17 C 345/2018-348

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Vypořádání zaniklého společného jmění účastníků se provádí tak, že: A) žalobkyně se stává výlučným vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na [list vlastnictví], Katastrální území Petřkovice u Ostravy, a to spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], dále spoluvlastnického podílu o velikosti 1/4 pozemku p. [číslo] B) žalovaný se stává výlučným vlastníkem: 1) nemovité věci zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, na LV č. [rok], Katastrální území Ludgeřovice, a to spoluvlastnického podílu o velikosti 4/5 budovy [adresa] – stavba, stojící na pozemku p. [číslo] a 2) nemovitých věcí zapsaných v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, na [list vlastnictví], Katastrální území Ludgeřovice, a to spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba – hospodářská budova bez č.p./č.e, a dále spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba - garáž bez č.p./č.e.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 946 700 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení se v části, aby byly vypořádány investice ve výši 200 000 Kč ze společného jmění účastníků do rekonstrukce rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku p. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec], zastavuje.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně a žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení 9 904,80 Kč každý z nich, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala vypořádání jejich společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) poté, co bylo jejich manželství pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. Po částečných zpětvzetích a změně žaloby, o kterých bylo rozhodnuto usneseními zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], ze dne 3. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], a ze dne 23. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], učinila žalobkyně předmětem vypořádání společné podíly na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku, které účastníci společně za trvání manželství nabyli a na jejichž vypořádání se nebyli schopni dohodnout. Navrhovala, aby společný podíl na nemovitých věcech v k. ú. [část obce] u [obec] byl přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně oproti vyplacení vyrovnacího podílu jeho hodnoty žalovanému a společný podíl na nemovitých věcech v k. ú. [obec] vypořádán reálným rozdělením nemovitých věcí mezi oba účastníky. Nadto se domáhala vyplacení společných úspor 550 000 Kč, s nimiž disponuje od rozvodu žalovaný a z investice ze SJM ve výši 70 000 Kč do výlučného majetku žalovaného.

2. Žalovaný poté, co bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], zastaveno řízení o vzájemné žalobě žalovaného ze dne [datum] rozšiřující masu SJM o další movité věci a poté, co za řízení vzal svým podáním ze dne [datum] zpět svůj vzájemný návrh, aby byly vypořádány investice ze SJM ve výši 200 000 Kč do rekonstrukce rodinného domu [adresa], který je součástí pozemku p. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u [obec] a soud se souhlasem žalobkyně řízení i v této části odstavcem III. výroku tohoto rozsudku dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil, učinil v průběhu řízení vypořádávanou masu nemovitých věcí, včetně podílů patřících do SJM na nich, nespornou, souhlasil i s tím, že společný podíl na nemovitých věcech v k. ú. [část obce] u [obec] má být přikázán výlučně žalobkyni oproti vyplacení vyrovnacího podílu jeho hodnoty žalovanému. Žalovaný však nesouhlasil, aby společný podíl na nemovitých věcech v k. ú. [obec] byl vypořádán jejich reálným rozdělením mezi oba účastníky s ohledem na dlouhodobé spory a konflikty mezi bývalými manžely, jejichž spouštěčem jsou právě odlišné názory na jejich společném užívání, když intenzita těchto konfliktů je natolik závažná, že je musí opakovaně řešit i policie. Navrhoval naopak, aby společný podíl na nemovitých věcech v k. ú. [obec] byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví, neboť tyto nemovité věci včetně domu pocházejí od jeho rodičů a má k nim tedy i historickou citovou vazbu. Žalovaný učinil nespornou investici ze SJM ve výši 70 000 Kč, popřel však zcela existenci jakýchkoliv společných úspor, natož ve výši 550 000 Kč.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], ve spojení s Protokolem o jednání v tamní věci ze dne [datum], obsahujícím výslechy účastníků, je prokázáno, že jím bylo rozvedeno manželství účastníků, ze kterého se narodily 4 děti, které jsou již zletilé a soběstačné, uzavřené dne [datum] poté, co spolu již od roku 2012 jako manželé nežili kvůli hádkám„ ohledně financí, pořádku v domácnosti“ a každý z nich užíval jinou část domu, ve kterém do té doby společně bydleli. Ani stávající situace, kdy žalovaný obývá 1. nadzemní podlaží a žalobkyně 2. nadzemní podlaží domu v [obec], nevedla k uklidnění vzájemných vztahů, které se dále vyostřovali, jak bylo prokázáno nejen svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení], ale především synů účastníků [celé jméno žalovaného], roč. 1989 a [jméno] [celé jméno žalovaného] a dcery účastníků [jméno] [celé jméno žalobkyně], která byla přítomna i situaci, kdy se účastníci„ škádlili mezi dveřma nůžkama, nebo nožem nebo něčím takovým“. [celé jméno žalovaného] jako svědek vypověděl, že i aktuální soužití účastníků v domě v [obec] je vyostřené vzájemnými antipatiemi natolik,„ že tam každý týden zasahuje policie, otec zabíjí slepice, když tam přijdou vodaři, tak je tam odmítá vpustit, je to komplikované“, mezi účastníky vznikají neustálé konflikty a nejsou schopni se na ničem dohodnout, ani na tom, jak společně užívat pozemky kolem domu, jak potvrdil svou výpovědí i druhý ze synů účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] (srovnej zejm. popisovaný incident se