17 C 342/2022 - 151

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících Bc. Petry Nýčové a Mgr. Tomáše Roubala ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro 50 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 28 798 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované, [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 18. 10. 2022 se žalobkyně domáhala finančního odškodnění, když u žalované pracovala jako učitelka v mateřské školce. Podle jejího tvrzení žalovaná vůči ní postupovala šikanózně, byla jí vyčítána porušení pracovněprávních povinností, které však nenastaly a došlo k vyštvání žalobkyně z práce, když podala výpověď z pracovního poměru. Následně žalobkyně musela podstoupit psychické léčení obtíží spojených mimo jiné s postupem žalované.

2. Šikanózní jednání žalobkyně spatřovala v tom, že obdržela od žalované výtku, že nezanesla úraz dítěte ze dne 13. 12. 2019 do knihy úrazů. Dle jejího názoru tuto výtku obdržela neoprávněně, když za toto pochybení byla odpovědná [jméno FO] a [jméno FO], kterým sice bylo toto pochybení také vytknuto, ale dle názoru žalobkyně jen z formálních důvodů, aby se zakryla diskriminace žalobkyně.

3. Dále žalobkyně od žalované obdržela výtku v dopise ze dne 27. 1. 2020, že dne 20. 12. 2019 opustila pracoviště předčasně, když neodpracovala celou směnu od 7:30 do 13:30 hod. Toto však není pravdou, protože v uvedený den pracovní směna žalobkyně od 7:00 hod do 12:30 hod. Žalobkyně opustila pracoviště ve 12:40 hod.

4. Dále žalobkyně spatřuje diskriminaci v tom, že žalovaná nařídila mezi vánočními svátky 2019 zaměstnancům čerpání dovolené. U zaměstnanců, kteří již neměli dostatek dnů dovolené, těmto nařídila studijní volno (tedy proplatila jim vše částkou 100% mzdy).

5. Žalobkyně z těchto tří výše uvedených důvodů dle svého tvrzené ukončila pracovní poměr výpovědí, v důsledku jednání žalované byla v pracovní neschopnosti až do 24. 8. 2020, tedy po dobu 228 dní. Následně žalobkyně uvedla, že se cítila být diskriminována z důvodu věku a světonázoru.

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy z 27. 6. 2019 a pracovní poměr zanikl výpovědí ze strany žalobkyně ke dni 30. 4. 2020. Žalobkyni byla dne 20. 12. 2019 a dne 7. 1. 2020 do vlastních rukou doručena výtka za zanedbání pracovních povinností, když společně se zaměstnankyněmi [jméno FO] a [jméno FO] nezanesly v rozporu se Školním řádem drobné poranění dítěte do [adresa] úrazů MŠ a neseznámily zákonného zástupce dítěte. Výtka byla doručena všem uvedeným zaměstnankyním.

7. Co se týče nedodržení pracovní směny, pak žalobkyně sama ve svém emailu uvedla, že pracoviště (třídu) opustila ve 12:15 hod., nikoliv ve 12:

40. Pokud se týče „placeného volna“ mezi vánočními svátky, pak žalovaná neměla možnost přidělovat zaměstnancům práci na pracovišti. Zaměstnancům s volnými dny dovolené nařídila čerpání dovolené, u zaměstnanců, kteří nárok na dovolenou neměli, protože např. nastoupili před koncem roku, nařídila samostudium.

8. Žalovaná ke svým zaměstnancům přistupuje stejně, nedopouštěla se žádného diskriminační jednání. Žalobkyni se snažila po celou dobu pracovního poměru vyhovět, žalobkyně požádala v říjnu 2019 o přesun do jiné třídy z důvodů osobních problémů s jinými zaměstnanci (tj. učitelky a asistentky v mateřské školce), čemuž žalovaná vyhověla. V lednu 2020 žalobkyně opětovně požádala o přesun do jiné třídy z důvodů osobních problémů s jinými zaměstnanci, čemuž žalovaná opětovně vyhověla. Žalobkyně se od 10. 1. 2020 nacházela v pracovní neschopnosti, dne 21. 2. 2020 stále v době trvání pracovní neschopnosti žalobkyně pracovní poměr se žalovanou vypověděla.

