17 C 347/2023 - 497

Rubrum

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] pro vydání náhradního pozemku, o povinnosti žalovaného uzavřít se žalobkyní smlouvu o převodu pozemku jako pozemkové náhrady, o nařízení předběžného opatření takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyněmi a) a b) tuto smlouvu o převodu pozemků: Převodce: Česká republika – [Jméno žalovaného], se sídlem [Adresa žalovaného], IČ: [IČO žalovaného] a Nabyvatel č. [číslo]: [Jméno žalobkyně A], nar. [Datum narození žalobkyně A], bytem [adresa] Nabyvatel č. [číslo]: [Jméno žalobkyně B], nar. [Datum narození žalobkyně B], bytem [Adresa žalobkyně B] (Nabyvatel č. [číslo]a Nabyvatel č. [číslo]dále společně jako „Nabyvatelé“) A. [Jméno žalovaného], jednající jménem České republiky jako převodce, spravuje ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon o půdě“), mimo jiné níže uvedené pozemky ve vlastnictví státu. B. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě. Tento nárok vyplývá z pravomocného rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. C. Převodce k uspokojení nároku Nabyvatelů touto smlouvou bezúplatně převádí Nabyvatelům tyto pozemky a jejich části: pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] oddělený od pozemku parc. číslo [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], geometrickým plánem č. [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha č. [číslo], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] oddělený od pozemku parc. číslo [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], geometrickým plánem č. [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha č. [číslo], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č.[číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], pozemek p. č. [číslo] oddělený od pozemku parc. číslo [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], geometrickým plánem č. [číslo], který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku jako jeho příloha č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], to vše zapsáno na LV č. [číslo] u [právnická osoba] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen jako „pozemky“) a Nabyvatelé tyto pozemky do svého podílového spoluvlastnictví přijímají, a to Nabyvatel č. [číslo]spoluvlastnický podíl ve výši id k pozemkům a Nabyvatel č. [číslo]spoluvlastnický podíl ve výši id k pozemkům. Pozemky byly oceněny částkou 1 284 841,65 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 344 457 Kč k rukám právního zástupce žalobkyň, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, která byla Okresnímu soudu v Domažlicích doručena dne [datum], se žalobkyně domáhaly vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost uzavřít s nimi ve smyslu § 11 a násl. zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“, případně „zákon o půdě“) smlouvu o převodu ve výroku I tohoto rozsudku specifikovaných pozemků.

2. V odůvodnění žaloby uvedly, že jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. jako právní nástupci. Jde o náhradu za pozemky, které nebylo možno žalobkyním vydat, přičemž náhrada nebyla v plné výši dosud poskytnuta proto, že žalovaný nepřiznává – i přes upozornění žalobkyň – náhradu ve správné výši. Restituční nárok byl přiznán rozhodnutím [právnická osoba] úřadem ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a to mj. za nevydaný pozemek p. č. dle [číslo], k. ú. [adresa], o výměře [číslo]. Tímto rozhodnutím bylo určeno, že žalobkyně nejsou (každá) vlastníkem podílu o velikosti id k pozemku p. č. dle [číslo], k. ú. [adresa] o výměře [číslo] m2; tento pozemek nelze vydat, protože byl zastavěn. Původním vlastníkem pozemku p. č. dle [číslo], k. ú. [adresa] byla [jméno FO], roz. [jméno FO] – babička žalobkyně a), přičemž žalobkyně a) je právní nástupkyní babičky, tak matky [jméno FO], roz. [jméno FO]. Žalobkyně b) je také právní nástupkyní babičky a své matky [jméno FO], roz. [jméno FO]. K přechodu vlastnického práva k pozemku p. č. dle [číslo], k. ú. [adresa] na československý stát došlo na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., konfiskační vyhlášky [právnická osoba] [adresa]-[adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrzeného výměrem [právnická osoba] – [číslo] z roku 1946 ze dne [datum] a výměrem č. [číslo] ze dne [datum], a to dne [datum].

3. K uspokojení nároku žalobkyň ještě v plném rozsahu nedošlo, neboť žalobkyni a) byla žalovaným přiznána náhrada na vydání náhradního pozemku pouze ve výši 341 875 Kč představující z částky 683 750 Kč, na kterou byl pozemek parc. č. dle [číslo] žalovaným oceněn na základě znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve znění Dodatku č. [hodnota] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] byl předmětný pozemek oceněn jako stavební, a to částkou 20 Kč/m2, avšak tento pozemek nebyl oceněn jako pozemek nacházející se na území hlavního města Prahy. Žalovaný tak sice správně určil charakter nevydaného pozemku jako stavební, avšak dále ho ocenil jako pozemek nacházející se mimo územní hlavního města Prahy, a to i přes skutečnost, že nevydaný pozemek se nacházel ke dni nabytí účinnosti zákona o půdě na území hlavního města Prahy. Z toho důvodu má být oceněn částkou 250 Kč/m2 a celkem tedy měl být oceněn částkou 7 549 390 Kč, když výše nároku žalobkyně a) a b) měla u každé měla činit 3 774 695 Kč (tedy z ceny nevydaného pozemku). Žalobkyně a) nesouhlasí s oceněním nároku ze strany žalovaného, což žalovanému sdělila a domáhala se jeho přecenění svojí výzvou k přecenění ze dne [datum], kterou byl rovněž žalovaný vyzván ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaný nadále odmítá výši nároku žalobkyně a) správně ocenit, což žalobkyni a) sdělil svým dopisem ze dne [datum]. V nesprávném ocenění pozemku žalobkyně spatřují svévolný a liknavý postup, a proto se podanou žalobou domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem náhradních pozemků specifikovaných výše.