slepicemi). Konflikty mezi účastníky jsou takové intenzity, že musely být opakovaně řešeny policií a následně v přestupkových řízeních, jak tato zjištění učiněná z výslechů dětí účastníků, coby svědků, potvrzují též příslušná rozhodnutí, předložená žalovaným, týkající se 8 skutků (9. skutku se měl dopustit syn účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] vůči žalovanému – skutek byl odložen) z období od [datum] do [datum], z nichž 5 bylo v příslušných správních řízeních zastaveno s tím, že nejde o přestupky (uřezání měděné stupačky v domě kvůli neshodám o spotřebě vody, zamezení přístupu do sklepa s uloženým uhlím k topení, odpojování elektřiny, vulgární vzájemné nadávky, apod.), dva byly odloženy a za dva přestupky uloženo napomenutí za způsobení poranění slepicím chovaným žalobkyní, které vyběhly na zahradu u domu v [obec]. Již zde soud konstatuje, že zdrojem neshod mezi účastníky jsou právě odlišné názory na jejich společném užívání, když intenzita těchto konfliktů je natolik závažná, že je musí opakovaně řešit i policie a prvotní příčinou těchto konfliktů jsou odlišné názory na způsob užívání nemovitých věcí v k.ú. [obec] 22 Cdo 355/2012) možnost budoucích komplikací při správě a údržbě domu není sama o sobě důvodem vylučujícím vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu jeho rozdělením na jednotky, ale rovněž i to, že existence sporů mezi podílovými spoluvlastníky může, v poměrech konkrétního případu, vést k závěru, že rozdělení domu na jednotky možné není. V nyní projednávané věci soud takový dílčí závěr učinil, a to především s ohledem na shora již popsané konflikty mezi účastníky, intenzitu těchto konfliktů, jejich stupňující se závažnost (viz použití nůžek či jiného ostrého nástroje), u kterých nelze ani v postupujícím čase od rozvodu vysledovat zmírňující se tendenci, zvláště pak s ohledem na skutečnost, že jejich spouštěčem jsou převážně odlišné názory na způsob„ spoluužívání“ těchto nemovitostí (viz domácí drůbež, spotřeba vody, topení apod.), a nadto stále hluboké vzájemné averze mezi bývalými manžely, tedy závěr, že reálnému rozdělení domu na dvě samostatné jednotky, byť by bylo i dle odborného názoru znalce s nákladem v řádu statisíců Kč možné, shora uvedené konflikty a vzájemná nevraživost mezi účastníky brání. Přesto, že úprava o. z. upřednostňuje vypořádání nemovitých věcí v SJM jejich rozdělením, případně rozdělením domu na bytové jednotky, aby tak bylo zachováno vlastnické právo dosavadních spoluvlastníků, jsou to právě shora uvedené důvody, pro které není ve smyslu § 712 o. z. ve spojení s § 1147 o. z. rozdělení dost dobře možné. Přichází tak ze zákonné posloupnosti způsobu vypořádání přikázání nemovitých věcí jednomu z manželů, v daném případě nemovitých věcí v k.ú. [obec] pak žalovanému, když předmětný rodinný dům a pozemky pod ním a kolem něj byly historicky rodičů žalovaného, který se tak v po rovnání se žalovanou především zasloužil o nabytí vypořádávaného spoluvlastnického podílu tvořícího vypořádávané SJM a je to žalovaný, který navíc výlučně vlastní zbývající pětinový podíl na domě [adresa] a nadto i převážný 3/5 podíl na pozemcích pod a kolem domu (viz níže).

4. Nesporným mezi účastníky bylo a soud tedy vzal za prokázáno ve spojení s výpisy LV č. [rok] z Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, Katastrální území Ludgeřovice, že jako spoluvlastníci budovy [adresa] – stavby, stojící na pozemku p. [číslo] jsou zapsáni s podílem 4/5 účastníci v SJM a výlučným vlastníkem zbývajícího spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na této stavbě je žalovaný. Dle nesporných tvrzení účastníků ve spojení s výpisem z LV č. 2042 k.ú. [obec] a usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 10. 1998, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], je prokázáno, že historicky byl tento dům postaven matkou žalovaného a jejím 1. manželem v 50. letech minulého století, nato se matka žalovaného dne [datum] stala jeho výlučným vlastníkem v důsledku vypořádání BSM, v 80. letech minulého století provedli rodiče žalovaného nástavbu s kolaudací dne [datum]. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/5 na této stavbě nabyl do svého výlučného vlastnictví žalovaný dědictvím po své matce v únoru 2004 a zbývající 4/5 nabyli kupními smlouvami ze dne [datum] a [datum] oba účastníci do jejich SJM. Lze tedy již zde uzavřít, že dům [adresa] pochází po rodičích žalovaného. Dle výpisu [list vlastnictví] z Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, Katastrální území Ludgeřovice, jsou jako spoluvlastníci pozemků p. [číslo] na kterém stojí dům [adresa], p. [číslo] jehož součástí je stavba hospodářské budovy bez č.p./č.e., a p. [číslo] jehož součástí je stavba garáže bez č.p./č.e., zapsáni s podílem o velikosti [číslo] (tj. 2/5) účastníci v SJM a výlučným vlastníkem zbývajícího podílu o velikosti [číslo] (tj. 3/5) je žalovaný. Historicky i tyto pozemky pocházejí od rodičů žalovaného, když 3/5 podílu na nich nabyl žalovaný dědictvím po rodičích, a to dle shora již citovaného usnesení Okresního soudu v Opavě v roce 1998 po otci a usnesením téhož soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 20 D 582/2003 v roce 2004 po matce. Zbývající 2/5 nabyli oba účastníci do jejich SJM kupními smlouvami ze dne [datum] a [datum]. Lze tedy i zde uzavřít, že nejenom dům, ale i pozemky shora pochází historicky po rodičích žalovaného. Účastníci od počátku činili aktuální cenu aktuálního stavu Vypořádávaného podílu na nemovitých věcech v [obec] pro účely vypořádání SJM ve spojení se znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum], ve znění Dodatku k němu ze dne [datum], nespornou a bylo tomu tak i u jednání dne [datum], kdy byla tato cena aktualizována po výslechu znalce na částku 2 579 400 Kč ( (2 236 000 + 630 000) x 0,9; tj. hodnota naposledy aktualizovaná znalcem v Dodatku k posudku snížená o 10 %).

