17 C 333/2021- 86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudcem Mgr. Milošem Žitným ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [část obce], [IČO], sídlem [adresa] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1/ [země] - [název žalované], [IČO], sídlem [adresa], [ulice a číslo] za který jedná [anonymizováno 8 slov] [adresa] 2/ [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupena advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3/ [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupena advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o žalobě na určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení toho, že žalovaná [číslo] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 3 427 m2 (ostatní plocha), který je Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha zapsán pro k. ú. [část obce] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalované [číslo] zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna žalované [číslo] zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 32 912 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [číslo].

IV. Žalobkyně je povinna žalované [číslo] zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 26 922,50 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [číslo].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] postupem dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), v platném znění, dále jen„ ZMV“ domáhala určení, že vlastníkem pozemku KN parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín je Česká republika (dále také„ předmětný pozemek“) s příslušností hospodařit pro [název žalované] (tj. pro žalovanou [číslo]).

2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV. Žalovaná [číslo] je v katastru nemovitostí vedena jako vlastník předmětného pozemku (pozemku KN parc. [číslo] v katastrálním území Hloubětín) a žalované [číslo] byla podle údajů v katastru nemovitostí svěřena správa předmětného pozemku. Žalobkyně je přesvědčena, že skutečným vlastníkem předmětného pozemku není žalovaná [číslo] ale Česká republika a že příslušnost hospodařit s tímto pozemkem přísluší žalované [číslo]. Žalobkyně uvedla, že předmětný pozemek sice není v katastru nemovitostí evidován jako součást zemědělského půdního fondu, avšak žalobkyně má za to, že skutečný stav evidenčnímu stavu odporuje. Předmětný pozemek je tvořen trvalým travním porostem a vzrostlými stromy, a je proto součástí zemědělského půdního fondu nebo k němu náleží ve smyslu § 1 odst. 2, odst. 3 zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v platném znění, dále jen„ zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“, a z tohoto důvodu je proto žalovaná [číslo] příslušná k hospodaření s tímto pozemkem. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soudům opakovaně ukládá, aby se bez ohledu na případný zápis v katastru nemovitostí, jenž v tomto ohledu nemá konstitutivní povahu, důsledně zabývaly otázkou, která z organizačních složek státu je skutečně příslušná vystupovat v konkrétní právní věci za stát. Předmětný pozemek katastru nemovitostí (KN) odpovídá alespoň z části původnímu pozemku pozemkového katastru (PK) [číslo] vedenému na knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hloubětín. Jejím vlastníkem byl subjekt [anonymizována tři slova]. [jméno] v [část obce], právní předchůdkyně žalobkyně, a tyto pozemky tvořily původní církevní majetek ve smyslu § 2 písm. a) ZMV alespoň po část rozhodného období. V případě předmětných pozemků došlo v rozhodném období k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v § 5 písm. a) ZMV, tedy odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Pozemek parc. [číslo] (předmětný pozemek) má původ v pozemku PK [číslo]. Pozemek byl odejmut rozhodnutím Okresního národního výboru [okres] ze dne [datum], č. Zem. [číslo], kterým byl pozemek přidělen [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova] [obec]. Žalovaná [číslo] měla vlastnické právo k předmětnému pozemku nabýt ex lege, a to na základě ustanovení § 1 odst. 1 zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, dále také„ ZPO“, avšak žalobkyně je přesvědčena, že podmínky stanovené tímto ustanovením nebyly naplněny. Ke vkladu vlastnického práva žalované [číslo] do katastru nemovitostí došlo na základě listiny označené jako„ Ohlášení o nabytí vlastnického práva“ ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo] vyhotovené [stát. instituce], [anonymizována tři slova]. Nárok žalobkyně pak není limitován promlčecí dobou, jak konstatoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021.

3. Žalovaná [číslo] navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že ačkoliv žalobkyně zpochybňuje splnění podmínek přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovanou [číslo] aniž by však uvedla, jaké podmínky neměly být naplněny. Žalobkyně rovněž rezignovala na prokázání toho, že předmětný pozemek byl jejím původním majetkem ve smyslu § 2 písm. a) ZMV, když se v této souvislosti omezuje toliko na tvrzení, že předmětný pozemek KN odpovídá alespoň zčásti původnímu pozemku PK [číslo] vedenému v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hloubětín. Žalobkyně je povinna tvrzení uvedená v žalobě nejen tvrdit, ale také prokázat.