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nároky žalobkyň již byly zcela uspokojeny, a to minimálně 11 let. O tom, že by měla být výše restitučního nároku žalobkyň odlišná, se žalovaný dozvěděl v roce 2023 na základě dopisu žalobkyně a) ze dne [datum]. Žalovaný se k žádosti vyjádřil dopisem ze dne [datum]. Nevydaný pozemek z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] byl oceněn částečně dle BPEJ a částečně znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]-[číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku č. [hodnota]. ze dne [datum]. Podíl žalobkyně a) jako oprávněné osoby činil 408 009,90 Kč. Smlouvou č. [číslo] uzavřenou dne [datum] bylo žalobkyni a) z předmětného nároku vypořádáno 147 965 Kč, smlouvou č. [číslo] uzavřenou dne [datum] bylo vypořádáno 53 948,70 Kč a smlouvou č. [číslo] ze dne [datum] bylo vypořádáno 140 500 Kč. Dále byla žalobkyni a) na její žádost vyplacena na dne [datum] peněžitá náhrada ve výši 65 596,21 Kč. Se žalobkyní b) byl restituční nárok vypořádán na základě výzvy k poskytnutí peněžité náhrady ze dne [datum] a dle dohody o poskytnutí peněžité náhrady podle § 16 odst. 1 zákona o půdě ze dne [datum], a to zasláním částky 406 059,68 Kč a 1 950,23 Kč (celkem 408 009,90 Kč) na účet. Tímto plněním byly restituční nároky žalobkyň jako oprávněných osob zcela vypořádány. Způsob vypořádání restitučního nároku dle zákona o půdě byl ze strany žalobkyň jako oprávněných osob volitelný, a to formou finanční náhrady či převodem náhradního pozemku. Mezi žalobkyněmi a žalovaným existoval závazkový vztah – dlužník a věřitel ve smyslu § 488 a násl., zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Právní předchůdce žalovaného na žalobkyně jako věřitele nenaléhal, a ani je neovlivňoval v tom, jak by chtěly svůj nárok vypořádat, zda formou finanční náhrady či převodem náhradního pozemku. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyň, že se dostatečně účastnily veřejných nabídek náhradních pozemků vyhlašovaných žalovaným, kdy žalobkyně b) se neúčastnila žádné veřejné nabídky pozemků a žalobkyně a) se jich účastnila pouze v období let 2002 až 2007. Žalovaný má za to, že v tomto případě je nárok nad rámec poskytnutého plnění promlčen, neboť samotný restituční nárok na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané nebo na finanční náhradu je majetkovým právem, které se promlčuje. Žalovaný dále uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobkyň, že žalovaný eviduje nesprávnou výši restitučních nároků, kdy žalovaný neměl a nemá důvod k provedení přecenění již dříve vypořádaných restitučních nároků. Žalovaný poukázal na obdobné spory vedené u dalších soudů.

5. K posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne [datum] žalovaný namítl, že oceňovaný pozemek p. č. dle [číslo] přešel na stát dne [datum]. Obec [adresa] byla připojena k Praze k 1. lednu 1968, tedy až po přechodu předmětného pozemku na stát. Pozemek p. č. [číslo] byl ke dni účinnosti zákona o půdě součástí obce [adresa]. Tyto závěry znalce lze považovat za nesprávné, v rozporu s předmětnou vyhláškou. Navíc měla být uplatněna srážka 60 % dle přílohy vyhlášky č. [hodnota], I. tabulky, položky č.[hodnota], která je uplatňována v případě, nacházel-li se oceňovaný pozemek v době přechodu na stát v obci, kdy se jednalo o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé.

6. Na jednání, které se konalo [datum], soud podle § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil změnu žaloby, kdy předmětem řízení je vydání třech nově vzniklých pozemků - pozemku parc. č. [číslo] k. ú. [adresa], vzniklého dle geometrického plánu č. [číslo] ze dne [datum], dále pozemku parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], vzniklého dle geometrického plánu č. [číslo] ze dne [datum] a dále pozemku parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], vzniklého dle geometrického plánu č. [číslo] ze dne 11. 2. 2025 s tím, že ostatní pozemky zůstávají nezměněny.

7. Soud si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém soud dospěl k závěru, že zúžení nároku na menší část pozemku je třeba považovat jako částečné zpětvzetí žaloby, nikoliv jako změnu žaloby. V případě řešeném Nejvyšším soudem však nalézací soud změnu žaloby nepřipustil. V nyní posuzované věci soud změnu žaloby připustil, za souhlasu žalovaného – viz protokol o jednání ze dne [datum] – a došlo ke změně v tom, že u pozemku p. č. [číslo], k. ú. [adresa], se žalobkyně „vzdaly“ 113 m2 (z celkových 3 862 m2), u pozemku p. č. [číslo], k. ú. [adresa], 61 m2 (z celkových 1 169 m2) a u pozemku p. č. [číslo] k. ú. [adresa], 2 180 m2 (z celkových 18 750 m2). Soud dospěl k závěru, i s ohledem na tento typ řízení, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi oprávněnou a povinnou osobou vyplývá z právního předpisu, že by bylo zcela formální rozhodnout doplňujícím usnesení o zastavení řízení ohledně marginálních částí tří pozemků, když účastníkům je znám předmět řízení a vyjádřili s ním výslovný souhlas.