5. Nesporným mezi účastníky bylo a soud tak vzal za prokázáno, navíc ve spojení s výpisy [list vlastnictví] z Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, Katastrální území Petřkovice u Ostravy, že jako spoluvlastníci pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku p. [číslo] jsou zapsáni s podílem manželé [příjmení] (třetí osoby), účastníci v SJM, 1/8 syn účastníků [celé jméno žalovaného] výlučným vlastníkem zbývajícího spoluvlastnického podílu o velikosti 3/8 na těchto nemovitých věcech je žalobkyně. Dle Potvrzení statutárního města Ostrava, ÚMOb [část obce], odboru výstavby ze dne [datum], ve spojení se znaleckým posudkem znalce [příjmení] [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum], ve znění Dodatku k němu ze dne [datum] a především ve spojení s výslechem znalce u jednání je prokázáno, že dům [adresa] na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] je fakticky rozdělen na 4 části důsledně oddělené, a to části vzájemně izolované a neprůchozí, z nichž v každé z nich je zřízena samostatná domácnost, mají samostatné vchody. Tyto fakticky existující čtyři samostatné jednotky však ve spojení s výpisem z KN shora nejsou vyčleněny jako samostatné jednotky v právním smyslu a takto též zapsány v KN. Konkludentní dohoda o způsobu a rozsahu užívání tohoto celého souboru nemovitostí zapsaného na [list vlastnictví] shora jednoznačně vyplývá dále i z odlišného, nejen aktuálního, stavebního stavu a kondice souboru nemovitostí (viz fotografie pořízené znalcem a veřejnosti přístupné letecké snímky z různých časových obdobích též na internetu [webová adresa]), včetně odlišné skladby střešní krytiny na každé z fakticky rozdělených částí domu [adresa] užívaných každá jinou rodinnou domácností (srovnej původní požadavek znalce na zpřístupnění jednotlivých„ bytových jednotek“). Je tedy logické, že k ocenění oné vypořádávané souboru těchto nemovitých věcí, užívané domácností syna účastníků [celé jméno žalovaného] (srovnej k tomu jeho svědeckou výpověď, nesporná tvrzení účastníků, jakož i výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] o aktuálním stavu užívání), bylo znalcem [příjmení] [celé jméno znalce] přistoupeno správně, než aby byla určena tržní cena celé nemovité věci a ta následně vydělena 4, tedy vlastně„ zprůměrována“ a tedy degradována, pokud jde o stanovení tržní ceny a z ní vycházejícího spravedlivého vypořádání poměrů mezi účastníky. Bylo by lze jen stěží považovat za spravedlivé, a tedy realitu vystihující stanovení ceny podílu fakticky dlouhodobě užívaného v mezích konkrétně v místě dlouhodobě vymezených, stanovením ceny imaginárního, byť ideálního podílu na celku, když každý z podílových spoluvlastníků si spravuje pouze svoji dohodnutou část, do které vstupuje svým samostatným vchodem, a stejný přístup de facto deklarovali i samotní účastníci, coby bývalí manželé, když i sám žalovaný se zpočátku domáhal náhrady investic ze SJM ve výši 200 000 Kč právě a jen investovaných do dílu žalobkyně a nikoliv například takových investic ze SJM do majetku třetích osob (rozuměj zbývajících spoluvlastníků domu s pozemky v [část obce]). Navíc i z nájemní smlouvy ze dne [datum] vyplývá pronájem konkrétních 52 m2 plochy domu k bydlení syna účastníků. Uvedené nemění nic na tom, že je třeba nadále hovořit o podílu ideálním do doby, dokud nedojde k rozdělení spoluvlastnictví domu s pozemkem na výlučné jednotky i z hlediska právního s důsledky, které se projeví též zápisem v KN, byť k faktickému rozdělení již došlo. Případný zájemce o koupi podílu nebude cenu posuzovat dle celku, ale dle konkrétní fakticky vymezené, byť nikoliv právně oddělené, části celku. Proto soud považuje za spravedlivé ocenění tak, jak je provedl znalec. Uvedenou úvahu podporuje i skutečnost, že dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci, tedy může být uzavřena ústně nebo i konkludentně, přičemž spoluvlastníci jsou svými smluvními projevy vázáni po dobu trvání konsensu, či dokud nenastane podstatná změna poměrů, kterou však není změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků. Taková změna sama o sobě bez dalšího není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci (k tomu srovnej zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4455/2008, ze dne 31. 3. 2011). Mezi stranami existoval až do výslechu znalce spor ohledně způsobu ocenění spoluvlastnického podílu, který je předmětem vypořádání SJM účastníků, o velikosti pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a spoluvlastnického podílu o velikosti pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] (dále též„ vypořádávaný podíl na nemovitých věcech v [část obce]“). U jednání dne [datum], po výslechu znalce, však nakonec účastníci učinili nespornou aktuální cenu aktuálního stavu Vypořádávaného podílu na nemovitých věcech v [část obce] ve výši 756 000 Kč (840 000 x 0,9; tj. hodnota naposledy aktualizovaná znalcem v Dodatku k posudku snížená o 10 %).

