtu k plnění poskytnout i druhé straně, tj. žalobkyni. Z těchto důvodů soud určil lhůtu k plnění v délce 15 dní.

Poučení