9. Na toto vyjádření reagovala žalobkyně tak, že drobné úrazy v Knize úrazů nejsou evidovány a ostatní zaměstnanci tuto povinnost nemají. Žalovaná rovněž nesdělila, proč někteří zaměstnanci čerpali přes vánoční svátky placené volno a jiní museli čerpat dovolenou. Co se týče nedodržení pracovní směny, pak žalobkyně sice opustila třídu ve 12:15, ale pracoviště až ve 12:40.

10. Zde soud I. stupně ve vazbě na ustálenou rozhodovací praxi (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1395/2010) uvádí, že „výtka zaměstnavatele“ není právním jednáním ve smyslu ust. § 545 a násl. o. z. a § 18 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu; jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je / může být hmotněprávním předpokladem pro právní jednání - pro výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Platnost a oprávněnost vytýkacího dopisu nelze soudně samostatně přezkoumávat. Pokud zaměstnanec nesouhlasí s obsahem ani jemu vytýkaným chováním v souvislosti s výkonem práce uvedené ve vytýkacím dopisu, nemá to žádný vliv na jeho platnost. Soud může vytýkané jednání přezkoumávat pouze v případném sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, toto však není souzený případ.

11. Žalovaná reagovala tak, že žalobkyně nijak neprokázala, že by byla znevýhodněna ve srovnání s jinými zaměstnanci a že se tak dělo z důvodu jejího věku nebo názorů. Nadto údajnou diskriminaci z důvodu názoru nelze považovat za diskriminační důvod ve smyslu ust. § 2 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení. Pokud jde o úraz dítěte dne 13. 12. 2019, žalovaná doručila vytýkací dopis všem třem zaměstnankyním, hledisko věku ani názoru zde nehrálo žádnou roli. Ve vztahu k čerpání dovolené a samostudiu je obecnou praxí ve školství, že pedagogičtí pracovníci v době vánočních prázdnin čerpají samostudium podle vyhlášky č. 263/2007 Sb. Žalovaná jako zaměstnavatel všem zaměstnancům určila přes vánoční svátky čerpání dovolené, a u těch, u kterých nestačila výměra dovolené k pokrytí vánočních svátků (proto, že nastoupili v průběhu podzimu 2019), nařídila samostudium. Věk ani názor zaměstnance nesehrál žádnou roli k tomto opatření zaměstnavatele. Co se týče vytýkaného pochybení dne 20. 12. 2019, pak žalobkyně měla přímý dohled ve třídě do 12:30. tedy nemohla opustit třídu ve 12:15.

12. Soud I. stupně poučil žalobkyni na jednání dne 13. 10. 2023 podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. , že žaloba postrádá jakékoliv tvrzení o tom, že by žalobkyně byla diskriminována z důvodu věku nebo, jak tvrdí, z důvodu jiného názoru na pracovišti a nedokládá k tomu žádné důkazy. Skutečnost, že jí byly sdělovány výtky, resp. faktický stav faktický úkon není možno napadat žalobou a není možné za tyto skutečnosti přiznávat zadostiučinění a současně ji poučil, že neuvedení tvrzení a nedoložení důkazů bude mít za následek neúspěch ve věci.

13. Nato žalobkyně doplnila svoje tvrzení tak, že o ní [tituly před jménem] [jméno FO] tvrdila, že je starý psychopat, že je jehovistka, bylo jí vyčítáno, že je příznivcem waldorfského školství. Žalobkyni byly propláceny drobná vydání později než ostatním, byla po ní vyžadována třídnice obratem, žalobkyni zcela cíleně vystavovala stresovým situacím. K tomu doložila emaily na čl. 69-74 a navrhla zprávu [tituly před jménem] [adresa], osobního a vztahového poradce.

14. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly níže uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

15. Mezi účastníky byla dne 27. 6. 2019 uzavřena pracovní smlouva, podle které se žalobkyně zavázala pracovat jako učitelka v mateřské škole od 26. 8. 2019 do 25. 8. 2020, práce byla sjednána na celý úvazek se zkušební dobou 3 měsíce (pracovní smlouva ze dne 27. 6. 2019).

16. Dne 18. 12. 2019 žalovaná přikročila k vytýkacímu dopisu adresovanému žalobkyni, (výtka za zanedbání pracovních povinností ze dne 18. 12. 2019), když žalobkyně dne 13.12.2019 měla zanedbat informování rodičů o vzniklém úraze dítěte a dále úraz dítěte nebyl zanesen v Knize úrazů. Výtka byla bez oznámení na případnou možnost výpovědi. Žalovaná stejnou výtku doručila i [jméno FO] a [jméno FO] (vytýkací dopise na čl. 23 a 23 rub).

17. Z výpisu z knihy úrazů na č. l. 46-49 soud zjistil, že jakékoliv úrazy dítěte jsou v této knize zaznamenávány i ostatními zaměstnanci minimálně od 19. 3. 2019. Zápis o drobném poranění dítěte (škrábanec) [právnická osoba] dne 13. 12. 2019 byl dopsán do [adresa] úrazů mezi 8. 1. 2020 a 15. 1. 2020 [jméno FO]. Následně žalobkyně dne 7. 4. 2020 mimo časovou posloupnost dopsala do [adresa] úrazů drobné poranění dítěte [právnická osoba], které se mělo stát dne 13. 12. 2019. Žalobkyně byla o nutnosti zapisování i drobných poranění dítěte do [adresa] úrazů vyrozuměna při nástupu do zaměstnání (podpis žalobkyně pod seznámení se s celým obsahem pracovního řádu, organizačního řádu a školního řádu na č. l. 24 a výtah ze školního řádu mateřské školy č. l. 25–30 čl. 10 písm. o) a dále čl. 18 písm. n).

18. Z emailové komunikace vedené ze strany žalobkyně na paní [jméno FO] ze dne 20. 12. 2019 až 22. 12. 2019 na čl. 21 a 22 soud zjistil, že [jméno FO] (zástupkyně ředitele pro předškolní vzdělávání) se pokusila žalobkyni zastihnout dne 20. 12. 2019, aby jí předala osobně výtku z 18. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nezastihla na pracovišti, zaslala jí výtku prostřednictvím emailu s tím, že osobně ji předá dne 6. 1. 2020. Žalobkyně reagovala tak, že o úraze nevěděla, že se stal za služby [jméno FO], za služby [jméno FO] se [Anonymizováno] kousla [jméno FO] do tváře a [Anonymizováno] se dvakrát poškrábala a že zcela odmítá chování [jméno FO] vůči své osobě. Následně zaslala dva emaily, že úrazy do knihy zapisuje a že ze školky odcházela ve 12:15 hod. a má zkažené Vánoce. Nato zaslala v 1:56 v noci další email, že ze třídy odcházela ve 12:15, ale pracoviště opustila ve 12:

40. Když se děti rozejdou, odchází a vysedává po šatnách, záchodech nebo v kumbále uklízečky, protože atmosféra ve žluté třídě je pro mě nesnesitelná. Žalovaná prostřednictvím ředitelky [jméno FO] následně zaslala žalobkyni sdělení ze dne 8. 1. 2020, že výtka byla žalobkyni udělena na základě prokazatelné skutečnosti a věc považuje za uzavřenou.

19. Dopisem ze dne 9. 1. 2020 informoval právní zástupce žalobkyně, že převzal právní zastoupení ve věci výtky ze dne 18. 12. 2019 a žádá, aby veškerá komunikace ohledně pracovněprávního vztahu byla vedena k jeho rukám (sdělení o převzetí právního zastoupení ze dne 9. ledna 2020). Od 10.1.2020 se žalobkyně nacházela v dočasné pracovní neschopnosti (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od 10. ledna 2020). Od 21.1.2020 byla žalobkyně předána do péče [tituly před jménem] [jméno FO], když virové onemocnění bylo plně vyléčeno, ale u žalobkyně došlo k exacerbaci (= zhoršení onemocnění) chronických psychických obtíží (lékařská zpráva z 15. ledna 2020).