6. S ohledem na skutečnost, že dle výroku tohoto rozsudku byly nemovité věci v k.ú. [obec] a v k.ú. [část obce] u [obec], resp. společné vypořádávané podíly na nich přikázány do výlučného vlastnictví každého z účastníků řízení tak, aby byly„ zceleny“ podíly na těchto nemovitých věcech patřící do SJM s podíly na nich, patřící výlučně tomu druhému z účastníků, a tomu, že cena vypořádávaného podílu nemovitých věcí připadajících žalovanému je vyšší, zabýval se soud tzv. solventností žalovaného, který tak má vyplatit vyrovnací podíl a eliminovat tak disproporci mezi majetkovými hodnotami, které nabývá v důsledku tohoto vypořádání SJM každý z účastníků tak, aby se každému z nich dostalo stejné majetkové hodnoty. Výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve spojení s Kupní smlouvou ze dne [datum] a Informací o pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], má soud za prokázáno, že tak byl žalovaný vyvázán z hypotečního úvěru jej tížícího, avšak toliko formálně, neboť hypoteční úvěr na pořízení nemovitých věcí v k. ú. [část obce], které výlučně užívá svědkyně, byl fakticky splácen dcerou účastníků [jméno] poté, co dostala od žalobkyně výpověď z nájmu části domu v k. ú. [část obce] u [obec] a s přítelem a dětmi neměla jinou možnost bydlení. Jelikož by tehdy nesplnili podmínky hypotéky, vyšel jí tak vstříc žalovaný otec, který„ vzal tu hypotéku na sebe“ a svědkyni tak„ pomohl do rozjezdu“. Žalovaný již není zatížen hypotékou, ode dne [datum] má splacen dluh ze zápůjčky od [jméno] [příjmení] (viz shora) a po přikázání nyní vypořádávaných společných podílů, které dosud tvoří SJM, bude schopen bance ručit celým komplexem nemovitých věcí na [list vlastnictví] v katastrální území Ludgeřovice, když již nyní, na rozdíl od žalobkyně, výlučně vlastní podíl o velikosti 1/5 budovy rodinného domu [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] p. [číslo] jehož součástí je hospodářská budova bez č.p./č.e, a pozemku p. [číslo] jehož součástí je garáž bez č.p./č.e. Je tak tedy již nyní prokázáno, že je v možnostech žalovaného opatřit si finanční prostředky formou úvěru, a to včas, pročež je notorietou, všeobecně známou, že lze úvěr vyřídit nejpozději do 90 dnů za situace, kdy je k dispozici znalecký posudek sudem ustanoveného znalce na ocenění nemovitých věcí, kterými lze pro tyto účely úvěr zajistit.

7. Ohledně nároku žalobkyně na vypořádání společných úspor ve výši 550 000 Kč, s nimiž měl disponovat od rozvodu žalovaný, který však existenci jakýchkoliv úspor od počátku popíral, byla žalobkyně soudem opakovaně vyzvána k doplnění konkrétních tvrzení a označení důkazů k nim a poučena též o nepříznivých následcích v podobě neunesení především břemene důkazního ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., mimo jiné též u jednání dne [datum], to vše za situace, kdy nebylo prokázáno, že by jakékoliv úspory v hotovosti vůbec nejen ke dni rozvodu manželství účastníků, ale i v průběhu manželství mohly existovat. Žalobkyni se existence úspor nepodařila prokázat ani svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], sestry žalovaného, když ta vypověděla, že účastníci„ spolu už zhruba 3 až 4 roky před rozvodem nežili“, že„ před 4 až 5 lety“ žalovaný sháněl peníze a požádal ji o půjčku 300 000 Kč na pořízení auta, ale svědkyně„ mu nemohla vyhovět“, k výslovnému dotazu soudu nadto uvedla, že kolem roku 2015 na tom účastníci„ nebyli nijak zvlášť dobře, určitě neměli našetřené nějaké peníze, nějakou hotovost, protože když byly pohřby, tak většinou nebyly peníze ani na vypravení pohřbů“. Úspory nebyly možno prokázány ani svědeckou výpovědí syna účastníků [celé jméno žalovaného], roč. 1989, který pouze nepřímo dovozoval, že žalovaný„ s rozvodem zřejmě počítal, zřejmě s tím už kalkuloval a tak šetřil“, a to ze skutečnosti, že si žalovaný koupil v roce 2012 automobil„ Mitsubishi za 200 000 Kč“, ale k přímému dotazu, zda takovou výši částky mohl mít žalovaný našetřenu, uvedl, že„ to ne, ale dnes se to dělá tak, že se složí 50 000 Kč a zbytek se pak splácí“. Jinak řečeno ani syn účastníků si vůbec nepřipouštěl, že by účastníci mohli mít úspory vyšší, než 50 tisíc Kč, natož v řádech statisíců. Rovněž druhý ze synů účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] jako svědek vypověděl, že přímo neviděl žádné částky, nevěděl o žádných úsporách, netušil ani, kde by případně rodiče uspořenou hotovost uschovávali. Pokud žalobkyně prokazovala existenci takových úspor dále ze skutečnosti, že si žalovaný jako invalidní důchodce koupil automobil Mitsubishi a montovanou letní chatku, nespojenou pevným základem se zemí nezapisovanou do KN (nakonec mezi účastníky nesporné a prokázané též 5 ks fotografií předložených žalobkyní poté, co bylo vyjasněno, že se nejedná o nemovitou věc zapisovanou do KN; proto byl důkaz navržený k tomu žalobkyní ohledáním na místě samém již nadbytečným), umístěnou na Slovensku na pozemcích v jeho vlastnictví v k. ú. Detva (viz výpisy z listů vlastníctva [číslo] pro okres Detva, obec Detva v SR a Notárska zápisnica sp.zn. N 505/2012, Nz 32803/2012, ze dne 14. 9. 2012 o koupi pozemku na [list vlastnictví] v k.