8. Soud pro úplnost uvádí, že průběžně rozhodoval o částečném zastavení řízení ohledně některých (celých) pozemků. Skutková zjištění 9. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti: a) žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). b) nárok žalobkyň byl přiznán rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkovým úřadem dne [datum], sp. zn. [číslo], a to mj. za odňatý pozemek parc. číslo dle [číslo], k. ú. [adresa] (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). c) k přechodu vlastnického práva k pozemku parc. č. dle [číslo], k. ú. [adresa], na československý stát došlo [datum] (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). d) srážka ve výši 5 % z ocenění odňatého pozemku parc. č. dle [číslo], k. ú. [adresa] (dále jen „odňatý pozemek“) za nemožnost napojení na vodovod a srážka ve výši 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). e) ocenění těchto věcí nacházejících se na odňatém pozemku: o studny ve výši 10 233 Kč, o oplocení ve výši 46 632 Kč, o porostů - 525 stromů – ve výši 102 375 Kč a o vrat ve výši 552,50 Kč (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). f) žalobkyně a) obdržela na vypořádání svého nároku z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] od žalovaného částku ve výši 406 059,67 Kč tím, že část tohoto nároku byla vyplacena v náhradních pozemcích a část ve výši 65 596,21 Kč byla vyplacena v penězích (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). g) žalobkyně b) obdržela na vypořádání svého nároku z rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] od žalovaného částku ve výši 406 059,67 Kč. (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). h) cena níže uvedených vydávaných pozemků podle vyhlášky č. 182/1988 Sb.: o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 7 770 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 20 354,25 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 59 544 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 10 014 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 362 480,95 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 3 686,25 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 20 771 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 12 110 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 42 643 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 10 615,20 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 11 345 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 26 956 Kč, o pozemek parc. číslo [číslo], k. ú. [adresa], ve výši 3 634 Kč (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). i) odňatý pozemek tvořil se zahradou a rodinným domem jeden funkční celek (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). j) cena níže uvedených vydávaných pozemků podle vyhlášky č. 182/1988 Sb.: - k. ú. [adresa]: o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 902 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 81 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 558 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 353 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 6 047 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 081 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 3 669 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 257 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 905 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 5 032 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 113 913 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 102 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 22 432 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 4 803 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 2 846 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 55 060 Kč, o pozemek parc. č. [číslo]/1, ve výši 268 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 602 Kč, o pozemek parc. č. [hodnota], ve výši 50 943 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 014 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 62 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 82 Kč, o pozemek parc. č. [číslo] oddělený dle geometrického plánu č. [číslo] ze dne [datum], ve výši 4 015 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 959 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 21 606 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 33 905 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 21 971 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 24 441 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 3 062 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 3 916 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 891 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 2 478 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 2 781 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 492 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 210 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 225 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 378 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 66 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 6 185 Kč, o pozemek parc. č. [číslo] oddělný dle geometrického plánu č. [číslo] ve výši 4 646 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 4 076 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 1 455 Kč, - k. ú. [adresa]: o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 21 797 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 25 870 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 71 402 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 38 520 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 3 066 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 9 497 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 61 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 28 560 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 7 842 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 164 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 19 858 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 3 849 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 14 560 Kč, o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 336 Kč, - k. ú. [adresa]: o pozemek parc. č. [číslo], ve výši 18 645 Kč, - k. ú. [adresa] o pozemek par. č. [číslo] oddělený dle geometrického plánu č. [hodnota] ve výši 13 121 Kč (učiněno nesporným při přípravném jednání dne [datum]). k) shora uvedené pozemky, resp. jejich části po oddělení geometrickými plány, nejsou vyloučeny z převodu na žalobkyně.

10. Mezi účastníky zůstalo sporné ocenění odňatého pozemku, srážka ve výši 10 % z ceny odňatého pozemku (přístup po nezpevněné komunikaci) a ve výši 60 % (stavební nesrostlost) a právní posouzení věci.

11. Soud dále dospěl na základě níže uvedených důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

12. Z rozhodnutí [právnická osoba], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně mj. nejsou spoluvlastníky – každá s podílem ve výši id – pozemku dle PK p. č. [číslo], o výměře 33 587 m2 v katastrálním území [adresa], protože odňatý pozemek byl – po přechodu do vlastnictví československého státu – zastavěn. Vlastnické právo k odňatému pozemku nabyl československý stát na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., a jednalo se tak o přechod na stát podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. Odňatý pozemek byl veden jako zahrada. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

13. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], o ceně pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] vypracovaného dne [datum] vyplývá, že cena odňatého pozemku byla zjištěba na částku 671 740 Kč (20 Kč x 33 587). V posudku je rovněž uvedeno, že obec [adresa] byla k Praze přičleněna vyhláškou č. 111/1967 Sb., tj. v roce 1967. Z ceny pozemku byly odečteny srážky ve výši 22 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod (5 %), kanalizaci (7 %) a za přístup po nezpevněné komunikaci (10 %), tj. výsledná cena odňatého pro účely zákona č. 229/1991 Sb., činí 523 957,72 Kč.

14. Ze znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že na odňatém pozemku se dnes nachází bytové domy, zeleň a pozemní komunikace. K datu odnětí, tj. [datum], byl pozemek užíván jako zahrada u domu č. p. [číslo]. Z leteckého snímku z roku 1945 je patrné, že se na pozemku nachází stromy a k pozemku vede zpevněná komunikace. Jihozápadním cípem odňatého pozemku prochází železniční trať [adresa], dnes poblíž železniční zastávky [adresa]. Odňatý pozemek nebyl stavebně omezen. Cena odňatého pozemku byla stanovena na 7 389 140 Kč (250 Kč x 33 587 – srážky ve výši 12 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod (5 %) a kanalizaci (7 %). V posudku je uvedeno, že i když nemovitost přešla na stát [datum], tj. před připojením obce [adresa], tak se pozemek cenově posuzuje ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. k době, když již [adresa] spadaly pod Prahu. Znalec se neztotožnil z výše uvedeného důvodu s oceněním pozemku v ceně 20 Kč/m2, která platí pro ostatní obce. Znalec se ani neztotožnil se srážkou ve výši 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, protože okolo pozemku se nacházela cesta vedoucí k vlakové stanici, která logicky musela být zpevněná. Součástí posudku jsou dobové fotografie, ze kterých je zřejmé, že na hranici pozemku vede cesta směřující k vlakové stanici.

15. Z protokolu o jednání ze dne [datum] u Okresního soudu [adresa], který byl za souhlasu účastníků řízení přečten, namísto výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], vyplývá, že znalec při oceňování odňatého pozemku jako stavebního vycházel z toho, že se dnes na pozemku nachází sídliště a pozemek je zastavěn bytovými domy. Ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. k roku 1991, byl odňatý pozemek již zastavěn. Srážka za nesrostlost byla zvažována, a to z dobových snímků, z plánovací dokumentace a z opatření útvaru architekta hlavního města Prahy z roku 1988. Praha se od roku 1922 postupně rozrůstala, k. ú. [adresa] se stalo součástí Prahy v roce 1968. V opatření hlavního architekta z roku 1988 byla uvedena nesrostlá území u hlavního města [adresa] zde uvedeny nebyly. Z map, které měl znalec k dispozici, je zjevné, že v místě pozemku je železniční zastávka (již od roku 1872) a dále, že do vzdálenosti 300 m se nachází i další budovy. Územně plánovací dokumentace nemůže znalecký závěr zpochybnit.

16. Z doplnění znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], pro účely řízení u Okresního soudu [adresa] vyplývá, že znalec na podporu svých tvrzení o neaplikovatelnosti srážky ve výši 60 % (za nesrostlost) užil vyhlášku č. 178/1994 Sb. Veškeré objekty spojující hlavní část Prahy s odňatým pozemkem jsou ve vzdálenosti do 300 metrů.

17. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně a) požádala žalovaného o přecenění restitučního nároku s ohledem skutečnost, že [adresa] jsou součást Prahy. Správně tak měl být odňatý pozemek oceněn částkou 250 Kč/m2. K tomu poukázala na aktuální judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu.

18. Dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil, že s přeceněním odňatého pozemku nesouhlasí a trvá na ocenění podle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] včetně dodatku č. [číslo] k tomuto znaleckému posudku. Restituční nárok žalobkyně a) ve výši 408 009,90 Kč je již zcela vypořádán naturálním plněním a peněžitou náhradou ze dne [datum]. Nároky, které jsou v daném případě vypořádány více než 10 let a oprávněnou osobou nebyly do jejich vypořádání zpochybňovány, podléhají promlčení.

19. Výzvou k poskytnutí peněžité náhrady ze dne [datum] vyzvala žalobkyně a) [právnická osoba] ČR k zaplacení peněžité náhrady 65 596,21 Kč za restituční nárok podle rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ve výši 406 059,68 Kč.

20. Výzvou k poskytnutí peněžité náhrady ze dne [datum] vyzvala žalobkyně b) [právnická osoba] ČR o peněžitou náhradu 408 010 Kč za restituční nárok podle rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ve výši 408 010 Kč.

21. Dohodou ze dne [datum] se žalobkyně b) a žalovaný dohodli na poskytnutí peněžité náhrady ve výši 1 950,23 Kč za nevydané pozemky podle rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a 406 059,68 Kč za nevydané pozemky podle rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], celkem 408 009,91 Kč.

22. Podle přehledu žádostí do veřejných nabídek podala žalobkyně a) 15 žádostí o převod pozemků z veřejné nabídky v době od [datum] do [datum], přičemž byla úspěšná v jednom případě ([datum]) a žalobkyně b) se nezúčastnila žádné veřejné nabídky.

23. Podle přehledu nároků a plnění žalobkyni a) jako oprávněně osobě byl celkový nárok 408 009,91 Kč uspokojen v plné výši, a to věcným plněním nároku a ve zbytku peněžitou náhradou v částce 65 596,21 Kč. Nároky žalobkyně b) v celkové výši 408 009,91 Kč byly zcela uspokojeny peněžitou náhradou.

24. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně požádaly žalovaného o nahlédnutí do náhradových spisů týkající se restitučních nároků žalobkyň, tj. do části po vydání příslušných rozhodnutí PÚ. Tato žádost byla zopakována dopisem ze dne [datum].

25. Dopisem ze dne [datum] žalovaný odpověděl, že náhradové spisy nejsou spisy dle správního řádu, ale jde pouze o interními spisy, do kterých není možné nahlížet, dělat si kopie a výpisy.

26. Z historických ortofotomap z roku 1945 vyplývá, že kolem odňatého pozemku vedla pozemní komunikace a že jižní část odňatého pozemku navazuje na komunikaci, která spojuje blízkou zástavbu (ne ve vzdálenosti větší než 300 metrů) se železniční zastávkou. V těsné blízkosti odňatého pozemku se rovněž nacházelo fotbalové hřiště.

27. Z ortofotomap z roku 1975 vyplývá, že na odňatých pozemcích byla realizována širší výstavba.

28. Z výpisů z katastru nemovitostí (č. l. 479) soud zjistil, že pozemky uvedené ve výroku I rozsudku jsou ve vlastnictví České republiky a příslušný hospodařit s nimi je žalovaný.

29. Z jednotlivých vyjádření obcí a stavebních úřadů soud zjistil, že pozemky uvedené ve výroku I rozsudku – po oddělení geometrickými plány – nejsou z převodu vyloučeny.

30. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, případně určité skutečnosti (zejména ocenění vydávaných pozemků) byly mezi účastníky označeny za nesporné. Právní zhodnocení věci 31. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě, kterým nebyl vydán odňatý pozemek z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě a jako oprávněným osobám jim přísluší náhrada za takto nevydané pozemky ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě.

32. Předmětem sporu mezi účastníky bylo to, zda existuje nárok žalobkyň na vydání náhradních pozemků, kolik činí dosud nevypořádaný nárok žalobkyň, zda si žalovaný při uspokojování nároku žalobkyň nepočínal svévolně či liknavě a otázka promlčení. Ocenění odňatého pozemku 33. Žalovaný ocenil odňatý pozemek na částku 671 740 Kč (posudek [tituly před jménem] [jméno FO]), po celkových srážkách ve výši 22 % za nemožnost napojení na veřejný vodovod (5 %), kanalizaci (7 %) a za přístup po nezpevněné komunikaci (10 %), na částku 523 957,72 Kč.

34. Nesprávné ocenění restitučního nároku lze považovat za liknavý či svévolný postup ze strany žalovaného zakládající možnost domáhat se převodu vhodného pozemku i mimo veřejnou nabídku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] podle kterého lze postup žalovaného označit za přinejmenším liknavý v případě, že i přes aktivní přístup žalobců bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitl v mnohaletém prodlení s uspokojením restitučního nároku.

35. Předmětem ocenění byl odňatý pozemek, který byl státem konfiskován v roce 1947 na základě dekretu č. 12/1945 Sb. tj. v době, kdy byly [adresa] samostatnou obcí, která byla v roce 1967 připojena k Praze. Žalobkyně ocenily odňatý pozemek na částku 250 Kč/m2, kdežto žalovaný na částku 20 Kč/m2 (obě ocenění dle § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). Fixace hladiny cen ke dni účinnosti zákona o půdě zajišťuje, že jsou odňaté nemovitosti i náhradní pozemky oceňovány dle stejných cenových měřítek, čímž je zajištěna ekvivalentnost náhradního plnění v poměru k ceně odňatého pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odňatý pozemek v k. ú. [adresa] proto má být oceněn v částce 250 Kč za m2 podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., jelikož se ke dni účinnosti zákona o půdě nacházel na území hlavního města Prahy. Rozhodující je tedy skutečný stav (charakter) pozemků ke dni odnětí státem původním vlastníkům. Srážky 36. Předmětem sporu rovněž bylo, zda se u odňatého pozemku uplatní srážky ve výši 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci a srážky ve výši 60 % za stavební nesrostlost.