20. Žalovaná v dopise ze dne 27. ledna 2020 právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že nezapsání úrazu dítěte bylo primárně vytčeno [jméno FO] a [jméno FO], ale žalobkyně o úrazu rovněž věděla a též bylo její povinností jej řádně zapsat. Žalobkyni bylo s účinností od 7. 1. 2020 vyhověno ohledně její žádosti o přeřazení do jiné třídy. Dále se žalobkyně dne 20. 12. 2019 dopustila dalšího porušení pracovních povinností, když neodpracovala celou směnu od 7:30 do 13:30 hodin a předčasně opustila pracoviště v rozmezí od 12:15 do 12:

40. Zaměstnavatel chtěl žalobkyni na pracovišti doručit výtku z 18. 12. 2019, ale tuto již na pracovišti nezastihl. V případě, že se zaměstnankyně bude i nadále dopouštět porušení právních předpisů, je zaměstnavatel oprávněn jí doručit výpověď ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce. Žalovaná rovněž obdržela stížnost zákonných zástupců dítěte, že je dne 8. 1. 2020 oslovila ve školce v přítomnosti ostatních dětí a rodičů a domáhala se omluvy pana [jméno FO] ohledně úrazu dítěte. Z emailu ze dne 4. 10. 2019 soud zjistil, že v pátek činila pracovní doba žalobkyně od 7:30 do 13:00, ovšem žalobkyně měla tento týden rovněž otvírat školku v 7:00 hod.

21. Na výše uvedený dopis reagoval právní zástupce žalobkyně tak, že žalobkyně nemá povinnost kontrolovat zaměstnance na stejném stupni podřízenosti, zdali zanesly úraz do Knihy úrazů či nikoliv. Žádá tedy o písemné sdělení, že ve věci výtky z 18. 12. 2019 k žádnému porušení pracovněprávních povinností nedošlo. V souvislosti s druhou výtkou rovněž požádal o stejné, když pracovní směna žalobkyně v pátek 20. 12. 2019 činila od 7:00 do 12:30, klientka opustila pracoviště až ve 12:40, tedy po skončení pracovní směny. Vzhledem k tomu, že neoprávněné výtky vedly ke zhoršení psychického stavu žalobkyně, nemá zájem o další zaměstnávání, a žádá o ukončení pracovního poměru dohodou s odstupným ve výši jednoho měsíčního výdělku (dopis právního zástupce ze dne 6. února 2020).

22. Žalovaná na tento odpověděla prostřednictvím svého právního zástupce tak, že výtka ze dne 18. 12. 2019 je oprávněná. Co se týče druhé výtky, tak pracovní doba žalobkyně končila ve 13:00 hod., nikoliv ve 12:30 hod. Pokud žalobkyně nechce setrvat v pracovněprávním poměru, nechť zašle žalované výpověď (dopis právního zástupce žalované ze dne 14. února 2020).

23. Žalobkyně dne 21. 2. 2020 vypověděla pracovní poměr, výpověď byla žalované doručena dne 25. 2. 2020 (výpověď z pracovního poměru ze dne 21. února 2020, email ze dne 27. února 2020). Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění z 26. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 1. 2020 do 24. 8. 2020.