4. Žalovaná [číslo] nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] předně uvedla, že není zřejmé, o jakých konkrétních pozemcích žalobkyně v žalobě hovoří, když tvrdí, že předmětný pozemek odpovídá alespoň z části původnímu pozemku PK [číslo]. Předmětný pozemek přešel dle § 1 ZPO. Přechod byl řádně ohlášen a žalobkyně až do podání žaloby proti tomuto přechodu nikterak nebrojila. Žalobkyně v žalobě sice uvádí, že je přesvědčena, že žalovaná [číslo] podmínky předvídané § 1 odst. 1 ZPO nenaplnila, avšak nikterak již neuvádí, které podmínky neměly být naplněny. Z § 1 odst. 1 ZPO vyplývají 3 podmínky přechodu do vlastnictví obcí, a to 1) pozemek byl ve vlastnictví České republiky; 2) právo hospodaření k pozemku příslušelo národnímu výboru a 3) s pozemkem bylo fakticky hospodařeno. Tyto podmínky přitom žalovaná [číslo] má za naplněné, když 1) již skutečnost, že žalobkyně žaluje na určení vlastnického práva státu, svědčí o tom, že i žalobkyně považuje za nesporné, že pozemek byl ve vlastnictví České republiky. Pokud církevní subjekty v jiných řízeních opakovaně tvrdily, že se mělo jednat o majetek Československé republiky, je nutno zdůraznit, že takové tvrzení je zjevně nepravdivé, neboť v roce 1991 Československá republika neexistovala. V době účinnosti ZPO, tedy po vzniku [obec] a Slovenské federativní republiky byl majetek České republiky a majetek Slovenské republiky rozdělen. Předmětný pozemek byl majetkem České republiky. 2) [příjmení] smlouvou ze dne [datum] převzal do správy předmětný pozemek Odbor výstavby Národního výboru hl. m. [obec], a to ke dni [datum]. Důvodem dle bodu 5 této smlouvy bylo„ přejímající pozemku užívá“ a 3) předmětný pozemek sloužil a slouží k potřebám městské části. Jedná se o veřejnou zeleň, o kterou se staral Národní výbor. Následně o tento pozemek převzala péči [název žalované]. Faktické hospodaření Národního výboru vyplývá i ze samotné hospodářské smlouvy ze dne [datum], kde je uvedeno, že důvodem převodu je, že přejímající (tj. Národní výbor) pozemek užívá. Užívání pozemku dále vyplývá také z prohlášení o přechodu vlastnického práva ze dne [datum], kde je uvedeno„ Hlavní město Praha s nimi hospodařilo ke dni [datum]“, jakož i z náhledu do dobových ortofotomap. V roce 2001 byl předmětný pozemek na základě usnesení zastupitelstva [anonymizováno] [obec] [číslo] svěřen [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (tj. žalované [číslo]). O předmětný pozemek se žalovaná [číslo] stará v souladu se zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], v platném znění a obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. Žalobkyni nejde o nalezení pravdy, neboť sama nemá žádný reálný důvod, proč by se měla domnívat, že u přechodů pozemků nastal problém, ale snaží se zpochybnit, co se dá s cílem„ urvat“ pár pozemků. Dle rozhodovací praxe soudů je aktuálně nutné k podmínce„ faktického hospodaření“ přistupovat citlivě, a to právě s ohledem na dobu, která uplynula. Nárok žalobkyně je navíc dle názoru žalované [číslo] promlčený, když pro případ podání žaloby o určení vlastnického práva dle § 18 ZMV oprávněnou osobou bude v pozici vedlejšího účastníka vystupovat povinná osoba (§ 93 odst. 1 o. s. ř.). Podání žaloby je časově limitováno, a to po dobu 3 let od nabytí účinnosti ZMV. Současně pak žalovaná [číslo] považuje postup žalobkyně za zjevné zneužití práva, neboť žalobu mohla podat již dříve, tedy v době, kdy byla otázka promlčení práva podat žalobu dle § 18 ZMV v tříleté promlčecí lhůtě v rámci odborné veřejnosti i judikatury soudů konzistenčně přijímána, akceptována a nebyla nijak zpochybňována. Žalobkyně však žalobu podala po více než 8 letech od nabytí účinnosti ZMV s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 390/2021, čímž se pokouší zhojit svou předchozí nedůvodnou pasivitu při hájení tvrzených práv. Takový výkon přitom nepožívá právní ochrany. Konečně pak žalovaná [číslo] uvedla, že došlo k vydržení (příp. k mimořádnému vydržení) předmětného pozemku.