37. Soud vycházel ze znaleckých posudků, jejich doplnění a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] před Okresním soudem [adresa]. Žádný z účastníků netrval na výslechu znalců ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) u jednání a účastníci souhlasili se čtením znaleckých posudků a protokolu o výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

38. Ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (předloženého žalovaným) a znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (předloženým žalobkyněmi) je shoda ve srážkách u odňatého pozemku v rozsahu 12 % s tím, že srážka 5 % je dána za nemožnost napojení na vodovod a srážka ve výši 7 % za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], ani [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku nedospěli k závěru, že by bylo na místě aplikovat srážky v rozsahu 60 % za stavební nesrostlost.

39. Žalovaný se 60% srážek domáhal a soudem byl na přípravném jednání dne [datum] poučen dle § 118a o. s. ř., aby své tvrzení prokázal. Žalovaný odkázal na fotografie založené ve spise, nenavrhl jiné důkazní prostředky (výslech znalce či vypracování dalšího znaleckého posudku).

40. V této věci nejde o případ, kdy jsou soudu k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, a je pak na soudu, aby rozpory vyplývající ze znaleckých posudků odstranil, ale o případ, kdy se znalecké posudky v otázce srážky 60 % shodují, a ani jeden znalec nedospěl k závěru, že je na místě srážku za stavební nesrostlost užít. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] naopak vyplývá, že odňatý pozemek ocenil částkou 20 Kč, tj. jako cenu za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, který se nachází v ostatních obcích (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.). Jak již bylo výše uvedeno, odňatý pozemek je nutno ocenit částkou 250 Kč za m2, neboť se ke dni účinnosti zákona o půdě nacházel na území hlavního města Prahy.

41. Podle soudu nejsou splněny podmínky pro uplatnění srážky za stavební nesrostlost podle bodu 1. přílohy č. [hodnota] oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb., a to proto, že žalovaný – ač řádně poučen - neprokázal své tvrzení, že odňatý pozemek nebyl stavebně srostlý s obcí. Naopak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ocenil odňatý pozemek jako pozemek srostlý s obcí, zejména s přihlédnutím k dobovým snímkům, plánovací dokumentaci a opatření útvaru architekta hlavního města Prahy. Nelze ani přehlédnout, že na odňatém pozemku byly vystaveny obytné domy (sídliště) a tramvajová trať (točna), jde tedy o místo, které denně využívá značné množství lidí (toto je všeobecně známý fakt, který nemusel být ani nikterak prokazován).

42. Na aplikaci srážek je dle soudu taktéž nutno nahlížet tak, aby zůstal zachován účel restitučních předpisů, tedy aby bylo aspoň částečně odčiněno bezpráví spočívající v nuceném odnětí pozemku a aby bylo toto příkoří napraveno v podobě ekvivalentní náhrady poskytnuté restituentům. Ponížení restitučního nároku žalobkyň o celých 60 % z důvodu stavební nesrostlosti jen proto, že se odňatý pozemek nacházel cca 280 metrů od jiné části obce, odňatým pozemkem procházela železniční trať a v těsné blízkosti se nacházela železniční stanice, je z pohledu soudu zcela neadekvátní reálné hodnotě odňatého pozemku. Pokud by teoreticky byl odňatý pozemek zcizován nyní za účelem výstavby tramvajové tratě a obytných domů v Praze, inkasovali by za ně prodejci dle názoru soudu vysoké částky v horizontu desítek milionů Kč. Ponížit tedy restituční nárok žalobkyň, který se k takto lukrativnímu pozemku vztahuje, a který byl vypočten na cca 7,4 milionů Kč, o 60 %, se tak soudu z právního hlediska jeví neproporcionálním, odporujícím zásadě individuální spravedlnosti a Ústavním soudem mnohokrát judikovaným in favorem restitutionis, a tedy i jako postup hraničí s nerespektováním korektivu dobrých mravů. 43. [tituly před jménem] [jméno FO] dovodil srážku 10 % za přístup po nezpevněné komunikaci, kterou znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neaplikoval. Okresní soud v [adresa] vydal žalobkyním náhradní pozemky v hodnotě 237 716,60 Kč (řízení pod sp. zn. [spisová značka]) a Okresní soud [adresa] (řízení pod sp. zn. [spisová značka]) náhradní pozemky v hodnotě 910 726 Kč. Pokud by soud akceptoval srážky ve výši 10 %, potom by hodnota odňatého pozemku činila (bez připočtení hodnoty studny, porostů, vrat a oplocení v ceně 159 792,50 Kč), částku 6 549 465 Kč (33 587 x 250 Kč – 22 %), celkem potom 6 709 257,50 Kč. Soud se z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení nezabýval otázkou, zda je na místě aplikovat srážky v rozsahu 10 % za nezpevněnou komunikaci. V tomto řízení byly vydány pozemky v hodnotě 1 284 841,65 Kč. Celkem žalobkyním byly vydány pozemky třemi soudy v hodnotě 2 433 284,25 Kč a dále každá obdržela peněžité plnění ve výši cca 407 000 Kč. Nárok žalobkyň tak není rozhodně vyčerpán, a pro účely tohoto řízení se proto soud nemusel zabývat touto srážkou. Liknavost a svévole 44. Podle stávající soudní praxe, od které nemá soud důvod se odchýlit, se lze proti žalovanému žalobou na nahrazení projevu vůle domáhat uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků, kdy při liknavém a svévolném postupu žalovaného není třeba tento převod vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

45. Soud uzavírá, že žalovaný nárok žalobkyň ocenil v nesprávné výši, čímž znemožnil žalobkyním řádně uplatnit svůj restituční nárok v celé své výši. Je přitom primárně povinností žalovaného zjistit správnou výši restitučního nároku, aniž by pasivně čekal na výzvu a podklady ze strany restituentů, přičemž k tomu má sám podpůrný aparát a je srozuměn s vývojem relevantní judikatury. Pokud v souladu s touto judikaturou žalovaný nepostupoval – a to ani po upozornění soudu na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23 – a na dotaz soudu při přípravném jednání dne [datum], jak by žalovaný postupoval, pokud by se žalobkyně účastnily veřejné nabídky na vydání náhradních pozemků, odpověděl, že by je z nabídky vyloučil, dokládá tím svůj tvrdošíjný postoj.