24. Z emailové komunikace na čl. 69 – 74, navržené žalobkyní k prokázání skutečnosti, že byla žalovanou diskriminována, soud zjistil, že žalobkyně zaslala [jméno FO] třídní knihu, ale v excelu nikdy nepracovala, syn jej též nezná. Dne 14. 11. 2019 zaslala [jméno FO] zaměstnancům obecné sdělení k odemykání a zamykání mateřské školky přes den a upozornění, že jeden z rodičů má soudně stanovený zákaz styku s dítětem. Žalobkyně reagovala tak, že by bylo vhodné změnu ohledně odemykání a zamykání přes den oznámit rodičům, dále že matka [Anonymizováno] hledá čepici, už hledala autíčko, že našla čepici. Následně vysvětlila, že čepici zabordelil [adresa], a potřebuje vědět, jak je to se zodpovědností za [Anonymizováno], který je autista. Z komunikace z 17. 12. 2019 je zjištěno, že [jméno FO] požádala o třídnici pro cizince do středy. Žalobkyně odpověděla, že třídnici zašle, a kdy dostane peníze. Nato se [jméno FO] informovala, jaké peníze má na mysli. Žalobkyně odpověděla, že za pondělní dílničku, účetní doklad již předala. [jméno FO] obratem odpověděla, že peníze žalobkyni předá, jakmile ji zastihne ve třídě. Nato žalobkyně napsala dva emaily, že ano, že šla dřív, že ve žluté třídě nejsou věci v pořádku. Není jako [jméno FO] a nestěžuje si, ale je to na její úkor. Nenechá se ponižovat [jméno FO], [Anonymizováno] a tatínkem [jméno FO]. A ať jí napíše, co má odpovědět, proč [jméno FO] chodí pořád za [Anonymizováno] (zřejmě myšleno [jméno FO]). Nato jí [jméno FO] sdělila, že jí nevyčítá, že šla dříve, jen vysvětluje, proč nemá peníze za dílnu, která byla den předtím.

25. Z emailu na čl. 71 má soud za prokázané, že [jméno FO] dne 20. 12. 2019 sdělila žalobkyni, že usuzuje, že žalobkyně bude asi hodně nešťastný člověk a že jí přeje, aby přes vánoční čas našla lásku k sobě a v sobě. Ze sdělení [jméno FO] na č. l. 98 soud zjistil, že žalobkyně dne 19.12.2019 absolvovala jednu konzultaci, jejíž náplní byl rozhovor o konfliktech na pracovišti.

26. Z důkazu rozvržení pracovní doby na čl. 40 soud nic k pracovní směně žalobkyně dne 20. 12. 2019 nezjistil.

27. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] (ročník narození [Anonymizováno]) soud zjistil, že byla rovněž zaměstnána u žalované jako učitelka. Se žalobkyní spolupracovala od října 2019 do konce prosince 2019. Komunikace se žalobkyní byla velice špatná, žalobkyně před dětmi křičela jak na ni nebo na asistentku pedagoga. Výtku ze dne 18. 12. 2019 rovněž obdržela, dítě mělo škrábanec, který se po pobytu v solné jeskyni zvětšil. Svědkyně měla ten den ranní směnu, žalobkyně odpolední směnu a předávala dítě rodičům. Svědkyně ten úraz nezapsala, protože nebyl dopoledne patrný. K výtce se vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí, ale dále to nijak neřešila. Později iniciovala sezení s vedením mateřské školky, protože spolupráce se žalobkyní byla konfliktní. Výsledkem bylo doporučení [jméno FO], ať se ještě spolu zkusí dohodnout. Na ostatní věci si s odstupem času nepamatovala.

28. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] (ročník narození [Anonymizováno]) soud zjistil, že u žalované působila do 31. 1. 2023, působila v různých pozicích. Žalobkyně byla jako učitelka v postupně třech třídách, vždy došlo ke změně na žádost žalobkyně. Ve žluté třídě byl snad jediný problém, a to nezapsaný úraz dítěte a že rodiče nedostali žádnou informaci o úraze. Pracovní vztahy fungovaly zcela normálně, s odstupem času si na nějaká specifika nevzpomene, co se týče nákupů na „dílničky“, proplácelo se to všem.

29. Z účastnické výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelky, soud zjistil, že zaměstnává 50 zaměstnanců různého pohlaví a věku, ona sama není konfliktní. Co se týče úrazu dítěte 13. 12. 2020, tento musela řešit na základě stížnosti otce dítěte, zaměstnankyně se nebyly schopny domluvit, kdo může za to, že úraz nebyl zapsán v Knize úrazů a otec nebyl informován, proto udělila výtku všem třem zaměstnankyním a dál to nijak neřešila ani řešit nechtěla.

30. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že tato si již s odstupem času na detaily nepamatuje a spolupráci se žalobkyní hodnotí jako bezproblémovou.

31. Z výplatnice za prosinec 2019 zaměstnankyně [jméno FO] na č. l. 45 soud zjistil, že v prosinci 2019 čerpala dovolenou 4 dny v době mezi 23 a 31.

12. V uvedeném období 23.12. až 31.12.2019 dny 24.12 až 26.12 připadly na úterý až čtvrtek, pracovními dny byly pouze pondělí 23.12, pátek 27.12, pondělí 30.12 a úterý 31.

12. Z výplatnice za prosinec 2019 zaměstnankyně [jméno FO] na č. l. 50 a výplatnice za prosinec 2019 zaměstnankyně [Jméno žalobkyně] na č. l. 52 soud zjistil, že tyto rovněž čerpaly dovolenou 4 dny. Z výplatnice za prosinec 2019 zaměstnankyně [jméno FO] na č. l. 51 soud zjistil, že tato nečerpala dovolenou, mzda jí byla zaplacena i za dny 23.12, 27.12, 30.12 a 31.12.

32. Dopisem ze dne 16. března 2022 (tedy s dvouletým odstupem) vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 50 000 Kč za tvrzenou diskriminaci žalobkyně.

33. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako učitelka v mateřské škole od 26. 8. 2019 do 25. 8. 2020. Pracovní poměr zanikl výpovědí ze strany zaměstnance ke dni 30. 4. 2020. Diskriminace žalobkyně z důvodu věku nebo světonázoru nebyla prokázána. Prokázáno bylo odlišné zacházení se zaměstnanci ze strany zaměstnavatele v době od 23. 12. 2019 do 31. 12. 2019, kdy někteří zaměstnanci, ač práci nekonali, dostali od zaměstnavatele zaplaceno, jako kdyby pracovní směnu odpracovali, zatímco jiní museli z rozhodnutí zaměstnavatele čerpat dovolenou.

34. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není oprávněná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když část se netýkala předmětu řízení nebo byly navrženy po provedené koncentraci řízení (např. účastnický výslech žalobkyně).

35. Po právní stránce platí, že (viz. ust. § 16 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2019): (1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. (2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. (3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

36. Tato zásada má původ v ústavně zakotveném právu na rovné zacházení, právo na rovné zacházení znamená právo na stejné zacházení ve stejných či srovnatelných situacích nebo ve stejném či srovnatelném postavení. Rozdílné zacházení ze strany zaměstnavatele, které je motivováno přímo a výlučně diskriminačními znaky, je přímou diskriminací. Za nepřímou diskriminaci se považuje, pokud praxe, která je navenek formulována neutrálně z hlediska diskriminačních znaků, působí, resp. mohou působit vůči podstatně vyššímu podílu příslušníků menšiny vymezené diskriminačním znakem. Tak např. jsou více znevýhodněny ženy než muži, osoby se zdravotním postižením než osoby zdravé, matky vůči svobodným atd. Základními znaky nepřímé diskriminace je tedy - uplatnění pravidla, které se vztahuje na všechny bez rozdílu (tzv. zdánlivě neutrální ustanovení, kritérium nebo zvyklost) a znevýhodnění podstatně většího podílu osob skupiny určené za pomoci diskriminačního znaku.

37. Rovné zacházení se zaměstnanci v sobě zahrnuje kromě odměňování za vykonanou práci také mj. rovnost v poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty. Plnění peněžité hodnoty představují taková plnění zaměstnavatele vůči zaměstnancům, která se sice neposkytují přímo v penězích, avšak lze je peněžními prostředky ocenit. Diskriminací bude takové jednání či opomenutí spočívající v neoprávněném rozlišování či znevýhodnění určité skupiny ve vztahu ke skupině jiné, jež ve svém důsledku může přivodit jedinci či celé skupině újmu peněžité či nepeněžité povahy. Diskriminací budeme chápat takové rozlišování či znevýhodňování, jež vede k porušení rovnosti a je uchopitelné a postihnutelné, pokud k němu došlo na základě tzv. diskriminačních důvodů.

38. Pro tvrzení přímé diskriminace je důležité identifikovat tzv. komparátora, tedy subjekt, s nímž se srovnává osoba, se kterou bylo méně příznivě zacházeno. Následně je třeba určit, zda bylo, je či by mohlo být se srovnávanými osobami (obětí diskriminace a komparátorem) také odlišně zacházeno. Srovnávání v otázkách přímé diskriminace, resp. nalezení vhodného komparátora, přitom má dvě důležité funkce. V první řadě komparátor v podstatě zavádí jakýsi standard, jenž určí odpovídající zacházení. Méně příznivé zacházení, než jak je zacházeno s komparátorem, může znamenat diskriminaci. Nalezení komparátora zároveň umožňuje určit, zda byl diskriminační důvod skutečně tím faktorem, jenž ovlivnil rozhodování diskriminujícího. Přitom je třeba posoudit, zda je situace obou srovnávaných osob skutečně srovnatelná, tzn. zda s nimi bylo zacházeno odlišně v relevantně srovnatelné situaci. Tuto otázku může často každý hodnotit trochu jinak. Pokud by totiž byla odmítnuta srovnatelnost obou situaci, pak nebude důvod rozlišování založen na diskriminačním důvodu, ale na relevantní odlišnosti situací. Příčinná souvislost mezi méně příznivým zacházením a diskriminačním důvodem je pak podmínkou pro určení existence přímé diskriminace.

39. Český zákonodárce přijal do své právní úpravy zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, který v ust. § 2 odst. 3 stanoví taxativně diskriminační důvody, proti kterým je možno se domáhat ochrany podle antidiskriminačního zákona. Neznamená to ovšem, že všechna ostatní jednání zaměstnavatele, která porušují zásadu rovného zacházení, jsou právně nenapadnutelná. Judikaturou již bylo dovozeno, že i v těchto případech má zaměstnanec právo na právní prostředky ochrany obdobně jako podle ust. § 10 antidiskriminačního zákona.

40. Žalobkyně se v souzeném případě domáhala toho, že byla „šikanována“ z důvodu věku a světonázoru. Tyto diskriminační důvody výslovně cituje ust. § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona: Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků3), i z důvodu státní příslušnosti.

41. Pojem věk není potřeba definovat, jeho význam je jasný. Pojem světový názor bývá definován jako souhrn představ, názorů a životních hodnot jednotlivce, které se týkají nejzákladnějších filozofických, etických, politických, sociálních a náboženských otázek. Jde tak o širší pojem než náboženství, který však často s náboženstvím souvisí. V každém případě nelze akceptovat, že by za víru nebo světový názor byl považován dílčí názor na jednotlivou záležitost. Za diskriminaci na základě světového názoru se nepovažuje situace, kdy např. zaměstnavatel odmítl přijmout do zaměstnání uchazečku proto, že nebyl ztotožněn s tím, že v současnosti pracuje pro festival Prague Pride. Rovněž za diskriminaci na základě světonázoru není považováno např. propuštění zaměstnance z úřadu kvůli členství v opoziční straně: politické přesvědčení je možno považovat za světonázor až tehdy, dotýká-li se základních otázek existence jedince.

42. Subjektivní přesvědčení žalobkyně, že byla diskriminována na základě toho, že vyznává princip waldorfského školství, nenaplňuje znaky světového názoru, jak jej definuje antidiskriminační zákon. Soud se tedy zaměřil na to, zdali byla žalobkyně diskriminována z důvodu věku, jak tvrdila.

43. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná přistupovala ke svým zaměstnancům stejně bez rozlišování věku, tedy pokud zaslala žalobkyni výtku za nezanesení úrazu dítěte do Knihy úrazů, tuto výtku udělila i dalším zaměstnankyním, které byly ve srovnatelném postavení, jako žalobkyně. Pokud žalovaná vyžadovala od žalobkyně třídní knihu, pak po ní vyžadovala plnění pracovních úkolů podle uzavřené pracovní smlouvy. Co se týče proplácení prostředků, které učitelky vynaložily na zakoupení materiálů pro dílničky, pak ani zde nebyla prokázána jakákoliv diskriminace či nerovné zacházení.

44. Co se týče odlišného postupu žalované při řešení „volna“ o vánočních svátcích 2019, pak žalovaná uvedla, že postupovala tak, že u osob, které měly dostatek dovolené k pokrytí vánočních svátků, nařídila čerpání dovolené, a u těch, kterým dovolená nepostačovala k pokrytí vánočních svátků 2019 (např. proto, že jim nárok na dovolenou nevznikl), nařídila ve smyslu vyhl. 263/2007 Sb. samostudium, když budova byla přes vánoční svátky zavřená. Vyhláškou č. 263/2007 Sb. se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení. Podle ust. § 3, 4 a 5 vyhl. č. 263/2007 Sb. platí, že § 3 (1) V pracovní době pedagogičtí pracovníci vykonávají a) přímou pedagogickou činnost, b) další práce související s přímou pedagogickou činností dohodnuté s pedagogickým pracovníkem, například příprava na přímou pedagogickou činnost, příprava učebních pomůcek, hodnocení písemných, grafických a jiných prací žáků a dále práce, které vyplývají z organizace vzdělávání a výchovy ve školách a školských zařízeních, jako je dohled nad dětmi a nezletilými žáky (dále jen "žáci") ve škole a při akcích organizovaných školou, spolupráce s ostatními pedagogickými pracovníky, s výchovným poradcem, se školním metodikem prevence, s metodikem informačních a komunikačních technologií, spolupráce se zákonnými zástupci žáků, odborná péče o kabinety, knihovny a další zařízení sloužící potřebám vzdělávání, výkon prací spojených s funkcí třídního učitele a výchovného poradce, účast na poradách svolaných vedoucím zaměstnancem školy nebo školského zařízení, studium a účast na dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. (2) Nejde-li o výkon přímé pedagogické činnosti, může pedagogický pracovník vykonávat práci i na jiném s ním dohodnutém místě. § 4 Čerpání dovolené: Dobu čerpání dovolené určuje ředitel školy nebo školského zařízení podle rozvrhu čerpání dovolené a) pedagogickým pracovníkům zpravidla na dobu školních prázdnin, b) učitelům mateřských škol s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám na pracovišti tak, aby ji čerpali především v době přerušení nebo omezení provozu mateřské školy, c) pedagogickým pracovníkům ve školských zařízeních s celoročním provozem v průběhu celého školního roku. § 5 Volno k samostudiu: Ředitel školy nebo školského zařízení určuje pedagogickým pracovníkům čerpání volna k dalšímu vzdělávání formou samostudia zpravidla na dobu a) podzimních, vánočních, pololetních, jarních nebo velikonočních prázdnin, b) přerušení nebo omezení provozu školy nebo školského zařízení, nebo c) kdy se ve škole nebo školském zařízení z mimořádných důvodů neuskutečňuje výchova a vzdělávání a nejsou poskytovány školské služby.

45. Žalovaná postupovala zcela souladu s vyhláškou č. 263/2007 Sb., když všem zaměstnancům, kteří měli dostatek dovolené k pokrytí vánočních prázdnin 2019 nařídila čerpání dovolené. Pokud se jednalo o osoby, které neměly dostatek dovolené, takovým nařídila samostudium podle ust. § 5 vyhl. č. 263/2007 Sb. V takovém jednání zaměstnavatele nelze spatřovat žádnou diskriminaci ani porušení zásady rovného zacházení se zaměstnanci.

46. Z výše uvedeného má tedy soud za prokázané, že žalovaná se nerovného zacházení se zaměstnanci či diskriminace zaměstnance/ů z důvodu věku či světového názoru nedopustila. Proto žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 798 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč.

Poučení