ú. Detva za 100 euro a k tomu Čestné prohlášení [jméno] [příjmení], tety žalovaného, ze dne [datum] o daru oněch 100 eur žalovanému účelově vázaných na koupi pozemku na [list vlastnictví]), bylo naopak prokázáno Objednávkou u polského dodavatele ze dne [datum], že chatka o rozměrech 5x4 metry byla takto objednána za celkovou cenu 110 000 Kč (z toho 2 000 Kč záloha) včetně montáže na místě samém, která byla dle dokladu o zaplacení také dne [datum] provedena a částka doplatku 108 000 Kč téhož dne [datum] žalovaným zaplacena. Tuto částku v celkové výši 110 000 Kč žalovaný financoval ze zápůjčky od manželů [příjmení], se kterou fakticky disponoval v částce 150 000 Kč ode dne [datum] a od [datum] měl takto k dipozici dalších 150 000 Kč (blíže viz níže). Automobil Mitsubishi byl dle Osvědčení o registraci vozidla ve spojení se Zprávou Magistrátu města Ostravy, Odboru dopravně správních činností s přílohami ze dne [datum], vyžádanou soudem, žalovaným zakoupen dne [datum], jako ojeté vozidlo r. v. [datum] po 3 předchozích vlastnících, tedy jako vozidlo staré téměř 10 let. Dle tvrzení žalovaného bylo vozidlo Mitsubishi koupeno za 220 000 Kč, což potvrdil i svědek [celé jméno žalovaného] („ teď je to žďorb, ale tehdy mohlo stát 200 000 Kč“).„ Smlouvou o půjčce (zápůjčce)“ ze dne [datum] bylo prokázáno, že paní [jméno] [příjmení], roč. 1959, uvedeného dne stvrdila svým podpisem spolu se žalovaným, že mu ještě před podpisem smlouvy zapůjčila částku 300 000 Kč bezúročně a že se dohodli na jejím vrácení v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč. K výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], roč. 1959, nebylo soudem přistoupeno, a to s ohledem na vážný psychický zdravotní stav svědkyně, která dle Propouštěcí zprávy Fakultní nemocnice [obec] ze dne [datum] prodělala v roce 2017 herpetickou encefalitidu s výrazným postižením mozku, v důsledku které trpí výpadky paměti (reziduální kognitivní deficit). Z takové situace a s ohledem na důkazy níže specifikované byla svědecká výpověď shledána nadbytečnou, když zapůjčení finančních prostředků je v logickém i chronologickém souladu s dalšími listinnými důkazy, které na Smlouvu o zápůjčce shora smysluplně navazují a tvoří spolu s ní ucelený logický řetězec na sebe navazujících jednání, kdy poté, co žalovaný shání 300 000 Kč na zakoupení auta u svědkyně [příjmení], avšak neúspěšně (viz její výpověď o žádosti žalovaného o zápůjčku 300tis. Kč na automobil 4 až 5 let před rozvodem), nakonec získává potřebné finance v hotovosti zápůjčkou shora od paní [jméno] [příjmení] v březnu 2016 a [datum] kupuje téměř 10 let staré vozidlo Mitsubishi po třech předchozích majitelích za 220tis. Kč a za zbývajících 110 000 Kč montovanou letní chatku (záloha 2 000 Kč v únoru 2017 a 108 000 Kč v květnu 2017 po montáži na místě samém). [příjmení] [jméno] [příjmení] k takové zápůjčce má soud za prokázánu nejen čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne [datum], které bylo logicky dáno až s odstupem od doby zápůjčky v délce 5 let a nikoliv bezprostředně po zápůjčce v roce 2016, neboť objektivně nebylo možno předpokládat, že vyvstane procesní situace, kdy bude zpochybňován dostatek vlastních prostředků u žalovaného na pořízení automobilu a chatky, navíc až po rozvodu manželství účastníků, a to ještě tvrzením opřeným o nepřímý důkaz, který měl svědčit o statisícových úsporách z manželství se žalovanou, které bylo 3 měsíce před koupí automobilu rozvedeno poté, co spolu již od roku 2012 účastníci jako manželé společně nehospodařili (srov. shora již prokázané zejména rozsudkem o rozvodu a výpověďmi svědků [příjmení] a syna účastníků [celé jméno žalovaného] ml.). Autenticita čestného prohlášení je prokázána tím, že zápůjčka v celkové výši 300tis. Kč byla žalovanému poskytnuta postupně ve dvou splátkách 150 000 Kč dne [datum] a zbylých 150 000 Kč dne [datum] (srovnej ujednání ve Smlouvě o půjčce (zápůjčce) ze dne [datum]„ půjčka byla poskytnuta dlužníkovi před podpisem této smlouvy v hotovosti“). Zde se nabízí úvaha, proč by v případě, že by žalovaný s manžely [příjmení] chtěl takto navodit stav zápůjčky, ke které by fakticky v minulosti nedošlo, volil takovou„ krkolomnou“ cestu a nikoliv např. prosté potvrzení o předání a převzetí celé částky 300tis. Kč najednou a proč ne přesně 330 000 Kč (tj. přesný součet 220tis. za auto a 110tis. Kč za chatku) a se splátkami nižšími a déle rozloženými v čase, než po 5 000 Kč měsíčně nadto s potvrzením, že k úplnému splacení dojde ke dni [datum], což ostatně odpovídá oněm 60ti měsíčním splátkám shora. Soud vzal navíc za prokázáno dvěma Ústřižky šekových poukázek, že dne [datum] a [datum] bylo panu [jméno] [příjmení] takto vyplaceno celkem [částka] od [právnická osoba], tedy částka více než dvojnásobná, než ta zapůjčená žalovanému dne [datum] a manželé [příjmení] tedy disponovali ke dni zápůjčky žalovanému dostatkem peněz v hotovosti, aby je mohli na dobu 60 měsíců až do [datum] žalovanému zapůjčit, což také, jak vzal soud za prokázáno s ohledem na shora již uvedené, také učinili. Výslechy účastníků k tomu navržené žalobkyní soud neprovedl, když jde toliko o subsidiární důkaz, v dané procesní situaci zcela nezpůsobilý svou nízkou důkazní silou (účastníci, na rozdíl od svědků, nemusí vypovídat pravdu dle § 131 o. s. ř.) a osamoceností oproti důkazům shora, které tvoří logicky i chronologicky ucelený souvislý celek, prokázat existenci úspor ve výši 550 000 Kč ke dni [datum]. Soud nepřihlížel k provedenému důkazu Nájemní smlouvou ze dne [datum] o platbách čistého nájemného 3 000 Kč měsíčně synem [jméno] za bydlení na 54 m2 v části domu k.ú. [část obce], které mělo být„ placeno k rukám žalovaného po dobu tří let“ (viz tvrzení žalobkyně v podání ze dne [datum]), a to z důvodu, nejen že žalovaný popřel uzavření takové smlouvy i platby nájemného od syna a žalobkyně nepředložila originál takové smlouvy, ačkoliv má se synem bližší vztah, nežli žalovaný, ale hlavně z důvodu irelevantnosti takového důkazu, kterým opět, a to opět pouze nepřímo, měly být prokázány úspory, které však jednoduchou matematickou úvahou nemohly dosahovat řádu statisíců Kč (3 000 x 12 x 3) a ani zdaleka se přiblížit tvrzené výši úspor 550 000 Kč, navíc v takové výši až do prosince 2015 za situace, kdy s ohledem na vše shora již v tomto odstavci uvedené a kdy bylo prokázáno, především svědeckými výpověďmi nejen dětí účastníků, ale i svědkyně [příjmení] (vždyť i částka 70tis. Kč na dědický podíl musela být splácena ve splátkách a nikoliv najednou), že účastníci za trvání manželství neměli dostatek finančních prostředků, a proto je nereálné, že by ke dni zániku SJM disponovali částkami v řádech statisíců, natož částkou 550 000 Kč, o které neměly povědomí ani vlastní děti účastníků. Ostatně sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl účet u banky pouze v letech 2003 až 2007 (viz podání ze dne [datum] a proto nebyl proveden ani jí navrhovaný důkaz výpisem z účtu žalovaného, který si měl soud vyžádat – viz podání ze dne [datum] a ze dne [datum]) a v době manželství disponoval pouze příjmy z částečného invalidního důchodu, nadto probíhala rekonstrukce domů v Legeřovicích, ale i v [část obce] (viz svědecké výpovědi [celé jméno žalovaného] ml., [jméno] [celé jméno žalovaného] o tom, že od roku 2010 bylo postupně rekonstruováno 1. NP domu v Ledgeřovicích, účastnické výpovědi účastníků o finančním hospodaření a nedostatku financí obsažené v protokole o jednání ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 80 C 79/2015 viz shora v úvodu dokazování). Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera účastníků, dokonce vypověděla, že se svým přítelem a dětmi bydleli v předmětné části domu v [část obce] („ na Mexiku u matky“), ale pro neshody dostali„ od matky“ výpověď, tedy je tak zásadně oslabeno tvrzení žalobkyně i v tom, že to byl výlučně žalovaný, který měl spravovat věci nájmu v [část obce]. Soud tedy již zde konstatuje, že nemohly existovat společné úspory ke dni [datum], kdy SJM zaniklo rozvodem, ve výši 550 000 Kč, když i 70 000 Kč na vyrovnání dědického podílu žalovaný za trvání manželství splácel po 2 000 Kč měsíčně v době od 10/ 1998 až do 8/ 2001 (viz nesporná tvrzení účastníků ve spojení se svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]). [jméno] žalobkyně se o žádných takových úsporách nijak nezmínila ani v rámci předcházejícího řízení o rozvod, ačkoliv dle tamního protokolu o jednání v rámci svého účastnického výslechu označila jako hlavní příčinu rozvratu jejich manželství„ hádky o finance“, vyčítala manželovi, že„ nepřispíval na domácnost po celou dobu manželství“, zatímco ona„ chodila do práce“ a„ splácela manželovy dluhy“; žalovaný tam učinil tvrzení o„ nedostatku peněz“ nespornými, vyčítal manželce špatné hospodaření, připustil, že„ měl málo peněz z důchodu“, ale on sám„ se snažil pracovat v domě i na zahradě, aby bylo vše v pořádku“. I z posledně uvedených zjištění lze učinit logický závěr, že by se žalovaná v takto vyostřené situaci v rámci rozvodového řízení, kdy byl jako hlavní příčina rozvratu manželství účastníků řešen dlouhodobý„ nedostatek peněz“ v domácnosti, zajisté o jakýchkoliv společných úsporách v řádech statisíců Kč alespoň zmínila.

8. Soud vzal za prokázáno nespornými skutkovými tvrzeními účastníků ve spojení s usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 10. 1998, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], že za trvání manželství účastníků žalovaný jako jeden z dědiců po svém otci, coby zůstaviteli, splnil závazek z dohody dědiců vůči své sestře [jméno] [příjmení] a zaplatil jí celkem 70 000 Kč na vyrovnání dědického podílu, a to ve 35 měsíčních splátkách po 2 000 Kč počínaje říjnem 1998 a konče srpnem 2001, jak bylo rovněž prokázáno svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení].

9. Nesporným mezi účastníky řízení bylo a soud vzal za prokázáno přihlížeje též k písemné předžalobní výzvě žalobkyně adresované žalovanému ze dne [datum], k emailové korespondenci mezi stranami z doby před zahájením tohoto řízení, konkrétně ze dne [datum] a konečně též k procesním stanoviskům stran v průběhu tohoto řízení, že se doposud účastníci nebyli schopni dohodnout na vypořádání majetku patřícím do jejich SJM.