46. Účast ve veřejných nabídkách je zpravidla zbytečná v případě, kdy žalovaný odmítá uznat vyšší hodnotu restitučního nároku namítanou oprávněnou osobou a kdy tato oprávněná osoba vyvine aktivitu k tomu, aby stát tuto výši akceptoval (například předložením znaleckých posudků apod. – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

47. Pokud je tento přístup žalovaným zastáván poté, co je zahájeno soudní řízení a rovněž poté, co existuje pravomocné rozhodnutí soudu (resp. téměř pravomocné, neboť rozsudek Krajského soudu v [adresa], jako soudu odvolacího, nebyl v době vyhlášení rozhodování zdejšího soudu doručen účastníkům), pak nelze než konstatovat jeho svévolný postup. Na tom nic nemění, že se původně domáhala přecenění pouze jedna ze žalobkyň. Jestliže žalovaný nepřecenil nárok jedné žalobkyně, těžko lze očekávat, že by u druhé žalobkyně tak učinil. Soud má naopak z postoje žalovaného během soudního řízení za prokázané, že žádost o přecenění (by) byla marnou snahou. Žalovaný by měl plnit své povinnosti a rovněž by měl respektovat nálezy Ústavního soudu, které jsou pro něj (jako i pro ostatní) závazné; v rozporu s výše uvedeným nálezem žalovaný trvá na tom, že žalobkyně zcela vyčerpaly restituční nárok. Vědomým nerespektováním nálezu, který byl potvrzen dalšími nálezy Ústavního soudu (jde o nálezy ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 1186/24 a ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 3111/23) žalovaný jen podtrhuje svévolný postup vůči žalobkyním. Dlouhodobé neuspokojení nároků žalobkyň proto jde na vrub jen a pouze žalovaného a nikoliv žalobkyň, které zpočátku svůj restituční nárok skutečně aktivně řešily (jedna z nich se účastnila veřejných nabídek) a jestliže následně jejich aktivita byla na několik let utlumena, pak to bylo pouze tím, že se v důsledku chybného postupu žalovaného domnívaly, že jejich nárok byl plně uspokojen. Z hlediska liknavosti žalovaného také nelze přehlédnout celkovou délku řízení, tedy to, že žalobkyně nemají svůj restituční nárok zcela uspokojen ani 32 let poté, co o uspokojení svého nároku poprvé zažádaly, a to zejména v návaznosti na to, že žalovaný odmítá správně ocenit jejich restituční nárok.

48. Lze konstatovat, že osoba oprávněná by měla mít důvěru v to, že rozhodnutí organizační složky státu je věcně správné. Byl to žalovaný, kdo svojí nečinností tím, že včas a řádně nepřezkoumal, zda o výši nároku žalobkyň bylo rozhodnuto správně, způsobil, že žalobkyně v důsledku nesprávného ocenění svého nároku fakticky nemohly platně uplatňovat své nároky. Vzhledem k odmítání žalovaného přecenit v souladu s argumentací žalobkyň určení ceny nevydaných pozemků se žalobkyně nemohly řádně ve zbývající části svého nároku účastnit veřejných nabídek a domáhat se vydání náhradních pozemků.

49. V daném případě jsou proto splněny podmínky pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků, aniž by tento převod byl vázán na veřejnou nabídku. Promlčení 50. Jako nedůvodnou pak soud hodnotil i žalovaným v řízení vznesenou námitku promlčení. V tomto směru lze v první řadě uvést, že řízení o žalobách na vydání náhradního pozemku totiž představují řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva k náhradním pozemkům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), ve kterých výše dosud neuspokojeného restitučního nároku jest toliko jednou z rozhodných skutkových okolností (a nikoliv samostatným majetkovým právem, jež by bylo takto uplatňováno), jež odůvodňují vyhovění žalobě na vydání požadovaného náhradního pozemku (opodstatňuje-li výše neuspokojeného restitučního nároku vydání zvolené pozemkové náhrady) a které musí být žalobcem tvrzeny a prokazovány.

51. Z uvedeného důvodu také rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že samotný požadavek na „přecenění“ hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

52. Soud jen dodává, že jestliže žalobkyně v roce 2023 vyzvaly žalovaného k přecenění nároku a žalovaný jim dopisem ze [datum] sdělil, že jejich žádost shledává nedůvodnou a restituční nárok má za zcela vypořádaný, pak se teprve tímto okamžikem žalobkyně seznámily s tím, že žalovaný nehodlá jejich restituční nárok žádným způsobem uspokojit. Jestliže byla žaloba podána [datum], pak ani neuplynula tříletá promlčecí doba podle § 629 o. z., ve které je oprávněná osoba oprávněna domáhat se práva převodu náhradních pozemků. Uspokojení žalobkyň finanční náhradou 53. Námitku žalovaného, že restituční nárok žalobkyň byl uspokojen poskytnutím finanční náhrady neshledal soud důvodnou.

54. Na tento případ plně dopadá nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, který je závazný pro všechny orgány a osoby (článek 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Ústavní soud se v nálezu zabýval tím, zda je ústavně konformní rozlišovat mezi restituenty, kteří žádali o vydání náhradních pozemků, a restituenty, kteří žádali o poskytnutí finanční náhrady – a to konkrétně v návaznosti na otázku, zda má forma původně zvolené náhrady vliv na případný zánik jejich vadně oceněných a částečně uspokojených restitučních nároků. Ústavní soud dospěl k závěru, že nikoliv. Obecně platí: Z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku nelze činit rozdíl mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě. Jejich postavení je rovné. Ústavní soud v poměrech projednávané věci dospěl k závěru, že restituční nárok stěžovatelů částečným plněním nezanikl ani zaniknout nemohl. Od jeho vzniku měla být jeho hodnota stanovena podle charakteru odňatého pozemku, tedy za pozemek nacházející se na území hlavního města Prahy, což nesporuje ani [právnická osoba]. Ocenil-li [právnická osoba] (či jeho předchůdce) restituční nárok stěžovatelů v rozporu se svou zákonnou povinností nižší částkou, stěžovatelům přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši jej [právnická osoba] ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidoval a jakou finanční náhradu stěžovatelům poskytl. Částečným plněním dluh (obecně) nezaniká a není žádný důvod, aby zanikl restituční nárok; tím spíše proto, že na jedné straně stojí stát plnící své zákonné povinnosti a na druhé straně restituent, jehož křivdy (a křivdy jeho předchůdců) se stát snaží odčinit. Opačný výklad by vedl k protiústavním důsledkům, především by byl v rozporu se smyslem a účelem restitučních předpisů. Bylo by nemravné, aby stát, který v rozporu se svou zákonnou povinností poskytl restituentům finanční náhradu v nesprávné výši, těžil z toho, že restituenti tuto náhradu přijali. Obecně platí: Žádostí o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě a jejím poskytnutím v neúplné (částečné) výši restituční nárok nezaniká, nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněné osoby se zbytku restitučního nároku vzdát. V případě zjištění takové vůle, je třeba vzhledem k okolnostem věci posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky.