5. Žalovaná [číslo] nárok žalobkyně neuznala a rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná [číslo] uvedla, že ohledně předmětného pozemku byly splněny všechny podmínky k přechodu pozemku do vlastnictví [anonymizováno] [obec] podle ZPO. Přechody podle ZPO tzv. blokaci ve smyslu § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění do [datum], dále jen„ zákon o půdě“, nepodléhaly a docházelo k nim zcela legálně, přímo ex lege. Ustanovení § 29 zákona o půdě ve znění účinném do 31. 12. 2012 blokovalo pouze zemědělské nemovitosti proti převodům a zdánlivým přechodům, tedy blokovalo pouze pozemky zemědělského půdního fondu a pouze v tomto rámci nutno vykládat žalobní legitimaci podle § 18 ZMV v případě porušení předmětného ustanovení zákona o půdě. Předmětný pozemek není součástí zemědělského půdního fondu, ani nebyl jeho součástí ke dni [datum] a [datum]. Úvahy žalobkyně, že na pozemku v současné době rostou stromy a zeleň jsou v této souvislosti bez významu. Sama žalobkyně konstatuje, že předmětný pozemek není původním církevním majetkem celý, nýbrž pouze jeho část. Taková žaloba nemůže být úspěšná, když předmětný pozemek dle samotného tvrzení žalobkyně není celý původním církevním majetkem ve smyslu § 18 odst. 1 ZMV, dle kterého je aktivní legitimace založena pouze, pokud se jedná o věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností.

6. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV.

7. Mezi účastníky pak nadále zůstalo sporným zejména, zda byly naplněny podmínky předvídané v § 1 odst. 1 ZPO; kdo je skutečným vlastníkem předmětného pozemku a komu tak přísluší právo s předmětným pozemkem hospodařit, jakož i to, zda je případný nárok žalobkyně promlčen, či zda došlo k vydržení předmětného pozemku ve prospěch žalované [číslo].

8. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

9. Z listiny označené jako„ Knihovní vložka [číslo] katastrální území Hloubětín (4)“ soud zjistil, že podle protokolu z 16. 12. [číslo] [číslo] z. z. bylo vloženo vlastnické právo pro [anonymizována tři slova]. [jméno] v [část obce].

10. Z listiny označené jako„ Publikace dat ISKN Tisk ke dni [datum] (vyobrazení pozemků) (3)“ soud zjistil přesné umístění pozemku parc. [číslo] dříve [příjmení] [číslo], jakož i to, jakými dalšími pozemky je tento předmětný pozemek obklopen. Z tohoto průniku mapy parcel PK a KN je zřejmé, že pozemky se nacházejí na totožném místě a současný pozemek odpovídá pozemku původnímu.

11. Z listiny označené jako„ Ortofotomapa předmětného pozemku (6)“ soud zjistil umístění pozemku, jakož i to, jakými pozemky je pozemek dále obklopen. Pozemek parc. [číslo] se nachází u pozemní komunikace.

12. Z listiny označené jako„ Výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], list vlastnictví [číslo] (8)“ soud zjistil, že ke dni [datum] bylo k pozemku parc. [číslo] evidováno vlastnické právo Hlavního města Prahy (tj. žalované [číslo]), přičemž [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (tj. žalované [číslo]) byla svěřena správa této nemovitosti. Dle tohoto výpisu je druh předmětného pozemku evidován jako ostatní plocha. Pozemek má výměru 3427 m2. K pozemku nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva ani jiná práva, zápisy či plomby a upozornění. Jako nabývací titul je zde uvedena listina„ Ohlášení města o svěření majetku městské části ze dne [datum]“.

13. Z listiny označené jako„ Opis rozhodnutí Rady okresního národního výboru [okres] ze dne [datum] č. Zem. [číslo] (1)“ soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla přidělena parcela [číslo] [anonymizována čtyři slova], podnik hlavního města Prahy a bylo tak možné do pozemkové knihy vložit vlastnické právo pro tuto osobu.