10. Pro úplnost je třeba uvést, že do masy vypořádávaného SJM žalobkyně původně zahrnovala též movité věci, ohledně kterých byly provedeny důkazy, které se však následně ukázaly být nadbytečnými, když masa vypořádávaného SJM doznala v průběhu řízení změn co do počtu položek, když z ní nakonec byly zcela vypuštěny veškeré movité věci (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], ze dne 3. 12. 2021, č. j. [číslo jednací], a ze dne 23. 2. 2022, č. j. [číslo jednací]). Proto soud k listinným důkazům, které byly stranami označeny k prokázání tvrzení souvisejících s movitými věcmi a soudem v jednotlivých fázích řízení provedeny, nadále již pro jejich nadbytečnost nepřihlížel, včetně souboru fotografií zachycujících vybavení garáže v Lugeřovicích, a neprovedl tak ani žalobkyní navrhovaná ohledání na místě samém a účastnické výslechy k tomu navržené. Soud také nemohl s ohledem na účinky koncentrace řízení nastalé po skončení jednání ze dne [datum] a uplynutí lhůty v něm stranám určené přihlédnout k čestnému prohlášení syna účastníků [celé jméno žalovaného] ze dne [datum] k prokázání tvrzení žalobkyně o placení nájemného 3 000 Kč měsíčně k rukám žalovaného po dobu tří let do roku 2017 jako nepřímý důkaz existence společných úspor účastníků. I kdyby byl tento důkaz připuštěn, nebyl by způsobilý ničeho změnit na zjištěních uvedených a skutečnostech z nich soudem popsaných v odstavci 7. tohoto odůvodnění. K neprovedení účastnických výslechů navržených žalobkyní k prokázání tvrzení o společných úsporách účastníků 550 000 Kč bylo již odůvodněno v odstavci 7. tohoto odůvodnění (viz subsidiarita, důkazní síla a osamoceností oproti důkazům shora). Pro neaktuálnost a tudíž i nadbytečnost soud, přesto, že byly čteny jako důkaz, nadále již nepřihlížel ke znaleckým posudkům Ing. [celé jméno znalce] vypracovaným k zadání žalobkyně dne [datum], [datum] a [datum], ceny byly nakonec po výslechu znalce učiněny nespornými (viz shora). Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz zejména čestným prohlášením a výpisem ze stavebního spoření, navrhovaný žalobkyní k prokázání její solventnosti, resp. disponování částkou 160 000 Kč, když s ohledem na vyšší hodnotu přikázanou žalovanému toho není třeba. Pro irelevantnost nebyl pak proveden ani žalobkyní dne [datum], tedy opět již po koncentraci řízení shora, navrhovaný důkaz na vypracování znaleckého posudku k možnosti reálného rozdělení nemovitých věcí v k.ú. [obec] opětovně tam navrženému důkazu výslechem syna [jméno] [celé jméno žalovaného], který byl žalobkyní vzat zpět s ohledem na koncentraci řízení již při jednání dne [datum]; nadto svědeckou výpovědí mělo být prokázán citový vztah žalobkyně k nemovitým věcem v k.ú. [obec], kde po dobu trvání manželství od roku 1988 dosud žije. Uvedené je však prokázáno již shora provedenými důkazy v odstavci 3. tohoto odůvodnění a síla citového pouta je pak pochopitelná, a však ve prospěch přikázání těchto věcí do výlučného vlastnictví žalovaného je skutečnost, že dům, ve kterém spolu účastníci jako manželé žili a vychovali zde 4 děti, a pozemky pod ním a kolem tohoto domu historicky pochází od rodičů žalovaného, který zde žil již od svého narození, následně také podíly na nich ve významného rozsahu i zdědil. Nadto žalobkyní tvrzený nezájem žalovaného nadále bydlet v domě v [obec] byl zcela vyvrácen především výslechem svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] (srovnej zejména výpověď o vztahu žalovaného k matce dvou nezletilých dětí v [část obce] a neochotě ji tolerovat v domě v [obec] ze strany žalobkyně). Po účincích koncentrace řízení soud neprovedl a nadto i pro nadbytečnost takového důkazu, výslech syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného] navržený žalobkyní též v podání ze dne [datum] k prokázání„ vzájemných vztahů mezi oběma rodiči, k využívání nemovitosti, investic do nemovitosti atd.“, když předmětem řízení o vypořádání SJM nelze po uplynutí 3leté lhůty ode dne zániku SJM učinit další hodnoty (viz níže v právním posouzení věci s odkazem na ustanovení § 741 o. z. a judikaturu tam k němu označenou).

11. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci, jejichž manželství trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo pravomocně rozvedeno a ze kterého se narodily 4 děti, které jsou již zletilé a soběstačné, nabyli za trvání manželství vedle svých výlučných (tj. 3/8 žalobkyně na nemovitých věcech v k.ú. [část obce] u [obec] a [číslo] žalovaný na domě [adresa] na pozemcích pod domem kolem něj v k.ú. [obec]) i spoluvlastnické podíly na nemovitých věcech specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku. Pro účely vypořádání SJM účastníků činí aktuální cena společného spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech v k. ú. [část obce] u [obec] 756 000 Kč (tj. 2/8 pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku [parcelní číslo]) a domu [adresa] a pozemků pod ním a kolem něj v k. ú. [obec] 2 579 400 Kč (tj. 4/5 budovy [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] pozemků p. [číslo] na kterém stojí dům [adresa], p. [číslo] jehož součástí je stavba hospodářské budovy bez č.p./č.e., a p. [číslo] jehož součástí je stavba garáže bez č.p./č.e.). Dům a pozemky pod ním a kolem něj v k.ú. [obec] pocházejí od rodičů žalovaného, kteří dům postavili a opatřili i následnou nástavbou. Doposud se na jejich vypořádání nebyli schopni dohodnout. Účastníci neměli ke dni zániku jejich SJM jakékoliv společné úspory, tedy ani 550 000 Kč. Za trvání manželství bylo ze společných finančních prostředků účastníků zaplaceno celkem 70 000 Kč na vyrovnacím dědickém podílu po předemřelém otci žalovaného pozůstalé sestře žalovaného. Žalovaný nemá jakékoliv dluhy a po přikázání nyní vypořádávaných společných podílů na nemovitých věcech v k.ú. [obec] bude jejich výlučným vlastníkem; přitom na těchto nemovitých věcech neváznou žádná omezení zapisovaná do KN.

12. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k již shora soudem vysloveným dílčím závěrům u jednotlivých položek vypořádávaného SJM a jelikož se účastníci, coby bývalí manželé dosud nedohodli na vypořádání svého rozvodem zaniklého společného jmění, rozhodl o takovém nároku dle § 740 o. z. soud, vázán přitom vzájemnými nároky toliko v rozsahu, v jakém je účastníci uplatnili u soudu ve lhůtě tří let od zániku SJM, aniž by nastaly účinky předvídané ustanovením § 741 o. z. Předně je potřeba zdůraznit, že soud může vypořádat pouze ty hodnoty (rozuměj věci, závazky, vnosy, investice a zápočty) tvořící součást SJM, které účastníci učiní předmětem řízení, a učiní tak ve lhůtě tří let od zániku SJM (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. [spisová značka] a usnesení sp. zn. [spisová značka]). Není-li nárok na vypořádání vzájemných investic uplatněn do tří let od zániku společného jmění, nastupuje vypořádání tzv. domněnkou dle § 741 o. z. a soudní vypořádání je již vyloučeno. V souladu s pravidly obsaženými v § 742 o. z. ve spojení s ustanoveními § 712 o. z. a § 1147 o. z. byl spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech v k.ú. [část obce] přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyně, která jediná projevila zájem na jejich nabytí, když výlučně vlastní již část předmětných nemovitostí a žalovaný s tím souhlasil. Spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech v k.ú. [obec] pak byl soudem dle týchž ustanovení o. z. přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného s odkazem na shora již řečené k nemožnosti jejich rozdělení mezi účastníky, když to byl především žalovaný, který zdědil svůj výlučný spoluvlastnický podíl, a to podíl podstatný (3/5 na pozemcích a 1/5 na domě) po svých rodičích, kteří dům v 50. letech minulého století vystavěli a v 80. letech jej opatřili nástavbou, na rozdíl od žalobkyně, která v domě žije od roku 1988, kdy uzavřela manželství se žalovaným, žalovaný nemovité věci užívá od svého narození; tedy oproti žalobkyni je žalovaný tím, kdo se výlučně zasloužil o nabytí majetkových hodnot k těmto nemovitým věcem se vztahujících, má hlubší citovou vazbu na rodinné dědictví a je schopen, na rozdíl od žalobkyně, vyplatit jí najednou a nikoliv v dlouholetých splátkách vypořádací podíl. Ve smyslu zásady vyslovené v ustanovení § 742 odst. 2 o. z. byla při stanovení výše vypořádacího podílu zohledněna též částka 70 000 Kč, která byla ze společného majetku vynaložena na výhradní majetek žalovaného (viz 8. odstavec odůvodnění). Celková čistá hodnota majetku v SJM byla určena v částce 3 335 400 Kč (tj. 756 000 + 2 579 400). Podíl každého z účastníků na čisté hodnotě majetku vycházeje zde z rovnosti podílů dle § 742 odst. 1 písm. a) o.z. činí této částky, tedy 1 667 700 Kč. Žalobkyni připadne majetková hodnota 756 000 Kč, tedy o 911 700 Kč nižší než podíl, žalovanému 2 579 400 Kč, tedy o 911 700 Kč vyšší než podíl. Žalovaný je tak povinen na vypořádacím podílu zaplatit žalobkyni 911 700 Kč a k tomu jí vydat z částky 70 000 Kč coby investice ze SJM do výlučného majetku žalovaného; celkem tedy zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 946 700 Kč (911 700 + 35 000).

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne [datum], který odkazem na svá do té doby nejednotná rozhodnutí (srov. zejm. usnesení ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1637/09, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 356/11, ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 738/14, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2421/16, ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2198/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 697/18, ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 443/19 nebo ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4109/19), která akceptovala rozhodovací praxi obecných soudů založenou na tzv. úspěchu ve věci, změnil svou dosavadní rozhodovací praxi, která dostatečně nezohledňovala zvláštní povahu řízení typu tzv. iudicia duplex, a přiklonil se k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že výjimečně lze aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., budou-li shledány zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózní výkon práva či zneužití práva (srovnej k tomu též nálezy sp. zn. II. ÚS 572/19 a sp. zn. I. ÚS 262/20). V nyní projednávané věci však šikanózní výkon práva či jeho zneužití jednoho vůči druhému z účastníků tohoto řízení soud neshledal, a proto k užití stanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. nepřistoupil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nadto nebyl ve způsobu vypořádání soudem shledán případ mimořádného úspěchu jednoho, či druhého účastníka řízení.

14. Z řízení vznikly státu náklady řízení dle § 141 odst. 2 o. s. ř. za svědečné zaplacené svědkyni [celé jméno žalobkyně] 1 089 Kč a za znalečné 13 880,60 Kč za vypracovaný znalecký posudek a 4 840 Kč za výslech znalce u soudu. Účastníkům řízení tak bylo uloženo dle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit státu celkovou částku těchto nákladů ve výši 19 809,60 Kč, každému z nich jednou polovinou, s ohledem na stejný procesní úspěch ve věci, ve které jde o tzv. iudicium duplex (viz shora) 9 904,80 Kč každý z nich, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. vždy s ohledem na výši částek jednak v délce jednak 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku u vyrovnacího podílu, který má žalobkyni zaplatit žalovaný, kdy je nadto zohledněna i časová náročnost vyřízení hypotečního úvěru s tím spojeného, a jednak v délce 15 dnů, pokud jde o náhrady nákladů řízení státu.