55. S uvedenými závěry se Ústavní soud ztotožnil i ve svém nálezu ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. III. ÚS 3111/23 a dále v nálezu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. II. ÚS 1186/24.

56. Ústavní soud mnohokrát ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd. Stát a jeho orgány jsou povinny postupovat podle restitučního zákona v souladu s oprávněnými zájmy osob, jejichž újma má být alespoň částečně kompenzována. Ke splnění účelu a cíle restitucí je proto zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji, v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo. Případné legislativní nedůslednosti různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu různých státních orgánů nebo osob jednajících v podstatě za stát nelze vykládat v neprospěch oprávněných osob, ale ve vztahu ke konkrétní věci s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 2758/10 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. I. ÚS 2050/11). Jinak řečeno, při výkladu restitučních předpisů není možné postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž naopak je nutné vykládat je velmi citlivě a vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu.

57. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že žalovaný má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši (nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jako liknavý či svévolný postup ztěžující uspokojení restitučního nároku lze považovat i nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

58. Z předmětné dohody o finančním plnění ze dne [datum] nebo výzev k poskytnutí peněžité náhrady nevyplývá, že by se žalobkyně vzdaly ve zbytku restitučního nároku, např. v případě jeho nového přecenění. Restituční nárok obou žalobkyň ve výši přesahující původně žalovanou stanovenou částku proto i nadále trvá. Nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23 zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na které odkazoval (i po zrušení Ústavním soudem) žalovaný, případně na obdobné – viz jeho podání ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum]. Soud se tak ztotožňuje se se závěrem Ústavního soudu, že mezi restituenty nelze činit rozdíl podle formy zvolené náhrady a jejich postavení je rovné, protože legitimní důvody pro jejich rozlišování nejsou dány, a proto na daný případ aplikoval výše zmíněné nálezy Ústavního soudu. Náhradní pozemky 59. Žalovaný nenamítal žádné překážky pro vydání – po vypracování třech geometrických plánů a částečné změně žaloby – u pozemků uvedených ve výroku rozsudku, a ani soud neshledal – s odkazem na zprávy obecních a stavebních úřadů – důvod, pro který by nemohly být pozemky převedeny na žalobkyně. V prvních podáních se žalovaný k několika pozemkům vyjadřoval, že nemohou být vydány např. proto, že jsou předmětem jiného obdobného soudního řízení či pro uzavřené smlouvy o věcném břemeni. Tyto okolnosti však nejsou důvodem pro vyloučení předmětných pozemků z převodu na žalobkyně, změna vlastnického práva navíc nemá na existenci věcného břemena vliv (§ 1107 o. z.). Při jednání, které se konalo dne [datum], žalovaný neměl, jak již bylo uvedeno, námitky k žádnému vydanému pozemku.

60. Celkem byly žalobkyním tímto rozsudkem převedeny pozemky v ceně 1 284 841,65 Kč, přičemž jejich cena byla nesporná.

61. Soud se nezabýval přesnou výši restitučního nároku. Byla podána žaloba o nahrazení projevu vůle, a nikoliv o určení výše restitučního nároku, přičemž v řízení o nahrazení projevu vůle je postačující zjištění, zda cena náhradních pozemků nepřesáhne restituční nárok. V daném případě soud vyhověl žalobě co do převodu pozemků v celkové hodnotě 1 284 841,65 Kč. Restituční nárok žalobkyň měl být oceněn částkou 250 Kč/m2, což podle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činí 7 549 390 Kč. Tento závěr soud považuje za správný včetně uplatněných srážek 12 %, kdy je z fotografií zřejmé, že k pozemku byl přístup po cestě zajištěn. Soud se také zabýval námitkou žalovaného o aplikaci srážky 60 % za stavební nesrostlost, a dospěl k závěru, že není na místě srážku aplikovat. Soud se však již detailně nezabýval další srážkou 10 % (přístup po nezpevněné komunikaci) – viz odst. 43 tohoto rozsudku. Vyhovujícím rozsudkem totiž nebude výše restitučního nároku překročena.

62. Pro úplnost soud uvádí, že ve výroku neuvedl další v petitu požadované smluvní ujednání, neboť nejsou nezbytnou náležitostí smlouvy o převodu nemovitých věcí; účastníci uzavírají smlouvu na základě zákona o půdě a judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a občanský zákoník upravuje instituty ve výroku nezmíněné (např. změny smlouvy apod.). Podle názoru soudu ani nemá význam upravovat účinnost smlouvy, když je navázána na právní moc rozhodnutí (§ 161 odst. 3 o. s. ř.) nebo proklamaci o svobodné a vážné vůli, když žalobkyně podaly žalobu a za žalovaného vyslovil souhlas soud. Soud podle judikatury není v řízení o nahrazení projevu vůle s převodem pozemků zcela vázán žalobním návrhem v celém rozsahu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), ale pouze co do specifikace náhradových pozemků, přičemž ani zjištění, že požadované pozemky nelze na žalobce převést, nejsou důvodem pro zamítnutí žaloby, ale soud má povinnost zjišťovat, zda by žalobce souhlasil s převodem jiných pozemků, aby byl restituční nárok uspokojen.