14. Z listiny označené jako„ Ohlášení nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a prohlášení (5)“ soud zjistil, že hl. m. [obec] ohlásilo Katastrálnímu úřadu [okres] nabytí vlastnického práva ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. ke dni [datum], dle § 1 téhož zákona, pozemků parc. č. v k. ú. [část obce], a to konkrétně k těmto pozemkům: parc. [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] a rovněž k předmětnému pozemku parc. [číslo]. Součástí této listiny je prohlášení o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec.

15. Z listiny označené jako„ Návrh na záznam práva do katastru nemovitostí ze dne [datum] (b)“ soud zjistil, že dne [datum] tímto dopisem [název žalované] požádala o záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí k pozemkům parc. [číslo]; [číslo] a [číslo], vše v k. ú. [část obce] na [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Součástí dopisu je usnesení zastupitelstva hl. m. [obec] ze dne [datum], [číslo] k návrhu obecně závazné vyhlášky hl. m. [obec], kterou se mění obecně závazná vyhláška hl. m. Prahy č. 55/2000 Sb. hl. m. [obec], kterou se vydává [anonymizována dvě slova] [obec], ve znění pozdějších předpisů, svěření věcí z vlastnictví hl. m. [obec] městské části [obec a číslo] (pozemky v k. ú. [část obce] a [část obce]). Tímto usnesením zastupitelstvo hl. m. [obec] schválilo výše uvedenou obecně závaznou vyhlášku hl. m. [obec] a [jméno] hl. m. [obec] uložila zajistit realizaci. Dle přílohy [číslo] k tomuto usnesení vyplývá, že [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] byla svěřena mj. pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Vyhláška nabyla účinnosti dne [datum].

16. Z listiny označené jako„ Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (2)“ soud zjistil, že ke dni [datum] došlo ke sloučení církevních právnických osob a) [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [jméno] [anonymizována dvě slova] s církevní právnickou osobou s názvem [osobní údaje žalobkyně] [část obce] s tím, že [osobní údaje žalobkyně] [část obce] je právním nástupcem slučovaných církevních právnických osob.

17. Z listiny označené jako„ Ministerstvo kultury – výpis z rejstříku evidovaných právnických osob ke dni [datum] (7)“ soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury. Zřizovatelem žalobkyně je [anonymizována dvě slova], [IČO].

18. Z listiny označené jako„ Návrh k provedení zápisu do evidence nemovitostí ze dne [datum] (c)“ soud zjistil, že na základě hospodářské smlouvy ze dne 17. 5. 1968, č. j. 34/68 mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] statkem převzal odbor výstavby [anonymizována dvě slova] [obec] do správy pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. V části A listu vlastnictví je dle návrhu uveden [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec] a v části B listu vlastnictví je uveden pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

19. Z listiny označené jako„ Návrh k provedení zápisu do evidence nemovitostí ze dne [datum] (d), jehož součástí je i hospodářská smlouva ze dne [datum] (a)“ soud zjistil, že na základě hospodářské smlouvy ze dne 17. 5. 1968, č. j. 34/68 mezi [anonymizováno] a [anonymizováno 7 slov] [obec] do správy pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. V části A listu vlastnictví je dle návrhu uveden [anonymizováno] stát – [anonymizována dvě slova] [obec] a v části B listu vlastnictví je uveden pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

20. Z listiny označené jako„ Ohlášení o nabytí vlastnického práva ze dne [datum] (a)“ soud zjistil, že [stát. instituce], odbor správy a majetku dopisem ze dne [datum] ohlásil Katastrálnímu úřadu [okres], že ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. [datum], dle § 1 téhož zákona nabyla vlastnické právo k pozemkům v k. ú. [část obce], a to konkrétně k těmto pozemkům parc. [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo] a k předmětnému pozemku parc. [číslo]. Součástí této listiny je prohlášení Hl. m. [obec], že nabylo vlastnické právo k těmto pozemkům, že k nabytí vlastnického práva došlo dle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. a že uvedené nemovitosti byly ve vlastnictví České republiky. Ke dni [datum] k nim příslušelo právo hospodaření Národnímu výboru hl. m. [obec], jehož práva a závazky přešly na [územní celek] [územní celek] s nimi hospodařilo ke dni [datum] a uvedené nemovitosti nesloužily k plnění úkolů drobné provozovny národního výboru. O vlastnickém právu hl. m. [obec] k uvedeným nemovitostem není s žádným orgánem ČR veden spor, ani je žádný orgán ČR nezpochybňuje.

21. Z fotografií obsažených v podání ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná [číslo] užívá předmětný pozemek jako zelenou zatravenou plochu se stromy.

22. Z listiny označené jako„ sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum] (9)“ soud zjistil, že parcela KN [číslo] v k. ú. [část obce] je totožná s parcelou EN [číslo], která byla k datu [datum] zapsána na [list vlastnictví] pro [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Parcela EN [číslo] v k. ú. [část obce] byla k [datum] evidována s druhem pozemku„ ostatní plocha“ a využitím„ jiné plochy“.

23. Z listiny označené jako„ sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum] (g)“ soud zjistil, že k [datum] byl vlastníkem parcely [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] stát s právem hospodaření pro [anonymizována tři slova] [obec], a to dle hospodářské smlouvy uložené pod PolVZ [číslo].

24. Soud zamítl návrh na provedení výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť tento důkazní prostředek vzhledem k dosavadním výsledkům dokazování shledal za nadbytečný. Zamítnut byl také návrh žalobkyně na provedení výslechů starousedlíků bydlících v nemovitostech sousedících s předmětnou nemovitostí v období roku 1991 neboť žalobkyně ani po výzvě a poučení soudu nedoplnila kvalifikovaná skutková tvrzení, přičemž samotný návrh na provedení svědků je neurčitý, resp. žalobkyně ani po výzvě a poučení soudu nedoplnila kvalifikovaná skutková tvrzení.

25. Na základě zjištění učiněných ze shodných tvrzení účastníků, jakož i na základě provedených listinných důkazů, které soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (plně v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.), soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury a jeho zřizovatelem žalobkyně je [anonymizováno] pražské, [IČO]. Ke dni [datum] došlo ke sloučení církevních právnických osob a) [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována tři slova]. [jméno] [anonymizována dvě slova] s žalobkyní, přičemž žalobkyně je právním nástupcem slučovaných církevních právnických osob.

27. Žalobkyně je tedy osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) ZMV, přičemž v řízení bylo prokázáno, že předmětný pozemek byl v celém jeho rozsahu historickým majetkem žalobkyně. Žalobkyni pak byla v rozhodném období, tj. v období od [datum] do [datum] způsobena křivda odnětím tohoto pozemku bez náhrady. V této době byl pozemek veden jako louka.

28. Z provedeného dokazování, zejména z hospodářské smlouvy ze dne [datum], kterou převzal do správy pozemek PK [číslo] [anonymizováno 5 slov] [obec], a to ke dni [datum] s uvedením důkazu dle bodu 5 hospodářské smlouvy„ přejímající pozemku užívá“ pak má soud za prokázané, že právo hospodaření k pozemku náleželo národnímu výboru.

29. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 291/2022 platí, že„ porušení zásady o dělení důkazního břemene nelze pak spatřovat jen v tom, že odvolací soud současně poukázal i na to, že dokazování se vede k okolnostem časově již značně vzdáleným, kdy uplynuvší doba (a zejména i uplynutí skartačních lhůt) důkazní pozici žalované ztěžuje a prokázaní rozhodných okolností je možné prostřednictvím jen těch důkazů, které je nyní možné reálně opatřit.“ Citované rozhodnutí se ztotožňuje s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 13 Co 389/2020-204, dle kterého již jen ortofotografické mapy prokazují splnění podmínky faktického hospodaření.

30. S ohledem na tyto citované judikatorní závěry tak soud dospěl k závěru, že i podmínka faktického hospodaření s pozemkem je v daném případě naplněna, když hospodaření je zřejmé z v řízení provedených fotografických snímků.

31. Právní posouzení:

32. Soud věc z právního hlediska posuzoval podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZMV“). Soud zejména připomíná, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (srovnej IV. ÚS 1088/12-2).

33. V daném případě žalobkyně podala žalobu na určení vlastnického práva podle § 18 odst. 1 ZMV a naléhavý právní zájem této určovací žaloby (§ 80 o. s. ř.) tak vyplývá přímo ze zákona.

34. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 ZMV a sporným naopak mezi účastníky zůstalo zejména to, zda byly naplněny podmínky předvídané v § 1 odst. 1 ZPO; kdo je skutečným vlastníkem předmětného pozemku a komu tak přísluší právo s předmětným pozemkem hospodařit, jakož i to, zda je případný nárok žalobkyně promlčen, či zda došlo k vydržení předmětného pozemku ve prospěch žalované [číslo].

35. V daném případě je nutno zdůraznit, že [obec] národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, nabyl účinnosti dne [datum].

36. Aby mohlo dojít k přechodu pozemků do vlastnictví obcí dle § 1 odst. 1, je nutné kumulativní splnění 3 podmínek, a to 1/ pozemek byl ve vlastnictví České republiky, 2/ právo hospodaření k pozemku příslušelo ke dni [datum] národnímu výboru a 3/ s pozemkem bylo fakticky hospodařeno, přičemž jak již bylo uvedeno výše, tyto podmínky má soud v daném případě po provedeném dokazování za naplněné.

37. Konkrétně, pokud jde o podmínku ad 1/, v dané věci bylo prokázáno, že předmětný pozemek byl historickým pozemkem žalobkyně, ale že rozhodnutím Okresního národního výboru [okres] ze dne [datum], č. zem. [číslo], kterým byl pozemek přidělen [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] došlo k jeho odnětí a vlastníkem se stal stát. Stejně tak je prokázáno, že žalobkyni byla způsobena křivda odnětím předmětného pozemku.

38. Pokud jde o podmínku ad 2/, tak jak již bylo uvedeno výše, tuto podmínku má soud za naplněnou, a to na základě hospodářské smlouvy ze dne [datum], kterou převzal do správy pozemek PK [číslo] Odbor výstavby [anonymizována tři slova] [obec], a to ke dni [datum], přičemž důvodem zde dle bodu 5 hospodářské smlouvy bylo„ přejímající pozemku užívá“.

39. Teprve prokázání podmínky ad 3/ se v průběhu soudního řízení zprvu jevilo jako problematické, přičemž tomuto odpovídal i sdělený předběžný právní názor soudu při jednání dne [datum], avšak poté, co se soud seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 291/2022, dospěl k závěru, že dosud provedené dokazování ve vztahu k faktickému hospodaření s pozemkem jsou dostatečné. Dle citovaného rozhodnutí ale dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 13 Co 389/2020-204 totiž již jen ortofotografické mapy prokazují splnění podmínky faktického hospodaření. Soud tak ve světle citované judikatury změnil svůj předběžný právní názor, který účastníkům sdělil před samotným rozhodnutím věci při jednání dne [datum].

40. Pokud pak jde o tzv. blokační ustanovení § 29 zákona o vlastnictví půdy č. 229/1991 Sb. (dále jen ZVP“), tak toto nabylo účinnosti dne [datum], tedy až měsíc poté, co nabyl účinnosti zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí č. 172/ 1991 Sb., tedy až měsíc poté, co se splněním shora uvedených podmínek předmětný pozemek přešel na stát.

41. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom ustanovení § 29 ZVP neznemožňovalo přechod historického majetku církví nacházejícího se ve vlastnictví státu na kraje dle zákona č. 290/2002 Sb. Povaha historického majetku církví nebyla dotčena samotnou okolností, že splněním podmínek stanovených v zákoně č. 172/1991 Sb. přešel tento majetek na obce. Právní dispozice s takovým majetkem podléhaly omezení podle § 29 VP. Byly-li ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. splněny všechny podmínky přechodu sporných věcí do vlastnictví obcí, došlo k tomuto právnímu následku bez dalšího (ze zákona), přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 ZVP, ba ani následné uplatnění restitučních nároků dle posléze přijatého zák. č. 428/2012 Sb. (dále jen„ ZMV“), nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát (srovnej rozhodnutí NS ve věcech sp. zn. 28 Cdo 5217/2015 a 28 Cdo 4946/2015).

42. Zde pak soud doplňuje názor Nejvyššího soudu (srovnej rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 28 Cdo 2325/2019), že ani přechodem předmětného pozemku na žalovanou [číslo] nebylo nikterak ohroženo zachování majetkového základu pro budoucí vypořádání s církvemi, jelikož takto přecházející majetek nepozbýval svého statusu historického vlastnictví církví, a další právní dispozice s ním tedy zůstávaly limitovány § 29 zákona o půdě, přičemž bylo výsostným právem zákonodárce rozhodnout, zda onen nezmenšený majetkový substrát umožní využít k naturálnímu uspokojení restitučních nároků církví (tím, které subjekty zařadí mezi povinné osoby, či nikoli). Skutečnost, že zákonodárcem později realizované majetkové vyrovnání státu s církvemi bylo-co do rozsahu vydávaného majetku-omezeno toliko na majetek ve vlastnictví státu, kdy zákon č. 428/2012 Sb. současně vychází z principu omezeného okruhu povinných osob (srov. § 4 zákona č. 428/2012 Sb.), nemohla zpětně delegitimizovat zvláštními právními předpisy uskutečněné a z hlediska šetření zájmu církví na restituci jejich historického majetku neproblematické přechody majetku státu, tedy v tomto případě přechod majetku do vlastnictví žalované [číslo].

43. Nezbývá tak než uzavřít, že v KN zapsaný stav odpovídá stavu skutečnému, neboť ani blokační ustanovení § 29 ZVP nemohla retroaktivně způsobit odnětí pozemku žalované [číslo] jeho zpětný přechod na žalovanou [číslo]. Žaloba tedy zcela zjevně není důvodná, neboť sama skutečnost, že vlastnické právo nebylo řádně zapsáno v katastru nemovitostí až do roku 2002, z hlediska všeho shora uvedeného není významná, neboť titul k přechodu pozemku dle zákona č. 172/1991 Sb. založen a naplněn byl.

44. Na základě všeho shora uvedeného jakož i ve světle shora citované judikatury soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok ad I.).

45. Na náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] (výrok ad II) soud uložil žalobkyni zaplatit žalované [číslo] částku 900 Kč. Žalovaná [číslo] v řízení nebyla zastoupena advokátem, a proto výše její náhrady nákladů řízení vyplývá z Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění, dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“ Žalovaná [číslo] v řízení vykonala celkem 3 (vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) a dle § 2 odst. 3 této vyhlášky č. 254/2015 Sb., jí tak náleží odměna ve výši 900 Kč (tj. 3 * 300 Kč).

46. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] soud o náhradě nákladů řízení rozhodl (výrok ad III) tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované [číslo] částku 32 912 Kč, neboť žalovaná [číslo] měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná [číslo] vykonala v řízení celkem 8 úkonů právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále jen„ AT“), přičemž dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 AT představuje hodnota jednoho úkonu právní služby částku 3 100 Kč. Za 8 úkonů právní služby tak žalované [číslo] náleží odměna ve výši 24 800 Kč a dle § 13 AT jí pak náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 400 Kč. Advokát žalované [číslo] je plátcem DPH, tudíž mu také z celkové odměny ve výši 27 200 Kč náleží 21 % DPH ve výši 5 712 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení částka 32 912 Kč.

47. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [číslo] soud o náhradě nákladů řízení rozhodl (výrok ad [příjmení]) tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované [číslo] částku 26 922,5 Kč, neboť žalovaná [číslo] měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná [číslo] v dané věci vykonala 6,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne [datum], vyjádření k žalobě, návrh na doplnění dokazování představují úkonu, účast na jednání před soudem dne [datum] v rozsahu přesahujícím dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), h) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, dále jen„ AT“), přičemž podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 odst. 5 AT představuje hodnota jednoho úkonu právní služby částku 3 100 Kč. Za 6,5 úkonů právní služby tak žalované [číslo] náleží odměna ve výši 20 150 Kč a dle § 13 AT jí pak náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč (tj. 7 * 300 Kč). Advokátka žalované [číslo] je plátkyní DPH, tudíž jí také z celkové odměny ve výši 22 250 Kč náleží 21 % DPH ve výši 4 672,50 Kč. Souhrnem tak činí náhrada nákladů částka 26 992,50 Kč.

48. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) (místem plnění povinnosti náhrady nákladů řízení je sídlo advokáta ve věci úspěšného účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).