63. Soud nenahradil ani projev vůle žalované v požadavku, že celkový nárok žalobkyň činí 7 549 390 Kč. Žaloba byla podána za účelem uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků, který je soudem chráněn a v případě liknavého či svévolného postupu žalovaného při plnění svých zákonných povinnosti lze na žalobkyně převést i pozemky mimo veřejnou nabídku, jestliže se jinak nemohou dlouhodobě domoci svých práv. Nejedná se však o žalobu na určení výše restitučního nároku, ale jeho nesprávné stanovení ze strany žalovaného je pouze skutkovou okolností svědčící o nesprávném postupu žalovaného a předběžnou otázkou pro rozhodnutí soudu. Ve formě smluvního ujednání ve smlouvě by takové ustanovení ani nebylo závazné pro jiná soudní řízení či samotné účastníky. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého není řešení předběžných otázek pro soud závazné navzdory tomu, že formálně je hodnota nároku oprávněné osoby a (někdy i) hodnota vydávaného pozemku (pozemků) technicky součástí výroku rozhodnutí. Jím je však autoritativně rozhodováno (toliko) o vlastnictví oprávněné osoby, nikoliv o výši restitučního nároku či hodnotě náhradních pozemků, jimiž má být restituční nárok takto saturován. Ocenění náhradních pozemků v řízeních o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva oprávněné osobě podle zákona o půdě je tak předběžnou (prejudiciální) otázkou, která ovšem není řešena jako věc hlavní (tou je převod vlastnického práva k věci). Řešením této otázky tak nemohou být soudy v jiném řízení vázány a nemusejí z něho vycházet ani s ohledem na ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. [k tomu přiměřeně srovnej Lavický, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 666, marg. č. 6.].

64. Na základě výše uvedeného soud tedy uzavírá, že žalobkyně mají právo na to domáhat se uzavření smlouvy o vydání jimi zvolených pozemků žalobou vůči žalovanému, protože ten při uspokojování jejich nároků ze zákona o půdě jednal liknavě. Z provedeného dokazování vyplývá, že cena pozemků zvolených žalobkyněmi nepřevyšuje dosud neuspokojené nároky žalobkyň a že vydání zvolených pozemků žalobkyním nebrání žádná zákonná překážka. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl. Náklady řízení 65. Žalobkyně je nutno považovat za plně úspěšné, neboť v něm dosáhly úspěchu spočívajícího v tom, že jejich dosud neuspokojený restituční nárok byl uspokojen vydáním většího množství náhradních pozemků (celkem [hodnota]) a jejich nárok byl snížen o částku téměř 1,3 milionu Kč. Soud současně neshledal, že by u částečného zpětvzetí žaloby ohledně některého z původně požadovaných pozemků (celkem [hodnota]) bylo možné jednoznačně dovodit zavinění žalobkyň – pozemky byly vzaty zpět pro předběžný názor soudu, že některé pozemky mohou být nevydatelné (ač žalovaný nenamítal, že by zde byla překážka převodu) nebo proto, že hodnota některých náhradních pozemků nebyla v řízení prohlášena za nespornou, proto soud uzavírá, že žalobkyně – i přihlédnutím k charakteru sporu a zjištěného svévolného, liknavého, až nemravného postupu žalovaného ve vztahu k žalobkyním – lze považovat za stranu ve sporu plně úspěšnou.

66. Žalobkyním tedy přísluší plná náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající z odměny za zastoupení advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“). Soud při výpočtu tarifní hodnoty vycházel z hodnoty pozemků, který byly žalobkyním vydány jako náhradní, tj. z částky 1 284 841,65 Kč (přestože žalobkyně uváděly částku 1 281 351,65 Kč, což však na výši odměny nemá s ohledem na znění § 7 a. t. vliv).

67. Odměna za úkony učiněné do [datum] je posouzena podle a. t. ve znění do [datum].

68. Výše odměny činí 10 768 Kč (0,8 x 13 460 Kč) za každou zastupovanou osobu a úkon. Do [datum] byly učiněny tyto úkony: příprava a převzetí zastoupení, žaloba ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], [datum], ze dne [datum] a účast na přípravném jednání dne [datum] (podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. náleží jedna polovina odměny) tj. 6,5 úkonu. Celkem jde o částku 6,5 úkonu x 2 (dvě žalobkyně) x 10 768 Kč = 139 984 Kč.

69. Dále náleží žalobkyním 14 paušálních náhrad spojených s výše uvedenými úkony právní služby v celkové výši 4 200 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. (14 x 300 Kč).

70. V souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] (přípravné jednání) náleží žalobkyním náhrada ve výši 3 117,67 Kč za 298 ujetých km v částce 2 317,67 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t.

71. Celkem jde o částku za období do [datum] ve výši 147 301,67 Kč (139 984 + 4 200 Kč + 2 317,67 Kč).

72. Odměna za úkony učiněné po [datum] je posouzena podle a. t. ve znění od [datum].

73. Výše odměny činí 13 460 Kč za první žalobkyni a 10 768 Kč za druhou žalobkyni. Od [datum] byly učiněny tyto úkony: vyjádření ze dne 30. 1. 205, ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na přípravném jednání dne [datum] a [datum] (podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. náleží jedna polovina odměny za každé přípravné jednání) a účast na jednání ve věci samé dne [datum], tj. 5 úkonů právní služby. Celkem jde o částky 5 x 13 460 Kč + 5 x 10 768 Kč = 121 140 Kč.

74. Dále náleží žalobkyním 12 paušálních náhrad spojených s výše uvedenými úkony právní služby v celkové výši 5 400 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. (12 x 450 Kč).

75. V souvislosti s účastní na přípravném jednání dne [datum] a dne [datum] a na jednání ve věci samé dne [datum] náleží žalobkyním cestovní náhrada v celkové výši 10 833,54 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 611,18 Kč za 298 ujetých km v částce 2 411,18 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 611,18 Kč za 298 ujetých km v částce 2 411,18 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 611,18 Kč za 298 ujetých km v částce 2 411,18 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t.

76. Celkem jde o částku za úkony učiněné od [datum] ve výši 137 373,54 Kč (121 140 Kč + 5 400 Kč + 10 833,54 Kč).

77. Cellem náklady řízení činí bez DPH 284 675,21 Kč, s DPH ve výši 21 % částku 344 457 Kč.

78. Soud pro úplnost uvádí, že při výpočtu cestovních náhrad postupoval podle § 158 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého platí, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Z těchto důvodu soud podle normy EU 136/2014W určil spotřebu podle údaje pro kombinovanou spotřebu ve výši 5,7 l/100 km, nikoliv ze spotřeby 6,2 l, jak požadovaly žalobkyně.

79. Dále soud žalobkyním nepřiznal požadovanou odměnu za přípravné jednání [datum] a s tím související paušální náhradu, cestovní náhradu a náhradu za promeškaný čas, neboť přípravné jednání bylo zrušeno a účastníci o zrušení byli informování dne [datum] (viz č. l. 211).

80. Celkem byla žalobkyním přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 344 457 Kč, která je splatná podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyň, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení